{"id":4157,"date":"2014-03-13T17:00:00","date_gmt":"2014-03-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4144"},"modified":"2014-03-13T17:00:00","modified_gmt":"2014-03-13T16:00:00","slug":"breaking-through-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/13\/breaking-through-6\/","title":{"rendered":"Breaking Through 6."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/p>\n

Ve sv\u011btle lamp<\/p>\n

<\/em><\/strong> Andreas post\u00e1val na chodb\u011b a \u010dekal, a\u017e se Tom vytetel\u00ed z posluch\u00e1rny. Sledoval sv\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky a v\u00fdznamn\u011b se usm\u00e1l na Marly, kter\u00e1 se na n\u011bj pod\u00edvala, kdy\u017e vych\u00e1zela ze dve\u0159\u00ed. To bylo bohu\u017eel v\u0161e, \u010deho se Andreasovi dostalo. Jeho mod\u0159ina byla pln\u011b vybarven\u00e1 a stejn\u011b jej\u00ed srdce neobm\u011bk\u010dila. Vzpamatoval se, kdy\u017e kolem n\u011bj Tom prob\u011bhl.<\/div>\n

„Hey! Tr\u00fcmpere! Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee stoj\u00edm na chodb\u011b, proto\u017ee se nud\u00edm?“ dob\u011bhl Toma a drapl jej za pa\u017ei.<\/div>\n
„Sorry, Andy. Sp\u011bch\u00e1m,“ oto\u010dil se a posp\u00edchal ke schodi\u0161ti. Andreas se zamra\u010dil a znovu jej dob\u011bhl.<\/div>\n
„Kam sp\u011bch\u00e1\u0161? Je skoro 5!“ nech\u00e1pal Andy.<\/div>\n
„M\u00e1m n\u011bco na pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Co?<\/div>\n
„N\u011bco,“ odpov\u011bd\u011bl Tom nerudn\u011b a p\u0159idal do kroku, doufaj\u00edc, \u017ee jej Andreas nebude n\u00e1sledovat. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed. Jeho chov\u00e1n\u00ed a tajn\u016fstka\u0159en\u00ed Andrease p\u0159imrazilo ke schod\u016fm a nech\u00e1val Toma sb\u00edhat patro po pat\u0159e, ani\u017e by jej n\u00e1sledoval.<\/p>\n

Cesta k l\u00e9\u010debn\u011b Tomovi trvala snad je\u0161t\u011b krat\u0161\u00ed dobu ne\u017e posledn\u011b. P\u0159ich\u00e1zel k velk\u00e9 br\u00e1n\u011b a k vr\u00e1tnici, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na v\u00fdsadu, kter\u00e9 se mu brzy dostane. Z jedn\u00e9 kapsy vyt\u00e1hl sv\u016fj mobil a z druh\u00e9 slo\u017een\u00fd l\u00edste\u010dek, na kter\u00e9m bylo telefonn\u00ed \u010d\u00edslo. Znovu za\u010dal padat sn\u00edh a vlo\u010dky, kter\u00e9 dopadaly na displej Tomova telefonu, rychle t\u00e1ly a rozmaz\u00e1valy tak v\u0161e, co se na n\u011bm ukazovalo. Tom displej rychle ot\u0159el, aby zkontroloval opsan\u00e9 \u010d\u00edslo, a zm\u00e1\u010dkl vyt\u00e1\u010den\u00ed.<\/p>\n

