{"id":4177,"date":"2014-03-05T18:00:00","date_gmt":"2014-03-05T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4164"},"modified":"2014-03-05T18:00:00","modified_gmt":"2014-03-05T17:00:00","slug":"balance-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/05\/balance-10\/","title":{"rendered":"Balance 10."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom si naplno vychutn\u00e1val Billovy ost\u00fdchav\u00e9 polibky. Hladil jeho m\u011bkk\u00e9, poddajn\u00e9 rty t\u011bmi sv\u00fdmi, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f se zlehka dot\u00fdkal jeho tv\u00e1\u0159e a doufal, \u017ee se v tu chv\u00edli zastav\u00ed sv\u011bt. Zem ji\u017e d\u00e9le nebude ob\u00edhat kolem slunce, hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky p\u0159estanou vykon\u00e1vat sv\u016fj obvykl\u00fd pohyb a dovol\u00ed t\u00edm jejich spole\u010dn\u00e9mu okam\u017eiku dos\u00e1hnout v\u011b\u010dnosti. Proto\u017ee p\u0159esn\u011b tak dlouho by u n\u011bj dok\u00e1zal z\u016fstat. Nemusel by se jej ani dot\u00fdkat. Sta\u010dil by mu pouh\u00fd pohled. Pohled do tv\u00e1\u0159e \u010dlov\u011bka, v jeho\u017e nitru se ukr\u00fdvalo n\u011bco magick\u00e9ho.<\/p>\n

Nikdy mu nez\u00e1le\u017eelo na nikom, krom\u011b Simone. Byla st\u0159edem jeho vesm\u00edru. Jedinou osobou, pro kterou by ud\u011blal cokoli. Byl si jist\u00fd, \u017ee jej ocelov\u00e1 ze\u010f, kterou si kolem sebe kdysi vystav\u011bl, uchr\u00e1n\u00ed p\u0159ed jak\u00fdmkoli lidsk\u00fdm kontaktem. P\u0159ed ve\u0161ker\u00fdmi city a emocemi. M\u00fdlil se. Od toho ve\u010dera, kdy na parkovi\u0161ti ne\u0161ikovn\u011b zni\u010dil kolo \u0159editelova syna, bylo v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak. Bill se v\u016fbec nesna\u017eil dostat za jeho ochrann\u00fd \u0161t\u00edt. S\u00e1m jej tam pustil.<\/div>\n

Na kr\u00e1tkou chv\u00edli se odtrhl od jeho \u00fast, pohl\u00e9dl mu hluboce do o\u010d\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej op\u011bt pol\u00edbil. Tentokr\u00e1t o pozn\u00e1n\u00ed nal\u00e9hav\u011bji. Dychtiv\u011bji. Jako by um\u00edral na z\u00e1ke\u0159nou nemoc a ve\u0161ker\u00e1 nad\u011bje na z\u00e1chranu spo\u010d\u00edvala v hloubce t\u011bch \u00fast.<\/p>\n

P\u0159ipadal si jako na boji\u0161ti emoc\u00ed. Jeho nitro se trhalo na stovky mal\u00fdch kousk\u016f, p\u0159edstavuj\u00edc\u00edch jednotliv\u00e9 pocity, ale on neum\u011bl identifikovat ani jedin\u00fd. Nerozum\u011bl jim, proto\u017ee se s nimi nikdy p\u0159edt\u00edm nesetkal. Nev\u011bd\u011bl, zdali kon\u00e1 spr\u00e1vn\u011b, nebo d\u011bl\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed chybu sv\u00e9ho \u017eivota. Ale zoufale tou\u017eil zjistit, pro\u010d mu na \u010dernovl\u00e1skovi tolik z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n

Tentokr\u00e1t ukon\u010dil l\u00edb\u00e1n\u00ed Bill. Vzd\u00e1lil se z bl\u00edzkosti jeho tv\u00e1\u0159e a s t\u011b\u017ek\u00fdm povzdechem si ot\u0159el nab\u011bhl\u00e9 rty. Sna\u017eil se p\u016fsobit vyrovnan\u011b, ale neda\u0159ilo se mu. Byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Se sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed sklouzl vedle Toma a dlouhou chv\u00edli pouze sledoval velik\u00e9 rozev\u0159en\u00e9 dlan\u011b v bl\u00edzkosti sv\u00fdch bok\u016f. Zabolelo jej, \u017ee nem\u016f\u017ee sly\u0161et, jestli tak\u00e9 jako on lap\u00e1 po dechu. Fakt, \u017ee si m\u016f\u017ee jeho hlas p\u0159edstavit pouze ve sv\u00e9 mysli, mu zp\u016fsoboval neuv\u011b\u0159itelnou bolest. Mo\u017en\u00e1 kdyby sly\u0161el, mluvil by s n\u00edm je\u0161t\u011b r\u00e1no. Kdyby byl jako ostatn\u00ed, mo\u017en\u00e1 by se jej nau\u010dil m\u00edt r\u00e1d. Mo\u017en\u00e1.<\/div>\n
\n
\u2026<\/div>\n
\n

