{"id":4122,"date":"2014-03-27T17:00:00","date_gmt":"2014-03-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4109"},"modified":"2014-03-27T17:00:00","modified_gmt":"2014-03-27T16:00:00","slug":"shatters-hope-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/27\/shatters-hope-6\/","title":{"rendered":"Shatters hope 6."},"content":{"rendered":"
autor: Sayurii
<\/strong><\/p>\n

Kone\u010dn\u011b se za\u010dne n\u011bkam hnout tenhle p\u0159\u00edb\u011bh, tak dlouho jste museli \u010dekat, ne\u017e se Tom setk\u00e1 s Billem, \u017ee? No j\u00e1 bych z toho ze\u0161\u00edlela s moj\u00ed nedo\u010dkavost\u00ed, tak snad se kone\u010dn\u011b potkaj\u00ed, ne? \ud83d\ude42 U\u017eijte si d\u00edle\u010dek, jestli ho v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bkdo p\u0159e\u010dte, Va\u0161e Sayurii \ud83d\ude42<\/p>\n

<\/em> TOM<\/p>\n

Sed\u011bl jsem u Lorda v boxu na bal\u00edku sl\u00e1my zahled\u011bn\u00fd na to p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9, vzne\u0161en\u00e9, inteligentn\u00ed a nezkrotn\u00e9 stvo\u0159en\u00ed. D\u00edval jsem se na jeho zlatavou, lesklou, na dotek hedv\u00e1bnou srst, \u010dernou dlouhou h\u0159\u00edvu a stejn\u011b zbarven\u00fd ocas, se kter\u00fdm ob\u010das \u0161lehl. Je tak divok\u00fd, dominantn\u00ed, t\u00e9m\u011b\u0159 nezkrotn\u00fd a z\u00e1rove\u0148 plach\u00fd, ale kdy\u017e jsem u n\u011bj j\u00e1, st\u00e1v\u00e1 se z n\u011bj podle m\u00e9ho n\u00e1zoru ten nejposlu\u0161n\u011bj\u0161\u00ed a nejoddan\u011bj\u0161\u00ed k\u016f\u0148 tady na farm\u011b. Tenhle men\u0161\u00ed, \u017eiv\u00fd h\u0159ebec si vy\u017eaduje mou p\u00e9\u010di a pozornost v\u00edc ne\u017e ostatn\u00edch kon\u00ed, s n\u011bkter\u00fdmi se v\u016fbec nesnese. Nikoho jin\u00e9ho na sv\u00e9m h\u0159betu sed\u011bt, nato\u017e jezdit zkr\u00e1tka nenech\u00e1, tak\u017ee z toho h\u0159\u00edb\u011bte, co mi p\u0159ed t\u0159emi lety otec p\u0159ivezl, vyrostl samot\u00e1\u0159, hn? Ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee je „k\u016f\u0148 jednoho p\u00e1na“.<\/p>\n

Vstal jsem a klidn\u00fdm krokem se roze\u0161el k n\u011bmu k prot\u011bj\u0161\u00edmu rohu boxu, kde se sna\u017eil prokousnout lano, na kter\u00e9m byl p\u0159iv\u00e1zan\u00fd. Pro\u010d ho sakra n\u011bkdo uvazoval, kdy\u017e je v boxu?<\/div>\n

„Nud\u00ed\u0161 se tu, co? Vezmu t\u011b na pastvu hned, co zavedou \u010cest a Safiru do st\u00e1j\u00ed.“ \u0158ekl jsem mu a chopil se rozvazov\u00e1n\u00ed lana. Nevid\u00edm d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl st\u00e1t v boxu p\u0159iv\u00e1z\u00e1n, bude si akor\u00e1t p\u0159ipadat je\u0161t\u011b v\u00edc uv\u011bzn\u011bn\u00fd a st\u00edsn\u011bn\u00fd. Okam\u017eit\u011b m\u011b za\u010dal vd\u011b\u010dn\u011b, jemn\u011b po\u0161\u0165uchovat hlavou, kdy\u017e jsem ho osvobodil. Pohladil jsem ho n\u011b\u017en\u011b na hv\u011bzd\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Od chv\u00edle, kdy za\u00fato\u010dil na \u010e\u00e1bla, kdy\u017e se spolu p\u00e1sli, a za\u010dal se chovat v\u00edc nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b ne\u017e d\u0159\u00edv k ostatn\u00edm tren\u00e9r\u016fm, nudil se st\u00e1le jen v boxu, pokud jsem ho nevzal na proj\u00ed\u017e\u010fku, bohu\u017eel to dnes je\u0161t\u011b nep\u016fjde po tom jeho \u00farazu, a ani z\u00edtra, proto\u017ee budu muset prov\u00e9st farmou Simone a toho jej\u00edho syn\u00e1\u010dka. Jako by to snad nemohl ud\u011blat n\u011bkdo jin\u00fd, od \u010deho v\u0161echny ty lidi tady matka plat\u00ed? Pro\u010d sem v\u016fbec ty lidi zvala? Fajn, Simone je v pohod\u011b, nevad\u00ed mi jej\u00ed p\u0159\u00edtomnost, u\u017e jsem si na ni docela zvykl, ale co sem m\u00e1 sakra co l\u00e9zt ciz\u00ed kluk?! Karen v\u00ed, jak reaguju na ciz\u00ed lidi, tak pro\u010d to sakra d\u011bla?! Pozvala ho sem naschv\u00e1l? Aby m\u011b na\u0161tvala? Proto\u017ee jestli ano, tak se j\u00ed to sakra povedlo! Moje farma nen\u00ed rozhodn\u011b \u017e\u00e1dn\u00e1 atrakce! Moje kon\u011b nejsou \u017e\u00e1dn\u00e1 hloup\u00e1 atrakce!! Nechci, aby se sem sral n\u011bkdo ciz\u00ed! Nicm\u00e9n\u011b m\u011b o to Hayley po\u017e\u00e1dala, abych to dovolil kv\u016fli n\u00ed. Dokud \u017eije, ud\u011bl\u00e1m pro ni cokoliv, pokud j\u00ed to u\u010din\u00ed \u0161\u0165astnou.<\/p>\n

Dokud \u017eije\u2026<\/div>\n

Je sakra t\u011b\u017ek\u00fd d\u00edvat se na to, jak mi p\u0159ed o\u010dima sestra um\u00edr\u00e1, jak pomalu sl\u00e1bne a nemoct s t\u00edm nic ud\u011blat, nemoct j\u00ed pomoct. Jsme v\u0161ichni opravdu tak bezmocn\u00ed, \u017ee to nem\u016f\u017eeme zm\u011bnit, \u017ee jedin\u00e9, co m\u016f\u017eeme d\u011blat, je z\u00edrat, jak pomalu ztr\u00e1c\u00ed dech?! Jedin\u00e9, co n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1, je \u010dekat, ne\u017e p\u0159ijde ten prokletej, kurevskej den, kdy o ni p\u0159ijdeme?! Lze se na to v\u016fbec p\u0159ipravit? Nelze\u2026 samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee nelze. Nem\u016f\u017eeme, ani odhadnout v kter\u00fd den p\u0159esn\u011b n\u00e1s opust\u00ed, abychom byli s n\u00ed, v kterou hodinu, minutu\u2026 vte\u0159inu, abychom ji mohli dr\u017eet za ruku, a\u017e p\u0159ijde „jej\u00ed \u010das“. Ne! To rozhodn\u011b nebude jej\u00ed \u010das! Mohla by m\u00edt spoustu \u010dasu. Tolik \u010dasu, \u017ee by nev\u011bd\u011bla, kam s n\u00edm. Dosp\u011bla by, vystudovala, na\u0161la si pr\u00e1ci a p\u0159\u00edtele, budouc\u00edho man\u017eela a vychov\u00e1vala svoje d\u011bti. Tohle v\u0161e se j\u00ed u\u017e nedostane. Nikdy neokus\u00ed \u017eivot takov\u00fd, jak\u00fd ji \u010dekal, kdyby neum\u00edrala. Hned bych s n\u00ed m\u011bnil. Dal bych j\u00ed svoje zdrav\u00ed, aby si to v\u0161e je\u0161t\u011b za\u017eila\u2026, kdyby to \u0161lo, nev\u00e1hal bych a umo\u017enil bych j\u00ed to. Bez jedin\u00e9 vte\u0159iny p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, proto\u017ee m\u011b u\u017e nic ne\u010dek\u00e1, ji mohlo. Ji by ur\u010dit\u011b \u010dekalo.<\/p>\n

