{"id":4168,"date":"2014-03-09T18:00:00","date_gmt":"2014-03-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4155"},"modified":"2014-03-09T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-09T17:00:00","slug":"815-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/09\/815-28\/","title":{"rendered":"#815 28."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tich\u00e1 noc<\/p>\n

<\/strong> „Bille?“<\/em><\/div>\n

Bill zvedl pohled od po\u010d\u00edta\u010de, kdy\u017e do pokoje ve\u0161la jeho matka. M\u011bla p\u0159ed sebou propleten\u00e9 ruce, rovnala si z\u00e1st\u011bru, vypadala nerv\u00f3zn\u011b\u2026 ostatn\u011b tak vypadal \u010dasto.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017eu s tebou na chv\u00edli mluvit?“<\/em><\/div>\n
Bill si povzdychl a oto\u010dil se zp\u00e1tky k obrazovce, zav\u0159el hru, kterou hr\u00e1l, a p\u0159e\u0161el si sednout ke sv\u00e9 matce, kter\u00e1 se posadila na jeho postel. „O co jde, mami?“<\/em><\/div>\n
Simone si povzdychla a pod\u00edvala se na n\u011bj unaven\u00fdm pohledem. Po\u0159\u00e1d v n\u011bm byla ta jiskra co kdysi, kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edvala; kdy\u017e se na n\u011bj d\u00edvala, nevypadala tak sta\u0159e. Nebyla star\u00e1; bylo j\u00ed jen t\u0159icet t\u0159i. „Vypad\u00e1\u0161 opravdu p\u0159ekr\u00e1sn\u011b,“ \u0159ekla a pousm\u00e1la se, pohladila ho suchou rukou po tv\u00e1\u0159i. „M\u016fj p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd chlape\u010dek.“<\/em><\/div>\n
Bill j\u00ed cht\u011bl \u0159\u00edct, aby mu tak ne\u0159\u00edkala, ale neud\u011blal to. Nam\u00edsto toho zamumlal tich\u00e9 d\u00edky a trochu sklopil hlavu. Dva dny po sob\u011b byl namalovan\u00fd, a dokonce i kdy\u017e z toho m\u011bl ve \u0161kole trochu probl\u00e9my, l\u00edbilo se mu to. Slu\u0161elo mu to a jeho nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka souhlasila, dokonce mu s t\u00edm i pom\u00e1hala.<\/p>\n

„Jsi si ale jist\u00fd, \u017ee takhle chce\u0161 chodit ven?“ zeptala se Simone s ustaranou vr\u00e1skou na \u010dele. „A\u017e se tv\u016fj otec vr\u00e1t\u00ed dom\u016f-„<\/em><\/div>\n

„Nech\u00e1m si to,“ \u0159ekl Bill rozhodn\u011b. „Je mi \u00fapln\u011b u pr-„<\/em><\/div>\n
„Pozor na jazyk, Bille.“<\/em><\/div>\n
Bill si povzdychl a sklopil pohled k podlaze, zabru\u010del pod nos tich\u00e9 ‚promi\u0148‘.<\/em><\/div>\n
„Je ti pouze t\u0159in\u00e1ct,“ pokra\u010dovala a on se na ni pod\u00edval skrze ofinu. „Ob\u010das si o tebe d\u011bl\u00e1m starosti.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ zamumlal Bill a pod\u00edval se zp\u00e1tky k podlaze.<\/em><\/div>\n
„Co?“<\/em><\/div>\n
„Nic.“<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Simone se na n\u011bj zamra\u010dila a rozhodla se pokra\u010dovat. „Spousta d\u011bt\u00ed tv\u00e9ho v\u011bku nev\u00ed, jak se chovat kolem lid\u00ed, kte\u0159\u00ed jsou\u2026 jin\u00ed. Nemusej\u00ed to pochopit. A j\u00e1 nechci, abys byl mimo kolektiv, Billie.“<\/em><\/div>\n
Bill pokr\u010dil rameny. Bylo mu jedno, jestli bude v kolektivu nebo ne. Bylo mu to jedno, proto\u017ee nem\u011bl lidi r\u00e1d. Nav\u00edc se mu ty pohledy, kter\u00fdch se mu dost\u00e1valo na chodb\u00e1ch, l\u00edbily. P\u0159i\u0161el si hrd\u011bj\u0161\u00ed, vy\u0161\u0161\u00ed, lep\u0161\u00ed. Byl o tolik men\u0161\u00ed ne\u017e ostatn\u00ed chlapci, ve v\u00e1ze, ve v\u00fd\u0161ce, ve v\u0161em, a to \u017ee byl schopn\u00fd takhle vypadat, mu d\u00e1valo pocit, \u017ee je v\u0161echny p\u0159evy\u0161uje. „Je mi to jedno,“ \u0159ekl up\u0159\u00edmn\u011b a jeho matka si znovu povzdychla. Posledn\u00ed dobou vzdychala \u010dasto.<\/em><\/div>\n
„Nemaluj se alespo\u0148, kdy\u017e je doma tv\u016fj t\u00e1ta,“ \u0159ekla a Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/em><\/div>\n
„Ne.“<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026 v\u00ed\u0161, \u017ee se mu to nebude l\u00edbit, v\u00ed\u0161, co si mysl\u00ed o-„<\/em><\/div>\n
„O \u010dem?“ zamra\u010dil se na ni Bill. „O \u010dem? O homosexu\u00e1ln\u00edch lidech? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsme gay, \u017ee jo?“<\/em><\/div>\n
„Mn\u011b na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ \u0159ekla jemn\u011b a pokusila se znovu dotknout jeho obli\u010deje, ale on ucukl.<\/em><\/div>\n
„Nejsem gay!“ rozk\u0159ikl se a okam\u017eit\u011b toho litoval, kv\u016fli tomu, jak j\u00ed klesl obli\u010dej.<\/em><\/div>\n
Simone jen p\u0159ik\u00fdvla, d\u00edvala se na n\u011bj tak, jak to nem\u011bl r\u00e1d. „Dob\u0159e, dob\u0159e,“ \u0159ekla klidn\u011b. „V\u011b\u0159\u00edm ti, omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem si to \u0161patn\u011b domyslela.“<\/em><\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a uklidnil se, zhluboka se nadechl. „Promi\u0148, mami,“ \u0159ekl nakonec a ona mu pocuchala vlasy s \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd mu \u0159\u00edkal, \u017ee mu bylo odpu\u0161t\u011bno.<\/em><\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bill dnes vypadal \u0161\u0165astn\u011b, to byla ta prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e9 si Anna v\u0161imla, kdy\u017e ve\u0161la do jeho cely.<\/p><\/div>\n