Nestihl ani zachytit, co se d\u011bje, a u\u017e byla jeho tv\u00e1\u0159 v zajet\u00ed dlan\u00ed, kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed pozoroval. Siln\u011b stiskl rty a pohl\u00e9dl mu do o\u010d\u00ed. V t\u011bch jeho mohl spat\u0159it l\u00edtost, nic jin\u00e9ho. Tom se mu odm\u00edtal otev\u0159\u00edt. Byl jako n\u00e1dhern\u00e1 kniha, jej\u00ed\u017e obsah, m\u011bl z\u016fstat i nad\u00e1le skryt\u00fd a nep\u0159e\u010dten\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Co t-tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Pot\u0159eboval jsem s tebou mluvit. Hledal jsem t\u011b na tom ve\u010d\u00edrku. Pros\u00edm, nezdr\u017e\u00edm t\u011b dlouho, jen\u2026 mus\u00edm to ze sebe dostat.“<\/div>\n
Bill se tro\u0161ku narovnal a pozorn\u011bji si prohl\u00ed\u017eel jeho tv\u00e1\u0159. „Jsi v po\u0159\u00e1d-ku? Jsi hodn\u011b ble-d\u00fd.“<\/div>\n
Tom se nesm\u011ble pousm\u00e1l. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nerozd\u00fdchal to stoup\u00e1n\u00ed do Billova okna. „Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bill odt\u00e1hl jeho ruce, vstal a tv\u00e1\u0159\u00ed uk\u00e1zal sm\u011brem k velik\u00e9 posteli. Cht\u011bl, aby se Tom c\u00edtil pohodln\u011b. Ten p\u0159ik\u00fdvl, vstal a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Teprve tehdy jej do o\u010d\u00ed ude\u0159ilo nespo\u010detn\u00e9 mno\u017estv\u00ed knih, tvo\u0159\u00edc\u00edch t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu pokoje. S otev\u0159enou pusou do\u0161el k nejbli\u017e\u0161\u00ed polici a kone\u010dky prst\u016f obkresloval n\u00e1zvy jednotliv\u00fdch titul\u016f.<\/p>\n

„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee r\u00e1d \u010dte\u0161, ale tohle jsem ne\u010dekal.“<\/div>\n

„Jak jsi\u2026 se sem do-stal?“ zeptal se jej Bill, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e vyt\u00e1hl jednu z tlust\u00fdch star\u0161\u00edch knih a prohl\u00ed\u017eel si jej\u00ed obal. Kn\u00ed\u017eku je\u0161t\u011b chv\u00edli sv\u00edral v dlani a pot\u00e9 ji rychle vr\u00e1til na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d zasko\u010den Billovou sb\u00edrkou, se k n\u011bmu oto\u010dil tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Po strom\u011b.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Bill nevych\u00e1zel z \u00fadivu. Sledoval Toma obdivn\u00fdm i \u0161okovan\u00fdm pohledem z\u00e1rove\u0148, v\u00e1\u017en\u00e9 rysy jeho tv\u00e1\u0159e zm\u011bkly, na rty mu vystoupil slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Vylezl jsem oknem. Nic lep\u0161\u00edho m\u011b nenapadlo. Kdybych zvonil, nebo klepal-“ rozpa\u010dit\u011b si prohr\u00e1bl prameny vlas\u016f, ze kter\u00fdch mu na d\u016fkaz vyklouzlo tro\u0161ku jehli\u010d\u00ed a neopadan\u00e9ho list\u00ed. „Z\u0159ejm\u011b proto nevypad\u00e1m moc dob\u0159e. M\u00e1m toti\u017e \u0161\u00edlen\u00fd strach z v\u00fd\u0161ek.“<\/p>\n

Bill pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou, popo\u0161el bl\u00ed\u017e a vyt\u00e1hl mu pokroucen\u00fd l\u00edstek z ko\u0159\u00ednk\u016f vlas\u016f. „Mohl jsi zaz-vonit. T\u00e1-ta speci\u00e1l-n\u011b upravil zvonek. Kdy\u017e n\u011bk-do zazvon\u00ed, v cel\u00e9m do-m\u011b zablik\u00e1\u2026 sv\u011btlo,“ dlan\u00ed sklouzl pod\u00e9l Tomovy tv\u00e1\u0159e a\u017e na ramena. „Kro-m\u011b toho\u2026 mohl jsi mi to \u0159\u00edct po v\u00edke-ndu.“<\/div>\n

