{"id":4169,"date":"2014-03-09T16:00:00","date_gmt":"2014-03-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4156"},"modified":"2014-03-09T16:00:00","modified_gmt":"2014-03-09T15:00:00","slug":"breaking-through-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/09\/breaking-through-5\/","title":{"rendered":"Breaking Through 5."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/p>\n

Hluboko uvnit\u0159 i na povrchu<\/p>\n

<\/em><\/strong> V\u0161echny kouty are\u00e1lu l\u00e9\u010debny vyplnila tma. Chv\u00edli po setm\u011bn\u00ed za\u010dalo op\u011bt vydatn\u011b sn\u011b\u017eit. Bylo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sledovat sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky v z\u00e1\u0159i lamp, jak se sn\u00e1\u0161ej\u00ed k zemi a zvy\u0161uj\u00ed tak sn\u011bhovou pokr\u00fdvku. Chodby budov l\u00e9\u010debny napl\u0148ovalo tlumen\u00e9 \u017elut\u00e9 sv\u011btlo. Bylo ji\u017e d\u00e1vno po ve\u010de\u0159i a v\u0161ude se v\u00e1lelo ticho. Dokonce i v budov\u011b D byl klid, co\u017e bylo nezvykl\u00e9. Kdy\u017e o\u0161et\u0159ovatelky v pravideln\u00fdch intervalech obe\u0161ly sv\u016fj \u00fasek, zda je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku, vracely se na sesternu, kde n\u011bkter\u00e9 z nich klimbaly na k\u0159esle.<\/p>\n

Jedna z nich – Adeleide, pr\u00e1v\u011b nakoukla do Billova pokoje, kter\u00fd byl posledn\u00edm, jen\u017e musela zkontrolovat. Jej\u00ed slu\u017eba kontrolou Billova pokoje kon\u010dila. P\u0159edala hl\u00e1\u0161en\u00ed sest\u0159e, kter\u00e1 ji nahrazovala, a \u0161la se p\u0159ipravit k odchodu.<\/p>\n

Bill chv\u00edli po\u010dkal. Jakmile se kroky obvykl\u00e9 ve\u010dern\u00ed hl\u00eddky ztr\u00e1cely, a\u017e je nebylo sly\u0161et v\u016fbec, teprve pak se pod\u00edval na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje. Ano. Mohl se vr\u00e1tit do sv\u00e9ho pokoje, kde nebylo \u017e\u00e1dn\u00e9 zrcadlo, kter\u00fdm na n\u011bj mohli koukat jako na pokusn\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. T\u011bsn\u011b p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed barvy p\u0159estaly b\u00fdt bled\u00e9 a za\u010daly se pomalu rozjas\u0148ovat. V\u011bci a n\u00e1bytek z\u00edsk\u00e1valy zp\u011bt sv\u00e9 tvary a v\u0161echno ostatn\u00ed zase za\u010dalo d\u00e1vat smysl. Z jeho o\u010d\u00ed zmizel podivn\u00fd opar a kone\u010dn\u011b za\u010d\u00ednal pozn\u00e1vat sv\u00e9 my\u0161lenky. Byl Adeleide vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee polo\u017eila j\u00eddlo na st\u016fl a okam\u017eit\u011b zmizela, nepokou\u0161ej\u00edc se s n\u00edm komunikovat. Jeho tep se zrychlil, jen co se klika pohnula p\u0159i jej\u00edm p\u0159\u00edchodu. Skr\u010dil se v rohu postele a na jeho \u010dele perlila prvn\u00ed kapka potu. Zmizela v\u0161ak tak rychle, jak rychle ode\u0161la Adeleide z m\u00edstnosti. \u010cekal dlouho. D\u00edval se na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Uji\u0161\u0165oval se, \u017ee se najednou neotev\u0159ou, kdy\u017e bude p\u0159i j\u00eddle nejzraniteln\u011bj\u0161\u00ed. \u010cekal tak dlouho, a\u017e mu j\u00eddlo skoro vystydlo. D\u011bkoval v duchu kucha\u0159ce, kter\u00e1 j\u00eddlo p\u0159ipravila, \u017ee dostal v\u00edce j\u00eddla ne\u017e obvykle. L\u00e9ky, kter\u00e9 dost\u00e1val na uklidn\u011bn\u00ed, mu braly ve\u0161kerou chu\u0165 k j\u00eddlu, proto u ve\u010de\u0159e potla\u010doval nutk\u00e1n\u00ed popadnout tal\u00ed\u0159 a v\u0161echny zbyte\u010dky j\u00eddla z n\u011bj sl\u00edzat.<\/div>\n