„Psychiatrick\u00e1 l\u00e9\u010debna, doktorka Schneiderov\u00e1,“<\/em> ozvalo se po lupnut\u00ed ve sluch\u00e1tku.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den. Tady Tom Tr\u00fcmper,“ p\u0159edstavil se Tom.<\/div>\n
„Oh Tome!“<\/em> pronesla prim\u00e1\u0159ka p\u0159ekvapen\u011b. „D\u011bje se n\u011bco?“<\/em><\/div>\n
„Uhm no \u010dek\u00e1m u vedlej\u0161\u00edho vchodu.“<\/div>\n
„No dob\u0159e, tak j\u00e1 v\u00e1m zabzu\u010d\u00edm,“<\/em> \u0159ekla a hned na to se ozvalo bzu\u010den\u00ed mal\u00e9 branky. Tom t\u00edpl hovor a zatla\u010dil, aby dve\u0159e cvakly a pustily jej dovnit\u0159. P\u0159esv\u011bd\u010dil se, \u017ee za n\u00edm znovu cvakly a zav\u0159ely se. V\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed n\u011bjak\u00fd \u00fat\u011bk pacienta kv\u016fli sv\u00e9 neopatrnosti.<\/div>\n
\n
Zam\u00ed\u0159il okam\u017eit\u011b k budov\u011b, kde se nach\u00e1zela prim\u00e1\u0159\u010dina kancel\u00e1\u0159. \u017dena v b\u00edl\u00e9m oble\u010den\u00ed st\u00e1la v pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00edch a Toma vyhl\u00ed\u017eela.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den.“<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Poj\u010fte dovnit\u0159!“ vyzvala jej a ustoupila. Tom vklouzl jako my\u0161ka do budovy a oklepal se.<\/div>\n
„Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jste m\u011b p\u0159ekvapil. Co tu d\u011bl\u00e1te tak pozd\u011b?“ zaj\u00edmala se.<\/div>\n
„J\u00e1 vlastn\u011b ani nev\u00edm. Skon\u010dila mi \u0161kola a j\u00e1 automaticky zam\u00ed\u0159il sem,“ pokr\u010dil rameny a zdvo\u0159ile odm\u00edtl v\u0161echny n\u00e1poje, kter\u00e9 mu \u017eena nab\u00eddla. Byl tu nezdrav\u011b \u010dasto, a tak tu necht\u011bl postupn\u011b vyp\u00edt v\u0161echny z\u00e1soby k\u00e1vy a \u010daje. Prim\u00e1\u0159ka se jemn\u011b usm\u00e1la.<\/div>\n
„Jak jste pokro\u010dil ve va\u0161em \u00fakolu do psychologie?“ zeptala se \u010dist\u011b konverza\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Uch! Moc ne. Pro\u010detl jsem si slo\u017eku, ale to je zat\u00edm v\u0161echno,“ podrbal se Tom na z\u00e1tylku.<\/div>\n
„Jen klid. Necht\u011bla jsem v\u00e1s kontrolovat. Kdy\u017e u\u017e jste tady, d\u00e1m v\u00e1m kopie dal\u0161\u00edch zpr\u00e1v, kter\u00e9 jsme po\u0159\u00eddili k va\u0161emu pacientovi,“ oto\u010dila se na \u017eidli a ze zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159ihr\u00e1dky vyt\u00e1hla modrou slo\u017eku s p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fdm \u010d\u00edslem. Zkontrolovala, zda \u010d\u00edslo odpov\u00edd\u00e1 Tomovu jm\u00e9nu, a slo\u017eku mu podala.<\/div>\n
„D\u011bkuji,“ p\u0159evzal si Tom slo\u017eku a str\u010dil ji do batohu. „A…,“ za\u010dal opatrn\u011b.<\/div>\n
„Ne, Tome,“ zakroutila prim\u00e1\u0159ka hlavou.<\/div>\n
„Huh?“ pozvedl Tom obo\u010d\u00ed. Jak mohla v\u011bd\u011bt, co cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee u\u017e odpov\u011bd\u011bla?<\/div>\n
„Dnes Billa nem\u016f\u017eete vid\u011bt,“ vysv\u011btlila mu.<\/div>\n
„Je… je na tom \u0161patn\u011b nebo tak?“<\/div>\n
„Je na tom dob\u0159e. P\u0159est\u011bhovali jsme ho zp\u011bt do jeho pokoje, kde nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 zrcadlo, p\u0159es kter\u00e9 byste ho mohl vid\u011bt.“ Tom zamrkal.<\/div>\n
„Tak to bych m\u011bl b\u00fdt asi r\u00e1d,“ sna\u017eil se mozku na\u0159\u00eddit, aby up\u0159ednostnil radostn\u00e9 pocity.<\/div>\n
„P\u0159esto byste byl rad\u011bji, kdyby byl v pokoji se zrcadlem, abyste ho mohl vid\u011bt,“ \u010detla prim\u00e1\u0159ka Tomovy my\u0161lenky. Tom sklopil pohled, \u010d\u00edm\u017e dal prim\u00e1\u0159ce jasnou odpov\u011b\u010f na jej\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 stoprocentn\u00ed hypot\u00e9zu.<\/p>\n

