{"id":4131,"date":"2014-03-23T18:00:00","date_gmt":"2014-03-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4118"},"modified":"2014-03-23T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-23T17:00:00","slug":"815-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/23\/815-30\/","title":{"rendered":"#815 30."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Konec<\/p>\n

<\/strong> Druh\u00fd den se Tom tak\u00e9 nevr\u00e1til, i kdy\u017e Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je v pr\u00e1ci, \u017ee je v budov\u011b. V\u011bd\u011bl to, proto\u017ee Tom mu \u0159ekl, \u017ee t\u00fdden po V\u00e1noc\u00edch bude m\u00edt odpoledn\u00ed.<\/div>\n

Bill se sna\u017eil s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkat, \u017ee m\u00e1 jen pr\u00e1ci, ale Tom si skoro v\u017edycky dok\u00e1zal na Billa naj\u00edt \u010das, a\u0165 u\u017e se v pr\u00e1ci d\u011blo cokoliv, tak\u017ee si Bill \u0159\u00edkal, \u017ee se na n\u011bj mus\u00ed st\u00e1le je\u0161t\u011b zlobit nebo z n\u011bj b\u00fdt znechucen\u00fd.<\/div>\n
Bill s\u00e1m sob\u011b nedok\u00e1zal nalhat, \u017ee mu to nevad\u00ed.<\/div>\n
Vadilo mu to; vadilo mu to hodn\u011b.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

T\u0159et\u00ed den se tak\u00e9 neuk\u00e1zal, ani \u010dtvrt\u00fd den, p\u00e1t\u00fd den ztratil Bill v\u0161echnu nad\u011bji, kter\u00e1 mu z\u016fstala, \u017ee Tomovi na n\u011bm alespo\u0148 trochu z\u00e1le\u017eelo. Ne \u017ee by ho Bill vinil, ale donutil Billa v\u011b\u0159it mu, kdy\u017e \u0159\u00edkal, \u017ee mu nez\u00e1le\u017e\u00ed na jeho minulosti, \u017ee to nepot\u0159ebuje v\u011bd\u011bt, proto\u017ee a\u0165 je to cokoliv, jemu to je jedno. Pro\u010d to \u0159\u00edkal, kdy\u017e to tak nemyslel? Jako pravidlo Bill nev\u011b\u0159il lidem, ale Tomovi se poda\u0159ilo dostat se mu pod k\u016f\u017ei. Tom manipuloval s manipul\u00e1torem, alespo\u0148 tak se Bill te\u010f c\u00edtil.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Sed\u011bl na posteli v tureck\u00e9m sedu a trochu klopil hlavu, rozt\u0159esenou rukou si zajel na krk, p\u0159ejel prsty po kovu, dokud nenarazil na p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek. Sev\u0159el kolem n\u011bj p\u011bst, na vte\u0159inu zav\u0159el o\u010di, ale pak trhl rukou dop\u0159edu a \u0159et\u00edzek se s prasknut\u00edm roztrhl.<\/div>\n
Dr\u017eel ho pevn\u011b v dlani, t\u0159\u00e1sl se, kdy\u017e se d\u00edval, jak se dva roztr\u017een\u00e9 konce houpaly ve vzduchu. Tom byl takov\u00fd zasran\u00fd lh\u00e1\u0159<\/em>, pomyslel si. Ten \u0159et\u00edzek v\u00e1\u017eil to, co k\u00e1men, slova v n\u011bm vyryt\u00e1 a\u017e moc dobr\u00e1 na to, aby byla pravda. Tom byl takov\u00fd\u2026 takov\u00fd mu\u017e, nebyl jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed s jejich l\u017eemi a fale\u0161n\u00fdmi sliby. Bill ho varoval, nebo ne? \u0158ekl mu, \u017ee nen\u00ed dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, \u017ee to, co ud\u011blal, je zl\u00e9. \u0158ekl Tomovi, \u017ee chce, aby se \u0159\u00eddil sv\u00fdm vlastn\u00edm \u00fasudkem, nebo ne? Nebo ne?<\/em><\/div>\n
Projela j\u00edm zlost a pak byl na nohou, b\u011b\u017eel do koupelny, zvedl z\u00e1chodov\u00e9 prk\u00fdnko a nat\u00e1hl ruku, \u0159et\u00edzek se nebezpe\u010dn\u011b houpal sem a tam p\u0159\u00edmo nad z\u00e1chodovou m\u00edsou. „Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“ rozk\u0159ikl se, cht\u011bl ruku otev\u0159\u00edt, aby tu zatracenou v\u011bc upustil a spl\u00e1chl ji pry\u010d.<\/div>\n
Ruka se mu neuv\u011b\u0159iteln\u011b chv\u011bla, jeho cel\u00e1 pa\u017ee se chv\u011bla a a\u017e pak si uv\u011bdomil, \u017ee to neodk\u00e1\u017ee. Nem\u016f\u017ee to nechat b\u00fdt, nedok\u00e1zal povolit prsty.<\/div>\n
„Kurva,“ zamumlal, d\u00edval se na svou blednouc\u00ed p\u011bst. „Kurva!“<\/p>\n