\n
N\u011bkolik minut na to, co jej jist\u011b p\u0159es zrcadlo pozorovali, se z mal\u00e9ho reproduktoru ozval tlumen\u00fd hlas, kter\u00fd mu oznamoval, \u017ee dve\u0159e z\u016fstaly odemknut\u00e9 a on se m\u016f\u017ee vr\u00e1tit do sv\u00e9ho pokoje. Dal\u0161\u00ed p\u016flhodinu mu zabralo, ne\u017e se ujistil, \u017ee chodba je pr\u00e1zdn\u00e1 a \u017ee v jeho pokoji nikdo nen\u00ed.<\/p>\n

Te\u010f le\u017eel ve sv\u00e9 posteli p\u0159ikryt\u00fd a\u017e po nos a d\u00edval se do tmy kolem sebe. Sna\u017eil se vybavit, co se stalo. V\u017edycky kdy\u017e se ocitl v t\u00e9 m\u00edstnosti se zrcadlem, v\u011bd\u011bl, \u017ee se n\u011bco stalo. Mo\u017en\u00e1 n\u011bco provedl, ale nikdy nebyl schopn\u00fd si to vybavit. Za\u010dal si svoji nev\u011bdomost omlouvat t\u00edm, \u017ee to bylo nejsp\u00ed\u0161 tak \u0161patn\u00e9, \u017ee ho jeho mozek br\u00e1n\u00ed a nedovol\u00ed mu si vzpomenout, co se stalo. V ty chv\u00edle si uv\u011bdomil, \u017ee je sv\u00e9mu mozku vd\u011b\u010dn\u00fd. Z\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee by to Bill neunesl. Tentokr\u00e1t v\u0161ak bylo v\u0161echno jinak. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Dot\u00fdkal se dlan\u00ed sv\u00e9 pa\u017ee. Palcem hladil k\u016f\u017ei, a\u010dkoli p\u0159esn\u011b nev\u011bd\u011bl, pro\u010d to d\u011bl\u00e1.<\/p>\n

„Sn\u011b\u017e\u00ed,“ \u0159ekl ti\u0161e. Byl p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jeho hlas zn\u00ed po\u0159\u00e1d stejn\u011b, a\u010dkoli si odvykl jej pou\u017e\u00edvat. Byly to u\u017e t\u00fddny, co nic ne\u0159ekl. „Moc p\u011bkn\u00e9,“ pousm\u00e1l se do p\u0159ikr\u00fdvky. Bylo p\u011bkn\u00e9 b\u00fdt v teple postele a sledovat sn\u00edh za okny. Radi\u00e1tor vyza\u0159oval teplo do m\u00edstnosti a \u010dinil ji \u00fatulnou a h\u0159ejivou. P\u0159esto Bill c\u00edtil chlad. Nebylo mo\u017en\u00e9, aby se tam odn\u011bkud dostal. Mo\u017en\u00e1 to byl chlad, kter\u00fd vych\u00e1zel z Billova nitra. Bill nemohl naj\u00edt v\u011bc, kter\u00e1 by h\u0159\u00e1la jeho t\u011blo i zevnit\u0159. M\u00edval r\u00e1d hudbu. V\u017edy jej naplnila n\u011b\u010d\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm, ale po tom, co se jeden s pacient\u016f pokusil ob\u011bsit na sluch\u00e1tk\u00e1ch od I-Podu, byly v\u0161echny tyto v\u011bci zak\u00e1z\u00e1ny. Billovi byla sebr\u00e1na jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 jej d\u011blala \u0161\u0165astn\u00fdm.<\/p>\n

Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, \u017ee o n\u011bkolik des\u00edtek ulic d\u00e1l se pomalu ale jist\u011b zavrt\u00e1val do hlavy osob\u011b, kter\u00e1 jej dnes p\u0159i\u0161la nav\u0161t\u00edvit, a\u010dkoli to nebyla \u00fapln\u011b standardn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva. Tom sv\u016fj pozdn\u00ed p\u0159\u00edchod matce zd\u016fvodnil n\u00e1v\u0161t\u011bvou knihovny. Nedo\u0161lo mu, \u017ee by se Simone mohla zeptat, co si p\u016fj\u010dil za kn\u00ed\u017eky. \u0160t\u011bst\u00ed mu p\u0159\u00e1lo, proto\u017ee Simone se nezeptala. Jakmile zapadl do pokoje, ihned pustil sv\u016fj notebook a sp\u011b\u0161n\u011b otev\u00edral internetov\u00fd prohl\u00ed\u017ee\u010d, aby do n\u011bj zadal v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9. Po dvou minut\u00e1ch hled\u00e1n\u00ed si na zelen\u00fd lep\u00edc\u00ed l\u00edste\u010dek opisoval telefonn\u00ed \u010d\u00edslo. Nechal jej p\u0159ilepen\u00e9 u lampi\u010dky na stole, ani\u017e by si k n\u011bmu cokoli p\u0159ipisoval. Byl si jist\u00fd, \u017ee rozhodn\u011b nezapomene, komu to \u010d\u00edslo pat\u0159\u00ed.<\/p>\n

Pozd\u011bji toho ve\u010dera byl Tom schopn\u00fd proj\u00edt zbytek sv\u00e9 slo\u017eky. Pov\u011bt\u0161inou se jednalo o preventivn\u00ed l\u00e9\u010debn\u00e1 o\u0161et\u0159en\u00ed s d\u00e1vkov\u00e1n\u00edm medikace, kter\u00e9 Toma p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edmalo, jeliko\u017e jeho oborem nebyla medic\u00edna. Jakmile do\u0161el a\u017e ke konci, ud\u011blal si v hlav\u011b p\u0159edstavu, jak\u00e9 knihy by se mohly hodit k jeho pacientovi, a proto je\u0161t\u011b p\u0159ed span\u00edm zasedl za notebook a v knihovn\u011b si objednal asi 3 knihy, kter\u00e9 byly je\u0161t\u011b dostupn\u00e9. Musel si posp\u00ed\u0161it, proto\u017ee brzy budou knihy vyp\u016fj\u010den\u00e9 t\u011bmi nejaktivn\u011bj\u0161\u00edmi. Tom nebyl jeden z nich, ale v\u011bd\u011bl, jak to na univerzit\u011b chodilo, a pokud by si na n\u011b neud\u011blal rezervaci u\u017e tak brzy, dostal by se k nim p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b na to, aby stihl svoji pr\u00e1ce odevzdat v term\u00ednu. Nebyl tak aktivn\u00ed, ale zase ned\u011blal v\u0161e na posledn\u00ed chv\u00edli. Do postele ul\u00e9hal s dobr\u00fdm pocitem, \u017ee na n\u011bj knihy budou \u010dekat z\u00edtra u pultu, ani\u017e by si je s\u00e1m musel pracn\u011b vyhled\u00e1vat v milionech polic.<\/p>\n

Z\u00edr\u00e1n\u00ed do stropu bylo tentokr\u00e1t jin\u00e9. C\u00edtil jakousi formu \u00falevy. Byl r\u00e1d, \u017ee do l\u00e9\u010debny za\u0161el. Pomohlo mu to alespo\u0148 o stup\u00ednek p\u0159ekonat ten \u0161patn\u00fd pocit, kter\u00fd v sob\u011b m\u011bl. Jeho t\u011blo se zd\u00e1lo b\u00fdt uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed a jeho \u00fatroby se p\u0159estaly kroutit podivn\u00fdmi pocity. Poprv\u00e9 za tu kritickou dobu se mu poda\u0159ilo usnout pom\u011brn\u011b klidn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n

