{"id":4186,"date":"2014-03-02T17:00:00","date_gmt":"2014-03-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4173"},"modified":"2014-03-02T17:00:00","modified_gmt":"2014-03-02T16:00:00","slug":"breaking-through-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/03\/02\/breaking-through-4\/","title":{"rendered":"Breaking Through 4."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Ahojte moji draz\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i,<\/em><\/div>\n

d\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji. Snad jen to je t\u0159eba \u0159\u00edct k va\u0161im \u00fa\u017easn\u00fdm koment\u00e1\u0159\u016fm, kv\u016fli kter\u00fdm pov\u00eddku p\u00ed\u0161u.<\/em><\/div>\n
A je\u0161t\u011b oprava – Mischulko, je pravda, \u017ee n\u011bjak\u00fd z\u00e1klad z psychologie m\u00e1m, ale v\u016fbec se v tom nevyzn\u00e1m n\u011bjak hloub\u011bji. Jen um\u00edm n\u011bkter\u00e9 v\u011bci zatracen\u011b dob\u0159e okec\u00e1vat.<\/em> O:)<\/div>\n
P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed dal\u0161\u00edho d\u00edlu. Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/p>\n

Neobvykl\u00fd z\u00e1jem dozv\u011bd\u011bt se v\u00edc<\/p>\n

<\/em><\/strong> Pond\u011bln\u00ed r\u00e1na pat\u0159ila k t\u011bm pohodov\u00fdm. Tomova prvn\u00ed hodina za\u010d\u00ednala teprve v deset hodin, tud\u00ed\u017e mohl d\u00e9le sp\u00e1t. Toto pond\u011bl\u00ed v\u0161ak do \u0161koly sp\u011bchal. Pot\u0159eboval sehnat alespo\u0148 p\u00e1r lid\u00ed, kte\u0159\u00ed s n\u00edm byli na p\u0159edm\u011btu Psychologie v praxi. Poda\u0159ilo se mu jich z celkov\u00e9ho po\u010dtu sehnat patn\u00e1ct. Do\u017eadoval se nahl\u00e9dnut\u00ed do jejich slo\u017eek, d\u00edky \u010demu\u017e se mu dostalo mnoha zvl\u00e1\u0161tn\u00edch pohled\u016f. Nakonec sm\u011bl nahl\u00e9dnout jen do osmi z t\u011bch patn\u00e1cti. N\u011bkte\u0159\u00ed nem\u011bli slo\u017eky u sebe, n\u011bkte\u0159\u00ed to zam\u00edtli, proto\u017ee m\u011bli strach, \u017ee jim ten hn\u011bdovlas\u00fd kluk vyrve slo\u017eky z rukou a p\u0159ijde na zp\u016fsob, jak slo\u017eky zam\u011bnit, a n\u011bkte\u0159\u00ed to odm\u00edtli jen z d\u016fvodu, \u017ee Toma neznali a nem\u011bli nejmen\u0161\u00ed z\u00e1jem projevit pomoc nebo ochotu sv\u00e9mu spolu\u017e\u00e1kovi. Jen osm z nich m\u011blo v hlav\u011b pravd\u011bpodobn\u011b v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Ochotn\u011b poskytly materi\u00e1ly k nahl\u00e9dnut\u00ed a je\u0161t\u011b k tomu p\u0159idali slu\u0161n\u00e9 a mil\u00e9 chov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

