{"id":4138,"date":"2014-03-21T16:00:00","date_gmt":"2014-03-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4125"},"modified":"2014-03-21T16:00:00","modified_gmt":"2014-03-21T15:00:00","slug":"breaking-through-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/21\/breaking-through-8\/","title":{"rendered":"Breaking Through 8."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*<\/p>\n

Vzkaz v l\u00e1hvi<\/p>\n

<\/em><\/strong> Tom se nec\u00edtil ani na chv\u00edli \u0161patn\u011b, kdy\u017e si bezd\u016fvodn\u011b vyb\u00edral jednu ze dvou povolen\u00fdch absenc\u00ed v jednom semin\u00e1\u0159i. Do\u0161el si v klidu na ob\u011bd, nacpal si b\u0159icho v\u00fdborn\u00fdmi francouzsk\u00fdmi bramborami, a pak u\u017e se do \u0161koly na odpoledn\u00ed v\u00fduku prost\u011b nevr\u00e1til. Krom\u011b povinn\u00e9ho semin\u00e1\u0159e m\u011bl u\u017e jen dv\u011b p\u0159edn\u00e1\u0161ky, na kter\u00e9 by tak jako tak ne\u0161el, jeliko\u017e k nim dostali materi\u00e1ly, ze kter\u00fdch pak budou \u010derpat informace ke zkou\u0161ce. Tud\u00ed\u017e to byla ztr\u00e1ta \u010dasu. Bylo naprosto jasn\u00e9, kam se Tom vydal m\u00edsto sv\u00fdch povinnost\u00ed. Cestu k l\u00e9\u010debn\u011b u\u017e znal nazpam\u011b\u0165, tud\u00ed\u017e se ani nemusel d\u00edvat na cestu. Dokonce v\u011bd\u011bl, kter\u00fdm m\u00edst\u016fm se vyhnout, kde se pod sn\u011bhem nach\u00e1z\u00ed zr\u00e1dn\u00e1 zamrzl\u00e1 kalu\u017e, kter\u00e1 by Toma poslala k zemi.<\/p>\n

Telefon\u00e1t s prim\u00e1\u0159kou byl velmi stru\u010dn\u00fd. Tom jen stihl pozdravit a p\u0159edstavit se, kdy\u017e prim\u00e1\u0159ka v kancel\u00e1\u0159i zm\u00e1\u010dkla tla\u010d\u00edtko, kter\u00e9 Tomovi uvolnilo z\u00e1mek. Jako v\u017edy se Tom ujistil, \u017ee branka opravdu zaklapla. Lehk\u00e9 zacloum\u00e1n\u00ed mu dalo jasn\u011b najevo, \u017ee se ven nikdo nedostane. Tom vykro\u010dil na zapadanou cestu. M\u011bl dnes cel\u00fd den zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, ale p\u0159esto m\u011bl dojem, \u017ee je to sp\u00ed\u0161e dob\u0159e divn\u00fd pocit. Ne \u017ee by se m\u011blo st\u00e1t n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. Usm\u00e1l se dokonce, i kdy\u017e mu kousek za brankou trochu podjela noha na zmrzl\u00e9m sn\u011bhu a on na chv\u00edli ztratil rovnov\u00e1hu a zavr\u00e1voral. Zakroutil nad sebou hlavou a \u0161el d\u00e1l. P\u00e1r o\u0161et\u0159ovatel\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159eb\u00edhali z budovy na budovu, se po n\u011bm oto\u010dilo, ale nev\u011bnovali mu p\u0159\u00edli\u0161nou pozornost. Kr\u00e1tce po tom, co se Tom objevil v are\u00e1lu, vr\u00e1tn\u00fd otev\u0159el mal\u00e9 kovov\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 byly vedle velk\u00e9 kovov\u00e9 br\u00e1ny. N\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00ed hodiny pravd\u011bpodobn\u011b pr\u00e1v\u011b za\u010daly, tud\u00ed\u017e Tom nebyl tak \u00fapln\u011b vet\u0159elcem.<\/div>\n

