{"id":4148,"date":"2014-03-16T18:00:00","date_gmt":"2014-03-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4135"},"modified":"2014-03-16T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-16T17:00:00","slug":"815-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/16\/815-29\/","title":{"rendered":"#815 29."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/p>\n

<\/strong> Dne\u0161n\u00ed d\u00edl je dost p\u0159elomov\u00fd, tak douf\u00e1m, \u017ee se k n\u011bmu po\u0159\u00e1dn\u011b vyj\u00e1d\u0159\u00edte. Posledn\u00ed dobou se to pod touhle pov\u00eddkou koment\u00e1\u0159i moc nehem\u017e\u00ed. Je n\u00e1s tu sice m\u00e1lo, ale pov\u00eddku \u010dte lid\u00ed dost, tak to zkuste trochu vylep\u0161it. Mysl\u00edm, \u017ee si to p\u0159ekladatelka zaslou\u017e\u00ed, proto\u017ee jej\u00ed pr\u00e1ce nen\u00ed nic snadn\u00e9ho, a je jen jej\u00ed z\u00e1sluha, \u017ee si ten p\u0159\u00edb\u011bh m\u016f\u017eete \u010desky p\u0159e\u010d\u00edst. Mysl\u00edm, \u017ee byste to m\u011bli ocenit a ob\u010das se aspo\u0148 zm\u00ednit, \u017ee jste po\u0159\u00e1d tady. J. :o)<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Trestn\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Tom se po pr\u00e1zdnin\u00e1ch vr\u00e1til zp\u00e1tky do pr\u00e1ce. Venku sn\u011b\u017eilo a on si ti\u0161e s\u00e1m pro sebe broukal, opr\u00e1\u0161il sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky z ramen a hlavy a ve\u0161el dovnit\u0159 stanice.<\/p>\n

„R\u00e1nko, Tome!“ pozdravil Toma Georg hned, jak ho uvid\u011bl. Sed\u011bl v kancel\u00e1\u0159i s nohama na stole, balancoval na \u017eidli.<\/div>\n

„Dobr\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a pov\u011bsil svou bundu. Rozhl\u00e9dl se, vid\u011bl, \u017ee n\u011bjak\u00e9 dekorace tu je\u0161t\u011b z\u016fstaly a usm\u00e1l se. „Jak\u00e9 jsi m\u011bl V\u00e1noce?“<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9!“ Georg se do\u0161iroka usm\u00edval, viditeln\u011b byl v dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b. „Co ty?“<\/div>\n
„Uh, jo, bylo to fajn,“ \u0159ekl, houpal se na pat\u00e1ch. Cht\u011bl j\u00edt nahoru za Billem, ale nev\u011bd\u011bl, jestli m\u016f\u017ee jen tak p\u0159ed Georgem zmizet. Neust\u00e1le se na n\u011bj ale nedo\u010dkav\u011b d\u00edval a Georg si toho v\u0161iml.<\/div>\n
„Oh bo\u017ee,“ vydechl. „Jdi tam, Tome. U\u017e mi to je asi jedno.“<\/div>\n
Tom zamrkal a ztuhl, d\u00edval se na n\u011bj s vykulen\u00fdma o\u010dima. To myslel v\u00e1\u017en\u011b?<\/div>\n
Georg si povzdychl a dal nohy na zem, narovnal si \u017eidli. „Jsi do n\u011bj ud\u011blan\u00fd, on je ud\u011blan\u00fd do tebe, ch\u00e1pu to. Po\u0159\u00e1d m\u00e1m z toho \u0161patn\u00fd pocit a st\u00e1le si mysl\u00edm, \u017ee jsi idiot, \u017ee si nep\u0159e\u010dte\u0161 tu slo\u017eku, jeliko\u017e to, co je uvnit\u0159 je extr\u00e9mn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9-<\/em>“ tvrd\u011b se na Toma pod\u00edval, „-ale nech\u00e1m t\u011b, a\u0165 si u\u017eije\u0161 lekci, proto\u017ee d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji na to p\u0159ijde\u0161, a pak bude\u0161 moct vinit jenom sebe.“<\/div>\n
Tom na n\u011bj chv\u00edli koukal s otev\u0159enou pusou, ohromen\u00fd, pak se zdr\u00e1hav\u011b zeptal. „Je to opravdu tak zl\u00e9?“<\/div>\n
Georg jednodu\u0161e p\u0159ik\u00fdvl a Tom si promnul \u010delo. Nedok\u00e1zal pro Billa vymyslet n\u011bco a\u017e tak zl\u00e9ho, co Bill mohl ud\u011blat, nedok\u00e1zal si ho p\u0159edstavit, jak d\u011bl\u00e1 n\u011bco tak zl\u00e9ho, n\u011bco takov\u00e9ho, co Georg a Andreas nazna\u010dovali. Nebyl ale tak naivn\u00ed, m\u011bl podez\u0159en\u00ed, ale necht\u011bl jim v\u011b\u0159it.<\/p>\n

„Opravdu nechce\u0161, abych ti to \u0159ekl? Je tu je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, n\u011bco je\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e ten zlo\u010din samotn\u00fd\u2026“<\/div>\n

