{"id":4113,"date":"2014-03-30T18:00:00","date_gmt":"2014-03-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4100"},"modified":"2014-03-30T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-30T17:00:00","slug":"815-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/30\/815-31\/","title":{"rendered":"#815 31."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Kdybych t\u011b nikdy neznal<\/p>\n

<\/strong> Billovi klesla \u010delist, i kdy\u017e o\u010dek\u00e1val, \u017ee tohle Anna \u0159ekne. „Oh,“ vydechl a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „To je\u2026“ zav\u0159el o\u010di, „pochopiteln\u00e9,“ dokon\u010dil ti\u0161e, kdy\u017e se v n\u011bm kudla oto\u010dila tak tvrd\u011b, \u017ee skoro nemohl d\u00fdchat.<\/div>\n

„Je mi to moc l\u00edto,“ \u0159ekla Anna, zn\u011bla smutn\u011b i na\u0161tvan\u011b z\u00e1rove\u0148. „Nemohla jsem nic d\u011blat, sna\u017eila jsem se ho zastavit.“<\/div>\n
Bill to necht\u011bl sly\u0161et. Oto\u010dil se obli\u010dejem ke zdi, pevn\u011b semknul p\u011bsti. „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt?“ zamumlal, sna\u017eil se dr\u017eet pevn\u00fd hlas. „Chci b\u00fdt s\u00e1m.“<\/div>\n
C\u00edtil, jak Anna v\u00e1hala. „Nejsem si jist\u00e1, jestli je to dobr\u00fd n\u00e1pad-„<\/div>\n
„Jdi,“<\/em> sykl „Nech m\u011b, kurva, o samot\u011b.“<\/div>\n
Sly\u0161el, jak t\u011b\u017ece vydechla, ale znal ten zvuk, ten kter\u00fd d\u011blala v\u017edycky, ne\u017e to vzdala.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekla pomalu, jako by si nebyla jist\u00e1, jak to ud\u011blat. „P\u0159ijdu pozd\u011bji, ano?“ nat\u00e1hla ruku, aby se dotkla jeho obli\u010deje, ale on se odvr\u00e1til.<\/div>\n
„Nedot\u00fdkej<\/em> se m\u011b,“ varoval ji a Anna si znovu povzdychla, s tich\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm st\u00e1hla ruku zp\u00e1tky.<\/p>\n

Bill j\u00ed dovolil u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou, aby se ho dot\u00fdkala, nel\u00edbilo se j\u00ed, \u017ee se te\u010f odt\u00e1hl, ale ona po\u010dk\u00e1 a uvid\u00ed, jak to zvl\u00e1dne. „Sna\u017e se b\u00fdt v klidu, ano? D\u00fdchej.“ Trochu zav\u00e1hala, ne\u017e si dala ruku do kapsy a vyt\u00e1hla lahvi\u010dku s b\u00edl\u00fdmi pr\u00e1\u0161ky. „D\u00e1m ti tady jeden, vezmi si ho, ano? Je to velice m\u00edrn\u00e9 sedativum, neusne\u0161 nebo tak; jen t\u011b to uklidn\u00ed.“<\/div>\n

Nechala na no\u010dn\u00edm stolku mal\u00fd b\u00edl\u00fd pr\u00e1\u0161ek a ode\u0161la, v\u016fbec se j\u00ed nel\u00edbilo, \u017ee ho nech\u00e1v\u00e1 o samot\u011b, ale necht\u011bla ho nutit k tomu, aby j\u00ed dovolil z\u016fstat; to nikdy nebyla dobr\u00e1 v\u011bc, proto\u017ee Bill nikdy nemluvil, kdy\u017e ho n\u011bkdo k n\u011b\u010demu nutil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Hned jak se za terapeutkou dve\u0159e zav\u0159ely, Bill pustil dech, kter\u00fd zadr\u017eoval; byl to velmi rozt\u0159esen\u00fd v\u00fddech. Byl si jist\u00fd, \u017ee je otup\u011bl\u00fd, proto\u017ee svoje t\u011blo v\u016fbec nec\u00edtil.<\/div>\n
Necht\u011bl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee je Tom pry\u010d, \u017ee u\u017e tu nepracuje, ale c\u00edtil, \u017ee je to pravda. V budov\u011b bylo pr\u00e1zdno, kter\u00e9 jako by na n\u011bj tla\u010dilo. To ticho bylo ne\u00fanosn\u00e9; zn\u011blo tak hlasit\u011b, \u017ee mu tla\u010dilo u\u0161n\u00ed bub\u00ednky do hlavy s hlasit\u00fdm p\u00edsk\u00e1n\u00edm.<\/p>\n