A stejn\u011b\u2026, i kdy\u017e um\u00edr\u00e1 a v\u00ed to, \u017ee j\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 mnoho \u010dasu nezb\u00fdv\u00e1, stejn\u011b m\u00e1 dost radosti do \u017eivota, do toho mal\u00e9ho zbytku \u017eivota. St\u00e1le se usm\u00edv\u00e1, u\u017e\u00edv\u00e1 si ka\u017ed\u00e9ho dne, jako by byl posledn\u00ed, kdo v\u00ed, kter\u00fd z t\u011bchto dn\u016f jednou opravdu posledn\u00ed bude. Nikdo. Nikdo to nev\u00ed, ale ona se se v\u0161\u00edm sm\u00ed\u0159ila. Neboj\u00ed se toho. Jedin\u00e9, co ji tr\u00e1p\u00ed je, abychom se my potom netr\u00e1pili. Ti, co ji m\u011bli r\u00e1di, ti, co ji maj\u00ed r\u00e1di\u2026, no nen\u00ed obdivuhodn\u00e1? Je. Jist\u011b\u017ee je. Je tak siln\u00e1, tak state\u010dn\u00e1 a vyrovnan\u00e1. Je to zkr\u00e1tka Hayley. V\u016fbec netu\u0161\u00edm, kde se v n\u00ed tolik odvahy vzalo, ale j\u00e1 se s jej\u00edm odchodem\u2026 s jej\u00ed nemoc\u00ed nikdy nevyrovn\u00e1m.<\/p>\n

Vy\u0161el jsem z tmav\u00e9ho pokoje na stejn\u011b tmavou chodbu, mo\u017en\u00e1 sv\u011btlej\u0161\u00ed. Za\u0161el jsem do koupelny, vy\u010distil si zuby, opl\u00e1chnul obli\u010dej studenou a\u017e ledovou vodou, abych se probudil a vysvl\u00e9kl si b\u00edl\u00e9, voln\u00e9 triko, kter\u00e9 slou\u017eilo jako py\u017eamo. Jen v boxerk\u00e1ch jsem se vydal do kuchyn\u011b, kde u\u017e sn\u00eddala Hayley, a Karen si va\u0159ila vodu na \u010daj.<\/div>\n

„Br\u00e9 r\u00e1nko.“ Usm\u00e1la se na m\u011b hned mile Hayley, p\u0159i\u010dem\u017e rozkous\u00e1vala sousto sn\u00eddan\u011b. Jen jsem zabru\u010del. Po r\u00e1nu jsem v\u017edy n\u011bjak\u00fd podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a d\u00e1v\u00e1m p\u0159ednost, kdy\u017e na m\u011b nikdo moc nemluv\u00ed, stejn\u011b se jim odpov\u011bdi nedostane. Rodinka si u\u017e zvyk\u00e1, tak Hayley nic nenam\u00edtla, kdy\u017e jsem nebyl tak vl\u00eddn\u00fd jako ona.<\/div>\n
„U\u017e sis vzal l\u00e9k, Tome?“ zeptala se zv\u011bdav\u011b Karen. Br\u00e1nila mi v p\u0159\u00edstupu do lednice, asi budu muset otev\u0159\u00edt pusu a odpov\u011bd\u011bt, jinak se nenaj\u00edm.<\/div>\n
„Jo vzal. Na to se ned\u00e1 zapomenout, kdy\u017e mi to po\u0159\u00e1d p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u0161.“ Zachraptil jsem otr\u00e1ven\u011b a obr\u00e1til o\u010di v sloup.<\/div>\n
„To je dob\u0159e. Alespo\u0148 na to nebude\u0161 zase ka\u0161lat.“ Uhnula mi Karen a j\u00e1 otev\u0159el ledni\u010dku. Rozhl\u00ed\u017eel jsem se po potravin\u00e1ch a vyb\u00edral si, co bych tak sn\u011bdl.<\/div>\n
„Nev\u00edm, \u010deho si t\u00edm cht\u011bl doc\u00edlit.“ Mlela st\u00e1le Karen.<\/div>\n
„Ticho\u2026“ zamru\u010del jsem. Kdo to m\u00e1 st\u00e1le poslouchat? J\u00e1 rozhodn\u011b nehodl\u00e1m.<\/div>\n
„Nebu\u010f drz\u00fd. Dost m\u011b to vyto\u010dilo, kdy\u017e jsem se to dozv\u011bd\u011bla, tak a\u0165 u\u017e se to neopakuje.“ Zv\u00fd\u0161ila hlas a odebrala se ke stolu s tal\u00ed\u0159em a hrn\u00ed\u010dkem v ruce.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Syknul jsem s\u00e1m pro sebe. Tohle jsme u\u017e \u0159e\u0161ili, tak a\u0165 to na m\u011b zase nevytahuje, nato\u017e r\u00e1no.<\/p>\n

Nakonec jsem hr\u00e1bnul jen pro n\u011bjak\u00e9 ovoce, na nic v\u00edc jsem nem\u011bl chu\u0165. Vlastn\u011b ani tohle blb\u00fd jablko bych nesn\u011bdl, kdyby m\u011b matka bedliv\u011b nepozorovala. Hl\u00edd\u00e1 m\u011b jako mal\u00fd d\u011bcko, kter\u00fd u\u017e d\u00e1vno nejsem. \u0160tve m\u011b to. No tak jsem si jednou nep\u00edchnul, no! To je toho! T\u0159eba jsem si to nevzal proto, \u017ee se nechci uzdravit. Napadlo ji to v\u016fbec? A napadlo m\u011b nevz\u00edt si l\u00e9k, proto\u017ee se nechci uzdravit? Nebo jen tak z trucu? J\u00e1 u\u017e netu\u0161\u00edm, co vlastn\u011b chci. U\u017e se v sob\u011b v\u016fbec nevyzn\u00e1m.<\/p>\n

BILL<\/p>\n

Poprv\u00e9 se mi ale v\u016fbec necht\u011blo z m\u011bkk\u00e9, zah\u0159\u00e1t\u00e9 postele. Spalo se mi opravdu n\u00e1dhern\u011b, a to i p\u0159es to, \u017ee se sen, kter\u00fd se mi v noci zd\u00e1l, u\u017e rozplynul, ale to nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00fd. Zrovna v den, kdy mus\u00edm vst\u00e1vat, se mi tak dob\u0159e chrupkalo, to je jako na potvoru, fakt!<\/p>\n

