{"id":4165,"date":"2014-03-10T18:00:00","date_gmt":"2014-03-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4152"},"modified":"2014-03-10T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-10T17:00:00","slug":"mein-kampf-10-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/10\/mein-kampf-10-konec\/","title":{"rendered":"Mein Kampf 10. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bill
<\/strong> <\/p>\n

21. z\u00e1\u0159\u00ed 1939, noc<\/em><\/div>\n

Berlin<\/p>\n

Liebes Tagebuch,<\/em><\/div>\n

je to tu. P\u016fjdu za Tomem do kas\u00e1ren. Douf\u00e1m jen, \u017ee se n\u00e1m nic nestane. <\/em><\/div>\n
Miluju ho. A to je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

<\/em> Tom
<\/strong> <\/p>\n

Uc\u00edtil jsem na sv\u00e9 posteli lehk\u00e9 zhoupnut\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem sebou trhl a vylet\u011bl do sedu. Na puse mi okam\u017eit\u011b p\u0159ist\u00e1la n\u011b\u010d\u00ed ruka, abych nek\u0159i\u010del. Polilo m\u011b horko. Abych se p\u0159iznal, m\u011bl jsem docela strach. Rozespale jsem zam\u017eoural a sna\u017eil se zorientovat. Ruka mi sjela z \u00fast a nezn\u00e1m\u00fd mi p\u0159ilo\u017eil prst ke rt\u016fm. Po chvilce jej \u00fapln\u011b odd\u011blal.<\/p>\n

„Bille?“ za\u0161eptal jsem zmaten\u011b. Sed\u011bl na m\u00e9 posteli a tv\u00e1\u0159il se v\u00e1\u017en\u011b. „Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal jsem se a obez\u0159etn\u011b zkontroloval Gustava, jestli st\u00e1le sp\u00ed.<\/div>\n

„Ute\u010deme spolu,“ \u0161pitl. Dote\u010f jsem si nev\u0161iml ta\u0161ky, kter\u00e1 le\u017eela vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal.<\/div>\n
„Ute\u010deme,“ zopakoval a pohladil m\u011b po ruce. „Jen ty a j\u00e1.“<\/div>\n
„P-pro\u010d?“ vysoukal jsem ze sebe rozt\u0159esen\u011b.<\/div>\n
„Takhle nem\u016f\u017eeme \u017e\u00edt. Copak ty tady chce\u0161 z\u016fstat napo\u0159\u00e1d a d\u011blat v\u0161echno to zlo? Pom\u00e1hat v zab\u00edjen\u00ed?“ Zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Tohle je v\u00e1lka, neute\u010deme p\u0159ed n\u00ed. A nav\u00edc je to nebezpe\u010dn\u00e9\u2026 A ty p\u0159ijde\u0161 o hodnost, jm\u00e9no a o\u2026 \u0158\u00ed\u0161i,“ nam\u00edtl jsem.<\/div>\n
„Ta u\u017e m\u011b d\u00e1vno nezaj\u00edm\u00e1.“<\/div>\n
\n
\n

Skopnul jsem pe\u0159inu a sedl si vedle n\u011bj. Po\u0159\u00e1d jsem po o\u010dku sledoval chr\u00e1paj\u00edc\u00edho Gustava. Kdyby se te\u010f probudil, byli bychom dost v pr\u016f\u0161vihu.<\/p><\/div>\n

„Jestli\u2026“ Zd\u00e1lo se, \u017ee zav\u00e1hal. C\u00edtil jsem, jak se jeho ruka lehce t\u0159ese. „Jestli opravdu p\u016fjdeme, mus\u00edme rychle\u2026 Za chv\u00edli se st\u0159\u00edd\u00e1 hl\u00eddka, tak\u017ee to tu bude na chvilku nest\u0159e\u017een\u00e9. To je na\u0161e \u0161ance,“ za\u0161eptal. Chytil jsem ho za ruku a naklonil se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd, \u017ee to chce\u0161?“ Rozhodn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Tak dob\u0159e,“ vydechl jsem a kr\u00e1tce ho pol\u00edbil na rty. Opatrn\u011b jsem se s t\u011bmi jeho pomazlil a pak se do nich nal\u00e9hav\u011b vpil. Trvalo to jen chvilku a mo\u017en\u00e1 to bylo naposledy\u2026<\/p>\n

