{"id":4101,"date":"2014-04-04T18:00:00","date_gmt":"2014-04-04T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4088"},"modified":"2014-04-04T18:00:00","modified_gmt":"2014-04-04T17:00:00","slug":"shatters-hope-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/04\/04\/shatters-hope-8\/","title":{"rendered":"Shatters hope 8."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm Twincest\u010d\u00e1tka a Twinces\u0165\u00e1ky! \ud83d\ude42 Tenhle d\u00edle\u010dek bude hoodn\u011b vzpom\u00ednkov\u00fd. Budou to vzpom\u00ednky mr\u0148ouska Tomiho, tak douf\u00e1m, \u017ee i tak se bude l\u00edbit. Va\u0161e miluj\u00edc\u00ed Sayurii <3
<\/em><\/p>\n

TOM<\/p>\n

„Je ti dob\u0159e?“ Za\u010dala se Hayley starostliv\u011b vypt\u00e1vat. „Na! Napij se.“ P\u0159ik\u00e1zala a podala mi sklenici s vodou.<\/div>\n

„Nechci p\u00edt. Je mi dob\u0159e, okey?!“ odstr\u010dil jsem jej\u00ed ruku, kterou ke mn\u011b natahovala se sklenic\u00ed. Byl jsem a\u017e moc na\u0161tvan\u00fd na sebe, \u017ee jsem nedok\u00e1zal b\u00fdt zdvo\u0159il\u00fd k Hayley. \u0160\u0165oural se mi v hlav\u011b? Ne to by neud\u011blal. Nev\u00ed jak. Hayley si m\u011b prohl\u00ed\u017eela.<\/div>\n
„Vypij tu sklenici a b\u011b\u017e dom\u016f. Postar\u00e1m se o Simone a o Billa.“ Pousm\u00e1la se, vzala ka\u0161i a zbytek krmen\u00ed pro kon\u011b, kter\u00e9 p\u0159ipravila na t\u00e1c, a ode\u0161la p\u0159es sedlovnu pry\u010d. Popadl jsem sklenici se studenou vodou a vylil si ji na hlavu. Ksakru!<\/p>\n

„Jste dvojn\u00edci, proto c\u00edt\u00ed\u0161 to co on, kdy\u017e si pobl\u00ed\u017e, proto ti p\u0159ipad\u00e1, \u017ee ho u\u017e zn\u00e1\u0161, i kdy\u017e jsi ho vid\u011bl jen p\u00e1rkr\u00e1t. Je tvoje druh\u00e1 p\u016flka, dalo by se \u0159\u00edct, a proto si jste tolik podobn\u00ed.“ Vysv\u011btlovala mi drobn\u00e1 blond\u00fdnka s modr\u00fdma o\u010dima, zat\u00edmco si hr\u00e1la s ply\u0161ov\u00fdm hn\u011bd\u00fdm medv\u00eddkem.<\/em><\/div>\n

„Jak to v\u0161echno v\u00ed\u0161?“ Zeptal jsem se. Sednul jsem si na postel, nebudu sed\u011bt na zemi tak jako ona. Na co tu to l\u016f\u017eko asi je?<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, jak to v\u00edm, prost\u011b to v\u00edm. Mus\u00ed\u0161 mu pomoct, aby se probudil, bez tebe to nedok\u00e1\u017ee.“ \u0158ekla mi nal\u00e9hav\u011b.<\/em><\/div>\n
„A jak mu j\u00e1 dok\u00e1\u017eu pomoct? Jsem jenom dvan\u00e1ctiletej kluk a ve \u0161kole m\u011b nikdo neu\u010dil, jak probudit sv\u00fdho dvojn\u00edka z k\u00f3matu.“ Chci, aby se Sn\u011bhurka probudil, ale co kdy\u017e je Lea jen bl\u00e1zen a v\u0161e, co mi te\u010f \u0159ekla, jsou l\u017ei? Pro\u010d by tady jinak byla? Je na pr\u00e1\u0161c\u00edch, aby se dala alespo\u0148 tro\u0161ku do norm\u00e1lu.<\/em><\/div>\n
„On t\u011b vn\u00edm\u00e1, Tomi, jenom tebe. Odpoj\u00ed ho, kdy\u017e mu nepom\u016f\u017ee\u0161. Odpoj\u00ed ho a um\u0159e.“ Pokra\u010dovala. Sna\u017eila se m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010dit, abych mu pomohl, jen\u017ee\u2026 j\u00e1 nem\u016f\u017eu, nev\u00edm jak. Tohle mi hlava nebere. Jsou to v\u0161echno blbosti, v\u016fbec bych ji nem\u011bl poslouchat.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„V\u010dera t\u011b vn\u00edmal, uklidnil se, kdy\u017e si ho vzal za ruku\u2026, \u017ee jo, Tomi?“ Usm\u00e1la se a upravila ply\u0161\u00e1kovi oran\u017eovou ma\u0161li, kterou mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed uv\u00e1zala kolem krku.<\/em><\/div>\n
„Jak to v\u00ed\u0161? Nebyla jsi tam.“ Zeptal jsem se p\u0159ekvapen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Byla, jen jsi m\u011b nevid\u011bl. Byla jsem tam mysl\u00ed.“ Za\u0161eptala, aby to n\u00e1hodou nesly\u0161el i n\u011bkdo jin\u00fd. Jako by tu snad n\u011bkdo jin\u00fd byl.<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, j\u00e1 takhle mysl\u00ed beru m\u00e1m\u011b su\u0161enky.“ U\u0161kl\u00edbnul jsem se. Polo\u017eil jsem se na postel i z\u00e1dy a op\u0159el se o lokty, abych vid\u011bl na Leu.<\/em><\/div>\n
„Ned\u011blej si z toho srandu.“ Zamra\u010dila se na m\u011b, ale hned se za\u010dala znovu usm\u00edvat a hladit medv\u00eddka. V tichosti jsem ji pozoroval. Je opravdu \u0161\u00edlen\u00e1. M\u011bla by se l\u00e9\u010dit v bl\u00e1zinci, a ne tady. Mo\u017en\u00e1 si ze m\u011b jen st\u0159\u00edl\u00ed. Ano, sice se Sn\u011bhurka uklidnil, ale to nic nedokazuje, nejsp\u00ed\u0161 jen to, \u017ee pot\u0159eboval pohladit. Lidi v k\u00f3matu ob\u010das vn\u00edmaj\u00ed, to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1zrak.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d mu \u0159\u00edk\u00e1\u0161 Sn\u011bhurka?“ Optala se najednou ta holka. Sakra, jak v\u00ed, \u017ee mu tak \u0159\u00edk\u00e1m?!<\/em><\/div>\n
„Jak-„<\/em><\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u011b, dostala jsem se ti do hlavi\u010dky, trubko.“ Zasm\u00e1la se zvoniv\u011b, jako by to byla \u00fapln\u011b ta nejnorm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b. Fajn\u2026 jsem bl\u00e1zen i j\u00e1. Nem\u016f\u017ee se mi \u0161\u0165ourat v hlav\u011b, to nejde, nen\u00ed to mo\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b, na co te\u010f mysl\u00edm? Jakou barvu si vybavuju?“ Zelen\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Zelenou, Tomi, zelenou. Te\u010f j\u00e1. Na jakou barvu mysl\u00edm?“ Uculila se. Polekal jsem se a vykulil na ni o\u010di. Nenene, tohle nen\u00ed pravda, to byla n\u00e1hoda.<\/p>\n