Zrovna jsem us\u00ednal u pozdn\u00ed sn\u00eddan\u011b, div jsem se neutopil v misce s ml\u00e9kem a kuku\u0159i\u010dn\u00fdmi lup\u00ednky, kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159i\u0161la Simone a sna\u017eila se m\u011b probrat hlazen\u00edm po rozcuchan\u00fdch vlasech a \u0161ept\u00e1n\u00edm, a\u0165 nespink\u00e1m, \u017ee mus\u00edm vst\u00e1vat. To m\u011b v\u0161ak usp\u00e1valo je\u0161t\u011b v\u00edc. N\u011bco jsem ospale zamumlal a lehl si hlavou na chladn\u00fd, \u010dern\u00fd kuchy\u0148sk\u00fd pult. Naposledy m\u011b pohladila a se slovy a\u0165 vstanu, odcupitala kamsi pry\u010d. Rukou jsem si rozlepil o\u010di, abych alespo\u0148 vid\u011bl, a rozhl\u00e9dl jsem se pomalu kolem. Nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ostr\u00e9 sv\u011btlo m\u011b pra\u0161tilo hned, co jsem se pokusil o\u010di otev\u0159\u00edt v\u00edc. V\u016fbec jsem se neobt\u011b\u017eoval d\u00e1l to zkou\u0161et, zav\u0159el jsem je a hlavu jsem polo\u017eil p\u011bkn\u011b zp\u00e1tky na pult.<\/p>\n

Br\u00e1\u0161ka ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b chrn\u00ed. Jak j\u00e1 mu z\u00e1vid\u00edm. Stejn\u011b nech\u00e1pu, pro\u010d m\u011b mam\u010da vyhnala z pel\u00ed\u0161ku tak brzo, kdy\u017e na farmu za Haddenov\u00fdmi pojedeme ve 12 a je teprve 10, tak\u017ee\u2026 jde se dospat. Jop, dospat do t\u00e9 m\u011bkou\u010dk\u00e9 v\u011bci\u010dky zvan\u00e9 postel. Pomalou\u010dku jsem se doplazil do schod\u016f, kter\u00e9 mi najednou p\u0159ipadaly tak dlouh\u00e9 a vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed jako snad nikdy d\u0159\u00edv. Pro\u0161el jsem dlouhou chodbou a\u017e na konec a ve\u0161el do toho pokoje, od kter\u00e9ho se mi dostala klika pod ruku jako prvn\u00ed.<\/p>\n

To nen\u00ed m\u016fj pokoj\u2026 v m\u00e9m pokoji nesp\u00ed Nath\u2026 a m\u016fj pokoj nen\u00ed hlavn\u011b tak uklizen\u00fd. No to je ale \u00fapln\u011b jedno, byl jsem tak unaven\u00fd a nevyspal\u00fd, \u017ee jsem si zalezl za Nathem a ne\u0159e\u0161il to.<\/div>\n

„Co mi leze\u0161 do postele, fracku?“ zeptal se Nath, ale \u0161lo poznat, \u017ee se usm\u00edval.<\/div>\n
„Co? J\u00e1 tady v\u016fbec nejsem. Spi a nev\u0161\u00edmej si m\u011b.“ Brouknul jsem.<\/div>\n
„Okey, ale opova\u017e se teplit se ke mn\u011b.“ Zasm\u00e1l se Nath.<\/div>\n
„Neboj, nebudu se teplit m\u00e1lo.“ Hned jsem p\u0159es n\u011bj nat\u00e1hnul nohu a p\u0159it\u00e1hnul si ho k sob\u011b rukou, kterou jsem na n\u011bm nechal polo\u017eenou, kdy\u017e u\u017e le\u017eel \u00fapln\u011b u m\u011b, vlepil jsem mu pusinku do \u0161pinavo-blon\u010fat\u00fdch, vlnit\u00fdch, neu\u010desan\u00fdch vlas\u016f. Je doba, co jsem takov\u00e9 taky m\u011bl. To jsem byl je\u0161t\u011b bezstarostn\u00e9 mal\u00e9 d\u00edtko.<\/div>\n
„Hej! Co jsem \u0159\u00edkal o teplen\u00ed?“ zabru\u010del Nath, ale v klidu le\u017eel v t\u00e9hle poloze.<\/div>\n
„\u017de se m\u00e1m moc, moc, mocinky, moc teplit, \u017ee ti to d\u011bl\u00e1 dob\u0159e.“ Zk\u0159enil jsem se.<\/div>\n
„No mn\u011b ani ne, to n\u011bkdo za mnou je teplou\u010dkej.“ Rejpnul si s \u00fasm\u011bvem. Nad t\u00edm jsem se na chv\u00edly zamra\u010dil. Tyhle \u0159e\u010di mi vad\u00ed, i kdy\u017e to mysl\u00ed jen ze srandy.<\/div>\n
„Bacha, aby ti ten „teplou\u010dkej“ jednu neubalil.“ Nam\u00edtnul jsem pom\u011brn\u011b ura\u017een\u011b.<\/div>\n
„No t\u00e1k, Bille.“ Oto\u010dil se ke mn\u011b \u010delem, ale o\u010di neotev\u0159el. „V\u00ed\u0161, \u017ee jsem to tak nemyslel. I tak, promi\u0148. Jsem si v\u011bdom toho, jak si na takov\u00e9 nar\u00e1\u017eky citliv\u00fd.“ Pokra\u010doval u\u017e v\u00e1\u017en\u011b, bez jak\u00e9hokoli \u00fasm\u011bvu tancuj\u00edc\u00edm na jeho tv\u00e1\u0159i a modro-\u0161ed\u00e9 o\u010di otev\u0159el.<\/div>\n
„Hmm\u2026“<\/p>\n

„Ale no t\u00e1\u00e1k.“ Pousm\u00e1l se a p\u0159it\u00e1hnul si m\u011b k sob\u011b, jeliko\u017e jsem se od n\u011bj nabru\u010den\u011b odt\u00e1hnul.<\/div>\n

„Netrucuj, frac\u00edku.“<\/div>\n
„J\u00e1 netrucuju. J\u00e1 se zlob\u00edm.“ Na\u0161pulil jsem rty. Tentokr\u00e1t jsem to u\u017e v\u00e1\u017en\u011b nebral.<\/div>\n
„Ajej, te\u010f m\u011b zml\u00e1t\u00ed\u0161 jako Tylera?“ zeptal se naoko vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ne.“ Odv\u011btil jsem kr\u00e1tce,<\/div>\n
„Tak co mi provede\u0161, \u0161kvrn\u011b?“ vyzv\u00eddal. Pozvednul jsem obo\u010d\u00ed a zad\u00edval se mu hluboko do sv\u011btl\u00fdch, pronikav\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„Uhm\u2026“ p\u0159ik\u00fdvnul. Zk\u0159\u00ed\u017eil jsem ruce na hrudi a jen ho pozoroval, neusm\u00e1l jsem se, neu\u0161kl\u00edbl jsem se\u2026 jen jsem ho sledoval. Za n\u011bjakou dobu pozvedl obo\u010d\u00ed i Nath.<\/div>\n
„Nathanieli Jadene Kaulitzi,“ spustil jsem. „Dopustil jste se v\u00e1\u017en\u00e9ho poru\u0161en\u00ed z\u00e1kon\u00edku pr\u00e1v nezletil\u00e9ho ob\u010dana Billa Danaena Kaulitze, a t\u00edm v\u00e1s soud odsuzuje k l\u00e1skypln\u00e9mu objet\u00ed sv\u00e9ho milovan\u00e9ho brat\u0159\u00ed\u010dka.“ Zahih\u0148al jsem se a nastavil mu svou n\u00e1ru\u010d. Nath si povzdychl a sedl si.<\/div>\n
„\u0160kvrn\u011b jedno otravn\u00fd.“ Usm\u00e1l se a pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu.<\/div>\n
„To t\u011b vystihuje.“ Uchechtl jsem se jen.<\/p>\n

„U\u017e ti je dob\u0159e co, Billou\u0161i?“ \u0159ekl br\u00e1\u0161ka. Houpal se na \u017eidli ve sv\u00e9m pokoji a dr\u017eel v ruce hrn\u00ed\u010dek k\u00e1vy, ze kter\u00e9 se je\u0161t\u011b kou\u0159ilo. Bl\u00e1zen. Spadne, rozbije si hlavu a opa\u0159\u00ed se.<\/div>\n