Padl na kolena; p\u011bst sv\u00edraj\u00edc\u00ed \u0159et\u00edzek mu z\u016fstala v kl\u00edn\u011b, d\u00edval se na ni s rychle bij\u00edc\u00edm srdcem, kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo povolit prsty, te\u010f kdy\u017e u\u017e nebyl v nebezpe\u010d\u00ed. Bylo to rozbit\u00e9, roztr\u017een\u00e9.<\/div>\n

Dal si ty dva roztr\u017een\u00e9 konce k obli\u010deji a sna\u017eil se je skoro a\u017e zoufale d\u00e1t dohromady. Bohu\u017eel se ale a\u017e moc chv\u011bl, nedok\u00e1zal dr\u017eet ruce v klidu dost dlouho na to, aby ou\u0161ka provl\u00e9kl; s pora\u017een\u00fdm n\u00e1\u0159kem hodil rozbit\u00fd \u0161perk pry\u010d. P\u0159ist\u00e1l n\u011bkde v rohu u sprchy, zajel napolo pod ni.<\/p>\n

Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tam sed\u011bl, ale musela to b\u00fdt doba, proto\u017ee ho za\u010d\u00ednaly bolet nohy, nel\u00edbila se jim ta poloha.<\/div>\n

Pak najednou ztuhl. Na rameni se mu us\u00eddlila dla\u0148, semkly se kolem n\u011bj prsty. Jeho u\u017e tak rychle tlukouc\u00ed srdce je\u0161t\u011b v\u00edc zrychlilo. Neopova\u017eoval se oto\u010dit, neodva\u017eoval se mu pod\u00edvat do tv\u00e1\u0159e, jen tam sed\u011bl naprosto v klidu, skoro ani ned\u00fdchal.<\/div>\n
„Bille, zvedni se pros\u00edm z t\u00e9 zem\u011b.“<\/div>\n
Znepokojen\u00ed, kter\u00fd j\u00edm projelo, kdy\u017e usly\u0161el \u0161patn\u00fd hlas, bylo smrt\u00edc\u00ed. Byla to Anna. Byla to jen Anna. Sv\u011bsil hlavu, bradou se op\u0159el o hrudn\u00edk, nad\u00e1val si za to, \u017ee v\u016fbec uv\u011b\u0159il, \u017ee by to mohl b\u00fdt on.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee nejsem ten, kdo chce\u0161, abych byla,“ \u0159ekla jemn\u011b s takov\u00fdm mno\u017estv\u00edm porozum\u011bn\u00ed, \u017ee Bill c\u00edtil, jak ztuhl. „No tak, poj\u010f, zvedneme t\u011b.“<\/div>\n
Bill ji neochotn\u011b nechal, aby mu pomohla se zvednout, nechal ji odv\u00e9st ho z koupelny a posadit na \u017eidli. Opravdu se mu necht\u011blo pov\u00eddat si, ale nem\u011bl energii na to, aby se s n\u00ed h\u00e1dal; ani se mu necht\u011blo. V\u011bd\u011bl, \u017ee si budou pov\u00eddat, tak\u017ee to prost\u011b nechal b\u00fdt s t\u00edm, \u017ee to alespo\u0148 bude m\u00edt rychleji za sebou. Mohla si d\u011blat, co cht\u011bla, \u0159\u00edkat co cht\u011bla. On byl hotov\u00fd. Byl naprosto odd\u011blan\u00fd.<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b,“ \u0159ekla Anna, kdy\u017e se posadila proti n\u011bmu, pokr\u010dil rameny. „Spal jsi?“<\/div>\n

