{"id":4132,"date":"2014-03-23T16:00:00","date_gmt":"2014-03-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4119"},"modified":"2014-03-23T16:00:00","modified_gmt":"2014-03-23T15:00:00","slug":"the-secret-of-collegian-23","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/23\/the-secret-of-collegian-23\/","title":{"rendered":"The Secret of Collegian 23."},"content":{"rendered":"
autor: Disturbed Angel & Clarrkys<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n

V\u00ed\u010dka m\u00e1m p\u0159iv\u0159en\u00e1 n\u011bkolik chvil, a kdy\u017e je otev\u0159u, Tom se mi zbl\u00edzka d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a ani koutkem oka neuh\u00fdb\u00e1. Jsem to pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kdo prvn\u00ed ukon\u010d\u00ed o\u010dn\u00ed kontakt, jakmile sklop\u00edm o\u010di.<\/div>\n

„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159eknu ti\u0161e, ale po\u0159\u00e1d se na Toma ned\u00edv\u00e1m. A\u017e po chv\u00edli zvednu o\u010di, ale m\u016fj pohled sm\u011b\u0159uje n\u011bkam dop\u0159edu a ne na Toma. „Jenom\u017ee to neznamen\u00e1, \u017ee kdy\u017e se omluv\u00ed\u0161, \u017ee se v\u0161echno lusknut\u00edm prstu sprav\u00ed a zase si dovolenou budeme u\u017e\u00edvat. Ty v\u00ed\u0161, Tome, jak\u00fd jsem, jsem opravdu trochu ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd a tohle tomu moc nepom\u016f\u017ee.“ Teprve te\u010f, po n\u011bkolika minut\u00e1ch, se pod\u00edv\u00e1m znovu na Toma, kter\u00fd se u\u017e na m\u011b ned\u00edv\u00e1 tak kaj\u00edcn\u011b jako p\u0159ed t\u00edm. Zhluboka se nadechnu a povzdychnu si. Nev\u00edm pro\u010d, ale moment\u00e1ln\u011b se na n\u011bj nem\u016f\u017eu pod\u00edvat. Nem\u016f\u017eu mu pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed a tak trochu si p\u0159ipad\u00e1m, jako bych to byl j\u00e1, kdo za to m\u016f\u017ee. Mo\u017en\u00e1 jsem tohle nem\u011bl \u0159\u00edkat, ale jsem prost\u011b takov\u00fd.<\/p>\n