„Jop.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem kr\u00e1tce a uculil se. Simone m\u011b cel\u00fdch p\u011bt nudn\u00fdch dn\u016f nutila le\u017eet a p\u00edt tepl\u00fd, ho\u0159k\u00fd \u010daj, abych se uzdravil, proto\u017ee jsem nachladl, a to dost. Mazala mi n\u011bjakou chladic\u00ed mast\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ko, co\u017e kurevsky bolelo, i kdy\u017e se sna\u017eila nat\u00edrat ten sajrajt jemn\u011b. Mast ov\u0161em doporu\u010dil James po tom, co m\u011b vy\u0161et\u0159il, tak\u017ee jsem se nebr\u00e1nil, v\u011b\u0159il jsem, \u017ee kdy\u017e mi ji p\u0159edepsal on, tak zabere. Nic z\u00e1va\u017en\u00e9ho nena\u0161el, \u017e\u00e1dn\u00e9 krv\u00e1cen\u00ed, ani zlomen\u00e9 \u017eebro. O\u0161et\u0159il mi obo\u010d\u00ed a ret a pustil m\u011b dom\u016f se slovy, abych se nenam\u00e1hal. Te\u010f jsem nejen zdrav\u00fd a \u010dil\u00fd jako d\u0159\u00edv, ale dokonce u\u017e nevypad\u00e1m jako p\u0159ejet\u00fd kamionem. Na b\u0159\u00ed\u0161ku mi po tom v\u0161em zbyly jen t\u0159i men\u0161\u00ed \u010derven\u00e9 fleky a ret vypadal ji\u017e jen jako lehce od\u0159en\u00fd, tak\u017ee\u2026 j\u00e1 si nest\u011b\u017euju.<\/p>\n

„Super. Bylo by blb\u00fd, aby si Hayley na prvn\u00edm rande poblinkal farmu tak jako ned\u00e1vno koupelnu. Kdy\u017e pije\u0161, tak se m\u00e1\u0161 alespo\u0148 trefit, a\u017e se pozvrac\u00ed\u0161, \u010dun\u00edku.“ Sm\u00e1l se Nath. Posm\u00edval se mi takhle cel\u00fd v\u010derej\u0161ek a st\u00e1le mu to p\u0159ijde vtipn\u00e9\u2026 mn\u011b ale u\u017e ani ne. Nen\u00ed to vtipn\u00e9. Nav\u00edc moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak se mi na farmu necht\u011blo, ale u\u017e to tak neberu. Pozn\u00e1m nov\u00fd lidi a alespo\u0148 u\u017e nebudu zalezl\u00fd doma. Dal\u0161\u00ed den bych to tady zav\u0159en\u00fd nevydr\u017eel, ukousal bych se nudou. J\u00e1, kter\u00fd opl\u00fdv\u00e1 v\u017edy energi\u00ed tolik, \u017ee by mohl i rozd\u00e1vat, musel hajinkat a zotavovat se t\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1k dlouho, \u017ee budu je\u0161t\u011b r\u00e1d, a\u017e se znovu postav\u00edm na \u010derstv\u00fd vzduch. N\u00e1hodou se docela t\u011b\u0161\u00edm na plachou Hayley a dvojn\u00edka Toma, t\u0159eba to jsou i v pohod\u011b zazoban\u00fd d\u011bti\u010dky\u2026 kravina. Beztak to jsou rozmazlenci nafoukan\u00ed, ale bude sranda, ne? Nem\u011bl by b\u00fdt probl\u00e9m se sezn\u00e1mit s m\u00fdm spole\u010densk\u00fdm, p\u0159\u00e1telsk\u00fdm chov\u00e1n\u00edm a samoz\u0159ejm\u011b \u0161armem. Ale ta \u010f\u00e1belsk\u00e1 stvo\u0159en\u00ed\u2026 Vrrrr! Budu se od nich dr\u017eet zuby nehty, co nejd\u00e1l to p\u016fjde, a jestli se jen p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed, jsem p\u0159ipraven\u00fd prskat jako ko\u010dka, nebo vz\u00edt nohy na ramena\u2026 taky mo\u017enost.<\/p>\n

„Haha\u2026“ u\u0161kl\u00edbnul jsem se na n\u011bj otr\u00e1ven\u011b.<\/div>\n

„N\u00e1hodou jsem na Haddenovic fam\u00edlii zv\u011bdav\u00fd. T\u0159eba je Tim drogov\u00fd dealer, co jin\u00e9ho by dreda\u0159 mohl b\u00fdt?“ Zak\u0159enil jsem se, ale Nath zv\u00e1\u017en\u011bl. J\u00e1 zapomn\u011bl, jak\u00fd chov\u00e1 k drog\u00e1m odpor, k drog\u00e1m, jehl\u00e1m, ext\u00e1z\u00edm\u2026 v\u0161emu i k tomu slovu samotn\u00e9mu.<\/div>\n
„Za prv\u00e9\u2026 jmenuje se Tom a za druh\u00e9 dredy jsou jen spleten\u00fd vlasy a ne symbol pro dealery.“ Upil trochu k\u00e1vy a p\u0159estal se houpat na \u017eidli. Tak to u\u017e je v\u00e1\u017en\u00e9. Na\u0161pulil jsem rty a zabru\u010del.<\/div>\n
„Fajn\u2026 hlavn\u011b, \u017ee m\u00e1m doma potrkan\u00fdho surfa\u0159e, to mi sta\u010d\u00ed.“ Zasm\u00e1l jsem se. Hned se po mn\u011b ohnal rukou, av\u0161ak stihnul jsem uhnout. Nath, jak se znovu rozhoupal, spadl i se \u017eidl\u00ed na zem. To byla sakra r\u00e1na! Vyprsknul jsem sm\u00edchy.<\/p>\n

J\u00e1 jsem \u0159\u00edkal, \u017ee se tohle stane. Na\u0161t\u011bst\u00ed si nerozbil tu svou blon\u010fatou hlavi\u010dku a neopa\u0159il se. „Kurva\u2026“ zamumlal. Zvedl \u017eidli ze zem\u011b, se slovy: „kde jsme to skon\u010dili?“ si na ni sedl a d\u011blal jakoby nic. Po\u0159\u00e1d jsem se mu sm\u00e1l, tak\u017ee jsem mu nemohl odpov\u011bd\u011bt. Ten vra\u017eednej pohled, kter\u00fd po mn\u011b vrhal, st\u00e1l za v\u0161echno. Musel jsem se rozesm\u00e1t je\u0161t\u011b v\u00edc, a\u017e m\u011b za\u010dalo bolet b\u0159icho, ale ne\u0161lo se tomu kudrn\u00e1\u010dovi nesm\u00e1t.<\/p>\n

Vy\u017eehlil jsem si p\u0159ed odjezdem vlasy a lehce se nal\u00ed\u010dil, nechceme p\u0159ece, aby prvn\u00ed dojem z Billa Kaulitze byl jakkoli negativn\u00ed, \u017ee? Se sluch\u00e1tky v u\u0161\u00edch jsem nasedl na m\u00edsto spolujezdce do mam\u010dina st\u0159\u00edbrn\u00e9ho Volva s60. Pov\u00eddali jsme si od doby, co mam\u010da nastartovala a vyjela z gar\u00e1\u017ee, a\u017e do chv\u00edle, kdy m\u011b tich\u00e1 hudba, kterou jsem si pou\u0161t\u011bl do u\u0161\u00ed, uspala. Prospal jsem tak t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu dvouhodinov\u00e9 cesty na farmu.<\/p>\n

Probudil jsem se pr\u00e1v\u011b v\u010das. Simone zrovna parkovala na \u0161t\u011brkov\u00e9 p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e jsem se probral a za\u010dal se ze sta\u017een\u00e9ho ok\u00e9nka d\u00edvat kolem.<\/div>\n