Zji\u0161t\u011bn\u00ed v\u0161ak Tomovi p\u0159\u00edli\u0161 nepomohlo. Vr\u00e1til mal\u00e9 d\u00edvce slo\u017eku zp\u011bt do rukou a mile, a\u010dkoli sklesle j\u00ed pod\u011bkoval. D\u00edvka mu odpov\u011bd\u011bla, \u017ee nem\u00e1 za co, a ode\u0161la. Tom se posadil na nejbli\u017e\u0161\u00ed lavi\u010dku na chodb\u011b fakulty a zap\u0159em\u00fd\u0161lel. Nic se prakticky nedov\u011bd\u011bl. Z osmi lid\u00ed m\u011blo 5 z nich pacienta s t\u00e9m\u011b\u0159 na slovo stejnou diagn\u00f3zou. Jen p\u0159\u00ed\u010diny se rozch\u00e1zely. To znamenalo, \u017ee pacient\u016f s panick\u00fdmi z\u00e1chvaty strachu a hr\u016fzy maj\u00ed v l\u00e9\u010debn\u011b n\u011bkolik des\u00edtek. T\u011b\u0161ilo jej, ale i z\u00e1rove\u0148 rozesmut\u0148ovalo, \u017ee ten chlapec mohl b\u00fdt jeho pacientem, ale taky nemusel. Nev\u011bd\u011bl, k jak\u00e9 stran\u011b se p\u0159iklonit sp\u00ed\u0161e.<\/p>\n

„\u010cau!“ Probralo jej nevyb\u00edrav\u00e9 str\u010den\u00ed Andreasovou p\u011bst\u00ed do ramene. M\u00edrn\u011b se zakym\u00e1cel a vr\u00e1til kamar\u00e1dovi pozdrav.<\/div>\n

„Teda Tr\u00fcmpere, lov\u00ed\u0161, nebo jsi loven? Dneska jsem t\u011b vid\u011bl s 6 holkama, poka\u017ed\u00e9 s jinou. Nev\u00edm, \u017ee bychom spolu v n\u011b\u010dem z\u00e1pasili,“ uchechtl se Andreas a posadil se vedle Toma.<\/div>\n
„O nic ne\u0161lo,“ m\u00e1vl nad t\u00edm Tom drobn\u011b rukou. Andreas se trochu zamra\u010dil.<\/div>\n
„Co je s tebou? Po\u0159\u00e1d ti vrt\u00e1 hlavou ten p\u00e1tek?“ Tom si promnul \u010delo.<\/div>\n
„Tak trochu.“<\/div>\n
„No jak se na tebe d\u00edv\u00e1m, tak sp\u00ed\u0161 v\u00edc ne\u017e trochu. K\u00e1mo, pus\u0165 to z hlavy. Jo uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to nebylo v\u016fbec p\u0159\u00edjemn\u00fd, ale stalo se. Zapome\u0148 na to.“<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm se po\u0159\u00e1d n\u011bjak provinile. Nav\u00edc na to budu myslet do doby, ne\u017e odevzd\u00e1me vypracovan\u00fd \u00fakol do Psychologie v praxi. Poka\u017ed\u00e9, kdy k tomu sednu, abych o krok postoupil d\u00e1l, tak se mi to vybav\u00ed,“ povzdechl si Tom.<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 si to p\u0159ipou\u0161t\u011bt. D\u00edval ses u\u017e do sv\u00e9 slo\u017eky?“ zaj\u00edmal se. Tom p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Sexu\u00e1ln\u011b t\u00fdran\u00fd pacient,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem.<\/div>\n
„Oh! No j\u00e1 m\u00e1m pravd\u011bpodobn\u011b n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 bylo sv\u011bdkem t\u00fdr\u00e1n\u00ed sv\u00e9 matky, tak\u017ee poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e usly\u0161\u00ed jen trochu zes\u00edlen\u00fd zvuk, dost\u00e1v\u00e1 z\u00e1chvat strachu. Je v l\u00e9\u010debn\u011b asi 5 t\u00fddn\u016f, tak\u017ee v m\u00e9 slo\u017ece toho moc nen\u00ed,“ pokr\u010dil ramenem.<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u00edt alespo\u0148 uleh\u010denou pr\u00e1ci,“ poznamenal Tom bez z\u00e1jmu.<\/div>\n
„Asi jo… hele, co kdybys p\u0159i\u0161el odpoledne k n\u00e1m? Jsem si jist\u00fd, \u017ee tentokr\u00e1t ti svou k\u00e1rou natrhnu prdel!“ p\u0159esko\u010dil Andy na jin\u00e9 t\u00e9ma, aby Toma dostal do jeho obvykl\u00e9 formy.<\/div>\n
\n
Tom se dlouze zamyslel. Andy u\u017e do n\u011bj skoro cht\u011bl \u0161\u0165ouchnout, jestli n\u00e1hodou neusnul, ale nakonec se mu odpov\u011bdi dostalo, ale ne zrovna t\u00e9, kterou on o\u010dek\u00e1val.<\/div>\n
„A\u017e jindy, Andy. Mus\u00edm n\u011bco za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„N\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Mus\u00edm na hodinu, uvid\u00edme se!“ vstal Tom z lavi\u010dky a mizel v davu na schodi\u0161ti. Andreas sledoval jeho z\u00e1da, dokud mu nezmizela ve vy\u0161\u0161\u00edm pat\u0159e. Okey. Tom byl mo\u017en\u00e1 daleko citliv\u011bj\u0161\u00ed a vn\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on, ale nemohl v\u011b\u0159it tomu, \u017ee by se t\u00edm p\u00e1tkem mohl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d u\u017e\u00edrat. Andy by se vsadil, \u017ee ten kluk je u\u017e d\u00e1vno v pohod\u011b. Bude muset vymyslet n\u011bco, co Toma dostane zp\u00e1tky z toho podivn\u00e9ho stavu.<\/p>\n