Tom sledoval jeho tv\u00e1\u0159. T\u0159epotaj\u00edc\u00ed se \u0159asy, vystoupl\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, vykrojen\u00e9 rty. Nemohl mu to \u0159\u00edct po v\u00edkendu. Tak dlouho by nevydr\u017eel.<\/div>\n
„Musel jsem za tebou p\u0159ij\u00edt dnes, proto\u017ee kdybych ti to ne\u0159ekl, ztratil bych odvahu a ne\u0159ekl bych ti to v\u016fbec. Lulu mi \u0159ekla, \u017ee ses nec\u00edtil dob\u0159e. V\u00edm, \u017ee se to v\u0161echno kaz\u00ed jenom kv\u016fli mn\u011b. U\u017e ti nechci v\u00edce ubli\u017eovat.“<\/div>\n
„Neubli\u017eu-je\u0161 mi.“ Bill rychle odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, ale Tom byl rychlej\u0161\u00ed. Op\u011bt ji zachytil do dlan\u00ed a kone\u010dky prst\u016f mapoval zaschl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch. „B-ylo mi to jen l\u00ed-to,“ dodal, jakmile si uv\u011bdomil, \u017ee se z toho stejn\u011b nevykrout\u00ed. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, co\u017e se projevovalo t\u00edm, \u017ee si p\u0159i vyslovov\u00e1n\u00ed jednotliv\u00fdch slov, musel pom\u00e1hat rukama.<\/p>\n

Tom s tich\u00fdm povzdechem dopadl zp\u011bt na podlahu, z\u00e1dy se op\u0159el o malou d\u0159ev\u011bnou bednu, kter\u00e1 byla zajist\u00e9 tak\u00e9 pln\u00e1 knih, a zav\u0159el o\u010di. Bill se v\u00e1hav\u011b kousl do rtu, prohr\u00e1bl si prameny havran\u00edch vlas\u016f a po krat\u0161\u00edm rozm\u00fd\u0161len\u00ed se usadil naproti n\u011bmu. Bradou se op\u0159el o kolena, vytvo\u0159il jak\u00e9si mal\u00e9, skl\u00ed\u010den\u00e9 klub\u00ed\u010dko. Jeho pohled pat\u0159il pouze Tomov\u00fdm \u00fast\u016fm, ze kter\u00fdch se pomalu za\u010dala linout slova. Ze za\u010d\u00e1tku byl nerv\u00f3zn\u00ed, mluvil rychle a Bill mu nedok\u00e1zal porozum\u011bt. Sotva rozeznal jednu v\u011btu, Tom u\u017e byl v polovin\u011b druh\u00e9. Po chv\u00edli v\u0161ak zm\u011bnil sv\u016fj postoj. P\u0159estal b\u00fdt k\u0159e\u010dovit\u00fd, frekvence jeho dechu se zklidnila, dokonce otev\u0159el o\u010di a op\u011btoval Bill\u016fv pohled.<\/p>\n

„Nejsem dobr\u00fd \u010dlov\u011bk, Bille. Alespo\u0148 ne takov\u00fd, za jak\u00e9ho m\u011b z\u0159ejm\u011b pokl\u00e1d\u00e1\u0161. M\u016f\u017ee za to t\u00e1ta. Nikdy mi nebyl p\u0159\u00edkladem. Byl pouze chod\u00edc\u00ed pen\u011b\u017eenkou, ale po citov\u00e9 str\u00e1nce nest\u00e1l za nic. A j\u00e1 jsem \u00fapln\u011b stejn\u00fd. Nikdy jsem nevid\u011bl, \u017ee by m\u00e1mu pol\u00edbil nebo pohladil. Dokonce i pohled, kter\u00fd j\u00ed v\u011bnoval, nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho s pohledem \u010dlov\u011bka, se kter\u00fdm si p\u0159eje\u0161 z\u016fstat do konce \u017eivota,“ rozt\u00e1hl nohy, aby se Bill mohl usadit mezi n\u011b a b\u00fdt mu bl\u00ed\u017e. Jakmile sev\u0159el jeho \u00fazk\u00e9 boky ve v\u00e1hav\u00e9m objet\u00ed, c\u00edtil se mnohem l\u00e9pe. „Neum\u011bl j\u00ed \u0159\u00edct, \u017ee ji m\u00e1 r\u00e1d. A j\u00e1 to bohu\u017eel tak\u00e9 nedok\u00e1\u017eu.“<\/div>\n