„Nic jin\u00e9ho ned\u011bl\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl, pohled na stole. Sna\u017eil se zn\u00edt a vypadat nenucen\u011b, ale bylo to t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e b\u00fdv\u00e1valo, a to bylo frustruj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvla a na n\u011bkolik minut nastalo ticho; Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se sem na n\u011bj jen p\u0159i\u0161la pod\u00edvat, zjistit, jak se s t\u00edm vyrovn\u00e1v\u00e1 nebo tak. No, mohla se d\u00edvat, jak cht\u011bla, on se s t\u00edm vyrovn\u00e1val<\/em> b\u00e1je\u010dn\u011b. Pro\u010d ale nep\u0159i\u0161la u\u017e d\u0159\u00edv? Byly to dny. H\u00e1dal, \u017ee u\u017e nebyl jej\u00ed hlavn\u00ed prioritou.<\/div>\n
„Bille, mluv se mnou,“ op\u0159ela se Anna o lokty a on se dokonale vyhnul jej\u00edmu zv\u011bdav\u00e9mu pohledu. „Co se opravdu stalo mezi tebou a Tomem?“<\/div>\n
Bill t\u011b\u017ece polkl p\u0159i zm\u00ednce jeho jm\u00e9na. N\u011bco ho uvnit\u0159 konstantn\u011b bodalo jako n\u016f\u017e, kter\u00fd projel v\u0161\u00edm, \u0159ezal ho, kuchal, a bylo to hro\u0161\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e n\u011bkdo \u0159ekl jeho jm\u00e9no. „Nem\u016f\u017ee\u0161 se zeptat jeho<\/em>?“ zeptal se skrz za\u0165at\u00e9 zuby a Anna smutn\u011b zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Nechce o tom moc mluvit.“<\/p>\n

Bill si odfrkl a zalo\u017eil ruce. „Bylo jasn\u00e9, \u017ee se to stane,“ \u0159ekl nakonec, o\u010di st\u00e1le dole. „To proto jsem necht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bl\u2026 je\u2026?“<\/div>\n

„Je v dom\u011b,“ \u0159ekla Anna a Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Bille, on se vr\u00e1t\u00ed,“ pokra\u010dovala a Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu sna\u017e\u00ed pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. „Jen se pot\u0159ebuje uklidnit, vr\u00e1t\u00ed se. Jen ho to \u0161okovalo.“<\/div>\n
„Ne,“ vydechl. „Varoval jsem ho m\u011bs\u00edce, j\u00e1\u2026 co si sakra myslel!“ promluvil, najednou byl znovu roz\u010dilen\u00fd. Necht\u011bl, aby se ho sna\u017eila omlouvat. „\u0160ok<\/em>?“ odsekl, kone\u010dn\u011b se na ni pod\u00edval. „Jak?<\/em> Jak to mohl b\u00fdt \u0161ok? M\u011b<\/em> za nic vinit nem\u016f\u017ee, to on<\/em> se rozhodl tohle d\u011blat i p\u0159es to, \u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem n\u011bco ud\u011blal! J\u00e1 to nechal na n\u011bm<\/em>! V\u011bd\u011bl, \u017ee jsem ud\u011blal n\u011bco, za co si tohle v\u0161echno zaslou\u017e\u00edm. V\u011bd\u011bl,<\/em> a p\u0159esto\u2026“ odml\u010del se, odvr\u00e1til hlavu od Anny, kdy\u017e se mu v hrudn\u00edku vytvo\u0159il nezn\u00e1m\u00fd pocit, hrnul se mu krkem nahoru. Polkl to, brada se mu t\u0159\u00e1sla. Tohle nebyl n\u016f\u017e, tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

„Souhlas\u00edm s tebou,“ \u0159ekla nakonec Anna ti\u0161e, a to ho p\u0159ekvapilo. Ne\u010dekal, \u017ee s n\u00edm bude souhlasit, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee je v pr\u00e1vu. „Ch\u00e1pu, \u017ee jsi roz\u010dilen\u00fd. To, co ti ud\u011blal, nebylo spr\u00e1vn\u00e9, ale on se vr\u00e1t\u00ed.“<\/div>\n

