{"id":4149,"date":"2014-03-16T17:00:00","date_gmt":"2014-03-16T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4136"},"modified":"2014-03-16T17:00:00","modified_gmt":"2014-03-16T16:00:00","slug":"breaking-through-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/16\/breaking-through-7\/","title":{"rendered":"Breaking Through 7."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Ahojte lidi\u010dky, jen pozn\u00e1me\u010dka. \u00daryvek z odborn\u00e9 knihy, kter\u00e1 se dostala Tomovi do rukou, je smy\u0161len\u00fd. Nepoch\u00e1z\u00ed z \u017e\u00e1dn\u00e9 odborn\u00e9 literatury. Hezk\u00e9 \u010dten\u00ed!<\/em><\/div>\n

Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/p>\n

Co b\u00fdv\u00e1 ztraceno, m\u016f\u017ee b\u00fdt nalezeno<\/p>\n

<\/em><\/strong> Kdy\u017e se k odpadnut\u00ed devades\u00e1timinutov\u00e9ho semin\u00e1\u0159e p\u0159ipo\u010detla je\u0161t\u011b patn\u00e1ctiminutov\u00e1 p\u0159est\u00e1vka, d\u011blalo to dohromady hodinu a t\u0159i\u010dtvrt\u011b \u010dist\u00e9ho voln\u00e9ho \u010dasu, co\u017e bylo pro n\u011bkter\u00e9 studenty, kte\u0159\u00ed do \u0161koly denn\u011b doj\u00ed\u017ed\u011bli, p\u011bkn\u00e1 \u010d\u00e1ra p\u0159es rozpo\u010det. Nav\u00edc to bylo uprost\u0159ed dne. Sed\u011bt ve \u0161kole a koukat do zdi se necht\u011blo ani Andreasovi a Tomovi. Venku hust\u011b sn\u011b\u017eilo, a tak byli oba mrzut\u00ed, \u017ee jim musela odpadnout zrovna tahle hodina.<\/div>\n

„Po\u010dkej. Hned budu zp\u00e1tky,“ \u0159ekl Tom a vykro\u010dil sm\u011brem k budov\u011b po\u0161ty.<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“<\/div>\n
„Na po\u0161tu!“ houkl Tom a zmizel uvnit\u0159.<\/p>\n