„J\u00e1\u2026“ Tom sklopil pohled, p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Ne, ne\u0159\u00edkej mi to,“ \u0159ekl po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a pod\u00edval se na sv\u00e9ho kolegu. „P\u0159e\u010dtu si to s\u00e1m.“<\/div>\n
Georgovi m\u00e1lem vypadly o\u010di z d\u016flk\u016f a p\u0159edklonil se. „V\u00e1\u017en\u011b? Chci \u0159\u00edct\u2026 v\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl. Rozhodl se. P\u0159e\u010dte si to, aby vid\u011bl, co je tam ps\u00e1no a pak bude v\u011bd\u011bt stejn\u011b jako Anna. Mo\u017en\u00e1 pak bude jednodu\u0161\u0161\u00ed p\u0159inutit Billa mluvit o sv\u00e9 minulosti. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mu d\u011blala starosti, bylo, \u017ee by to Bill mohl br\u00e1t jako zradu, a to byla ta posledn\u00ed v\u011bc, co by cht\u011bl. Bill \u0159ekl, \u017ee nechce, aby to v\u011bd\u011bl, ale p\u0159e\u0161lo to do st\u00e1dia, kdy to v\u011bd\u011bt musel.<\/div>\n
„Te\u010f?“ nal\u00e9hal Georg a cht\u011bl se zvednout, nejsp\u00ed\u0161 aby mu slo\u017eku dal, ale Tom rychle zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Oh, ne, je\u0161t\u011b ne. To je\u0161t\u011b nedok\u00e1\u017eu.“ Opravdu z toho byl vypla\u0161en\u00fd, sna\u017eil se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee v\u011bd\u011bt to bude dobr\u00e1 v\u011bc, \u017ee v\u011bd\u011bt, co sem Billa p\u0159ivedlo, bude dobr\u00e9 pro n\u011b pro oba.<\/div>\n
Georg se tv\u00e1\u0159il nesouhlasn\u011b, ale ml\u010del, Tom se oto\u010dil na pat\u011b, aby \u0161el nahoru, jeliko\u017e to Georgovi z\u0159ejm\u011b opravdu nevadilo.<\/p>\n<\/div>\n
\n
\u0160el chodbou cel\u00fd nerv\u00f3zn\u00ed. Nevid\u011bl Billa u\u017e p\u0159es t\u00fdden a opravdu se na n\u011bj t\u011b\u0161il. Nikdy by si nepomyslel, \u017ee se mu po n\u011bm bude opravdu st\u00fdskat, ale opravdu se mu st\u00fdskalo a byl skoro r\u00e1d, \u017ee V\u00e1noce skon\u010dily a on je zp\u00e1tky v pr\u00e1ci.<\/div>\n
Pokusil se potichu otev\u0159\u00edt dve\u0159e, sna\u017eil se neb\u00fdt vid\u011bt, proto\u017ee cht\u011bl Billa p\u0159ekvapit, ale jako obvykle, v\u011bzni nic neuniklo. Sotva se mu povedlo otev\u0159\u00edt dve\u0159e, ne\u017e na n\u011bj sko\u010dil a m\u00e1lem ho vytla\u010dil ven z cely, poda\u0159ilo se mu ale chytit se futer. „Whoa!“ zasm\u00e1l se, chytil Billa volnou rukou kolem pasu. „Taky t\u011b zdrav\u00edm.<\/div>\n
Bill mu pozdrav neoplatil; jen se mu p\u0159itiskl na rty neuv\u011b\u0159itelnou silou a na Toma se dost rychle p\u0159eneslo v\u0161echno jeho zoufalstv\u00ed, po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch mu za\u010dal odpov\u00eddat stejn\u011b v\u00e1\u0161niv\u011b. Bill se za n\u011bj nat\u00e1hl a zav\u0159el dve\u0159e, pak chytil Toma za kravatu a t\u00e1hl ho za sebou, dokud Tom nec\u00edtil, jak pad\u00e1 dop\u0159edu. Kdy\u017e otev\u0159el o\u010di, le\u017eel na Billovi na posteli, ten se pod n\u00edm culil.<\/p>\n

„V\u00edtej zp\u00e1tky,“ \u0159ekl hladce, obto\u010dil kolem Toma jednu nohu, trochu zt\u011b\u017eka d\u00fdchal.<\/div>\n

„N\u011bkdo se tu nudil?“ zeptal se Tom, hladil Billa po \u00fatl\u00fdch boc\u00edch a vtiskl mu dal\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00fd polibek. „Co jsi tu d\u011blal?“<\/div>\n
„Oh, ale v\u00ed\u0161\u2026“ Bill si odfoukl ofinu z o\u010d\u00ed, hladil Toma po bicepsech a ramenech a pak mu dal ruce za krk. „Jen jsem se poflakoval kolem.“<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, op\u0159el se o loket a druhou rukou zajel kone\u010dky prst\u016f pod Billovu ko\u0161ili, palcem p\u0159ejel p\u0159es gumu u kalhot. Bill rozt\u0159esen\u011b vydechl a trochu se pod n\u00edm zavrt\u011bl.<\/p>\n

„Slavil jsem V\u00e1noce s rodi\u010di v Berl\u00edn\u011b,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e a jak p\u0159edpokl\u00e1dal, Bill p\u0159i zm\u00ednce o rodi\u010d\u00edch odvr\u00e1til pohled. „Ned\u011blej to,“ \u0159ekl a jemn\u011b mu stiskl boky. „Ned\u011blej.“<\/div>\n

Chv\u00edli to trvalo, ale pak Bill sv\u00e9 \u010dern\u00e9 o\u010di zvedl, vypadal opravdu unaven\u011b.<\/div>\n
„Nikdy ses p\u0159ede mnou nezm\u00ednil o sv\u00e9 m\u00e1m\u011b,“ \u0159ekl Tom, hlas st\u00e1le velmi tich\u00fd. „Je stejn\u011b \u0161patn\u00e1 jako tv\u016fj otec?“<\/div>\n
Billovi dalo zabrat, aby udr\u017eel o\u010dn\u00ed kontakt, zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Tak\u017ee ti na n\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed?“ pokra\u010doval a Bill lehce p\u0159ik\u00fdvl. „Jak to, \u017ee t\u011b nenav\u0161t\u011bvuje?“ zeptal se a Bill t\u011b\u017ece polkl, nas\u00e1l spodn\u00ed ret do \u00fast a znovu prolomil o\u010dn\u00ed kontakt.<\/div>\n
„Je\u2026“ utichl a zav\u0159el o\u010di. „U\u017e nen\u00ed\u2026 tady.“<\/div>\n
Tomovi klesl obli\u010dej soucitem. „Oh\u2026“ pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. „To m\u011b mrz\u00ed.“<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak dlouho je Billova m\u00e1ma mrtv\u00e1; jestli si ji pamatuje, nebo jestli je jen st\u00edn v jeho mysli. Vyrostl skoro s\u00e1m jen s otcem? Co se stalo jeho matce? Necht\u011bl se pt\u00e1t, proto\u017ee necht\u011bl h\u00e1zet s\u016fl do viditeln\u00fdch ran, ale cht\u011bl to v\u011bd\u011bt opravdu moc.<\/p>\n