„Pod\u00edvejte, j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee se po\u0159\u00e1d n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem c\u00edt\u00edte zav\u00e1zan\u00fd kv\u016fli tomu, co se stalo, ale opravdu nen\u00ed pot\u0159eba se t\u00edm zat\u011b\u017eovat a chodit sem tak \u010dasto. Ne \u017ee by mi d\u011blalo probl\u00e9m s v\u00e1mi mluvit, ale okr\u00e1d\u00e1te s\u00e1m sebe o \u010das, kter\u00fd byste mohl str\u00e1vit n\u011bjak produktivn\u011bji. V\u011b\u0159te mi, \u017ee v\u00edm, jak je v\u00e1m l\u00edto, co se stalo. To, \u017ee jste zase tady, to jen potvrzuje, ale nen\u00ed to nutn\u00e9.“<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm. Ale kdy\u017e odsud pak odch\u00e1z\u00edm, m\u00e1m prost\u011b lep\u0161\u00ed pocit. Pro\u010d\u00edtal jsem tu svoji slo\u017eku. M\u016fj pacient u\u017e je tu pom\u011brn\u011b dlouho a jeho rodina ho skoro v\u016fbec nenav\u0161t\u011bvuje. Nemaj\u00ed o to z\u00e1jem, a tak n\u011bjak podv\u011bdom\u011b chci Billa nav\u0161t\u011bvovat, i kdy\u017e o tom nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
„Je obdivuhodn\u00e9, jak\u00e9 m\u00e1te c\u00edt\u011bn\u00ed, nebo snad \u0161est\u00fd smysl? Billova rodina za n\u00edm tak\u00e9 moc \u010dasto nejezd\u00ed. Ob\u010das p\u0159ijde dopis. Mysl\u00edme si, \u017ee je tam jen jedna omluva za druhou, pro\u010d je Bill tak dlouho bez rodiny.“<\/div>\n
„Tak\u017ee p\u0159\u00edbuzn\u00e9 k sob\u011b pust\u00ed?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Bohu\u017eel. Vid\u00ed se jen p\u0159es to sklo,“ povzdychla si prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„Cht\u011bl bych n\u011bco ud\u011blat. Cokoli,“ du\u0161oval se Tom.<\/div>\n
„No jedna v\u011bc, kterou byste mohl ud\u011blat, by tu byla,“ za\u010dala prim\u00e1\u0159ka tajemn\u011b. Tom okam\u017eit\u011b o\u017eil.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„M\u011bl byste j\u00edt dom\u016f,“ pronesla maminkovsky p\u0159\u00edsn\u00fdm hlasem. „Je pozd\u011b, a nav\u00edc je venku u\u017e tma. Nechci v\u00e1s vyh\u00e1n\u011bt, ale za p\u016fl hodiny se zamknou v\u0161echny v\u00fdchody, a j\u00e1 za hodinu odj\u00ed\u017ed\u00edm dom\u016f,“ vstala ze \u017eidle.<\/div>\n
„Tak to j\u00e1 nebudu zdr\u017eovat,“ zvedl se Tom a sna\u017eil se nevypadat p\u0159\u00edli\u0161 zklaman\u011b a ubl\u00ed\u017een\u011b. P\u0159ehodil si p\u0159es rameno sv\u016fj batoh a nechal se doprovodit k v\u00fdchodu z budovy.<\/div>\n
„Bu\u010fte opatrn\u00fd na cest\u011b dom\u016f,“ \u0159ekla prim\u00e1\u0159ka a s Tomem se rozlou\u010dila. Ujistila se, \u017ee Tom za sebou pouze zabouchne branku, a vr\u00e1tila se dovnit\u0159.<\/p>\n

