{"id":4167,"date":"2014-03-10T16:00:00","date_gmt":"2014-03-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4154"},"modified":"2014-03-10T16:00:00","modified_gmt":"2014-03-10T15:00:00","slug":"denial-66","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/10\/denial-66\/","title":{"rendered":"Denial 66."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Jen jsem ti\u0161e povzdechl a rad\u011bji u\u017e bez n\u011bjak\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f jel d\u00e1l. Jasn\u011b, \u017ee se mi to nel\u00edb\u00ed. Klidn\u011b bych si to zaplatil, s\u00e1m vy\u0159\u00eddil a prost\u011b to nechal tak, jak to je. Sice je fajn, \u017ee to bylo bez pokuty a strhnut\u00ed bod\u016f, ale j\u00e1 bych si je rad\u0161i strhnout nechal, ne\u017e aby ho tam cicmal a osah\u00e1val. Moc dob\u0159e jsem vid\u011bl, jak na n\u011bj ten polda \u010dum\u011bl. Byla chyba, co jsem \u0159ekl, ale kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee dne\u0161ek p\u0159\u00edli\u0161 nevych\u00e1z\u00ed, nechci to kazit n\u011bjakou h\u00e1dkou a podobn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/p>\n

<\/em> Asi po dvou hodin\u00e1ch jsme kone\u010dn\u011b byli na m\u00edst\u011b. Zaparkoval jsem na parkovi\u0161ti, kter\u00e9 pat\u0159ilo k cel\u00e9mu are\u00e1lu. Zaplatil jsem za parkov\u00e1n\u00ed a potom jsme se v\u0161ichni vydali do strm\u00e9ho kopce kup\u0159edu k z\u00e1mku. Nicki kolem n\u00e1s po\u0159\u00e1d vesele pob\u00edhala, dokonce u\u017e nebyla ani na\u0161tvan\u00e1, \u017ee si s sebou nem\u016f\u017ee vz\u00edt svou pandu. To, co se stalo po cest\u011b, jsem u\u017e nijak ne\u0159e\u0161il.<\/div>\n

Jakmile jsme se p\u0159\u00edmo vy\u0161kr\u00e1bali nahoru, zaplatili jsme si prohl\u00eddku z\u00e1mku i zahrady. Bylo to tu opravdu moc hezk\u00e9, nikdy jsem tu s\u00e1m nebyl.<\/div>\n
„Na nic nesahej, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bju se na Nicki, kdy\u017e vejdeme i s jednou milou pan\u00ed, kter\u00e1 n\u00e1s tu prov\u00e1d\u011bla dovnit\u0159 do z\u00e1mku.<\/div>\n
„\u0160koda, \u017ee tu nen\u00ed Tomi junior,“ povzdechla smutn\u011b. „V\u0161echno bych mu tu uk\u00e1zala, jak \u017eijou princezny na z\u00e1mku.“<\/div>\n
„Je dob\u0159e, \u017ee tu nen\u00ed. Akor\u00e1t by byl unavenej a pak ti n\u011bkam utekl. Doma mu to bude\u0161 vypr\u00e1v\u011bt,“ \u0159ekl j\u00ed Tom, p\u0159i\u010dem\u017e ji pohladil po vlasech. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee j\u00ed to um\u00ed hezky vysv\u011btlit. Holt je to Tom, nejsem to j\u00e1, ale to nevad\u00ed. Chci, aby ho m\u011bla r\u00e1da, aby s n\u00edm vych\u00e1zela a naopak.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „P\u0159esn\u011b tak,“ odsouhlas\u00edm s \u00fasm\u011bvem. Pod\u00edval jsem se na Toma a d\u011bkovn\u011b se na n\u011bj usm\u00e1l. „Byl jsi tu u\u017e n\u011bkdy? L\u00edb\u00ed se ti tu?“<\/div>\n
„Nikdy jsem takhle nejezdil,“ zavrt\u00ed hlavou, rozhl\u00e9dne se a promne si krk. Nicki se zat\u00edm rozb\u011bhla za pr\u016fvodkyn\u00ed a za\u010dala se j\u00ed na n\u011bco vypt\u00e1vat.<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Naprav\u00edme to, kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt. J\u00e1 bych byl taky r\u00e1d, kdybychom n\u011bkam jezdili a n\u011bco podnikali. I pro Nicki by to bylo fajn.“<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b se j\u00ed tu l\u00edb\u00ed,“ pouk\u00e1zal na ni, jak si hladila vol\u00e1nky na posteli a sm\u00e1la se n\u011b\u010demu s tou pan\u00ed. Jsem za tohle moc r\u00e1d, ale cht\u011bl bych, aby i on byl spokojen\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ pousm\u011bju se. „A tob\u011b, Tomi?“ up\u0159el jsem k n\u011bmu pohled. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ten rozjezd dne\u0161n\u00edho dne nebyl nejlep\u0161\u00ed, promi\u0148 mi to. Budu se sna\u017eit, aby byl dne\u0161ek pro n\u00e1s t\u0159i hezk\u00fd a ne n\u011bjak komplikovan\u00fd.“<\/div>\n
„Hlavn\u00ed je, \u017ee je spokojen\u00e1 mal\u00e1,“ \u0159ekl jen a znovu si promnul kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159.<\/div>\n
„Chci, abyste byli spokojen\u00ed oba,“ pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. „Bol\u00ed to?“<\/div>\n
„Ne, bol\u00ed m\u011b hlava,“ povzdechne a zaposlouch\u00e1 se do v\u00fdkladu pr\u016fvodkyn\u011b.<\/div>\n
„Aha,“ brouknu jen na souhlas a dojdu spole\u010dn\u011b s n\u00edm bl\u00ed\u017e k pr\u016fvodkyni. No, to nen\u00ed moc dobr\u00fd. Bude z toho akor\u00e1t otr\u00e1ven\u00fd a mrzut\u00fd, co\u017e ch\u00e1pu.<\/p>\n