„Ne,“ sly\u0161el s\u00e1m sebe \u0161eptat, pevn\u011bji sev\u0159el p\u011bsti. „Ne, ne, ne!“<\/em> chytil se pol\u0161t\u00e1\u0159e, kter\u00fd m\u011bl za sebou a mr\u0161til s n\u00edm p\u0159es m\u00edstnost. Neud\u011blalo to uspokojuj\u00edc\u00ed r\u00e1mus, ale nic jin\u00e9ho u sebe k hozen\u00ed nem\u011bl. O\u010dima p\u0159ejel k pr\u00e1\u0161ku na stole, ale jen pohled na n\u011bj ho nutil s\u00edpat zlost\u00ed. U\u017e necht\u011bl, aby ho ovl\u00e1daly n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky.<\/div>\n

Pevn\u011b sv\u00edral p\u011bsti a c\u00edtil, jak mezi jeho prsty vyt\u00e9k\u00e1 krev, ale on \u017e\u00e1dnou bolest nec\u00edtil.<\/div>\n
Zvedl se, p\u0159e\u0161el ke sk\u0159\u00edni a n\u00e1siln\u011b vyrval ka\u017ed\u00fd \u0161upl\u00edk, h\u00e1zel s nimi p\u0159es pokoj. Byl oslepen\u00fd bolest\u00ed, kterou neznal, sebral triko, kter\u00e9 nosil pro Toma, to \u010dern\u00e9 z jeho minulosti. Padl na kolena hned vedle n\u011bj, zvedl ho ze zem\u011b a roztrhl ho u \u0161vu, byl spokojen\u00fd se zvukem, kter\u00fd to ud\u011blalo, bylo to jako k\u0159ik. P\u0159edstavoval si, \u017ee je to Tomova k\u016f\u017ee, kterou takhle rve, a m\u00e1lem se hystericky zasm\u00e1l nad tou p\u0159edstavou.<\/div>\n
Kdy\u017e bylo triko rozervan\u00e9 na mal\u00e9 kousky, na tak mal\u00e9, jak jen to \u0161lo, ani\u017e by musel pou\u017e\u00edvat n\u016f\u017eky, Bill se c\u00edtil naprosto vy\u010derpan\u00fd. Z\u016fstal v klidu a sna\u017eil se nadechnout, v\u0161echno vid\u011bl rozmazan\u011b, sna\u017eil se ale soust\u0159edit. M\u00edstnost se to\u010dila v\u00edc a v\u00edc, h\u00e1zela sebou a pohybovala se, a Bill pevn\u011b zav\u0159el o\u010di, ne\u017e se naklonil na stranu a omdlel.<\/p>\n

Kdy\u017e se probudil, v\u0161echno po\u0159\u00e1d vid\u011bl rozmazan\u011b a zamrkal. Byl na posteli, to si rychle uv\u011bdomil, a byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e zvedl ruce a nem\u011bl je spoutan\u00e9. Pod\u00edval se dol\u016f, jen aby se ujistil, a p\u0159esn\u011b tak, jak si myslel, nebyl spoutan\u00fd.<\/div>\n