„Ne v\u0161ich-ni dok\u00e1\u017eou otev\u0159e-n\u011b mluvit o tom, co c\u00ed-t\u00ed.“<\/div>\n
Bill mu v\u011bnoval plach\u00fd \u00fasm\u011bv, ze kter\u00e9ho Tom nedok\u00e1zal spustit pohled. Mohl pokra\u010dovat. Mohl mu \u0159\u00edct o tom, kolik holek, na jejich\u017e jm\u00e9na si nevzpom\u00ednal, jeho \u017eivotem pro\u0161lo, ale jak\u00fd by to v\u016fbec m\u011blo smysl? Nic pro n\u011bj neznamenaly a kv\u016fli st\u00edn\u016fm bujar\u00e9 minulosti necht\u011bl ubl\u00ed\u017eit sv\u00e9 budoucnosti.<\/p>\n

„Asi m\u00e1\u0161 pravdu,“ vyrovnal se a naklonil dop\u0159edu. Jejich tv\u00e1\u0159e d\u011blilo necel\u00fdch deset centimetr\u016f.<\/div>\n

„Cht\u011bl jsem se ti jenom omluvit za to dne\u0161n\u00ed r\u00e1no. Bylo toho tolik, co jsem ti cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee jsem ze sebe v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku nedok\u00e1zal dostat v\u016fbec nic.“<\/div>\n
„Nemu-s\u00ed\u0161 se mi omlouvat. Nezlob-\u00edm se na tebe.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi n\u011bco sl\u00edbit, Bille?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pomalu p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee a\u0165 u\u017e se doslechne\u0161 cokoli o mn\u011b, m\u00e9m prosp\u011bchu ve \u0161kole, probl\u00e9mech, kter\u00e9 m\u011b dostaly k prosp\u011b\u0161n\u00fdm prac\u00edm, nebude\u0161 se kv\u016fli tomu tr\u00e1pit, ano?“ Nat\u00e1hl ruku a prsty jej m\u011bkce pohladil po l\u00edci. „Mysl\u00edm, \u017ee po dne\u0161ku m\u011b m\u00fd prarodi\u010de budou pomlouvat po cel\u00e9m m\u011bst\u011b, jenom aby mi je\u0161t\u011b v\u00edce znep\u0159\u00edjemnili \u017eivot.“<\/div>\n
„Nevych\u00e1-z\u00edte spolu?“<\/p>\n

Tom dlouhou chv\u00edli pouze pozoroval Billovu tv\u00e1\u0159. Nikdy se nesetkal s podobn\u00fdm \u010dlov\u011bkem. N\u011bkdo takov\u00fd jako Bill nebyl stvo\u0159en pro zlo dne\u0161n\u00edho sv\u011bta. P\u0159\u00edli\u0161 k\u0159ehk\u00fd a zraniteln\u00fd. Tak bezmocn\u00fd v\u016f\u010di n\u00e1strah\u00e1m okol\u00ed. Vystav\u011bl si sv\u016fj sv\u011bt na z\u00e1kladech p\u0159\u00edtomnost\u00ed d\u011bt\u00ed a popsan\u00fdch str\u00e1nek knih, ale ani jedno ani druh\u00e9 nevytv\u00e1\u0159elo obrysy opravdov\u00e9ho sv\u011bta. A mo\u017en\u00e1 to tak bylo lep\u0161\u00ed. I bez toho v\u0161eho byl \u00fa\u017easn\u00fdm, inteligentn\u00edm a vz\u00e1cn\u00fdm \u010dlov\u011bkem.<\/div>\n

„Ani ne,“ promluvil chv\u011bj\u00edc\u00edm se hlasem, v o\u010d\u00edch uc\u00edtil nep\u0159\u00edjemnou p\u0159\u00edtomnost slz. Tomuhle t\u00e9matu se poka\u017ed\u00e9 oklikou vyh\u00fdbal. I nyn\u00ed mu nebylo p\u0159\u00edli\u0161 do \u0159e\u010di. Sklonil tv\u00e1\u0159 a \u010dekal, dokud ten sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit zase neodezn\u00ed.<\/div>\n
Bill okam\u017eit\u011b poznal, \u017ee by m\u011bl zm\u011bnit sm\u011br, kter\u00fdm se ub\u00edrala jejich konverzace. P\u0159isunul se je\u0161t\u011b o kousek bl\u00ed\u017e a pohladil Tomovu sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„Posled-n\u00ed dobou to ani mezi mnou a t\u00e1tou p\u0159\u00edli\u0161 \u2026nefunguje.“<\/div>\n