„Je\u0161t\u011b. Na jak\u00fd zv\u00ed\u0159e mysl\u00edm?“ K\u016f\u0148.<\/em><\/div>\n

„Na kr\u00e1sn\u00fdho, vysok\u00fdho, plnokrevn\u00fdho hn\u011bd\u00e1ka.“ Co je Lea vlastn\u011b za\u010d? Hled\u011bl jsem na ni s otev\u0159enou pusou doko\u0159\u00e1n a nebyl schopn\u00fd slova. Jak to v\u00ed? To mi v\u00e1\u017en\u011b \u010dte my\u0161lenky? Vid\u00ed mi do hlavy? To je \u0161\u00edlen\u00fd!<\/em><\/div>\n
„Ne nen\u00ed. Je to norm\u00e1ln\u00ed, tak jako ty bys mohl vid\u011bt do hlavy Billymu, kdyby ses sna\u017eil, j\u00e1 vid\u00edm do hlavy tob\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Kdo je ksakru Billy?“ Vyjekl jsem. D\u011bs\u00ed m\u011b to. D\u011bs\u00ed m\u011b ona a to, co um\u00ed. Tak\u017ee v\u0161e, co \u0159\u00edk\u00e1, je pravda? Jak je to mo\u017en\u00fd?!<\/em><\/div>\n
„Sn\u011bhurka p\u0159ece! Blbe\u010dku.“ Zasm\u00e1la se a pleskla se do \u010dela. To se ti to mluv\u00ed, kdy\u017e jsi \u0161aman nebo co. Sn\u011bhurka se jmenuje Bill?<\/em><\/div>\n
„Blesku.“ Zak\u0159enila se blond\u00fdnka st\u00e1le ma\u010dkaj\u00edc\u00ed hra\u010dku.<\/em><\/div>\n
„Nelez mi po\u0159\u00e1d do hlavy!“ Vyk\u0159ikl jsem. Tohle je na m\u011b moc. \u017dijeme v norm\u00e1ln\u00edm sv\u011bt\u011b, kde se tohle prost\u011b ned\u011bje, jen v kn\u00ed\u017ek\u00e1ch od Stephenie Meyerov\u00e9 a ona nevypad\u00e1 jako Edward Cullen. \u0160tve m\u011b to, stra\u0161n\u011b moc! Moje hlava, moje my\u0161lenky a ona nem\u00e1 sebemen\u0161\u00ed pr\u00e1vo mi do n\u00ed l\u00e9zt!<\/p>\n

„Nemus\u00ed\u0161 chodit pry\u010d proto, \u017ee je tohle n\u011bco nov\u00e9ho, co vid\u00ed\u0161 prvn\u011b. Nechovej se jako ostatn\u00ed. Mysl\u00ed si, \u017ee jsem bl\u00e1zen, ale nejsem, jen um\u00edm to, co ostatn\u00ed ne. My um\u00edme to, co ostatn\u00ed ne, Tomi.“<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 to neum\u00edm. Nechci s t\u00edm m\u00edt nic spole\u010dn\u00fdho!“ K\u0159ikl jsem a ode\u0161el z jej\u00edho pokoje tak rychle, jak to \u0161lo. Byl jsem na n\u00ed na\u0161tvan\u00fd a hlavn\u011b vyd\u011b\u0161en\u00fd. Fajn, um\u00ed n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho, ale a\u0165 se mi nesouk\u00e1 do hlavy. Nen\u00ed to p\u0159\u00edjemn\u00fd. Nev\u011bd\u011bt, \u017ee ona v\u00ed v\u0161e, co si mysl\u00edm.<\/p>\n