„Poj\u010fme mluvit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m,“ zamru\u010del Bill, polkl a chytil Toma za ramena, st\u00e1hl si ho dol\u016f pro polibek a Tom ho s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem poslechl, p\u0159itiskl se na jeho rty. Bill ho stiskl stehny kolem bok\u016f pevn\u011bji a Tomovi se hrudn\u00edk naplnil emocemi, kdy\u017e ho l\u00edbal a byl odm\u011bn\u011bn tich\u00fdmi steny. \u0160imralo ho v b\u0159i\u0161e, opravdu se do n\u011bj siln\u011b zamiloval. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli Billovo srdce bije stejn\u011b rychle jako jeho.<\/div>\n

B\u00fdt s Billem bylo te\u010f opravdu jin\u00e9, ne\u017e jak\u00e9 to bylo zeza\u010d\u00e1tku. Bylo to m\u00e9n\u011b napjat\u00e9, m\u00e9n\u011b stresuj\u00edc\u00ed a Bill byl p\u0159\u00edv\u011btiv\u011bj\u0161\u00ed. Nezkou\u0161el ho a nekul pikle, nam\u00edsto toho byl kolem nich uvoln\u011bn\u00fd vzduch a Tom necht\u011bl, aby se to kdy zm\u011bnilo.<\/div>\n
„Tome,“ zalapal Bill po dechu, kdy\u017e mu Tom pokl\u00e1dal polibky dol\u016f po odhalen\u00e9m krku a jemn\u011b p\u0159irazil boky. Tom se zastavil, kdy\u017e se jeho rty setkaly s n\u011b\u010d\u00edm lehce studen\u00fdm, otev\u0159el zmaten\u011b o\u010di. Nekomentoval to, ale do\u0161iroka se usm\u00e1l, kdy\u017e kolem Billova krku uvid\u011bl \u0159et\u00edzek, p\u0159\u00edv\u011b\u0161ek schovan\u00fd pod jeho ko\u0161il\u00ed. P\u0159itiskl se rty k Billov\u011b k\u016f\u017ei, nebyl schopn\u00fd p\u0159estat se usm\u00edvat a Bill ho jemn\u011b zatahal za vlasy, z\u0159ejm\u011b na \u0159et\u00edzek kolem krku zapomn\u011bl, proto\u017ee jinak by mu z toho bylo trapn\u011b, nebo by \u0159ekl n\u011bco sarkastick\u00e9ho jako v\u00fdmluvu, pro\u010d ho m\u00e1 na sob\u011b.<\/div>\n
Tom ho l\u00edbal zp\u00e1tky nahoru po krku a znovu zajal jeho rty, zat\u00edmco rozvazoval tkani\u010dku u Billov\u00fdch kalhot, zat\u00e1hl za tu nejdel\u0161\u00ed, aby uzel povolil.<\/div>\n
Bill zvedl boky, povzbuzoval ho a Tom se proti jeho k\u016f\u017ei zubil jako \u0161\u00edlenec. ‚Taky jsi mi chyb\u011bl,‘ pomyslel si a zajel rukou dol\u016f pod lehk\u00fd materi\u00e1l.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom se vr\u00e1til zp\u00e1tky do kancel\u00e1\u0159e a Georg se na n\u011bj v\u0161ev\u011bdoucn\u011b d\u00edval, vypadal pobaven\u011b a vyd\u011b\u0161en\u011b z\u00e1rove\u0148.<\/p><\/div>\n

„Ned\u011blal jsem to,“ zalhal Tom frustrovan\u011b a posadil se ke stolu, oto\u010dil se \u017eidl\u00ed pry\u010d od Georga a jeho pohledu.<\/div>\n
„Jo, uh-huh, jasn\u011b,“ u\u0161kl\u00edbl se Georg, st\u00e1le se na n\u011bj d\u00edval. „\u0158\u00edkej si, co chce\u0161.“<\/div>\n
Padlo na n\u011b ticho, jak se Tom sna\u017eil Georga ignorovat, a zapnul si po\u010d\u00edta\u010d. Zat\u00edmco \u010dekal, a\u017e se zapne, Georg znovu promluvil.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee to dost\u00e1v\u00e1\u0161 od 815, jak to d\u011bl\u00e1\u0161? Jak ho dok\u00e1\u017ee\u0161 ud\u011blat tak\u2026“ do\u0161la mu slova, jeliko\u017e nedok\u00e1zal naj\u00edt to vhodn\u00e9, kter\u00e9 by vysv\u011btlilo, co myslel. „Chci \u0159\u00edct, mn\u011b ani nedovolil, abych se dotkl jeho ruky.“<\/div>\n

Tom se ost\u0159e oto\u010dil, okam\u017eit\u011b reagoval na to, co \u0159ekl. „Kdy ses pokou\u0161el sahat na jeho-„<\/div>\n
Georg se zasm\u00e1l a vypadal trochu p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem ho odv\u00e1d\u011bl k tv\u00e9mu telefonu, uklidni se. \u017d\u00e1rl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, ho\u0159el, pod\u00edval se zp\u00e1tky na sv\u016fj po\u010d\u00edta\u010d, bru\u010del si pod nos. „Nem\u00e1 r\u00e1d chlapy, to proto,“ \u0159ekl, necht\u011bl p\u0159iznat, \u017ee se uvnit\u0159 n\u011bj n\u011bco ohniv\u00e9ho probudilo, kdy\u017e pomyslel na to, \u017ee by se Billa n\u011bkdo jin\u00fd dot\u00fdkal, n\u011bco dost podobn\u00e9ho posesi.<\/p>\n

M\u016fj.<\/p>\n

<\/em> „Nem\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e se ho lid\u00e9 dot\u00fdkaj\u00ed, kdy\u017e to ne\u010dek\u00e1,“ pokra\u010doval a oto\u010dil se zp\u00e1tky na Georga, kter\u00fd se mu d\u00edval na hrudn\u00edk. „Co?“ zeptal se trochu podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b.<\/div>\n