<\/em> Zbytek prohl\u00eddky si u\u017eila nejv\u00edce Nicki. Po\u0159\u00e1d n\u00e1m ukazovala v\u0161elijak\u00e9 v\u011bci, hlavn\u011b pokoj, kde pr\u00fd spala princezna. Byla spokojen\u00e1, vesel\u00e1 a pln\u00e1 energie, za co\u017e jsem byl r\u00e1d. \u0160li jsme pot\u00e9 i na prohl\u00eddku zahrady spole\u010dn\u011b s pr\u016fvodkyn\u00ed, kter\u00e1 n\u00e1m \u0159ekla n\u011bco m\u00e1lo o velk\u00e9 font\u00e1n\u011b, kde zde byla. Tak\u00e9 n\u00e1m povypr\u00e1v\u011bla o p\u00e1r soch\u00e1ch, ale pot\u00e9 u\u017e nechala prohl\u00eddku jen na n\u00e1s. Pro\u0161li jsme si celou zahradu spole\u010dn\u011b se sady. Tom se po celou dobu dr\u017eel vzadu. Moc se nezapojoval. Nebylo mu dob\u0159e, tak\u017ee jsem to ch\u00e1pal. Sna\u017eil jsem se s n\u00edm bavit, tro\u0161ku ho uvolnit, v\u00edc jsem nezmohl. Jedin\u00fd, kdo tu po\u0159\u00e1d pob\u00edhal a prohl\u00ed\u017eel si v\u0161echny kyti\u010dky, byla Nicki.<\/p>\n

Z\u00e1mek byl spojen je\u0161t\u011b s p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdm parkem, kter\u00fd jsme se rozhodli proj\u00edt. Podle informa\u010dn\u00ed tabule m\u011bla b\u00fdt na konci parku restaurace, ale i cukr\u00e1rna. Jakmile o tom Nicki zaslechla, hned si za\u010dala prosazovat, \u017ee by si dala zmrzlinu. Nem\u011bl jsem nic proti, ale bral jsem tak\u00e9 ohled na Toma.<\/div>\n

„Nechce\u0161 jet rad\u011bji dom\u016f, kdy\u017e ti nen\u00ed dob\u0159e, brou\u010dku?“ pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. Bylo mi ho l\u00edto. Napl\u00e1noval p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd v\u00fdlet a je\u0161t\u011b si ho v\u016fbec neu\u017eil. Nechci ho tu tr\u00e1pit t\u00edm, \u017ee tu s n\u00edm budu courat. Proch\u00e1zeli jsme pomal\u00fdm krokem park.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd,“ p\u0159ivine se ke mn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b, nechce to Nicki pokazit, ale on si nem\u016f\u017ee dovolit b\u00fdt nemocn\u00fd, to nedopust\u00edm, pokud budu moct zas\u00e1hnout, a to te\u010f m\u016f\u017eu.<\/em> A\u010dkoli bylo po\u010das\u00ed na triko, on na sob\u011b m\u011bl mikinu. A na to, jak byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd a rejpav\u00fd, te\u010f byl sp\u00ed\u0161 mazliv\u00fd a unaven\u00fd. To pro m\u011b bylo jasn\u00fdm znamen\u00edm, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Mm, to douf\u00e1m, ale rad\u011bji bych t\u011b vid\u011bl doma v posteli odpo\u010d\u00edvat,“ p\u0159itul\u00edm si ho k sob\u011b a p\u0159ivinu se k n\u011bmu. Hladil jsem ho po boku a kr\u00e1\u010del s n\u00edm d\u00e1l. „Nechci, aby ti bylo \u0161patn\u011b, v\u00ed\u0161,“ l\u00edbnul jsem ho na tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Zlep\u0161\u00ed se to, neboj. Nejsp\u00ed\u0161 jenom \u0161patn\u00fd po\u010das\u00ed,“ ujist\u00ed m\u011b vl\u00eddn\u011b. Ne, do toho j\u00e1 nejdu. On pot\u0159ebuje odpo\u010d\u00edvat, nesm\u00ed onemocn\u011bt, nesm\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Pojedeme dom\u016f,“ \u0159eknu ti\u0161e a p\u0159itisknu si ho k sob\u011b. „M\u016f\u017eeme kdykoli n\u011bkam vyrazit, ale ty te\u010f pot\u0159ebuje\u0161 odpo\u010d\u00edvat, a nav\u00edc, j\u00e1 v\u016fbec nebudu proti, kdy\u017e o tebe budu moct pe\u010dovat,“ usm\u011bju se na n\u011bj mile. Nechci, aby si to vy\u010d\u00edtal, nem\u016f\u017ee za to. Nicki to ur\u010dit\u011b pochop\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nic to nen\u00ed,“ po\u0161ept\u00e1. Pomalu zastavil a p\u0159itulil se ke mn\u011b. Nicki si zat\u00edm pob\u00edhala a tancovala na tr\u00e1v\u011b mezi kytkami. Objal jsem ho a vtiskl mu l\u00e1skypln\u00fd polibek.<\/div>\n
„Tomi, nesm\u00ed\u0161 b\u00fdt nemocn\u00fd, ty to v\u00ed\u0161. Pojedeme dom\u016f, po cest\u011b koup\u00edm Nicki jej\u00ed slibovanou zmrzku, tob\u011b koup\u00edm tak\u00e9 cokoli si bude\u0161 p\u0159\u00e1t a budeme spolu doma, dob\u0159e? J\u00e1 pro tebe p\u0159ece nechci nic \u0161patn\u00fdho, l\u00e1sko.“<\/div>\n
„Nikdo ne\u0159\u00edk\u00e1, \u017ee budu nemocn\u00fd,“ vydechne mi na krk a polo\u017e\u00ed si mi hlavu na rameno. I p\u0159es triko jsem c\u00edtil, jak byl hork\u00fd. Z jeho t\u011bla teplo p\u0159\u00edmo vyza\u0159ovalo. Tady nen\u00ed co \u0159e\u0161it. Dostane je\u0161t\u011b teplotu a co pak? To j\u00e1 nedopust\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Jsi rozp\u00e1len\u00fd,“ po\u0161ept\u00e1m a pohlad\u00edm ho po z\u00e1dech. „Poj\u010f, p\u016fjdeme. Stejn\u011b jsme se nab\u011bhali dost,“ pousm\u011bju se na n\u011bj vl\u00eddn\u011b a d\u00e1m mu pusinku na nos.<\/div>\n
„Rozp\u00e1len\u00fd v obvykl\u00e9m smyslu?“ broukne pobaven\u011b a odt\u00e1hne se. K\u00e9\u017e by. Nechci, aby mu n\u011bco bylo, nechci, aby se n\u011bco \u0161patn\u00e9ho stalo.<\/em><\/div>\n
„Bohu\u017eel ne, ale k tomu se dostaneme taky,“ pousm\u011bju se na n\u011bj a chytnu ho za ruku. Ruku mi slab\u011b stiskl a loudal se vedle m\u011b.<\/p>\n