*<\/div>\n
\n

Brumlaj\u00edc si pod vousy, se Tom pl\u00ed\u017eil po \u0161kole k u\u010debn\u011b. Knihy, kter\u00e9 si r\u00e1no vyzvedl v knihovn\u011b, znamenaly zbyte\u010dnou p\u0159\u00edt\u011b\u017e, ale zase byl r\u00e1d, \u017ee je m\u00e1. Na dlouh\u00e9 chodb\u011b jej dohnal fun\u00edc\u00ed Andreas.<\/p><\/div>\n

„\u010cus!“ houkl Andreas a \u0161el po Tomov\u011b prav\u00e9m boku. Podivn\u011b odvracel tv\u00e1\u0159 a sotva se na Toma pod\u00edval.<\/div>\n
„\u010cau! Co je s tebou?“ zeptal se Tom a uhnul hlou\u010dku student\u016f, kte\u0159\u00ed \u010dekali na v\u00fduku.<\/div>\n
„Nic. V\u0161echno OK,“ du\u0161oval se Andreas. Tom ud\u011blal o krok nav\u00edc a postavil se p\u0159ed Andrease, kter\u00fd nestihl tak rychle zareagovat.<\/div>\n
„Co se ti stalo?“ vykulil Tom o\u010di, kdy\u017e vid\u011bl obrovskou mod\u0159inu, kter\u00e1 se za\u010dala vybarvovat na Andreasov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Uuuuuch!“ o\u0161il se Andy nepohodln\u011b.<\/div>\n
„N\u011bkdo ti dal r\u00e1nu?“<\/div>\n
„Hmmm.“<\/div>\n
„Kdo?“<\/div>\n
„Schody v buse,“ za\u0161eptal sotva sly\u0161iteln\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Schody v buse!“ \u0159ekl hlasit\u011b a mra\u010dil se.<\/div>\n
„Schody?“<\/div>\n
„Dob\u00edhal jsem ke dve\u0159\u00edm, ujela mi noha na tom zasran\u00fdm ledu a p\u0159ist\u00e1l jsem ksichtem v autobuse, zat\u00edmco zbytek t\u011bla le\u017eel venku,“ pov\u011bd\u011bl Tomovi celou historku a na\u0161tvan\u011b kr\u00e1\u010del d\u00e1l.<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed,“ \u0159ekl Tom, ale nemohl si pomoct od drobn\u00e9ho potla\u010dovan\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e si p\u0159edstavil, jak komicky to muselo vypadat.<\/p>\n

„Hey! Nebyl tohle n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu?“ zeptal se Andreas.<\/div>\n