Tom se\u0161el p\u00e1r schod\u016f na p\u00eds\u010ditou cesti\u010dku pokrytou sn\u011bhem a rozhl\u00e9dl se kolem. N\u011bco d\u011bsiv\u00e9ho na tomto m\u00edst\u011b p\u0159ece jen bylo. Lampy, kter\u00e9 osv\u011btlovaly ka\u017ed\u00fd p\u0159edm\u011bt v are\u00e1lu, nutily st\u00edny h\u00e1zet v\u0161emo\u017en\u00e9 odrazy a tvary, a kdyby si Tom v hlav\u011b p\u011btkr\u00e1t nezopakoval, \u017ee je dosp\u011bl\u00fd mu\u017e a na duchy a stra\u0161idla nev\u011b\u0159\u00ed, pravd\u011bpodobn\u011b by odsud zdrhal nadzvukovou rychlost\u00ed. Vzpom\u00ednky na hororovou t\u00e9matiku z prost\u0159ed\u00ed psychiatrick\u00fdch l\u00e9\u010deben mu zapl\u0148ovaly mysl a on se je v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil vytla\u010dit p\u0159edstavami hork\u00e9ho p\u00edsku na pl\u00e1\u017ei, azurov\u00e9ho mo\u0159e a blankytn\u00e9ho nebe. Cukl sebou, kdy\u017e zaslechl tlumen\u00fd v\u00fdk\u0159ik, o kter\u00e9m si nebyl naprosto jist\u00fd, zda jej sly\u0161el. Roz\u0161\u00ed\u0159il o\u010di, kdy\u017e se na budov\u011b D zni\u010dehonic rozsv\u00edtila sv\u011btla na cel\u00e9m jednom pat\u0159e. Z d\u00e1lky mohl vid\u011bt st\u00edny, kter\u00e9 l\u00e9taly po st\u011bn\u00e1ch chodby, jak o\u0161et\u0159ovatel\u00e9 pob\u00edhali tam a zp\u011bt, sna\u017e\u00edc se zajistit klid na odd\u011blen\u00ed. Musel uznat, \u017ee jak za dne vypad\u00e1 okol\u00ed pom\u011brn\u011b ne\u0161kodn\u011b, v noci z\u00edsk\u00e1v\u00e1 to m\u00edsto \u00fapln\u011b jin\u00fd rozm\u011br. V\u011bt\u0161ina z budov se nach\u00e1zela ve tm\u011b. Sv\u011btla sv\u00edtila pouze na hlavn\u00edch chodb\u00e1ch a i ta byla ztlumena.<\/p>\n

Tom zakroutil hlavou a p\u0159estal rozj\u00edmat. Oto\u010dil se a po chodn\u00edku zam\u00ed\u0159il dol\u016f k v\u00fdchodu. Koukal pod sv\u00e9 nohy a poslouchal, jak \u010derstv\u00e1 vrstva sn\u011bhu k\u0159upe pod ka\u017ed\u00fdm jeho krokem. Zastavil se, kdy\u017e pravidelnost k\u0159up\u00e1n\u00ed pod jeho nohama naru\u0161ilo jin\u00e9 k\u0159up\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 stoprocentn\u011b nepat\u0159ilo jemu. Ohl\u00e9dl se a nejd\u0159\u00edve se mu rozbu\u0161ilo srdce, \u017ee duchov\u00e9 skute\u010dn\u011b existuj\u00ed. Vydechl a sna\u017eil se p\u0159em\u00fd\u0161let racion\u00e1ln\u011b. Na druh\u00e9 stran\u011b cesty, kter\u00e1 se kousek od Toma za\u010dala roz\u0161i\u0159ovat, vid\u011bl pod lampou vysokou postavu celou v \u010dern\u00e9m. Tmav\u00e9 kalhoty, boty a velk\u00e1 bunda s kapuc\u00ed, kter\u00e1 zahalovala t\u011blo i obli\u010dej. Postava se proch\u00e1zela pod lampou, nezach\u00e1zej\u00edc d\u00e1l, ne\u017e dosahovalo kolo sv\u011btla okolo lampy dopadaj\u00edc\u00ed na zem. Vypadalo to, \u017ee si u\u017e\u00edv\u00e1 k\u0159upaj\u00edc\u00ed sn\u00edh a p\u0159edev\u0161\u00edm klid a samotu, kterou j\u00ed Tom pr\u00e1v\u011b naru\u0161oval. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Z\u016fst\u00e1val st\u00e1t v \u00factyhodn\u00e9 vzd\u00e1lenosti a jen sledoval, co se bude d\u00edt. Postava zvedla tv\u00e1\u0159 k nebi a n\u011bkolik chvil tak z\u016fstala. Tom si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby k n\u011bmu nest\u00e1la z\u00e1dy, sv\u011btlo lampy by mu prozradilo jej\u00ed identitu.<\/p>\n