Nevypadal \u0161\u0165astn\u011b tak, \u017ee by se usm\u00edval, ale bylo na n\u011bm n\u011bco, co j\u00ed \u0159\u00edkalo, \u017ee se dnes c\u00edt\u00ed dob\u0159e. Byla tak zvykl\u00e1 na jeho obvyklou temnotu, \u017ee bylo lehk\u00e9 vid\u011bt, \u017ee se c\u00edtil l\u00e9pe, kdy\u017e jeho o\u010di byly jen o n\u011bco \u010dist\u0161\u00ed.<\/div>\n
C\u00edtil se l\u00e9pe, i kdy\u017e m\u011bl minulou noc z\u00e1chvat paniky, a to bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed. Nebyla schopn\u00e1 z hlavy dostat pohled na Toma, kter\u00fd Billa tak pevn\u011b dr\u017eel. Bill nikdy nep\u0159ipustil, aby se k n\u011bmu n\u011bkdo p\u0159ibl\u00ed\u017eil tak bl\u00edzko, kdy\u017e m\u011bl jeden ze sv\u00fdch z\u00e1chvat\u016f, vy\u0161kr\u00e1bal by o\u010di v\u0161em, co by se o to pokusili. Ale Tomem se nechal chytnout a uklidnil se b\u011bhem n\u011bkolika minut. Pook\u0159\u00e1lo j\u00ed nad t\u00edm srdce.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ \u0159ekla, zav\u0159ela za sebou dve\u0159e a Bill na ni pok\u00fdval.<\/div>\n

„Nechci mluvit o v\u010derej\u0161\u00ed noci,“ \u0159ekl rychle, ne\u017e dok\u00e1zala cokoliv \u0159\u00edct, jen se na n\u011bj usm\u00e1la.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee mus\u00edme.“<\/div>\n
Bill na\u0161pulil rty a zalo\u017eil ruce, zamra\u010dil se, jako by \u0159\u00edkal ‚fajn!‘ a Anna potla\u010dila nutk\u00e1n\u00ed se zasm\u00e1t.<\/div>\n
Posadila se ke stolu a \u010dekala, a\u017e se k n\u00ed p\u0159ipoj\u00ed, on si dal zatracen\u011b na \u010das, ale ona to nijak nekomentovala.<\/p>\n

„Co to v\u010dera vyvolalo?“ zeptala se, kdy\u017e se posadil, t\u011b\u017ece vydechl.<\/div>\n

„M\u016fj odraz v zrcadle,“ zamumlal. „Vypadal jsem stejn\u011b, jako jsem vypadal\u2026 toho dne.“<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla. „A vzpom\u00ednka?“<\/div>\n
Bill sklopil pohled a byl na dost dlouhou dobu zticha, p\u0159em\u00fd\u0161lela, jestli pl\u00e1nuje, \u017ee j\u00ed to pov\u00ed. Nikdy j\u00ed ne\u0159ekl, o \u010dem jeho vzpom\u00ednky byly, ale dok\u00e1zala to odhadnout.<\/div>\n
Nakonec ale zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„\u0158ekls to Tomovi?“<\/div>\n
Bill si odfrkl a znovu zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Jestli to nechce\u0161 \u0159\u00edct mn\u011b, tak fajn,“ \u0159ekla. „Ale n\u011bkomu<\/em> bys to \u0159\u00edct m\u011bl. Mn\u011b, Tomovi, dokonce s\u00e1m sob\u011b. Vezmi si zrcadlo a \u0159ekni si sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. Pot\u0159ebuje\u0161 o tom mluvit, u\u017e\u00edr\u00e1 t\u011b to.“ Vid\u011bla, jak nad t\u00edm n\u00e1vrhem nakr\u010dil nos, a pokra\u010dovala. „Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee by Tom ud\u011blal, kdybys mu to \u0159ekl? Ode\u0161el by?“<\/div>\n
Semknul \u010delist. „Kdo by neode\u0161el.“ Nebyla to zrovna ot\u00e1zka.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem st\u00e1le tady,“ p\u0159ipomn\u011bla mu, sna\u017eila se zachytit jeho pohled.<\/div>\n
Bill si znovu odfrkl, koutky \u00fast se mu trochu zvedly. „Ty tu mus\u00ed\u0161<\/em> b\u00fdt.“<\/div>\n
„Nemus\u00edm,“ \u0159ekla up\u0159\u00edmn\u011b. „A ty to v\u00ed\u0161. Vybrala jsem si vr\u00e1tit se, proto\u017ee s tebou chci pracovat.“<\/div>\n
Bill nad t\u00edm pokr\u010dil rameny. „To je fuk,“ \u0159ekl. „Je mi jedno, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, j\u00e1 mu nic ne\u0159eknu.“<\/div>\n
„Bille\u2026“ povzdychla si Anna a jeho pohled se st\u0159etnul s jej\u00edm. „Bille,“ za\u010dala znovu. „To mu ne\u0159ekne\u0161 ani o tom-„<\/div>\n
„On na to p\u0159ijde,“ \u0159ekl Bill, rychle ji p\u0159eru\u0161il a v jeho o\u010d\u00edch byl lehce vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
P\u0159es Annin obli\u010dej p\u0159el\u00e9tl bolestiv\u00fd v\u00fdraz. „Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to trochu extr\u00e9mn\u00ed?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Bill, jeho obli\u010dej tvrdl. „A ty mu to taky ne\u0159ekne\u0161. Jasn\u00fd?“ zastavil se, \u010dekal na jej\u00ed odpov\u011b\u010f, a kdy\u017e nep\u0159i\u0161la, dodal, „\u0158\u00edkal jsem jasn\u00fd<\/em>?“ v jeho hlase bylo zavr\u010den\u00ed a ona mohla jedin\u011b p\u0159ik\u00fdvnout, ale i tak se tv\u00e1\u0159ila tak, aby Billovi bylo naprosto jasn\u00e9, co si o tom mysl\u00ed.<\/p>\n

„Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee by to cht\u011bl v\u011bd\u011bt?“ zeptala se opatrn\u011b.<\/div>\n

„Nechci jeho l\u00edtost,“ sykl.<\/div>\n
„Tohle nen\u00ed o l\u00edtosti, Bille.“ Neodpov\u011bd\u011bl. „Jsi pro n\u011bj dobr\u00fd. A jemu na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Znovu na n\u011b padlo ticho, Bill o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. „P\u0159ijde na to,“ zopakoval po chv\u00edli a Anna si povzdychla. „A vzhledem k tomu, jak rychle se tu \u0161\u00ed\u0159\u00ed drby, jsem p\u0159ekvapen, \u017ee se tak je\u0161t\u011b nestalo.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Co to m\u00e1\u0161, sakra, na obli\u010deji?“<\/em><\/div>\n

Bill hrd\u011b zvedl hlavu a d\u00edval se, jak se jeho otec zamra\u010dil.<\/em><\/div>\n
„Simone?“ oslovil jeho matku, o\u010di st\u00e1le na Billovi. „Pro\u010d jsi ho nechala-„<\/em><\/div>\n
„Nenechala,“ \u0159ekl Bill a d\u00edval se, jak na \u010dele jeho otce vysko\u010dila \u017e\u00edla. „Ud\u011blal jsem to s\u00e1m. Nev\u011bd\u011bla to.“<\/em><\/div>\n
„No, jdi si to um\u00fdt,“ \u0161t\u011bkl a pro\u0161el kolem n\u011bj, odfrkoval a mumlal si n\u011bco o tom, \u017ee m\u00e1 syna a ne dceru, a Bill se za n\u00edm mra\u010dil, sv\u00edral p\u011bsti. Neumyje si to. L\u00edbilo se mu to, a tak to z\u016fstane.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