\n
„Dobr\u00fd den, Tome,“ pozdravila jej prim\u00e1\u0159ka, kdy\u017e se objevil na prahu jej\u00edch dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ ve\u0161el Tom dovnit\u0159 a jako obvykle p\u0159ijal m\u00edsto k sezen\u00ed.<\/div>\n
„Dlouho jsme se nevid\u011bli,“ poznamenala prim\u00e1\u0159ka \u0161k\u00e1dliv\u011b vzhledem k tomu, \u017ee tam Tom chodil t\u00e9m\u011b\u0159 denn\u011b. Tom se jen trochu u\u0161kl\u00edbl.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem r\u00e1da, \u017ee jste p\u0159i\u0161el. N\u011bco m\u011b toti\u017e napadlo,“ za\u010dala prim\u00e1\u0159ka ze \u0161iroka.<\/div>\n
„O co jde?“ zpozorn\u011bl Tom. Prim\u00e1\u0159\u010dina tv\u00e1\u0159 ztratila na sv\u00e9 profesionalit\u011b.<\/div>\n
„Oh bo\u017ee, v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee se to chyst\u00e1m ud\u011blat,“ vydechla vesm\u011bs sama pro sebe, ale nakonec vzhl\u00e9dla k Tomovi a nadechla se.<\/div>\n
„Kdy\u017e u\u017e jste se rozhodl tr\u00e1vit sv\u016fj voln\u00fd \u010das tady, napadlo m\u011b, no… pot\u0159ebovali bychom n\u011bkoho, kdo by byl ochotn\u00fd pomoct, kdy\u017e je t\u0159eba. Pro v\u00e1s by to znamenalo spojen\u00ed n\u011b\u010deho, co d\u011bl\u00e1te z vlastn\u00ed v\u016fle s t\u00edm, \u017ee byste za to dostal zaplaceno. Pokud se v\u00e1m to ov\u0161em zd\u00e1 troufal\u00e9…“<\/div>\n
„NE!“ vyhrkl Tom rychle. „Ne! To je naprosto \u00fa\u017easn\u00fd n\u00e1pad. J\u00e1… ano! Souhlas\u00edm!“ p\u0159ikyvoval Tom zb\u011bsile. \u010cas, leg\u00e1ln\u011b str\u00e1ven\u00fd na pozemku l\u00e9\u010debny, mu d\u00e1val nad\u011bji, \u017ee by Billa mohl tajn\u011b vid\u011bt \u010dast\u011bji. I kdyby m\u011blo j\u00edt o letm\u00e9 zahl\u00e9dnut\u00ed. Prim\u00e1\u0159ka zakroutila hlavou.<\/p>\n

„Nikdy byste nem\u011bl tak rychle odk\u00fdvat v\u011bc, o kter\u00e9 je\u0161t\u011b nic nev\u00edte,“ pou\u010dila jej. „\u0160lo by jen o drobnosti, tud\u00ed\u017e ne\u010dekejte b\u016fhv\u00ed jak\u00e9 odm\u011bny. M\u00e1m na mysli nap\u0159\u00edklad pomoc, kdy\u017e p\u0159ivezou potraviny, nebo ostatn\u00ed vybaven\u00ed jako krabice s lo\u017en\u00edm pr\u00e1dlem, kancel\u00e1\u0159sk\u00e9 pom\u016fcky a dal\u0161\u00ed. Rozvoz ob\u011bd\u016f pacient\u016fm a pak prost\u011b cokoli, co bude t\u0159eba. Te\u010f v zim\u011b je t\u0159eba p\u0159edev\u0161\u00edm odkl\u00edzet sn\u00edh. M\u00e1 to v popisu pr\u00e1ce vr\u00e1tn\u00fd, ale je l\u00edn\u00fd a vymlouv\u00e1 se na bolest zad.“<\/div>\n