Pro\u0161el jsem kolem Sn\u011bhur\u010dina\u2026 vlastn\u011b Billova pokoje. Zastavil jsem se na chodb\u011b kousek od jeho dve\u0159\u00ed. Rozm\u00fd\u0161lel jsem se, jestli vej\u00edt a pod\u00edvat se k n\u011bmu, nebo jestli j\u00edt pry\u010d. Vr\u00e1til jsem se o p\u00e1r krok\u016f zp\u00e1tky a stoupnul si ke sklen\u011bn\u00e9mu, velk\u00e9mu oknu. Vid\u011bl jsem, jak se t\u0159ese, ur\u010dit\u011b ne zimou. V\u0161imnul jsem si drobn\u00fdch slzi\u010dek na jeho tv\u00e1\u0159i. U\u017e zase bre\u010d\u00ed ze snu. Uva\u017eoval jsem, \u017ee za n\u00edm zajdu a pokus\u00edm se ho znovu uklidnit, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Je ciz\u00ed, nem\u00e1m u n\u011bj co d\u011blat. Nen\u00ed moje povinnost se o n\u011bj starat. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b. Chod\u00edm sem jen za svou sestrou Hayley a nebudu vyu\u017e\u00edvat toho, \u017ee m\u011b nechaj\u00ed proch\u00e1zet se skoro v\u0161ude mo\u017en\u011b proto, \u017ee je matka bohat\u00e1 a ukecala je, abych mohl nav\u0161t\u011bvovat kamar\u00e1dy.<\/p>\n

<\/em> V\u0161echno se mi to vrac\u00ed. Nemocnice a, to jak jsem o n\u011bj pe\u010doval, nejprve z donucen\u00ed Lei, potom proto\u017ee jsem zkr\u00e1tka cht\u011bl. Byl klidn\u00fd, kdy\u017e jsem ho dr\u017eel za ruku. Mohl jsem jen st\u00e1t a d\u00edvat se na n\u011bj a u\u017e se pomali\u010dku zklid\u0148oval. Z\u00e1le\u017eelo mi na n\u011bm\u2026, i kdy\u017e jsem si to nikdy necht\u011bl p\u0159iznat. Nestal se z n\u011bj m\u016fj n\u011bm\u00fd, sp\u00edc\u00ed kamar\u00e1d, ale bratr, co\u017e je absurdn\u00ed\u2026 on mi byl bratrem a j\u00e1 pro n\u011bj ni\u010d\u00edm, proto\u017ee v k\u00f3matu m\u011b ne\u0159e\u0161il. Nepamatuje si, kdo jsem a co jsem pro n\u011bj d\u011blal\u2026<\/p>\n

Ne\u0161lo to. Nemohl jsem kolem jen proch\u00e1zet a do Billova pokoje nezaj\u00edt. Jak by se asi l\u00edbilo jeho rodi\u010d\u016fm, \u017ee sem chod\u00edm? T\u00fdden jsem ho nenav\u0161t\u00edvil, av\u0161ak nic se za ty dny nezm\u011bnilo. Le\u017eel, o\u010di po\u0159\u00e1d zav\u0159en\u011b, klidn\u011b oddechoval\u2026 st\u00e1le v k\u00f3matu. P\u0159isunul jsem si \u017eidli\u010dku k jeho l\u016f\u017eku a ml\u010dky ho sledoval.<\/em><\/div>\n

„Dnes sp\u00ed\u0161 klidn\u011b? Nejsi vyd\u011b\u0161en\u00fd? Asi ti dali n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky.“ Promluvil jsem na n\u011bj. Nezaj\u00edmalo m\u011b, \u017ee mi neodpov\u00ed, i kdy\u017e bych si p\u0159\u00e1l, aby alespo\u0148 n\u011bjak zareagoval. Cht\u011bl jsem na n\u011bj mluvit. Nas\u00e1l jsem sv\u016fj piercing do \u00fast a sj\u00ed\u017ed\u011bl chlapce pohledem.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 jsme dvojn\u00edci. To je skoro jako brat\u0159i, ne?“ mysl\u00edm, \u017ee ano. N\u011bjak\u00e9 pouto tu je, c\u00edt\u00edm to.<\/p>\n

„Lea \u0159\u00edkala, \u017ee ti pom\u016f\u017eu\u2026, zase mi zapomn\u011bla \u0159\u00edct, jak se to ale d\u011bl\u00e1. Asi si koup\u00edm p\u0159\u00edru\u010dku.“ Zasm\u00e1l jsem se a sklopil hlavu, p\u0159i\u010dem\u017e jsem s n\u00ed zakroutil. Je to beznad\u011bjn\u00fd.<\/em><\/div>\n

„K\u00e9\u017eby ses u\u017e probudil. Zahl\u00eddnul jsem tvoje rodi\u010de. Bavili se s doktorem a tvoje m\u00e1ma plakala. Taky jim chyb\u00ed\u0161.“ \u0158ekl jsem taky? Jak jsem to ksakru asi myslel? Mn\u011b nem\u016f\u017ee chyb\u011bt n\u011bkdo, koho nezn\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Ne \u017ee bys chyb\u011bl mn\u011b, v\u00ed\u0161 co.“ Pousm\u00e1l jsem se.<\/em><\/div>\n
„Tak\u2026 na kdy sis na\u0159\u00eddil bud\u00ed\u010dek?“ Pokra\u010doval jsem a kr\u00e1tce se zasm\u00e1l. Najednou jsem si v\u0161imnul, \u017ee se mu ve tv\u00e1\u0159i nakr\u00e1tko objevil \u00fasm\u011bv. Z\u00edral jsem na jeho obli\u010dej jako idiot s otev\u0159enou pusou. To bylo jako fakt? Usm\u00e1l se? T\u0159eba mi z toho v\u0161eho u\u017e taky p\u0159esko\u010dilo a tohle se mi jen zd\u00e1lo\u2026 nebo jemu se n\u011bco jen zd\u00e1lo, ale i tak\u2026 usm\u00e1l se. Nebo neusm\u00e1l??<\/em><\/div>\n
„To-to si se pr\u00e1v\u011b zatlemil?“ Zakoktal jsem se. \u017d\u00e1dn\u00e1 reakce. To se mi asi opravdu jen zd\u00e1lo. \u0160koda. Za\u0159adil bych jeho \u00fasm\u011bv do jednoho z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch, jak\u00e9 jsem kdy vid\u011bl.<\/p>\n

