{"id":4160,"date":"2014-03-12T18:00:00","date_gmt":"2014-03-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4147"},"modified":"2014-03-12T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-12T17:00:00","slug":"balance-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/12\/balance-11\/","title":{"rendered":"Balance 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dom\u016f se vr\u00e1til kolem p\u016flnoci.<\/div>\n
Jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly p\u0159\u00edmo do postele. Nesvl\u00e9kal se, oble\u010den\u00fd se svalil na ustlan\u00e9 povle\u010den\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e levou polovinou t\u011bla ne\u0161ikovn\u011b p\u0159ilehl Sn\u00ed\u017eka, kter\u00fd jedovat\u011b prskal na v\u0161echny strany, a trvalo mu t\u00e9m\u011b\u0159 dv\u011b minuty, ne\u017e se zpod Toma vykroutil. \u0160ikovn\u00fdm skokem vysko\u010dil z postele, ti\u0161e dopadl na d\u0159ev\u011bn\u00e9 parkety a s posledn\u00edm jedovat\u00fdm ohl\u00e9dnut\u00edm vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed a nechal Toma samotn\u00e9ho.<\/div>\n
Ten i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val bez pohnut\u00ed, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f prav\u00e9 ruky si ot\u00edral rty, zat\u00edmco levou ruku tiskl na sv\u016fj hrudn\u00edk v m\u00edstech, kde hluboce pod k\u016f\u017e\u00ed tan\u010dilo jeho pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 srdce. D\u011blo se s n\u00edm n\u011bco divn\u00e9ho a ka\u017ed\u00fdm dnem za\u010d\u00ednala b\u00fdt jeho prom\u011bna hmatateln\u011bj\u0161\u00ed. Jakoby od chv\u00edle, kdy nastoupil na vykon\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho trestu prosp\u011b\u0161n\u00fdmi slu\u017ebami ve\u0159ejnosti, ub\u011bhla cel\u00e1 l\u00e9ta. A p\u0159itom mohl jednotliv\u00e9 t\u00fddny spo\u010d\u00edtat na prstech jedn\u00e9 ruky.<\/p>\n

P\u0159eto\u010dil se na bok, p\u0159ehodil p\u0159es sebe p\u0159ikr\u00fdvku a d\u00e1l z\u00edral do vzduchopr\u00e1zdna p\u0159ed sebou. Zachytil t\u00f3ny zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b. Na rty se mu vkradl nezbedn\u00fd \u00fasm\u011bv mal\u00e9ho zamilovan\u00e9ho chlapce. Pol\u0161t\u00e1\u0159e, p\u0159ikr\u00fdvky, dokonce i jeho py\u017eamo skryt\u00e9 pod pol\u0161t\u00e1\u0159em. B\u011bhem uplynul\u00e9 noci na v\u0161ech t\u011bchto p\u0159edm\u011btech ulp\u011bla Billova v\u016fn\u011b v podob\u011b neviditeln\u00e9ho povlaku a vyvol\u00e1vala v Tomovi pocit, \u017ee je je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d s n\u00edm.<\/div>\n

Zav\u0159el o\u010di a p\u0159edstavoval si, \u017ee je u n\u011bj. Sp\u00ed stejn\u011b tak jako v p\u0159ede\u0161lou noc, sto\u010den v klub\u00ed\u010dku, s havran\u00edmi vlasy rozprost\u0159en\u00fdmi po b\u00edl\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Tak n\u00e1dhern\u00fd a nadpozemsk\u00fd, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt skute\u010dn\u00fd.<\/div>\n
\u00dasm\u011bv na jeho rtech je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostl. Frekvence jeho dechu se nepatrn\u011b zrychlila, jakmile se mu do my\u0161lenek vkradla vzpom\u00ednka na jeho polibky. Zprvu v\u00e1hav\u00e9, plach\u00e9 a nevinn\u00e9, pak hlubok\u00e9, chtiv\u00e9, oddan\u00e9. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil horko jeho \u00fast na t\u011bch sv\u00fdch, tak skute\u010dn\u00e9 a spaluj\u00edc\u00ed, \u017ee nemohl m\u00edt ani nejmen\u0161\u00edch pochyb.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Byl skute\u010dn\u00fd.<\/p>\n

K\u0159ehk\u00fd a zraniteln\u00fd, ale opravdov\u00fd. Tvo\u0159il d\u016fle\u017eitou sou\u010d\u00e1st Tomova \u017eivota, zat\u00edmco v\u0161echny ty holky p\u0159ed n\u00edm se j\u00edm mihly pouze v podob\u011b nejasn\u00fdch st\u00edn\u016f, jejich\u017e odchod byl stejn\u011b tak rychl\u00fd jako p\u0159\u00edchod. Bill byl jin\u00fd. Zjevil se pomalu, ne\u010dekan\u011b, a p\u0159esto jej zas\u00e1hl takovou silou, \u017ee by sv\u00fdm odchodem zp\u016fsobil z\u0159\u00edcen\u00ed Tomova podivn\u00e9ho sv\u011bta.<\/div>\n

