{"id":4128,"date":"2014-03-24T18:00:00","date_gmt":"2014-03-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4115"},"modified":"2014-03-24T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-24T17:00:00","slug":"breaking-through-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/24\/breaking-through-9\/","title":{"rendered":"Breaking Through 9."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 se sem nehod\u00ed\u0161<\/p>\n

<\/em><\/strong> Velkou m\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9hal ostr\u00fd hlas vyu\u010duj\u00edc\u00edho, kter\u00fd nev\u011bd\u011bl, zda nejd\u0159\u00edve p\u0159isko\u010dit k interaktivn\u00ed tabuli, klasick\u00e9 tabuli, nebo pou\u0161t\u011bt video \u010di nahr\u00e1vku z p\u0159ehr\u00e1va\u010de, aby sv\u00fdm student\u016fm p\u0159edal maxim\u00e1ln\u00ed mno\u017estv\u00ed informac\u00ed. Andreas si zapisoval zhruba ka\u017ed\u00e9 p\u00e1t\u00e9 slovo a to jen ve zkratce. Prohl\u00ed\u017eel si sv\u016fj z\u00e1pis a dumal p\u0159edev\u0161\u00edm nad t\u00edm, jak pak p\u0159ed z\u00e1po\u010dtem pochop\u00ed, co si vlastn\u011b zapsal a jak\u00e9 to m\u00e1 mezi sebou souvislosti. Mo\u017en\u00e1 uplat\u00ed Toma. Za\u0161ilhal jeho sm\u011brem a zamra\u010dil se, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee v\u00edce ne\u017e sv\u00e9mu z\u00e1pisu se Tom v\u011bnuje sv\u00fdm hodink\u00e1m na z\u00e1p\u011bst\u00ed. Jak si to Andreas bude moct kruci opsat, kdy\u017e si Tom ned\u011bl\u00e1 \u0159\u00e1dn\u00fd z\u00e1pis?!<\/div>\n

„Jestli bude\u0161 ty hodinky hypnotizovat je\u0161t\u011b dlouho, tak ti je servu ze z\u00e1p\u011bst\u00ed a donut\u00edm t\u011b je sn\u00edst,“ zavr\u010del v\u00fdstra\u017en\u011b. Tom se na n\u011bj kr\u00e1tce pod\u00edval.<\/div>\n
„Co je tv\u016fj probl\u00e9m?“ zapsal si dal\u0161\u00ed cennou informaci, kterou letmo zaslechl.<\/div>\n
„M\u016fj probl\u00e9m? Sp\u00ed\u0161 co je tv\u016fj probl\u00e9m. Za\u010dals kontrolovat \u010das u\u017e p\u011bt minut po za\u010d\u00e1tku hodiny a nest\u00edh\u00e1\u0161 si d\u011blat z\u00e1pis,“ upozornil jej Andy.<\/div>\n
„A kdy se z tebe stala moje osobn\u00ed studijn\u00ed hl\u00eddka?“ zeptal se Tom. Od doby, co si to budu pot\u0159ebovat pozd\u011bji opsat.<\/em> Andreas se nadechl, ale nahlas nic ne\u0159ekl.<\/p>\n