<\/em> To\u010dila se mi hlava. Sesunul jsem se na \u017eidli a zhluboka, trhav\u011b se nadechoval. Po takov\u00e9 dob\u011b se znovu objev\u00ed a vlastn\u011b ani nev\u00ed, kdo jsem. Nev\u00ed, co v\u0161e jsem k n\u011bmu c\u00edtil. Asi nen\u00ed jedin\u00fd, kdo to netu\u0161\u00ed. Nevyznal jsem se v sob\u011b. Pomotal mi hlavu, mysl, rozum. \u010ceho by byl schopn\u00fd te\u010f? Kdy\u017e je p\u0159i v\u011bdom\u00ed, kdy\u017e mluv\u00ed, usm\u00edv\u00e1 se\u2026 kr\u00e1sn\u011b se usm\u00edv\u00e1\u2026 do prdele! Slo\u017eil jsem hlavu do dlan\u00ed a sna\u017eil se u\u017e nemyslet. Co dok\u00e1\u017ee jeden r\u00e1doby kluk! U\u017e ve dvan\u00e1cti mi p\u0159ipadal sladk\u00fd, a te\u010f\u2026 je n\u00e1dhernej. Kurva! Do prdele s t\u00edm v\u0161\u00edm! Prober se, Tome! Je to za mnou. On je minulost, nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. M\u016f\u017eu d\u011blat, \u017ee o ni\u010dem nev\u00edm, \u017ee ho nezn\u00e1m a nikdy d\u0159\u00edv jsem ho nevid\u011bl\u2026 nikdy d\u0159\u00edv mi na n\u011bm nez\u00e1le\u017eelo, jako na n\u011bjak\u00e9m pokladu.<\/p>\n

Musel jsem si vyb\u00edt vztek. Vztek na sebe. Kopal jsem do v\u0161eho mo\u017en\u00e9ho. Shodil jsem ve\u0161ker\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 le\u017eely na d\u0159ev\u011bn\u00e9m stolku na zem.<\/div>\n

„Co nerv\u00ed\u0161?“ Ozval se hlubok\u00fd hlas. Do m\u00edstnosti ve\u0161el blon\u010f\u00e1k, jeho\u017e jm\u00e9no si nepamatuju.<\/div>\n
„Neser se. Rad\u0161i ani nemluv.“ Zasy\u010del jsem vy\u010derpan\u011b.<\/div>\n
„Co mi ud\u011bl\u00e1\u0161, kdy\u017e se budu sr\u00e1t?“ U\u0161kl\u00edbnul se blon\u010f\u00e1k a vlezl do m\u00edstnosti \u00fapln\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e za sebou zav\u0159el dve\u0159e a za\u010dal dopl\u0148ovat krmen\u00ed.<\/div>\n
„Najeb si, vole.“ Zavr\u010del jsem a ode\u0161el s pr\u00e1sknut\u00edm dve\u0159\u00ed ven. Nebudu ho zase poslouchat. Jako jedin\u00fd z o\u0161et\u0159ovatel\u016f se m\u011b nestran\u00ed, a to m\u011b \u0161tve! Nestoj\u00edm o jeho z\u00e1jem. Nestoj\u00edm o jeho nab\u00eddku p\u0159\u00e1telstv\u00ed, tak a\u0165 si to v\u0161echno str\u010d\u00ed n\u011bkam!<\/p>\n

Dob\u011bhl m\u011b a otravoval znovu.<\/div>\n

„M\u016f\u017eu si vyp\u016fj\u010dit Uriela? Chci ho tro\u0161ku utahat.“ V\u011b\u0159\u00ed si, kdy\u017e si troufne zeptat. Je tady dost dlouho na to, aby si uv\u011bdomil, \u017ee kon\u011b nep\u016fj\u010duju a u\u017e v\u016fbec ne dostihov\u00e9.<\/div>\n
„Ne.“ Odsekl jsem ost\u0159e.<\/div>\n
„No tak\u2026 se proje\u010f se mnou, ujist\u00ed\u0161 se, \u017ee bude Uriel v pohod\u011b.“ Nab\u00eddnul mi blon\u010f\u00e1k s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a z\u00e1bleskem nad\u011bje v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Ne.“ Odm\u00edtnul jsem bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Tohle v\u00e1\u017en\u011b je to posledn\u00ed, co chci d\u011blat – tr\u00e1vit sv\u016fj bezcenn\u00fd \u010das s n\u00edm.<\/em><\/div>\n
„No t\u00e1k! Jsi stra\u0161nej, Tome, v\u00ed\u0161 to?“ Zasm\u00e1l se a str\u010dil do m\u011b loktem. Je\u0161t\u011b jednou do m\u011b takhle str\u010d, a str\u010d\u00edm si j\u00e1, v\u011b\u0159 mi, \u017ee to se ti l\u00edbit nebude.<\/div>\n
„Jsem na to hrdej, alespo\u0148 nikdo nedol\u00edz\u00e1.“ Nam\u00edtnul jsem nezaujat\u011b – jako bych byl j\u00edm<\/em> n\u011bkdy zaujat\u00fd. Jako bych byl n\u011bk\u00fdm posledn\u00ed dobou zaujat\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1 nedol\u00edz\u00e1m, sna\u017e\u00edm se t\u011b vyt\u00e1hnout na proj\u00ed\u017e\u010fku.“ Obh\u00e1jil se a mrknul na m\u011b. Sakra! Zase mi vypadlo to jeho jm\u00e9no. U\u017e jsem ho skoro m\u011bl na jazyku. To je vlastn\u011b jedno. Nepot\u0159ebuju ho zn\u00e1t jm\u00e9nem.<\/div>\n
„Tak\u017ee dol\u00edz\u00e1\u0161.“ Odsekl jsem.<\/div>\n
„Okey, \u0159\u00edkej tomu, jak chce\u0161, ale poje\u010f se mnou. N\u011bco t\u011b u\u017e\u00edr\u00e1? Fajn, tak se odreaguj a neu\u017e\u00edrej se s\u00e1m.“ Zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi a tv\u00e1\u0159il se, jak\u00fd je chytr\u00fd nebo co. Mohl bych mu \u0159\u00edct, jak stra\u0161n\u011b je hloup\u00fd a bezv\u00fdznamn\u00fd, ale neud\u011bl\u00e1m to. Na to brzo p\u0159ijde i s\u00e1m, jenom m\u011b udivuje, \u017ee na to je\u0161t\u011b nedo\u0161el. Nev\u00edm, podle \u010deho usoudil, \u017ee „nejsem zas a\u017e tak \u0161patn\u00fd“, jak n\u011bkte\u0159\u00ed tvrd\u00ed, a nev\u00edm, pro\u010d se po\u0159\u00e1d sna\u017e\u00ed se mnou bavit a podobn\u011b, av\u0161ak odreagovat se pot\u0159ebuju, t\u0159eba m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 frustrovat nebude.<\/p>\n