„Pro\u010d?“ Tom se na n\u011bj smutn\u011b zad\u00edval. Modlil se, aby on nebyl d\u016fvodem jejich probl\u00e9m\u016f. Po rozhovoru s prarodi\u010di m\u011bl pocit, \u017ee je d\u016fvodem v\u0161eho \u0161patn\u00e9ho.<\/div>\n
„Po t\u00e9 neho-d\u011b se hodn\u011b zm\u011bnil. V\u00edm\u2026 \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d, ale nej-sem si jist, jestli to\u2026 d\u00e1v\u00e1 najevo nejlep-\u0161\u00edm zp\u016fsobem. N\u011bkdy mi sv\u00fdm cho-v\u00e1n\u00edm\u2026 opravdu ubli\u017euje.“<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed. Ale m\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluje. Chlub\u00ed se tebou, \u0159\u00edk\u00e1 o tob\u011b tak kr\u00e1sn\u00e9 v\u011bci. Mysl\u00edm, \u017ee to v\u0161echno zvl\u00e1d\u00e1 jenom d\u00edky tob\u011b. Jsi jako pil\u00ed\u0159, o kter\u00fd se m\u016f\u017ee v nejhor\u0161\u00edch chv\u00edl\u00edch op\u0159\u00edt. Tak\u017ee i kdy\u017e se n\u011bkdy chov\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u011b, nemysl\u00ed to tak. M\u00e1 o tebe pouze strach a chce pro tebe jenom to nejlep\u0161\u00ed.“<\/p>\n

Bill odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a op\u011bt se soust\u0159edil na d\u011bn\u00ed za okny. Vzduchem v\u00ed\u0159ily stovky sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, tan\u010dily sv\u016fj vlastn\u00ed, neprozkouman\u00fd druh tance a p\u016fsobily p\u0159itom magicky tajemn\u011b. Bill si ob\u010das p\u0159edstavoval, \u017ee mu Toma p\u0159iv\u00e1ly do \u017eivota pr\u00e1v\u011b ony. Potkali se s p\u0159\u00edchodem prvn\u00edho sn\u011bhu a nyn\u00ed, kdy\u017e se k n\u011bmu vr\u00e1til, op\u011bt sn\u011b\u017eilo. Mo\u017en\u00e1 to zn\u011blo p\u0159\u00edli\u0161 poh\u00e1dkov\u011b ale pro chlapce, kter\u00fd na p\u0159\u00edb\u011bz\u00edch o kouzeln\u00fdch bytostech a tvorech vyrostl, to bylo zcela p\u0159irozen\u00e9.<\/div>\n

Volnou dlan\u00ed si p\u0159ejel po b\u0159i\u0161e. I v jeho nitru se tak\u00e9 odehr\u00e1valo mali\u010dk\u00e9 kouzlo.<\/div>\n
N\u00e1hle bylo tolik t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159edstavit si \u017eivot bez Toma. A\u0165 u\u017e byl jak\u00fdkoli, probouzel v n\u011bm n\u00e1dhern\u00e9 pocity. Byl jeho nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed knihou. Knihou, kter\u00e1 se mo\u017en\u00e1 nach\u00e1zela na nejvy\u0161\u0161\u00ed polici a nemohl na ni dos\u00e1hnout, to v\u0161ak neznamenalo, \u017ee netou\u017eila po tom b\u00fdt objevena, p\u0159e\u010dtena, pochopena.<\/p>\n

N\u011bkolikr\u00e1t zamrkal, \u0161pi\u010dkou jazyka si opatrn\u011b navlh\u010dil rty a v p\u0159\u00edm\u00e9m o\u010dn\u00edm kontaktu pomalu vysedl na Tom\u016fv kl\u00edn. Ruce i nohy spu\u0161t\u011bn\u00e9 pod\u00e9l t\u011bla. Poprv\u00e9 se seznamoval s tak otev\u0159enou bl\u00edzkost\u00ed lidsk\u00e9ho t\u011bla. Tomova v\u016fn\u011b ji\u017e op\u011bt vyt\u011bsnila z m\u00edstnosti v\u0161echen kysl\u00edk. Rozt\u0159esen\u011b d\u00fdchal a vn\u00edmal, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m. Tom reagoval na jeho bl\u00edzkost \u00fapln\u011b stejn\u011b.<\/div>\n