*<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

J\u00f6rg nechal Billa nosit make up, ale jen proto, \u017ee mu Bill lhal a \u0159ekl mu, \u017ee Karina je jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b. Kdy\u017e m\u011bl p\u0159\u00edtelkyni, nemohl b\u00fdt gay, tak\u017ee to J\u00f6rg nechal b\u00fdt. St\u00e1le se mu to nel\u00edbilo, ale ml\u010del o tom.<\/em><\/div>\n

Karin\u011b nevadilo p\u0159edst\u00edrat, \u017ee je jeho p\u0159\u00edtelkyn\u011b, kdy\u017e byla u nich na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, nejd\u0159\u00edv to byly jen sam\u00e9 hry a z\u00e1bava\u2026 ale nakonec si Bill p\u0159\u00e1l, aby tomu tak opravdu bylo.<\/em><\/div>\n
Jej\u00ed ruka v jeho, jej\u00ed objet\u00ed, jej\u00ed sm\u00edch, v\u0161echno to bylo tak rozptyluj\u00edc\u00ed. Nejhor\u0161\u00ed na tom ale bylo, \u017ee to d\u011blala jen na oko, proto\u017ee byla dobr\u00e1 kamar\u00e1dka a necht\u011bla, aby se dostal do pot\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n

Takhle to \u0161lo roky; byli fale\u0161n\u00fd p\u0159\u00edtel a p\u0159\u00edtelkyn\u011b p\u0159ed jeho rodi\u010di, trvalo to t\u0159i roky, ne\u017e ji poprv\u00e9 pol\u00edbil. Kdy\u017e se poprv\u00e9 l\u00edbali, bylo to tak\u00e9 poprv\u00e9 a naposledy, co spolu spali. Bylo to tak\u00e9 poprv\u00e9, co ji uhodil. Uhodil ji a ona s n\u00edm t\u00fdden nepromluvila ani slovo.<\/p>\n

„Karina tu u\u017e dlouho nebyla.“ Nebyla to ot\u00e1zka, ale sp\u00ed\u0161 ozn\u00e1men\u00ed a Bill pokr\u010dil rameny. „H\u00e1d\u00e1te se?“<\/em><\/div>\n

Bill znovu pokr\u010dil rameny.<\/em><\/div>\n
„To jsou \u017eensk\u00fd,“ \u0159ekl J\u00f6rg, jako by mu snad odpov\u011bd\u011bl, a op\u0159el se. „Za\u010dnou se h\u00e1dat kv\u016fli v\u0161emu a k\u0159i\u010d\u00ed a obvi\u0148uj\u00ed t\u011b za v\u0161echno.“ Zasm\u00e1l se, ale Bill se ani nepousm\u00e1l. „Nemus\u00ed\u0161 ani nic ud\u011blat \u0161patn\u011b, ony jen r\u00e1dy je\u010d\u00ed.“ Oto\u010dil se k Billovi a Bill se na n\u011bj pr\u00e1zdn\u011b d\u00edval, necht\u011bl couvnout. „Co pot\u0159ebuje,“ \u0159ekl J\u00f6rg v\u00e1\u017en\u011b. „Co pot\u0159ebuje, synu, je jen dobr\u00fd<\/em> \u0161oust\u00e1n\u00ed a bude-„<\/em><\/div>\n
Bill vyst\u0159elil ze \u017eidle a p\u0159eru\u0161il ho uprost\u0159ed v\u011bty. „Takhle o n\u00ed nemluv, ty \u00fachyln\u00fd prase!“ rozk\u0159i\u010del se, vid\u011bl rud\u011b a J\u00f6rg byl okam\u017eit\u011b na nohou.<\/em><\/div>\n
„Jaks mi to \u0159ekl?“<\/em><\/div>\n
„\u00dachyln\u00fd prase,“ vyzval ho Bill ti\u0161e, mra\u010dil se na n\u011bj.<\/p>\n

O\u010dek\u00e1val to, ale stejn\u011b ho to p\u0159ekvapilo, kdy\u017e ho J\u00f6rg uhodil p\u0159\u00edmo do \u010delisti, zacouval o p\u00e1r kork\u016f dozadu. Rychle se ale sebral, narovnal se a po n\u011bkolik dlouh\u00fdch a bolestiv\u00fdch vte\u0159in si otec se synem koukali do o\u010d\u00ed, z obou dvou \u010di\u0161ela \u010dist\u00e1 zlost. Billa bolela \u010delist a byl si jist\u00fd, \u017ee v puse c\u00edt\u00ed trochu krve, ale nehodlal ji vyplivnout, neuk\u00e1\u017ee mu svou slabost, nedovol\u00ed, aby to tenhle bastard vyhr\u00e1l.<\/em><\/div>\n

„Tak\u017ee te\u010f m\u011b ml\u00e1t\u00ed\u0161?“ zeptal se tich\u00fdm a nebezpe\u010dn\u00fdm hlasem. „Ml\u00e1t\u00ed\u0161 sv\u00e9ho syna? Co na to asi \u0159ekne mamka?“<\/em><\/div>\n
J\u00f6rg se na n\u011bj je\u0161t\u011b o chv\u00edli d\u00e9le mra\u010dil, ne\u017e si odfrkl a rychle ode\u0161el z pokoje, Bill si zvedl dla\u0148 k \u010delisti, p\u0159ejel si po m\u00edst\u011b, kter\u00e9 ho tak tup\u011b bolelo, a usykl.<\/p>\n

Tu noc na\u0161el Bill u postele pades\u00e1t euro, ur\u010dit\u011b od J\u00f6rga jako omluvu, povzdychl si a str\u010dil si je do kapsy.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

\n

Kancel\u00e1\u0159e byly vyzdoben\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed v\u00fdzdobou ve zlat\u00e9 a \u010derven\u00e9. Byl tu um\u011bl\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek v rohu se sv\u00edt\u00edc\u00edmi sv\u011bt\u00fdlky a velkou hv\u011bzdou na \u0161pi\u010dce, Tom se s tich\u00fdm sm\u00edchem rozhl\u00e9dl, vypadalo to tady vlastn\u011b celkem dob\u0159e, nevypadalo to tak \u0161ed\u011b a mdle jako obvykle.<\/p><\/div>\n

Z r\u00e1dia hr\u00e1la n\u011bjak\u00e1 komer\u010dn\u00ed p\u00edsni\u010dka a Gustav a Georg pili kafe a hr\u00e1li karty, bavili se o tom, co koupit sv\u00fdm mamk\u00e1m k V\u00e1noc\u016fm, a kde je budou slavit.<\/p>\n

„Ahoj Tome.“ Tom zvedl hlavu od pap\u00edr\u016f. „Co d\u011bl\u00e1\u0161 o pr\u00e1zdnin\u00e1ch?“ zeptal se Georg a \u017ev\u00fdkal n\u011bjak\u00e9 cukrov\u00ed, kter\u00e9 dnes Sofie p\u0159inesla.<\/div>\n

