{"id":4182,"date":"2014-03-04T16:00:00","date_gmt":"2014-03-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4169"},"modified":"2014-03-04T16:00:00","modified_gmt":"2014-03-04T15:00:00","slug":"mein-kampf-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/04\/mein-kampf-8\/","title":{"rendered":"Mein Kampf 8."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bill
<\/p>\n

16. z\u00e1\u0159\u00ed 1939<\/em><\/div>\n

Berlin<\/p>\n

Liebes Tagebuch,<\/em><\/div>\n

posledn\u00ed dobou m\u00e1m sam\u00e9 zr\u00e1dcovsk\u00e9 my\u0161lenky. Jsou zr\u00e1dcovsk\u00e9 v\u016f\u010di F\u00fchrerovi i \u0158\u00ed\u0161i. A je mi to jedno. Nikdo se to nikdy nedozv\u00ed.<\/em><\/div>\n
\u0160el jsem se proj\u00edt do kas\u00e1ren. Vy\u0161el jsem na dv\u016fr. V\u0161ichni tam byli, ale ml\u010deli. Bylo to divn\u00e9. Sly\u0161el jsem jen pravideln\u00e9 zvuky, jako by n\u011bkdo do n\u011b\u010deho pravideln\u011b ml\u00e1til. P\u0159i\u0161el jsem bl\u00ed\u017e a spat\u0159il jsem n\u011bco, na co nikdy nezapomenu. Na zemi le\u017eel Tom, nad n\u00edm st\u00e1l G\u00fcnhe se \u017eeleznou ty\u010d\u00ed a ml\u00e1til do n\u011bj. Podlomily se mi nohy.<\/p>\n

„P\u0159esta\u0148!“ zak\u0159i\u010del jsem. Okam\u017eit\u011b se zarazil. „V\u017edy\u0165 ho zabije\u0161!“<\/em><\/div>\n

„Usoudil jsem, \u017ee tresty, kter\u00e9 mu d\u00e1v\u00e1te vy, nesta\u010d\u00ed,“ \u0159ekl chladn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ale t\u00edmhle ho m\u016f\u017eete zab\u00edt,“ zas\u00edpal jsem.<\/em><\/div>\n
„K \u010demu je neposlu\u0161n\u00fd voj\u00e1k?“ zeptal se.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl jsem z n\u011bj ud\u011blat svou osobn\u00ed ochranku,“ zavr\u010del jsem. Oberf\u00fchrer vykulil o\u010di a pak zrudnul.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Omlouv\u00e1m se.“<\/em><\/div>\n
„To byste teda, kurva, m\u011bl! Kdo v\u00e1m dal povolen\u00ed vra\u017edit schopn\u00fd voj\u00e1ky?! Cel\u00fd t\u00fdden budete \u010distit hajzly a rozmysl\u00edm si, jestli nepo\u017e\u00e1d\u00e1m o degradaci!“ Zbledl a sklopil hlavu. Mezit\u00edm se Tom zvedl. Trochu vr\u00e1voral, ale jinak vypadal, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Za\u0159adil se k ostatn\u00edm. Na m\u011b se ned\u00edval. V\u011bnoval jsem posledn\u00ed vra\u017eedn\u00fd pohled Oberf\u00fchrerovi a d\u016fstojn\u011b odkr\u00e1\u010del.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Jednotka nacvi\u010dovala n\u011bjakou p\u0159ehl\u00eddku pro m\u011b, jako\u017ee na moje narozeniny. Trochu opo\u017ed\u011bn\u011b, ale m\u011bli jsme hodn\u011b pr\u00e1ce. Odpoledne mi to m\u011bli p\u0159edv\u00e9st, ale m\u011b to nezaj\u00edmalo. Zml\u00e1til ho \u017eeleznou ty\u010d\u00ed, proboha! A te\u010f bude d\u011blat n\u011bjak\u00e9 kraviny\u2026<\/em><\/div>\n
Musel jsem se tam j\u00edt pod\u00edvat. Asi m\u011b vedl osud nebo n\u011bco\u2026 Zrovna, kdy\u017e jsem vy\u0161el na dv\u016fr, Tom se zhroutil k zemi. Krve by se ve mn\u011b nedo\u0159ezal. Zachoval jsem v\u0161ak klidnou hlavu a tv\u00e1\u0159il se, \u017ee jsem nevid\u011bl G\u00fcnheho v\u00edt\u011bzn\u00fd pohled.<\/p>\n

„Sh\u00e4fere,“ \u0159ekl jsem klidn\u00fdm, vyrovnan\u00fdm hlasem.<\/em><\/div>\n