Georg s \u00fa\u0161klebkem zvedl pohled. „Jen jsem se sna\u017eil zjistit, jestli tam neschov\u00e1v\u00e1\u0161 prsa, proto\u017ee jak v\u00edm; jsi mu\u017e a ne \u017eena. Tak jak to-„<\/div>\n
„Je to komplikovan\u00e9, jasn\u00fd?“<\/div>\n
„Jasn\u011b \u017ee je,“ proto\u010dil Georg o\u010di. „Ale v\u00e1\u017en\u011b, zkrotil jsi zv\u00ed\u0159e nebo co?“<\/div>\n
Tom si nebyl jist\u00fd, jestli je vhodn\u00e9 odpov\u00eddat nebo ne, ale vykouzlilo mu to \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i, proto\u017ee ano, mo\u017en\u00e1 p\u0159esn\u011b to ud\u011blal.<\/div>\n
Bill se ale nikdy nenech\u00e1 kompletn\u011b zkrotit, to Tom v\u011bd\u011bl. Bill nebyl stvo\u0159en k tomu, aby byl zkrocen, Bill nesklopil hlavu a nikdy nep\u0159ijme \u017e\u00e1dn\u00fd obojek. Byl divok\u00fd a voln\u00fd, i kdy\u017e byl ve v\u011bzen\u00ed, a Tom m\u011bl v pl\u00e1nu to tak nechat. Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mu br\u00e1nila b\u00fdt voln\u00fd \u00fapln\u011b,<\/em> byl blok v jeho mysli, kter\u00fd dostane pry\u010d jen tehdy, pokud n\u011bkomu \u0159ekne o sv\u00e9 minulosti, co se stalo, \u017ee se stal takov\u00fdm.<\/div>\n
Tom si nebyl jist\u00fd, jestli mu dok\u00e1\u017ee n\u011bjak pomoct, ale alespo\u0148 to mohl zkusit.<\/p>\n

Slo\u017eka le\u017eela na jeho stole, Georg mu ji tam musel polo\u017eit, kdy\u017e byl naho\u0159e, pomalu ji k sob\u011b p\u0159isunul. Bylo to, jako by se pop\u00e1lil, kdy\u017e se j\u00ed dotkl, byla hork\u00e1 jako varov\u00e1n\u00ed, srdce mu z toho zoufale bilo o hrudn\u00ed ko\u0161.<\/div>\n

Georg se na n\u011bj d\u00edval, Tom to v\u011bd\u011bl, d\u00edval se na b\u00e9\u017eov\u00e9 desky se za\u0165at\u00fdmi zuby. Ud\u011bl\u00e1 to rychle, jako strhnout n\u00e1plast. Jen ji otev\u0159e a rychle p\u0159e\u010dte a bude po v\u0161em, bude v\u011bd\u011bt v\u0161echno, co cht\u011bl v\u011bd\u011bt u\u017e od za\u010d\u00e1tku. Tady v rukou m\u00e1 v\u0161echny odpov\u011bdi. No tak, Tome.<\/em><\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 to nen\u00ed tak zl\u00e9. Je to jen vytr\u017een\u00e9 z kontextu a p\u0159ehnan\u00e9, jako v\u0161echno v tomhle m\u00edst\u011b, a Bill je na sebe a\u017e moc tvrd\u00fd.<\/div>\n
„Ud\u011blej to,“ zamru\u010del si s\u00e1m pro sebe, a ne\u017e si to dok\u00e1zal rozmyslet, otev\u0159el slo\u017eku.<\/p>\n

Prvn\u00ed v\u011bc, co vid\u011bl, byla Billova v\u011bze\u0148sk\u00e1 fotka, p\u0159edek a profil, vyfocen\u00e1 hned po zat\u010den\u00ed, kdy\u017e mu bylo \u0161estn\u00e1ct. Vypadal stra\u0161n\u011b, to byla prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e9 si v\u0161iml. M\u011bl krat\u0161\u00ed vlasy ne\u017e te\u010f, padaly mu do obli\u010deje v mastn\u00fdch pram\u00ednc\u00edch. Jeho tv\u00e1\u0159 byla bez \u0161minek, ale st\u00e1le vypadal neuv\u011b\u0159iteln\u011b hroziv\u011b a nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b, trochu se mra\u010dil a \u010delist m\u011bl pevn\u011b sev\u0159enou. Tomovi nasko\u010dila husina jen z t\u011bch obr\u00e1zk\u016f, a tak rychle p\u0159ejel o\u010dima dol\u016f, p\u0159esko\u010dil z\u00e1kladn\u00ed informace jako cel\u00e9 jm\u00e9no, v\u00fd\u0161ku, v\u00e1hu, rozsudek atd., proto\u017ee to bu\u010f v\u011bd\u011bl, nebo mu to bylo jedno.<\/div>\n

P\u0159i\u0161el k \u010d\u00e1sti zlo\u010din<\/em> a jeho o\u010di zpomalily, najednou uc\u00edtil n\u011bco jako \u017eeleznou p\u011bst, kter\u00e1 sev\u0159ela jeho srdce a pevn\u011b ho sv\u00edrala. P\u0159estal d\u00fdchat a jen z\u00edral, nebyl schopn\u00fd zpracovat to, co vid\u011bl, dokud si to nep\u0159e\u010detl snad \u0161estkr\u00e1t.<\/p>\n

Zat\u010den\u00fd pro: vra\u017eda. Mo\u017en\u00e9 ne\u00famysln\u00e9 zabit\u00ed.<\/p>\n

<\/em> Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou dok\u00e1zal sly\u0161et, kdy\u017e proj\u00ed\u017ed\u011bl zbytek str\u00e1nek, byl jak\u00fdsi b\u00edl\u00fd zvuk, kter\u00fd se mixoval s jeho neskute\u010dn\u011b hlasit\u011b bij\u00edc\u00edm srdcem. Neodk\u00e1zal myslet, jeho cel\u00e1 mysl byla v mlze, p\u0159ed o\u010dima m\u011bl rozmaz\u00e1no a m\u011bl pocit, \u017ee nem\u016f\u017ee d\u00fdchat.<\/div>\n