„Promi\u0148!“ omluvil se Tom, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozchechtal, a\u017e mu knihy v n\u00e1ru\u010di m\u00e1lem popadaly.<\/div>\n
„Za jin\u00fdch okolnost\u00ed bych ti jednu vrazil, ale jsem r\u00e1d, \u017ee ti moje ne\u0161t\u011bst\u00ed pomohlo k dobr\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Bylo na \u010dase,“ pronesl Andy d\u016fle\u017eit\u011b a zastavil se u u\u010debny s \u010d\u00edslem 50.<\/div>\n
„Kolik lid\u00ed t\u011b takhle vid\u011blo?“<\/div>\n
„Mraky.“<\/div>\n
„No n\u011bco na tom bude. T\u0159eba si t\u011b Marly kone\u010dn\u011b v\u0161imne a bude t\u011b litovat a ope\u010dov\u00e1vat,“ vzpomn\u011bl si Tom na d\u00edvku z ni\u017e\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku, kterou Andy poznal ned\u00e1vno na jedn\u00e9 p\u0159edn\u00e1\u0161ce, a byl z n\u00ed u vytr\u017een\u00ed. Andyho o\u010di se okam\u017eit\u011b roz\u0161\u00ed\u0159ily.<\/div>\n
„Je to vid\u011bt? U\u017e je tam po\u0159\u00e1dn\u00e1 mod\u0159ina?“ sahal si na pohmo\u017ed\u011bn\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne. Nejsp\u00ed\u0161 se ti vybarv\u00ed a\u017e ve\u010der,“ prozkoum\u00e1val m\u00edru poran\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„To je moc pozd\u011b! M\u00e1m s Marly semin\u00e1\u0159 za dv\u011b hodiny! Vra\u017e mi jednu!“ p\u0159ik\u00e1zal.<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Vra\u017e mi jednu! T\u0159eba se to urychl\u00ed,“ mluvil Andy nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu? Nebudu t\u011b ml\u00e1tit uprost\u0159ed univerzitn\u00ed chodby, jen abych pomohl tv\u00e9 mod\u0159in\u011b rychleji zmodrat! Zapome\u0148!“ zam\u00edtl Tom r\u00e1zn\u011b. Andy nafoukl tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nejsi k\u00e1mo\u0161!“<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161 m\u00e1\u0161 ty pon\u011bkud pok\u0159ivenou p\u0159edstavu o k\u00e1mo\u0161\u00edch. Ti si toti\u017e na po\u017e\u00e1d\u00e1n\u00ed ned\u00e1vaj\u00ed do dr\u017eky.“<\/div>\n
„Ehhh! Vlezte mi na z\u00e1da!“ m\u00e1vl Andreas rukou.<\/div>\n
„My?“<\/div>\n
„Jo. Ty a tvoje moudra!“<\/div>\n
\n

*<\/p><\/div>\n

\n

„Co to v\u016fbec t\u00e1hne\u0161?“ zaj\u00edmal se Andy, kdy\u017e m\u00ed\u0159ili k n\u011bmu dom\u016f, aby str\u00e1vili spole\u010dn\u00e9 odpoledne hran\u00edm po\u010d\u00edta\u010dov\u00fdch her.<\/p><\/div>\n

„Kn\u00ed\u017eky z knihovny.“<\/div>\n
„Pro\u0161vihl jsem n\u011bco?“ zeptal se Andy.<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm! Je to do t\u00e9 psychologie.“<\/div>\n
„Oh. Tak\u017ee u\u017e ses prokousal celou slo\u017ekou?“ Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„V\u010dera ve\u010der.“<\/div>\n
„A?“<\/div>\n
„Na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e nic hrozn\u00e9ho,“ zastavil se u vchodu p\u0159ed Andyho domem a sledoval, jak jeho kamar\u00e1d \u0161trach\u00e1 kl\u00ed\u010de.<\/div>\n
„A ta tvoje podivn\u00e1 n\u00e1lada a \u0161patn\u00fd pocity?“<\/div>\n
„Je to lep\u0161\u00ed. Na\u0161el jsem zp\u016fsob, jak se toho postupn\u011b zbavit,“ \u0159ekl neur\u010dit\u011b. Necht\u011bl Andymu lh\u00e1t, ale ani mu necht\u011bl \u0159\u00edct \u00faplnou pravdu. M\u011bl by ho za bl\u00e1zna a mo\u017en\u00e1 by mu d\u00edky tomu kousav\u011b doporu\u010dil, aby v t\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b rovnou z\u016fstal, kdy\u017e se mu tam tak l\u00edb\u00ed.<\/p>\n

Tomova pom\u011brn\u011b klidn\u00e1 n\u00e1lada se prom\u011bnila do stavu hlubok\u00e9ho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Op\u011bt se vr\u00e1til my\u0161lenkami ke klukovi za zrcadlem.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Adeleide vych\u00e1zela od sekret\u00e1\u0159ky s modrou ob\u00e1lkou v ruce. Nikdy nezjistili, co je uvnit\u0159, ale dok\u00e1zali si to domyslet. Jedin\u00fd, kdo Billovi pos\u00edlat dopisy, byl Bill\u016fv otec. Do\u0161la ke dve\u0159\u00edm jeho pokoje, jemn\u011b za\u0165ukala, otev\u0159ela ok\u00e9nko a velmi klidn\u00fdm t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e tich\u00fdm hlasem promluvila:<\/p><\/div>\n