Studen\u00fd vzduch projel Tomov\u00fdm t\u011blem a zastudil jej v hrudn\u00edku, kdy\u017e se nadechl skrz pootev\u0159en\u00e1 \u00fasta. Jeho b\u0159icho se st\u00e1hlo a zabolelo, jak Tom potla\u010doval nutk\u00e1n\u00ed zaka\u0161lat. Necht\u011bl osobu vypla\u0161it, ale ka\u0161l\u00e1n\u00ed uvnit\u0159 jeho hrudn\u00edku bolelo, proto zaka\u0161lal nahlas a okam\u017eit\u011b poc\u00edtil \u00falevu. Osoba se v\u0161ak prudk\u00fdm pohybem oto\u010dila a Tom zkoprn\u011bl, kdy\u017e kapuce spadla t\u00edm rychl\u00fdm oto\u010den\u00edm postav\u011b z hlavy.<\/div>\n

Byl to Bill.<\/div>\n
S\u00e1m uprost\u0159ed are\u00e1lu l\u00e9\u010debny.<\/div>\n
Tom nebyl moment\u00e1ln\u011b schopn\u00fd uva\u017eovat nad t\u00edm, zda t\u0159eba neutekl, zda m\u016f\u017ee b\u00fdt venku s\u00e1m, jestli jej n\u011bkdo nehled\u00e1. Ne. Tohle v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nebyly v\u011bci, kter\u00e9 se mu honily hlavou. Z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b, ani\u017e by pohnul jedin\u00fdm svalem na sv\u00e9m t\u011ble. D\u00edval se do Billovy tv\u00e1\u0159e, kterou osv\u011btlovalo \u017elut\u00e9 sv\u011btlo z lampy nad n\u00edm. Cel\u00e1 scen\u00e9rie Tomovi p\u0159ipadala, jako by byla zachycena na obraze. Lampa, sn\u00edh dopadaj\u00edc\u00ed na Billovu tv\u00e1\u0159 a st\u00edny, kter\u00e9 dod\u00e1valy jeho obli\u010deji na tajemnosti a mysti\u010dnosti.<\/p>\n