„Fajn, ale ned\u011blej si nad\u011bje.“ Souhlasil jsem, av\u0161ak ne 2x nad\u0161en\u011b. Mimochodem, tenhle blon\u010fat\u00fd debil je gay, tak\u017ee\u2026 ten, kdo si chce je\u0161t\u011b n\u011bkdy sednout, stra\u0148te se ho.<\/div>\n

„Nebudu, u tebe to ani nejde, kdy\u017e jsi jen kus ledu. Sexy kus ledu! T\u0159eba roztaje\u0161 v moj\u00ed bl\u00edzkosti.“ Zaculil se mlad\u00edk. Ne, to fakt ne. Obr\u00e1til jsem o\u010di v sloup a nevyjad\u0159oval se.<\/div>\n
„A ten roztomil\u00fd chlape\u010dek, co p\u0159i\u0161el se Simone, je kdo?“ Zaj\u00edmal se po chv\u00edli ticha zaujat\u011b. L\u00edb\u00ed se mu Bill? Pro\u010d se mu l\u00edb\u00ed Bill? Je tu tolik jin\u00fdch kluk\u016f, pro\u010d se pt\u00e1 na Billa? Samoz\u0159ejm\u011b\u2026 Bill je kr\u00e1sn\u00fd mlad\u00fd kluk, tak\u017ee blon\u010f\u00e1k\u016fv z\u00e1jem nen\u00ed p\u0159ekvapiv\u00fd. Nevad\u00ed mi to, pro\u010d by m\u011blo. Pro\u010d se uji\u0161\u0165uju, \u017ee mi to nevad\u00ed? Proto\u017ee jsem idiot, proto! Polknul jsem.<\/div>\n
„Se zeptej, ne? J\u00e1 to nev\u00edm.“ Zalhal jsem. Necht\u011bl jsem mu to \u0159\u00edct. Nechci, aby znal jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
„To se zept\u00e1m. Dokdy tu Simone bude?“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161i j\u00e1 nev\u00edm!<\/em>“ Zv\u00fd\u0161il jsem hlas.<\/div>\n
„Tolik jsem toho snad ne\u0159ekl.“ Zabru\u010del nespokojen\u011b.<\/div>\n
„Divil by ses. Bu\u010f ticho, jestli chce\u0161 se mnou na proj\u00ed\u017e\u010fku.“<\/div>\n
„No tak to bude p\u011bkn\u011b na hovno! Chci si pov\u00eddat.“ Zatlemil se a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161, vole? M\u00e1\u0161 m\u00e1lo m\u00edsta, nebo co?! Su\u0148 se, jestli si chce\u0161 pov\u00eddat. Nejsem psychou\u0161, k n\u011bmu se b\u011b\u017e vypov\u00eddat.“ Odctr\u010dil jsem ho od sebe d\u00e1l a pokra\u010doval po \u0161t\u011brkov\u00e9 cest\u011b do st\u00e1j\u00ed.<\/p>\n

Uriel by u\u017e m\u011bl b\u00fdt po tr\u00e9ninku v boxu. Stejn\u011b mu nedovol\u00edm vz\u00edt si jeho. Na Urielka mi nikdo \u0161ahat nebude, m\u016fj kon\u00ed\u0161ek!<\/div>\n

„Tak sorry no! Se\u0161 fakt d\u011bsnej!“ \u00d3 jak\u00e1 to lichotka pro m\u011b. To mi je\u0161t\u011b nikdo nikdy ne\u0159ekl – kec\u00e1m. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude Simone s t\u00edm sexou\u0161em je\u0161t\u011b ve st\u00e1j\u00edch?“ Z my\u0161lenek na t\u00e9ma Bill m\u011b u\u017e bolela hlava.<\/div>\n
„J\u00e1-to-nev\u00edm!“<\/em> P\u0159ecedil jsem skrz zuby pomalu a z\u0159eteln\u011b, aby porozum\u011bl ka\u017ed\u00e9mu slovu dob\u0159e.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee jo.“<\/div>\n
„Dr\u017e u\u017e hubu!“ \u0161t\u011bknul jsem po tom debilovi rozho\u0159\u010den\u011b. P\u0159inejmen\u0161\u00edm m\u011b unavuje. Ne\u2026 p\u0159inejmen\u0161\u00edm m\u011b sere! A to sakra hodn\u011b.<\/div>\n
„N\u011bkdo se n\u00e1m zlob\u00ed.“ Zasm\u00e1l se. M\u011bl jsem chu\u0165 rozb\u00edt mu hubu, jestli se neuklidn\u00ed. Sm\u011bje se mi do o\u010d\u00ed?<\/div>\n
„Naposledy t\u011b varuju.“ Zavr\u010del jsem na jeho konto.<\/div>\n
„U\u017e jsem zticha.“ To bych ti radil.<\/p>\n