„Bille, m\u00e1\u0161 tu dopis,“ pov\u011bd\u011bla, odlo\u017eila ob\u00e1lku na pult\u00edk, kter\u00fd byl p\u0159ipevn\u011bn ke dve\u0159\u00edm z druh\u00e9 strany, ok\u00e9nko zav\u0159ela a ode\u0161la.<\/p>\n

Bill zklidnil sv\u016fj zrychlen\u00fd dech, spustil nohy dol\u016f z postele a teprve potom se ti\u0161e p\u0159ikradl ke dve\u0159\u00edm, aby hm\u00e1tl po modr\u00e9 ob\u00e1lce, a vr\u00e1til se zp\u011bt na matraci. Pohladil hladk\u00fd obal. Modr\u00e1 v n\u011bm v\u017edy vzbuzovala klid a bezpe\u010d\u00ed. Uchopil ob\u00e1lku a prstem zajel za zalepen\u00fd okraj. \u0160kubl a roh rozlepil. Vsunul palec dovnit\u0159 a pomal\u00fdm trh\u00e1n\u00edm se dost\u00e1val postupn\u011b dovnit\u0159. Vyndal popsan\u00fd pap\u00edr a otrhanou ob\u00e1lku odlo\u017eil na pol\u0161t\u00e1\u0159. Bez jak\u00e9hokoli o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed rozlo\u017eil list p\u0159elo\u017een\u00fd na p\u016fl a za\u010detl se do obsahu.<\/p>\n

Drah\u00fd Bille,<\/p>\n

v\u00edm, \u017ee ani jeden z n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f nen\u00ed omluvou, pro\u010d je tomu u\u017e tak dlouh\u00e1 doba, co jsem t\u011b naposled nav\u0161t\u00edvil. Zpr\u00e1vy o tv\u00e9m stavu a ne p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00e1telsk\u00e1 upozorn\u011bn\u00ed na m\u016fj nez\u00e1jem o vlastn\u00edho syna, kter\u00e9 se ke mn\u011b p\u0159ed t\u0159emi dny dostaly, m\u011b p\u0159im\u011bly napsat dal\u0161\u00ed dopis.<\/em><\/div>\n

Uv\u011bdomuji si, \u017ee je to u\u017e n\u011bkolik\u00e1t\u00fd dopis v \u0159ad\u011b, kter\u00fd ti m\u00e1 nahradit moji p\u0159\u00edtomnost. I kdy\u017e mi poka\u017ed\u00e9 dovol\u00ed\u0161 vid\u011bt t\u011b pouze p\u0159es sklo, i to m\u00e1lo by mi m\u011blo st\u00e1t za to, abych v\u00e1\u017eil cestu za tebou a pro jednou odlo\u017eil pr\u00e1ci stranou. Mrz\u00ed m\u011b to, Bille. P\u0159\u00e1l bych si, abys byl doma, u\u017e\u00edval si \u017eivota a podnikal se mnou dobrodru\u017en\u00e9 cesty jako p\u0159ed t\u00edm.<\/em><\/div>\n
Nebudu ti slibovat \u017e\u00e1dn\u00fd dal\u0161\u00ed term\u00edn m\u00e9ho p\u0159\u00edjezdu za tebou, kter\u00fd nebudu schopen dodr\u017eet. Mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e se najednou objev\u00edm a ud\u011bl\u00e1m ti t\u00edm alespo\u0148 malou radost. Sl\u00edbit ti m\u016f\u017eu pouze jedin\u00e9 – a to, \u017ee se budu sna\u017eit.<\/p>\n

Moc mi chyb\u00ed\u0161, Bille! M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.<\/em><\/div>\n