Potichu jsem se zvedl a obl\u00e9kl se. Sna\u017eil jsem se \u0161ustit co nejm\u00e9n\u011b. Bill m\u011b jen ti\u0161e pozoroval. Vzal jsem si jen n\u011bkolik m\u00e1lo v\u011bc\u00ed a pak jsem se spole\u010dn\u011b s n\u00edm vypl\u00ed\u017eil pry\u010d z m\u00edstnosti.<\/div>\n

Kdy\u017e jsme byli kone\u010dn\u011b mimo dosah Gustavova sluchu, trochu jsem si oddechl. Sice je\u0161t\u011b zdaleka nenade\u0161el konec, ale prvn\u00ed mal\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed bylo za n\u00e1mi. Co nejti\u0161eji jsme dok\u00e1zali, jsme se roze\u0161li po chodb\u011b. Ozv\u011bna ka\u017ed\u00e9ho na\u0161eho kroku se rozl\u00e9hala a\u017e bolestn\u011b hlasit\u011b. Kousal jsem se do rtu a \u0159\u00edkal si, \u017ee v\u0161echno dob\u0159e dopadne, \u017ee se nem\u00e1m \u010deho b\u00e1t.<\/p>\n

„Po\u010dkej chvili\u010dku tady,“ sykl Bill a zmizel za rohem. Dlouhou dobu se nic ned\u011blo. N\u011bkolikr\u00e1t jsem vynervovan\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. P\u0159i jak\u00e9mkoliv, by\u0165 jen sebemen\u0161\u00edm zvuku, jsem ztuhnul. Mezit\u00edm se Bill vr\u00e1til a my mohli pokra\u010dovat v cest\u011b za svobodou. Pevn\u011b jsem se ho chytil za ruku. Aspo\u0148 trochu m\u011b to uklidnilo. Ani jsem se ho neptal, kde byl. Rad\u011bji jsem ml\u010del a prost\u011b ho n\u00e1sledoval. Vrtalo mi hlavou, jak dlouho tohle pl\u00e1noval. A pro\u010d mi to ne\u0159ekl?<\/p>\n

Do\u0161li jsme a\u017e ke dve\u0159\u00edm na dv\u016fr. Sly\u0161el jsem, jak Bill trhan\u011b vydechl. S\u00e1hl si do kapsy a v\u00e1hav\u011b vyt\u00e1hl kl\u00ed\u010de. Sna\u017eil se ned\u011blat \u017e\u00e1dn\u00fd r\u00e1mus a pomalu odemkl. Vyb\u011bhli jsme ven. U\u017e zb\u00fdvalo jen proj\u00edt dv\u016fr, p\u0159ekonat posledn\u00ed dve\u0159e a byli jsme voln\u00ed. Tedy skoro.<\/div>\n

Najednou jsem usly\u0161el n\u011bjak\u00e9 hlasy. Hrklo ve mn\u011b. Natiskl jsem se k Billovi a vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Ten na nic ne\u010dekal a st\u00e1hl m\u011b za hromadu n\u011bjak\u00fdch pytl\u016f, kter\u00fdch jsem si p\u0159edt\u00edm nev\u0161iml. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm strachem, ale \u0161tvalo m\u011b, \u017ee jsem tak neschopn\u00fd. V\u017edycky jsem tou\u017eil b\u00fdt voln\u00fd, ale kdy\u017e to te\u010f m\u011blo nastat, b\u00e1l jsem se. Sly\u0161el jsem tich\u00fd sm\u00edch a pak bylo ticho. Opravdu up\u0159\u00edmn\u011b jsem si oddechl. P\u0159eb\u011bhli jsme dv\u016fr a zastavili se u br\u00e1ny. Zb\u00fdvala posledn\u00ed a z\u00e1rove\u0148 nejhor\u0161\u00ed \u010d\u00e1st.<\/div>\n
Vy\u0161li jsme ven. \u010cekalo tam na n\u00e1s auto.<\/p>\n