Zamra\u010dil se, kdy\u017e se vedle n\u011bj na lavi\u010dku posadila dvojice student\u016f a p\u0159ed jeho zrakem se tam bezosty\u0161n\u011b za\u010dali muchlovat. Uprost\u0159ed chodby! Ani se nesna\u017eili se n\u011bkam schovat jako obvykle. Andreas si odfrkl a vstal. S muml\u00e1n\u00edm n\u011b\u010deho o bezohlednosti v\u016f\u010di nezadan\u00fdm zmizel v p\u0159\u00edzem\u00ed budovy.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Prim\u00e1\u0159ka Schneiderov\u00e1 vytiskla zpr\u00e1vu o stavu pacienta a v kartot\u00e9ce hledala slo\u017eku pod p\u00edsmenem K. Z\u00e1m\u011brn\u011b nechala v po\u010d\u00edta\u010di kopii dokumentu, proto\u017ee z\u00e1hy zjistila, \u017ee pacientovu slo\u017eku dostal n\u011bkter\u00fd ze student\u016f univerzity, tud\u00ed\u017e mu bude muset zpr\u00e1vu pozd\u011bji p\u0159eposlat. Za\u0159adila v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a vy\u0161la z kancel\u00e1\u0159e. Hodila si t\u011b\u017ek\u00fd svazek kl\u00ed\u010d\u016f do kapsy b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b a rychle p\u0159eb\u011bhla p\u0159es mr\u00e1z, kter\u00fd venku pokryl sn\u011bhovou pokr\u00fdvku tvrdou vrstvou ledu. Zmizela v budov\u011b C a na chodb\u011b se oklepala. Tyhle p\u0159echody z tepla do zimy a zp\u011bt do tepla nejsou nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Kr\u00e1tce se pozdravila s pacienty, kte\u0159\u00ed byli ochotni prim\u00e1\u0159ce v\u011bnovat sv\u016fj voln\u00fd \u010das a prohodit s n\u00ed p\u00e1r zdvo\u0159ilostn\u00edch fr\u00e1z\u00ed. Pacienti, kte\u0159\u00ed nebyli tolik sv\u00e1zan\u00ed svoj\u00ed nemoc\u00ed.<\/p>\n

Dlouh\u00e1 chodba ji pak zavedla a\u017e do mal\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla propojen\u00e1 s pokojem s velk\u00fdm zrcadlem. Takhle mohly sestry sledovat pacienty, ani\u017e by pacienti v\u011bd\u011bli, kdy p\u0159esn\u011b jsou pod drobnohledem o\u0161et\u0159ovatel\u016f.<\/div>\n