Toma jsem nakonec opravdu p\u0159esv\u011bd\u010dil k tomu, \u017ee pojedeme dom\u016f. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak mu nen\u00ed dob\u0159e. Nicki to po del\u0161\u00edm vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed tak\u00e9 pochopila, za co\u017e jsem byl r\u00e1d.<\/div>\n

Pot\u00e9 jsme u\u017e vyjeli sm\u011brem k domovu. B\u011bhem cesty Tom ov\u0161em usnul. Nicki si vzadu st\u00e1le prozp\u011bvovala, co\u017e jsem te\u010f nepot\u0159eboval, tak\u017ee jsem v rychlosti zastavil na odpo\u010d\u00edvadle a je\u0161t\u011b j\u00ed pustil film. Jel jsem velice opatrn\u011b, sna\u017eil jsem se jet tak, aby ho nic neprobudilo. M\u011bl jsem o n\u011bj starost, celou cestu jsem ho sledoval, zda dob\u0159e d\u00fdch\u00e1, jestli klidn\u011b sp\u00ed, nepot\u0159ebuje n\u011bco. Nesm\u00ed se mu nic st\u00e1t, to bych si neodpustil.<\/p>\n

<\/em> Asi za t\u0159i hodinky jsme byli u\u017e doma. Tom se za celou dobu neprobudil. Pomalu jsem se k n\u011bmu nahnul a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce.<\/div>\n

„L\u00e1sko,“ po\u0161ept\u00e1m mu ti\u0161e. Zt\u011b\u017eka vydechl, ale probral se a otev\u0159el o\u010di. Nicol se zat\u00edm pokou\u0161ela dostat ze seda\u010dky.<\/div>\n
„Nicki, po\u010dkej,“ pod\u00edv\u00e1m se na ni dozadu. „U\u017e jsme doma, Tomi,“ pohlad\u00edm ho po ruce a usm\u011bju se. P\u0159iv\u0159el o\u010di a pomalu se narovnal. Je\u0161t\u011b chv\u00edli dezorientovan\u011b koukal kolem, a\u017e se odpoutal a za\u010dal vyl\u00e9zat z auta. Chud\u00e1\u010dek, jak je mimo.<\/em><\/div>\n
„Pomalu, jo?“ pohlad\u00edm ho a tak\u00e9 vystoup\u00edm. Pomohl jsem tomu mr\u0148ouskovi vzadu ze seda\u010dky a vyndal ji ven. Vzal jsem j\u00ed je\u0161t\u011b pandu, sob\u011b svou ta\u0161ku a \u0161el za nimi.<\/div>\n
„Tom\u00ed, copak ti je?“ za\u010dala se mu v\u011b\u0161et kolem nohou hned Nicki. \u010cekal jsem, \u017ee se zept\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Nic, zlat\u00ed\u010dko,“ pohlad\u00ed ji po vlasech. To si ho hned za\u010dala vypro\u0161ovat a vztahovala k n\u011bmu ru\u010di\u010dky, aby si ji vzal do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Nicki, Tomovi nen\u00ed dob\u0159e, te\u010f ne, jo?“ pohladil jsem ji po tv\u00e1\u0159i\u010dce. Nechci ji od n\u011bj n\u011bjak odh\u00e1n\u011bt, ale kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e, nem\u016f\u017eu jinak.<\/em> To se na m\u011b smutn\u011b pod\u00edvala, ale nechala ho b\u00fdt v klidu a vzala si svoji pandu. Tom se roze\u0161el po schodech rovnou do lo\u017enice, kde si lehnul do postele. Opravdu mu muselo b\u00fdt mizern\u011b. Do\u0161el jsem hned za n\u00edm.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu pro tebe n\u011bco ud\u011blat? M\u00e1m ti don\u00e9st n\u011bco k j\u00eddlu, k pit\u00ed, nebo n\u011bjak\u00e9 l\u00e9ky na bolest?“ kleknu si k posteli. Snesl bych mu snad i modr\u00e9 z nebe, jen aby se c\u00edtil l\u00e9pe. Nechci myslet na v\u0161e, co by se mohlo st\u00e1t.<\/em><\/div>\n

„Ne, d\u011bkuju,“ pousm\u011bje se na m\u011b a vy\u010derpan\u011b se posad\u00ed. Za\u010dal se svl\u00e9kat, aby tu nele\u017eel takhle oble\u010den\u00fd.<\/div>\n
„Pom\u016f\u017eu ti, \u0159ekl jsem, \u017ee o tebe chci pe\u010dovat,“ usm\u011bju se sladce, aby to nevzal n\u011bjak \u0161patn\u011b, a pom\u016f\u017eu mu z mikiny, pot\u00e9 z kalhot. A\u010dkoli je mi sp\u00ed\u0161 smutno z toho, jak je mu \u0161patn\u011b a ze strachu, nechci to d\u00e1t zn\u00e1t. T\u00edm bych ho nijak nepodpo\u0159il.<\/em> Kdy\u017e jsem mu svl\u00e9kl i tri\u010dko, u\u017e jsem ho ulo\u017eil do postele a po\u0159\u00e1dn\u011b ho p\u0159ikryl. „Kdybys cokoli pot\u0159eboval, budu tady, ano?“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekne polohlasem a chyt\u00ed se m\u011b za ruku. C\u00edtil jsem, jak se chv\u011bl. Rozhodn\u011b m\u011bl hore\u010dku. Tohle se nesm\u00ed st\u00e1t. Mus\u00edme to podchytit v\u010das.<\/em><\/div>\n
„Donesu ti aspo\u0148 n\u011bco na teplotu, jo? Hlavn\u011b le\u017e, brou\u010dku,“ pol\u00edbil jsem ho na rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo.<\/p>\n

Pomalu jsem se od n\u011bj zvedl a do\u0161el do l\u00e9k\u00e1rni\u010dky, kterou jsem m\u011bl v koupeln\u011b. Kdy\u017e jsem se vracel do lo\u017enice, uvid\u011bl jsem Nicki u dve\u0159\u00ed, jak nakukuje dovnit\u0159. U\u017e byla svle\u010den\u00e1 jen do leg\u00edn a trika. Sama si dokonce vzala ba\u010dk\u016frky. V\u00edm, \u017ee chce b\u00fdt u n\u011bj, ale te\u010f se to nehod\u00ed. On pot\u0159ebuje klid a s Nicki n\u011bkdy \u0161ij\u00ed v\u0161ichni \u010derti.<\/em> A\u010dkoli nerad, pro jistotu jsem k n\u00ed do\u0161el.<\/div>\n