„To u\u017e jsme tady?“ zachraptil jsem rozespale.<\/div>\n
„Jo jo.“ Odpov\u011bd\u011bla kr\u00e1tce mam\u010da, kter\u00e1 zaparkovala vedle dal\u0161\u00edch dvou luxusn\u00edch aut. Poznal jsem jedno z nich, p\u0159i\u010dem\u017e se mi okam\u017eit\u011b samovoln\u011b otev\u0159ela pusa.<\/div>\n
„Woooow\u2026“ vydechl jsem dlouze. Tak to m\u011b probralo z \u00fanavy, kterou jsem poci\u0165oval chv\u00edli po probuzen\u00ed.<\/div>\n
„Kr\u00e1sa, co?“ \u0159ekla mamka, kdy\u017e si v\u0161imla, kam po\u0159\u00e1d z\u00edr\u00e1m. D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu, mami? To je bo\u017e\u00ed! Chci v\u011bd\u011bt, komu pat\u0159\u00ed, a to hned! Kurevsky libov\u00fd aut\u00ed\u010dko! Vystoupil jsem spole\u010dn\u011b se Simone z vozidla, kter\u00e9 n\u00e1sledn\u011b zamkla a vydala se vedle m\u011b k tomu super, bo\u017e\u00edmu\u2026 nejhust\u011bj\u0161\u00edmu aut\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„Proboha, to je kr\u00e1ska. Uvnit\u0159 stejn\u011b tak jako zven\u010d\u00ed. Mami\u2026 asi jsem se zamiloval.“ \u0158ekl jsem fascinovan\u011b. Cht\u011bl jsem se toho skvostu dotknout, ale to by bylo nevhodn\u00e9. Kdo v\u00ed \u010d\u00ed je.<\/div>\n
„Mam\u00ed, \u017ee mi ho koup\u00ed\u0161?“ zak\u0148oural jsem. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee to nemysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Kde by na to mam\u010da asi vzala? Z aliment\u016f, kter\u00e9 Victor ur\u010dit\u011b neplat\u00ed, ale to by j\u00ed je musel d\u00e1t. Jen\u017ee to d\u0159\u00edv za\u010dnou l\u00e9tat zlat\u00e1 pras\u00e1tka.<\/div>\n
„Jist\u011b. Najdu jen p\u00e1r zbyte\u010dn\u00fdch milion\u016f a ty si ud\u011bl\u00e1\u0161 \u0159idi\u010d\u00e1k, \u0161i\u0161ko.“<\/div>\n
„Super, tak si prohl\u00eddni kapsy a j\u00e1 si sko\u010d\u00edm do auto\u0161koly.“ Za\u017eertoval jsem. Simone se zasm\u00e1la a prohl\u00ed\u017eela si tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed Audinku se mnou. Sakra! Tohle je Audi R8! Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 si j\u00edt prohl\u00eddnout kon\u00ed\u010dky beze m\u011b, j\u00e1 si vysta\u010d\u00edm s touhle libovou hra\u010di\u010dkou.“ Zak\u0159enil jsem se.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se?“ zaslechl jsem ciz\u00ed \u017eensk\u00fd hlas kdesi nedaleko za mnou. Narovnal jsem se a oto\u010dil k nezn\u00e1m\u00e9 osob\u011b \u010delem.<\/p>\n

P\u0159ede mnou st\u00e1la \u017eena st\u0159edn\u00edho v\u011bku, ne p\u0159\u00edli\u0161 vysok\u00e1, av\u0161ak postavu m\u011bla p\u011bknou v tom upl\u00e9m, h\u00e1d\u00e1m jezdeck\u00e9m oble\u010den\u00ed. Na jej\u00edch hn\u011bd\u00fdch, krat\u0161\u00edch, rovn\u00fdch vlasech bylo poznat, \u017ee je o n\u011b velmi dob\u0159e postar\u00e1no. Zad\u00edval jsem se do jej\u00ed tv\u00e1\u0159e a i zde \u0161la vid\u011bt kvalitn\u00ed, ka\u017edodenn\u00ed p\u00e9\u010de. Nev\u0161iml jsem si jedin\u00e9 drobn\u00e9 vr\u00e1sky. Koukala se mi hn\u011bd\u00fdma velk\u00fdma o\u010dima p\u0159\u00edmo do t\u011bch m\u00fdch a vl\u00eddn\u011b se usm\u00edvala. Tu\u0161\u00edm, \u017ee tahle dob\u0159e vypadaj\u00edc\u00ed \u017eena je Karen.<\/p>\n

„Aby ne, v\u017edy\u0165 je to R8.“ Zazubil, jsme se a p\u0159ijal nab\u00edzenou ruku, kterou mi \u017eena podala a jemn\u011b stiskla mou dla\u0148.<\/div>\n

„Karen Haddenov\u00e1.“ P\u0159edstavila se.<\/div>\n
„Bill Kaulitz.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. M\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u00e9ho syna, Simone.“ Obr\u00e1tila se na mam\u010du.<\/div>\n
„To m\u00e1m.“ P\u0159ik\u00fdvla mam\u010da a v\u011bnovala mi jeden py\u0161n\u00fd pohled s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee m\u00e1\u0161 ty sam\u00e9 o\u010di co Thomas.“ Podivila se najednou Karen a znovu se mi zahled\u011bla hluboko do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b ty sam\u00e9. I nos a rty\u2026“ dodala skoro a\u017e nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to \u0159\u00edkala.“ Nam\u00edtla Simone. Nev\u011bd\u011bl jsem, co na tohle \u0159\u00edct. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e si m\u011b ob\u011b \u017eeny takhle prohl\u00ed\u017eely. Jako bych byl n\u011bjak\u00fd div p\u0159\u00edrody.<\/div>\n
„No\u2026“ polknul jsem.<\/div>\n
„\u2026 ur\u010dit\u011b to nebude tak hork\u00fd.“ Pousm\u00e1l se nerv\u00f3zn\u011b. Je blbost, abych vypadal \u00fapln\u011b stejn\u011b jako naprosto ciz\u00ed kluk, no ne? I kdy\u017e\u2026 ten chlapec v parku p\u0159ed dv\u011bma lety byl stejn\u00fd, jen s mal\u00fdmi rozd\u00edly, hlavn\u011b tedy ve stylu oble\u010den\u00ed a rysy m\u011bl tro\u0161ku hrub\u0161\u00ed. Je mo\u017en\u00fd, aby Tom byl ten kluk z parku? Ten kluk, co se proch\u00e1zel s d\u00edvkou z nemocnice? Jestli ano, pak ji zn\u00e1 a mohl by mi o n\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct. T\u0159eba\u2026 t\u0159eba ji kone\u010dn\u011b najdu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Nicm\u00e9n\u011b v\u00e1s farmou provede Thomas, ale ten te\u010f n\u011bkde l\u00edt\u00e1, kdov\u00edkde, tak v\u00e1m budu zat\u00edm muset sta\u010dit j\u00e1, ne\u017e p\u0159ijde. Thomas zn\u00e1 farmu mnohem l\u00edp, tak\u017ee se tu s n\u00edm rozhodn\u011b neztrat\u00edte.“ Vysv\u011btlila se st\u00e1l\u00fdm usm\u00edv\u00e1n\u00edm Karen, \u010d\u00edm\u017e m\u011b vytrhla z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Mam\u010da \u0159\u00edkala pravdu, opravdu na t\u00e9 \u017een\u011b st\u0159edn\u00edho v\u011bku n\u011bco je. Chov\u00e1 se a p\u016fsob\u00ed celkov\u011b tak mile, zdvo\u0159ile a p\u0159\u00e1telsky. P\u0159ijde mi vyrovnan\u00e1 a spole\u010densk\u00e1, je zkr\u00e1tka p\u0159\u00edjemn\u00e1. Zavedla n\u00e1s s mam\u010dou cestou, kterou lemovaly vysok\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 stromy, do prostorn\u00e9, p\u0159\u00edmo obrovsk\u00e9 st\u00e1je, oproti t\u00e9, kterou jsem jako mal\u00fd nav\u0161t\u011bvoval. Tam st\u00e1li v\u017edy jen 4 kon\u011b a to bylo maximum, co jsem dote\u010f pohromad\u011b vid\u011bl, a v\u011b\u0159te, \u017ee mi to bohat\u011b sta\u010dilo, jen\u017ee tady jich m\u016f\u017ee b\u00fdt tucet\u2026 dob\u0159e, trochu p\u0159eh\u00e1n\u00edm, ale opravdu jich tu odpo\u010d\u00edv\u00e1 dost.<\/p>\n