„Zdrav\u00edm v\u00e1s, Adeleido,“ pozdravila prim\u00e1\u0159ka star\u0161\u00ed d\u00e1mu a zav\u0159ela za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ oplatila j\u00ed pozdrav a uk\u00e1zala na \u017eidli, kam se sm\u011bla prim\u00e1\u0159ka posadit. Dosedla na polstrovanou \u017eidli a nahlas vydechla.<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00fd den?“<\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho. V\u00e1\u017en\u011b jsem myslela, \u017ee ho budeme moct um\u00edstit do jeho pokoje u\u017e dnes,“ pod\u00edvala se l\u00edtostiv\u011b skrz sklo a uvolnila sv\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„Nev\u00edm pro\u010d, ale tentokr\u00e1t je to t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e kdy jindy. Nemohla jsem vej\u00edt dovnit\u0159 ani s j\u00eddlem,“ informovala prim\u00e1\u0159ku a rad\u011bji se nezmi\u0148ovala o zp\u016fsobu, jak\u00fdm museli do pokoje j\u00eddlo dopravit.<\/div>\n
Prim\u00e1\u0159ka znovu vydechla. V\u011bt\u0161inou byla schopn\u00e1 si osudy pacient\u016f nep\u0159ipou\u0161t\u011bt k t\u011blu, ale v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b bylo v\u0161e jinak.<\/p>\n

„Ozval se u\u017e jeho otec?“ vzpomn\u011bla si na sv\u00e9 na\u0159\u00edzen\u00ed. Adeleide zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n

„Sekret\u00e1\u0159ka mu nechala asi 5 vzkaz\u016f doma i v pr\u00e1ci, ale je\u0161t\u011b se bohu\u017eel neozval.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 i to m\u016f\u017ee b\u00fdt d\u016fvodem, pro\u010d reagoval o tolik h\u016f\u0159 ne\u017e obvykle. Jeho otec p\u0159et\u00e1hl interval, kdy se za sv\u00fdm synem p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bl pod\u00edvat. M\u011bl tu b\u00fdt u\u017e p\u0159ed m\u011bs\u00edcem.“<\/div>\n
„Nev\u00edm. N\u011bkdy mi p\u0159ijde, \u017ee otce v\u016fbec neregistruje. Je po\u0159\u00e1d v tom podivn\u00e9m snu.“<\/div>\n
„D\u00e1v\u00e1te mu st\u00e1le l\u00e9ky?“<\/div>\n
„P\u0159edev\u010d\u00edrem jsem za\u010dala sni\u017eovat d\u00e1vky, a te\u010f u\u017e dost\u00e1v\u00e1 minimum,“ p\u0159isunula Adeleide z\u00e1pis prim\u00e1\u0159ce, kter\u00e1 jej rychle p\u0159ejela o\u010dima.<\/div>\n
„Tak p\u0159ece jen alespo\u0148 mal\u00fd pokrok. Ve\u010der v\u00e1m pro n\u011bj p\u0159ivezou ve\u010de\u0159i. Pokus\u00edme se k n\u011bmu proniknout ve\u010der, a kdy\u017e se to poda\u0159\u00ed, p\u0159em\u00edst\u00edme ho do pokoje. Nechci ho tu dr\u017eet p\u0159\u00edli\u0161 dlouho,“ p\u0159el\u00e9tla p\u0159es jeho nete\u010dnou tv\u00e1\u0159, rozlou\u010dila se a z m\u00edstnosti ode\u0161la.<\/p>\n

Adeleide uklidila z\u00e1pis o dne\u0161n\u00edch d\u00e1vk\u00e1ch medikace a zav\u0159ela p\u0159\u00edslu\u0161nou slo\u017eku v po\u010d\u00edta\u010di. Byla zv\u011bdav\u00e1, zda j\u00ed bude ve\u010der dovoleno vej\u00edt do m\u00edstnosti.<\/div>\n