Na mal\u00e9m p\u0159\u00edstroji zm\u00e1\u010dknul tla\u010d\u00edtko a vyjelo mu po\u0159adov\u00e9 \u010d\u00edslo. Usm\u00e1l se, kdy\u017e zjistil, \u017ee jsou p\u0159ed n\u00edm jen 2 lid\u00e9 se stejn\u00fdm po\u017eadavkem. Sundal z ramene batoh a vyt\u00e1hl pastelov\u011b modrou ob\u00e1lku a pen\u011b\u017eenku. Pod\u00edval se po m\u00edstnosti a stoupl si stranou, aby nezavazel. Dva lid\u00e9 p\u0159ed n\u00edm byli odbaveni velice rychle. Na displeji cvaklo Tomovo \u010d\u00edslo, kter\u00e9 se shodovalo s l\u00edste\u010dkem. Tom tedy vykro\u010dil k p\u0159ep\u00e1\u017ece \u010d\u00edslo 6, kde sed\u011bla pom\u011brn\u011b korpulentn\u00ed star\u0161\u00ed d\u00e1ma a d\u00edvala se na Toma skrz tlust\u00e9 br\u00fdle.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdravil \u017eenu a podal j\u00ed l\u00edste\u010dek s \u010d\u00edslem.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, co to bude?“ zeptala se a l\u00edste\u010dek hodila do mal\u00e9 o\u0161atky vedle kl\u00e1vesnice od po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych poslat tohle,“ str\u010dil ob\u00e1lku \u00fazk\u00fdm otvorem dovnit\u0159.<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed oby\u010dejn\u011b, nebo to budete cht\u00edt expresn\u011b s poji\u0161t\u011bn\u00edm proti ztr\u00e1t\u011b?“ zeptala se.<\/div>\n
„Uhm oby\u010dejn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. Nikdy tyhle extra slu\u017eby nevyu\u017e\u00edval, a p\u0159esto v\u0161e v\u017edy do\u0161lo tak, jako m\u011blo, tak\u017ee se rozhodl v\u011b\u0159it, \u017ee se jeho dopis neztrat\u00ed. \u017dena hodila dopis na v\u00e1hu, nalepila na n\u011bj asi t\u0159i n\u00e1lepky, do kter\u00fdch n\u011bco vepsala, dv\u011b raz\u00edtka a odlo\u017eila dopis do p\u0159ihr\u00e1dky na odesl\u00e1n\u00ed. Sd\u011blila Tomovi sumu, kterou za slu\u017ebu pot\u0159ebovala a sledovala, jak Tom sp\u011b\u0161n\u011b otev\u00edr\u00e1 svoji pen\u011b\u017eenku a do \u017el\u00e1bku h\u00e1\u017ee drobn\u00e9. \u017dena mu vr\u00e1tila p\u0159ebytek a rozlou\u010dila se. Tom pod\u011bkoval a s pozdravem ode\u0161el.<\/div>\n
\n
Strkal si pen\u011b\u017eenku zp\u011bt do batohu, kdy\u017e vych\u00e1zel ven z budovy.<\/div>\n
„Co to bylo?“ zeptal se Andreas, kter\u00fd poposkakoval venku zimou.<\/div>\n
„Pos\u00edlal jsem dopis,“ zapnul Tom zip a hodil si batoh na rameno.<\/div>\n
„Od kdy ty pos\u00edl\u00e1\u0161 dopisy?“<\/div>\n
„Asi ode dne\u0161ka,“ odfrkl si Tom.<\/div>\n
„A komus co pos\u00edlal?“ vyzv\u00eddal Andy.<\/div>\n
„Nic d\u016fle\u017eit\u00fdho,“ m\u00e1vl nad t\u00edm Tom rukou.<\/div>\n
„Hele, jestli d\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00fdho \u0161piona, tak chci k tob\u011b do odd\u00edlu,“ za\u017eertoval Andy.<\/div>\n
„No vlastn\u011b by ses n\u00e1m hodil. Jsi nejv\u011bt\u0161\u00ed drbna na fakult\u011b.“<\/div>\n
„\u017de m\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e m\u00e1m p\u0159ehled o v\u0161em, co se d\u011bje, neznamen\u00e1, \u017ee jsem drbna. Mus\u00edm se starat za n\u00e1s oba, kdy\u017e tob\u011b je v\u0161echno jedno.“<\/div>\n
„Jak \u0161lechetn\u00e9! Jdeme si koupit n\u011bco k j\u00eddlu a vrac\u00edme se. Je nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das!“ zavelel Tom a p\u0159idal do kroku.<\/div>\n
„Dneska si d\u00e1m jen n\u011bjak\u00fd lehk\u00fd sal\u00e1t,“ du\u0161oval se Andy, a\u010dkoli si pozd\u011bji do \u0161koly nesl ku\u0159ec\u00ed gyros v pit\u011b, slibuj\u00edc, \u017ee tentokr\u00e1t je to opravdu naposledy, co j\u00ed tak nezdrav\u011b.<\/p>\n

Druh\u00fd den<\/p>\n

<\/em> Adeleide proch\u00e1zela dlouhou chodbou dnes ji\u017e podruh\u00e9. Tla\u010dila p\u0159ed sebou voz\u00edk s posledn\u00ed porc\u00ed ob\u011bda, v prstech prav\u00e9 ruky sv\u00edraj\u00edc modrou ob\u00e1lku. Zastavila u dve\u0159\u00ed Billova pokoje a se zasmu\u0161il\u00fdm v\u00fdrazem opatrn\u011b zaklepala. Okam\u017eit\u011b na to usly\u0161ela pohyb. Otev\u0159ela ok\u00fdnko a vsunula dovnit\u0159 t\u00e1c s ob\u011bdem a ob\u00e1lkou. Bill sed\u011bl skr\u010den\u00fd na sam\u00e9m konci matrace, up\u00edraj\u00edc o\u010di ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n