Po t\u00e9, co jsme do\u0161li do st\u00e1j\u00ed, nikdo u\u017e v nich nebyl, jedin\u011b dob\u0159e. Nasadil jsem Sammaelovi univerz\u00e1ln\u00ed sedlo, Nylonov\u00fd podb\u0159i\u0161n\u00edk, uzde\u010dku a ot\u011b\u017ee a vyvedl jej p\u0159ed st\u00e1j. Musel jsem \u010dekat na toho idiota, kter\u00fd si l\u00e1mal hlavu, jakou uzde\u010dku a kam nasad\u00ed Saurielovi. Opravdov\u00fd kret\u00e9n. Vr\u00e1til jsem se, kdy\u017e u\u017e jsem \u010dekal nejm\u00ed\u0148 deset minut do st\u00e1j\u00ed, \u017ee mu pom\u016f\u017eu, jinak bych si dnes nezajezdil, co\u017e by m\u011b mrzelo. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e uc\u00edt\u00edm chladn\u00fd osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed v\u00edtr ve tv\u00e1\u0159i, ve vlasech a prost\u011b v\u0161ude. T\u011b\u0161\u00edm se na tu rychlost, kterou ze sebe Sammael dok\u00e1\u017ee vydat, a na jeho vzne\u0161en\u00fd klus.<\/p>\n

„Tom\u00ed! Pom\u016f\u017ee\u0161 mi? Ten n\u00e1nosn\u00edk je n\u011bjakej vadnej.“ Ne ten n\u00e1nosn\u00edk, to ty jsi vadn\u00fd!<\/div>\n

„Dej to sem! Nen\u00ed vadnej\u2026 je malej, proto\u017ee tenhle je Kentaur\u016fv, vole.“ Otr\u00e1ven\u011b jsem za\u0161el do sedlovny pro spr\u00e1vn\u00fd a vr\u00e1til \u0161patn\u00fd na sv\u00e9 m\u00edsto. Kdy\u017e jsem na\u0161el, pro co jsem p\u0159i\u0161el, pohled mi zavadil o okno s m\u0159\u00ed\u017eemi dost daleko od sebe, z kter\u00e9ho \u0161lo vid\u011bt na kopec vedouc\u00ed na pastvy. V\u0161imnul jsem si Simone, pak Hayley a nakonec Billa. Vypadalo to, \u017ee je Hayley \u0161\u0165astn\u00e1, \u017ee ho vid\u00ed. D\u00edval jsem se na cel\u00fd d\u011bj, naklonil jsem hlavu a pootev\u0159el \u00fasta. To si ho tak obl\u00edbila? Kdy?<\/p>\n

BILL<\/p>\n

\u010cekali jsme, ne\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed a \u010dekali a \u010dekali\u2026 \u010dekali, ale do\u010dk\u00e1vali jsme se akor\u00e1t \u0159echt\u00e1n\u00ed a r\u017e\u00e1n\u00ed h\u0159ebc\u016f. U\u017e jsem si myslel, \u017ee si lehnu na zem a usnu, kdy\u017e se najednou otev\u0159ely mohutn\u00e9 dvouk\u0159\u00eddl\u00e9 dve\u0159e st\u00e1je. Nevych\u00e1zel n\u00e1hodou druhou stranou? To je jedno, za to, \u017ee jsem si nudou pov\u00eddal s jedn\u00edm z vran\u00edk\u016f, ho nebudu m\u00edt r\u00e1d.<\/p>\n

Zvedl jsem se z bal\u00edku sl\u00e1my, na kter\u00e9m jsem posed\u00e1val ji\u017e n\u011bjakou dobu s bradou op\u0159enou o dla\u0148 a odstoupil od boxu toho ukecan\u00e9ho kon\u011b hned, co dovnit\u0159 ve\u0161la n\u011bjak\u00e1 osoba, ale Tom to nebyl. Jedin\u011b, \u017ee by Tom byl drobn\u00e1 hn\u011bdovl\u00e1ska se zelen\u00fdma o\u010dima\u2026 zelen\u00fdma o\u010dima\u2026 t\u011bma zelen\u00fdma pr\u00e1zdn\u00fdma o\u010dima. Tak tohle mi ned\u011blejte! Mami, kam jsi m\u011b to jen zat\u00e1hla, co m\u011b tu je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1? Prvn\u011b dreda\u0159, kter\u00fd ve mn\u011b vyvolal divn\u00fd, p\u0159\u00edjemn\u00fd\u2026 divn\u00fd<\/em> pocit, a pak hol\u010di\u010dka, kterou dva roky hled\u00e1m! Hol\u010di\u010dka z nemocnice. No to m\u011b mrdn\u011bte p\u00e1nvi\u010dkou po hlav\u011b.<\/p>\n