„Nejsem si tak jist\u00fd,“ zamumlal.<\/div>\n
„Pro\u010d tohle \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Proto\u017ee jsi ho nevid\u011bla,“ \u0159ekl, proto\u017ee to bylo takhle jednoduch\u00e9. Kdyby vid\u011bla jeho obli\u010dej, nebyla by si tak jist\u00e1.<\/div>\n
„Dej tomu je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed,“ zkusila. „Jen se tomu v\u0161emu sna\u017e\u00ed d\u00e1t n\u011bjak\u00fd smysl. Je mi to l\u00edto, Bille, mo\u017en\u00e1 jsme se m\u011bla pokusit si o tom s n\u00edm trochu v\u00edc promluvit, m\u011bla jsem mu to uleh\u010dit, mo\u017en\u00e1 by to pak vzal l\u00e9pe.“<\/div>\n
Bill jen pokr\u010dil rameny. „Nem\u00e1 to cenu,“ \u0159ekl a rychle se na ni pod\u00edval, ne\u017e dodal. „Pl\u00fdtv\u00e1\u0161 se mnou \u010dasem.“<\/div>\n
„Ni\u010d\u00edm nepl\u00fdtv\u00e1m. Chci ti pomoci.“<\/div>\n
„Ale v\u00ed\u0161, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9,“ \u0159ekl a trochu zavrt\u011bl hlavou. „Nech m\u011b prost\u011b\u2026 zapomenout.“<\/p>\n

Anna zamrkala a zjemnila sv\u016fj pohled, kdy\u017e se na v\u011bzn\u011b d\u00e1l d\u00edvala, byl tak na dn\u011b a zlomen\u00fd, \u017ee se cht\u011bl vzd\u00e1t a klesnout do zapomn\u011bn\u00ed rad\u0161i, ne\u017e aby se takhle musel d\u00e1l c\u00edtit. V\u011bd\u011bla, na co t\u00edm nar\u00e1\u017e\u00ed; mluvil o stavu, ve kter\u00e9m byl, kdy\u017e byl p\u0159ed lety v bl\u00e1zinci. Po kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b v pas\u0165\u00e1ku bylo jasn\u00e9, \u017ee u\u017e tam nepat\u0159\u00ed, a tak byl rad\u011bji p\u0159evezen na l\u00e9\u010dbu do psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debny.<\/div>\n

Spoustu \u010dasu byl ve stavu katatonie, jen se d\u00edval do pr\u00e1zdna, neodpov\u00eddal na sv\u011bt kolem sebe. Nesly\u0161el nic, co mu okoln\u00ed lid\u00e9 \u0159\u00edkali a naprosto se uzav\u0159el do sebe. L\u00e9\u010debna mu z toho pomohla do t\u00e9 m\u00edry, kdy byl schopn\u00fd v\u011bd\u011bt, co se stalo. Kdy\u017e to v\u011bd\u011bl, p\u0159iznal se soudu, p\u0159esv\u011bd\u010dil v\u0161echny kolem sebe, \u017ee byl naprosto jasn\u011b mysl\u00edc\u00ed, kdy\u017e h\u0159\u00edch sp\u00e1chal, neuk\u00e1zal l\u00edtost a byl hozen zp\u00e1tky do pas\u0165\u00e1ku, kde z\u016fstal a\u017e do sv\u00fdch osmn\u00e1cti let a pak za\u010dalo dal\u0161\u00ed kolo soud\u016f, kter\u00e9 m\u011bly ur\u010dit jeho jasn\u00fd rozsudek. St\u00e1le neukazoval \u017e\u00e1dnou l\u00edtost, a k zoufalstv\u00ed jeho pr\u00e1vn\u00edka nedal soudci jinou mo\u017enost. <\/p>\n

Anna u\u017e ho po n\u011bjakou dobu podez\u00edrala, \u017ee u soudu lhal, \u017ee v tu chv\u00edli ve skute\u010dnosti nep\u0159em\u00fd\u0161lel, ale nebyla z n\u011bj schopn\u00e1 dostat nic v\u00edc, co by j\u00ed pomohlo, tak\u017ee to nikdy nev\u011bd\u011bla jist\u011b. Dokonce m\u011bla podez\u0159en\u00ed, \u017ee v\u0161echny ty zlo\u010diny nebyly Billova vina. Koho jin\u00e9ho, nem\u011bla tu\u0161en\u00ed, ale dote\u010f to mohlo b\u00fdt jen podez\u0159en\u00ed. Mo\u017en\u00e1 nav\u017edy, pokud Bill nepromluv\u00ed.<\/div>\n