„Bille, donesla jsem ti ob\u011bd a dopis. Dobrou chu\u0165,“ pop\u0159\u00e1la mu. Nemohla z\u016fstat a sledovat v\u00fdrazy v jeho tv\u00e1\u0159i, a\u017e bude dopis \u010d\u00edst. Dob\u0159e si v\u0161imla, \u017ee rukopis se rozhodn\u011b neshoduje s rukopisem Billova otce, kter\u00fd byl jedinou osobou, od kter\u00e9 Bill dopisy dost\u00e1val. Nav\u00edc bylo v ob\u00e1lce je\u0161t\u011b n\u011bco, co ji nadouvalo. Zaklapla ok\u00e9nko a ode\u0161la s pr\u00e1zdn\u00fdm voz\u00edkem pry\u010d. Bill nastra\u017eil u\u0161i, a kdy\u017e nic nesly\u0161el, vstal a vzal si t\u00e1c na st\u016fl v rohu pokoje. Polo\u017eil jej na st\u016fl a posadil se. P\u0159isunul se k hran\u011b stolu a oto\u010dil si tal\u00ed\u0159 k sob\u011b. Vzal ob\u00e1lku a bez z\u00e1jmu ji odlo\u017eil co nejd\u00e1l od tal\u00ed\u0159e, aby ji p\u0159\u00edpadn\u011b neu\u0161pinil j\u00eddlem. Malinko se pousm\u00e1l, kdy\u017e si prohl\u00e9dl j\u00eddlo. Zeleninov\u00e9 rizoto. To miloval.<\/p>\n

Pustil se do j\u00eddla a b\u011bhem p\u00e1r minut m\u011bl vyb\u00edlen\u00fd tal\u00ed\u0159. Vstal od stolu a vr\u00e1til t\u00e1c s pr\u00e1zdn\u00fdm tal\u00ed\u0159em na pult u ok\u00fdnka ve dve\u0159\u00edch. Posadil se na postel a pod\u00edval se z okna. Nesn\u011b\u017eilo, za to po\u0159\u00e1dn\u011b foukalo. Bill\u016fv pohled se vr\u00e1til ke stolu. Vstal z postele a podal si ob\u00e1lku. Uvelebil se ve sv\u00e9m hn\u00edzde\u010dku, kter\u00e9 si vyrobil z pe\u0159iny, a p\u00e1r \u0161kubnut\u00edmi se dostal do ob\u00e1lky. Jako prvn\u00ed p\u0159ekvapiv\u011b s\u00e1hl po dopise, a\u010dkoli si musel v\u0161imnout, \u017ee je v ob\u00e1lce je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e1 v\u011bc. Bez jak\u00e9koli emoce rozlo\u017eil list a za\u010detl se.<\/p>\n

Ahoj Bille,<\/p>\n

jsem Tom. Jo. Ten, co T\u011b necht\u011bn\u011b vyru\u0161il z ve\u010dern\u00ed proch\u00e1zky a bohu\u017eel taky ten, co T\u011b k smrti vyd\u011bsil p\u0159ed p\u00e1r dny, za co\u017e se Ti chci stra\u0161n\u011b moc omluvit. S kamar\u00e1dem jsme m\u011bli strach, jestli se ti n\u011bco nestalo, kdy\u017e jsi upadl ve sn\u011bhu. Nev\u011bd\u011bli jsme, \u017ee nem\u00e1\u0161 r\u00e1d, kdy\u017e na tebe n\u011bkdo mluv\u00ed, nebo se T\u011b dot\u00fdk\u00e1, proto se omlouv\u00e1m i za n\u011bj.<\/p>\n

Abych pravdu \u0159ekl, v\u016fbec nev\u00edm, co m\u011b to napadlo, napsat Ti dopis. Nikdy jsem nic takov\u00e9ho neud\u011blal. M\u00e1m prost\u011b \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed a sna\u017e\u00edm se Ti to n\u011bjak vynahradit, tak\u017ee proto ten dopis. Kdy\u017e jsi ve\u010der utekl, na\u0161el jsem ve sn\u011bhu \u0159et\u00edzek. M\u011bl poka\u017een\u00e9 zap\u00edn\u00e1n\u00ed. Nechal jsem ho opravit a dal ho do s\u00e1\u010dku do ob\u00e1lky. Snad Ti ud\u011bl\u00e1 alespo\u0148 malou radost.<\/p>\n