„Bez probl\u00e9mu. Beru to,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom znovu.<\/div>\n
„Jen abychom si v\u011bci ujasnili hned na za\u010d\u00e1tku. Nechci, abyste kv\u016fli t\u00e9hle \u0159ekn\u011bme brig\u00e1d\u011b, me\u0161kal svoje povinnosti a studium. Nen\u00ed probl\u00e9m si zjistit v\u00e1\u0161 rozvrh. Sta\u010d\u00ed jeden e-mail a budu hned v\u011bd\u011bt, \u017ee m\u00edsto ukl\u00edzen\u00ed sn\u011bhu tady, jste m\u011bl sice nepovinnou p\u0159edn\u00e1\u0161ku, ale m\u011bl. Nepust\u00edm v\u00e1s do are\u00e1lu d\u0159\u00edv, dokud nebudete m\u00edt po v\u00fduce. Rozum\u00edme si?“ zeptala se Toma.<\/div>\n
„Rozum\u00edme,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. Byl koum\u00e1k, tud\u00ed\u017e v\u011bd\u011bl, jak tohle ob\u010das obej\u00edt, ale na druhou stranu byl prim\u00e1\u0159ce vd\u011b\u010dn\u00fd. Nech\u00e1 jej se potulovat po l\u00e9\u010debn\u011b, d\u00e1 mu pr\u00e1ci a je\u0161t\u011b m\u00e1 z\u00e1jem, aby Tom neme\u0161kal sv\u00e9 hodiny.<\/p>\n

„Dob\u0159e no, tak kdy\u017e u\u017e jsme si v\u0161echno \u0159ekli, tady jsou pap\u00edry, kter\u00e9 pot\u0159ebuji vyplnit a podepsat,“ nat\u00e1hla se k tisk\u00e1rn\u011b, na kter\u00e9 le\u017eelo n\u011bkolik arch\u016f poti\u0161t\u011bn\u00e9ho pap\u00edru.<\/div>\n

„M\u011bla jste je p\u0159ipraven\u00e9 dop\u0159edu,“ poznamenal Tom.<\/div>\n
„M\u011bla. Zn\u00e1m v\u00e1s u\u017e n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek a hned, jak m\u011b tohle napadlo, mi bylo jasn\u00e9, \u017ee tu nab\u00eddku p\u0159ijmete.“ Tom se pouze u\u0161kl\u00edbl, proto\u017ee to byla pravda a on nem\u011bl nic, co by k tomu dodal. P\u0159ijal pap\u00edry, propisku a tvrd\u00e9 slo\u017eky, aby se mu pap\u00edry l\u00e9pe vypisovaly. B\u011bhem jeho vypl\u0148ov\u00e1n\u00ed mu prim\u00e1\u0159ka je\u0161t\u011b vysv\u011btlovala dal\u0161\u00ed instrukce.<\/div>\n
„Dostanete 3 kl\u00ed\u010de a \u010dip. Prvn\u00ed kl\u00ed\u010d je od vedlej\u0161\u00edho vchodu, druh\u00fd kl\u00ed\u010d od budovy E, kter\u00e1 slou\u017e\u00ed p\u0159edev\u0161\u00edm jako hospod\u00e1\u0159sk\u00e1 budova. Je tam velk\u00e1 \u0161atna, kde v\u00e1m bude p\u0159id\u011blen\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka, kdybyste si pot\u0159eboval n\u011bco odlo\u017eit. T\u0159et\u00ed kl\u00ed\u010d bude pr\u00e1v\u011b od t\u00e9 sk\u0159\u00ed\u0148ky. \u010cip v\u00e1m bude slou\u017eit p\u0159edev\u0161\u00edm pro pohyb mezi jednotliv\u00fdmi budovami. Dve\u0159e nejsou na z\u00e1mek, ale na \u010dip. U ka\u017ed\u00e9ho vchodu je \u0161ed\u00e1 krabi\u010dka, kter\u00e1 sejme k\u00f3d z va\u0161eho \u010dipu a uvoln\u00ed z\u00e1mek,“ polo\u017eila na st\u016fl krou\u017eek, na kter\u00e9m visely 3 kl\u00ed\u010de a um\u011blohmotn\u00e1, podivn\u011b vypadaj\u00ed v\u011bc. Tom mezit\u00edm pod\u0161kr\u00e1bl posledn\u00ed dokument a odevzdal v\u0161e prim\u00e1\u0159ce. Trochu se styd\u011bl, kdy\u017e vid\u011bl to rozt\u0159esen\u00e9 p\u00edsmo a sv\u016fj podpis. Nesn\u00e1\u0161el se n\u011bkde podepisovat, proto\u017ee jeho podpis se m\u00e1lem od prvn\u00ed t\u0159\u00eddy nezm\u011bnil. Prim\u00e1\u0159ka vypadala, \u017ee grafologie j\u00ed v\u016fbec nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Bez bli\u017e\u0161\u00edho zkoum\u00e1n\u00ed Tomova p\u00edsma si pap\u00edry vzala a za\u0159adila je do slo\u017eky v modr\u00e9m \u0161anonu.<\/p>\n