\n

*<\/p><\/div>\n

\n

Tom po\u010d\u00edtal minuty do konce semin\u00e1\u0159e. Jakmile se magistr nadechl, \u017ee ukon\u010d\u00ed hodinu, Tom u\u017e m\u011bl d\u00e1vno sbaleno a mizel ze \u0161koly. Po cest\u011b ze schod\u016f si zap\u00ednal bundu a natahovala \u010depici na u\u0161i. Sp\u011bchal. Ten n\u00e1pad k n\u011bmu p\u0159i\u0161el velmi rychle a on se rozhodl nad t\u00edm p\u0159\u00edli\u0161 nep\u0159em\u00fd\u0161let. Prost\u011b vyu\u017eije situace a nech\u00e1 se v\u00e9st intuic\u00ed. Popot\u00e1hl si ta\u0161ku na rameni, aby mu p\u0159estala padat, a svi\u017enou ch\u016fz\u00ed m\u00ed\u0159il od fakulty pry\u010d. Cestou nad\u00e1val s\u00e1m sob\u011b, aby se uklidnil, jinak mu d\u00e1 zledovat\u011bl\u00fd chodn\u00edk po\u0159\u00e1dnou lekci.<\/p>\n

Z\u00e1hy na to stanul p\u0159ed velkou kovovou, a p\u0159edev\u0161\u00edm jemu zn\u00e1mou br\u00e1nou, jej\u00ed\u017e m\u0159\u00ed\u017eov\u00e1n\u00ed pokr\u00fdvala slab\u00e1 vrstva sn\u011bhu. Tom se vyd\u00fdchal a nyn\u00ed u\u017e pomal\u00fdm a rozv\u00e1\u017en\u00fdm krokem do\u0161el k vr\u00e1tnici. Zaklepal na mal\u00e9 ok\u00e9nko, za kter\u00fdm vid\u011bl toho stejn\u00e9ho nevl\u00eddn\u00e9ho sta\u0159\u00edka, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b do \u010daje p\u0159il\u00e9val kapku rumu a p\u0159es velk\u00e9 tlust\u00e9 br\u00fdle m\u017eoural na k\u0159\u00ed\u017eovku, kter\u00e1 mu le\u017eela pod nosem. Zanad\u00e1val, kdy\u017e d\u00edky sv\u00e9 nepozornosti p\u0159elil, a \u010daj sm\u00edchan\u00fd s alkoholem se mu vycmrndal na st\u016fl a na je\u0161t\u011b nevylu\u0161t\u011bnou k\u0159\u00ed\u017eovku, co\u017e jej rozezlilo ze v\u0161eho nejv\u00edce.<\/p>\n

Tom zaklepal znovu a tentokr\u00e1t r\u00e1zn\u011bji. Sta\u0159\u00edk cukl hlavou a zaost\u0159il ven. Nejd\u0159\u00edv se v\u017edy pod\u00edval, kdo stoj\u00ed za oknem. Nejednou se mu stalo, \u017ee jeden z t\u011bch bl\u00e1zn\u016f dostal vych\u00e1zku a dostal z\u00e1chvat, pr\u00e1v\u011b kdy\u017e se vracel zp\u011bt. Mu\u017e byl p\u0159\u00edli\u0161 opatrn\u00fd na sv\u00e9 zdrav\u00ed, aby cokoli riskoval. Mlad\u00edk za oknem ale vypadal p\u0159i smyslech a sou\u010d\u00e1st\u00ed re\u00e1ln\u00e9ho sv\u011bta. Nav\u00edc mu op\u011btoval p\u0159\u00edm\u00fd pohled. Nat\u00e1hl se p\u0159es st\u016fl a odsunul ok\u00e9nko stranou. Pod\u00edval se na n\u011bj p\u0159es horn\u00ed hranu obrou\u010dek sv\u00fdch br\u00fdl\u00ed.<\/div>\n