Byla tam fotka pistole, fotky kalu\u017e\u00ed krve, krve na koberc\u00edch a pol\u0161t\u00e1\u0159\u00edch. Byly tam detailn\u00ed fotky pr\u016fst\u0159el\u016f a zran\u011bn\u00ed, ze kter\u00fdch Tomovi tuhla krev v \u017eil\u00e1ch a cht\u011blo se mu zvracet. Oble\u010den\u00ed nas\u00e1kl\u00e9 tmav\u011b rudou krv\u00ed, roztr\u017een\u00e1 ko\u0161ile, kter\u00e1 odhalovala zran\u011bn\u00ed v b\u0159i\u0161e, temn\u00e1 tekutina rozmazan\u00e1 na k\u016f\u017ei s viditeln\u00fdmi otisky prst\u016f, jako by se snad sna\u017eil n\u011bkdo kulku vyndat.<\/div>\n
P\u0159esko\u010dil na dal\u0161\u00ed str\u00e1nku, a to se jeho srdce opravdu na n\u011bkolik vte\u0159in zastavilo. Fotky tv\u00e1\u0159\u00ed t\u011bl, o\u010di otev\u0159en\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9, koukala z nich smrt. Jeden z nich pozn\u00e1val, jej\u00ed o\u010di ale byly zav\u0159en\u00e9, nebyly otev\u0159en\u00e9 jako u ostatn\u00edch. P\u0159es o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka a dol\u016f k brad\u011b m\u011bla dv\u011b \u010d\u00e1ry krve ud\u011blan\u00e9 dv\u011bma prsty. Na sp\u00e1nku m\u011bla zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 zbarvilo jej\u00ed blond vlasy na rudou.<\/div>\n
Jm\u00e9na ob\u011bt\u00ed byla vyti\u0161t\u011bna pod obli\u010deji a Tom odvr\u00e1til pohled od fotky mrtv\u00e9 d\u00edvky, aby si je p\u0159e\u010detl.<\/p>\n

Marcus Elliott (16)<\/p>\n

J\u00f6rg Kaulitz (39)<\/p>\n

Karina Stark (15)<\/p>\n

Simone Kaulitz (36)<\/p>\n

<\/em> Tom se opravdu siln\u011b sna\u017eil nezvracet, upustil slo\u017eku z toho, jak se mu ruce a\u017e moc t\u0159\u00e1sly. Sotva sly\u0161el, jak se ho Georg ptal, jestli je v po\u0159\u00e1dku, bzu\u010delo mu v u\u0161\u00edch.<\/div>\n

Neodk\u00e1zal to pochopit, ale v tu samou chv\u00edli to v\u0161echno d\u00e1valo perfektn\u00ed smysl. D\u00e1valo to dokonal\u00fd smysl.<\/div>\n
Ne\u017e v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1, byl na nohou, a pak ho Georg chytil za loket, dr\u017eel ho zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Hej, jsi v pohod\u011b, kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Jsem v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Tom ledov\u011b, set\u0159\u00e1sl ze sebe kolegovu ruku. „Jdu se pod\u00edvat za 815.“<\/div>\n
Nesly\u0161el, jak Georg zalapal po dechu, kdy\u017e odch\u00e1zel z kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Neud\u011blej nic hloup\u00e9ho,“ zavolal za n\u00edm Georg. „Tome, neud\u011blej nic hlou-!“<\/div>\n
Ale Tom u\u017e byl pry\u010d ze dve\u0159\u00ed, v p\u016flce schod\u016f, bral je po dvou. Musel ud\u011blat\u2026 n\u011bco, ale nev\u011bd\u011bl co. \u017d\u00edly mu pumpovaly, jeho vztek v nich bublal a n\u011bco podivn\u00e9 jako zrada se dost\u00e1valo ven skrz jeho k\u016f\u017ei. P\u0159i\u0161el si oklaman\u00fd, podveden\u00fd.<\/p>\n

O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji do\u0161el k cele 32 a otev\u0159el ji tak rychle, \u017ee Bill ani nem\u011bl \u010das oto\u010dit se ke dve\u0159\u00edm, ne\u017e Tom ve\u0161el dovnit\u0159 a t\u0159\u00edskl s nimi za sebou.<\/div>\n

„Co t\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed tak rychle zp\u00e1tky?“ zeptal se Bill, usm\u00edval se a \u0161el k n\u011bmu. Kdy\u017e se na n\u011bj te\u010f d\u00edval, Tom nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, co pr\u00e1v\u011b \u010detl, ale ve sv\u00e9m srdci v\u011bd\u011bl, \u017ee je to pravda.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom, vrt\u011bl hlavou a zvedl ruce. Zacouval o p\u00e1r krok\u016f, nem\u011bl pocit, \u017ee by zvl\u00e1dl, kdyby se ho Bill dotkl. „Nep\u0159ibli\u017euj se ke mn\u011b.“<\/div>\n
Bill se okam\u017eit\u011b zastavil, zamrkal a zamra\u010dil se. „Co\u017ee?“ v jeho hlase bylo jasn\u00e9 zmaten\u00ed, naklonil trochu hlavu na stanu.<\/div>\n
„U\u017e za tebou d\u00e1l nem\u016f\u017eu chodit,“ \u0159ekl Tom, jeho hlas zn\u011bl roboticky dokonce i jeho vlastn\u00edm u\u0161\u00edm. „Jsem policejn\u00ed str\u00e1\u017en\u00edk a ty jsi v\u011bze\u0148.“<\/div>\n
Billova vr\u00e1ska se prohloubila. „Pro\u010d nad t\u00edm v\u0161\u00edm najednou p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Tom zaznamenal lehk\u00e9 ran\u011bn\u00ed v jeho hlase, tak\u017ee te\u010f m\u011bl pocity. Te\u010f?<\/em> Na to u\u017e bylo p\u011bt let pozd\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tomovi bylo fyzicky \u0161patn\u011b, jako by m\u011bl opravdu ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zvracet. Nep\u0159istoup\u00ed na Billovu hru, ne tentokr\u00e1t, ne znovu. Jen se na n\u011bj tvrd\u011b d\u00edval, d\u00edval se, jak to Billovi doch\u00e1zelo a jeho obli\u010dej se ze zmaten\u00ed zm\u011bnil v hr\u016fzu, dramaticky zbledl.<\/p>\n

„Ty jsi to zjistil, \u017ee ano,“ \u0159ekl ti\u0161e, jeho rty se sotva h\u00fdbaly. Nebyla to ot\u00e1zka.<\/div>\n