N\u011bkter\u00e9 boxy ve st\u00e1j\u00edch byly pr\u00e1zdn\u00e9 a i st\u00e1j samotn\u00e1 neopl\u00fdvala p\u0159\u00edli\u0161 bohat\u00fdm osazenstvem, jen dva mlad\u00edci \u010distili boxy. Vidlemi nakl\u00e1dali zne\u010dist\u011bnou podest\u00fdlku do kole\u010dek a studenou vodou z hadice oplachovali \u0161p\u00ednu, kter\u00e1 se usadila v chodb\u011b mezi boxy. V\u0161imnul jsem si, \u017ee vzbuzuji necht\u011bnou pozornost u jednoho z nich. Svalnat\u00fd blon\u010f\u00e1k v b\u00edl\u00e9m t\u00edlku na m\u011b \u010dum\u011bl jako idiot. Chopil se kole\u010dek a vezl je ven, kdy\u017e proch\u00e1zel kolem m\u011b, usm\u00e1l se a mrknul na mn\u011b. Zd\u00e1 se mi to, nebo naschv\u00e1l pro\u0161el tak bl\u00edzko? Kret\u00e9n! Otr\u00e1ven\u011b jsem od n\u011bj odvr\u00e1til pohled a ohl\u00e9dl se za Simone. V\u011bnovala se \u010dern\u00e9mu vysok\u00e9mu koni a pov\u00eddala si s Karen. Vran\u00edkovi se jej\u00ed p\u00e9\u010de velmi l\u00edbila. Takhle\u2026 dost daleko od toho stvo\u0159en\u00ed mi nep\u0159ipad\u00e1 a\u017e tak zl\u00e9.<\/p>\n

Porozhl\u00e9dnul jsem se po st\u00e1ji s\u00e1m, abych je neru\u0161il. Do\u0161lo mi, \u017ee v t\u00e9hle \u010d\u00e1sti farmy odpo\u010d\u00edvaj\u00ed jen h\u0159ebci. Vran\u00edci, hn\u011bd\u00e1ci, ryz\u00e1ci r\u016fzn\u00fdch velikost\u00ed i tvar\u016f. Jeden men\u0161\u00ed hn\u011bd\u00e1k se ke mn\u011b po\u0159\u00e1d natahoval hlavou, u\u0161i mu sm\u011b\u0159ovaly kup\u0159edu. Najednou se narovnal a za\u0159echtal. Jede\u0161, potvoro! No moc na m\u011b nekoukej a u\u017e v\u016fbec na m\u011b ne\u0159echtej, nejsem ti na to zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n

„To je dvouro\u010dek Faraon. Neboj se ho, nic ti neud\u011bl\u00e1.“ Ozn\u00e1mila mi hlasit\u011b Karen, abych ji sly\u0161el. Oto\u010dil jsem se k n\u00ed, ale ona zrovna odch\u00e1zela. Rad\u0161i jsem \u0161el zp\u00e1tky k Simone, co nejd\u00e1l od Faraona. Cht\u011bl jsem se mam\u010di zeptat, kam Karen tak n\u00e1hle ode\u0161la, jen\u017ee m\u011b vyru\u0161ily dva hlasy – jeden Karenin, ji\u017e ne tak p\u0159\u00edjemn\u00fd a mil\u00fd, a druh\u00fd hrub\u0161\u00ed hlas, pat\u0159il nejsp\u00ed\u0161 n\u011bjak\u00e9mu mlad\u00edkovi.<\/div>\n
„Kdes byl?!“ zv\u00fd\u0161ila podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b hlas Karen.<\/div>\n
„Na pastv\u011b.“ Odpov\u011bd\u011bl kr\u00e1tce, klidn\u011b mlad\u00edk.<\/div>\n
„B\u011b\u017e dovnit\u0159 a bu\u010f zdvo\u0159il\u00fd jak na Simone, tak na Billa.“ P\u0159ik\u00e1zala nekompromisn\u011b.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jak si ra\u010dte p\u0159\u00e1t, madam.“ Zasy\u010del druh\u00fd hlas.<\/div>\n
„A nezapome\u0148 na l\u00e9k. Za p\u016fl hodinu si ho m\u00e1\u0161 vz\u00edt.“ Dodala a pak jsem sly\u0161el kroky vzdaluj\u00edc\u00ed se od zav\u0159en\u00fdch tmav\u00fdch d\u0159ev\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed prostorn\u00e9 st\u00e1je. Okey\u2026 mo\u017en\u00e1 prvn\u00ed dojem z Karen je\u0161t\u011b p\u0159ehodnot\u00edm. J\u00e1 b\u00fdt ten kluk, tak se klepu strachy. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se jin\u00e9 kroky bl\u00ed\u017eily k n\u00e1m. Dve\u0159e se rozlet\u011bly a dovnit\u0159 ve\u0161el mlad\u00edk se \u0161pinavo-blon\u010fat\u00fdmi, dlouh\u00fdmi dredy sv\u00e1zan\u00fdmi v cul\u00edku a op\u00e1lenou plet\u00ed. Vysok\u00fd mohl b\u00fdt zhruba jako j\u00e1, av\u0161ak jemu se narozd\u00edl ode m\u011b pod uplej\u0161\u00edm \u010dern\u00fdm t\u00edlkem r\u00fdsovaly b\u0159i\u0161n\u00ed a prsn\u00ed svaly.<\/p>\n

Mlad\u00edk zvedl hlavu, na\u010de\u017e jsem se mu dok\u00e1zal pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e. Prvn\u011b jsem si v\u0161iml \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch, velk\u00fdch o\u010d\u00ed, skr\u00fdvaj\u00edc\u00edch se pod \u010dern\u00fdma, hust\u00fdma \u0159asama, potom mal\u00e9ho nosu, kter\u00fd se velmi podobal m\u00e9mu, a potom cel\u00e9 tv\u00e1\u0159e\u2026 A do prdele! To je ten kluk z parku! Vypad\u00e1 skoro \u00fapln\u011b jako j\u00e1. No to m\u011b poser!<\/p>\n

Simone ho objala hned, co k n\u00ed p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e, av\u0161ak on ji ne, a\u017e po chv\u00edli, kdy se nejsp\u00ed\u0161 vzpamatoval, j\u00ed jen lehce polo\u017eil dla\u0148 na z\u00e1da a zamumlal n\u011bco jako pozdrav. Simone si ho v\u00e1\u017en\u011b n\u011bjak obl\u00edbila, \u00fapln\u011b se rozz\u00e1\u0159ila, kdy\u017e p\u0159i\u0161el, jen\u017ee j\u00e1 nedok\u00e1zal p\u0159\u00edli\u0161 sledovat cel\u00fd d\u011bj. S pootev\u0159en\u00fdmi rty jsem se musel st\u00e1le d\u00edvat mlad\u00edkovi do tv\u00e1\u0159e. To je on, sakra! To je on\u2026 a n\u011bco\u2026 n\u011bco z n\u011bj vyza\u0159uje. Nev\u00edm co, neum\u00edm to popsat\u2026! To co v parku p\u0159ed dv\u011bma lety, jen je to te\u010f siln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e je tak bl\u00edzko.<\/div>\n