S l\u00e1skou,<\/em><\/div>\n
t\u00e1ta<\/p>\n

PS: Douf\u00e1m, \u017ee se ti l\u00edbil d\u00e1rek k V\u00e1noc\u016fm.<\/p>\n

<\/em> Bill nechal dopis klesnout do kl\u00edna a zad\u00edval se na pol\u0161t\u00e1\u0159, kter\u00fd le\u017eel v rohu postele. Byl z jemn\u00e9ho tmav\u011b modr\u00e9ho ply\u0161e a na n\u011bm byla vytisknut\u00e1 fotka z doby, kdy byl Bill je\u0161t\u011b mal\u00fd klu\u010dina, jeho t\u00e1ta b\u00fdval \u010dast\u011bji doma a jeho m\u00e1ma je\u0161t\u011b \u017eila. Po konzultaci s o\u0161et\u0159ovateli musel Bill\u016fv otec vymyslet tuhle variantu, jak Billovi p\u0159ipom\u00ednat n\u011bco hezk\u00e9ho, proto\u017ee oby\u010dejn\u00e1 zar\u00e1movan\u00e1 fotka nep\u0159ich\u00e1zela v \u00favahu vzhledem ke sklu, kter\u00e9 fotku chr\u00e1nilo. Nikdy se nestalo, \u017ee by se Bill cht\u011bl zab\u00edt, ale o\u0161et\u0159ovatel\u00e9 necht\u011bli nic riskovat. Kdyby v noci fotku rozbil a sklem si pod\u0159ezal \u017e\u00edly, trvalo by hodiny, ne\u017e by jej v pokoji n\u011bkdo na\u0161el vzhledem k vysok\u00e9mu po\u010dtu pacient\u016f, kte\u0159\u00ed musej\u00ed b\u00fdt v noci kontrolov\u00e1ni.<\/p>\n

Jeho pohled se vr\u00e1til zp\u011bt k ob\u00e1lce. Vzal ji do prst\u016f a za\u0159adil do sk\u0159\u00ed\u0148ky ke v\u0161em t\u011bm ostatn\u00edm. Uchov\u00e1val je p\u0159edev\u0161\u00edm kv\u016fli datu, kter\u00e9 st\u00e1lo na raz\u00edtku. Nepoci\u0165oval smutek ani l\u00edtost. Bral to jako hol\u00fd fakt. List pap\u00edru uchopil do rukou a za\u010dal jej trhat na velmi mal\u00e9 kousky, aby se u\u017e nikdy nepoda\u0159ilo jej znovu slo\u017eit do souvisl\u00e9ho textu. V\u011bd\u011bl o o\u0161et\u0159ovatelk\u00e1ch, kter\u00e9 byly schopny hrabat v ko\u0161i dlouh\u00e9 hodiny, aby na\u0161ly i ten nejposledn\u011bj\u0161\u00ed kousek. Neznamenalo, \u017ee kdy\u017e s nik\u00fdm nemluvil, tak neposlouchal. V\u011bd\u011bl v\u0161e, co bylo t\u0159eba. S hrst\u00ed na drobno na\u0161kuban\u00fdch pap\u00edrk\u016f se postavil a do\u0161el ke ko\u0161i u umyvadla. Nastavil dla\u0148 nad ko\u0161, naklonil ji a pozoroval, jak se malink\u00e9 l\u00edste\u010dky sn\u00e1\u0161\u00ed do ko\u0161e, jako se sn\u00edh sn\u00e1\u0161el za okny k zemi.<\/p>\n

Dopis z\u016fstal roztrhan\u00fd na kousky, stejn\u011b jako byla na kousky rozl\u00e1m\u00e1na Billova du\u0161e.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Hluboko uvnit\u0159 i na povrchu V\u0161echny kouty are\u00e1lu l\u00e9\u010debny vyplnila tma. Chv\u00edli po setm\u011bn\u00ed za\u010dalo op\u011bt vydatn\u011b sn\u011b\u017eit. Bylo uklid\u0148uj\u00edc\u00ed sledovat sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky v z\u00e1\u0159i lamp, jak se sn\u00e1\u0161ej\u00ed k zemi a zvy\u0161uj\u00ed tak sn\u011bhovou pokr\u00fdvku. Chodby budov l\u00e9\u010debny<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4169","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4169","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4169"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4169\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4169"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4169"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4169"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}