„Pro\u010d tak hon\u00ed\u0161 \u010das?“ zaj\u00edmal se Andy.<\/div>\n

„M\u00e1m po \u0161kole pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Jo, to sly\u0161\u00edm posledn\u00ed dobou \u010dasto. \u017de bys dneska t\u0159eba poskytl n\u011bjak\u00e9 detaily?“<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ti \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u00e1m pr\u00e1ci – brig\u00e1du.“<\/div>\n
„Tr\u00fcmpere, tob\u011b v\u00e1\u017en\u011b odum\u00edraj\u00ed mozkov\u00e9 bu\u0148ky! Co d\u011bl\u00e1\u0161, kde to d\u011bl\u00e1\u0161, s k\u00fdm to d\u011bl\u00e1\u0161, jak dlouho u\u017e to d\u011bl\u00e1\u0161 a tak d\u00e1le?“ napov\u011bd\u011bl mu Andreas lehce ironicky. Tom si povzdechl a zam\u00e1val propiskou ve sv\u00fdch prstech.<\/div>\n
„Budu pom\u00e1hat… uhm… v t\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b. V\u010dera mi to nab\u00eddla prim\u00e1\u0159ka,“ p\u0159iznal.<\/div>\n
„Ty bude\u0161 dobrovoln\u011b tr\u00e1vit \u010das mezi \u0161\u00edlenci? Nestal ses jedn\u00edm z nich? Co t\u011b to napadlo? A pros\u00edm ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee t\u011b k tomu dohnal pocit viny,“ zhrozil se Andreas.<\/div>\n
„Pro\u010d si nep\u0159ivyd\u011blat? A nav\u00edc pom\u016f\u017eu dobr\u00e9 v\u011bci,“ zaobalil Tom prav\u00e9 d\u016fvody.<\/div>\n
„Tome, ale cvokhaus?! Za t\u00fdden se tam bude\u0161 muset nast\u011bhovat taky, proto\u017ee z toho ze\u0161\u00edl\u00ed\u0161. N\u011bkde jsem \u010detl, \u017ee v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed pracuj\u00ed s \u0161\u00edlenci, se nakonec jednou \u0161\u00edlenci sami stanou, proto\u017ee to na n\u011b pad\u00e1 ze v\u0161ech stran.“<\/div>\n
„Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd slaboch, nebo n\u011bjak\u00e1 du\u0161evn\u011b naru\u0161en\u00e1 osoba, kter\u00e1 m\u00e1 sklony k ze\u0161\u00edlen\u00ed, tak nem\u011bj p\u00e9\u010di.“<\/div>\n
\n
„P\u00e1nov\u00e9, j\u00e1 m\u00e1m jen jedny hlasivky a nehodl\u00e1m v\u00e1s p\u0159ek\u0159ikovat,“ napomenul je vyu\u010duj\u00edc\u00ed, kter\u00e9mu jejich a\u010dkoli tich\u00e9, ale vytrval\u00e9 \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed za\u010d\u00ednalo vadit. V\u011bt\u0161inou nebyl pedant na absolutn\u00ed ticho, ale co bylo moc, bylo moc. Oba chlapci se na n\u011bj pod\u00edvali a udr\u017eeli s n\u00edm o\u010dn\u00ed kontakt, dokud se s ukazov\u00e1tkem neoto\u010dil zp\u011bt k tabuli a nenav\u00e1zal tam, kde p\u0159estal. Tom se na Andrease zamra\u010dil a sklonil hlavu ke sv\u00e9mu pozn\u00e1mkov\u00e9mu bloku. Ne\u017e se pono\u0159il do z\u00e1pisu, utekl pohledem k hodink\u00e1m. Je\u0161t\u011b 20 minut a bude moct odej\u00edt.<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Tom se c\u00edtil nadm\u00edru d\u016fle\u017eit\u011b, kdy\u017e vytahoval kl\u00ed\u010de z ta\u0161ky a odemykal si bo\u010dn\u00ed vchod. C\u00edtil se py\u0161n\u011b, \u017ee se mu tohohle privilegia dostalo. Pe\u010dliv\u011b za sebou zamkl, aby nem\u011bl probl\u00e9m hned prvn\u00ed den v pr\u00e1ci a \u0161el se nahl\u00e1sit prim\u00e1\u0159ce. Tu prvn\u00ed zaj\u00edmalo, zda m\u00e1 po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a zda ob\u011bdval. Oboj\u00ed Tom odk\u00fdval. Ob\u011bdu sice moc nedal, koupil si toti\u017e jen n\u011bjak\u00fd mi\u0161ma\u0161 ve st\u00e1nku s rychl\u00fdm ob\u010derstven\u00edm, ale \u00fa\u010del to splnilo. N\u011bco m\u00e1lo v \u017ealudku m\u011bl. Vyu\u017eil by mo\u017en\u00e1 j\u00eddelny v l\u00e9\u010debn\u011b, ale je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nev\u011bd\u011bl, jak to chod\u00ed, tak\u017ee to rad\u0161i dnes vy\u0159e\u0161il takhle. Pozd\u011bji se zept\u00e1.<\/p>\n