„Co je, mladej?“ p\u0159e\u0161el bez pozdravu ihned k v\u011bci. Otev\u0159en\u00e9 ok\u00e9nko mu do vr\u00e1tnice pou\u0161t\u011blo vt\u00edravou zimu.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, mohl byste mi otev\u0159\u00edt br\u00e1nu, pros\u00edm?“<\/div>\n
„A to z jak\u00e9ho d\u016fvodu? M\u00e1\u0161 snad v \u00fastavu n\u011bjakou rodinu? Proto\u017ee n\u00e1v\u0161t\u011bvy jsou hl\u00e1\u0161eny dop\u0159edu. Na dne\u0161ek tu nic nen\u00ed,“ \u0159ekl a pozvedl knihu n\u00e1v\u0161t\u011bv.<\/div>\n
„Ne, nem\u00e1m tu rodinu.“<\/div>\n
„T\u00edm sp\u00ed\u0161 t\u011b dovnit\u0159 nepust\u00edm,“ zam\u00edtl d\u011bda a chystal se okno p\u0159ibouchnout, ale Tom jej zastavil.<\/div>\n
„Mohl byste mi alespo\u0148 zavolat pan\u00ed prim\u00e1\u0159ku Schneiderovou? Zn\u00e1 m\u011b,“ nal\u00e9hal Tom.<\/div>\n
„Pan\u00ed prim\u00e1\u0159ka m\u00e1 pr\u00e1ci,“ odv\u011btil sta\u0159\u00edk.<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017eete v\u011bd\u011bt?“ zeptal se Tom. Byl si jist\u00fd, \u017ee sta\u0159\u00edk odsud nevyt\u00e1hne paty, dokud mu neskon\u010d\u00ed slu\u017eba.<\/div>\n
„Proto\u017ee jej\u00ed pracovn\u00ed doba kon\u010d\u00ed a\u017e za 5 hodin, tak\u017ee logicky pracuje.“ Na tohle Tom nemohl naj\u00edt rychlou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Moc v\u00e1s o to pros\u00edm. Jsem student z univerzity. Byli jsme tu na exkurzi v p\u00e1tek,“ p\u0159ipomn\u011bl mu.<\/div>\n
„Jo a dva z v\u00e1s tady nad\u011blali p\u011bknou paseku, jak jsem sly\u0161el. C\u00e9\u010dko bylo vzh\u016fru nohama cel\u00fd v\u00edkend,“ zabrblal. Tom si povzdychl. Tohle nebylo to, co pot\u0159eboval bezpodm\u00edne\u010dn\u011b sly\u0161et. U\u017e tak se c\u00edtil mizern\u011b.<\/div>\n
„P\u0159ivolejte mi sem prim\u00e1\u0159ku Schneiderovou a j\u00e1 na v\u00e1s nepr\u00e1sknu, \u017ee si tu v pracovn\u00ed dob\u011b p\u0159il\u00e9v\u00e1te do \u010daje rum,“ zvolil Tom \u00fapln\u011b jinou taktiku. Sta\u0159\u00edk se na n\u011bj nevrle pod\u00edval a pohledem zakotvil na fla\u0161ce rumu, kterou neodsunul z klukova dohledu. Zle se na Toma pod\u00edval a zvedl telefon. P\u0159ibouchl Tomovi ok\u00fdnko p\u0159ed nosem a vyto\u010dil \u010d\u00edslo.<\/p>\n

Tom sly\u0161el jen tlumen\u00fd hovor, ze kter\u00e9ho nemohl rozeznat \u017e\u00e1dn\u00e9 slovo. Kr\u00e1tce na to, co sta\u0159\u00edk polo\u017eil sluch\u00e1tko, se v are\u00e1lu l\u00e9\u010debny objevila prim\u00e1\u0159ka a \u017eelezn\u00e1 br\u00e1na se otev\u0159ela, aby Tom mohl dovnit\u0159. St\u0159etli se na p\u016fli cesty. Tom slu\u0161n\u011b pozdravil a hledal slova, jak zd\u016fvodnit svoji p\u0159\u00edtomnost v l\u00e9\u010debn\u011b. Prim\u00e1\u0159ka jej v\u0161ak p\u0159edb\u011bhla.<\/div>\n