Necht\u011blo se mu sp\u00e1t. Najednou jej ve\u0161ker\u00e1 \u00fanava opustila a on byl pln\u00fd energie. Posadil se, rozsv\u00edtil svou milovanou opi\u010d\u00ed lampu, kterou dostal od m\u00e1my ke sv\u00fdm dvan\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m a kter\u00e1 ve spojitosti s kv\u00edtkovan\u00fdm gau\u010dem p\u016fsobila je\u0161t\u011b vtipn\u011bji.<\/div>\n
Rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Mohl si j\u00edt vybrnk\u00e1vat na kytaru star\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 t\u00f3ny, ale t\u00edm by probudil Simone, ocitl by se ve v\u00edru ot\u00e1zek, a to necht\u011bl. Dne\u0161n\u00ed noc cht\u011bl str\u00e1vit pouze ve spole\u010dnosti Billovy imagin\u00e1rn\u00ed p\u0159\u00edtomnosti v podob\u011b v\u016fn\u011b a sladk\u00e9 chuti, ulp\u011bl\u00e9 na Tomov\u00fdch rtech.<\/div>\n
Obr\u00e1til se a s\u00e1hl po knize na no\u010dn\u00edm stolku. U\u017e ze zvyku zlehka pohladil kresbu dvou hlavn\u00edch hrdin\u016f, n\u011bkolik minut si \u010detl a nakonec usnul sp\u00e1nkem, do kter\u00e9ho se mu vkr\u00e1daly beztvar\u00e9 postavy, st\u0159\u00eddaj\u00edc\u00ed se s na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm srne\u010dkem, kter\u00fd jej o n\u011bco zoufale prosil, ale Tom mu nedok\u00e1zal porozum\u011bt.<\/p>\n

\u2026<\/div>\n

<\/p>\n

„JAK JSI TO MOHL UD\u011aLAT?!“<\/em><\/div>\n

Ml\u00e1d\u011b provinile sklopilo o\u010di a vyd\u011b\u0161en\u011b pozorovalo l\u00edstky rozkvetl\u00e9 pampeli\u0161ky. Jak r\u00e1do by se prom\u011bnilo v drobn\u00fd kv\u00edtek. Okam\u017eit\u011b by se ukrylo ve st\u00ednech vysok\u00e9ho list\u00ed ostatn\u00edch rostlin, dostate\u010dn\u011b vzd\u00e1len\u00e9 od jedovat\u00e9ho pohledu sv\u00e9 matky. \u017divot v\u0161ak nebyl tak jednoduch\u00fd a nemohl mu p\u0159in\u00e9st do cesty v\u0161e, o\u010d si za\u017e\u00e1dal.<\/p>\n

„PT\u00c1M SE T\u011a\u2026“ \u0159ev vyd\u011b\u0161en\u00e9 srn\u010d\u00ed matky se oz\u00fdval cel\u00fdm \u00fadol\u00edm, neochv\u011bjn\u00fd a siln\u00fd jako v\u00edtr, kter\u00fd v ten den v\u0161echny p\u0159ekvapil. „Jak si to mohl ud\u011blat?! Jak si mohl poru\u0161it m\u016fj z\u00e1kaz?!“<\/em><\/div>\n

„Ze za\u010d\u00e1tku jsem byl pouze zv\u011bdav\u00fd,“ p\u00edplo ubo\u017e\u00e1tko a utr\u00e1pen\u00fdm pohledem utkv\u011blo na sv\u00fdch bratrech a sestr\u00e1ch, kte\u0159\u00ed jej dostali do probl\u00e9mu. Pr\u00fd si u\u017e d\u00e1vno v\u0161imli jeho podivn\u00fdch odchod\u016f, sledovali jej, a jakmile jej spat\u0159ili ve vlkov\u011b bl\u00edzkosti, okam\u017eit\u011b ut\u00edkali za matkou, kter\u00e1 jej nyn\u00ed propalovala o\u010dima.<\/em><\/div>\n
„Zv\u011bdav\u00fd?! Na co, pros\u00edm t\u011b?! Copak jsem to ne\u0159ekla dostate\u010dn\u011b jasn\u011b? Kamenn\u00e9 ho\u0159e jste se m\u011bli vyh\u00fdbat obloukem! Pro\u010d m\u011b v\u0161ichni tv\u00ed sourozenci poslouchaj\u00ed na slovo a jen ty ne? Pro\u010d mi po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161 jenom starosti? U\u017e m\u00e1m t\u011bch tv\u00fdch hloupost\u00ed akor\u00e1t tak dost! Pokud ty nem\u00e1\u0161 rozum, budu jej m\u00edt za n\u00e1s oba. K T\u00c9 HO\u0158E SE U\u017d NIKDY NEP\u0158IBL\u00cd\u017d\u00cd\u0160!“<\/em> <\/p>\n