„Ano?“ SS-Mann se na m\u011b obez\u0159etn\u011b pod\u00edval.<\/em><\/div>\n
„Odve\u010fte ho na o\u0161et\u0159ovnu.“ Voj\u00e1k p\u0159ik\u00fdvl a splnil m\u016fj rozkaz. Ostatn\u00ed reptali, \u017ee takhle nem\u016f\u017eou nacvi\u010dit svoji p\u0159ehl\u00eddku. K \u010demu to je?! K HOVNU.<\/p>\n

Tom byl na o\u0161et\u0159ovn\u011b s\u00e1m, proto\u017ee druh\u00fd mu\u017e, co tam byl, podlehl n\u00e1sledk\u016fm sv\u00e9ho zran\u011bn\u00ed, ale ten hajzl G\u00fcnhe si nedal pokoj. Sed\u011bl jsem ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i a t\u0159\u00e1sl se vzteky. M\u011bl jsem sto chut\u00ed za n\u00edm j\u00edt a d\u00e1t mu po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159es hubu.<\/em><\/div>\n

\u010cekal jsem. Hodn\u011b dlouho. O p\u016flnoci jsem se vpl\u00ed\u017eil na o\u0161et\u0159ovnu. Tom spal. Sedl jsem si na jeho l\u016f\u017eko. Pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i. Kdy\u017e nereagoval, alespo\u0148 \u0161estkr\u00e1t jsem mu zkontroloval tep, ne\u017e jsem se uklidnil. Kdyby ho pra\u0161til do hlavy\u2026 Uv\u011bdomoval jsem si, \u017ee m\u016f\u017ee m\u00edt n\u011bco zlomen\u00e9ho. Naklonil jsem se nad n\u011bj a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edbil. To ho probudilo. Otev\u0159el o\u010di a zamrkal.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal jsem se. A\u017e pozd\u011bji mi do\u0161lo, jak hloup\u00e1 ot\u00e1zka to byla.<\/em><\/div>\n

„Nen\u00ed to tak zl\u00e9,“ usm\u00e1l se.<\/em><\/div>\n
„Tak jako to, \u017ee jsi omdlel?“<\/em><\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 Asi bolest\u00ed.“ Zrudnul a odvr\u00e1til se. On se za to\u2026 styd\u011bl?<\/em><\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee ti bude brzy l\u00edp\u2026“<\/em><\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu t\u011b obejmout,“ \u0159ekl smutn\u011b. „Nem\u016f\u017eu se moc h\u00fdbat.“<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku.“ Sice m\u011b to mrzelo, ale nem\u011blo cenu mu to \u0159\u00edkat – je\u0161t\u011b by si to vy\u010d\u00edtal.<\/em><\/div>\n
„Myslel jsi v\u00e1\u017en\u011b to, co jsi \u0159\u00edkal?“<\/em><\/div>\n
„Co? \u017de G\u00fchne bude \u010distit hajzly? Naprosto.“<\/em><\/div>\n
„Ne\u2026“ zasm\u00e1l se. „\u017de ze m\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161 osobn\u00ed ochranku.“<\/em><\/div>\n
„No\u2026 Pl\u00e1cl jsem prvn\u00ed v\u011bc, co m\u011b napadla,“ p\u0159iznal jsem. „Ale pak jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel\u2026 A nebylo by to v\u016fbec \u0161patn\u00e9. Mohli bychom b\u00fdt po\u0159\u00e1d spolu.“<\/em><\/div>\n
„To by bylo super…'“ Zav\u0159el o\u010di a povzdechl si. „Bude\u0161 m\u00edt probl\u00e9my\u2026“<\/em><\/div>\n
„No a co,“ pokr\u010dil jsem rameny.<\/em><\/div>\n
„A co G\u00fchne? Nebude si st\u011b\u017eovat?“<\/em><\/div>\n
„A\u0165 si to u\u017eije. Mysl\u00edm si, \u017ee ten trest ani nen\u00ed dostate\u010dn\u00fd. Nejrad\u0161i bych ho tou ty\u010d\u00ed uml\u00e1til\u2026 Nebo to ud\u011blat n\u011bkomu, na kom mu z\u00e1le\u017e\u00ed, a nutit ho to sledovat. To by byl ten nejp\u0159im\u011b\u0159en\u011bj\u0161\u00ed trest.“<\/em><\/div>\n
„Docela z tebe jde strach, kdy\u017e se vztek\u00e1\u0161\u2026“<\/em><\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. P\u0159ijdu z\u00edtra,“ dodal jsem a zvedl se. „Dobrou noc.“<\/em><\/div>\n
„Dobrou\u2026“<\/em><\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Dlouho jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Mus\u00edm n\u011bjak za\u0159\u00eddit, abych ho m\u011bl u sebe\u2026<\/p>\n