Nem\u011bl ani pocit, \u017ee by byl zdrogovan\u00fd, ale z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu mu to ne\u0161lo moc poznat.<\/div>\n
„Jen jsi spal.“<\/div>\n
Trhl hlavou na stranu a spat\u0159il Annu, kter\u00e1 se na n\u011bj d\u00edvala klidn\u00fdm pohledem, ze kter\u00e9ho se c\u00edtil naprosto pateticky. Omdlel?<\/em><\/div>\n
„Jen n\u011bkolik hodin,“ dodala.<\/div>\n
Bill prost\u011b p\u0159ik\u00fdvl a znovu zav\u0159el o\u010di. Pro\u010d ho prost\u011b nemohla nechat b\u00fdt?<\/div>\n
„Jsi v pohod\u011b? V\u010dera sis nevzal ten pr\u00e1\u0161ek. Kdyby ano, tak bys neomdlel.“<\/div>\n
„Je mi prost\u011b skv\u011ble.“<\/div>\n
„Nebu\u010f takov\u00fd.“<\/div>\n
„Jak\u00fd?“<\/div>\n
Anna si povzdechla a Bill nechal o\u010di zav\u0159en\u00e9. Necht\u011bl vid\u011bt jej\u00ed obli\u010dej; necht\u011bl vid\u011bt v\u016fbec nic. Cht\u011bl jenom sp\u00e1t, proto\u017ee kdy\u017e spal, tak nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
P\u0159edst\u00edral, \u017ee sp\u00ed; Anna mu to nejsp\u00ed\u0161 nev\u011b\u0159ila, ale nic ne\u0159\u00edkala. Jen se na n\u011bj d\u00edvala a on to c\u00edtil; c\u00edtil na sob\u011b pohled.<\/p>\n

Nakonec usly\u0161el, jak se zvedla a sly\u0161el chrut\u00ed l\u00e1tky, pak z d\u00e1lky usly\u0161el ma\u010dk\u00e1n\u00ed \u010dudl\u00edk\u016f na telefonu a s t\u00edm opustila celu. <\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

1 zme\u0161kan\u00fd hovor.<\/p>\n

3 zme\u0161kan\u00e9 hovory.<\/p>\n

10 zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f.<\/p>\n

16 zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f, 5 textov\u00fdch zpr\u00e1v.<\/p>\n

<\/em> Tom si vypnul telefon, kdy\u017e mu b\u011bhem posledn\u00ed hodiny p\u0159i\u0161la u\u017e p\u00e1t\u00e1 zpr\u00e1va, a hodil ho na gau\u010d; dostal od sv\u00e9 matky zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled. Jeho telefon posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed zvonil skoro non-stop.<\/div>\n

„\u0158ekne\u0161 n\u00e1m, co se tam stalo?“ zeptala se a pozorn\u011b se na n\u011bj d\u00edvala.<\/div>\n
Tom jen zavrt\u011bl hlavou a ona si povzdychla. Vypadala zklaman\u011b, a to bylo to nejhor\u0161\u00ed. Nev\u011bd\u011bla, o co jde; nem\u011bla pr\u00e1vo b\u00fdt zklaman\u00e1.<\/div>\n
„Ne \u017ee by tv\u016fj otec nebyl r\u00e1d za tv\u00e9 rozhodnut\u00ed,“ \u0159ekla, „ale d\u011bl\u00e1me si starosti. Takov\u00e1 n\u00e1hl\u00e1 zm\u011bna v srdci\u2026 takov\u00fd ty nejsi.“<\/div>\n
Tom neodpov\u00eddal, jen si nep\u0159\u00edtomn\u011b tahal za nit u kalhot. „Jen jsem pot\u0159eboval zm\u011bnu, \u0159ekl bych,“ odpov\u011bd\u011bl nakonec. „Pot\u0159eboval jsem v\u00edc pr\u00e1ce.“<\/div>\n
Jeho matka st\u00e1le nevypadala p\u0159esv\u011bd\u010den\u011b, ale stejn\u011b p\u0159ik\u00fdvla, p\u0159ijala tu odpov\u011b\u010f, proto\u017ee v\u011bd\u011bla, \u017ee v\u00edc ze sv\u00e9ho syna nedostane.<\/div>\n
Tom je\u0161t\u011b neza\u010dal pracovat, ale hned jak budou v\u0161echny pap\u00edry kv\u016fli jeho p\u0159estupu hotov\u00e9, tak za\u010dne, a u\u017e se nemohl do\u010dkat. Za\u010d\u00ednal \u0161\u00edlet nudou, jak sed\u011bl doma, plus oba jeho rodi\u010de se ho sna\u017eili p\u0159inutit \u0159\u00edct jim, co se stalo, \u017ee cht\u011bl odej\u00edt, a to ho vy\u010derp\u00e1valo.<\/p>\n