Z toku m\u00fdch my\u0161lenek m\u011b vyru\u0161\u00ed Tomovo tich\u00e9 „aha“, tak se na n\u011bj zase zad\u00edv\u00e1m, ale to u\u017e se Tom kouk\u00e1 do zem\u011b. Jsme tak n\u011bjakou chv\u00edli vedle sebe a oba ne\u0159ekneme ani slovo. Jen ti\u0161e vn\u00edm\u00e1me dech toho druh\u00e9ho. Je to opravdu nep\u0159\u00edjemn\u00e9, proto\u017ee s\u00e1m nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edct. Ale je to prost\u011b tak, n\u011bkdy \u010dlov\u011bk nev\u00ed, co m\u00e1 \u0159\u00edct, co m\u00e1 d\u011blat. A pokud ho n\u011bco napadne, rad\u011bji ml\u010d\u00ed, proto\u017ee si mysl\u00ed, \u017ee by t\u00edm u\u017e takhle tragickou situaci jen zhor\u0161il. M\u00e1m pocit, jak bych se m\u011bl ka\u017edou chv\u00edli rozbre\u010det a p\u0159itom jsem vlastn\u011b r\u00e1d, \u017ee tu Tom je se mnou. \u017de nen\u00ed s n\u00ed, i kdy\u017e by mohl b\u00fdt. Jsem r\u00e1d, \u017ee to vysv\u011btlil, i p\u0159esto, \u017ee by mohl lh\u00e1t, i p\u0159esto, \u017ee se mohlo n\u011bco st\u00e1t, jsem r\u00e1d, \u017ee jsme tu spolu. Jen sami dva, na na\u0161em balkon\u011b a rozhodn\u011b n\u00e1s neru\u0161\u00ed pisklav\u00fd hlas Laury, kter\u00e9 bych zakroutil krkem je\u0161t\u011b p\u0159ed v\u010derej\u0161\u00edm ve\u010derem. A to necht\u011bjte v\u011bd\u011bt, co bych j\u00ed cht\u011bl ud\u011blat te\u010f.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Nev\u00edm, za jak dlouho, ale za\u010d\u00edn\u00e1 se u\u017e \u0161e\u0159it, se Tom najednou zvedne a bez sebemen\u0161\u00edho slova odch\u00e1z\u00ed. U\u017eu\u017e se nadechuji, \u017ee ho zastav\u00edm, ale pak zase pusu zav\u0159u. Ov\u0161em je\u0161t\u011b ne\u017e se za n\u00edm dve\u0159e zav\u0159ou \u00fapln\u011b, nadechnu se takhle je\u0161t\u011b nejm\u00ed\u0148 t\u0159ikr\u00e1t. Nejd\u0159\u00edv se chci zeptat, kam jde, pak kdy se vr\u00e1t\u00ed, jestli se vr\u00e1t\u00ed, co se d\u011bje, ale nakonec nevyslov\u00edm ani jednu z t\u011bchto ot\u00e1zek a prost\u011b ho nech\u00e1m odej\u00edt. V\u00edm, \u017ee to asi nebylo spr\u00e1vn\u00e9, ale moje t\u011blo nebylo schopn\u00e9 se pohnout a prost\u011b si to neum\u00edm vysv\u011btlit. B\u011bhem p\u00e1r minut u\u017e slunce zapad\u00e1, a a\u017e zajde, tak se pomalu za\u010dne stm\u00edvat. Zvednu se a chyst\u00e1m se vydat za Tomem, kdy\u017e usly\u0161\u00edm klep\u00e1n\u00ed. Jakmile otev\u0159u dve\u0159e, je tam \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho bych te\u010f cht\u011bl vid\u011bt nejm\u00ed\u0148 na sv\u011bt\u011b – Laura.<\/p>\n

„Ahoj, Bille,“ vyhrkne na m\u011b sv\u00fdm typick\u00fdm hlasem je\u0161t\u011b rychleji, ne\u017e j\u00ed j\u00e1 odv\u011bt\u00edm:<\/div>\n

„Co chce\u0161?“<\/div>\n
„Ale Bille, co je s tebou?“ zept\u00e1 se naivn\u011b, ale j\u00e1 v\u00edm, jak hran\u00e9 to je, a my oba zase v\u00edme, co mi to vlastn\u011b je. Ml\u010d\u00edm, jen si d\u00e1m ruku na bok a lehce za\u010dnu po\u0161lapovat nohou. „V\u00ed\u0161, j\u00e1 jsem jen p\u0159i\u0161la pro Tomovy v\u011bci,“ zamrk\u00e1 a u\u017e se dere dovnit\u0159. Bez jak\u00fdchkoli okolk\u016f j\u00ed d\u00e1m ruku na hrudn\u00edk a odstr\u010d\u00edm ji zase na chodbu. Samoz\u0159ejm\u011b n\u00e1sleduje vlna koment\u00e1\u0159\u016f a nech\u00e1pav\u00fdch v\u00fdraz\u016f ubl\u00ed\u017een\u00e9 hol\u010di\u010dky. „Nev\u00edm, pro\u010d se tak ke mn\u011b chov\u00e1\u0161. Prost\u011b pochop, \u017ee t\u011b Tom nemiluje. Byla to pro n\u011bj jen takov\u00e1 z\u00e1bava, experiment. Cht\u011bl si ujasnit, kam pat\u0159\u00ed, a jakmile jsme se znovu vid\u011bli, tak si uv\u011bdomil, co chce a \u017ee m\u011b miluje. Tak to je, tak to prost\u011b pochop a smi\u0159 se s t\u00edm.“<\/p>\n

Ano, ch\u00e1pu v\u0161echno, co ona \u0159ekla. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jist\u011b nev\u00edm, co se v\u010dera stalo, ale do te\u010f jsem Tomovi v\u011b\u0159il a takov\u00e1 n\u00e1na se mezi n\u00e1s nebude pl\u00e9st. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsme s Tomem poh\u00e1dan\u00ed, ale nejsem \u00fapln\u011b hloup\u00fd, abych si nechal n\u011bco nakecat od t\u00e9hle fiflenky.<\/div>\n