„Pro dne\u0161ek bylo \u0159e\u010deno v\u0161echno. P\u0159ij\u010fte z\u00edtra po v\u00fduce. Sezn\u00e1m\u00edm v\u00e1s s kompetentn\u00edmi lidmi, na kter\u00e9 se budete moct obr\u00e1tit v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee byste n\u011bco pot\u0159eboval. Uk\u00e1\u017eu v\u00e1m, kde co najdete, kde se budete nej\u010dast\u011bji pohybovat a tak d\u00e1le. Kl\u00ed\u010de si m\u016f\u017eete vz\u00edt u\u017e dnes, abyste si mohl u\u017e z\u00edtra s\u00e1m odemknout. Pokud nem\u00e1te za\u0159\u00edzen\u00e9 ob\u011bdy, je v\u00e1m k dispozici j\u00eddelna. Ob\u011bdy jsou pro zam\u011bstnance za polovi\u010dn\u00ed cenu, tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 hr\u016fza, a va\u0159\u00ed celkem dob\u0159e. Z\u00edtra uvid\u00edme, co bude pot\u0159eba ud\u011blat, ale jak jsem \u0159ekla. D\u0159\u00edve ne\u017e po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a ob\u011bd\u011b v\u00e1s tu nechci potkat!“ zdvihla v\u00fdstra\u017en\u011b prst, ale usm\u00e1la se.<\/div>\n

„Slibuju,“ vr\u00e1til j\u00ed \u00fasm\u011bv a schoval kl\u00ed\u010de do kapsy.<\/div>\n
„Jen ty kl\u00ed\u010de pros\u00edm neztra\u0165te. V\u00fdm\u011bna z\u00e1mk\u016f by st\u00e1la majlant,“ nakr\u010dila \u010delo, kdy\u017e sledovala, jak si Tom svazek strk\u00e1 do kapsy od bundy, kter\u00e1 ne\u0161la zapnout. U\u017e vid\u011bla, jak Tom vytahuje ruku z kapsy, zachyt\u00ed o kl\u00ed\u010de, ty mu vypadnou a probl\u00e9m bude na sv\u011bt\u011b.<\/div>\n
„D\u00e1m na n\u011b pozor, nebojte!“ odolal Tom zvednout dva prsty ve znamen\u00ed p\u0159\u00edsahy.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 tedy. Ode m\u011b by to bylo v\u0161echno.“<\/div>\n
„Tak j\u00e1 p\u0159ijdu z\u00edtra,“ zvedl se Tom a hodil si batoh na z\u00e1da.<\/div>\n
„Doprovodila bych v\u00e1s, ale m\u00e1m je\u0161t\u011b kupu pr\u00e1ce, tak\u017ee to budete muset zvl\u00e1dnout s\u00e1m. Cestu zn\u00e1te a kl\u00ed\u010de te\u010f u\u017e taky m\u00e1te.“<\/div>\n
„To je okey. D\u011bkuji. Za v\u0161echno.“<\/div>\n
„Nen\u00ed za\u010d,“ k\u00fdvla prim\u00e1\u0159ka, a jakmile Tom opustil jej\u00ed kancel\u00e1\u0159, oto\u010dila se ke sv\u00e9mu notebooku.<\/p>\n