„A\u0165 u\u017e v\u00e1s sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed cokoli, \u0159eknete mi to uvnit\u0159. Dnes je snad je\u0161t\u011b chladn\u011bji ne\u017e v\u010dera,“ ot\u0159epala se zimou a pel\u00e1\u0161ila do budovy, jak nejrychleji to \u0161lo. Tom ji n\u00e1sledoval. Do\u0161li do jej\u00ed vytopen\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, kde ze sebe oba shodili tepl\u00e9 svr\u0161ky. Prim\u00e1\u0159ka Tomovi nab\u00eddla m\u00edsto k sezen\u00ed a \u010daj. Tom v\u0161ak n\u00e1poj zdvo\u0159ile odm\u00edtl. Znamenalo to zdr\u017een\u00ed.<\/p>\n

„Tak. Te\u010f u\u017e mi m\u016f\u017eete pov\u011bd\u011bt, co v\u00e1s sem p\u0159iv\u00e1d\u00ed,“ oto\u010dila se k Tomovi \u010delem i s cel\u00fdm k\u0159eslem a \u010dekala, co z mlad\u00e9ho studenta vyleze.<\/div>\n

„No j\u00e1…“<\/div>\n
„M\u00e1te snad n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m se sv\u00fdm pacientem? N\u011bco, \u010demu nerozum\u00edte?“<\/div>\n
„Ne, to ne. Abych se p\u0159iznal, tak jsem se tou slo\u017ekou je\u0161t\u011b neprokousal. Ne\u0161lo to najednou,“ p\u0159iznal Tom.<\/div>\n
„Tak o co jde?“<\/div>\n
„J\u00e1… n\u011bjak nem\u016f\u017eu pustit z hlavy to, co se stalo v p\u00e1tek. C\u00edt\u00edm se po\u0159\u00e1d provinile, a tak jsem se cht\u011bl zeptat, jak se da\u0159\u00ed tomu klukovi.“ Prim\u00e1\u0159ka p\u0159ekvapen\u011b pozvedla obo\u010d\u00ed. \u010cekala v\u0161echno, ale tohle ne.<\/div>\n
„Nebudu lh\u00e1t. Jeho n\u00e1vrat do norm\u00e1ln\u00edho stavu se bohu\u017eel prodlou\u017eil. Nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, ale jsme u\u017e na dobr\u00e9 cest\u011b.“<\/div>\n
„Je mi to moc l\u00edto,“ poklesla Tomovi \u010delist.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1m v\u011b\u0159\u00edm, Tome. U\u017e jen proto, \u017ee jste v\u00e1\u017eil cestu a\u017e sem.“<\/p>\n

„Mohl bych ho vid\u011bt?“ zeptal se Tom najednou. Prim\u00e1\u0159ka se nadechla, aby okam\u017eit\u011b n\u00e1pad zam\u00edtla. Necht\u011bla Tomovi p\u0159ipom\u00ednat, co se stalo, kdy\u017e se s Billem vid\u011bl. Bylo naprosto nemysliteln\u00e9, aby se ti dva te\u010f vid\u011bli. Tom ale promluvil d\u0159\u00edv, ne\u017e stihla prim\u00e1\u0159ka spustit svoji p\u0159edn\u00e1\u0161ku. „Mysl\u00edm t\u00edm… za obrovskou j\u00e1mou, minov\u00fdm polem, ostnat\u00fdm dr\u00e1tem a tvrzen\u00fdm nepr\u016fst\u0159eln\u00fdm sklem.“ Prim\u00e1\u0159\u010din obli\u010dej zkamen\u011bl. O n\u011bkolik sekund pozd\u011bji v\u0161ak odhodila svoji profesion\u00e1ln\u00ed tv\u00e1\u0159 a z plna hrdla se rozesm\u00e1la. Nemohla uv\u011b\u0159it, co Tom dok\u00e1zal vypustit z \u00fast. Byla spokojen\u00e1, kdy\u017e v z\u00e1chvatu sm\u00edchu rozeznala m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv i na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Vy jste v\u00e1\u017en\u011b \u010d\u00edslo!“ uchechtla se a ot\u0159ela si kapesn\u00ed\u010dkem drobn\u00e9 slzy sm\u00edchu.<\/div>\n
„A \u0161lo by to?“ st\u00e1l si Tom za sv\u00fdm.<\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou,“ pokynula Tomovi a po\u010dkala, dokud nevyjde z jej\u00ed kancel\u00e1\u0159e s bundou a batohem v ruce.<\/p>\n