„Hele, Lauro, a\u0165 se mezi s v\u00e1mi stalo cokoli, tak Tom je sv\u00e9pr\u00e1vn\u00fd. A\u017e si s\u00e1m pro sv\u00e9 v\u011bci p\u0159ijde, tak mu je klidn\u011b pom\u016f\u017eu sbalit, do t\u00e9 doby tady nem\u00e1\u0161 co d\u011blat, a my si rozhodn\u011b nem\u00e1me co \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Ale to m\u011b v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, Tom m\u011b poslal pro sv\u00e9 v\u011bci a j\u00e1 mu je vezmu.“<\/div>\n
Odstr\u010d\u00edm ji stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, ale tentokr\u00e1t to t\u00edmhle neskon\u010dilo. P\u0159it\u00e1hnu si ji zase bl\u00ed\u017e k sob\u011b a chytnu ji vzadu za vlasy, a\u017e mus\u00ed zaklonit hlavu a m\u00edrn\u011b si pod\u0159epnout. Zat\u00e1hnu a ona za\u010dne je\u010det, jak ji to bol\u00ed.<\/div>\n
„Ml\u010d, te\u010f ti n\u011bco pov\u00edm. M\u011bla bys m\u00ed\u0148 strkat ten sv\u016fj hloup\u00fd nos do ciz\u00edch v\u011bc\u00ed. Jestli je\u0161t\u011b jednou ud\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bco, co se mn\u011b nebo Tomovi nebude l\u00edbit, vy\u0159\u00edd\u00edm si to s tebou.“ Pust\u00edm ji a vid\u00edm, jak se do jej\u00ed tv\u00e1\u0159e \u017eene \u010derven\u00e1 barva.<\/div>\n
„Ty\u2026 ty bys zml\u00e1til holku?“ pt\u00e1 se drze, ale s lehk\u00fdm strachem v hlase.<\/div>\n
„Jsem na kluky, maluju se, a spousta lid\u00ed \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee se chov\u00e1m, obl\u00edk\u00e1m a vypad\u00e1m jako holka, tak\u017ee to bude vlastn\u011b mezi n\u00e1ma holkama,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem a zabouchnu p\u0159ed n\u00ed dve\u0159e, ne\u017e stihne \u0159\u00edct cokoli jin\u00e9ho. Hned se op\u0159u z\u00e1dy o dve\u0159e a zhluboka d\u00fdch\u00e1m. Jakmile se zhluboka nadechnu asi po \u0161est\u00e9, tak se s v\u00fddechem usm\u011bju. Jsem v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd, zvl\u00e1dl jsem to skv\u011ble. Jsem na sebe v\u00e1\u017en\u011b hrd\u00fd, v\u011bt\u0161inou takov\u00e9 situace ne\u0159e\u0161\u00edm moc v klidu, ale te\u010f jsem ho v\u00e1\u017en\u011b zachoval, a\u017e na ty jej\u00ed vlasy, ale to se prost\u011b nedalo odolat.<\/p>\n

Chv\u00edli jen tak stoj\u00edm op\u0159en\u00fd o dve\u0159e, ale pak vyjdu ven. Laura nikde nen\u00ed, co\u017e je moc dob\u0159e, a j\u00e1 se vyd\u00e1m sm\u011brem na pl\u00e1\u017e. Ani nep\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee by tam Tom mohl b\u00fdt, a p\u0159esto ho tam najdu. Pl\u00e1\u017e je pr\u00e1zdn\u00e1 a u\u017e je skoro tma, jen Tom sed\u00ed v p\u00edsku a kouk\u00e1 na mo\u0159e. Sednu si ti\u0161e k n\u011bmu a on se na m\u011b jen pod\u00edv\u00e1 a pak zase oto\u010d\u00ed hlavu zp\u011bt. Chytnu ho za ruku a jsem r\u00e1d, \u017ee se nech\u00e1. Jen tak ho dr\u017e\u00edm a pak ho po dlani pohlad\u00edm.<\/div>\n

„Co kdybychom \u0161li na pokoj a pustili si n\u011bjak\u00fd film?“ \u0159eknu a pod\u00edv\u00e1m se na Toma, \u010dek\u00e1m, co se stane. A nedivil bych se, kdyby m\u011b odstr\u010dil, ale neud\u011blal to. Oto\u010dil na m\u011b hlavu a smutn\u011b mi koukal do o\u010d\u00ed. Po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch se kone\u010dn\u011b trochu pousm\u00e1l a za\u010dal se zvedat.<\/p>\n