Bill z\u016fst\u00e1val p\u0159imra\u017een\u00fd k m\u00edstu z naprosto jin\u00e9ho d\u016fvodu. Jeho srdce bilo neuv\u011b\u0159itelnou rychlost\u00ed a t\u0159as z chladu nahradil t\u0159as ze strachu. Ten kluk st\u00e1l od n\u011bj v bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti, p\u0159esto Bill sledoval pozorn\u011b ka\u017ed\u00fd, by\u0165 jen nepatrn\u00fd n\u00e1znak pohybu. Jeho nezaj\u00edmalo, kde se tam kluk vzal. Jestli je to zlod\u011bj, bezdomovec, n\u00e1v\u0161t\u011bva n\u011bkter\u00e9ho z pacient\u016f, co\u017e by bylo absurdn\u00ed vzhledem k tomu, \u017ee byl ve\u010der a n\u00e1v\u0161t\u011bvy se pou\u0161t\u00ed do l\u00e9\u010debny v dopoledn\u00edch hodin\u00e1ch. Nebyl schopn\u00fd si uv\u011bdomit rysy v jeho tv\u00e1\u0159i nebo v\u00fdraz, kter\u00fd mu pohr\u00e1val na obli\u010deji. Sledoval pouze jak\u00fdkoli n\u00e1znak, \u017ee mu chce ten kluk ubl\u00ed\u017eit. Na sucho polykal a zhluboka d\u00fdchal. B\u00e1l se, \u017ee kdy\u017e se pohne, kluk se rozb\u011bhne k n\u011bmu a vzhledem k dob\u011b, kterou str\u00e1vil venku jen v tenk\u00fdch kalhot\u00e1ch, bylo naprosto jasn\u00e9, \u017ee by jej ten kluk okam\u017eit\u011b dohonil, proto\u017ee jeho kon\u010detiny byly zk\u0159ehl\u00e9 neschopn\u00e9 rychlej\u0161\u00edho pohybu. Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy, proto\u017ee nev\u011bd\u011bl, jak z t\u00e9to situace ven. Moc dob\u0159e ji znal. Hrdlo se mu sv\u00edralo nad vzpom\u00ednkami, kdy takto tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 st\u00e1l naproti sv\u00e9mu nep\u0159\u00edteli, kter\u00fd vy\u010dk\u00e1val. \u010cekal na jedno \u0161patn\u011b zvolen\u00e9 slovo, jeden \u0161patn\u00fd pohyb.<\/p>\n

Tom tajil dech a nedovoloval se by\u0165 jen po\u0161kr\u00e1bat na ruce. V\u011bd\u011bl, \u017ee jestli ud\u011bl\u00e1 krok a\u0165 u\u017e jak\u00fdmkoliv sm\u011brem, nedopadne to dob\u0159e. Proto si te\u010f zatracen\u011b moc l\u00e1mal hlavu, aby p\u0159i\u0161el na to, co ud\u011blat. Bill vypadal, \u017ee je ztuhl\u00fd a vy\u010dk\u00e1v\u00e1, pravd\u011bpodobn\u011b chycen\u00fd n\u011bkde mezi vn\u00edm\u00e1n\u00edm a stavem, kter\u00fd p\u0159edch\u00e1z\u00ed z\u00e1chvatu. Tom to necht\u011bl znovu za\u017e\u00edt. Necht\u011bl, aby Bill kv\u016fli n\u011bmu trp\u011bl podruh\u00e9.<\/p>\n

Zvedl koutky v tom nejklidn\u011bj\u0161\u00edm a nejut\u011b\u0161uj\u00edcn\u011bj\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvu. Sna\u017eil se, aby jeho tv\u00e1\u0159 vypadala uvoln\u011bn\u011b. Opatrn\u011b zvedl studenou dla\u0148 v n\u00e1znaku lehk\u00e9ho m\u00e1vnut\u00ed, av\u0161ak ne\u017e stihl pohyb opravdu dokon\u010dit, Billovy nohy se odlepily od m\u00edsta, kde st\u00e1l, oto\u010dil se k Tomovi z\u00e1dy a zmizel ve st\u00ednech. Tom usly\u0161el jen bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed od budovy C, a pak u\u017e nastalo kolem jen ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed ticho. Tom se c\u00edtil, jako by se pr\u00e1v\u011b probudil ze snu. Rozhl\u00eddnul se kolem a skoro za\u010dal pochybovat, \u017ee se to opravdu stalo. Lampa st\u00e1la opu\u0161t\u011bn\u011b p\u0159ed n\u00edm a vrhala sv\u011btlo dol\u016f. Uv\u011bdomil si, \u017ee bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed od budovy znamenalo, \u017ee je Bill v bezpe\u010d\u00ed a nic mu nehroz\u00ed. Kr\u00e1tce zauva\u017eoval, \u017ee by m\u011bl v\u0161echno \u0159\u00edct prim\u00e1\u0159ce, ale jeho kroky zam\u00ed\u0159ily k lamp\u011b, nam\u00edsto k jej\u00ed kancel\u00e1\u0159i. Uji\u0161\u0165oval se, \u017ee to mo\u017en\u00e1 Bill d\u011bl\u00e1. Toul\u00e1 se ve\u010der po are\u00e1lu s\u00e1m, ztracen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/p>\n