Tom jen p\u0159ik\u00fdvl a Bill\u016fv obli\u010dej by ne\u0161lo popsat slovy. V\u011bze\u0148 se oto\u010dil, promnul si \u010delo. Jeho z\u00e1da se rychle za\u010dala zvedat a padat, ale Tomovi bylo opravdu u prdele, jestli panika\u0159il, bylo mu to naprosto u prdele.<\/div>\n
„Pro\u010d,“ \u0159ekl Tom, hlas hlubok\u00fd a rozt\u0159esen\u00fd zlobou. „Chci v\u011bd\u011bt pro\u010d.“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Ne. Ne, \u0159\u00edkal jsi, \u017ee nechce\u0161-„<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 jen jednu \u0161anci mi to \u0159\u00edct. Jednu \u0161anci a pak odejdu a u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00edm,“ \u0159ekl skrze za\u0165at\u00e9 zuby. „O co \u0161lo?“<\/div>\n
Tom \u010dekal na odpov\u011b\u010f, o kter\u00e9 v\u011bd\u011bl, \u017ee nep\u0159ijde, a Bill se oto\u010dil zp\u00e1tky, obli\u010dej roz\u010dilen\u00fd, tvrd\u011b oddechoval. Vrt\u011bl hlavou a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee si to jen p\u0159edstavuje, kdy\u017e to na chv\u00edli vypadalo, \u017ee se Billovi chv\u011bje brada.<\/div>\n
„Byli to tvoji rodi\u010de,“ pokra\u010doval, z jeho slov kapala nev\u011b\u0159\u00edcnost, kter\u00e1 byla vid\u011bt i v jeho obli\u010deji. „Ty\u2026 ty jsi je zavra\u017edil<\/em>. A chladnokrevn\u011b?<\/div>\n
Bill se na n\u011bj pr\u00e1zdn\u011b d\u00edval, naprosto se uzav\u0159el.<\/div>\n
„A Karinu? Tu jsi tak\u00e9 zavra\u017edil, \u017ee ano? Myslel jsem, \u017ee ti na n\u00ed z\u00e1le\u017eelo!“<\/div>\n
V Billov\u011b obli\u010deji nic nebylo, ale v jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco pros\u00edc\u00edho, n\u011bco co prosilo Toma, aby p\u0159estal mluvit. L\u00edtost byla pry\u010d. Nic. Tom nejd\u0159\u00edv cht\u011bl vrazit mu facku, cht\u011bl, aby c\u00edtil bolest, kterou museli jeho rodi\u010de, Karina a ten chlapec jm\u00e9nem Marcus c\u00edtit, kdy\u017e je zast\u0159elil.<\/p>\n

Nakonec, kdy\u017e nedostal \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f, Tom zavrt\u011bl hlavou. „Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to z\u00e1bava, vi\u010f? Celou dobu sis se mnou hr\u00e1l, co? V\u0161ichni m\u011bli pravdu.“<\/div>\n

Bill vykulil o\u010di. „Ne,“ za\u0161eptal a vypadal, jako by cht\u011bl ud\u011blat krok bl\u00ed\u017e, ale v\u010das se zastavil, neopov\u00e1\u017eil se. Jeho v\u00fdraz se zm\u011bnil z pr\u00e1zdn\u00e9ho k trochu vyd\u011b\u0161en\u00e9mu. „Ne, Tome, j\u00e1-„<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Bo\u017ee, nem\u016f\u017eu ani\u2026“ sklopil pohled, nebyl schopn\u00fd se na n\u011bj d\u00edvat. „V\u00ed\u0161, v\u0161echno, co jsi \u0159ekl… je pravda, m\u00e1\u0161 pravdu. Zaslou\u017e\u00ed\u0161 si tady b\u00fdt.“<\/div>\n
A s t\u011bmihle slovy opustil celu, ani\u017e by pohled zvedl. Kdyby se pod\u00edval, vid\u011bl by, jak Billovi klesl obli\u010dej, jak p\u0159es jeho rysy okam\u017eit\u011b p\u0159evzala s\u00edlu panika, kdy\u017e Tom opustil m\u00edstnost.<\/p>\n

„Co jsi \u010dekal?!“ sly\u0161el, jak Bill k\u0159i\u010d\u00ed, kdy\u017e se roze\u0161el chodbou. „Tome!<\/em> Co jsi kurva \u010dekal?“ jeho hlas zn\u011bl zoufale a roz\u010dilen\u011b v tu samou chv\u00edli, byl vysok\u00fd a ostr\u00fd. „Co sis myslel, \u017ee to je? Huh?<\/em> Rva\u010dka v baru?! \u017de jsem vykradl s\u00e1mo\u0161ku?!<\/em>“ kr\u00e1tce se zastavil. „Nejsi tak naivn\u00ed! V\u011bd\u011bl jsi, co to je! V\u00edm, \u017ee jsi to v\u011bd\u011bl! P\u0159em\u00fd\u0161lej, v\u011bd\u011bl jsi to<\/em>!“<\/div>\n