Jdeme na hotel, kde si vezmeme n\u011bco k ve\u010de\u0159i a jedeme v\u00fdtahem do na\u0161eho patra. T\u011bsn\u011b p\u0159ede dve\u0159mi od na\u0161eho pokoje Toma zastav\u00edm.<\/div>\n

„Vid\u011bl jsi Lauru?“ zept\u00e1m se ho a on jen zakrout\u00ed hlavou. Mus\u00edm se pousm\u00e1t, kdy\u017e si vzpomenu, jak se tv\u00e1\u0159ila, kdy\u017e jsem ji dr\u017eel za hlavu. Otev\u0159eme dve\u0159e a p\u0159i j\u00eddle Tomovi n\u00e1\u0161 mal\u00fd incident povykl\u00e1d\u00e1m.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Do odletu dom\u016f n\u00e1m zb\u00fdvaj\u00ed u\u017e jen dva dny, a j\u00e1 nejsem schopn\u00fd \u0159\u00edct, jestli to byla ta nejlep\u0161\u00ed nebo ta nejhor\u0161\u00ed dovolen\u00e1. Neb\u00fdt cel\u00e9 t\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti s Laurou, s Billem bychom si spole\u010dn\u011b u\u017e\u00edvali ka\u017ed\u00fd den a ka\u017edou noc, kde bychom mohli zapomenout na d\u011bn\u00ed doma, na \u0161kolu a jeho studium. Nev\u00edm, na co b\u011bhem t\u011bchto p\u00e1r dn\u016f myslel on, ale b\u011bhem toho ticha, kter\u00e9 u n\u00e1s dost \u010dasto a dlouze panovalo, jsem se topil v my\u0161lenk\u00e1ch\u2026 o pr\u00e1ci, jak toho zase budu m\u00edt nad hlavu, a jak Bill bude m\u00edt samoz\u0159ejm\u011b zase kupu u\u010den\u00ed a budeme m\u00edt na sebe m\u00e1lo \u010dasu. Tahle dovolen\u00e1 m\u011bla b\u00fdt to nejlep\u0161\u00ed, co se n\u00e1m tento rok m\u011blo p\u0159ihodit, ale je to katastrofa, a to v\u0161echno jenom kv\u016fli mn\u011b, proto\u017ee jsem takov\u00fd obrovsk\u00fd idiot.<\/p>\n

Posledn\u00ed dny prob\u00edhaly tak, \u017ee jsme r\u00e1no ml\u010dky vstali, \u0161li na sn\u00eddani a pak na pl\u00e1\u017e, kde jsme prohodili n\u011bjak\u00fdch p\u00e1r nesmysln\u00fdch v\u011bt o po\u010das\u00ed, teplot\u011b vody nebo o n\u011bjak\u00fdch lidech, co na pl\u00e1\u017ei byli s n\u00e1mi a vypadali nebo se chovali divn\u011b. V mo\u0159i jsme jen tak plavali vedle sebe, ty tam byly ty na\u0161e hry, kdy jsme po sob\u011b st\u0159\u00edkali vodou, shazovali se a navz\u00e1jem se pot\u00e1p\u011bli, sout\u011b\u017eili, kdo doplave rychleji co nejd\u00e1l. Potom jsme se vr\u00e1tili zase na j\u00eddlo a \u0161li znovu k mo\u0159i, proj\u00edt se, nebo jsme se povalovali u filmu na pokoji. Oba jsme se sna\u017eili d\u011blat, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, ale v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee i Bill se c\u00edt\u00ed tak nesv\u016fj jako j\u00e1. P\u0159i v\u0161em, co jsme d\u011blali, jsem c\u00edtil obrovskou l\u00edtost, je mi l\u00edto v\u0161eho, co se stalo, omlouval bych se Billovi ka\u017edou minutu ka\u017ed\u00fd den, kdyby to cht\u011bl, ale ze v\u0161eho nejrad\u0161i bych to vr\u00e1til zp\u00e1tky. Bill se k tomu nevracel, proto i kdybych si o tom cht\u011bl je\u0161t\u011b promluvit, ml\u010d\u00edm, abych to je\u0161t\u011b v\u00edc mezi n\u00e1mi nepokazil.<\/p>\n