„Tak Tome, nejd\u0159\u00edve v\u00e1m uk\u00e1\u017eu budovu E. Poj\u010fte za mnou,“ pokynula mu prim\u00e1\u0159ka a nechala se Tomem n\u00e1sledovat. A\u010dkoli m\u011bla budova E posledn\u00ed abecedn\u00ed p\u00edsmenko ze v\u0161ech budov, kter\u00e9 se nach\u00e1zely v are\u00e1lu, nach\u00e1zela se nejbl\u00ed\u017ee br\u00e1n\u011b. Tom m\u011bl trochu zkreslenou p\u0159edstavu o tom, \u017ee kdy\u017e je tu budova A, m\u011bla by b\u00fdt logicky jako prvn\u00ed nejbl\u00ed\u017ee v\u00fdjezdu. Brzy mu do\u0161lo, \u017ee kdyby se budova E nach\u00e1zela za v\u0161emi ostatn\u00edmi budovami, dodr\u017euj\u00edc po\u0159ad\u00ed abecedy, t\u011b\u017eko by se k n\u00ed dost\u00e1valo z\u00e1sobovac\u00ed auto.<\/div>\n

„V t\u00e9hle budov\u011b jsou v\u00e1m p\u0159\u00edstupny ve\u0161ker\u00e9 m\u00edstnosti. Tam, kde se nach\u00e1z\u00ed n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 by mohly b\u00fdt nebezpe\u010dn\u00e9 pacient\u016fm, jako nap\u0159\u00edklad r\u016fzn\u00e9 chemick\u00e9 p\u0159\u00edpravky, l\u00e9ky a podobn\u011b, jsou uzav\u0159eny elektronicky. Sta\u010d\u00ed jen pou\u017e\u00edt \u010dip. Nic slo\u017eit\u00e9ho. K\u00f3d va\u0161eho \u010dipu je 61 a u\u017e je zaregistrovan\u00fd v centr\u00e1ln\u00edm po\u010d\u00edta\u010di v m\u00e9 pracovn\u011b, tak\u017ee u\u017e dnes se d\u00edky n\u011bmu budete moct dostat kamkoli.“<\/div>\n
„Budu muset to \u010d\u00edslo n\u011bkam ps\u00e1t, nebo tak?“ zeptal se Tom. Zapamatovat si dvojcifern\u00e9 \u010d\u00edslo pro n\u011bj nebyl probl\u00e9m, ale pro\u010d si ho pamatovat, pokud jej nebude u\u017e\u00edvat.<\/div>\n
„Ne, a kdyby snad n\u011bkdo to \u010d\u00edslo pot\u0159eboval v\u011bd\u011bt, u vchodu do t\u00e9to budovy se nach\u00e1z\u00ed seznam zam\u011bstnanc\u016f, kde je u jejich jmen napsan\u00e9 i \u010d\u00edslo jejich p\u0159\u00edstupov\u00e9ho k\u00f3du.“ Tom pouze p\u0159ik\u00fdvl, \u017ee pochopil. Prohl\u00eddka mohla pokra\u010dovat.<\/p>\n

B\u011bhem p\u016flhodiny pro\u0161li nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsta budovy.<\/div>\n