„Od doby, co jsi tady, ti neust\u00e1le zvon\u00ed telefon, a tys ho je\u0161t\u011b ani jednou nezvedl,“ \u0159ekla jeho matka. „Jsi si jist\u00fd, \u017ee nem\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my?“<\/div>\n

„Jak\u00e9 probl\u00e9my bych m\u011bl m\u00edt?“ Tom za\u010d\u00ednal b\u00fdt opravdu roz\u010dilen\u00fd jej\u00ed vlezlost\u00ed a zvedl se z gau\u010de. „Jdu ven,“ rozhodl se. „Ne\u010dekej na m\u011b.“<\/div>\n
„Tome, po\u010dkej-„<\/div>\n
Ale Tom ode\u0161el d\u0159\u00edv, ne\u017e stihla dokon\u010dit cokoliv, co se sna\u017eila \u0159\u00edct; vzal si mikinu a kl\u00ed\u010de od auta a opustil d\u016fm. Nadechl se chladn\u00e9ho vzduchu, kdy\u017e \u0161el ke sv\u00e9mu autu; ulevilo se mu, kdy\u017e tep\u00e1n\u00ed v hlav\u011b trochu p\u0159estalo.<\/p>\n

Prost\u011b jen pot\u0159eboval na p\u00e1r hodin pry\u010d od sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. Pot\u0159eboval p\u0159estat myslet na to, \u017ee odjel; \u017ee prakticky utekl jako zbab\u011blec, ale co m\u011bl ud\u011blat? U\u017e to nezvl\u00e1dal. Stanice byla moc mal\u00e1, c\u00edtil se klaustrofobicky a jako by se dusil, a prost\u011b pot\u0159eboval pry\u010d<\/em>; doj\u00edt k nov\u00e9mu startu, kde ho nikdo nezn\u00e1. Bude m\u00edt za \u0161\u00e9fa sv\u00e9ho otce, ale to byla jen mal\u00e1 cena za to, co by ho jinak \u010dekalo u alternativy.<\/div>\n

Sna\u017eil se nemyslet na \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho opustil, kdy\u017e nastartoval auto, ale bylo to nemo\u017en\u00e9. P\u0159i my\u0161lence na n\u011bj se mu zato\u010dil \u017ealudek, semknul pevn\u011b zuby a vyjel na hlavn\u00ed silnici.<\/div>\n
„Neud\u011blal jsem nic \u0161patn\u011b,“ zamumlal si s\u00e1m pro sebe, kdy\u017e v \u017ealudku poznal jeden z pocit\u016f, vinu.<\/em> „M\u011bl jsem pr\u00e1vo odej\u00edt; m\u011bl jsem pr\u00e1vo rozhodnout, co zvl\u00e1dnu a co ne.“<\/div>\n
A to, co nemohl zvl\u00e1dnout, bylo, \u017ee Bill byl chladnokrevn\u00fd vrah, kter\u00fd zabil lidi, na kter\u00fdch mu z\u00e1le\u017eelo. Jestli tohle dok\u00e1zal, pomyslel si Tom, jestli tohle dok\u00e1zal ud\u011blat, pak nem\u011bl z\u00e1ruku, \u017ee Bill nezabije i jeho. Sakra, jednou se o to pokusil. Vzpom\u00ednal na to, kdy\u017e mu Bill m\u00ed\u0159il pistol\u00ed na krk, a za\u010dala se v n\u011bm va\u0159it zlost. Tohle ud\u011blal i Karin\u011b?<\/div>\n
V kapse mu za\u010dal vibrovat mobil, vyt\u00e1hl ho z jeho temn\u00fdch my\u0161lenek. Vyndal ho a pod\u00edval se na obrazovku. \u010c\u00edslo mu bylo pov\u011bdom\u00e9, proto\u017ee tohle \u010d\u00edslo mu volalo od doby, co odjel. Mohl jen h\u00e1dat, kdo to je.<\/p>\n