„Zlato, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee bys r\u00e1da byla s Tomem, ale on te\u010f pot\u0159ebuje v\u00e1\u017en\u011b odpo\u010d\u00edvat a hlavn\u011b sp\u00e1t. J\u00e1 se o n\u011bj postar\u00e1m, to se neboj. Ale Juniorovi se po tob\u011b ur\u010dit\u011b st\u00fdsk\u00e1, b\u011b\u017e mu pov\u011bd\u011bt, kde jsi v\u0161ude byla,“ pohlad\u00edm ji po hlavi\u010dce. „Jinak moc chv\u00e1l\u00edm, jak ses sama p\u0159evl\u00e9kla,“ usm\u011bju se na ni. Je\u0161t\u011b chv\u00edli na Toma smutn\u011b koukala, a\u017e poslu\u0161n\u011b p\u0159ik\u00fdvla a odcupitala k sob\u011b do pokoj\u00edku. Mrzelo m\u011b to, ale te\u010f to byla nutnost. Zav\u0159el jsem ti\u0161e dve\u0159e a do\u0161el k Tomovi. P\u0159isedl jsem si k n\u011bmu a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce.<\/p>\n

„Na\u0161el jsem Paralen na hore\u010dku, m\u016f\u017ee\u0161 ho?“ zept\u00e1m se. On ov\u0161em pravideln\u011b oddechoval a ob\u010das se mu zat\u0159epotaly \u0159asy. U\u017e zase spal. Nesm\u00ed se mu nic st\u00e1t, mus\u00ed se z toho dostat.<\/em> Jen jsem ti\u0161e povzdechl a sklopil o\u010di. M\u011bl jsem o n\u011bj strach. B\u00e1l jsem se, \u017ee jsem n\u011bco zanedbal, \u017ee jsem n\u011bco provedl a on je te\u010f nemocn\u00fd. Prosed\u011bl jsem u n\u011bj n\u011bjakou dobu, ale pot\u00e9 jsem se\u0161el dol\u016f do kuchyn\u011b. Uva\u0159il jsem Tomovi \u010daj a pot\u00e9 se k n\u011bmu i se \u0161\u00e1lkem \u010daje vr\u00e1til. Tam v\u0161ak op\u011bt byla Nicki. Akor\u00e1t si sund\u00e1vala ba\u010dk\u016frky a lezla k n\u011bmu do postele. Ani\u017e bych stihl n\u011bco \u0159\u00edct, p\u0159ilehla si k n\u011bmu a pevn\u011b ho objala kolem krku. S n\u00edm to ani nehnulo. Mus\u00ed mu b\u00fdt v\u00e1\u017en\u011b \u0161patn\u011b. P\u0159i\u0161lo to ale tak z ni\u010deho nic.<\/em><\/div>\n

„Nicki,“ \u0159eknu k\u00e1rav\u011b. „\u0158\u00edkal jsem, abys byla v pokoji,“ polo\u017e\u00edm hrne\u010dek s \u010dajem na no\u010dn\u00ed stolek.<\/div>\n
„J\u00e1 d\u00e1v\u00e1m Tomimu svoj\u00ed s\u00edlu,“ po\u0161eptala a v\u00edc se k n\u011bmu p\u0159itulila. V\u0161iml jsem si, \u017ee m\u00e1 dla\u0148 p\u0159ilo\u017eenou k jeho krku na tepn\u011b, jako by vn\u00edmala jeho bu\u0161\u00edc\u00ed srd\u00ed\u010dko. V\u00edm, \u017ee je citliv\u00e1. Nechci ji odh\u00e1n\u011bt, aby pak byla smutn\u00e1. Nic \u0161patn\u00e9ho ned\u011bl\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ svolil jsem nakonec.<\/p>\n

P\u0159isedl jsem si k n\u011bmu a ti\u0161e je pozoroval. Bylo mi na nic, kdy\u017e jsem vid\u011bl, jak je rozp\u00e1len\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 se chv\u011bje, proto\u017ee na n\u011bj jde z\u0159ejm\u011b zimnice. Nicki ho jemn\u011b hladila sv\u00fdmi mr\u0148av\u00fdmi prst\u00edky po krku a pak mu za\u010dala n\u011bco \u0161eptat. T\u00e9m\u011b\u0159 ni\u010demu jsem nerozum\u011bl nebo to po\u0159\u00e1dn\u011b nesly\u0161el a\u017e na p\u00e1r slov: „Zase ti bude dob\u0159e, Tomi, j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu.“ kter\u00e1 opakovala. Jen jsem smutn\u011b oddechl a sklopil zrak. K\u00e9\u017e by to kdokoli na sv\u011bt\u011b dok\u00e1zal. Miluju ho, nechci ho ztratit. Stalo se toho u\u017e p\u0159\u00edli\u0161, je na\u010dase, aby n\u00e1m u\u017e v\u0161echno zlo dalo pokoj.<\/em> Pohladil jsem ji po vl\u00e1sk\u00e1ch a pot\u00e9 i jeho po ruce.<\/div>\n

„Mus\u00edme ho nechat odpo\u010d\u00edvat. Mus\u00ed se n\u00e1m uzdravit,“ po\u0161ept\u00e1m v\u00edcem\u00e9n\u011b s\u00e1m pro sebe. Mal\u00e1 si m\u011b v\u016fbec nev\u0161\u00edmala, neust\u00e1le se v\u011bnovala jenom jemu. Ch\u00e1pal jsem to, proto jsem u\u017e jen v tichosti sed\u011bl. A\u017e po chv\u00edli jsem si k n\u011bmu z druh\u00e9 strany p\u0159ilehl. Alespo\u0148 mu budu nabl\u00edzku, kdy\u017e u\u017e nem\u016f\u017eu nic jin\u00e9ho.<\/p>\n