P\u0159istihnul jsem se, jak na zelenookou d\u00edvku z\u00edr\u00e1m jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed idiot a ona div nedostala infarkt. Upustila t\u00e1c s – co to je? – a d\u00edvala se na m\u011b podobn\u00fdm zp\u016fsobem. Simone z toho z\u00edr\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 u\u017e jednou za\u017eila, mus\u00ed b\u00fdt taky zmaten\u00e1.<\/div>\n

„Bille?“ Vydechla p\u0159ekvapen\u011b d\u00edvka. Zn\u00e1 moje jm\u00e9no? Jist\u011b, \u017ee zn\u00e1, kdy\u017e se mnou tr\u00e1vila ve\u0161ker\u00fd \u010das v nemocnici. Nev\u00fdhoda pro m\u011b, j\u00e1 byl v k\u00f3matu a t\u011b\u017eko si n\u011bco vybav\u00edm. Ji si vybavuju \u010dty\u0159i roky – od doby, kdy jsem ji poprv\u00e9 spat\u0159il. Je tak kr\u00e1sn\u00e1.<\/p>\n

Hn\u011bd\u00e9 rovn\u00e9 vlasy j\u00ed padaly na op\u00e1len\u00e1 ramena a t\u00e1hly se d\u00e1l do v\u00fdst\u0159ihu b\u00edl\u00e9ho t\u00edlka zav\u00e1zan\u00e9ho kolem \u00fatl\u00e9ho krku. Kdy\u017e se z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1la, myslel jsem, \u017ee se rozpust\u00edm, jak je sladk\u00e1! Ve tv\u00e1\u0159\u00edch se j\u00ed vytvo\u0159ily roztomil\u00e9 \u010fol\u00ed\u010dky a pronikav\u00e9 velk\u00e9 o\u010di j\u00ed zajisk\u0159ily. Pootev\u0159el jsem rty a nebyl schopn\u00fd t\u00e9m\u011b\u0159 ni\u010deho. Dokonce jsem zapomn\u011bl, jak se d\u00fdch\u00e1. To\u2026 to je ona. Je tady a je opravdov\u00e1, nen\u00ed to jen sen. Tohle je nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota hned po dni, kdy mi dala mam\u010da \u017eivot. Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it! \u010cekal jsem dva p\u0159edlouh\u00e9 roky, ne\u017e ji znovu uvid\u00edm. Tentokr\u00e1t neutekla, pr\u00e1v\u011b naopak se mi vrhla kolem krku a mumlala: „To jsi ty.“ P\u0159ekvapilo m\u011b to tak, \u017ee jsem se nedok\u00e1zal hodnou chv\u00edli ani jen hnout.<\/p>\n

Probral jsem se a objal ji kolem pasu, na\u010de\u017e jsem se za\u010dal culit jako slun\u00ed\u010dko na hnoji, nemohl jsem jinak, ten \u00fasm\u011bv se mi vkradl na tv\u00e1\u0159 \u00fapln\u011b spont\u00e1nn\u011b a ne a ne odej\u00edt.<\/div>\n

„P\u00e1ni. Myslela jsem, \u017ee u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edme. Wow, ty jsi vyrostl.“ Spustila za st\u00e1l\u00e9ho usm\u00edv\u00e1n\u00ed u\u017easle. Neuvid\u00edme? Jak to mysl\u00ed? Ale v\u017edy\u0165 je to jedno. Ono je v\u0161echno jedno, kdy\u017e jsem ji kone\u010dn\u011b na\u0161el. Mam\u010da ji na\u0161la. D\u011bkuju, mami, jsi poklad. Kdybys tak v\u011bd\u011bla, jak moc jsem ti v tento moment vd\u011b\u010dn\u00fd za to, \u017ee jsi m\u011b sem dokopala.<\/div>\n
„Tak\u017ee vy se u\u017e zn\u00e1te?“ Zeptala se p\u0159ekvapen\u011b Simone.<\/div>\n
„Nezn\u00e1me.“ Vyhrkla hned d\u00edvka a roztomile zakroutila hlavou. Chud\u00e1\u010dek Simone, mus\u00ed z toho b\u00fdt naprosto vedle. Ur\u010dit\u011b v\u0161ak ne v\u00edc, ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
„Tak pro\u010d\u2026 jakto\u2026 co?“ Zakoktala se mam\u010da a t\u011bkala po n\u00e1s o\u010dima.<\/div>\n
„To je nadlouho. Zkr\u00e1tka jsme se u\u017e d\u0159\u00edv vid\u011bli, ale to u\u017e je dlooouho, \u017ee Billy?“ Vysv\u011btlila mam\u010di, a pak se na m\u011b sla\u010fou\u010dce uculila. Cul\u00ed se vlastn\u011b sladce po\u0159\u00e1d. Je tak energick\u00e1, vesel\u00e1 a usm\u011bvav\u00e1. Je\u2026 dokonal\u00e1, trouf\u00e1m si \u0159\u00edct. Kone\u010dn\u011b u\u017e nen\u00ed jen m\u016fj sen. Stala se opravdovou. U\u017e mi neute\u010de, neztrat\u00ed se mi.<\/p>\n

Po\u010dkat\u2026, tak\u017ee se vyl\u00e9\u010dila? Je zdravou\u010dk\u00e1 a \u017eivou\u010dk\u00e1\u2026 opravdu hodn\u011b \u017eivou\u010dk\u00e1. Jako rybi\u010dka\u2026 n\u00e1dhern\u00e1 rybi\u010dka. Jen jsem k\u00fdvnul d\u00edvce na odpov\u011b\u010f. P\u0159eju si zn\u00e1t jej\u00ed jm\u00e9no, v tento okam\u017eik, nejv\u00edc ze v\u0161eho na sv\u011bt\u011b. Ne\u2026 p\u0159eju si nejv\u00edc ze v\u0161eho na sv\u011bt\u011b zn\u00e1t v\u0161e o n\u00ed, pro\u010d m\u011b nav\u0161t\u011bvovala a\u2026 prost\u011b v\u0161e! Jak blb\u00e9 by bylo zeptat se: „A jak \u017ee se vlastn\u011b jmenuje\u0161“?<\/div>\n