Rozho\u0159\u010den\u011b p\u0159ijal hovor. „Co?“ \u0161t\u011bkl, dr\u017eel mobil mezi uchem a ramenem. V\u011bd\u011bl, \u017ee by nem\u011bl telefonovat za j\u00edzdy, ale tohle bylo p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161. U\u017e byl unaven\u00fd z toho, jak mu spamovala telefon.<\/div>\n

„Tome, to jsem j\u00e1, tady-„<\/em><\/div>\n
„Anna,“ dokon\u010dil Tom, jeho podez\u0159en\u00ed se potvrdilo.<\/div>\n
„Nezved\u00e1\u0161 mi telefon.“<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsem pr\u00e1ci,“ zavr\u010del. <\/div>\n
„Pod\u00edvej,“<\/em> \u0159ekla Anna. „Rozum\u00edm, \u017ee jsi rozho\u0159\u010den\u00fd, ale-„<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b n\u011bco?“ zeptal se Tom chladn\u011b, p\u0159eru\u0161il ji a sly\u0161el, jak si povzdychla.<\/div>\n
„J\u00e1 jen-„<\/em><\/div>\n
„Kon\u010d\u00edm,“ \u0159ekl Tom. „U\u017e s t\u00edm nem\u00e1m co do \u010din\u011bn\u00ed, p\u0159esta\u0148 m\u011b obt\u011b\u017eovat.“ Tom ukon\u010dil hovor a hodil mobil na vedlej\u0161\u00ed seda\u010dku, ti\u0161e zavr\u010del a sev\u0159el volant pevn\u011bji. Tvrd\u011b semknul zuby.<\/p>\n

Mohla mu volat, jak cht\u011bla, on u\u017e toho m\u011bl dost; za\u010d\u00ednal od za\u010d\u00e1tku. Na v\u0161echno zapomene, zapomene, \u017ee n\u011bkdy v\u016fbec \u017eil a pracoval v mal\u00e9m m\u011bst\u011b. Zapomene na v\u0161echno o Georgovi a Andreasovi a ostatn\u00edch lidech tam, ale ze v\u0161eho nejv\u00edc, zapomene na Billa.<\/div>\n

Projela j\u00edm siln\u00e1 r\u00e1na, semknul ruce pevn\u011bji a nedok\u00e1zal dost rychle zareagovat, a\u017e kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee budova, ke kter\u00e9 se bl\u00ed\u017e\u00ed, je bar. To bylo to, co pot\u0159eboval, pomyslel si; drink nebo dva otup\u00ed ostr\u00fd h\u0159eb viny, kterou necht\u011bl c\u00edtit. Nem\u011bl pro\u010d se c\u00edtit provinile.<\/div>\n
Zastavil auto, vystoupil a odhodlan\u011b vy\u0161el k baru.<\/p>\n

Nebyl to zrovna nejv\u011bt\u0161\u00ed bar, vzhledem k tomu \u017ee to nebylo v centru m\u011bsta, ale bylo tam plno a m\u011bl mal\u00fd tane\u010dn\u00ed parket, kde se tancovalo. <\/div>\n

\u0160el rovnou k baru a objednal si to nejsiln\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011bli, a\u0165 u\u017e to bylo cokoliv, a posadil se na stoli\u010dku.<\/div>\n
Dostal mal\u00e9ho pan\u00e1ka a okam\u017eit\u011b ho vypil, \u0159ekl barmanovi, aby pokra\u010doval. Vid\u011bl, jak na n\u011bj nakr\u010dil \u010delo.<\/div>\n
„\u0160patn\u00fd rozchod?“ zeptal se a nalil mu dal\u0161\u00ed sklenku, Tom se na n\u011bj tvrd\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu,“ zabru\u010del a znovu vypil skleni\u010dku.<\/div>\n
Barman se pobaven\u011b zasm\u00e1l, nejsp\u00ed\u0161 byl na takov\u00e9 pozn\u00e1mky zvykl\u00fd, znovu mu dolil a \u0161el na druh\u00fd konec baru, aby ho vyle\u0161til \u0161pinav\u00fdm had\u0159\u00edkem.<\/div>\n
Tomovi bylo jedno, jak pateticky vypad\u00e1; pot\u0159eboval ten pocit utopit. Vinu, zlost, bolest. Necht\u011bl nic c\u00edtit; to rad\u0161i bude otupen\u00fd alkoholem.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ zeptala se Anna o hodinu pozd\u011bji.<\/p><\/div>\n