<\/em> V naprost\u00e9 tichosti jsme tam u n\u011bj le\u017eeli p\u0159inejmen\u0161\u00edm dv\u011b hodiny, jako bychom oba \u010dekali na z\u00e1zrak. Nicki z toho byla cel\u00e1 nesv\u00e1. Vid\u011bl jsem, \u017ee o n\u011bj m\u00e1 strach, ale i p\u0159esto mu neust\u00e1le n\u011bco \u0161eptala do ucha. Hladil jsem ho n\u011b\u017en\u011b po ruce a sledoval ho. Uvnit\u0159 m\u00e9 hrudi se to v\u0161echno sv\u00edralo. Cel\u00e9 jeho t\u011blo bylo v jednom ohni a neust\u00e1le byl stra\u0161n\u011b napjat\u00fd. A\u017e pot\u00e9 se Nicki na pom\u011brn\u011b dlouhou dobu uti\u0161ila. V ten okam\u017eik Tom m\u011blce vydechl a cel\u00e9 jeho t\u011blo se podivn\u011b uvolnilo. Musela to c\u00edtit taky, jeliko\u017e hned vypla\u0161en\u011b zvedla hlavi\u010dku. Co se d\u011bje? \u017de by se probouzel, nebo co to bylo? Mo\u017en\u00e1 ho n\u011bco bol\u00ed, ale to by se neuvolnil, sp\u00ed\u0161 naopak.<\/em> Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Tomi,“ po\u0161ept\u00e1m a nahnu se nad n\u011bj. Nijak na to nereagoval. Proto jsem ho pohladil tro\u0161ku v\u00edc a zhluboka se nadechl.<\/div>\n

„Tome, brou\u010dku,“ l\u00edbnul jsem ho na \u010delo.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e je mu dob\u0159e,“ po\u0161eptala Nicki a sto\u010dila se u n\u011bj do klub\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Co to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ pod\u00edv\u00e1m se na ni nech\u00e1pav\u011b a sjedu mu dlan\u00ed po krku. Nech\u00e1pu, kde tyhle v\u00fdrazy vzala. Tohle se p\u0159ece ne\u0159\u00edk\u00e1, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk nemocn\u00fd a hlavn\u011b na\u017eivu.<\/em> „Tomi,“ zopakuju o n\u011bco v\u00edc nahlas. Nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby tak tvrd\u011b spal.<\/em> Zda soudila podle jeho tepu nebo pouh\u00e9ho instinktu, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, ale Tom zhluboka oddechl. Ti\u0161e zak\u0148u\u010del, ovinul kolem n\u00ed ruku a p\u0159itulil se ke mn\u011b. Tohle mi ned\u011blej, proboha. Mus\u00ed\u0161 otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Tomi, Tomi,“ po\u0161ept\u00e1m hned a p\u0159ivinu se k n\u011bmu. „L\u00e1sko, no tak, pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u0159eknu a l\u00edbnu ho na rty.<\/div>\n
„Nech m\u011b u\u017e, Bille, sp\u00e1t,“ broukne ospale. Nebud\u00edm ho p\u0159ece nijak dlouho.<\/em> Nicki se na m\u011b usm\u00e1la a spokojen\u011b zav\u0159ela o\u010di. Tomu nerozum\u00edm. Nev\u00edm, co tady ten \u0161punt\u00edk nacvi\u010duje.<\/em><\/div>\n
„Jen ti chci d\u00e1t l\u00e9ky a d\u00e1t ti tro\u0161ku \u010daje,“ \u0161eptnu mu a jen se k n\u011bmu p\u0159ivinu.<\/div>\n
„Chmm,“ zafun\u011bl pouze a d\u00e1l pravideln\u011b oddechoval. Semkl jsem rty k sob\u011b a pohladil ho po \u010dele, abych zjistil, zda m\u00e1 je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d hore\u010dku. Pot\u00e9 jsem se vedle n\u011bj u\u017e jen ulo\u017eil, abych ho nijak neru\u0161il. Mal\u00e1 ho neust\u00e1le hladila po krku, kde m\u011bl tepnu a tulila se k n\u011bmu. Nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1, ale je to od n\u00ed hezk\u00e9. Mo\u017en\u00e1 se mu t\u00edm sna\u017e\u00ed pomoct, ale jestli to pom\u00e1h\u00e1, to opravdu nev\u00edm.<\/p>\n

<\/em> Pousm\u00e1l jsem se nad t\u00edm a jen je v tichosti sledoval. Necht\u011bl jsem ho budit, pot\u0159eboval sp\u00e1nek, aby si odpo\u010dinul. Nakonec na n\u011bm Nicki usnula, ani\u017e by ve\u010de\u0159ela nebo jsem ji vykoupal. Bylo roztomil\u00e9, jak ji Tom obj\u00edmal rukou kolem pasu, ona jeho kolem krku a spole\u010dn\u011b tam chrupali. Musel jsem se nad t\u00edm usm\u00edvat. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee ti dva spolu tak hezky dr\u017e\u00ed. Brzy ov\u0161em nastala chv\u00edle, kdy se za\u010dala mal\u00e1 vrt\u011bt, tak\u017ee jsem ji musel odn\u00e9st, aby Toma n\u00e1hodou nevzbudila. Ulo\u017eil jsem ji opatrn\u011b do post\u00fdlky, pohladil ji po vlasech a nechal ji spinkat. S\u00e1m jsem za\u0161el potom do sprchy, po tomhle dnu jsem to pot\u0159eboval. Cht\u011bl jsem se osv\u011b\u017eit a tro\u0161ku se probrat. Jakmile jsem se osprchoval, vr\u00e1til jsem se zase zp\u011bt k Tomovi a p\u0159ilehnul si k n\u011bmu. D\u011blal mi starost, nedok\u00e1zal jsem sp\u00e1t. Na m\u011b bylo stejn\u011b je\u0161t\u011b brzo.<\/p>\n