„Nem\u016f-\u017eu ti to sl\u00edbit\u2026 nechci, abys\u2026 aby-s byl smutn\u00fd. Tr\u00e1-p\u00ed m\u011b to.“<\/div>\n
Tom se zlehka dotkl tmav\u00fdch hladk\u00fdch vlas\u016f, jemn\u011b je propl\u00e9tal mezi prsty jako nejvz\u00e1cn\u011bj\u0161\u00ed hedv\u00e1b\u00ed a pomalu si k sob\u011b nakl\u00e1n\u011bl Billovu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Takov\u00fd je \u017eivot. Ale neskl\u00e1d\u00e1 se pouze z t\u011bch o\u0161kliv\u00fdch chvil. Nap\u0159\u00edklad tahle je moc hezk\u00e1,“ pousm\u00e1l se a ukazov\u00e1\u010dkem dloubl Billovi do \u0161pi\u010dky nosu. Ten se uculil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, o\u010di rozz\u00e1\u0159en\u00e9 a do\u0161iroka rozev\u0159en\u00e9.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d\u2026 \u017ee jsi ta-dy.“ Bill se netrp\u011bliv\u011b zavrt\u011bl. Za\u010d\u00ednaly se mu potit ruce. Nemohl s Tomem u\u017e v\u00edce mluvit. Nedok\u00e1zal sledovat jeho rty, ani\u017e by neomdl\u00e9val touhou op\u011bt jej pol\u00edbit.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem taky r\u00e1d,“ Tom zhluboka vdechoval v\u016fni Billov\u00fdch \u010derstv\u011b umyt\u00fdch vlas\u016f. Rozpa\u010dit\u011b jej hladil po boc\u00edch a i p\u0159es hrubou l\u00e1tku svetru c\u00edtil, jak se chv\u011bje.<\/p>\n

„M-m\u00e1\u0161 moc milou\u2026 m\u00e1mu,“ Bill u\u017e sam\u00fdm zoufalstv\u00edm netu\u0161il, co \u0159\u00edct. Necht\u011bl mluvit, a z\u00e1rove\u0148 nedok\u00e1zal z\u016fstat ti\u0161e.<\/div>\n

Tom se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b v\u00edc, mezera d\u011bl\u00edc\u00ed jejich tv\u00e1\u0159e se n\u00e1hle prom\u011bnila v minim\u00e1ln\u00ed kousek prostoru. Byli si tak bl\u00edzko, \u017ee se d\u011blili o vzduch, p\u0159ij\u00edmali kysl\u00edk toho druh\u00e9ho.<\/div>\n
„Zamilovala si t\u011b.“<\/div>\n
„A co\u2026 my, To-me?“ Billovy rty se zlehka ot\u00edraly o Tomovu \u010delist. „Co toh-le znamen\u00e1?“<\/div>\n
Zad\u00edvali se jeden druh\u00e9mu do o\u010d\u00ed a v dal\u0161\u00edm okam\u017eiku u\u017e se l\u00edbali. Tom si Billa siln\u011b p\u0159itiskl na sv\u00e9 t\u011blo, ten mu poslu\u0161n\u011b omotal nohy kolem bok\u016f a ruce kolem krku a nal\u00e9hav\u011b se k n\u011bmu p\u0159itulil. Tomovy ruce spo\u010d\u00edvaly zapleten\u00e9 v Billov\u00fdch vlasech. Jako \u017e\u00edzniv\u00fd, plenil Billova \u00fasta s v\u011bdom\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1 to nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed obdob\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota. Odsunul se od n\u011bj, op\u0159el se \u010delem o to jeho a t\u011b\u017ece d\u00fdchal proti jeho pootev\u0159en\u00fdm \u00fast\u016fm.<\/p>\n

„Neb-ylo to \u0161patn\u00e9? J-j\u00e1 jsem to\u2026 dlouho ned\u011blal,“ ozval se Bill zesl\u00e1bl\u00fdm hlasem, mocn\u011b lapaj\u00edc po dechu. Tom jej zlehka chytil za tv\u00e1\u0159.<\/div>\n