Dala mu hodinu na odpo\u010dinek, hodinu sp\u00e1nku, pokud by cht\u011bl. Tohle bylo u\u017e pot\u0159et\u00ed, co ho b\u011bhem jednoho dne nav\u0161t\u00edvila, ale necht\u011blo se j\u00ed nech\u00e1vat ho takhle o samot\u011b, kdy\u017e byl v takov\u00e9m stavu. Mohl by se ztratit.<\/div>\n
Bill sed\u011bl v rohu postele, kolena trochu u hrudn\u00edku a hlavu p\u0159edklon\u011bnou. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude s jeho odpov\u011bd\u00ed spokojen\u00e1, ale nem\u011bl j\u00ed co jin\u00e9ho nab\u00eddnout. „Nic nec\u00edt\u00edm,“ \u0159ekl, proto\u017ee to byla pravda. Nic nec\u00edtil; bylo to, jako by bylo v\u0161echno pry\u010d.<\/div>\n
„Nic jin\u00e9ho? Nem\u016f\u017ee\u0161 se to pokusit pojmenovat?“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu.“ Nev\u011bd\u011bl, jak ten n\u016f\u017e popsat, prost\u011b tu byl. Bylo to konstantn\u00ed,<\/em> tak to obvykle neb\u00fdvalo. Tohle za\u017eil jen jednou, u\u017e p\u0159ed d\u00e1vnou, a dostal se kv\u016fli tomu do bl\u00e1zince, proto\u017ee to d\u011blalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u011bci s jeho hlavou. Byl to ten n\u016f\u017e, pro\u010d odsek\u00e1val, ale te\u010f nec\u00edtil pot\u0159ebu b\u00fdt zl\u00fd, a tak nev\u011bd\u011bl, co si z toho odn\u00e9st.<\/p>\n

„Ano, m\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n

Bill zavrt\u011bl hlavou. Byl si jist\u00fd, \u017ee to nedok\u00e1\u017ee. Ten n\u016f\u017e byl a\u017e moc hluboko na to, aby dok\u00e1zal p\u0159em\u00fd\u0161let, byl tak hluboko, \u017ee mu br\u00e1nil i v tom m\u00edt energii na to, aby j\u00ed odsekl. „Jsem jen\u2026 osam\u011bl\u00fd,“ \u0159ekl, ne\u017e se dok\u00e1zal zastavit.<\/div>\n
„To nen\u00ed nic,“ \u0159ekla Anna skoro okam\u017eit\u011b. „To je dobr\u00e9.“<\/div>\n
Bill si ti\u0161e odfrkl. „Dobr\u00e9?“<\/div>\n
„Je dobr\u00e9, \u017ee to dok\u00e1\u017ee\u0161 pojmenovat,“ vysv\u011btlila. „Pak s t\u00edm m\u016f\u017eeme n\u011bco zkusit ud\u011blat.“<\/div>\n
„V\u00edc pr\u00e1\u0161k\u016f,“ \u0159ekl su\u0161e. „M\u00e1m pocit, jako by to byla ta jedin\u00e1 v\u011bc, co m\u011b te\u010f dr\u017e\u00ed pohromad\u011b. Je to \u0161patn\u00e9.“<\/div>\n
„Pr\u00e1\u0161ky nedok\u00e1\u017eou spravit osamocen\u00ed,“ \u0159ekla jemn\u011b. „Boj\u00ed\u0161 se toho, co se stane, kdy\u017e tu Tom nen\u00ed?“<\/div>\n
Bill chv\u00edli nic ne\u0159\u00edkal, ale nakonec trochu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
Ano, b\u00e1l se.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom za\u010d\u00ednal b\u00fdt celkem opil\u00fd, ale byl st\u00e1le dost daleko od otup\u011blosti, kterou cht\u011bl c\u00edtit, a proto pil d\u00e1l.<\/p><\/div>\n