„Pojedu do Berl\u00edna za rodi\u010di,“ odpov\u011bd\u011bl. „Co vy?“<\/div>\n
„To sam\u00fd, jedu k na\u0161im.“ Dal si cukrov\u00ed do pusy, vesele kousal. „Bo\u017ee, nem\u016f\u017eu se do\u010dkat. Miluju V\u00e1noce.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, souhlasil. Opravdu se dom\u016f t\u011b\u0161il; miloval tam b\u00fdt b\u011bhem V\u00e1noc. Jeho m\u00e1ma byla skv\u011bl\u00e1 ve v\u00fdzdob\u011b a pe\u010den\u00ed, nic nevylep\u0161ilo jeho v\u00e1no\u010dn\u00edho ducha, jako vracet se dom\u016f. On a jeho t\u00e1ta v\u011bt\u0161inou z\u016fst\u00e1vali v civilu, a to bylo tak\u00e9 velk\u00e9 plus.<\/p>\n

Posledn\u00ed dva t\u00fddny pro\u0161ly kolem Toma jen jakoby mimochodem. Byly skoro V\u00e1noce, sn\u011b\u017eilo a on m\u011bl Billa. Setk\u00e1vat se s Billem bylo v posledn\u00edch dnech tak jednoduch\u00e9; bylo to, jako by mohli skoro zapomenout na to, kde se nach\u00e1zeli. Bylo to, skoro jako by nevid\u011bli m\u0159\u00ed\u017ee nebo ty velk\u00e9 \u017eelezn\u00e9 dve\u0159e s t\u011b\u017ek\u00fdmi z\u00e1mky, nebo temn\u00e9 a depresivn\u00ed barvy, kter\u00e9 je obklopovaly. V\u0161echno, co Tom pot\u0159eboval, byl Bill\u016fv \u00fasm\u011bv, a cel\u00fd pokoj se rozsv\u00edtil jako \u017e\u00e1rovka. Nic nebylo ve sv\u011bt\u011b \u0161patn\u011b, kdy\u017e se Bill usm\u00edval n\u011b\u010demu, co \u0159ekl nebo ud\u011blal, a nic nebylo lep\u0161\u00ed, ne\u017e d\u00edvat se, jak nakl\u00e1n\u00ed hlavu a sm\u011bje se.<\/div>\n

Tomovi se skoro poda\u0159ilo p\u0159esv\u011bd\u010dit sama sebe, \u017ee s jeho a Billov\u00fdm vztahem nebylo nic \u0161patn\u011b, ale pak uvid\u011bl Annu, jak d\u011bl\u00e1 posunek, aby \u0161el k n\u00ed, st\u00e1la u dve\u0159\u00ed do jeho kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Tom polkl.<\/div>\n
Byly to cel\u00e9 dva t\u00fddny, co Billa uklidnil od z\u00e1chvatu paniky, to te\u010f bude poslouchat, \u017ee p\u0159ekro\u010dil meze?<\/div>\n
P\u0159e\u0161el k n\u00ed jako mu\u017e na \u0161ibenici, ale kdy\u017e se dostal bl\u00ed\u017e, vid\u011bl, \u017ee se usm\u00edv\u00e1. Zmaten\u011b se zamra\u010dil.<\/p>\n

„Nekoukej se tak vyd\u011b\u0161en\u011b, poj\u010f d\u00e1l,“ \u0159ekla s tich\u00fdm sm\u00edchem a otev\u0159ela mu dve\u0159e. „Nebudu t\u011b peskovat,“ \u0159ekla a posadila se, Tom ud\u011blal to sam\u00e9. „I kdy\u017e se ke sv\u00e9 pr\u00e1ci chov\u00e1\u0161 p\u011bkn\u011b bezohledn\u011b.“ Nakr\u010dila obo\u010d\u00ed. „Jestli t\u011b chyt\u00ed, tak t\u011b vyhod\u00ed, Tome. Nebudou hodn\u00ed, kdy\u017e u\u017e je to druh\u00fd p\u0159\u00edpad, i kdy\u017e je to tentokr\u00e1t jin\u00e9.“<\/div>\n

„Tak co-„<\/div>\n
„Nemluvila jsem s tebou o tomhle d\u0159\u00edv, proto\u017ee jsem si cht\u011bla promluvit s Billem o n\u011b\u010dem dal\u0161\u00edm a ned\u011blej si starosti o tu sest\u0159i\u010dku, postarala jsem se o to za tebe.“<\/div>\n
Tomovi se ulevilo, m\u00e1lem zapomn\u011bl na tu sest\u0159i\u010dku, kter\u00e1 to vid\u011bla.<\/div>\n
„Jen jsem t\u011b cht\u011bla varovat,“ \u0159ekla a p\u0159es jej\u00ed obli\u010dej p\u0159el\u00e9tl smutek. „Bu\u010f opatrn\u00fd. Kdy\u017e jsi takto v jeho \u017eivot\u011b, jsi v<\/em> n\u011bm. Kdy\u017e si k tob\u011b utvo\u0159\u00ed pouto, nem\u016f\u017ee\u0161 z toho vycouvat, ch\u00e1pe\u0161? Nem\u016f\u017ee\u0161 najednou zmizet. Nikdo na to nesm\u00ed p\u0159ij\u00edt, proto\u017ee t\u011b jinak vyhod\u00ed nebo p\u0159elo\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Tom zamrkal. „Budu opatrn\u011bj\u0161\u00ed,“ \u0159ekl a nejsp\u00ed\u0161 by si m\u011bl za\u010d\u00edt d\u011blat starosti o to, \u017ee nebude moct z Billova \u017eivota odej\u00edt, ani kdyby cht\u011bl, ale nebyl si t\u00edm v\u016fbec jist\u00fd, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude cht\u00edt odej\u00edt. „Slibuju, j\u00e1\u2026 opravdu mi na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Bylo ale opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 b\u00fdt opatrn\u00fd. Posledn\u00ed dobou chodil do \u010dtvrt\u00e9ho patra \u010dast\u011bji a \u010dast\u011bji, a tak v\u011bd\u011bl, \u017ee to mus\u00ed b\u00fdt podez\u0159el\u00e9, ale nemyslel si, \u017ee si toho v\u0161imlo n\u011bjak moc lid\u00ed, a\u017e na Georga, Andrease a nejsp\u00ed\u0161 Gustav a Sofie. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, to byli \u010dty\u0159i, a kdyby se rozhodli j\u00edt za n\u00e1\u010deln\u00edkem\u2026<\/div>\n
Anna se jemn\u011b usm\u00e1la a Tom se vytrhl ze sv\u00fdch temn\u00fdch my\u0161lenek. „J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekla. „Jen se uji\u0161\u0165uji a \u0159\u00edk\u00e1m ti to jen proto, aby sis pamatoval, \u017ee m\u00e1\u0161 d\u00e1vat pozor.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, ch\u00e1pal a vyh\u00fdbal se jej\u00edmu pohledu. To, jak se na n\u011bj d\u00edvala, p\u0159ipadalo mu, jako by se d\u00edvala do jeho du\u0161e, \u010detla jeho mysl, jako by v\u011bd\u011bla, \u017ee sp\u00ed s Billem. Sklopil pohled, bylo mu trapn\u011b.<\/p>\n

„Tys\u2026“ zav\u00e1hala. „\u0158ekl nebo ud\u011blal n\u011bco, co nazna\u010dovalo, \u017ee by se mohl rozhodnout \u0159\u00edct pravdu?“<\/div>\n