S pozdravem<\/p>\n

Tom<\/p>\n

<\/em> Bill odlo\u017eil dopis stranou a oto\u010dil ob\u00e1lku vzh\u016fru nohama. Na matraci p\u0159ed n\u011bj vypadl mal\u00fd igelitov\u00fd pytl\u00edk s jeho \u0159et\u00edzkem. Probojoval se k n\u011bmu b\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in, a\u017e jej kone\u010dn\u011b sev\u0159el v dlani. Zap\u00edn\u00e1n\u00ed bylo opraven\u00e9. Mo\u017en\u00e1 bylo dokonce \u00fapln\u011b nov\u00e9, ale v\u016fbec nebylo poznat, \u017ee nebylo p\u016fvodn\u00ed. Bill sklonil hlavu a \u0159et\u00edzek si po dlouh\u00e9 dob\u011b zase p\u0159ipl na krk, kde ho p\u0159edt\u00edm nosil do t\u00e9 doby, ne\u017e si jej b\u011bhem jednoho z\u00e1chvatu serval z krku a poni\u010dil. Nemohl ani nikoho po\u017e\u00e1dat, aby jej dali opravit, proto jej tahal po kaps\u00e1ch a b\u00e1l se dne, kdy jej ztrat\u00ed, ale te\u010f byl op\u011bt na jeho krku a snad u\u017e tam i z\u016fstane.<\/p>\n

Bill nat\u00e1hl dla\u0148 k dopisu a sev\u0159el jej v prstech tak, aby jej mohl pohodln\u011b roztrhat. Zastavil se v\u0161ak je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e prsty stihly pap\u00edr poru\u0161it. Najednou to necht\u011bl ud\u011blat. Najednou nad sv\u00fdmi \u010diny za\u010dal p\u0159em\u00fd\u0161let. B\u00fdt to dopis od otce, d\u00e1vno by se sn\u00e1\u0161el po mali\u010dk\u00fdch kousc\u00edch do ko\u0161e, ale te\u010f nemohl. Slo\u017eil pap\u00edr nap\u016fl a zasunul jej zp\u011bt do ob\u00e1lky. Pod\u00edval se na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a sesko\u010dil na podlahu. V rohu m\u00edstnosti byly parkety uvoln\u011bn\u00e9. Bill na\u0161el p\u0159esn\u011b tu skulinku, kterou pot\u0159eboval, aby se jedno prkno odchl\u00edplo a nadzvedlo. Poskytlo tak Billovi naprosto dokonalou skr\u00fd\u0161. Polo\u017eil dopis do pukliny v zemi a prkno zaklapl zp\u011bt. Vylezl na postel a zad\u00edval se na ze\u010f p\u0159ed sebou. Pr\u00e1v\u011b v\u010das. Adeleide za\u0165ukala na dve\u0159e, aby Billovi ozn\u00e1mila, \u017ee si p\u0159i\u0161la pro t\u00e1c s j\u00eddlem. Bill se tv\u00e1\u0159il p\u0159esn\u011b tak, jak byla zvykl\u00e1, proto si vzala pr\u00e1zdn\u00fd t\u00e1c a zase ode\u0161la. Co bylo v dopise a od koho byl, u\u017e se z\u0159ejm\u011b nedozv\u00ed. Vynesou jej ukl\u00edze\u010dky v ko\u0161i roztrhan\u00fd na miliony mal\u00fdch kous\u00ed\u010dk\u016f.<\/div>\n

<\/p>\n

*<\/strong><\/div>\n

\n

Andreasova m\u00e1ma leknut\u00edm nadsko\u010dila, kdy\u017e jej\u00ed syn hodil sv\u016fj \u0161koln\u00ed batoh na desku stolu a z\u016fstal st\u00e1t, jak by n\u011bco provedla a te\u010f m\u011bl p\u0159ij\u00edt trest nebo p\u0159inejmen\u0161\u00edm p\u0159edn\u00e1\u0161ka. Zvedla hlavu od \u010dasopisu a pod\u00edvala se na sv\u00e9ho syna. Rovnou si u\u0161et\u0159ila napomenut\u00ed ohledn\u011b slu\u0161n\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed a dobr\u00fdch zp\u016fsob\u016f.<\/p><\/div>\n