Ml\u00e1d\u011b ustrnulo a \u0161okovan\u00e9 hled\u011blo do tv\u00e1\u0159e tvora, kter\u00fd mu daroval \u017eivot a nyn\u00ed se mu jej sna\u017eil vz\u00edt.<\/em><\/div>\n

„Mus\u00edm se tam vr\u00e1tit! Jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9, nikdy by mi neubl\u00ed\u017eil!“ Ustoupilo o krok stranou. „Sl\u00edbil mi to,“ dodal t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem.<\/em><\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 s t\u011bmi hloupostmi! Nejste p\u0159\u00e1tel\u00e9! Jsi pro n\u011bj ko\u0159ist! Pouze kus masa, neznamen\u00e1\u0161 pro n\u011bj v\u00edc. Co\u017epak jsi zapomn\u011bl, \u017ee pr\u00e1v\u011b vl\u010d\u00ed sme\u010dka zabila tv\u00e9ho otce? Co kdy\u017e jej pr\u00e1v\u011b on p\u0159ipravil o \u017eivot?“<\/em><\/div>\n
„U\u017e dost, mami. Nechci to poslouchat,“ srne\u010dek smutn\u011b zast\u0159ihal u\u0161ima a svalil se na hromadu such\u00e9ho list\u00ed. „U\u017e pro n\u011bj nejsem ko\u0159ist. U\u017e v\u00edc ne. P\u0159estal j\u00edst maso.“<\/em><\/div>\n
Zku\u0161en\u00e1 srna nevych\u00e1zela z \u00fadivu. U\u017e netu\u0161ila, jak by m\u011bla popsat troufalost a \u0161\u00edlenstv\u00ed sv\u00e9ho nejmlad\u0161\u00edho syna. Byl tak naivn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Co mi to tu vykl\u00e1d\u00e1\u0161? Vlci pat\u0159\u00ed mezi maso\u017eravce. Nic jin\u00e9ho nejed\u00ed. To dob\u0159e v\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b vytu\u0161ilo \u0161anci. Alespo\u0148 v to naivn\u011b doufalo.<\/em><\/div>\n
„\u017div\u00ed se v\u0161\u00edm, co mu p\u0159inesu. Ko\u0159\u00ednky rostlin, drobn\u00fdm lesn\u00edm ovocem, houbami. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee mu to moc chutn\u00e1,“ slab\u011b se pousm\u00e1l. „V posledn\u00edch dnech v\u0161ak odm\u00edt\u00e1 i to. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e. Podle m\u011b bude brzy zase v po\u0159\u00e1dku, ale aby tomu tak bylo, mus\u00ed\u0161 mi dovolit j\u00edt za n\u00edm a d\u011blat mu spole\u010dnost.“<\/em> <\/p>\n