Tom se ost\u0159e oto\u010dil a pochodoval zp\u00e1tky, pra\u0161til p\u011bst\u00ed do m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, Bill usko\u010dil dozadu, o\u010di doko\u0159\u00e1n. „V\u00ed\u0161 co?“ sykl. „Napadla m\u011b vra\u017eda, ano. Necht\u011bl jsem tomu v\u011b\u0159it, ale napadlo m\u011b to. Ale opravdu bych nev\u011b\u0159il, \u017ee jsi zavra\u017edil \u010dty\u0159i lidi! Karinu a tvou vlastn\u00ed zatracenou matku a nechci snad ani v\u011bd\u011bt, kdo byl ten kluk! Bratranec? Bratr? Je mi jedno, \u017ee tv\u016fj otec nebyl nejlep\u0161\u00ed chlap na sv\u011bt\u011b, nem\u016f\u017ee\u0161 lidi jen tak vra\u017edit! V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi chladn\u00fd, ale ne \u017ee takhle<\/em>.“ Zhluboka se nadechl, cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl. „Je mi z tebe zle,“ sykl skrze zuby. „Ani se na tebe nem\u016f\u017eu pod\u00edvat.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj chv\u00edli d\u00edval, bled\u00fd jako pap\u00edr. „Tak se na m\u011b ned\u00edvej!“ rozk\u0159i\u010del se potom. „Jdi! Vypadni! Jdi kurva do prdele, tak jdi! Nikdy jsem se o tohle neprosil, stejn\u011b t\u011b nepot\u0159ebuju!“ Billovy o\u010di byly \u010derno\u010dern\u00e9, kdy\u017e na n\u011bj k\u0159i\u010del, d\u00edval se Tomovi do obli\u010deje, jedin\u00e1 v\u011bc, co mu br\u00e1nila v tom, aby po n\u011bm sko\u010dil, byly dve\u0159e mezi nimi. „Kdo si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi?“ pokra\u010doval v k\u0159iku. „Ty<\/em> ses rozhodl ignorovat fakt, \u017ee jsem ve v\u011bzen\u00ed, ty<\/em>! J\u00e1 t\u011b kurva varoval! Ty<\/em> jsi \u0159ekl, \u017ee to nechce\u0161 v\u011bd\u011bt, proto\u017ee na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed<\/em>! Tak se tady, kurva, neopova\u017euj<\/em> d\u00e1vat mi mor\u00e1ln\u00ed k\u00e1z\u00e1n\u00ed, ty zasranej zkurvenej lh\u00e1\u0159i!“<\/div>\n
Tom semknul rty a oto\u010dil se na podpatku, rychle ode\u0161el chodbou pry\u010d, ne\u017e by sta\u010dil ud\u011blat n\u011bco, \u010deho by litoval.<\/p>\n

Brzy za n\u00edm Bill znovu volal jeho jm\u00e9no. Sly\u0161el, jak se v jeho hlase perou emoce stejn\u011b \u010dist\u00e9, jako by to \u0159ekl nahlas.<\/div>\n

Ne, ne, necho\u010f!<\/em><\/div>\n
Bill volal jeho jm\u00e9no, jeho hlas byl \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm zoufalej\u0161\u00ed a Tom na chv\u00edli zav\u0159el o\u010di, kdy\u017e ho srdce prosilo, aby zastavil, aby zastavil a na chv\u00edli se zamyslel, ale to on nemohl. Byl a\u017e moc roz\u010dilen\u00fd, a\u017e moc zklaman\u00fd na to, aby p\u0159em\u00fd\u0161lel racion\u00e1ln\u011b. Cel\u00fd tenhle vztah byl \u0161patn\u00fd, byl \u0161patn\u00fd u\u017e od za\u010d\u00e1tku.<\/div>\n
Bill byl vrah.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm!“<\/div>\n
Do\u0161el na konec chodby a kr\u00e1tce se oto\u010dil, vid\u011bl, jak ostatn\u00ed v\u011bzni zv\u011bdav\u011b vykukuj\u00ed skrz m\u0159\u00ed\u017ee, d\u00edvaj\u00ed se, co se d\u011bje, a a\u017e na konci uvid\u011bl Billovy ruce dr\u017e\u00edc\u00ed se m\u0159\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Tome!“ k\u0159i\u010del Bill \u0161\u00edlen\u011b, vysok\u00fdm a pisklav\u00fdm hlasem. „Tome!“<\/em><\/div>\n
Tom se znovu rychle oto\u010dil a t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se za n\u00edm zav\u0159ely dve\u0159e, usly\u0161el zvuk \u017eidle, nebo mo\u017en\u00e1 stolu, kter\u00fd narazil do zdi.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill za\u0159val a hodil stolem o ze\u010f, kopal do n\u011bj, dokud se jedna noha skoro neuvolnila z pant\u016f. V tu chv\u00edli u\u017e byl bez energie a c\u00edtil, jak narazil do zem\u011b, kdy\u017e mu kolena vypov\u011bd\u011bla slu\u017ebu. Sly\u0161el, jak se sna\u017e\u00ed znovu volat Toma, ale ten u\u017e ode\u0161el; sly\u0161el, jak se zav\u0159ely dve\u0159e. Semknul p\u011bsti, nehty pro\u0165aly jeho k\u016f\u017ei, zat\u00edmco on lapal po vzduchu. Sv\u00edral se mu hrudn\u00edk, sv\u00edralo se mu hrdlo a c\u00edtil, jak se mu mot\u00e1 hlava, byl dezorientovan\u00fd a mal\u00e1tn\u00fd.<\/p><\/div>\n

Tom zjistil, co je za\u010d, zjistil o monstru uvnit\u0159 n\u011bj a ode\u0161el. Bill necht\u011bl, aby to v\u011bd\u011bl, necht\u011bl, aby ode\u0161el, ale te\u010f to v\u011bd\u011bl a ud\u011blal p\u0159esn\u011b to, \u010deho se Bill b\u00e1l, \u017ee ud\u011bl\u00e1. Kdy\u017e to ud\u011blal s ostatn\u00edmi, m\u011bl to v pl\u00e1nu, ale Tom to nem\u011bl v\u011bd\u011bt, proto\u017ee Tom m\u011bl z\u016fstat<\/em>.<\/div>\n
Billovi se skoro poda\u0159ilo sama sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee to Tom u\u017e v\u00ed a \u017ee to pochop\u00ed, \u017ee se p\u0159es to p\u0159enese jako p\u0159es v\u0161echno ostatn\u00ed. M\u011bl z\u00e1blesk nad\u011bje, \u017ee Tom bude jin\u00fd, a\u017e na tohle p\u0159ijde a ejhle. Doufal, \u017ee mu bude odpu\u0161t\u011bno, ale samoz\u0159ejm\u011b se m\u00fdlil, m\u011bl to v\u011bd\u011bt. M\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee si to nezaslou\u017e\u00ed, m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee si n\u011bco, jako je Tom, nezaslou\u017e\u00ed.<\/div>\n
Tom byl dobr\u00fd \u010dlov\u011bk a Bill\u2026 Bill prost\u011b nebyl.<\/div>\n
Byl to Yin a Yang znovu a dokola, a\u017e na to, \u017ee tentokr\u00e1t se ob\u011bma kousk\u016fm poda\u0159ilo toho druh\u00e9ho zab\u00edt.<\/p>\n