Tom se skoro vzn\u00e1\u0161el, kdy\u017e opou\u0161t\u011bl budovu a vych\u00e1zel ven. Najednou se venku oteplilo a on m\u011bl v\u0161echny r\u00e1d. To v\u0161echno proto\u017ee m\u011bl obrovskou radost. Venku se zastavil a zhluboka se nadechl. Dne\u0161ek pova\u017eoval za \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. Jakmile se mu poda\u0159ilo potla\u010dit pot\u011b\u0161en\u00e9 v\u00fdk\u0159iky a k\u0148u\u010den\u00ed, s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem zam\u00ed\u0159il cestou k brance. Bl\u00ed\u017eil se k lamp\u011b, kde potkal Billa. Neodolal, aby se t\u00edm sm\u011brem nepod\u00edval. \u010c\u00edm v\u00edc m\u00edsto m\u00edjel, t\u00edm v\u00edce se mu zd\u00e1lo, \u017ee se ve sn\u011bhu n\u011bco leskne. Jeho \u00fasm\u011bv zmizel a na \u010dele se mu vytvo\u0159ila zv\u011bdav\u00e1 vr\u00e1ska. Mohlo to b\u00fdt cokoli. \u00dapln\u011b cokoli, ale to, \u017ee se na tom m\u00edst\u011b odehr\u00e1lo n\u011bco speci\u00e1ln\u00edho, Toma p\u0159inutilo se zastavit a p\u0159ibl\u00ed\u017eit se bl\u00ed\u017e.<\/p>\n

P\u0159id\u0159epl si ke spodn\u00ed \u010d\u00e1sti lampy tak, aby vid\u011bl na p\u0159edm\u011bt, kter\u00fd se ve sn\u011bhu leskl. Vyt\u00e1hl ruku z kapsy a odhrabal nakupen\u00fd sn\u00edh mimo. O lampu byla op\u0159en\u00e1 zelen\u00e1 l\u00e1hev od n\u011bjak\u00e9ho n\u00e1poje. Miner\u00e1ln\u00ed voda, jak se Tom dov\u011bd\u011bl z promo\u010den\u00e9 etikety na t\u011ble l\u00e1hve. Ot\u0159el zbyl\u00fd sn\u00edh a dob\u0159e si l\u00e1hev prohl\u00e9dl. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee to m\u011blo n\u011bjak\u00fd v\u00fdznam. Kdyby sem l\u00e1hev n\u011bkdo jen tak ledabyle pohodil, ur\u010dit\u011b by neskon\u010dila ve vzp\u0159\u00edmen\u00e9 poloze zapl\u00e1can\u00e1 sn\u011bhem, aby ji skoro nikdo nena\u0161el. Kolem hrdla l\u00e1hve byl uv\u00e1zan\u00fd tenk\u00fd prov\u00e1zek. Tom naklonil l\u00e1hev ke sv\u011btlu a pod\u00edval se dovnit\u0159. V n\u00e1dob\u011b se na druh\u00e9m konci prov\u00e1zku houpala mal\u00e1 ruli\u010dka smotan\u00e9ho pap\u00edru. Tom se ohl\u00e9dl, jestli jej n\u011bkdo nesleduje, a za\u010dal se dob\u00fdvat dovnit\u0159.<\/p>\n