„Pravdu?“<\/div>\n
Anna p\u0159ik\u00fdvla. „Kdyby \u0159ekl, \u017ee by cht\u011bl, mohli bychom svolat dal\u0161\u00ed soud, pokusit se, aby si to soudci rozmysleli. V\u00edm, \u017ee ho odsoudili \u0161patn\u011b, v\u00edm to.“ Smutek byl zp\u00e1tky v jej\u00edm obli\u010deji, bylo naprosto jasn\u00e9, \u017ee j\u00ed na Billovi taky velmi z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„Ne, ne\u0159ekl\u2026 o ni\u010dem nev\u00edm.“<\/div>\n
Anna t\u011b\u017ece vydechla, nakr\u010dila rty, jako by \u0159\u00edkala ‚no fajn‘.<\/div>\n
„Ne, po\u010dkat.“ Zamyslel se Tom na chv\u00edli a pak sklopil hlavu. „Kurva. Kurva. M\u011bl jsem ho nechat, \u017ee ano?“<\/div>\n
„Nechat ho co?“<\/div>\n
„\u0158\u00edct mi to. Mysl\u00edm, \u017ee se mi jednou cht\u011bl s n\u011b\u010d\u00edm sv\u011b\u0159it, ale j\u00e1 jsem mu \u0159ekl, \u017ee mi to nemus\u00ed \u0159\u00edkat.“ Uv\u011bdomil si, \u017ee od n\u011bj bylo mo\u017en\u00e1 sobeck\u00e9 mu to zak\u00e1zat, i kdy\u017e si myslel v t\u00e9 dob\u011b prav\u00fd opak. Bill nejsp\u00ed\u0161 pot\u0159eboval \u0159\u00edct sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh a Tom ho zastavil, a tak mu Bill u\u017e nikdy nic \u0159\u00edct necht\u011bl. Ztratili svou \u0161anci?<\/p>\n

„Jestli se to stane znovu, m\u011bl bys pop\u0159em\u00fd\u0161let o tom, \u017ee bys ho nechal,“ \u0159ekla mu a Tom byl r\u00e1d, \u017ee nezn\u011bla na\u0161tvan\u011b, \u017ee zastavil Billa v n\u011b\u010dem, co by mu mohlo pomoct. „Mysl\u00edm, \u017ee je dobr\u00e1 \u0161ance na to, \u017ee se bude cht\u00edt otev\u0159\u00edt. Nikdy jsem ho nevid\u011bla takov\u00e9ho, jak\u00fd je te\u010f; nem\u00e1\u0161 ani pon\u011bt\u00ed, jak\u00e1 se v n\u011bm stala zm\u011bna.“<\/div>\n

Tom se trochu usm\u00e1l a pak si uv\u011bdomil n\u011bco smutn\u00e9ho, jeho \u00fasm\u011bv brzy zmizel. „V\u00e1noce,“ \u0159ekl. „Bude na V\u00e1noce s\u00e1m, \u017ee?“<\/div>\n
Anna smutn\u011b vydechla. „Serv\u00edrujeme tu opravdu dobrou v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010de\u0159i,“ \u0159ekla. „A v\u011bzni, kte\u0159\u00ed maj\u00ed rodinu a p\u0159\u00e1tele venku, se s nimi m\u016f\u017eou setkat a dostat d\u00e1rky a telefonovat o trochu d\u00e9le ne\u017e obvykle. Ale\u2026“<\/div>\n
„Bill nem\u00e1 nikoho, kdo by p\u0159i\u0161el nebo zavolal,“ dokon\u010dil Tom a n\u011bco hluboko uvnit\u0159 n\u011bj bolelo. „Opravdu nikoho nem\u00e1?“<\/div>\n
Ann\u011b se na obli\u010deji zjevil trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u00fdraz, ale pak s \u00fasm\u011bvem zavrt\u011bla hlavou. „M\u00e1 tebe.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Vesel\u00e9 zkurven\u00e9 V\u00e1noce,“ zamru\u010del si Bill s\u00e1m pro sebe a dal televizi v\u00edc nahlas, aby nesly\u0161el, jak se jeho rodi\u010de vedle v pokoji h\u00e1daj\u00ed, aby nesly\u0161el k\u0159ik a jekot a pak brek. Nemohl se s t\u00edm vyrovnat; nemohl to poslouchat.<\/em><\/div>\n
Zachumlal se v\u00edc do pe\u0159iny a d\u00edval se, jak se p\u0159ed n\u00edm jeho dech m\u011bnil v kou\u0159. Uvnit\u0159 domu byla stra\u0161liv\u00e1 zima, a to jen proto, \u017ee zasranej J\u00f6rg byl sesazen v pr\u00e1ci m\u011bs\u00edc po Billov\u00fdch \u0161estn\u00e1ct\u00fdch narozenin\u00e1ch, a te\u010f nem\u011bli skoro \u017e\u00e1dn\u00e9 pen\u00edze, tak\u017ee museli \u0161et\u0159it energi\u00ed. Bill se nemohl d\u00edvat na televizi, ale jinak by musel poslouchat to, co se d\u011bje vedle, tak\u017ee musela b\u00fdt zapnut\u00e1. Bill jen \u010dekal na den, kdy J\u00f6rga vyhod\u00ed z pr\u00e1ce a v\u0161echno p\u016fjde p\u0159\u00edmo do pekla. Jeho matka d\u011blala, co mohla, ale nemohla nutit lidi, aby si kupovali jej\u00ed obrazy, a nikdo Billa nezam\u011bstnal, proto\u017ee byl divn\u00fd, tak\u017ee musel \u017e\u00edt z J\u00f6rgova mizern\u00e9ho platu, a to bylo nedosta\u010duj\u00edc\u00ed, a kdyby ho vyhodili\u2026<\/em><\/div>\n
I p\u0159es televizi usly\u0161el zm\u00ednku o sv\u00e9m jm\u00e9n\u011b, dal ji nahlas je\u0161t\u011b v\u00edc, sna\u017eil se to zblokovat. Znovu se h\u00e1dali kv\u016fli n\u011bmu.<\/em><\/div>\n
Pak se rozsv\u00edtil jeho telefon a za\u010dal vibrovat na no\u010dn\u00edm stolku, Bill se na n\u011bj pod\u00edval s mdlou zv\u011bdavost\u00ed. Kdo mu volal? Nat\u00e1hl se po n\u011bm svou zmrzlou rukou a p\u0159ijal hovor d\u0159\u00edv, ne\u017e se pod\u00edval, kdo vol\u00e1.<\/p>\n

„Pros\u00edm?“ skoro vy\u0161t\u011bkl, kdy\u017e se z pokoje vedle ozvala hlasit\u00e1 r\u00e1na a on si dal pe\u0159inu p\u0159es hlavu, jako by to snad m\u011blo pomoci.<\/em><\/div>\n