17. z\u00e1\u0159\u00ed 1939<\/em><\/div>\n

Berlin<\/p>\n

Liebes Tagebuch,<\/em><\/div>\n

dnes je prvn\u00ed den Oberf\u00fchrerova myt\u00ed z\u00e1chod\u016f. \u0160el jsem se na to pod\u00edvat. Celou dobu jsem st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a op\u00edral se o futra. U\u017e\u00edval jsem si ten pohled. Potom, co skon\u010dil, jsem se vr\u00e1til za Tomem na o\u0161et\u0159ovnu. Za\u0159\u00eddil jsem to. \u0158ekl jsem, \u017ee mu pot\u0159ebuju vysv\u011btlit, co m\u00e1 jako moje ochranka v\u0161echno na pr\u00e1ci a vzal jsem si ho k sob\u011b. Jsem v\u00e1\u017en\u011b geni\u00e1ln\u00ed. Proti tomuhle nem\u016f\u017ee nikdo nic nam\u00edtat. Ulo\u017eil jsem Toma do sv\u00e9 postele. Najednou se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Otev\u0159el jsem je a za nimi st\u00e1l jeden z Untersturmf\u00fchrer\u016f – matn\u011b jsem si vzpom\u00ednal, \u017ee je to G\u00fchneho poskok.<\/em><\/div>\n
„Obergruppenf\u00fchrere!“ zaheiloval.<\/em><\/div>\n
„Co je?“ zavr\u010del jsem.<\/em><\/div>\n
„Oberf\u00fchrer mi poru\u010dil, abych tady dohl\u00ed\u017eel na neposlu\u0161n\u00e9ho voj\u00e1ka,“ \u0159ekl.<\/em><\/div>\n
„Jo?“ povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. „A pro\u010d on se sere do m\u00fdch z\u00e1le\u017eitost\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, asi si mysl\u00ed, \u017ee to v\u00ed l\u00edp,“ u\u0161kl\u00edbl se.<\/em><\/div>\n
„Aha, to znamen\u00e1, \u017ee m\u00e1 r\u00e1d tu sv\u011b\u017e\u00ed v\u016fni soci\u00e1ln\u00edch za\u0159\u00edzen\u00ed.“ Probodl m\u011b vztekl\u00fdm pohledem, ale ne\u0159ekl nic. „Tak\u017ee laskav\u011b vypadn\u011bte,“ \u0159ekl jsem mile. „Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d tu vel\u00edm j\u00e1.“<\/em><\/div>\n
„Na jak dlouho,“ zasy\u010del. Kdy\u017e ode\u0161el, chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co mi \u0159ekl. Jestli se Obergruppenf\u00fchrerem stane G\u00fcnhe\u2026<\/em><\/div>\n
Co s n\u00e1mi bude?<\/p>\n

<\/em> Tom<\/p>\n

Kdy\u017e Georg ode\u0161el, Bill se tv\u00e1\u0159il zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„To se pt\u00e1\u0161 ty?“ Na to jsem neodpov\u011bd\u011bl. Bill p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9 posteli a sedl si ke mn\u011b. Chytil m\u011b za ruku a propletl si se mnou prsty. Trochu jsem se pousm\u00e1l a nato\u010dil se na bok, abych na n\u011bj dob\u0159e vid\u011bl. P\u0159itom jsem si ale n\u011bjak \u0161patn\u011b p\u0159isk\u0159\u00edpl potlu\u010den\u00e1 z\u00e1da. Bolestn\u011b jsem sykl. Bill m\u011b jemn\u011b chytil za ramena a p\u0159eto\u010dil m\u011b zp\u00e1tky. „Le\u017e,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 m\u011bl bych se vr\u00e1tit k jednotce, abys nem\u011bl pot\u00ed\u017ee.“<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu,“ zavrhl okam\u017eit\u011b. Pohladil m\u011b po ruce. „Tome, m\u016f\u017ee\u0161 chodit?“ zeptal se.<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d?“ nech\u00e1pal jsem.<\/div>\n
„No, jestli zvl\u00e1dne\u0161 chodit,“ zopakoval.<\/div>\n
„Jo.“ Odpov\u011bd\u011bl jsem trochu nejist\u011b. Pro\u010d ho to zaj\u00edm\u00e1?<\/div>\n
„A b\u011bhat?“<\/div>\n
„Asi by se to dalo\u2026 Ale bude m\u011b to bolet,“ vydechl jsem. Zaduman\u011b pok\u00fdval hlavou. „Co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu?“ povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ale to nic, jen se pt\u00e1m,“ mrkl na m\u011b. P\u0159em\u011b\u0159il jsem si ho podez\u0159\u00edvav\u00fdm pohledem, ale u\u017e jsem to ne\u0159e\u0161il. Naklonil se ke mn\u011b a a\u017e p\u0159ehnan\u011b opatrn\u011b m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