A\u017e kolem des\u00e1t\u00e9 hodiny ve\u010der se Tom probudil. Ihned jsem mu dal pr\u00e1\u0161ek a uva\u0159il mu nov\u00fd \u010daj, aby ho m\u011bl tepl\u00fd. Kdy\u017e se tro\u0161ku rozebral, do\u0161el se do koupelny pomalu aspo\u0148 tro\u0161ku opl\u00e1chnout. Jakmile se ov\u0161em vr\u00e1til, netrvalo to dlouhou dobu a zase usnul. Le\u017eel jsem u n\u011bj a jen ho n\u011b\u017en\u011b hladil, jak to m\u011bl v\u017edy r\u00e1d. Byl jsem r\u00e1d i za to, \u017ee se zvl\u00e1dnul opl\u00e1chnout a vzal si pr\u00e1\u0161ek. Brou\u010dek m\u016fj, nechci, aby byl nemocn\u00fd a zhor\u0161il se jeho stav. Kdyby to byla pot\u0159eba, ani bych se od n\u011bj nehnul<\/em>. Spal p\u0159ibli\u017en\u011b hodinu, ale pot\u00e9 nastala nep\u0159\u00edjemn\u00e1 doba jeho p\u0159evalov\u00e1n\u00ed, jeliko\u017e se potil, nebo se s leknut\u00edm poka\u017ed\u00e9 probudil, a tak sebou \u00fapln\u011b \u0161kubnul.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161, spinkej,“ po\u0161eptal jsem mu jen potichu a pohladil ho po pa\u017ei. Sna\u017eil jsem se ho n\u011bjak uklidnit, aby spal klidn\u011b. To se mi poda\u0159ilo v\u017edy jen na chv\u00edli, dokud se to neza\u010dalo opakovat. Nejhor\u0161\u00ed bylo, kdy\u017e se t\u0159\u00e1sl zimou, p\u0159i\u010dem\u017e se ke mn\u011b tiskl, abych ho zah\u0159\u00e1l a pak se n\u00e1hle za\u010dal potit, proto\u017ee mu bylo stra\u0161n\u00e9 horko. Chud\u00e1\u010dek, k\u00e9\u017e bych mu n\u011bjak dok\u00e1zal pomoct, zbavit ho toho. Vzal bych si to i na sebe, hlavn\u011b aby mu bylo dob\u0159e.<\/em> Sna\u017eil jsem se to n\u011bjak \u0159e\u0161it, ale p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e to ne\u0161lo. Zah\u0159\u00edval jsem ho, ale kdy\u017e mu bylo horko, odkryl jsem ho. Dokonce jsem mu do\u0161el pro studen\u00fd obklad, kter\u00fd jsem mu dal na \u010delo, abych sn\u00ed\u017eil jeho hore\u010dku. V nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b bych mu d\u011blal z\u00e1baly.<\/div>\n
V\u016fbec jsem nespal. St\u00e1le jsem u n\u011bj le\u017eel, kontroloval jeho dech a teplotu. A\u017e kolem t\u0159et\u00ed r\u00e1no kone\u010dn\u011b klidn\u011b usnul a uklidnil se. J\u00e1 jsem ov\u0161em z\u016fstal vzh\u016fru asi a\u017e do \u0161esti do r\u00e1na. Nemohl jsem usnout, ale pot\u00e9 u\u017e m\u011b \u00fanava p\u0159emohla a j\u00e1 zabral tak\u00e9.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem se probudil, bylo n\u011bkolik minut po des\u00e1t\u00e9 r\u00e1no. Sakra, j\u00e1 idiot usnul.<\/em> Okam\u017eit\u011b jsem se posadil a pod\u00edval se vedle sebe, ale postel byla pr\u00e1zdn\u00e1. Ani jsem se neprotahoval, dlouho se nev\u00e1lel, naopak jsem ihned z postele vysko\u010dil. Hodil jsem na sebe \u017eupan, jeliko\u017e jsem m\u011bl jen boxerky a bylo mi chladno. Pot\u00e9 jsem u\u017e vy\u0161el z lo\u017enice a \u0161el se pod\u00edvat po Tomovi. Pro\u0161el jsem chodbou a pak \u0161el dol\u016f do ob\u00fdv\u00e1ku, odkud jsem sly\u0161el hlasy. B\u011b\u017eela tam televize, v n\u00ed\u017e d\u00e1vali \u0160\u00edpkovou princeznu. A\u017e pot\u00e9 jsem si v\u0161iml, \u017ee n\u011bkdo le\u017e\u00ed na gau\u010di. Kdy\u017e jsem ho obe\u0161el, uvid\u011bl jsem tam Toma s Nicki pod dekou. Ah, tady jsou, zlat\u00ed\u010dka moje.<\/em> Na stole m\u011bla kakao se su\u0161enkami a on \u010daj.<\/p>\n

„J\u00e1 jsem t\u011b taky v\u010dera takhle vyl\u00e9\u010dila jako princeznu, Tomi,“ vrt\u011bla se p\u0159ed n\u00edm, jeliko\u017e on le\u017eel za n\u00ed.<\/div>\n

„J\u00e1 to v\u00edm, brou\u010dku. C\u00edtil jsem, jak mi d\u00e1v\u00e1\u0161 svoji energii,“ po\u0161eptal j\u00ed, na\u010de\u017e j\u00ed dal pusu do vlas\u016f. Obj\u00edmal ji rukou, aby nespadla, ale i p\u0159esto se dr\u017eeli za ruku, co\u017e bylo trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nevad\u00ed mi to, to v\u016fbec ne, ale je to zaj\u00edmav\u00e9. Maj\u00ed spolu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pouto.<\/em> Byl jsem ti\u0161e, abych je nevyru\u0161il, ale usm\u00edval jsem se. Bylo to hezk\u00e9, jak byli hezky u sebe, ti\u0161e si pov\u00eddali a jeden druh\u00e9mu se sna\u017eili pomoct. A\u017e po chvilce jsem k nim p\u0159e\u0161el a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ prohr\u00e1bnu si vlasy a sednu si k n\u011bmu na bobek, abych jim nep\u0159ek\u00e1\u017eel ve v\u00fdhledu na televizi. „Jak jste se vyspali? Jak ti je, Tomi?“ pohladil jsem ho po ruce a Nicki potom tak\u00e9.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bje se na m\u011b hned Nicki.<\/div>\n
„Ahoj,“ pousm\u011bje se na m\u011b i Tom. „U\u017e je to lep\u0161\u00ed, neboj,“ ujist\u00ed m\u011b vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Tomiho vyl\u00e9\u010dila,“ chlubila se hned mal\u00e1 radostn\u011b. To se Tom sladce usm\u00e1l a p\u0159ivinul si ji k sob\u011b.<\/div>\n
„Ty mi um\u00ed\u0161 vyl\u00e9\u010dit, brou\u010dku, v\u0161echno,“ po\u0161eptal. To je hezk\u00fd sly\u0161et. Hlavn\u011b, jestli je mu opravdu l\u00e9pe.<\/p>\n