„Te\u010f v\u00e1m p\u0159edstav\u00edm zam\u011bstnance, se kter\u00fdmi p\u0159ijdete do kontaktu nejv\u00edce,“ \u0159ekla a po zaklep\u00e1n\u00ed ve\u0161la do kancel\u00e1\u0159e. U stolu sed\u011bl zhruba p\u011bta\u010dty\u0159icetilet\u00fd mu\u017e a stejn\u011b tak star\u00e1 \u017eena.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ pozdravil Tom a nechal se pozdravit nazp\u011bt.<\/div>\n
„Tome, tohle je pan Brune – spr\u00e1vce hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 budovy a pan\u00ed Becker m\u00e1 na starost ve\u0161kerou administrativu,“ p\u0159edstavila prim\u00e1\u0159ka dv\u011b osoby, kter\u00e9 si Toma dob\u0159e prohl\u00ed\u017eely.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Tom Tr\u00fcmper,“ k\u00fdvl Tom zdvo\u0159ile.<\/div>\n
„O panu Tr\u00fcmperovi jsem v\u00e1m r\u00e1no \u0159\u00edkala, tak\u017ee ho te\u010f nech\u00e1m ve va\u0161ich ruk\u00e1ch. V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Zat\u00edm na shledanou,“ rozlou\u010dila se prim\u00e1\u0159ka a ode\u0161la. Tom se pod\u00edval na mu\u017ee a \u017eenu a \u010dekal odm\u011b\u0159en\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Nad\u0159\u00edzen\u00fd ode\u0161el, chovejme se jako obvykle, kdy\u017e nen\u00ed na bl\u00edzku.<\/p>\n

„Tak\u017ee, pane Tr\u00fcmpere, nejd\u0159\u00edve vy\u0159e\u0161\u00edme n\u011bjak\u00e9 pap\u00edrov\u00e1n\u00ed, a pak s v\u00e1mi pan Brune projedn\u00e1 pr\u00e1ci, kter\u00e1 je t\u0159eba dnes ud\u011blat. B\u011b\u017ete si klidn\u011b do \u0161atny odlo\u017eit v\u011bci, a pak se tu zastavte. Nemus\u00edte sp\u011bchat. J\u00e1 zat\u00edm p\u0159iprav\u00edm pap\u00edry,“ zvedla se \u017eena od konferen\u010dn\u00edho stolu a p\u0159e\u0161la k tomu psac\u00edmu. Tom p\u0159ik\u00fdvl a bez odmlouv\u00e1n\u00ed ode\u0161el z m\u00edstnosti. Te\u010f by m\u011bl r\u00e1d v m\u00edstnosti sv\u00e9 odposlouch\u00e1vac\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, aby sly\u0161el, co si o n\u011bm pov\u00eddaj\u00ed, kdy\u017e tam nen\u00ed. K jeho sm\u016fle ale nem\u011bl k takov\u00e9mu za\u0159\u00edzen\u00ed p\u0159\u00edstup.<\/p>\n

Trochu se mra\u010dil, kdy\u017e p\u0159ich\u00e1zel k m\u00edstnosti, kde se nach\u00e1zela \u0161atna se sk\u0159\u00ed\u0148kami. Zevnit\u0159 se oz\u00fdval n\u011bjak\u00fd povyk. Tom \u0165ukl na dve\u0159e a ve\u0161el dovnit\u0159. Po nakouknut\u00ed do m\u00edstnosti vid\u011bl 2 kluky zhruba v jeho v\u011bku, jak blbnou. Modlil se, aby to nebyli pacienti, kte\u0159\u00ed se sem n\u011bjak zatoulali.<\/div>\n