„Jak dlouho?“<\/div>\n
„Napos-led s copatou Emou. V\u0161ich-ni j\u00ed \u0159\u00edka-li tlust\u00e1 Ema, ale mn\u011b\u2026 j\u00ed bylo l\u00edto. Asi jsem – se j\u00ed l\u00edbil, jed-noho dne m\u011b p\u0159i-sedla a pol\u00edbila,“ p\u0159iznal a teprve ve chv\u00edli, kdy ta slova opustila jeho rty, si uv\u011bdomil, co vlastn\u011b \u0159ekl. Rud\u00fd a\u017e za u\u0161ima nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou a rozhl\u00ed\u017eel se, kudy by m\u011bl ut\u00e9ct.<\/div>\n
Tom se rozesm\u00e1l a v\u011bnoval mu rychl\u00fd polibek. „Tak\u017ee copat\u00e1 Ema je mou silnou konkurenc\u00ed.“<\/div>\n
„U\u017e ani ne. By-lo mi tehdy deset. Od t\u00e9 do-by jsem to nikomu ne-dovolil. Vlastn\u011b\u2026 se o to ani nik-do nepokou-\u0161el. D\u011bti a kn\u00ed\u017e-ky. Ni\u010d\u00edm ji-n\u00fdm jsem ne\u017eil.“<\/div>\n
Tom otev\u0159el \u00fasta a chystal se odpov\u011bd\u011bt, ale pr\u00e1v\u011b tehdy uc\u00edtil na dlani n\u011bco tepl\u00e9ho. P\u0159ekvapen\u011b se ohl\u00e9dl a zjistil, \u017ee mu u boku sed\u00ed ten nejtlust\u011bj\u0161\u00ed a nejrozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed pes, jak\u00e9ho kdy vid\u011bl. Up\u00edral na n\u011bj sv\u00e1 unaven\u00e1 kukadla, l\u00edn\u011b vrt\u011bl ocasem a hrav\u011b do n\u011bj dloubal \u010dum\u00e1kem.<\/p>\n

„Ty bude\u0161 asi Bu\u0159t\u00edk, \u017ee ano?“ S \u00fasm\u011bvem k n\u011bmu promluvil, ale star\u00fd baset mu v\u016fbec nev\u011bnoval pozornost. Sledoval Billovy dlan\u011b, ze kter\u00fdch je\u0161t\u011b c\u00edtil poz\u016fstatky sladk\u00fdch su\u0161enek.<\/div>\n

„On nero-zum\u00ed, Tome. Je stej-n\u00fd jako j\u00e1.“<\/div>\n
Tom se zad\u00edval zp\u011bt na Billa a spat\u0159il za jeho mil\u00fdm \u00fasm\u011bvem velik\u00e9 mno\u017estv\u00ed bolesti. „Nesly\u0161\u00ed. Zn\u00e1 pou-ze povely dlan\u00ed.“<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed.“ Nat\u00e1hl se, aby jej mohl n\u011b\u017en\u011b po\u0161kr\u00e1bat za u\u0161ima. Bu\u0159t\u00edk se jako bochn\u00edk velik\u00e9ho chleba rozvalil na z\u00e1da, vystr\u010dil p\u0159edn\u00ed tlapy a po\u017eitk\u00e1\u0159sky se nech\u00e1val rozmazlovat. Bill jej sledoval m\u011bkk\u00fdm pohledem a zoufale vydechl, jakmile na sv\u00fdch rtech op\u011bt uc\u00edtil p\u0159\u00edtomnost t\u011bch Tomov\u00fdch.<\/div>\n
„Za\u010dneme hned z\u00edtra.“<\/div>\n
„S \u010d\u00edm?“<\/div>\n
„Nau\u010d\u00ed\u0161 m\u011b ty povely i z\u00e1kladn\u00ed prvky znakov\u00e9 \u0159e\u010di. P\u016fjdeme n\u011bkam daleko odsud, vezmeme i Bu\u0159t\u00edka a u\u017eijeme si hezk\u00fd den. J\u00e1 se postar\u00e1m o to, abys u\u017e nikdy nebyl otrokem d\u011bt\u00ed a knih a ty m\u011b nau\u010d\u00ed\u0161 c\u00edtit,“ op\u011bt l\u00e1skypln\u011b vs\u00e1l p\u00e1r pln\u00fdch rt\u016f. „Vz\u00e1jemn\u011b si pom\u016f\u017eeme.“<\/div>\n
Bill se na n\u011bj dlouze zad\u00edval. Vp\u00edjel se mu do o\u010d\u00ed a nedok\u00e1zal se p\u0159estat usm\u00edvat. Zd\u00e1lo se mu to, nebo jim skute\u010dn\u011b pomalounku za\u010d\u00ednal rozum\u011bt?<\/div>\n
Nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl, kone\u010dky prst\u016f pohladil Tomovy usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se rty. Nezd\u00e1lo se mu to. Byl mu o kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