„Tome, tohle je Bill, m\u016fj syn. Bille, tohle je Tom.“ P\u0159edstavila n\u00e1s mam\u010da. J\u00e1 na n\u011bj jen z\u00edral, nemohl jsem jinak. Bylo to\u2026 jako bych se d\u00edval do sv\u00fdch o\u010d\u00ed, do sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Taky si m\u011b prohl\u00ed\u017eel bez jak\u00e9hokoli v\u00fdrazu ve tv\u00e1\u0159i, z kter\u00e9ho bych mohl n\u011bco vy\u010d\u00edst, i o\u010di byly naprosto pr\u00e1zdn\u00e9. Po chv\u00edli mi podal ruku. P\u0159ijal jsem ji a on mi ji siln\u011b stiskl. No do prdele, ten m\u00e1 p\u00e1ru. Najednou\u2026 mi n\u011bco p\u0159eblesklo p\u0159ed o\u010dima. Vzpom\u00ednka? Vid\u011bl jsem nemocnici a dredat\u00e9ho chlapce zhruba v m\u00e9m v\u011bku. Dr\u017eel m\u011b za ruku. C\u00edtil jsem ten dotek, jak\u00fd jsem c\u00edtil v k\u00f3matu, tu dla\u0148, kter\u00e1 se proc\u00edt\u011bn\u011b dot\u00fdkala moj\u00ed dlan\u011b a p\u0159esn\u011b do n\u00ed pasovala, jako by byla \u00fapln\u011b stejn\u00e1. Tak\u017ee\u2026 to nebyla ta hol\u010di\u010dka? Celou tu dobu to byl zazoban\u00fd kluk Tom? Nenene\u2026 j\u00e1\u2026 j\u00e1 jsem bl\u00e1zen! Co by sakra u m\u011b v nemocnici d\u011blal? Pro\u010d by na m\u011b \u0161ahal, kdy\u017e jsem nevn\u00edmal? Jsem zkurvenej magor a ta boura\u010dka mi pod\u011blala mozek! Dal\u0161\u00ed z\u00e1blesk. Ten park. Vzpom\u00ednka na park, vzpom\u00ednka na n\u011bj – chlapce s kr\u00e1tk\u00fdmi dredy, dv\u011bma dobrmany, stejnou tv\u00e1\u0159\u00ed a lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„Nazdar.“ \u0158ekl jen. Mus\u00edm se probrat, a\u0165 nevypad\u00e1m, jako je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed idiot, ne\u017e nejsp\u00ed\u0161 jsem. No tak, Bille! Vzbu\u010f se.<\/div>\n

„Nazdar.“ Zopakoval jsem. Pustil mou ruku a obr\u00e1til se k Simone.<\/div>\n
„Chcete se jen tak porozhl\u00eddnout, nebo po\u0159\u00e1dn\u011b prozkoumat?“<\/div>\n
„Tak to podle toho, kolik si na n\u00e1s ud\u011bl\u00e1\u0161 \u010dasu.“ Odpov\u011bd\u011bla s \u00fasm\u011bvem mam\u010da.<\/div>\n
„J\u00e1 se pod\u0159\u00edd\u00edm. Tak jak?“<\/div>\n
„My m\u00e1me \u010dasu dost a tohle je ur\u010dit\u011b n\u00e1dhern\u00e1 farma. Byla bych r\u00e1da, kdyby n\u00e1m nic neuniklo.“ No to d\u00edk, mami. Te\u010f jsem v\u016fbec nemyslel na to, \u017ee budu asi muset b\u00fdt u t\u011bch \u010f\u00e1bl\u016f d\u00fdl, ale na to, \u017ee nem\u00e1m moc dobr\u00fd pocit z toho, co jsem vid\u011bl. Co je ten kluk za\u010d? Pro\u010d se takhle zvl\u00e1\u0161tn\u011b c\u00edt\u00edm a neum\u00edm ani popsat jak. S\u00e1m nev\u00edm, jak se c\u00edt\u00edm, jakoby\u2026 jako by byl Tom n\u011bkdo, koho stra\u0161n\u011b dlouho zn\u00e1m, o kom v\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161e, a p\u0159esto nev\u00edm nic. A o\u010di, kter\u00e9 byly pr\u00e1zdn\u00e9, z\u00e1rove\u0148 k\u0159i\u010dely tolik emoc\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v tom p\u0159\u00edpad\u011b v\u00e1s provedu ka\u017ed\u00fdm koutem t\u00e9hle rozlehl\u00e9 farmy.“ Pousm\u00e1l se, av\u0161ak o\u010di st\u00e1le nic nevypov\u00eddaly\u2026 nic a v\u0161e.<\/p>\n

TOM<\/p>\n

Kdy\u017e jsem ve\u0161el do st\u00e1j\u00ed a spat\u0159il to vysok\u00e9, huben\u00e9, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 se dr\u017eelo dost zp\u00e1tky od Faraona, jen\u017e se cht\u011bl sp\u0159\u00e1telit, a hodn\u011b ho ta nezn\u00e1m\u00e1 tv\u00e1\u0159 upoutala, jako by se ho b\u00e1lo, myslel jsem si, \u017ee je to d\u00edvka, proto\u017ee jsem st\u00e1l od dlouhovlas\u00e9 bytosti pom\u011brn\u011b daleko. V okam\u017eiku, kdy m\u011b Simone objala, a t\u00edm nato\u010dila k nezn\u00e1m\u00e9 osob\u011b, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee je to chlapec. Pov\u011bdom\u00fd chlapec, a\u017e moc na to, abych pochyboval, \u017ee se mi to jen zd\u00e1, a m\u00e1lo na to, abych si vybavil, kde jsem ho u\u017e vid\u011bl a kdo to teda je. Pozoroval jsem ho dlouhou dobu, co m\u011b Simone sv\u00edrala a i potom, kdy\u017e n\u00e1s p\u0159edstavovala. Bill Kaulitz, hm? I to jm\u00e9no mi n\u011bco \u0159\u00edkalo, ale nev\u00edm co. Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, kde jsem ho mohl potkat u\u017e d\u0159\u00edv a p\u0159itom si ho st\u00e1le p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl o\u010dima.<\/p>\n

Byl vysok\u00fd a velmi huben\u00fd, nejsp\u00ed\u0161 v m\u00e9m v\u011bku. Dlouh\u00e9, havran\u00ed, rovn\u00e9 vlasy mu spadaly na ramena. Sj\u00ed\u017ed\u011bl m\u011b \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdma, velk\u00fdma o\u010dima, zar\u00e1movan\u00fdma \u010dern\u00fdmi st\u00edny stejn\u011b tak jako j\u00e1 jeho. Jenom\u017ee on se na m\u011b d\u00edval, jako bych byl duch, jako by nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed, a musel se d\u00edvat intenzivn\u011bji a pozorn\u011bji na ka\u017edou \u010d\u00e1st m\u00e9ho t\u011bla, aby se ujistil, \u017ee to jsem j\u00e1. Pohled mi zavadil o mal\u00fd nos a pak spo\u010dinul na \u010derven\u00fdch rtech. M\u011bl tak jemn\u00e9 rysy\u2026 zamrkal hust\u00fdma, dlouh\u00fdma, \u010dern\u00fdma \u0159asama, kdy\u017e jsem mu nab\u00eddl ruku a zanedlouho ji p\u0159ijal. Mo\u017en\u00e1 si n\u011b\u010deho \u0161lehnul, ne\u017e p\u0159ijeli, proto\u017ee takhle na m\u011b je\u0161t\u011b nikdo nez\u00edral, teda co se kluk\u016f t\u00fd\u010de, ale d\u00e1 se tomuhle \u0159\u00edkat v\u016fbec „kluk“? A j\u00e1 jsem si taky nejsp\u00ed\u0161 n\u011bkde n\u011b\u010deho na\u0161\u0148upal, proto\u017ee na ciz\u00ed lidi takhle nikdy nereaguju. Je v\u016fbec ciz\u00ed? Jeho tv\u00e1\u0159\u2026 mi n\u011bkoho p\u0159ipom\u00edn\u00e1, hodn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1\u2026 no do hajzlu!<\/p>\n