„Jsi tu s\u00e1m?“<\/div>\n
Tom se pod\u00edval obt\u00ed\u017en\u011b doprava a uvid\u011bl d\u00edvku, kter\u00e1 si vedle n\u011bj sedala. Usm\u00edvala se na n\u011bj mile a Tom se na ni s pitom\u011b otev\u0159enou pusou d\u00edval.<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161\u2026 jako\u2026“ sotva to ze sebe dok\u00e1zal dostat a m\u017eoural na ni, m\u011bl pot\u00ed\u017ee zaost\u0159ovat. Jej\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 \u010dern\u00e9 obarven\u00e9 vlasy j\u00ed padaly do temn\u011b namalovan\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 byly Tomovi tak pov\u011bdom\u00e9, \u017ee se mu sv\u00edral \u017ealudek. Pod\u00edval se dol\u016f, rychle vypil dal\u0161\u00edho pan\u00e1ka. Na chv\u00edli se jej\u00ed obli\u010dej zm\u011bnil do Billova a m\u011bl pocit, jako by tu sed\u011bl s n\u00edm. Jako duch, kter\u00fd ho pron\u00e1sledoval, obvi\u0148oval.<\/p>\n

Opustil jsi m\u011b.<\/em><\/div>\n

\n

„Jsem Lynne,“ pokra\u010dovala, nejsp\u00ed\u0161 j\u00ed nevadilo jeho nenad\u0161en\u00ed. Tom sotva zaregistroval jej\u00ed jm\u00e9no; bylo mu to jedno. „Jsi tu s\u00e1m?“ zopakovala.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Sl\u00edbils to.<\/em><\/div>\n

\n

Znovu se na ni pod\u00edval a jej\u00ed obli\u010dej se znovu za\u010dal m\u011bnit na Bill\u016fv, vysko\u010dil na nohy. „Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl j\u00ed, nemyslel to v\u00e1\u017en\u011b a rychle \u0161el pry\u010d. A\u0165 se sna\u017eil zapomenout, jak cht\u011bl, st\u00e1le se to k n\u011bmu vracelo. Nen\u00e1vid\u011bl ho, tak moc ho nen\u00e1vid\u011bl, ale ka\u017edou noc o n\u011bm snil a ka\u017edou noc us\u00ednal se slzami v o\u010d\u00edch. <\/p><\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill nemohl sp\u00e1t.<\/p><\/div>\n

Jeho mozek byl a\u017e moc vzh\u016fru, a\u017e moc aktivn\u00ed, motal se v mlze a ukazoval mu nedokon\u010den\u00e9 my\u0161lenky. B\u00e1l se, \u017ee kdyby usnul, pak by snil. Snil by sny, ze kter\u00fdch se budil s k\u0159ikem, a to u\u017e necht\u011bl, ne kdy\u017e se jim poda\u0159ilo skoro zmizet.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee si Anna d\u011bl\u00e1 starosti; d\u011blala si tak velk\u00e9 starosti, \u017ee mu nechala odn\u00e9st zrcadlo, b\u00e1la se, \u017ee by si t\u00edm ubl\u00ed\u017eil. Myslel si, \u017ee se chov\u00e1 sm\u011b\u0161n\u011b, ale necht\u011blo se mu st\u011b\u017eovat si.<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl, kolik to u\u017e bylo dn\u00ed. Sedm, mo\u017en\u00e1 deset. V\u011bd\u011bl, \u017ee je leden, ale \u010das u\u017e nesledoval. V\u011bd\u011bl, \u017ee je nov\u00fd rok a \u017ee je u\u017e skoro \u010derven. Za \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f bude \u010derven. Bude l\u00e9to a\u2026<\/div>\n
N\u016f\u017e se siln\u011b oto\u010dil a jeho mysl vypla.<\/p>\n

Mezit\u00edm byla i Tomova mysl utlumen\u00e1, zat\u00edmco si do sv\u00e9ho auta zat\u00e1hl bezejmennou blond\u00fdnu. Dr\u017eela se ho, klop\u00fdtala na podpatc\u00edch. Byla v\u0161echno, co on<\/em> nebyl, to proto si ji vybral. Blond, mal\u00e1, modrook\u00e1, vesel\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1. Byla perfektn\u00ed; byla v\u0161echno, co pot\u0159eboval k zapomn\u011bn\u00ed.<\/div>\n