„Pro\u010d ses vr\u00e1til?“<\/em><\/div>\n

„I maminka si ode m\u011b pot\u0159ebovala odpo\u010dinout,“ odv\u011btilo ml\u00e1d\u011b smutn\u00fdm hlasem a zku\u0161en\u00fdm pohybem p\u0159ed vlka polo\u017eilo \u00fahledn\u011b zabalen\u00fd bal\u00ed\u010dek. „P\u0159inesl jsem v\u00e1m lesn\u00ed jahody. Ty m\u00e1m nejrad\u011bji.“<\/em><\/div>\n
„Vr\u00e1til ses jenom kv\u016fli tomu?“<\/em><\/div>\n
Vlk se na nab\u00edzen\u00e9 j\u00eddlo nedok\u00e1zal u\u017e ani pod\u00edvat. P\u0159ipravovalo jej i o posledn\u00ed zbytky s\u00edly. U\u017e jenom pohled na sladk\u00e9 ovoce jej d\u011blal slab\u0161\u00edm.<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b hrav\u011b zast\u0159ihalo u\u0161ima a pozorn\u011b si jej prohl\u00ed\u017eelo. „Nevypad\u00e1te dob\u0159e.“ Ka\u017ed\u00fd si \u0159\u00edkal sv\u00e9 a odm\u00edtal vn\u00edmat slova toho druh\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Na n\u011bco jsem se t\u011b ptal, mali\u010dk\u00fd.“<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b cht\u011blo zase n\u011bco nam\u00edtnout, ale nakonec si to rozmyslelo. Pora\u017een\u011b sv\u011bsilo hlavu a p\u0159istoupilo bl\u00ed\u017e. „Bylo mi smutno,“ p\u00edplo nesly\u0161n\u011b.<\/em><\/div>\n
Vlkovo srdce ji\u017e zase tlouklo jako o z\u00e1vod. Op\u011bt se vr\u00e1til mezi \u017eiv\u00e9. P\u0159\u00edtomnost srne\u010dka m\u011bla na jeho unavenou du\u0161i, p\u0159\u00edmo blahod\u00e1rn\u00ed \u00fa\u010dinky. Zad\u00edval se na okoln\u00ed p\u0159\u00edrodu a s \u00fasm\u011bvem sledoval posv\u00e1tn\u00fd mod\u0159\u00edn.<\/em> <\/p>\n

Sv\u011bt se zd\u00e1l n\u00e1hle mnohem hez\u010d\u00ed. Tr\u00e1va zelen\u011bj\u0161\u00ed, ne\u00fanavn\u00fd zp\u011bv pt\u00e1k\u016f, snesiteln\u011bj\u0161\u00ed. V\u0161echno bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9. Barvit\u00e9 a skute\u010dn\u00e9. Pokud je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed bojoval s touhou zachr\u00e1nit se a ulovit si n\u011bco k j\u00eddlu, p\u0159i pohledu do t\u011bch kouzeln\u00fdch o\u010d\u00ed jej ve\u0161ker\u00e1 touha p\u0159e\u0161la. V\u011bd\u011bl, \u017ee d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji zem\u0159e, ale byl odhodl\u00e1n zem\u0159\u00edt jako jeho p\u0159\u00edtel, ne\u017e zabij\u00e1k, ze kter\u00e9ho by m\u011bl strach.<\/em><\/div>\n

Ve chv\u00edli, kdy se ml\u00e1d\u011b polo\u017eilo vedle n\u011bj a hlavu si op\u0159elo o jeho p\u0159edn\u00ed tlapu, nedok\u00e1zal reagovat jinak. Radost z jeho p\u0159\u00edchodu p\u0159ekonala ve\u0161kerou slabost. Naklonil svou statnou, chlupatou hlavu a l\u00e1skypln\u011b jej ol\u00edzl za u\u0161ima. Najednou m\u011bl v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
Nemluvili, neh\u00fdbali se, ale oba to v\u011bd\u011bli. Spole\u010dn\u011b p\u0159ekro\u010dili hranici a poru\u0161ili dosavadn\u00ed z\u00e1kony p\u0159\u00edrody. M\u011bli k sob\u011b bl\u00ed\u017e. Mnohem bl\u00ed\u017e.<\/em> <\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Tom si naplno vychutn\u00e1val Billovy ost\u00fdchav\u00e9 polibky. Hladil jeho m\u011bkk\u00e9, poddajn\u00e9 rty t\u011bmi sv\u00fdmi, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f se zlehka dot\u00fdkal jeho tv\u00e1\u0159e a doufal, \u017ee se v tu chv\u00edli zastav\u00ed sv\u011bt. Zem ji\u017e d\u00e9le nebude ob\u00edhat kolem slunce, hodinov\u00e9 ru\u010di\u010dky p\u0159estanou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4177","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4177","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4177"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4177\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4177"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4177"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4177"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}