„Uhm?“ vydal ze sebe jeden, kdy\u017e Tom ve\u0161el do m\u00edstnosti a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Stejn\u011b jako Tomovi i jim prob\u011bhlo hlavou, jestli to nen\u00ed pacient z n\u011bkter\u00e9 budovy. Samoz\u0159ejm\u011b neznali v\u0161echny klienty, tud\u00ed\u017e nemohli tu\u0161it, co je Tom za\u010d.<\/div>\n
„Zdrav\u00edm. Jsem Tom – nov\u00fd brig\u00e1dn\u00edk,“ p\u0159edstavil se Tom.<\/div>\n
„Oh no kruci! V\u00e1\u017en\u011b jsem myslel, \u017ee budeme muset p\u0159eprat dal\u0161\u00edho \u0161\u00edlence. \u010cau j\u00e1 jsem Erik a tenhle blboun je Alex,“ uk\u00e1zal na blon\u010f\u00e1ka vedle sebe.<\/div>\n
„Nazdar!“ pozdravil se s Tomem chlap\u00e1cky i druh\u00fd z kluk\u016f.<\/div>\n
„Tak\u017ee brig\u00e1da jo? A to m\u00e1\u0161 za trest?“ zeptal se Erik. Tom se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Ne, to ne. P\u0159i\u0161el jsem k tomu tak n\u011bjak n\u00e1hodou,“ odlo\u017eil batoh na d\u0159ev\u011bnou lavi\u010dku a odemkl svoji sk\u0159\u00ed\u0148ku. Alex si Toma dob\u0159e prohl\u00eddl.<\/div>\n
„Hey, j\u00e1 t\u011b p\u0159ece zn\u00e1m!“ vyhrkl Alex najednou. Tom se pod\u00edval na Alexe a zdvihl obo\u010d\u00ed. „No jasn\u011b! Ty jsi jeden z t\u011bch kluk\u016f, co tu byli za\u010d\u00e1tkem m\u011bs\u00edce na t\u00e9 exkurzi. Vypla\u0161il na\u0161eho Billa k smrti, v\u0161ak v\u00ed\u0161, ten z C\u00e9\u010dka!“ obr\u00e1til se na Erika.<\/div>\n
„Jo, sly\u0161el jsem o tom.“ Jejich pohledy se obr\u00e1tily na bled\u00e9ho Toma.<\/div>\n
„To jsem bohu\u017eel j\u00e1 a cht\u011bl bych v\u00e1s poprosit, abyste to u\u017e nevytahovali. Nebylo mi z toho zrovna veselo.“<\/div>\n
„No to v\u011b\u0159\u00edm. Mn\u011b taky ne, kdy\u017e jsem ho musel t\u00e1hnout do pokoje, ale pomohls mi k dal\u0161\u00edm sval\u016fm,“ zasm\u00e1l se Alex a prohl\u00eddnul si sv\u00e9 bicepsy. Tom neodpov\u011bd\u011bl. Nep\u0159i\u0161lo mu to moc legra\u010dn\u00ed. Kluci to podle Tomova n\u00e1zoru brali na lehkou v\u00e1hu a \u017eertovat o n\u011b\u010dem takov\u00e9m a je\u0161t\u011b to vyu\u017e\u00edvat jako z\u00e1minku k pos\u00edlen\u00ed sval\u016f, to bylo i na Toma moc.<\/p>\n

„Oh, no tak, k\u00e1mo, co ten kyselej obli\u010dej? Koukej, pokud tu opravdu bude\u0161 pracovat, bude\u0161 si muset na tohle zvyknout, proto\u017ee se tu n\u011bco podobn\u00e9ho d\u011bje t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b, a pokud bys m\u011bl ka\u017ed\u00fd z\u00e1chvat takhle pro\u017e\u00edvat, mohl by ses velmi rychle nast\u011bhovat hned do pokoje vedle Billa.“<\/div>\n

„Jo, nebo rovnou k n\u00e1m,“ vm\u00edsil se do toho Erik.<\/div>\n
„Co je ‚k v\u00e1m‘?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Erik je na D\u00e9\u010dku, jestli v\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1,“ povyt\u00e1hl Alex obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo. Prim\u00e1\u0159ka o tom na exkurzi necht\u011bla moc mluvit,“ vzpomn\u011bl si Tom.<\/div>\n
„A taky m\u011bla d\u016fvod,“ odsouhlasil Erik.<\/div>\n
„Je to tam v\u00e1\u017en\u011b stra\u0161n\u00e9. Prost\u011b psycho. Nejhor\u0161\u00ed jsou no\u010dn\u00ed z\u00e1chvaty. To takhle ve dv\u011b r\u00e1no p\u0159ib\u011bhne\u0161 k jednomu pokoji, odkud se oz\u00fdv\u00e1 hrdeln\u00ed k\u0159ik, kter\u00fd t\u011b ka\u017edou vte\u0159inu p\u0159ipravuje o sluch. P\u0159ijde\u0161 k pacientovi, kter\u00fd m\u00e1 krv\u00ed podlit\u00e9 o\u010di, cen\u00ed na tebe zuby a vlastn\u00edmi nehty se sna\u017e\u00ed si rozdr\u00e1sat krk tak, dokud nezas\u00e1hne tepnu. M\u00e1 roz\u0161kr\u00e1ban\u00e1 z\u00e1p\u011bst\u00ed, povle\u010den\u00ed pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e9 krv\u00ed a u \u00fast p\u011bna,“ popisoval Erik. Oba se pod\u00edvali na Toma, co tomuhle \u0159\u00edk\u00e1. Ten jen sed\u011bl na zadku, p\u0159imra\u017een\u00fd na m\u00edst\u011b, o\u010di vykulen\u00e9 hr\u016fzou, hrdlo st\u00e1hnut\u00e9, na sucho polykaj\u00edc. Chv\u00edli bylo ticho. Ov\u0161em jen do t\u00e9 doby, ne\u017e se oba chlapci za\u010dali \u0159ehtat jako kon\u011b.<\/p>\n