Jestli se hodlal znovu uzav\u0159\u00edt a ona ho nemohla dostat zp\u00e1tky do l\u00e9\u010debny, bude t\u011b\u017ek\u00e9 s n\u00edm spolupracovat. Nem\u011bli p\u0159\u00edstup k l\u00e9k\u016fm, kter\u00e9 Bill pot\u0159eboval, stanice nem\u011bla pen\u00edze na to, aby je opat\u0159ila. Musela mu zabr\u00e1nit v tom, aby se vzdal.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 to jen tak vzd\u00e1t,“ \u0159ekla Anna, poprv\u00e9 se sna\u017eila \u0159\u00edct n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010dovat ho o tom, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n

Bill chv\u00edli ti\u0161e sed\u011bl, ne\u017e \u0159ekl „Pro\u010d doufat, kdy\u017e nen\u00ed pro<\/em> co?“<\/div>\n
„Ned\u011blej to,“ \u017e\u00e1dala ho. „Ne po tom v\u0161em, ne po tom, jak daleko jsme do\u0161li. Jsem si jist\u00e1, \u017ee m\u016f\u017eeme dokonce vy\u017e\u00e1dat dal\u0161\u00ed soud-„<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e nechci,“ p\u0159iznal Bill. „M\u011bl jsem dost, ano? V\u0161eho. Jen\u2026 jen m\u011b nech b\u00fdt.“<\/div>\n
„Ne, v\u00ed\u0161, \u017ee to nikdy neud\u011bl\u00e1m. Ne, kdy\u017e je tu st\u00e1le-„<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou a objal se.<\/p>\n

Byl v\u00e1\u017en\u011b na bodu zlomu a ona musela ud\u011blat n\u011bco, aby j\u00ed neproklouzl p\u0159\u00edmo mezi prsty. Jestli Toma uvid\u00ed, tak s n\u00edm bude t\u0159\u00e1st tak siln\u011b, dokud mu mozek nebude nar\u00e1\u017eet do lebky; byla na n\u011bj tak na\u0161tvan\u00e1, \u017ee m\u00e1lem vydechovala ohe\u0148. Sl\u00edbil j\u00ed, \u017ee tohle je n\u011bco, co nikdy neud\u011bl\u00e1, a\u0165 se stane cokoliv, sl\u00edbil j\u00ed, \u017ee Billa jen tak neopust\u00ed. Bill tohle nepot\u0159eboval; nev\u011bd\u011bl, jak se s takov\u00fdmi situacemi vypo\u0159\u00e1dat.<\/div>\n

Tom se mus\u00ed vr\u00e1tit a ona se o to postar\u00e1.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Na co, kurva, z\u00edr\u00e1\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Lituje\u0161, \u017ee jsi m\u011b neposlechl? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee je kurva \u0161\u00edlenej a \u017ee by ses s n\u00edm nikdy nem\u011bl zapl\u00e9tat.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m te\u010f na tebe n\u00e1ladu, nemluv na m\u011b,“ odsekl Tom Andreasovi, ale tomu se zd\u00e1la jeho \u0161patn\u00e1 n\u00e1lada fuk, proto\u017ee se jednodu\u0161e naklonil dop\u0159edu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, m\u00e1\u0161 \u0161t\u011bst\u00ed<\/em>,“ sykl Andreas. „Jsi \u0161\u0165astlivec, \u017ee jsi mu nedal \u010das to dokon\u010dit, proto\u017ee by t\u011b odsud v minut\u011b vyhodili. Bu\u010f r\u00e1d, \u017ee ses z toho dostal celej.“<\/div>\n
Tom nem\u011bl pocit, \u017ee by byl cel\u00fd. „Jsem si jist\u00fd, \u017ee se ti ulevilo.“<\/div>\n
„To ano!“ p\u0159ik\u00fdvl Andreas, op\u0159el se v k\u0159esle a zalo\u017eil ruce. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161el k rozumu a uv\u011bdomil si, \u017ee je zlo samo.“ <\/div>\n
Tom si odfrkl. Ale na nic jin\u00e9ho tento t\u00fdden ani nemyslel, nebyl schopn\u00fd myslet na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na to, co zjistil. Byl st\u00e1le neuv\u011b\u0159iteln\u011b roz\u010dilen\u00fd a zd\u011b\u0161en\u00fd a ptal se s\u00e1m sebe ‚kdo by nebyl?‘<\/p>\n