„Dok\u00e1zali jsme to,“ vydechl jsem. Bill s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b a pol\u00edbil m\u011b. Najednou se za n\u00e1mi ozval ne\u010dekan\u00fd zvuk – prudk\u00fd n\u00e1dech. Odsko\u010dili jsme od sebe a oto\u010dili se.<\/div>\n

St\u00e1l tam G\u00fchne a zd\u011b\u0161en\u011b se na n\u00e1s d\u00edval.<\/div>\n
„Poj\u010f, d\u011blej!“ vyk\u0159ikl Bill. Nasedli jsme do auta a vyrazili pry\u010d.<\/p>\n

Bill
<\/strong><\/p>\n

22. z\u00e1\u0159\u00ed 1939<\/em><\/div>\n

Transportn\u00ed v\u016fz<\/p>\n

Kdy\u017e jsme s Tomem odj\u00ed\u017ed\u011bli, mysleli jsme si, \u017ee prost\u011b rychle pojedeme a a\u017e se dostaneme za hranice, v\u0161echno bude v po\u0159\u00e1dku. Byli jsme \u0161\u0165astn\u00ed a vid\u011bli svou budoucnost – v bezpe\u010d\u00ed a spole\u010dn\u011b. Av\u0161ak podcenili jsme G\u00fcnheho. Z\u0159ejm\u011b okam\u017eit\u011b obvolal v\u0161echny jednotky v okol\u00ed. Pron\u00e1sledovali n\u00e1s a\u017e skoro k hranic\u00edm s Polskem. P\u00e1r kilometr\u016f p\u0159ed nimi n\u00e1m zahradila cestu auta pln\u00e1 p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edk\u016f SS.<\/p>\n

Nalo\u017eili n\u00e1s do transportn\u00edho vozu. Vezou n\u00e1s do koncentr\u00e1ku. A j\u00e1 v\u00edm, co bude. Sed\u00edme v naprost\u00e9 tm\u011b, jen si sv\u00edt\u00edm sirkama. \u0158ekl jsem Tomovi, aby spal. Op\u0159el se o m\u011b a docela rychle usnul. On nev\u00ed, co n\u00e1s \u010dek\u00e1. Rozhodl jsem se, \u017ee mu to zat\u00edm nebudu \u0159\u00edkat.<\/em><\/div>\n

Te\u010f ho dr\u017e\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Ni\u010deho nelituju. Zamiloval jsem se do n\u011bj a cht\u011bl b\u00fdt jenom s n\u00edm. Aspo\u0148 jsme to zkusili. Myslel jsem na to, jak ke mn\u011b poprv\u00e9 p\u0159i\u0161el. Jak se na m\u011b d\u00edval. Jak mi sv\u011b\u0159il sv\u00e9 tajemstv\u00ed, kter\u00e9 ho tr\u00e1pilo, a j\u00e1 jemu na opl\u00e1tku taky. Jak m\u011b poprv\u00e9 pol\u00edbil. A jak jsem zjistil, \u017ee ho miluju.<\/p>\n

Zam\u00fd\u0161l\u00edm se i nad sv\u00fdm \u017eivotem. Byl pln\u00fd krutosti a bolesti. Jen d\u00edky chv\u00edl\u00edm s Tomem st\u00e1lo za to \u017e\u00edt. Moc r\u00e1d bych mu tohle v\u0161echno \u0159ekl. Jak jsem pochopil, co vlastn\u011b znamen\u00e1 \u017e\u00edt a milovat. D\u00edky n\u011bmu.<\/em><\/div>\n