Musel n\u011bkolikr\u00e1t uklidnit t\u0159as sv\u00e9 ruky, kter\u00fd mu znemo\u017e\u0148oval dostat obsah ven. Ruli\u010dka se poka\u017ed\u00e9 vzp\u0159\u00ed\u010dila na za\u010d\u00e1tku hrdla. Tom s lahv\u00ed netrp\u011bliv\u011b za\u0161t\u011brchal, a\u017e z l\u00e1hve l\u00edste\u010dek vykoukl s\u00e1m. St\u00e1hl z ruli\u010dky prov\u00e1zek, jako se v poh\u00e1dk\u00e1ch stahoval l\u00edste\u010dek s pe\u010det\u00ed z kr\u00e1lovsk\u00fdch listin. Rozmotal jej, ale sv\u011btlo bylo p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00e9, aby mohl p\u0159e\u010d\u00edst, co na n\u011bm bylo naps\u00e1no. Str\u010dil si l\u00e1hev pod pa\u017ei a vyt\u00e1hl z kapsy sv\u016fj mobil. Zm\u00e1\u010dkl libovoln\u00e9 tla\u010d\u00edtko, hlavn\u011b aby se rozsv\u00edtil displej. Nam\u00ed\u0159il na l\u00edste\u010dek, kter\u00fd si p\u0159idr\u017eoval palcem a ukazov\u00e1\u010dkem, aby se mu samovoln\u011b nesmotal a p\u0159e\u010detl si jedin\u00e9.<\/div>\n

<\/p>\n

D\u011bkuji<\/em><\/div>\n

\n

Jedno jedin\u00e9 osamocen\u00e9 slovo v Tomovi dok\u00e1zalo za\u017eehnout obrovsk\u00fd ohe\u0148, kdy\u017e mu do\u0161ly souvislosti. Musel to napsat Bill. Prost\u011b musel. Tom najednou za\u017e\u00edval pocit euforie. M\u011bl dojem, \u017ee se mu poda\u0159ilo n\u011bco, co nikomu za tu dobu, co je Bill v l\u00e9\u010debn\u011b. Jako by lehce povyt\u00e1hl jednu z milionu cihel ve zdi, kterou kolem sebe Bill vystav\u011bl. Bylo to mo\u017en\u00e1 jen mal\u00e9 povyt\u00e1hnut\u00ed, ale znamenalo to naru\u0161en\u00ed. Ta ze\u010f byla najednou k\u0159ehk\u00e1. B\u00e1la se, proto\u017ee kdy\u017e se n\u011bkomu poda\u0159ilo pohnout jednou cihlou, mohlo by se mu poda\u0159it ji dokonce vyt\u00e1hnout, a pak vyt\u00e1hnout dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed, a jakmile by v\u0161echny nosn\u00e9 cihly zmizely, ze\u010f by se zbortila a dovolila by \u010dlov\u011bku \u017eij\u00edc\u00edmu za n\u00ed, vystoupit ze sv\u00e9ho vlastn\u00edho st\u00ednu a znovu poznat barvy \u017eivota.<\/p>\n

Tom si tohle v\u0161echno uv\u011bdomoval. Byl mo\u017en\u00e1 na dobr\u00e9 cest\u011b n\u011bco zm\u011bnit, av\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee nesm\u00ed nic usp\u011bchat. Nesm\u00ed ty cihly vytahovat n\u00e1sil\u00edm, ale trp\u011blivost\u00ed, proto\u017ee pak povol\u00ed snadn\u011bji. Tom uvolnil prsty a vzkaz se automaticky smotal do polohy, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zel b\u016fhv\u00ed jak dlouho a kterou si zapamatoval a p\u0159ijal za svou. Schoval l\u00edste\u010dek do kapsy a l\u00e1hev schoval do batohu. Ani ve snu by jej nenapadlo ji vyhodit. Byla to mo\u017en\u00e1 hloupost, ale ta l\u00e1hev byla sou\u010d\u00e1st\u00ed z\u00e1zraku a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee jednou, a\u017e na tu l\u00e1hev znovu s\u00e1hne, bude r\u00e1d, \u017ee ji nevyhodil.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Vzkaz v l\u00e1hvi Tom se nec\u00edtil ani na chv\u00edli \u0161patn\u011b, kdy\u017e si bezd\u016fvodn\u011b vyb\u00edral jednu ze dvou povolen\u00fdch absenc\u00ed v jednom semin\u00e1\u0159i. Do\u0161el si v klidu na ob\u011bd, nacpal si b\u0159icho v\u00fdborn\u00fdmi francouzsk\u00fdmi bramborami, a pak u\u017e se do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4138","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4138","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4138"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4138\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4138"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4138"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4138"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}