„Bille, ahoj, to jsem j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
Bill se nutil neusm\u00e1t nebo neza\u010d\u00edt se omlouvat, nebo j\u00ed \u0159\u00edkat, jak moc se mu po n\u00ed st\u00fdsk\u00e1. Nam\u00edsto toho nasadil chladn\u00fd t\u00f3n. „Co chce\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
„Co?“ odsekl znovu a ona si povzdychla.<\/em><\/div>\n
„Vesel\u00e9 V\u00e1noce,“ \u0159ekla ti\u0161e a trochu smutn\u011b, Bill doufal, \u017ee nev\u00ed, jak hrozn\u00e9 V\u00e1noce m\u00e1. Neust\u00e1le se p\u0159ed n\u00ed sna\u017eil schov\u00e1vat sv\u016fj zasranej \u017eivot, ale podez\u0159\u00edval ji z toho, \u017ee v\u0161echno v\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo.“ Promnul si unaven\u00e9 o\u010di a op\u0159el se o chladnou ze\u010f. „Asi.“<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 Bille, chci, abys sem p\u0159i\u0161el. P\u0159ij\u010f ke mn\u011b dom\u016f, nave\u010de\u0159 se tu. M\u00e1m pro tebe d\u00e1rek.“<\/em><\/div>\n
Cht\u011bl. Tak moc cht\u011bl, ale vrt\u011bl hlavou. „Ne,“ \u0159ekl a\u017e moc hrd\u00fd na to, aby p\u0159iznal por\u00e1\u017eku. „Ne, je mi tu fajn.“<\/em><\/div>\n
Znovu t\u011b\u017ece vydechla. „Pros\u00edm, p\u0159ij\u010f. Chyb\u00ed\u0161 mi.“<\/em><\/div>\n
Taky mi chyb\u00ed\u0161.<\/em><\/div>\n
„Ne, nep\u0159ijdu,“ \u0159ekl. „Tvoje matka m\u011b stejn\u011b nen\u00e1vid\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, ona jen-„<\/em><\/div>\n
„To je fuk, Karino, nep\u0159ijdu.“<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 jen p\u0159ij\u00edt a sn\u00edst-„<\/em><\/div>\n
Bill j\u00ed zav\u011bsil d\u0159\u00edv, ne\u017e mohla dokon\u010dit v\u011btu a ne\u017e mohl souhlasit. Dal mobil na vibrace a odlo\u017eil ho.<\/em><\/div>\n
„Vesel\u00fd zasran\u00fd V\u00e1noce.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

***<\/em><\/div>\n

\n

Bylo 22. prosince a Tomova posledn\u00ed slu\u017eba p\u0159ed dovolenou byla skoro u konce, u\u017e musel jen ud\u011blat n\u011bjakou drobnost, ne\u017e bude moct odej\u00edt, a ta mal\u00e1 drobnost byla na \u010dtvrt\u00e9m pat\u0159e. Byl trochu nerv\u00f3zn\u00ed, nev\u011bd\u011bl moc, co \u0159\u00edct a doufal, \u017ee to nepokaz\u00ed. Nebyl si moc jist\u00fd, jak to Bill p\u0159ijme, a tak se modlil, aby v\u0161e dopadlo.<\/p><\/div>\n

Ve\u0161el do chodby a \u0161el k cele \u010d\u00edslo t\u0159icet dva. P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee Bill V\u00e1noce nen\u00e1vid\u00ed v\u00edc, ne\u017e nen\u00e1vid\u00ed svoje narozeniny, ale byl rozhodnut\u00fd ho dnes rozesm\u00e1t.<\/p>\n

Odemkl dve\u0159e a Bill nebyl nikde k vid\u011bn\u00ed, ale brzy se otev\u0159ela koupelna a on vy\u0161el, z vlas\u016f mu kapala voda. Tom z\u00edral, pusu doko\u0159\u00e1n, ale probral se, kdy\u017e Bill \u0159ekl. „Tome, co to kurva?“<\/div>\n

Tom se zazubil a Bill na n\u011bj mrkal, kapi\u010dky mu padaly na ramena, oran\u017eov\u00fd materi\u00e1l tmavl.<\/div>\n
„Jestli za\u010dne\u0161 zp\u00edvat koledy, p\u0159\u00edsah\u00e1m bohu\u2026“<\/div>\n
„Ned\u011blej tu na m\u011b Grinche,“ \u0159ekl Tom, tohle \u010dekal a posadil se na postel. Nevypadalo to, \u017ee by k n\u011bmu cht\u011bl Bill j\u00edt bl\u00ed\u017e, jako by m\u011bl Tom n\u011bjakou naka\u017elivou nemoc, z\u016fstal st\u00e1t a mra\u010dil se.<\/div>\n
„Pro\u010d to m\u00e1\u0161 na sob\u011b?“ cht\u011bl Bill v\u011bd\u011bt, zabij\u00e1cky se d\u00edval na \u010derveno b\u00edlou \u010depici na Tomov\u011b hlav\u011b.<\/div>\n
„V\u00e1no\u010dn\u00ed duch?“ \u0159ekl Tom, zasm\u00e1l se a nat\u00e1hl se po Billovi. „Poj\u010f si sednout k Santovi na kl\u00edn. No tak.“<\/div>\n
Bill si odfrkl, zalo\u017eil ruce a nepohnul se. „\u00dachyle,“ \u0159ekl, ale koutky jeho rt\u016f se nebezpe\u010dn\u011b zvedly. „Nejd\u0159\u00edv si to sundej.“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1\u0161 jako debil, sundej to.“<\/p>\n

Tom zalo\u017eil ruce a vyz\u00fdvav\u011b se na n\u011bj d\u00edval, kdy\u017e Bill p\u0159i\u0161el bl\u00ed\u017e, byl si Tom jist\u00fd, \u017ee vyhr\u00e1l, ale Bill se nat\u00e1hl kup\u0159edu a sundal \u010depici z Tomovy hlavy, zacouval, dr\u017eel si ji nad hlavou a culil se.<\/div>\n

„Hej!“ zasm\u00e1l se Tom a zvedl se, natahoval se po \u010depici, ale Bill mu s n\u00ed uskakoval.<\/div>\n
„Hod\u00edm ji do z\u00e1chodu,“ \u0159ekl a b\u011b\u017eel ke koupeln\u011b, ale Tomovi se povedlo chytit ho zezadu za triko d\u0159\u00edv, ne\u017e mohl prob\u011bhnout dve\u0159mi, a zat\u00e1hl si ho k sob\u011b na hrudn\u00edk a pak ho chytil za ramena, srazil ho ke zdi, z\u00e1dy ho o ni siln\u011b pra\u0161til, muselo to bolet. Tom se cht\u011bl za\u010d\u00edt omlouvat, ale Bill se na n\u011bj tak po\u0161etile zubil, \u017ee to neud\u011blal. Dr\u017eel ho za ramena, tla\u010dil ho ke zdi a Bill st\u00e1le v p\u011bsti sv\u00edral \u010depici.<\/div>\n
D\u00fdchali si navz\u00e1jem do obli\u010deje a d\u00edvali se sob\u011b do o\u010d\u00ed, ohe\u0148 mezi nimi ho\u0159el, olizoval je sv\u00fdmi plameny. Tom byl vta\u017een do \u010dern\u00e9 hloubky Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, t\u011bch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 ho d\u011bsily, a z\u00e1rove\u0148 vzru\u0161ovaly. Billovy o\u010di toho tolik \u0159\u00edkaly a v tu samou chv\u00edli \u0159\u00edkaly tak m\u00e1lo. \u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee o\u010di jsou jako okna do du\u0161e a s t\u011bmi Billov\u00fdmi to byla pravda. Byla to pravda a\u017e na to, \u017ee z\u00e1v\u011bsy byly zata\u017een\u00e9; Bill jen st\u011b\u017e\u00ed dok\u00e1zal rozeznat st\u00edny, kter\u00e9 se za nimi pohybovaly.<\/div>\n
Bylo toho a\u017e moc, a najednou m\u011bl Bill\u016fv spodn\u00ed ret mezi sv\u00fdmi, jemn\u011b ho l\u00edbal. \u010cepice spadla z Billova sev\u0159en\u00ed a p\u0159ist\u00e1la n\u011bkde na zemi vedle jeho nohou, Tom ji u\u017e ale nezvedal.<\/p>\n