„Dneska bylo fakt velk\u00e9 vedro\u2026 i te\u010f bych si nejrad\u0161i dal je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed sprchu,“ \u0159eknu, kdy\u017e ve\u010der le\u017e\u00edm na posteli vedle Billa a kouk\u00e1m do stropu.<\/div>\n

„Hm,“ usly\u0161\u00edm jenom a pooto\u010d\u00edm na n\u011bho hlavu. Mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e ho vid\u00edm zase zakryt\u00e9ho, nech\u00e1pu, jak tak m\u016f\u017ee v\u016fbec d\u00fdchat. Povzdychnu si a chv\u00edli se na n\u011bho jenom d\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych, aby to bylo zase jako d\u0159\u00edv,“ \u0159eknu ti\u0161e po chvilce, a to u\u017e i Bill na m\u011b oto\u010d\u00ed pohled.<\/div>\n
„To j\u00e1 p\u0159ece taky,“ \u0161eptne a malinko se pousm\u011bje, vyt\u00e1hne ruku zpod p\u0159ikr\u00fdvky a mus\u00edm na moment zav\u0159\u00edt o\u010di, kdy\u017e m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Pro\u010d se tak chov\u00e1me? M\u011bla to b\u00fdt ta nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed dovolen\u00e1,“ \u0159eknu trpce a smutn\u00fdma o\u010dima hled\u00edm do t\u011bch jeho. Chv\u00edli ml\u010d\u00ed a vypad\u00e1, jako by si rozm\u00fd\u0161lel, co m\u00e1 \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Nemus\u00edme se tak chovat. Je\u0161t\u011b m\u00e1me skoro dva dny, u\u017eijeme si to,“ pousm\u011bje se a nat\u00e1hne se ke mn\u011b pro polibek.<\/p>\n

Kdy\u017e se odt\u00e1hne a zase polo\u017e\u00ed s \u00fasm\u011bvem hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159, nazvednu jeho p\u0159ikr\u00fdvku a vklouznu rukou na jeho b\u0159icho. Lehce ho po n\u011bm pohlad\u00edm a\u017e nahoru ke kl\u00ed\u010dn\u00edm kostem, miluju jeho hladk\u00e9 pevn\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko. Nahnu se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho. Pousm\u011bju se, kdy\u017e spokojen\u011b ti\u0161e vydechne, a zaplav\u00edm jeho \u00fasta dal\u0161\u00edmi polibky. Odstr\u010d\u00edm jeho deku kousek stranou a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se cel\u00fdm t\u011blem, lehce nalehnu na jednu stranu jeho hork\u00e9ho a t\u00e9m\u011b\u0159 nah\u00e9ho t\u011bla. P\u0159ejedu mu rukou od stehna, p\u0159es bok schovan\u00fd v boxerk\u00e1ch a pas a\u017e k bradavce, kterou promnu mezi prsty, a potom Billa chytnu jemn\u011b za tv\u00e1\u0159 a dr\u017e\u00edm si ho u sebe, zat\u00edmco se na\u0161e jazyky o sebe v\u00e1\u0161niv\u011b ot\u00edraj\u00ed. Vzru\u0161en\u011b vydechnu, kdy\u017e pokr\u010d\u00ed nohu v koleni a vm\u011bstn\u00e1 se tak jeho \u00fazkou no\u017ekou mezi ty moje. Po\u0159\u00e1d se l\u00edb\u00e1me a pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m c\u00edtit na sv\u00e9m boku bouli, kter\u00e1 se mu ukr\u00fdv\u00e1 ve spodk\u00e1ch, ov\u0161em moje se objevila t\u00e9m\u011b\u0159 hned a je je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed. Lehce se p\u00e1nv\u00ed proti n\u011bmu zhoupnu a oba mus\u00edme na\u0161e rty od sebe odtrhnout a zavzdych\u00e1me. Usm\u011bju se p\u0159i pohledu do jeho o\u010d\u00ed, ale zaraz\u00edm se, kdy\u017e Bill se neusm\u00edv\u00e1. Na moment se zamra\u010d\u00edm, ale pak se znovu pousm\u011bju a zase ho za\u010dnu l\u00edbat. Rukou sklouznu zase dol\u016f a za\u010dnu mu neohraban\u011b prsty stahovat boxerky dol\u016f.<\/p>\n