„K\u00e1mo, ty by ses m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b p\u0159estat d\u00edvat na televizi,“ popadal se Erik za b\u0159icho. „\u0160koda, \u017ee u sebe nem\u00e1m fo\u0165\u00e1k! Tv\u016fj v\u00fdraz je naprosto k nezaplacen\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by ses m\u011bl poohl\u00e9dnout po n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 brig\u00e1d\u011b. Tohle z\u0159ejm\u011b nebude nic pro tebe,“ sm\u00e1l se Erik.<\/div>\n

„To nebylo vtipn\u00fd,“ zabru\u010del Tom.<\/div>\n
„To teda bylo,“ oponoval mu Erik a sna\u017eil se rozd\u00fdchat se. „Hele, ti z D\u00e9\u010dka jsou fakt psychou\u0161i. Netvrd\u00edm, \u017ee ne, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 horory se tam ned\u011bj\u00ed. Jo, je to s nimi zl\u00e9, ale kdybych si to s\u00e1m ned\u011blal trochu leh\u010d\u00ed, tak bych se z toho fakt zbl\u00e1znil. M\u011bl bys dr\u017eet trochu odstup, jestli tady chce\u0161 vydr\u017eet.“<\/div>\n
„Jo d\u00edky za radu.“<\/div>\n
„Nebru\u010d. Byla to prdel. M\u011bl jsem dojem, \u017ee zdrhne\u0161 d\u0159\u00edv, ne\u017e si zjist\u00ed\u0161, jak to opravdu je,“ uchechtl se Erik.<\/div>\n
„Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 poseroutka, ale z toho, co n\u00e1m \u0159\u00edkala prim\u00e1\u0159ka, mi \u00fapln\u011b nejl\u00edp nebylo. Nen\u00ed mi to jedno. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e \u0159\u00edkala, \u017ee hromada pacient\u016f se odtamtud nikdy nedostane.“<\/div>\n
„Jo, takhle jsem to na za\u010d\u00e1tku vn\u00edmal taky. A\u010dkoli jsem chlap, prvn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f jsem to, p\u0159izn\u00e1m se, obre\u010del. Ti lidi v\u00e1\u017en\u011b trp\u00ed, ale j\u00e1 s\u00e1m s t\u00edm nic neud\u011bl\u00e1m. Nejsem matka Tereza. D\u011bl\u00e1m, co m\u016f\u017eu a sna\u017e\u00edm se po pr\u00e1ci opustit tenhle are\u00e1l s t\u00edm, \u017ee pracovn\u00ed v\u011bci zav\u0159u tady a nezaob\u00edr\u00e1m se jimi je\u0161t\u011b ve sv\u00e9m voln\u00e9m \u010dase, a up\u0159\u00edmn\u011b? Kdy\u017e m\u011b p\u0159epadne l\u00edtost, vzpomenu si na ty, kte\u0159\u00ed n\u011bkomu ubl\u00ed\u017eili, a teprve pak ze\u0161\u00edleli, proto\u017ee to nemohli un\u00e9st, a ty teda rozhodn\u011b nelituju,“ odsekl Erik a nat\u00e1hl si pracovn\u00ed kalhoty.<\/p>\n