Srna nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bla hlavou. P\u0159i pohledu na sv\u00e9 milovan\u00e9 d\u00edt\u011b p\u0159est\u00e1vala rozum\u011bt tomu, co se j\u00ed to sna\u017eilo namluvit. Bylo to tak nesmysln\u00e9 a hloup\u00e9, \u017ee by to za jin\u00fdch okolnost\u00ed okam\u017eit\u011b zavrhla, neb\u00fdt srne\u010dkova up\u0159\u00edmn\u00e9ho pohledu. V jeho o\u010d\u00edch spat\u0159ila ne\u010dekanou vysp\u011blost. Ty o\u010di ji\u017e d\u00e9le nebyly o\u010dima ml\u00e1d\u011bte. Konec konc\u016f, kdyby mu cht\u011bl vlk skute\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eit, ud\u011blal by tak ji\u017e d\u00e1vno. M\u011bl p\u0159eci tolik p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Pod\u00edvej,“ usadila se vedle n\u011bj. „Pokud je to, o \u010dem se m\u011b tady sna\u017e\u00ed\u0161 p\u0159esv\u011bd\u010dit, skute\u010dn\u011b pravda, pak se m\u00fdl\u00ed\u0161. Houby, rostliny, ovoce. To v\u0161echno je skv\u011bl\u00e1 potrava, ale ne pro n\u011bj. Nebude v po\u0159\u00e1dku.“<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek c\u00edtil, jak mu v jeho mal\u00e9 hrudi mocn\u011b posko\u010dilo srdce. Hladov\u011b o\u010dek\u00e1val mat\u010dina dal\u0161\u00ed slova ale ve chv\u00edli, kdy je zaslechl, si p\u0159\u00e1l, aby je nikdy nevyslovila.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed nemocn\u00fd. Sl\u00e1bne a brzy um\u0159e.“<\/em> <\/p>\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Gordon se chv\u00edli zb\u011bdovan\u011b op\u00edral o r\u00e1m kuchy\u0148sk\u00fdch dve\u0159\u00ed a litoval sv\u00e9ho nerozumn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed, teprve pot\u00e9 houpav\u00fdm krokem ve\u0161el do kuchyn\u011b a zakryl si tv\u00e1\u0159 p\u0159ed ostr\u00fdm rann\u00edm sluncem. Na stole jej \u010dekal hrnek hork\u00e9ho kafe, Bill post\u00e1val u spor\u00e1ku a p\u0159ipravoval sn\u00eddani. Z v\u016fn\u011b linouc\u00ed se kuchyn\u00ed usoudil, \u017ee p\u0159ipravuje n\u011bco sladk\u00e9ho s vysok\u00fdm obsahem \u010dokol\u00e1dy a minim\u00e1ln\u00edm obsahem ln\u011bn\u00fdch sem\u00ednek. Na protesty mu nezbyla s\u00edla, a tak pora\u017een\u011b sv\u011bsil hlavu mezi ramena, dovlekl sv\u00e9 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d trochu podnapil\u00e9 t\u011blo ke stolu a usadil se na sv\u00e9 m\u00edsto. P\u0159esn\u011b naproti oknu. \u017didle u okna, ze kter\u00e9 se na n\u011bj cel\u00e1 l\u00e9ta s l\u00e1skou d\u00edvala jeho \u017eena, nyn\u00ed pat\u0159ila Billovi, kter\u00fd v\u016fbec nepost\u0159ehl jeho p\u0159\u00edchod. Gordona op\u011bt bodlo u srdce.<\/p>\n

S tich\u00fdm povzdechem se nat\u00e1hl pro sv\u016fj hrnek, usrkl si z ho\u0159k\u00e9ho n\u00e1poje a pot\u00e9 o\u010dima utkv\u011bl na Billovi. Mo\u017en\u00e1 si to v\u0161echno jenom namlouval, ale zd\u00e1l se mu jin\u00fd. Vypadal odpo\u010dat\u011b a spokojen\u011b. P\u0159i pr\u00e1ci dokonce zlehka houpal boky, jako by byl zaposlouch\u00e1n do skladby, kterou sly\u0161el pouze on s\u00e1m. Gordon si napravil br\u00fdle a kone\u010dky prst\u016f pohladil velikou jizvu, na kterou n\u00e1hodn\u00ed kolemjdouc\u00ed vyvalovali o\u010di a kterou zam\u011bstnanci poslu\u0161n\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eeli. Mohl si ji d\u00e1t odstranit. Je\u0161t\u011b p\u0159ed lety mu pomoc nab\u00edzelo hned n\u011bkolik chirurg\u016f, ale on necht\u011bl. Jizva a Bill. Jedin\u00e9 dva poz\u016fstatky jeho d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho sv\u011bta.<\/p>\n

Odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se k n\u011bmu Bill oto\u010dil a s t\u00e1cem pln\u00fdm \u010dokol\u00e1dov\u00fdch pala\u010dinek mu pop\u0159\u00e1l hezk\u00e9 r\u00e1no. Gordona op\u011bt bodlo u srdce. Za posledn\u00ed t\u00fdden se s n\u00edm neust\u00e1le sna\u017eil nav\u00e1zat konverzaci tak jako kdysi. Ve znakov\u00e9 \u0159e\u010di. Jenom\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e p\u0159ipraven\u011b zvedl dlan\u011b, Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a nev\u011bnoval mu pozornost. P\u0159eli se takhle n\u011bkolik dn\u00ed, ne\u017e to vzdal a ustoupil.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille.“<\/div>\n
Bill se s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i usadil naproti n\u011bmu, dal si na tal\u00ed\u0159 dv\u011b pala\u010dinky, kter\u00e9 si pot\u0159el svou obl\u00edbenou meru\u0148kovou marmel\u00e1dou, a s chut\u00ed se pustil do j\u00eddla.<\/p>\n