<\/em> „To jsem moc r\u00e1d,“ usm\u011bju se na n\u011b a sklop\u00edm o\u010di. Je mi trapn\u011b, \u017ee jsem spal, kdy\u017e se probudil, a\u010dkoli jsem nad n\u00edm bd\u011bl skoro celou noc.<\/em> „Nepot\u0159ebujete n\u011bco? Co byste si dneska dali k ob\u011bdu?“<\/div>\n

„Krupi\u010dkovou ka\u0161i, tat\u00ed!“ vyp\u00edskla hned Nicki a vyklouzla zpod pe\u0159iny. M\u00e1 ji r\u00e1da, tak pro\u010d bych j\u00ed neud\u011blal radost.<\/em> Napila se kakaa, ol\u00edzla si fousky a pot\u00e9 ke mn\u011b vzt\u00e1hla ruce. Hned jsem si ji chytil a vzal si ji do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Tu by sis dala? Dob\u0159e,“ usm\u011bju se na ni a d\u00e1m j\u00ed pusinku na tv\u00e1\u0159. „A co by sis dal ty, mil\u00e1\u010dku?“ posad\u00edm se i s Nicki na kl\u00edn\u011b na kraj\u00ed\u010dek pohovky k n\u011bmu, na\u010de\u017e jej hned pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. Tom se pomalu posadil a trochu ze sebe shrnul deku.<\/div>\n
„J\u00e1 krupicovou ka\u0161i nej\u00edm, ale klidn\u011b si ji ud\u011blejte. J\u00e1 toho za dne\u0161ek stejn\u011b moc asi nesn\u00edm,“ pousm\u011bje se a jemn\u011b m\u011b vezme za ruku, j\u00ed\u017e jsem ho hladil.<\/div>\n
„\u0158ekni si, cokoli by sis jen dal. Krupicovou ka\u0161i ud\u011bl\u00e1m jen Nicki, kdy\u017e na ni m\u00e1 chu\u0165,“ usm\u011bju se na n\u011bj mile a pohlad\u00edm ho prsty po ruce.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b nic, nem\u00e1m na nic chu\u0165. Ned\u011blej si se mnou starost, hm,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b na h\u0159bet ruky. Ch\u00e1pu to, kdy\u017e mu nen\u00ed dob\u0159e. To do sebe \u010dlov\u011bk sotva n\u011bco nasouk\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, ch\u00e1pu to, ale kdybys cokoli cht\u011bl, dostal jsi na n\u011bco chu\u0165, j\u00e1 ti to ud\u011bl\u00e1m nebo to koup\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a sehnu se k n\u011bmu. Jen jemn\u011b jsem ho l\u00edbnul na rty. Usm\u00e1l se a dal mi pusinku.<\/p>\n

„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem pak usnul,“ sklop\u00edm posmutn\u011ble o\u010di. „M\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d hore\u010dku?“<\/div>\n

„Ne, bo\u017ee, j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee ses aspo\u0148 trochu vyspal. V noci to bylo stra\u0161n\u00fd,“ povzdechne s \u00fasm\u011bvem, vz\u00e1p\u011bt\u00ed m\u011b pohlad\u00ed po stehn\u011b. Nicki se mi zat\u00edm vyvl\u00e9kla, jako by n\u00e1s cht\u011bla nechat o samot\u011b a jen v py\u017e\u00e1mku utekla nahoru. Tom se za n\u00ed pouze pod\u00edval a odvr\u00e1til pohled zp\u011bt ke mn\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee te\u010f ji nem\u00e1m. Je brzy.“ Aspo\u0148 tak. K\u00e9\u017e by se ta hore\u010dka u\u017e nevr\u00e1tila.<\/em><\/div>\n
„Aspo\u0148, \u017ee tak,“ \u0161eptnu a p\u0159ivinu se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. „V noci jsem u\u017e nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Po\u0159\u00e1d jsi m\u011bl hore\u010dku,“ pohlad\u00edm ho po hrudi. „Mus\u00ed\u0161 se mi uzdravit,“ kouknu se mu do o\u010d\u00ed a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce.<\/div>\n
„No mus\u00edm uznat, \u017ee mi v\u010dera bylo na um\u0159en\u00ed, ale u\u017e je mi l\u00edp,“ zasm\u011bje se a vm\u00e1\u010dkne se mi do n\u00e1ru\u010de, kdy\u017e si p\u0159ese m\u011b p\u0159ehod\u00ed nohu. V\u0161ak j\u00e1 v\u00edm.<\/em> „Tvoje dcerka um\u00ed l\u00e9\u010dit,“ pol\u00edb\u00ed m\u011b na krk.<\/div>\n
„J\u00e1 ti to v\u011b\u0159\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu smutn\u011b a obejmu ho pevn\u011bji. „No, koukal jsem, jak se v\u010dera sna\u017eila. Sice jsem tomu moc dob\u0159e nerozum\u011bl, ale bylo vid\u011bt, \u017ee ti to neubli\u017euje.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. N\u011bkter\u00fd lidi um\u011bj\u00ed p\u0159ed\u00e1vat svoji energii a d\u011bti z \u00fazkosti taky. V\u017edycky kdy\u017e se m\u011b dotkla, tak jsem cejtil p\u0159\u00edjemn\u00fd brn\u011bn\u00ed v tom m\u00edst\u011b,“ za\u010dne m\u011b hladit po \u0161\u00edji, jak si kolem mne ovine ruku, aby mi byl bl\u00ed\u017e. P\u00e1ni, to bych ne\u0159ekl, ale v\u011b\u0159\u00edm tomu. N\u011bkdo takovou v\u011bc dok\u00e1\u017ee, ale netu\u0161il jsem, \u017ee i Nicki.<\/p>\n

<\/em> „V\u00e1\u017en\u011b? Tak to je \u0161ikulka. V\u00edm o tom, \u017ee to existuje, ale u d\u011bt\u00ed jsem to nikdy nevid\u011bl nebo neza\u017eil, p\u0159itom to m\u00e1m doma,“ usm\u011bju se. „K\u00e9\u017e by ti to pomohlo, k\u00e9\u017e by ti bylo dob\u0159e, Tomi,“ nahnu k n\u011bmu hlavu a pol\u00edb\u00edm ho. Hezky jsem si ho k sob\u011b p\u0159ivinul, tro\u0161ku si ho na sebe i polo\u017eil, aby m\u011bl pohodl\u00ed.<\/div>\n