\u010clov\u011bk, ke kter\u00e9mu si vytvo\u0159il city, n\u011bkdo, na kom mu hluboce z\u00e1le\u017eelo, zabil v\u0161echny ty lidi, kte\u0159\u00ed mu byli bl\u00edzc\u00ed a naprosto bez d\u016fvodu. Jen na to pomyslel, vid\u011bl p\u0159ed sebou obr\u00e1zky a z toho se mu d\u011blalo zle. S\u00e1m sebe p\u0159inutil v\u011b\u0159it, \u017ee by v\u011bze\u0148 n\u011b\u010deho takov\u00e9ho nebyl schopen, a te\u010f trp\u011bl kv\u016fli n\u00e1sledk\u016fm, kter\u00e9 p\u0159i\u0161ly kv\u016fli jeho \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n

Tom se s t\u00edm nemohl vyrovnat, nemohl se vyrovnat s n\u00edm<\/em>. Nikdy si s n\u00edm nem\u011bl za\u010d\u00ednat, pomyslel si. Kdyby si s n\u00edm neza\u010dal, nic z toho by se nestalo, byl by pro Toma jen norm\u00e1ln\u00ed v\u011bzn\u011bm a Tom by byl pro n\u011bj jen norm\u00e1ln\u00edm str\u00e1\u017en\u00edkem.<\/div>\n
Ale lidi mu za to pl\u00e1cali po rameni, Georg i Andreas, a jeho to je\u0161t\u011b v\u00edc roz\u010dilovalo. Bylo to ‚J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal‘ se kter\u00fdm se nemohl vyrovnat, ‚J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal‘, kter\u00e9 ho \u0159ezalo tak, \u017ee skoro nemohl d\u00fdchat.<\/p>\n

„Tome!“<\/div>\n

Tom se oto\u010dil, vykulil o\u010di a vid\u011bl, jak k n\u011bmu jde rychl\u00fdm krokem Anna p\u0159\u00edmo od dve\u0159\u00ed, kter\u00e9 vedly ke schodi\u0161ti. Nepochyboval o tom, kde byla.<\/div>\n
Jej\u00ed obli\u010dej vypadal tvrd\u011b a jej\u00ed rty byly pevn\u011b semknut\u00e9, kdy\u017e \u0159ekla. „Mus\u00edm s tebou mluvit. Hned.“<\/em><\/div>\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj tak, \u017ee musel zask\u0159\u00edpat zuby, kdy\u017e se zvedl, c\u00edtil, jak jeho cel\u00e9 t\u011blo bylo t\u011b\u017ek\u00e9 my\u0161lenkami, kter\u00e9 se ho sna\u017eily udr\u017eet sed\u011bt. Koutkem oka vid\u011bl, jak Andreas vrt\u00ed hlavou, a\u0165 u\u017e to m\u011blo znamenat cokoliv, nehodlal se t\u00edm zab\u00fdvat. Nam\u00edsto toho n\u00e1sledoval Annu do jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

Kdy\u017e byli uvnit\u0159, oto\u010dila se na n\u011bj a nic ho nemohlo p\u0159ipravit na tu facku, kterou mu vrazila, a\u017e z toho oto\u010dil hlavu na stranu, \u0161t\u00edpalo to. \u0160okovan\u011b se na ni pod\u00edval.<\/div>\n