Gordon si tak\u00e9 nandal n\u011bkolik pala\u010dinek, ale m\u00edsto toho, aby za\u010dal sn\u00eddat, zkoumav\u011b pozoroval tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho syna. Nenamlouval si to. Opravdu byl jin\u00fd. N\u011bco nebylo tak jako p\u0159edt\u00edm. Nerozum\u011bl tomu, jak si toho mohl nev\u0161imnout. Bylo to tak zjevn\u00e9, tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed. Jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e m\u011bly nachov\u00fd odst\u00edn. A\u0165 u\u017e p\u0159e\u017evykoval pala\u010dinky, pop\u00edjel ze sv\u00e9ho hrnku, nebo hladil Bu\u0159t\u00edka sed\u00edc\u00edho na podlaze, \u00fasm\u011bv mu nemizel ze rt\u016f. H\u00e1zel plach\u00e9 pohledy, jeho o\u010di z\u00e1\u0159ily radost\u00ed. Nikdy p\u0159edt\u00edm jej takov\u00e9ho nevid\u011bl.<\/div>\n

Byl \u0161\u0165astn\u00fd. Poprv\u00e9 doopravdy \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

„Stalo se n\u011bco?“ Zeptal se, kdy\u017e u\u017e nezvl\u00e1dl n\u00e1por sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek.<\/div>\n

Billovo srd\u00ed\u010dko posko\u010dilo do z\u00e1vratn\u00fdch v\u00fd\u0161in. Otec jej kone\u010dn\u011b p\u0159ijal takov\u00e9ho, jak\u00fd je a komunikoval s n\u00edm jako s ostatn\u00edmi.<\/div>\n
„N-nic se nesta-lo. Pro\u010d se\u2026 pt\u00e1\u0161?“ Rychle se sklonil k Bu\u0159t\u00edkovi a krmil ho zbytky sv\u00fdch pala\u010dinek jenom proto, aby se nemusel d\u00edvat otci do o\u010d\u00ed. Spol\u00e9h\u00e1n\u00ed se na Bu\u0159t\u00edk\u016fv apetit v\u0161ak nebylo nejlep\u0161\u00edm rozhodnut\u00edm. V\u0161echno sn\u011bdl do dvou vte\u0159in.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ Gordon si v\u00fdznamn\u011b napravil r\u00e1m siln\u00fdch dioptri\u00ed. „Vypad\u00e1\u0161 spokojen\u011b. Stalo se snad n\u011bco, o \u010dem bych m\u011bl v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
Bill si povzdechl. Stalo. Jist\u011b\u017ee ano. Ale znal sv\u00e9ho otce, stejn\u011b jako m\u011b\u0159\u00edtko, kter\u00fdm posuzoval ostatn\u00ed. Dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 hodnoty vystavoval do pop\u0159ed\u00ed a kter\u00e9 razantn\u011b zam\u00edtal. Nikdy by Toma nep\u0159ijal. Jak jej znal, za\u0159\u00eddil by mu prosp\u011b\u0161n\u00e9 slu\u017eby na jin\u00e9m m\u00edst\u011b a za\u0159\u00eddil by, aby se u\u017e v\u00edce nesetkali. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee jej m\u00e1 otec r\u00e1d. Ale miloval jej zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, n\u011bkdy a\u017e nep\u0159im\u011b\u0159en\u011b bedliv\u00fdm zp\u016fsobem a zavrhoval v\u0161e, co se by\u0165 jen minim\u00e1ln\u011b li\u0161ilo od hodnot, kter\u00e9 pokl\u00e1dal za p\u0159ijateln\u00e9 pro Billa. Sta\u010dilo opravdu m\u00e1lo. Dokonce i takov\u00e1 hloupost jako z\u00e1m\u011bna ln\u011bn\u00fdch sem\u00ednek za \u010dokol\u00e1du zp\u016fsobila, \u017ee p\u0159e\u017evykoval pala\u010dinky pomal\u00fdm, otr\u00e1ven\u00fdm tempem, jako by mu do j\u00eddla nasypal kyanid.<\/p>\n

„Jen\u2026 jen jsem se dob-\u0159e vyspal. Nic v\u00edc.“<\/div>\n

„To jsem r\u00e1d. M\u00e1\u0161 na dnes n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny?“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed posko\u010den\u00ed srdce a nev\u011bdom\u00e9 rozz\u00e1\u0159en\u00ed se pohledu. „Ano, j-j\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem-„<\/div>\n
Ale Gordon jej nenechal domluvit. U\u017e zase se choval jako hlup\u00e1k, ale nemohl si pomoct. Byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 zvykl\u00fd na to, \u017ee Bill na nic krom\u011b d\u011bt\u00ed, kn\u00ed\u017eek a toho hloup\u00e9ho psa ani nepomyslel, a fakt, \u017ee tomu najednou m\u011blo b\u00fdt jinak, jej ne\u010dekan\u011b vyd\u011bsil.<\/div>\n
„Zapomn\u011bl jsem ti toti\u017e \u0159\u00edct, \u017ee jsem dnes volal se str\u00fd\u010dkem Haroldem. Je nemocn\u00fd, a tak jsem mu sl\u00edbil, \u017ee se za n\u00edm zajdeme pod\u00edvat.“<\/p>\n