„Jen jsem ti cht\u011bl pop\u0159\u00e1t hezk\u00e9 V\u00e1noce,“ \u0159ekl, kdy\u017e se odt\u00e1hl. „Dneska odj\u00ed\u017ed\u00edm do Berl\u00edna, vr\u00e1t\u00edm se den p\u0159ed nov\u00fdm rokem.“<\/div>\n

„J\u00e1 V\u00e1noce neslav\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a Tom se smutn\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„To mi do\u0161lo.“ L\u00edbnul ho Tom znovu na rty. „N\u011bco pro tebe m\u00e1m.“<\/div>\n
Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak na tohle bude Bill reagovat. Byla to rychl\u00e1 z\u00e1le\u017eitost, prost\u011b jen p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mu \u0159ekla Anna, a pak najednou n\u011bco koupil. Pustil Billova ramena a nat\u00e1hl se rukou do kapsy, hledal, pak jeho prsty na\u0161ly, co hledaly.<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161-?“ za\u010dal Bill, vypadal zmaten\u011b, ale pak Tom vyt\u00e1hl z kapsy d\u00e1rek a on zmlkl, d\u00edval se na to.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee nikoho nem\u00e1\u0161, ale\u2026“ Tom vzal Billovo prav\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed a polo\u017eil mu do dlan\u011b \u0159et\u00edzek, zav\u0159el mu kolem n\u011bj prsty. „Pod\u00edvej se na to, a\u017e odejdu,“ \u0159ekl a s t\u00edm ode\u0161el z m\u00edstnosti. Doufal, \u017ee Bill pochop\u00ed, co se mu sna\u017eil \u0159\u00edct, a tak\u00e9 doufal, \u017ee to nebylo naprosto trapn\u00e9 nebo \u017ee to v n\u011bm nevzbud\u00ed n\u011bjak\u00e9 \u0161patn\u00e9 vzpom\u00ednky.<\/p>\n

Pozd\u011bji v cele byl Bill ztuhl\u00fd a ohromen\u00fd. Lehce chladn\u00e9 st\u0159\u00edbro v jeho dlani jako by v\u00e1\u017eilo sto tun, a on rozt\u0159esen\u011b otev\u0159el dla\u0148. Byl to jednoduch\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd \u0159et\u00edzek se st\u0159\u00edbrnou kuli\u010dkou, kter\u00e1 m\u011bla asi tak centimetr v pr\u016fm\u011bru. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy dostal k V\u00e1noc\u016fm n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e pen\u00edze, kter\u00e9 utratil za cigarety a b\u016fhv\u00edco dal\u0161\u00edho. A samoz\u0159ejm\u011b od n\u00ed. Ona v\u017edycky\u2026 zat\u0159\u00e1sl vzpom\u00ednku na ni pry\u010d z mysli a pod\u00edval se zp\u00e1tky na \u0159et\u00edzek. Bylo na tom n\u011bco? N\u011bjak\u00fd vzor?<\/div>\n

Srdce mu rychle bilo o hrudn\u00edk p\u0159esn\u011b tak, jako kdy\u017e m\u011bl z\u00e1chvat, a on \u0159et\u00edzek zv\u011bdav\u011b zvedl, dal si malou kuli\u010dku bl\u00ed\u017e k o\u010d\u00edm. Ne, \u017e\u00e1dn\u00fd vzor, n\u011bco do toho bylo vyryt\u00e9; slova.<\/div>\n
Zam\u017eoural a dok\u00e1zal p\u0159e\u010d\u00edst dv\u011b mal\u00e1 sl\u016fvka.<\/p>\n

M\u00e1\u0161 m\u011b<\/em><\/div>\n

\n

P\u00e1r dlouh\u00fdch chvil se na to d\u00edval, dokud nezav\u0159el dla\u0148 a neop\u0159el se hlavou o ze\u010f. Nev\u011bd\u011bl, jak se c\u00edtit, nev\u011bd\u011bl, jak reagovat. V\u0161echno bylo jen\u2026 zmrzl\u00e9.<\/p><\/div>\n

N\u011bkdo hluboko uvnit\u0159 n\u011bj, tak hluboko, \u017ee by to nena\u0161el, ani kdyby cht\u011bl, \u010d\u00e1st jeho cht\u011bla bre\u010det.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom dostal dom\u016f, m\u011bl jen sotva \u010das na Billa myslet. Byl vt\u00e1hnut do jednoho z mat\u010din\u00fdch medv\u011bd\u00edch objet\u00ed okam\u017eit\u011b, jak ho uvid\u011bla, a p\u0159esn\u011b jak si pamatoval, d\u016fm byl c\u00edtit j\u00eddlem, cukrov\u00edm a domovem<\/em>. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co si Bill myslel o jeho d\u00e1rku, jestli ho vyhodil, nebo jestli ho nos\u00ed. Doufal, \u017ee to druh\u00e9, ale s Billem jeden nikdy nev\u00ed. Nejsp\u00ed\u0161 to nenosil; nejsp\u00ed\u0161 to dal pry\u010d.<\/p>\n

„Jsem tak r\u00e1da, \u017ee ses zbavil t\u011bch vlas\u016f, Tome,“ \u0159ekla jeho m\u00e1ma, kdy\u017e se posadili k v\u00e1no\u010dn\u00edmu stolu. „Tohle vypad\u00e1 mnohem l\u00e9pe, i kdy\u017e bych si p\u0159\u00e1la, abys-„<\/div>\n

Tom ji se sm\u00edchem p\u0159eru\u0161il. „Nikdy nebudu m\u00edt norm\u00e1ln\u00ed vlasy, mami, zapome\u0148.“<\/div>\n
Pod\u00edvala se na n\u011bj p\u0159\u00edsn\u011b, ale m\u011blo to b\u00fdt hrav\u00e9 a ne k\u00e1rav\u00e9, tak\u017ee Tom proto\u010dil o\u010di a nechal ji podat mu brambory. Musela b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00e1; p\u0159inutila ho vz\u00edt si slu\u0161n\u00e9 kalhoty a kravatu. Nosil kravaty do pr\u00e1ce, ale mimo to nikdy, tak\u017ee ano, jeho m\u00e1ma se radovala nad sv\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm a dosp\u011bl\u00fdm synem.<\/div>\n
Jeho otec byl ve slu\u0161n\u00e9m a civiln\u00edm oble\u010den\u00ed a nemluvil o pr\u00e1ci ani o ni\u010dem, co by zni\u010dilo Tomovu v\u00e1no\u010dn\u00ed n\u00e1ladu, a tak sed\u011bli a jedli husu a \u017eertovali a sm\u00e1li se. V t\u011bchto chv\u00edl\u00edch opravdu miloval rodinu. Kdy\u017e tam Tom se svou rodinou sed\u011bl, pomyslel na Billa, myslel na Billa, jak sed\u00ed s\u00e1m v \u010dern\u00e9 cele na \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der a bolelo ho srdce.<\/p>\n