Tom do\u0161el pod opr\u00fdskanou lampu a pod\u00edval se na zm\u011b\u0165 stop, kter\u00e9 podle vzorku podr\u00e1\u017eky nepat\u0159ily jemu. Dokonce na\u0161el i cesti\u010dku, kter\u00e1 vedla pry\u010d, jak se Bill rozeb\u011bhl z toho m\u00edsta. Tom si povzdychl a hodlal se oto\u010dit a odej\u00edt, kdy\u017e si v\u0161iml p\u0159edm\u011btu, kter\u00fd byl nap\u016fl zahraban\u00fd pod sn\u011bhem a nap\u016fl se t\u0159pytil, jak na n\u011bj dopadala z\u00e1\u0159 z lampy. Sehnul se a prsty odhr\u00e1bnul sn\u00edh. Za\u0161klebil se, kdy\u017e jej ledov\u00fd sn\u00edh p\u00e1lil na prstech. S trochou sn\u011bhu vzal do dlan\u011b p\u0159edm\u011bt, a jakmile p\u0159ebyte\u010dn\u00fd sn\u00edh pod horkost\u00ed Tomovy dlan\u011b rozt\u00e1l, zjistil, \u017ee v ruce dr\u017e\u00ed zlat\u00fd \u0159et\u00edzek s \u010dern\u00fdm obd\u00e9ln\u00edkov\u00fdm p\u0159\u00edv\u011bskem, kter\u00fd nejsp\u00ed\u0161e pat\u0159il Billovi. Musel jej ztratit, kdy\u017e ut\u00edkal z m\u00edsta pry\u010d. Tom usoudil, \u017ee jej musel sv\u00edrat v dlani, proto\u017ee zap\u00edn\u00e1n\u00ed bylo ulomen\u00e9. I kdyby le\u017eelo n\u011bkde ve sn\u011bhu pod Tomov\u00fdma nohama, nem\u011bl by \u0161anci n\u011bco tak mal\u00e9ho naj\u00edt. Schoval \u0161perk do dlan\u011b a ode\u0161el.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Bill ti\u0161e sledoval chlapcovu postavu, jak odch\u00e1z\u00ed z are\u00e1lu pry\u010d. Usly\u0161el zabouchnut\u00ed br\u00e1ny vedlej\u0161\u00edho vchodu. To byl sign\u00e1l. Rychle se vypl\u00ed\u017eil z pokoje a n\u00e1sledn\u011b z budovy. V\u0161ude bylo ticho. Dob\u011bhl na m\u00edsto pod lampu. Hol\u00fdma rukama odhrab\u00e1val sn\u00edh v\u0161ude kolem, ale sv\u016fj \u0159et\u00edzek nena\u0161el. Narovnal se a rozhl\u00e9dl se kolem. Z jeho oka se spustila jedna osam\u011bl\u00e1 slza. Pr\u00e1v\u011b ztratil to nejcenn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u011bl. Se sklon\u011bnou hlavou a smutkem v du\u0161i se vr\u00e1til na pokoj, kde odlo\u017eil bundu a lehl si do postele.<\/p>\n

Smutek jej v\u0161ak p\u0159e\u0161el velmi rychle.<\/div>\n

Byly pocity, kter\u00e9 si nedovedl udr\u017eet p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, proto brzy usnul.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ve sv\u011btle lamp Andreas post\u00e1val na chodb\u011b a \u010dekal, a\u017e se Tom vytetel\u00ed z posluch\u00e1rny. Sledoval sv\u00e9 spolu\u017e\u00e1ky a v\u00fdznamn\u011b se usm\u00e1l na Marly, kter\u00e1 se na n\u011bj pod\u00edvala, kdy\u017e vych\u00e1zela ze dve\u0159\u00ed. To bylo bohu\u017eel v\u0161e, \u010deho se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4157","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4157","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4157"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4157\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4157"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4157"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4157"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}