Bill zd\u011b\u0161en\u011b pootev\u0159el rty a nech\u00e1pav\u011b zavrt\u011bl hlavou. Str\u00fd\u010dek Harold byl obtloustl\u00fd bratr jeho matky, kter\u00fd j\u00ed nebyl ani v nejmen\u0161\u00edm podobn\u00fd. Byl to mal\u00fd, ple\u0161at\u00fd a velice nep\u0159\u00edjemn\u00fd star\u0161\u00ed mu\u017e, jeho\u017e nejlep\u0161\u00edmi p\u0159\u00e1teli byli l\u00e1hev rumu a kvalitn\u00ed kub\u00e1nsk\u00e9 doutn\u00edky. Nem\u011bl rodinu, \u017eil u sv\u00e9ho kamar\u00e1da, jeho\u017e byt zap\u00e1chal potem, alkoholem a cigaretov\u00fdm kou\u0159em. Gordon jej nesn\u00e1\u0161el a pr\u00e1v\u011b proto Bill nerozum\u011bl tomu, pro\u010d se znenad\u00e1n\u00ed rozhodl pro sto kilometrovou proj\u00ed\u017e\u010fku za n\u011bk\u00fdm, koho nikdy nem\u011bl r\u00e1d a koho pova\u017eoval za povale\u010de.<\/div>\n

„Tati,“ Bill se nerv\u00f3zn\u011b po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech, a i kdy\u017e si to necht\u011bl p\u0159iznat, za\u010d\u00ednala se jej zmoc\u0148ovat panika. Tak moc se t\u011b\u0161il na v\u00fdlet s Tomem. „J\u00e1 u\u017e ale\u2026 m\u011bl n\u011b-co domluv-en\u00e9ho. Nemoh-li bychom j\u00edt za str\u00fd\u010d-kem z\u00edtra?“<\/div>\n
„Z\u00edtra m\u00e1m hodn\u011b pr\u00e1ce. A co je tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho, \u017ee tomu d\u00e1\u0161 p\u0159ednost p\u0159ed rodinou?“<\/div>\n
Bill ne\u0161\u0165astn\u011b sv\u011bsil ramena a zavrt\u011bl hlavou. Bylo mu do pl\u00e1\u010de. „Nic.“<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161.“ Gordon se spokojen\u011b pousm\u00e1l. Poklesnut\u00ed koutk\u016f Billov\u00fdch \u00fast jej z jak\u00e9hosi d\u016fvodu uklidnilo. Op\u011bt c\u00edtil, \u017ee m\u00e1 v\u0161echno pod kontrolou. Na kocovinu \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. „B\u011b\u017e se p\u0159evl\u00e9knout. Odj\u00ed\u017ed\u00edme za dv\u011b hodiny.“<\/p>\n

<\/div>\n

Bill u\u017e nic ne\u0159ekl. Beze slova sklidil n\u00e1dob\u00ed, pokynul Bu\u0159t\u00edkovi, aby jej n\u00e1sledoval, a cestou do pokoje psal Tomovi SMS, ve kter\u00e9 se mu omlouval. Netu\u0161il, co se to s jeho t\u00e1tou d\u011blo. Jako by m\u011bl dv\u011b tv\u00e1\u0159e a posledn\u00ed dobou prezentoval pr\u00e1v\u011b tu, kterou mu nejv\u00edce ubli\u017eoval.<\/p>\n