Tom sklonil hlavu a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, co mu Erik pr\u00e1v\u011b sd\u011blil. Musel uznat, \u017ee v n\u011b\u010dem m\u011bl pravdu. Nem\u011bl by si v\u0161echno br\u00e1t tak osobn\u011b a zab\u00fdvat se t\u00edm v\u00edc, ne\u017e je zdr\u00e1vo. V p\u0159\u00edpad\u011b Billa ale nemohl jinak.<\/div>\n

„A ty, Alexi, jsi na C\u00e9\u010dku?“<\/div>\n
„Yeah, u\u017e deset m\u011bs\u00edc\u016f,“ doplnil celou informaci.<\/div>\n
„A v\u00edd\u00e1\u0161 Billa \u010dasto?“<\/div>\n
„Jestli v\u00edd\u00e1m Billa \u010dasto? Nikdo nev\u00edd\u00e1 Billa \u010dasto. Cel\u00e9 dny je zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9m pokoji a ven jde teprve tehdy, a\u017e je no\u010dn\u00ed klid. M\u00e1 tu tak trochu voln\u011bj\u0161\u00ed re\u017eim. Kdy\u017e jsou v\u0161ichni vevnit\u0159 a nikdo se u\u017e necour\u00e1 po chodb\u00e1ch, Bill jde ven. N\u011bkdy se toul\u00e1 venku skoro celou noc, tak\u017ee kdybys tu n\u011bkdy z\u016fst\u00e1val dlouho, vyh\u00fdbej se bo\u010dn\u00edmu vchodu na moj\u00ed budov\u011b, pokud si nechce\u0161 zopakovat, co u\u017e jsi jednou za\u017eil.“<\/div>\n
„Jo. D\u00edky za upozorn\u011bn\u00ed,“ pod\u011bkoval Tom. Nemyslel to ironicky. Byl r\u00e1d, \u017ee mu to Alex \u0159ekl.<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d a jestli by m\u011bla n\u00e1sledovat dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka ohledn\u011b jeho zdravotn\u00edho stavu, tak nem\u016f\u017eu slou\u017eit. Nem\u00e1m opr\u00e1vn\u011bn\u00ed nahl\u00ed\u017eet do karet pacient\u016f,“ zazp\u00edval a nat\u00e1hl na pracovn\u00ed mund\u016fr svoji bundu.<\/p>\n

„No, Tome, tak jsme se hezky poznali. My te\u010f raz\u00edme do pr\u00e1ce a ty nenechej tu \u0161kebli Beckerovou moc dlouho \u010dekat!“ upozornil jej Erik.<\/div>\n

„Uvid\u00edme se!“ m\u00e1vl na n\u011bj Alex a oba zmizeli.<\/p>\n

Tom se t\u011b\u017ece op\u0159el o kovov\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky a p\u0159iv\u0159el o\u010di. Bude t\u011b\u017ek\u00e9 jim dok\u00e1zat, \u017ee to zvl\u00e1dne a \u017ee se na tu pr\u00e1ci hod\u00ed.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Mo\u017en\u00e1 se sem nehod\u00ed\u0161 Velkou m\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9hal ostr\u00fd hlas vyu\u010duj\u00edc\u00edho, kter\u00fd nev\u011bd\u011bl, zda nejd\u0159\u00edve p\u0159isko\u010dit k interaktivn\u00ed tabuli, klasick\u00e9 tabuli, nebo pou\u0161t\u011bt video \u010di nahr\u00e1vku z p\u0159ehr\u00e1va\u010de, aby sv\u00fdm student\u016fm p\u0159edal maxim\u00e1ln\u00ed mno\u017estv\u00ed informac\u00ed. Andreas si zapisoval zhruba<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4128","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4128","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4128"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4128\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4128"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4128"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4128"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}