Ne to nem\u016f\u017ee b\u00fdt on, ale jestli to nen\u00ed on, pro\u010d mi jeho dotek tolik p\u0159ipom\u00edn\u00e1 okam\u017eik, kdy jsem se dotkl jeho<\/em>? Nezn\u00e1m ho a on nezn\u00e1 m\u011b, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem mu byl nabl\u00edzku, c\u00edtil jsem se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. On je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, je v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Pocit kdy\u017e jsem s n\u00edm, je v\u00fdjime\u010dn\u00fd. Je to jako bych ho znal v\u011bky, ale doopravdy ho nezn\u00e1m a nic o n\u011bm nev\u00edm, z\u00e1rove\u0148 o n\u011bm v\u00edm v\u0161e, ale netu\u0161\u00edm, co to v\u0161e obn\u00e1\u0161\u00ed. Je jako\u2026 moje sou\u010d\u00e1st bych \u0159ekl, alespo\u0148 tak mi to tehdy p\u0159ipadlo. Chodil jsem do nemocnice denn\u011b za Hayley, proto\u017ee se jej\u00ed stav zhor\u0161oval ze dne na den a \u0159\u00edkali mi, \u017ee um\u0159e. Tr\u00e1vil jsem s n\u00ed cel\u00e9 dopoledne, n\u011bkolik hodin a v\u017edy, kdy\u017e jsem odch\u00e1zel, \u0161el jsem se pod\u00edvat i za n\u00edm. Za mal\u00fdm \u010dernovlas\u00fdm klukem, kter\u00fd nem\u011bl skoro \u017e\u00e1dnou \u0161anci probrat se z k\u00f3matu, ale probral se. Te\u010f mo\u017en\u00e1 stoj\u00ed p\u0159ede mnou, jestli je to on. Mus\u00ed to b\u00fdt on. Ano jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee tenhle mlad\u00edk s velmi jemn\u00fdmi rysy je ten mal\u00fd chlapec z nemocnice. A\u017e se to dozv\u00ed Hayley, nebude tomu moct uv\u011b\u0159it. Vypad\u00e1 to, \u017ee i on s\u00e1m – tedy Bill – tomu nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it, jen\u017ee on m\u011b nikdy nevid\u011bl, pokud m\u011b ov\u0161em ne\u0161m\u00edroval, kdy\u017e byl v k\u00f3matu. Jev\u00ed se to, jako by o mn\u011b v\u011bd\u011bl, v\u011bd\u011bl, kdo jsem, co\u017e je blbost, tak\u017ee takov\u00e9 my\u0161lenky m\u016f\u017eu rovnou zahnat.<\/p>\n

Po domluv\u011b se Simone na tom, \u017ee jim uk\u00e1\u017eu celi\u010dkou farmu a ka\u017ed\u00e9 jej\u00ed z\u00e1kout\u00ed, jsem se roze\u0161el k prvn\u00edmu \u010dtvercov\u00e9mu boxu ve st\u00e1ji, na\u010de\u017e m\u011b Simone a Bill n\u00e1sledovali. P\u0159es n\u00edzk\u00e9 dve\u0159e jsem nahl\u00e9dl dovnit\u0159 a pohled mi p\u0159ist\u00e1l na zrovna \u017ev\u00fdkaj\u00edc\u00edm, letn\u00edm vran\u00edkovi. Usm\u00e1l jsem se, kdy\u017e vesele za\u0159echtal hned, co m\u011b uvid\u011bl, tak\u017ee okam\u017eit\u011b, co jsem se lokty op\u0159el o d\u0159ev\u011bn\u00e1 dv\u00ed\u0159ka. Vran\u00edk se ke mn\u011b obr\u00e1til cel\u00fdm t\u011blem a \u0161\u0165ouchnul m\u011b jemn\u011b nosem do tv\u00e1\u0159e. Pohladil jsem valacha po krku.<\/p>\n

„Tak\u017ee tohle je m\u016fj \u00fapln\u011b prvn\u00ed k\u016f\u0148. K\u016f\u0148 Hannoversk\u00fd, Sammael.“ \u0158ekl jsem s pohledem st\u00e1le zam\u011b\u0159en\u00fdm na Sammaelovi. „Je jeden z nejlep\u0161\u00edch drezurn\u00edch kon\u00ed na farm\u011b a dobr\u00fd skokan. Mysl\u00edm, \u017ee se ho nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t, Bille.“ Dodal jsem s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pod\u00edval se na toho \u010dernovlas\u00e9ho kluka, kter\u00fd se dr\u017eel zp\u00e1tky. Ze Sammaela jde v\u00e1\u017en\u011b tro\u0161ku strach, kdy\u017e se tak zamysl\u00edm, pr\u00e1v\u011b jeho se toti\u017e v\u0161ichni nejv\u00edc boj\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee je tak vysok\u00fd, \u010dern\u00fd a mohutn\u00fd, ale sta\u010d\u00ed se mu zad\u00edvat do o\u010d\u00ed a prvn\u00ed dojem na n\u011bj zkr\u00e1tka mus\u00edte p\u0159ehodnotit, jeliko\u017e jemn\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd a oddan\u00fd v\u00fdraz v jeho hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch mluv\u00ed za v\u0161e.<\/div>\n

„J\u00e1 se neboj\u00edm\u2026 jsem jenom opatrn\u00fd.“ Obh\u00e1jil se hned a p\u0159istoupil v\u00e1hav\u011b k boxu, kde st\u00e1l m\u016fj milovan\u00fd vran\u00edk tro\u0161ku bl\u00ed\u017e. Jen jsem zakroutil hlavou a semknul rty. Simone se pomalu p\u0159idala ke mn\u011b v hlazen\u00ed Sammaelovy uhlo\u010dern\u00e9 srsti. Hladil jsem ho p\u0159es krk na lopatku, a\u017e ke kohoutku a zp\u00e1tky na krk. Nakonec jsem se usm\u00e1l, podrbal ho za nap\u0159\u00edmen\u00fdm uchem a obr\u00e1til se sm\u011brem k dal\u0161\u00edmu, velk\u00e9mu boxu. Sammael byl po\u0159\u00e1d zaujat\u00fd Billem. Cht\u011bl se sezn\u00e1mit, av\u0161ak Bill se prost\u011b b\u00e1l, a tak m\u011bl Sammael zkr\u00e1tka sm\u016flu.<\/p>\n

autor: Sayurii<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sayurii Kone\u010dn\u011b se za\u010dne n\u011bkam hnout tenhle p\u0159\u00edb\u011bh, tak dlouho jste museli \u010dekat, ne\u017e se Tom setk\u00e1 s Billem, \u017ee? No j\u00e1 bych z toho ze\u0161\u00edlela s moj\u00ed nedo\u010dkavost\u00ed, tak snad se kone\u010dn\u011b potkaj\u00ed, ne? \ud83d\ude42 U\u017eijte si d\u00edle\u010dek, jestli ho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[587],"tags":[],"class_list":["post-4122","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-shatters-hope"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4122","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4122"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4122\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4122"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4122"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4122"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}