\u2026<\/div>\n

\n

Tomovi p\u0159i\u0161li v ten den hned dv\u011b SMS spr\u00e1vy. Prvn\u00ed byla od Billa, d\u00edky n\u011bmu\u017e povadla jeho do t\u00e9 chv\u00edle skv\u011bl\u00e1 n\u00e1lada, druh\u00e1 byla od Sabine, kter\u00e1 jeho nep\u0159\u00edjemnou n\u00e1ladu postr\u010dila a\u017e k bodu mrazu. Psala mu, jak r\u00e1da by se s n\u00edm setkala. Tom odpov\u011bd\u011bl pouze na jednu z nich. I p\u0159esto, \u017ee jej to velice tr\u00e1pilo, odpov\u011bd\u011bl na Billovu zpr\u00e1vu relativn\u011b optimisticky. Zbytek dne pak str\u00e1vil v p\u0159\u00edtomnosti Simone. Nejd\u0159\u00edve ob\u011bhli n\u00e1kupn\u00ed centra ve m\u011bst\u011b (Tom koupil Simone sl\u00edben\u00fdch p\u011bt d\u00e1rk\u016f za ka\u017edou z holek, kterou zklamal), u\u010dil se na z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed z\u00e1po\u010dtov\u00fd test z ekonomie, pot\u00e9 si uva\u0159ili zeleninov\u00e9 rizoto a nakonec usedli k televizi. Kolem osm\u00e9 Simone u televize usnula a Tom neust\u00e1le otr\u00e1ven\u011b sledoval d\u011bn\u00ed na obrazovce, na kterou se nedok\u00e1zal pln\u011b soust\u0159edit. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co p\u016fjde d\u011blat. Je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika t\u00fddny by mo\u017en\u00e1 p\u0159ijal nab\u00eddku od Sabine. Nyn\u00ed bylo v\u0161echno jin\u00e9.<\/p>\n

Po zdlouhav\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed se rozhodl, \u017ee si p\u016fjde na chvilku \u010d\u00edst a pot\u00e9 zapadne do postele, aby se t\u00edm vyhnul nekone\u010dn\u00fdm \u00favah\u00e1m o tom, jak hezk\u00fd den to mohl b\u00fdt. Opatrn\u011b vstal, pe\u010dliv\u011b p\u0159es Simone p\u0159ehodil silnou deku a sklonil se, aby ji mohl zlehka pol\u00edbit do vlas\u016f. Pot\u00e9 vypnul televizi, pobaven\u011b na Sn\u00ed\u017eka vypl\u00e1zl jazyk a loudav\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il do sv\u00e9ho pokoje.<\/div>\n

Otev\u0159el dve\u0159e, ti\u0161e vklouzl do tmou pros\u00e1kl\u00e9 m\u00edstnosti a zase za sebou zav\u0159el. Svl\u00e9kl si tri\u010dko a pouze v \u0161irok\u00fdch hn\u011bd\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch byl p\u0159ipraven vl\u00e9zt si do postele, kdy\u017e n\u00e1hle ustrnul na m\u00edst\u011b. Obklopil jej nep\u0159irozen\u00fd chlad, skrz otev\u0159en\u00e9 okno se dovnit\u0159 vkr\u00e1daly des\u00edtky drobn\u00fdch, t\u0159pyt\u00edc\u00edch se vlo\u010dek. Zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Musel b\u00fdt bl\u00e1zen, kdy\u017e nechal v tomhle po\u010das\u00ed otev\u0159en\u00e9 okno. Popo\u0161el bl\u00ed\u017e, zachytil se \u0161irok\u00e9ho parapetu a vyhl\u00e9dl ven. Kdyby nat\u00e1hl ruku, mohl by pohladit mohutnou v\u011btev vy\u0161\u0161\u00ed borovice. Zav\u0159el o\u010di a zhluboka nas\u00e1l pichlav\u00fd, \u010derstv\u00fd vzduch prosycen\u00fd v\u016fn\u00ed jehli\u010d\u00ed. Na nah\u00e9m t\u011ble mu okam\u017eit\u011b nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee, ale on neustupoval. Nebr\u00e1nil se. Pr\u00e1v\u011b naopak, dovolil, aby si chlad podmanil ka\u017edou bu\u0148ku jeho t\u011bla, aby jej zcela ovl\u00e1dl a nedovoloval mu d\u00fdchat. Z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu mu bylo kr\u00e1sn\u011b a ve chv\u00edli, kdy jej ovanul opar sladk\u00e9 v\u016fn\u011b a na boc\u00edch uc\u00edtil p\u00e1r ledov\u00fdch rukou, pochopil pro\u010d.<\/p>\n

Usm\u00e1l se do pr\u00e1zdna p\u0159ed sebou, zachytil jeho dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty t\u011bmi sv\u00fdmi, propl\u00e9tal je, hladil a vychutn\u00e1val si ten okam\u017eik pln\u00fdmi dou\u0161ky. Byl na sebe py\u0161n\u00fd, proto\u017ee mu uk\u00e1zal nov\u00fd zp\u016fsob nav\u0161t\u011bvov\u00e1n\u00ed p\u0159\u00e1tel. Bill musel stejn\u011b tak jako on den p\u0159edt\u00edm vyl\u00e9zt po strom\u011b.<\/div>\n