„No vid\u00ed\u0161 to, a to jsi sem se mnou j\u00edt necht\u011bl.“ M\u00e1vla mam\u010da rukou s \u00fasm\u011bvem. J\u00e1 v\u00edm, mami. Jsem holt idiot.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda.“ Kecal jsem s o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma na d\u00edvce. D\u00edval bych se na ni i cel\u00fd den, kdybych sm\u011bl. Zat\u00edm jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl hez\u010d\u00ed d\u00edvku, ne\u017e je ona. Nevid\u011bl jsem hez\u010d\u00ed \u00fasm\u011bv, kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed vlasy, t\u011bl\u00ed\u010dko, o\u010di, hned po t\u011bch m\u00fdch jsou to nejhez\u010d\u00ed o\u010di na sv\u011bt\u011b! D\u011bl\u00e1m si srandu\u2026 je\u0161t\u011b Nath a mam\u010da maj\u00ed kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di. Ne te\u010f v\u00e1\u017en\u011b, opravdu jej\u00edm o\u010d\u00edm nen\u00ed co vytknout. Jako j\u00ed cel\u00e9.<\/p>\n

„No\u2026 Tomovi se ud\u011blalo zle, tak v\u00e1s provedu za n\u011bj. Pr\u00fd u\u017e jste to tady okoukali.“<\/div>\n

„A je v po\u0159\u00e1dku?“ Za\u010dala si okam\u017eit\u011b d\u011blat starosti Simone. Jak \u0159\u00edk\u00e1m po\u0159\u00e1d a st\u00e1le – moje maminka se nezap\u0159e. Popravd\u011b m\u011b to taky docela zaj\u00edmalo. Nevypadal v\u0161ak, \u017ee by se nec\u00edtil dob\u0159e. Mysl\u00edm, \u017ee by se c\u00edtil n\u011bjak nemocn\u00fd.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee je.“ Odv\u011btila hn\u011bdovl\u00e1ska. To jsem nepochopil. Ne jedin\u00fd, Simone se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b pod\u00edvala, jen jsem pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Sakra to j\u00eddlo!“ Vyjekla najednou do ticha d\u00edvka a rozeb\u011bhla se k – dalo by se \u0159\u00edct – vrat\u016fm. To jsem taky nepochopil, a\u017e jsem si vzpomn\u011bl, jak upustila d\u00edvka t\u00e1c s n\u011b\u010d\u00edm na zem. Tak\u017ee to n\u011bco bylo j\u00eddlo, jo? No\u2026 rozhodn\u011b to tak nevypadalo. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, kdy\u017e si d\u00edvka d\u0159epla k zemi a za\u010dala pokl\u00edzet s \u00fa\u0161klebkem to\u2026 r\u00e1doby j\u00eddlo, roze\u0161el jsem se bez dlouh\u00e9ho ot\u00e1len\u00ed k n\u00ed, abych j\u00ed pomohl. Ano, jsem prav\u00fd gentleman. Ten nejv\u011bt\u0161\u00ed.<\/p>\n

D\u0159epnul jsem si k n\u00ed a ukl\u00edzel tu s prominut\u00edm sra\u010dku. Fujky! Hn\u011bdovl\u00e1ska se na m\u011b pod\u00edvala a po chvilce se mile usm\u00e1la na znamen\u00ed d\u00edku. Tak za tohle mi to stoj\u00ed. Nav\u00edc za to, \u017ee pustila t\u00e1c, m\u016f\u017eu i j\u00e1, no ne? Nem\u00e1m ji d\u011bsit. Potom, co jsme to v\u0161e uklidili a vy\u010distili, musela d\u00edvka zaj\u00edt pro nov\u00e9 krmen\u00ed. Tak jestli tohle kon\u011b jed\u00ed, tak to je krut\u00fd. M\u0148am, m\u0148am.<\/div>\n

„Tak\u017ee\u2026“ Prolomila Simone ticho.<\/div>\n
„Odkud Hayley zn\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Koho, \u010deho? Hayley? Ona\u2026 ona\u2026 je Hayley? Ta<\/em> Hayley?“ Vykoktal jsem. Tak to je hust\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ko\u0148sk\u00e1 strava. Ona je Hayley a Hayley je ona a ona je Tomova sestra a Tomova sestra je plach\u00e1 Hayley\u2026 a\u2026 a j\u00e1 asi omdl\u00edm.<\/div>\n
„Ty ani nev\u00ed\u0161, koho obj\u00edm\u00e1\u0161.“ Zasm\u00e1la se mam\u010da, ale j\u00e1 st\u00e1le \u010dum\u011bl p\u0159ekvapen\u011b do zem\u011b.<\/p>\n

autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii Zdrav\u00edm Twincest\u010d\u00e1tka a Twinces\u0165\u00e1ky! \ud83d\ude42 Tenhle d\u00edle\u010dek bude hoodn\u011b vzpom\u00ednkov\u00fd. Budou to vzpom\u00ednky mr\u0148ouska Tomiho, tak douf\u00e1m, \u017ee i tak se bude l\u00edbit. Va\u0161e miluj\u00edc\u00ed Sayurii <3 TOM „Je ti dob\u0159e?“ Za\u010dala se Hayley starostliv\u011b vypt\u00e1vat. „Na! Napij se.“ P\u0159ik\u00e1zala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[587],"tags":[],"class_list":["post-4101","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-shatters-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4101","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4101"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4101\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4101"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4101"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4101"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}