Uc\u00edt\u00edm Billovu ruku na sv\u00e9m rameni, kter\u00e1 m\u011b za\u010dne odtahovat. Propust\u00edm jeho rty a kouknu mu p\u0159ekvapen\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Nebudu s tebou sp\u00e1t,“ \u0159ekne ti\u0161e a tv\u00e1\u0159\u00ed se v\u00e1\u017en\u011b a trochu zamra\u010den\u011b, ale nevyzn\u00ed to v\u016fbec zle.<\/div>\n
„A-ale\u2026 pro\u010d?“ hned kdy\u017e to do\u0159eknu, si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee je hloupost se na to pt\u00e1t. V\u00edm pro\u010d.<\/div>\n
„Nezlob se, ale\u2026 je to moc brzo,“ za\u0161ept\u00e1 a tlak jeho ruky na m\u00e9m rameni zes\u00edl\u00ed, zvednu se na kolena a lehnu si zp\u00e1tky vedle n\u011bho. Povzdychnu si, ale pohled na jeho ztr\u00e1pen\u00fd obli\u010dej mi neumo\u017e\u0148uje, abych byl na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n
„Nezlob\u00edm se, ch\u00e1pu to,“ pousm\u011bju se lehce, i kdy\u017e s\u00e1m jsem z toho smutn\u00fd. Cht\u011bl jsem si posledn\u00ed dny u\u017e\u00edt, dle jeho slov, ale ka\u017ed\u00fd asi mysl\u00edme u\u017e\u00edv\u00e1n\u00edm n\u011bco jin\u00e9ho. Zlobit se nem\u016f\u017eu, Bill m\u00e1 pravdu. M\u016f\u017eu b\u00fdt v\u016fbec r\u00e1d, \u017ee mi uv\u011b\u0159il, a \u017ee tady m\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm. Nev\u00edm, co m\u011b to napadlo\u2026<\/p>\n

Bill se p\u0159eto\u010d\u00ed na b\u0159icho, a kdy\u017e zabo\u0159\u00ed hlavu do pol\u0161t\u00e1\u0159e, vydechne a zav\u0159e o\u010di. Vydechnu taky a posunu se k n\u011bmu o kousek bl\u00ed\u017e, doprost\u0159ed postele. Hned ty svoje o\u010dka zase otev\u0159e a pozvedne trochu hlavu, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n

„Neboj se,“ pousm\u011bju se a chytnu jednu jeho pa\u017ei a p\u0159it\u00e1hnu trochu k sob\u011b, jsem r\u00e1d, kdy\u017e se potom Bill s\u00e1m ke mn\u011b posune. Polo\u017e\u00ed si hlavu na moji hru\u010f, j\u00e1 si d\u00e1m ruku na jeho rameno a lehce ho pohlad\u00edm, kdy\u017e jeho prsty pomalou\u010dku za\u010dnou d\u011blat krou\u017eky na m\u00e9m hol\u00e9m b\u0159ichu.<\/p>\n

Po chv\u00edli jeho kreslen\u00ed na m\u00e9m t\u011ble ustane a m\u016f\u017eu u\u017e jenom sly\u0161et jeho pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed. Usm\u011bju se a zad\u00edv\u00e1m se do stropu, te\u010f u\u017e bude v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, v\u011b\u0159\u00edm tomu. Chce to jenom trochu \u010dasu a bude to zase jako d\u0159\u00edv.<\/p>\n

autor: Clarrkys & Disturbed Angel<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Disturbed Angel & Clarrkys Bill V\u00ed\u010dka m\u00e1m p\u0159iv\u0159en\u00e1 n\u011bkolik chvil, a kdy\u017e je otev\u0159u, Tom se mi zbl\u00edzka d\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed a ani koutkem oka neuh\u00fdb\u00e1. Jsem to pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kdo prvn\u00ed ukon\u010d\u00ed o\u010dn\u00ed kontakt, jakmile sklop\u00edm o\u010di. „V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159eknu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[543],"tags":[],"class_list":["post-4132","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-the-secret-of-collegian"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4132","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4132"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4132\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4132"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4132"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4132"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}