Pevn\u011b se chytil jeho rukou a pomalu se k n\u011bmu ot\u00e1\u010del. Ve svitu m\u011bs\u00edce byla jeho tv\u00e1\u0159 and\u011blsky b\u00edl\u00e1 a kouzeln\u00e1. Pla\u0161e klopil o\u010di, rozpa\u010dit\u011b se kousal do spodn\u00edho rtu a p\u0159itom z Toma nespou\u0161t\u011bl pohled. Tom mu v\u011bnoval jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a zast\u00e9nal, jak se \u010delem op\u0159el o to jeho, zanech\u00e1vaje t\u00edm za sebou hustou p\u00e1ru, vych\u00e1zej\u00edc\u00ed mu z pootev\u0159en\u00fdch \u00fast. Chv\u00edli tvo\u0159ili nehybn\u00e9 souso\u0161\u00ed. Vzduch byl napln\u011bn bezb\u0159eh\u00fdm porozum\u011bn\u00edm a ustra\u0161enou touhou, ti\u0161e d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed v pozad\u00ed ostatn\u00edch emoc\u00ed.<\/p>\n

Bill mu opatrn\u011b polo\u017eil ruce na nah\u00e1 ramena, nosem pohladil ten jeho a zlehka vs\u00e1l Tom\u016fv spodn\u00ed ret mezi sv\u00e9, aby se mohl zhluboka nadechnout jeho osobnosti. T\u0159\u00e1sl se. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee se m\u00e1 ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozlet\u011bt na miliony drobn\u00fdch kousk\u016f. Po p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9m dnu str\u00e1ven\u00e9m ve spole\u010dnosti otce a opil\u00e9ho str\u00fdce Harolda, mu okam\u017eik s Tomem p\u0159i\u0161el jako z\u00e1zrak. Odsunul se od n\u011bj, nadechl se. Cht\u011bl mu to v\u0161echno vysv\u011btlit, ale Tom mu nedovolil promluvit. P\u0159itiskl se k Billov\u00fdm rt\u016fm s takovou razanc\u00ed, \u017ee to i jej samotn\u00e9ho p\u0159ekvapilo. L\u00e1skypln\u011b obkrou\u017eil jeho jazyk t\u00edm sv\u00fdm, prsty zabo\u0159il do sn\u011bhem von\u00edc\u00edch vlas\u016f a p\u0159itiskl jej na sv\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se t\u011blo. S pot\u011b\u0161en\u00edm p\u0159ij\u00edmal Billovy nal\u00e9hav\u00e9 polibky, nechal se j\u00edm p\u0159itisknout na tvrd\u00fd, chladn\u00fd povrch a v\u00e1hou sv\u00e9ho t\u011bla zav\u0159el okno.<\/p>\n

Pr\u00e1v\u011b v tom okam\u017eiku, s \u00fasty p\u0159itisknut\u00fdmi na Billov\u00fdch, si vzpomn\u011bl na moudrost sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho um\u011blce. Hl\u00e1sala: „Miluji \u017eivot, proto\u017ee mi dal tebe. Miluji tebe, proto\u017ee ty jsi m\u016fj \u017eivot.“ Nikdy t\u011bm slov\u016fm zcela nerozum\u011bl. Neum\u011bl si p\u0159edstavit cit natolik hlubok\u00fd, souhru dvou du\u0161\u00ed natolik dokonalou, aby to byla skute\u010dn\u011b pravda.<\/div>\n

Odtrhl se od Billov\u00fdch sladk\u00fdch \u00fast, \u010delem se mu ud\u00fdchan\u011b op\u0159el o bradu, p\u0159ij\u00edmal t\u0159es jeho t\u011bla na sv\u00e9m vlastn\u00edm jako star\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00e9ho tou\u017eil spat\u0159it cel\u00e1 l\u00e9ta. Kone\u010dn\u011b pochopil. Porozum\u011bl. Dostal se do nejhlub\u0161\u00edho j\u00e1dra v\u00fdznamu t\u011bch slov.<\/div>\n
Ten Lennon se p\u0159eci jen nem\u00fdlil. V\u011bd\u011bl, o \u010dem mluv\u00ed. A m\u011bl pravdu. \u00daplnou.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Dom\u016f se vr\u00e1til kolem p\u016flnoci. Jeho kroky sm\u011b\u0159ovaly p\u0159\u00edmo do postele. Nesvl\u00e9kal se, oble\u010den\u00fd se svalil na ustlan\u00e9 povle\u010den\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e levou polovinou t\u011bla ne\u0161ikovn\u011b p\u0159ilehl Sn\u00ed\u017eka, kter\u00fd jedovat\u011b prskal na v\u0161echny strany, a trvalo mu t\u00e9m\u011b\u0159 dv\u011b minuty, ne\u017e se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4160","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4160","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4160"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4160\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4160"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4160"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4160"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}