„Tom se chov\u00e1 divn\u011b,“ \u0159ekl, ani\u017e by za\u010dal konverzaci t\u0159eba pozdravem, jeliko\u017e se pr\u00e1v\u011b vr\u00e1til ze \u0161koly.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekla Andyho m\u00e1ma a sledovala sv\u00e9ho syna, jak pou\u0161t\u00ed u\u0161i batohu a \u017eene se k lednici pro kolu.<\/div>\n
„Ahoj,“ odpov\u011bd\u011bl j\u00ed Andy a otev\u0159el l\u00e1hev. „Tom se chov\u00e1 divn\u011b,“ zopakoval svoji mantru a hltav\u011b se napil. Zav\u0159el l\u00e1hev a vr\u00e1til ji do lednice. D\u00edky bohu jeho matka kone\u010dn\u011b pochopila, \u017ee nal\u00e9v\u00e1n\u00ed si do skleni\u010dek je zbyte\u010dn\u00e1 ztr\u00e1ta \u010dasu, proto\u017ee on m\u011bl \u017e\u00edze\u0148 hned, a tak za\u010dala kupovat litrov\u00e9 l\u00e1hve m\u00edsto t\u011bch dvoulitrov\u00fdch nebo jeden a p\u016fllitrov\u00fdch.<\/p>\n

„Definuj slovo divn\u011b.“<\/div>\n

„Divn\u011b je prost\u011b divn\u011b,“ rozhodil Andreas rukama. „Po\u0159\u00e1d n\u011bkam sp\u011bch\u00e1, po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed miz\u00ed ze \u0161koly, \u017ee si mus\u00ed n\u011bco za\u0159\u00eddit, a\u010dkoli je skoro 5 hodin, je zamy\u0161len\u00fd, sotva m\u011b poslouch\u00e1 a v\u010dera!“ ud\u011blal malou pomlku, „v\u010dera pos\u00edlal dopis!“ vyp\u00edskl Andy, jako by Tom sp\u00e1chal nejv\u011bt\u0161\u00ed nemravnost a Andy se d\u00edky tomu m\u011bl c\u00edtit pohor\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Dopis?“ zeptala se \u017eena.<\/div>\n
„Jo dopis? No v\u011b\u0159ila bys tomu? Dopisy dneska? Co bys na to \u0159ekla?“<\/div>\n
„\u017de m\u00e1\u0161 dost zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159edstavu a o tom, co je divn\u00e9 a co ne, proto\u017ee mn\u011b se zd\u00e1 Tomovo chov\u00e1n\u00ed podle tv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, kdy\u017e ode\u010dtu tvoje obvykl\u00e9 p\u0159eh\u00e1n\u011bn\u00ed, naprosto norm\u00e1ln\u00ed,“ pronesla.<\/div>\n
„Pak jste divn\u00ed oba,“ zamumlal Andy.<\/div>\n
„Andreasi!“ oslovila jej varovn\u011b, aby nezapom\u00ednal, s k\u00fdm mluv\u00ed.<\/div>\n
„Promi\u0148 no,“ odfrkl si Andy. „Prost\u011b se chov\u00e1 jinak,“ st\u00e1l si Andy za sv\u00fdm.<\/div>\n
„A ty mysl\u00ed\u0161, \u017ee to m\u00e1 co d\u011blat s tou exkurz\u00ed?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co, zlato? Nech toho sv\u00e9ho detektivn\u00edho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a zkus se m\u00edsto na Tomovo chov\u00e1n\u00ed soust\u0159edit na \u0161kolu. Nen\u00ed tomu tak d\u00e1vno, co sis st\u011b\u017eoval, \u017ee semestr teprve za\u010dal a ty u\u017e m\u00e1\u0161 pocit, \u017ee nest\u00edh\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„\u017de j\u00e1 jsem n\u011bco \u0159\u00edkal,“ proto\u010dil Andy o\u010dima a ode\u0161el do sv\u00e9ho pokoje. Stejn\u011b nebude nic d\u011blat. Lehne si na postel, schrupne si a pak se pokus\u00ed zdolat ten proklat\u00fd 58. level ve sv\u00e9 po\u010d\u00edta\u010dov\u00e9 h\u0159e, se kter\u00fdm se tr\u00e1p\u00ed u\u017e t\u0159et\u00ed den.<\/div>\n
<\/p>\n

*<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Vzhledem k pacientov\u011b neschopnosti zvl\u00e1dnout p\u0159\u00edtomnost druh\u00e9 osoby v jedn\u00e9 m\u00edstnosti je t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00e9 v\u011bnovat se psychologick\u00e9 l\u00e9\u010db\u011b na sto procent. Um\u00edst\u011bn\u00ed v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b je velice sporn\u00e9, jeliko\u017e nen\u00ed t\u0159eba pravideln\u00e9 u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed medikace, kter\u00e1 by pacienta dr\u017eela ve zvladateln\u00e9m stavu. Pacient\u016fv l\u00e9ka\u0159 posoud\u00ed \u010detnost z\u00e1chvat\u016f, ostatn\u00ed abnormality a v\u00fdkyvy n\u00e1lad, a na z\u00e1klad\u011b toho pop\u0159\u00edpad\u011b na\u0159\u00edd\u00ed um\u00edst\u011bn\u00ed klienta v p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed.<\/em><\/div>\n