„Co si proboha mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptala se ho a Tom si v tu chv\u00edli uv\u011bdomil, \u017ee ji nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl nebo nesly\u0161el na\u0161tvanou. St\u00e1hnul se; i kdy\u017e byl mnohem vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e ona, zd\u00e1la se mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e byla roz\u010dilen\u00e1 a jeho to dost d\u011bsilo. „M\u00e1\u0161 v\u016fbec pon\u011bt\u00ed, cos ud\u011blal?<\/em> V\u00ed\u0161 v\u016fbec, jak\u00fd \u0161kody jsi nap\u00e1chal? Sl\u00edbils mi to, Tome, p\u0159\u00edsahals, \u017ee tam bude\u0161, tady se nem\u016f\u017ee\u0161 z ni\u010deho vymluvit.“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu, Anno!“ \u0159ekl Tom a mnul si \u010delo. Za\u010d\u00ednala ho bolet hlava. „Omlouv\u00e1m se, ale prost\u011b nem\u016f\u017eu<\/em>.“<\/div>\n
„Oh ano, m\u016f\u017ee\u0161 a taky to ud\u011bl\u00e1\u0161. Pot\u0159ebuje t\u011b.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. „To leda tak hovno!“ vybuchl. „Nikdy m\u011b nepot\u0159eboval. Nikdy mu na mn\u011b nez\u00e1le\u017eelo, nikdy mu na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo! Nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e9 city,“ odsekl to posledn\u00ed slovo, zb\u011bsile oddechoval.<\/div>\n
Jestli Bill n\u011bkdy m\u011bl n\u011bco, co by jen pocity p\u0159edstavovalo, tak by reagoval mnohem v\u00edc na to, kdy\u017e Tom zjistil v\u0161e o jeho zlo\u010dinu. Sna\u017eil by se to vysv\u011btlit, uk\u00e1zal n\u011bjakou l\u00edtost, n\u011bjak\u00e9 v\u011bdom\u00ed, cokoliv. Kdyby mu na Tomovi z\u00e1le\u017eelo, tak by se mu to sna\u017eil vysv\u011btlit, ud\u011blal by v\u00edc pro to, aby s n\u00edm z\u016fstal, a kdy\u017e nemohl, znamenalo to, \u017ee zabil bez d\u016fvodu, mo\u017en\u00e1 jen pro z\u00e1bavu. To Tom nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout. Byl ve sp\u00e1nku st\u00e1le t\u00fdr\u00e1n obrazy mu\u017ee, kter\u00e9ho on s\u00e1m zabil, mu\u017ee kter\u00fd zabil svou vlastn\u00ed rodinu a mo\u017en\u00e1 si i zaslou\u017eil to, co se mu stalo. Tom t\u00edm st\u00e1le je\u0161t\u011b trp\u011bl, tak\u017ee kdy\u017e Bill neukazoval \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce o tom, \u017ee zabil svou rodinu<\/em>, co byl<\/em> vlastn\u011b za \u010dlov\u011bka?<\/div>\n
Tom ho vlastn\u011b v\u016fbec neznal.<\/p>\n

„Zrovna te\u010f Bill c\u00edt\u00ed mnohem v\u00edc ne\u017e ty,“ \u0159ekla Anna, zalo\u017eila ruce a to, jak se na n\u011bj d\u00edvala, p\u0159inutilo Toma odvr\u00e1tit pohled. Pro\u010d musela vypadat tak znepokojen\u011b? Tom neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho! Mohl se s\u00e1m za sebe rozhodovat, s k\u00fdm se bude p\u0159\u00e1telit. „C\u00edt\u00ed toho tolik a nem\u00e1 ani tu\u0161en\u00ed, jak to vyj\u00e1d\u0159it. Nev\u00ed ani, jak bre\u010det<\/em>, Tome. Jedin\u00e9, co zn\u00e1, je zlost a u\u017e ani to mu nesta\u010d\u00ed.“<\/div>\n

„P\u0159esn\u011b tak,“ \u0159ekl Tom temn\u011b. „Jedna emoce, to je jedin\u00e9, co m\u00e1. Anno, j\u00e1 u\u017e tohle nem\u016f\u017eu, je mi l\u00edto, ale nem\u016f\u017eu. Je to nemo\u017en\u00e9.“<\/div>\n
Anna na\u0161pulila rty. „Tome-„<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu!“ rozk\u0159ikl se, o p\u00e1r krok\u016f couvnul. „Od kdy m\u00e1m tolik zodpov\u011bdnosti?!“<\/div>\n
„Od t\u00e9 doby, co ti za\u010dal d\u016fv\u011b\u0159ovat.“ Nezvedala na n\u011bj hlas, ale bylo jasn\u011b vid\u011bt, \u017ee je v tu chv\u00edli stejn\u011b na\u0161tvan\u00e1 jako on.<\/div>\n
Tom n\u011bkolikr\u00e1t otev\u0159el a zav\u0159el pusu, sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt s dobrou odpov\u011bd\u00ed, a kdy\u017e nemohl, utekl z jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e. Po cest\u011b ze stanice si vzal jen bundu. Pot\u0159eboval vzduch; pot\u0159eboval pry\u010d.<\/p>\n