„Neboj, nejsem mrz\u00e1k,“ zasm\u00e1l jsem se.<\/div>\n

„Ale mohl jsi b\u00fdt,“ \u0159ekl smutn\u011b a uhnul pohledem.<\/div>\n
„Jen\u017ee nejsem,“ ujistil jsem ho s \u00fasm\u011bvem a opatrn\u011b se vyhoupl do sedu. Sakra, jau, post\u011b\u017eoval jsem si v duchu. N\u011bjakou chv\u00edli jsme si pov\u00eddali, ne\u017e se zvedl s t\u00edm, \u017ee mus\u00ed j\u00edt n\u011bco zkontrolovat.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0161pitl jsem.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky,“ zavolal ze dve\u0159\u00ed a ode\u0161el.<\/p>\n

Z\u016fstal jsem v jeho kancel\u00e1\u0159i s\u00e1m. P\u0159ipadal jsem si dost divn\u011b. A nav\u00edc, kdyby sem te\u010f n\u011bkdo p\u0159i\u0161el, m\u011bl bych asi dost slu\u0161n\u00fd pr\u016fser. Najednou zazvonil telefon. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se po n\u011bm pod\u00edval. Do h\u00e1je, co m\u00e1m d\u011blat? L\u00e1mal jsem si s t\u00edm hlavu, ale nic jsem nevymyslel. Nakonec jsem tedy z\u016fstal sed\u011bt a po\u010dkal, a\u017e zvon\u011bn\u00ed neutichne. Jen douf\u00e1m, \u017ee z toho kv\u016fli mn\u011b nebude m\u00edt Bill probl\u00e9my. Mohl jsem jen doufat, \u017ee to nebylo nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Po chvilce jsem to nechal b\u00fdt s t\u00edm, \u017ee to mo\u017en\u00e1 zdr\u017e\u00ed F\u00fchrera od d\u011bl\u00e1n\u00ed n\u011bjak\u00fdch dal\u0161\u00edch nechutnost\u00ed. Sice to nebude nic hv\u011bzdn\u00e9ho, ale aspo\u0148 n\u011bco. Po tom, co jsem tohle v\u0161echno zv\u00e1\u017eil, jsem byl r\u00e1d, \u017ee jsem to nezvedl nebo n\u011bkoho nesh\u00e1n\u011bl, aby to ud\u011blal. A nav\u00edc, pob\u00edhat tady po kas\u00e1rn\u00e1ch v tomhle stavu by taky nebylo nejchyt\u0159ej\u0161\u00ed. Zvedl jsem ruku a p\u0159itiskl si dla\u0148 na napuchl\u00fd obli\u010dej. Rad\u0161i jsem ani necht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak to mus\u00ed vypadat. Roztr\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed, u\u017e mi sice na o\u0161et\u0159ovn\u011b se\u0161ili, ale stejn\u011b. Musel jsem vypadat jako zpr\u00e1skan\u00fd pes. Ti\u0161e jsem si odfrkl. Tohle je\u0161t\u011b umocnilo moji nen\u00e1vist v\u016f\u010di Oberf\u00fchrerovi.<\/p>\n

Najednou se ve dve\u0159\u00edch objevil Bill. Sto\u010dil jsem k n\u011bmu pohled a pokusil se pousm\u00e1t.<\/div>\n

„Tak a je v\u0161echno v pohod\u011b. Dneska u\u017e nikam nemus\u00edm. Jen\u2026 Chce\u0161 don\u00e9st ve\u010de\u0159i?“ zeptal se nejist\u011b.<\/div>\n
„Ne, d\u00edky. To by vypadalo v\u00e1\u017en\u011b blb\u011b,“ odm\u00edtl jsem slu\u0161n\u011b. „Je\u0161t\u011b bys m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee n\u011bkdo volal.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
„Hm\u2026 Tak zavol\u00e1 znovu,“ pokr\u010dil rameny v nev\u011bdouc\u00edm gestu. Musel jsem se zasm\u00e1t.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Bill 16. z\u00e1\u0159\u00ed 1939 Berlin Liebes Tagebuch, posledn\u00ed dobou m\u00e1m sam\u00e9 zr\u00e1dcovsk\u00e9 my\u0161lenky. Jsou zr\u00e1dcovsk\u00e9 v\u016f\u010di F\u00fchrerovi i \u0158\u00ed\u0161i. A je mi to jedno. Nikdo se to nikdy nedozv\u00ed. \u0160el jsem se proj\u00edt do kas\u00e1ren. Vy\u0161el jsem na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[583],"tags":[],"class_list":["post-4182","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mein-kampf"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4182","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4182"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4182\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4182"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4182"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4182"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}