Dosavadn\u00ed v\u00fdzkum pacient\u016f s podobnou diagn\u00f3zou bohu\u017eel neposkytuje dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed metod, kter\u00e9 by pacientovi pomohly danou situaci zvl\u00e1dnout a posl\u00e9ze p\u0159ekonat. L\u00e9ka\u0159i a psychologov\u00e9 se na z\u00e1klad\u011b vlastn\u00ed teorie domn\u00edvaj\u00ed, \u017ee nejlep\u0161\u00edm postupem, jak proniknout do nitra pacienta a zlomit jeho blok, je p\u0159edev\u0161\u00edm individu\u00e1ln\u00ed a pomal\u00fd p\u0159\u00edstup. Po\u010det pacient\u016f v\u0161ak tuto metodu neumo\u017e\u0148uje, jeliko\u017e jsou po\u010dty o\u0161et\u0159ovatel\u016f v za\u0159\u00edzen\u00edch…<\/p>\n

<\/em> „Tome, poj\u010f j\u00edst!“ ozvalo se najednou ze spodn\u00edho patra. V\u011bta z\u016fstala nedo\u010dten\u00e1, kdy\u017e Tom vzhl\u00e9dl od odborn\u00e9 literatury ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edpadu a pod\u00edval se na otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e od sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n

„U\u017e jdu!“ houkl nazp\u011bt a pod\u00edval se zp\u011bt na stranu 116, ale u\u017e nebyl schopn\u00fd se na jednotliv\u00e1 slova pln\u011b soust\u0159edit. Povzdychl si a odlo\u017eil knihu stranou. Nemohl \u0159\u00edct, \u017ee by byla b\u016fhv\u00ed jak zaj\u00edmav\u00e1, ale jeliko\u017e se c\u00edtil do toho p\u0159\u00edpadu od doby, co chod\u00ed do l\u00e9\u010debny, zainteresovan\u00fd, necht\u011bl nech\u00e1vat kapitolu nedo\u010dtenou. Nebyl to zrovna \u010dtiv\u00fd a poutav\u00fd text, ale n\u011bkolikr\u00e1t se Tom p\u0159istihl, \u017ee se do \u0159\u00e1dk\u016f dok\u00e1zal pono\u0159it natolik, \u017ee p\u0159estal vn\u00edmat v\u0161echno okolo.<\/p>\n

Zrovna te\u010f vst\u00e1val z postele a c\u00edtil se podivn\u011b zmo\u017een\u00fd a dezorientovan\u00fd. Mo\u017en\u00e1 to bylo ale jen t\u00edm, \u017ee sed\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 dlouho v jedn\u00e9 poloze a zm\u011bna t\u011b\u017ei\u0161t\u011b s n\u00edm malinko zam\u00e1vala. Se\u0161el schody dol\u016f a prot\u00edraj\u00edc si o\u010di se pokou\u0161el \u0148uf\u00e1n\u00edm identifikovat, co m\u011bli dnes k ve\u010de\u0159i, proto\u017ee p\u0159ed jeho o\u010dima byla lehk\u00e1 mlha, jak mocn\u011b si Tom o\u010di t\u0159el. Posadil se za st\u016fl pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se Simone ot\u00e1\u010dela s t\u00e1cem pln\u00fdm vaje\u010dn\u00fdch omelet napln\u011bn\u00fdch s\u00fdrem a zeleninou.<\/div>\n