„Oh, hezk\u00e9 auto,“ \u0159ekla s opil\u00fdm sm\u00edchem, kdy\u017e Tom otev\u0159el zadn\u00ed dve\u0159e a oba vlezli dovnit\u0159, oba byli a\u017e moc opil\u00ed na to, aby kontrolovali svoje kon\u010detiny.<\/div>\n
Tom ji l\u00edbal. Chutnala po cigaret\u00e1ch, t\u0159e\u0161\u0148ov\u00e9m lesku na rty a alkoholu, sna\u017eil se neb\u00fdt znechucen. Polo\u017eil ji na z\u00e1da hned, jak to \u0161lo, a hladil ji po stehnech, zat\u00edmco se sna\u017eil na n\u011bj nemyslet, jak\u00e9 to bylo m\u00edt jeho<\/em> v t\u00e9 sam\u00e9 pozici, jak\u00e9 to bylo m\u00edt ho pod sebou, b\u00fdt uvoln\u011bn\u00fd a oddat se mu. Myslel na to, jak jeho tich\u00e9 a ob\u010dasn\u00e9 steny \u0159\u00edkaly mnohem v\u00edc ne\u017e jej\u00ed hlasit\u00e9 a v\u0161e\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed k\u0148our\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e bylo po v\u0161em, ta d\u00edvka ode\u0161la a on byl s\u00e1m, slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed a nechal t\u00e9ct slzy, kter\u00e9 tak dlouho zadr\u017eoval.<\/div>\n

V\u0161echno ho bolelo a p\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy to kone\u010dn\u011b p\u0159estane.<\/div>\n
Necht\u011bl u\u017e Billa nikdy vid\u011bt, tak pro\u010d se takhle c\u00edtil? Zavibroval mu v kapse mobil a hluboko v mysli v\u011bd\u011bl, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u00e9, kdy\u017e mu vol\u00e1 ve t\u0159i r\u00e1no, ale nechystal se to zvednout. Byl a\u017e moc opil\u00fd na rozumnou konverzaci.<\/div>\n
Za chv\u00edli v aut\u011b usnul, telefon mu st\u00e1le vibroval.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom zamrkal a otev\u0159el o\u010di. Byl dezorientovan\u00fd a hlava mu t\u0159e\u0161tila, nejd\u0159\u00edv nech\u00e1pal, co ho sakra probudilo, proto\u017ee m\u011bl pocit, \u017ee by klidn\u011b mohl sp\u00e1t je\u0161t\u011b rok, ale pak usly\u0161el r\u00e1ny na sklo a k\u0159ik, „Hej! Hej, vst\u00e1vej ty uvnit\u0159!“<\/p><\/div>\n

Tom za\u00fap\u011bl a posadil se, bolelo ho t\u011blo z toho, jak spal zkroucen\u00fd, otev\u0159el dve\u0159e a vid\u011bl barmana ze v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera. Nevypadal pobaven\u011b.<\/div>\n
„Tady nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t,“ \u0159ekl. „Jdi dom\u016f.“<\/div>\n
Tom si byl jist\u00fd, \u017ee m\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd alkohol v krvi, i kdy\u017e u\u017e bylo r\u00e1no, ale p\u0159ik\u00fdvl, jen aby barman ode\u0161el, a kdy\u017e se tak stalo, Tom znovu padl na seda\u010dky.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el si jak hovno a pit\u00ed mu ani trochu nepomohlo tak, jak si myslel, \u017ee pom\u016f\u017ee.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Kdybych t\u011b nikdy neznal Billovi klesla \u010delist, i kdy\u017e o\u010dek\u00e1val, \u017ee tohle Anna \u0159ekne. „Oh,“ vydechl a pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „To je\u2026“ zav\u0159el o\u010di, „pochopiteln\u00e9,“ dokon\u010dil ti\u0161e, kdy\u017e se v n\u011bm kudla oto\u010dila tak tvrd\u011b, \u017ee skoro nemohl d\u00fdchat. „Je mi<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4113","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4113","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4113"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4113\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4113"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4113"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4113"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}