Mein Tagebuch,<\/em><\/div>\n
mus\u00edme se rozlou\u010dit. To, co jsme spolu pro\u017eili, pat\u0159\u00ed jen n\u00e1m.<\/em><\/div>\n
Sbohem.<\/p>\n

Bill Kaulitz<\/em><\/div>\n

Obergruppenf\u00fchrer SS<\/em><\/div>\n
*1. 9. 1914 – \u2020 22. 9. 1939<\/p>\n

<\/em> \u0160krtnul jsem dal\u0161\u00ed sirkou a zap\u00e1lil den\u00edk. Hodil jsem ho doprost\u0159ed n\u00e1kladn\u00edho prostoru.<\/div>\n

Tom se probudil. Otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na ho\u0159\u00edc\u00ed kn\u00ed\u017eku.<\/div>\n
„Co to je?“ zeptal se zmaten\u011b.<\/div>\n
„M\u016fj den\u00edk,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„A pro\u010d\u2026“ za\u010dal<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem, aby ho n\u011bkdo \u010detl\u2026“<\/div>\n
„Pro\u010d by ho n\u011bkdo \u010detl?“ ptal se d\u00e1l. Jenom jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b miluju. Pamatuj si to. A\u0165 se stane cokoliv.“ V\u00e1\u017en\u011b jsem se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky\u2026“ Smutn\u011b se usm\u00e1l a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

V\u016fz s hrknut\u00edm zastavil.<\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ vyhrkl Tom.<\/div>\n
„U\u017e jsme tu.“ Z m\u00e9ho hlasu nezazn\u00edvaly \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce. Otev\u0159eli n\u00e1kladn\u00ed prostor. Moji b\u00fdval\u00ed pod\u0159\u00edzen\u00ed n\u00e1s vyvlekli ven. Chovali se k n\u00e1m\u2026 jako k m\u00ed\u0148 ne\u017e zv\u00ed\u0159at\u016fm. To jsme byli v jejich o\u010d\u00edch. Zr\u00e1dcov\u00e9. Jeden z nich hrub\u011b chytil Toma.<\/div>\n
„Ty p\u016fjde\u0161 do plynu,“ \u0159ekl chladn\u011b a t\u00e1hl ho ke komor\u00e1m. Jen se na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b pod\u00edval a u\u017e ho tam zav\u0159eli. Nemohl jsem se ani pohnout. Jen jsem bezmocn\u011b sledoval, jak pou\u0161t\u011bj\u00ed plyn. Rozt\u0159\u00e1sl jsem se po cel\u00e9m t\u011ble.<\/p>\n

„M\u00e1te posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed?“ oto\u010dili se na m\u011b.<\/div>\n

„Jo. D\u00e1t p\u0159es hubu G\u00fcnhemu,“ procedil jsem mezi zuby. Pokr\u010dili rameny. P\u0159\u00e1n\u00ed se mohlo uskute\u010dnit – G\u00fcnhe si na\u0161i popravu nenechal uj\u00edt. Rozp\u0159\u00e1hl jsem se a pra\u0161til ho p\u011bst\u00ed do obli\u010deje. Spadl na zem. Pozoroval jsem, jak le\u017e\u00ed v prachu, a bylo mi z n\u011bj na zvracen\u00ed. Pak mi \u0159ekli, abych se postavil \u010delem ke zdi. Ud\u011blal jsem to.<\/div>\n
Miluju t\u011b, Tome, pomyslel jsem si.<\/div>\n
Ozvalo se n\u011bkolik v\u00fdst\u0159el\u016f.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Bill 21. z\u00e1\u0159\u00ed 1939, noc Berlin Liebes Tagebuch, je to tu. P\u016fjdu za Tomem do kas\u00e1ren. Douf\u00e1m jen, \u017ee se n\u00e1m nic nestane. Miluju ho. A to je nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Tom Uc\u00edtil jsem na sv\u00e9 posteli lehk\u00e9 zhoupnut\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[583],"tags":[],"class_list":["post-4165","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mein-kampf"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4165","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4165"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4165\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4165"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4165"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4165"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}