Daleko pry\u010d.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Den des\u00e1t\u00fd a bylo to st\u00e1le t\u011b\u017e\u0161\u00ed a t\u011b\u017e\u0161\u00ed motivovat se vyl\u00e9zt v\u016fbec z postele. Nic nezab\u00edralo, nic nefungovalo a Bill se d\u00edval na \u0161ed\u00fd strop, jen se soust\u0159edil na d\u00fdch\u00e1n\u00ed, sna\u017eil se nemyslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na dal\u0161\u00ed n\u00e1dech. N\u011bkolikr\u00e1t se mu to povedlo, dokud se nedostal a\u017e skoro do n\u011bjak\u00e9ho klidn\u00e9ho transu, dokud nebyl skoro tak klidn\u00fd, \u017ee jeho srdce p\u0159esko\u010dilo \u00fader, kdy\u017e ho z transu vytrhlo bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/p><\/div>\n

Pod\u00edval se ke dve\u0159\u00edm, zrovna kdy\u017e je za sebou Anna zav\u0159ela. Za\u00fap\u011bl a posadil se, trochu se mu motala hlava.<\/div>\n
Chodila za n\u00edm ka\u017ed\u00fd den, byla paranoidn\u00ed, ale Bill za to byl trochu r\u00e1d. Necht\u011bl spadnout zp\u00e1tky, necht\u011bl, ale n\u011bkdy se to tak zd\u00e1lo jednodu\u0161\u0161\u00ed ne\u017e tahle nejistota, tohle neust\u00e1l\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed a pomal\u00e9 mu\u010den\u00ed. Rad\u0161i by byl v zapomn\u011bn\u00ed. <\/p>\n

Pohled v Annin\u011b tv\u00e1\u0159i mu \u0159\u00edkal, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, a tak ji pohledem n\u00e1sledoval, kdy\u017e ve\u0161la do m\u00edstnosti, odt\u00e1hla si \u017eidli a posadila se vedle postele.<\/div>\n

„Bille,“ za\u010dala, d\u00edvala se mu do o\u010d\u00ed a Bill nebyl schopn\u00fd odvr\u00e1tit pohled. Co te\u010f? „Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee m\u00e1m \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl, sna\u017eil se obrnit proti tomu, co se chystala \u0159\u00edct, ale nedok\u00e1zal p\u0159ij\u00edt na to, co by to mohlo b\u00fdt. Necht\u011bl myslet na mo\u017enosti; cokoliv mohla b\u00fdt \u0161patn\u00e1 zpr\u00e1va.<\/div>\n
„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle zvl\u00e1dneme,“ \u0159ekla, naklonila se dop\u0159edu a polo\u017eila si ruku na jeho koleno. „Ano?“<\/div>\n
Bill za\u010d\u00ednal c\u00edtit tlukot sv\u00e9ho srdce a to, jak se mu pod k\u016f\u017e\u00ed chv\u011bly svaly. „Kde je Tom?“ vydechl, uvnit\u0159 n\u011bj bublal strach a Anna vydechla, jej\u00ed pohled zjihl.<\/div>\n
„Dnes r\u00e1no p\u0159estoupil na stanici sv\u00e9ho otce v Berl\u00edn\u011b. Tom u\u017e tu nepracuje.“<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Konec Druh\u00fd den se Tom tak\u00e9 nevr\u00e1til, i kdy\u017e Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je v pr\u00e1ci, \u017ee je v budov\u011b. V\u011bd\u011bl to, proto\u017ee Tom mu \u0159ekl, \u017ee t\u00fdden po V\u00e1noc\u00edch bude m\u00edt odpoledn\u00ed. Bill se sna\u017eil s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkat, \u017ee m\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4131","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4131","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4131"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4131\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4131"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4131"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4131"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}