Nev\u011bd\u011bl o tom, \u017ee jsou s n\u00edm v m\u00edstnosti n\u011bjac\u00ed jin\u00ed lid\u00e9, dokud nec\u00edtil na pa\u017e\u00edch siln\u00e9 sev\u0159en\u00ed, kter\u00e9 ho vyt\u00e1hlo na nohy. Sna\u017eil se bojovat a v\u011bd\u011bl, \u017ee k\u0159i\u010d\u00ed, c\u00edtil to, ale nic z toho nesly\u0161el. Ty ruce na n\u011bm byly jako sv\u011br\u00e1ky, sna\u017eil se je set\u0159\u00e1st, ale ne\u0161lo to, zar\u00fdvaly se do jeho k\u016f\u017ee, dokud mu neud\u011blaly mod\u0159iny.<\/div>\n

Jeho hlava se to\u010dila. Hlasy, kter\u00e9 pat\u0159ily lidem v m\u00edstnosti, se m\u00edchaly do jednoho a tvo\u0159ily ozv\u011bnu v jeho pomalu pracuj\u00edc\u00edm mozku, jeho t\u011blo jako by m\u011blo svou vlastn\u00ed mysl. Sotva registroval lidi l\u00edtaj\u00edc\u00ed tam a sem, sotva zaregistroval \u017eenu v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, kter\u00e1 se k n\u011bmu pomalu p\u0159ibli\u017eovala.<\/div>\n
Navenek kopal a h\u00e1zel sebou, jeho hrdlo vyd\u00e1valo v\u00fdk\u0159ik za v\u00fdk\u0159ikem, ale uvnit\u0159 byl Bill uklidn\u011bn\u00fd, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee le\u017e\u00ed horizont\u00e1ln\u011b, a ne\u017e to dok\u00e1zal pochopit, nemohl h\u00fdbat rukama ani nohama. D\u00e1l k\u0159i\u010del, d\u00e1l se pral, a nakonec jeho t\u011blo povolilo, hlava ztuhla, hlasy p\u0159estaly k\u0159i\u010det a jeho divok\u00e9 srdce zpomalilo, zat\u00edmco padal do hlubok\u00e9ho bezv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se Bill probudil, byl st\u00e1le sv\u00e1zan\u00fd a s\u00e1m. Venku byla tma; prospal cel\u00fd den. Zast\u00e9nal nad bolest\u00ed, co m\u011bl v krku, v dlan\u00edch, kolenou a z\u00e1p\u011bst\u00edch. V\u0161echno ho bolelo, kdy\u017e se nad t\u00edm tak zamyslel.<\/p><\/div>\n

Moc si nevzpom\u00ednal, co se stalo. Jedin\u00e9, co si pamatoval, byla h\u00e1dka s Tomem, a tak\u00e9 si pamatoval, \u017ee ode\u0161el, ale potom to bylo v\u0161echno rozmazan\u00e9.<\/div>\n
Cht\u011bl se schoulit a sp\u00e1t, ale ruce m\u011bl p\u0159ipoutan\u00e9 a takhle by se moc dob\u0159e nespalo. Jeho vize se st\u00e1le motala, to kv\u016fli t\u011bm drog\u00e1m, a tak se alespo\u0148 sna\u017eil soust\u0159edit na dve\u0159e.<\/div>\n
D\u00edval se a \u010dekal. Poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e se zven\u010d\u00ed ozval n\u011bjak\u00fd zvuk, srdce mu zrychlilo nad\u011bj\u00ed. Tak moc doufal, \u017ee se Tom vr\u00e1t\u00ed a \u017ee to v\u0161echno byl jen zl\u00fd sen, kter\u00fd se v n\u011bm probudil b\u011bhem jeho z\u00e1chvatu. Tom p\u0159ijde a bude se usm\u00edvat, a pak si bude d\u011blat starosti, \u017ee je Bill znovu spoutan\u00fd a bude m\u00edt na obli\u010deji ten v\u00fdraz ztracen\u00e9ho \u0161t\u011bn\u011bte. Pak ho pust\u00ed z pout a pom\u016f\u017ee mu se posadit. Tom ho bude l\u00edbat a pt\u00e1t se, jestli je v po\u0159\u00e1dku a Bill mu \u0159ekne, aby zmlkl, a bude mu polibky opl\u00e1cet.<\/p>\n

\u010cekal hodiny, jen se d\u00edval na dve\u0159e, skoro do nich o\u010dima prop\u00e1lil d\u00edru.<\/div>\n

Bill \u010dekal, \u010dekal cel\u00fd den, ale on nep\u0159i\u0161el. P\u0159i\u0161el str\u00e1\u017en\u00edk, kter\u00e9ho neznal, a ten ho odpoutal, p\u0159inesl mu j\u00eddlo a jeho denn\u00ed d\u00e1vku l\u00e9k\u016f. Bill si pr\u00e1\u0161ky vd\u011b\u010dn\u011b vzal, jen proto\u017ee cht\u011bl b\u00fdt \u010dist\u00fd, a\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
Tom se jen nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159eboval uklidnit, ur\u010dit\u011b se vr\u00e1t\u00ed, aby si o tom promluvili, nemohl opravdu myslet to, co \u0159ekl s t\u00edm, \u017ee u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00ed, \u017ee ne? Ne, Tom takov\u00fd nebyl, Bill ho na to znal a\u017e moc dob\u0159e.<\/p>\n

Po n\u011bkolika dlouh\u00fdch a bolestiv\u011b tich\u00fdch hodin\u00e1ch Bill usnul, i kdy\u017e necht\u011bl, v\u0161e s pomoc\u00ed pr\u00e1\u0161k\u016f na span\u00ed.<\/div>\n

Uv\u011bdomil si, \u017ee Tom se nevr\u00e1t\u00ed.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Dne\u0161n\u00ed d\u00edl je dost p\u0159elomov\u00fd, tak douf\u00e1m, \u017ee se k n\u011bmu po\u0159\u00e1dn\u011b vyj\u00e1d\u0159\u00edte. Posledn\u00ed dobou se to pod touhle pov\u00eddkou koment\u00e1\u0159i moc nehem\u017e\u00ed. Je n\u00e1s tu sice m\u00e1lo, ale pov\u00eddku \u010dte lid\u00ed dost, tak to zkuste trochu vylep\u0161it. Mysl\u00edm, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4148","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4148","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4148"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4148\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4148"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4148"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4148"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}