„Co se d\u011bje, Tome?“ zeptala se ho m\u00e1ma starostliv\u011b a Tom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n

„Oh, nic,“ \u0159ekl a sna\u017eil se to nechat b\u00fdt. „Jen pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Nemysli na pr\u00e1ci, jsou V\u00e1noce,“ \u0159ekl Gordon a cinkl si s Tomem, usm\u00e1l se na n\u011bj a Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil, zpola tak up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju si n\u011bco za\u0159\u00eddit,“ \u0159ekl a zvedl se, v\u011bd\u011bl, co d\u011blat. „Hned jsem zp\u00e1tky, slibuju.“<\/div>\n
Rychle opustil st\u016fl a ode\u0161el k sob\u011b do pokoje. Po\u0159\u00e1d to tam vypadalo skoro tak, jako kdy\u017e se odst\u011bhoval, a\u017e na to, \u017ee tam jeho matka dala p\u00e1r krabic a jeho plak\u00e1ty byly pry\u010d a nahrazeny n\u011bjak\u00fdmi obrazy. P\u011bkn\u011b o\u0161kliv\u00fdmi obrazy, podle Toma, ale jeho matka m\u011bla prost\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vkus. D\u00edval se na jeden opravdu o\u0161kliv\u00fd obraz modro zelen\u00e9 bre\u010d\u00edc\u00ed \u017eeny, opravdu abstraktn\u00ed a rozmazan\u00fd, vyt\u00e1hl telefon.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e to Bill sly\u0161el, nev\u011b\u0159il tomu a jeho reakce byla, \u017ee se na\u0161tval. „M\u00e1m co?“ zeptal se, skoro vyjel, proto\u017ee kdo se opova\u017eoval p\u0159ij\u00edt a \u0159\u00edct mu to?<\/p><\/div>\n

„Telefon,“ zopakoval Georg a zn\u011blo to stejn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b i napodruh\u00e9, Bill si v\u0161iml, jak se str\u00e1\u017en\u00edk\u016fv hlas lehce chv\u011bl. „Tak\u017ee p\u016fjde\u0161 si pro to nebo ne?“<\/div>\n
Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by ne\u0161el, ale zv\u011bdavost ho dostala, tak\u017ee se zvedl z postele. „Ve\u010fte m\u011b, \u0161\u00e9fe,“ \u0159ekl, u\u0161kl\u00edbl se na Georga a u\u017e\u00edval si, kdy\u017e vid\u011bl, jak zbledl. Oh, p\u0159\u00e1l si, aby s t\u00edm nesouhlasil, co?<\/div>\n
Georg zvedl \u017eel\u00edzka a Bill dramaticky vydechl, nat\u00e1hl ruce a nechal ho, aby mu je p\u0159ipnul kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed, pak se nechal odv\u00e9st na chodbu.<\/div>\n
„Nesahej na m\u011b,“ sykl Bill, kdy\u017e si Georg za\u010dal myslet, \u017ee by ho snad mohl v\u00e9st za rameno, set\u0159\u00e1sl ho.<\/div>\n
U\u017e se ho nedotkl.<\/p>\n

Byl odveden do telefonn\u00ed m\u00edstnosti, kde bylo n\u011bkolik telefonn\u00edch budek, n\u011bkter\u00e9 z nich byly obsazen\u00e9 jin\u00fdmi v\u011bzni, kte\u0159\u00ed ti\u0161e telefonovali, n\u011bkte\u0159\u00ed bre\u010deli jak mimina. Nikdy v \u017eivot\u011b tady nebyl, nikdo mu nikdy nevolal, zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel, kdy\u017e mu Georg odemkl ruce a uk\u00e1zal na kabinku \u010d\u00edslo \u0161est.<\/div>\n

Bill se rozvern\u011b posadil, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli to zvednout nebo ne. Kdo by mu volal? Neznal nikoho, kdo by mu mohl cht\u00edt volat.<\/div>\n
Nakonec se ale trochu rozt\u0159esenou rukou nat\u00e1hl po telefonu, zvedl sluch\u00e1tko a dal si ho k uchu. „Hal\u00f3?“ zeptal se opatrn\u011b a hluboce se mra\u010dil.<\/p>\n

„Bille, to jsem j\u00e1.“<\/em><\/div>\n

Ztuhl.<\/div>\n
„Jen jsem ti cht\u011bl pop\u0159\u00e1t hezk\u00e9 V\u00e1noce<\/em>,“ pokra\u010doval Tom, jako by mu odpov\u011bd\u011bl. „P\u0159eci jen je \u0160t\u011bdr\u00fd ve\u010der a j\u00e1 na tebe zrovna myslel.“<\/em><\/div>\n
„Telefonn\u00ed linky jsou odposlouch\u00e1van\u00e9.“ Cht\u011bl \u0159\u00edct n\u011bco jin\u00e9ho, ale jako by nemohl. Byl a\u017e moc ztuhl\u00fd, moc v \u0161oku, moc vyd\u011b\u0161en\u00fd.<\/div>\n
„Ne kdy\u017e mluv\u00edme,“<\/em> \u0159ekl Tom „Odposlouch\u00e1vaj\u00ed nahr\u00e1vky, jen kdy\u017e maj\u00ed podez\u0159en\u00ed.“<\/em> Tom se zastavil. „Jak se m\u00e1\u0161?“<\/em><\/div>\n
U\u017e l\u00edp.<\/em> „Fajn.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, opravdu si p\u0159eju, abys tu mohl b\u00fdt,“<\/em> \u0159ekl a zn\u011bl a\u017e moc jako ona<\/em>, zn\u011blo to a\u017e moc jako n\u011bco, co u\u017e Bill jednou sly\u0161el. Zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1 ne. Neslav\u00edm V\u00e1noce.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm. Jen jsem t\u011b cht\u011bl trochu rozveselit. Ty, erm, l\u00edbil se ti ten\u2026 uh\u2026“<\/em> zahanben\u011b mu do\u0161la slova.<\/div>\n
„Je to ta nejlacin\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc, co jsem kdy vid\u011bl,“ \u0159ekl a Tom se na druh\u00e9 stran\u011b pobaven\u011b uchechtl.<\/div>\n
Bill se pod\u00edval na \u0161kr\u00e1banec na stole a poslouchal, jak Tom mluv\u00ed o tom, jak stra\u0161n\u00e9 je po\u010das\u00ed v Berl\u00edn\u011b, zat\u00edmco si hr\u00e1l s \u0159et\u00edzkem, co m\u011bl kolem krku.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a> <\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Tich\u00e1 noc „Bille?“ Bill zvedl pohled od po\u010d\u00edta\u010de, kdy\u017e do pokoje ve\u0161la jeho matka. M\u011bla p\u0159ed sebou propleten\u00e9 ruce, rovnala si z\u00e1st\u011bru, vypadala nerv\u00f3zn\u011b\u2026 ostatn\u011b tak vypadal \u010dasto. „M\u016f\u017eu s tebou na chv\u00edli mluvit?“ Bill si povzdychl a oto\u010dil se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4168","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4168","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4168"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4168\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4168"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4168"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4168"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}