„Nechce\u0161 n\u011bco k sn\u00eddani?“ po\u0161ept\u00e1, av\u0161ak p\u0159ichyt\u00ed si m\u011b za tv\u00e1\u0159 a vy\u017e\u00e1d\u00e1 si jemn\u00fd polibek. Je mu \u0161patn\u011b a je\u0161t\u011b si snad bude d\u011blat starost s mou sn\u00eddan\u00ed, no nen\u00ed to zlat\u00ed\u010dko?<\/em> Ihned jsem mu ho v\u011bnoval a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„J\u00e1 si potom n\u011bco vezmu, ale nejsp\u00ed\u0161 jen kafe. Ned\u011blej si starost a le\u017e, mus\u00ed\u0161 odpo\u010d\u00edvat.“<\/div>\n
„Bille, necht\u011bj, abych um\u0159el. Jsem jako d\u00edt\u011b, nedok\u00e1\u017eu celej den le\u017eet a nic ned\u011blat,“ zak\u0148u\u010d\u00ed a ud\u011bl\u00e1 na m\u011b medv\u011bd\u00ed o\u010di. Jestli to na m\u011b zabralo poka\u017ed\u00e9, tak v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b se zviklat nenech\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Budu si s tebou klidn\u011b hr\u00e1t,“ zacul\u00edm se. „A Nicki t\u011b taky v klidu nenech\u00e1, ale bude\u0161 le\u017eet a odpo\u010d\u00edvat, jinak dostane\u0161 na zadek,“ pohroz\u00edm mu se sm\u00edchem.<\/div>\n
„Snad bys neml\u00e1til nemocn\u00fd d\u00edt\u011b,“ vypl\u00e1zne na m\u011b se sm\u00edchem jazyk. Jak m\u011b hned chyt\u00e1 za slovo, pff.<\/em> „Holt se s t\u00edm smi\u0159. M\u00e1\u0161 te\u010f doma dv\u011b neposlu\u0161n\u00fd d\u011bti\u010dky,“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„A r\u00e1d se o n\u011b postar\u00e1m,“ usm\u011bju se. „Oba dostanete, kdy\u017e m\u011b budete zlobit,“ vyhro\u017euju se sm\u00edchem. „Stejn\u011b bych to nedok\u00e1zal, ale nevad\u00ed. Prost\u011b to n\u011bjak zvl\u00e1dneme, ty m\u016fj uzlobenej brou\u010dku,“ sklon\u00edm se k n\u011bmu. S \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„A zvl\u00e1dl bys t\u0159i d\u011bti\u010dky?“ broukne ti\u0161e, p\u0159i\u010dem\u017e se ot\u0159e mazliv\u011b sv\u00fdm nosem o m\u016fj. No, to je zaj\u00edmav\u00e1 ot\u00e1zka. Sice by to bylo asi o n\u011bco t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ale zvl\u00e1dl. Kdybychom m\u011bli my dva spolu m\u00edt d\u00edt\u011b, asi bych byl ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee by muselo j\u00edt o adopci, ale on jako tat\u00ednek? N\u00e1dhern\u00e1 p\u0159edstava.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee ano,“ po\u0161ept\u00e1m a jemn\u011b mu nasaju spodn\u00ed ret. „Mysl\u00ed\u0161 na\u0161e d\u011b\u0165\u00e1tko?“ usm\u011bju se. Ne, \u017ee bych na n\u011bj cht\u011bl n\u011bjak tla\u010dit, jen se pt\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„To jsem ne\u0159ekl. Jenom m\u011b to zaj\u00edm\u00e1,“ po\u0161imr\u00e1 m\u011b prst\u00edkem na brad\u011b, na\u010de\u017e se nesm\u011ble ucul\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e, v\u0161ak j\u00e1 se jen pt\u00e1m,“ usm\u011bju se a d\u00e1m mu na ten prst\u00edk pusinku.<\/div>\n
„Budu se muset spokojit s jedn\u00edm. N\u011bjak\u00fd jin\u00fd, je\u0161t\u011b mali\u010dk\u00fd\u2026 si nem\u016f\u017eu dovolit, i kdybych ho cht\u011bl,“ pousm\u011bje se smutn\u011b. Za\u010dal m\u011b zaduman\u011b hladit prstem po rtech, dokud m\u011b nepohladil po tv\u00e1\u0159i a neusm\u00e1l se. Nahnul jsem se k n\u011bmu a pol\u00edbil ho. Necht\u011bl jsem, aby byl smutn\u00fd. Nechci, aby se tr\u00e1pil. Ani jeden z n\u00e1s nem\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt, co bude.<\/em><\/div>\n
„Uvid\u00edme, co bude. T\u0159eba si n\u011bjak\u00fdho drobe\u010dka po\u0159\u00edd\u00edme,“ usm\u011bju se sladce. „Ale v\u011b\u0159 mi, \u017ee ta mal\u00e1 princezna n\u00e1m d\u00e1 je\u0161t\u011b zabrat,“ usm\u011bju se. Pouze k sob\u011b s \u00fasm\u011bvem semknul rty a p\u0159ik\u00fdvnul na souhlas. Pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce a dal mu je\u0161t\u011b pusinku.<\/div>\n
„Uva\u0159\u00edm ti novej \u010daj, jo?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ po\u0161ept\u00e1 a pust\u00ed m\u011b. Je z toho smutn\u00fd, to vid\u00edm, ale co j\u00e1 s t\u00edm nad\u011bl\u00e1m. Nic, a\u010dkoli bych si p\u0159\u00e1l s t\u00edm v\u0161\u00edm pohnout a v\u0161e zm\u011bnit k lep\u0161\u00edmu.<\/em><\/div>\n
„Odpo\u010d\u00edvej, hm? Hned jsem u tebe,“ pol\u00edb\u00edm ho je\u0161t\u011b s \u00fasm\u011bvem a pot\u00e9 se zvednu. Za\u0161el jsem do kuchyn\u011b, kde jsem mu p\u0159ipravil \u010daj a sob\u011b k\u00e1vu.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Jen jsem ti\u0161e povzdechl a rad\u011bji u\u017e bez n\u011bjak\u00fdch koment\u00e1\u0159\u016f jel d\u00e1l. Jasn\u011b, \u017ee se mi to nel\u00edb\u00ed. Klidn\u011b bych si to zaplatil, s\u00e1m vy\u0159\u00eddil a prost\u011b to nechal tak, jak to je. Sice je fajn, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4167","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4167","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4167"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4167\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4167"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4167"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4167"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}