„Jsi tam naho\u0159e n\u011bjak potichu,“ podotkla Simone a posadila se.<\/div>\n
„Uhm jo, \u010dtu kn\u00ed\u017eky do t\u00e9 psychologie.“<\/div>\n
„A jak to jde? Mysl\u00edm t\u00edm, jestli je to srozumiteln\u00e9.“ Tom polkl sousto.<\/div>\n
„Celkem jo. M\u011bl jsem \u0161t\u011bst\u00ed a vybral jsem si kn\u00ed\u017eky, kter\u00e9 byly sepsan\u00e9 tak n\u011bjak pro blbce. Nen\u00ed tam moc odborn\u00fdch v\u011bc\u00ed a je to sp\u00ed\u0161 takov\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„Tak alespo\u0148 bude\u0161 m\u00edt m\u00ed\u0148 pr\u00e1ce,“ usm\u00e1la se Simone.<\/div>\n
„Jojo,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom.<\/p>\n

„A co \u0159\u00edkala Elli na ten \u0159et\u00edzek?“<\/div>\n

„Huh?“ pozvedl Tom nech\u00e1pav\u011b hlavu a zamra\u010dil se. Kdo byl ksakru Elli?<\/div>\n
„Ten roztr\u017een\u00fd \u0159et\u00edzek,“ p\u0159ipomn\u011bla mu Simone.<\/div>\n
„Ooohhh jasn\u011b! Elli a \u0159et\u00edzek!“ vyhrkl Tom a skoro se cht\u011bl na efekt pl\u00e1cnout dlan\u00ed do \u010dela, \u017ee na to zapomn\u011bl. Ve skute\u010dnosti se te\u010f vykoupal ve vlastn\u00ed l\u017ei.<\/div>\n
„Byla r\u00e1da?“<\/div>\n
„No jasn\u011b! Je to jej\u00ed talisman, a kdy\u017e si ho omylem strhla z krku p\u0159i p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00ed, za\u010dala ho nosit po kaps\u00e1ch a tak, tak\u017ee je pochopiteln\u011b r\u00e1da, \u017ee ho m\u00e1 zase na krku,“ pousm\u00e1l se Tom k\u0159e\u010dovit\u011b a okat\u011b se za\u010dal v\u011bnovat j\u00eddlu.<\/div>\n
„A tahle Elli…“ za\u010dala Simone opatrn\u011b.<\/div>\n
„Co?“ zvedl Tom pohled od tal\u00ed\u0159e, a kdy\u017e se zad\u00edval matce do o\u010d\u00ed, pochopil. „Ne! Ne. Nechod\u00edm s n\u00ed. Jen jsem se zm\u00ednil, \u017ee m\u00e1me zn\u00e1m\u00e9ho ve zlatnictv\u00ed. To je v\u0161echno,“ utnul Tom celou konverzaci d\u0159\u00edv, ne\u017e za\u010dala b\u00fdt trapn\u00e1.<\/div>\n
„Dob\u0159e dob\u0159e. To j\u00e1 jen tak,“ zatv\u00e1\u0159ila se Simone r\u00e1doby ledabyle.<\/p>\n

Tom vlastn\u011b ani netu\u0161il, pro\u010d si vymyslel tuhle poh\u00e1dku o imagin\u00e1rn\u00ed d\u00edvce Elli, kter\u00e9 se roztrhl \u0159et\u00edzek. Mohl p\u0159eci \u0159\u00edct pravdu. Ned\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho. Naopak. Dokonce si myslel, \u017ee by byla Simone dojat\u00e1, \u017ee se Tom nezaj\u00edm\u00e1 jen o sebe, ale dok\u00e1\u017ee bezelstn\u011b pomoct druh\u00fdm. V\u011bd\u011bl ale, \u017ee d\u0159\u00edve \u010di pozd\u011bji se na to stejn\u011b p\u0159ijde, co d\u011bl\u00e1 a kam chod\u00ed, ale dokud to nebylo pot\u0159eba, pro\u010d z toho d\u011blat n\u011bco extra?<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahojte lidi\u010dky, jen pozn\u00e1me\u010dka. \u00daryvek z odborn\u00e9 knihy, kter\u00e1 se dostala Tomovi do rukou, je smy\u0161len\u00fd. Nepoch\u00e1z\u00ed z \u017e\u00e1dn\u00e9 odborn\u00e9 literatury. Hezk\u00e9 \u010dten\u00ed! Muck\u00e1tko :o* Co b\u00fdv\u00e1 ztraceno, m\u016f\u017ee b\u00fdt nalezeno Kdy\u017e se k odpadnut\u00ed devades\u00e1timinutov\u00e9ho semin\u00e1\u0159e p\u0159ipo\u010detla je\u0161t\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4149","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4149","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4149"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4149\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4149"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4149"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4149"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}