P\u0159eb\u011bhli kr\u00e1tkou vzd\u00e1lenost mezi budovami a ocitli se na chodb\u011b budovy C. Potulovalo se tam mnoho pacient\u016f. Tom se ani neopova\u017eoval o n\u011bkter\u00e9ho z nich zavadit pohledem. N\u00e1sledoval prim\u00e1\u0159ku jako jej\u00ed st\u00edn s hlavou sklon\u011bnou, aby se mu nepovedl podobn\u00fd kousek jako posledn\u011b. Do\u0161li do mal\u00e9 m\u00edstnosti, kde sed\u011bla Adeleide.<\/div>\n

„Adeleido, dojd\u011bte si na ob\u011bd, vezmu to na chv\u00edli za v\u00e1s,“ pousm\u00e1la se prim\u00e1\u0159ka. Adeleide se podez\u00edrav\u011b zad\u00edvala na mlad\u00edka za prim\u00e1\u0159\u010din\u00fdmi z\u00e1dy.<\/div>\n
„Ob\u011bd m\u00e1m a\u017e za \u010dtvrt hodiny,“ nam\u00edtla.<\/div>\n
„Klidn\u011b si jej prodlu\u017ete,“ \u0159ekla prim\u00e1\u0159ka p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b, a\u010dkoli to Tomovi vyzn\u011blo sp\u00ed\u0161e jako rozkaz.<\/div>\n
Adeleide si tedy pobrala svoje v\u011bci, ukon\u010dila program v po\u010d\u00edta\u010di a prot\u00e1hla se dve\u0159mi ven. Tom na prim\u00e1\u0159\u010dino p\u0159\u00e1n\u00ed dve\u0159e zav\u0159el.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 u\u017e mnohem l\u00e9pe,“ poznamenala, kdy\u017e se Tom kone\u010dn\u011b odv\u00e1\u017eil pod\u00edvat na chlapce p\u0159es sklo.<\/p>\n

Le\u017eel na vysok\u00e9 matraci \u010delem k zrcadlu. D\u00edval se na n\u011bj, ale p\u0159itom se ned\u00edval. Jeho pohled byl pr\u00e1zdn\u00fd. Tom by \u0159ekl, \u017ee se d\u00edval skrz sklo, zdi a\u017e ven z budovy. Byl huben\u00fd a vypadal zesl\u00e1ble a unaven\u011b.<\/div>\n

„Jak se jmenuje?“<\/div>\n
„Bill.“<\/div>\n
„Tohle je jeho pokoj?“ pod\u00edval se Tom na zrcadlo.<\/div>\n
„Ne. Tady je jen ne\u017e se dostane ze z\u00e1chvatu. Jestli se bude moct vr\u00e1tit na pokoj, se dozv\u00edme ve\u010der.“<\/div>\n
„Co bude ve\u010der?“ oto\u010dil Tom hlavu k prim\u00e1\u0159ce.<\/div>\n
„Ta \u017eena, co tu sed\u011bla, je Billova o\u0161et\u0159ovatelka. Je jedin\u00e1 osoba, kterou Bill nech\u00e1, aby p\u0159i\u0161la do m\u00edstnosti, odlo\u017eila j\u00eddlo na st\u016fl a rychle zmizela. Jin\u00e9 o\u0161et\u0159ovatelky dovnit\u0159 nesm\u00ed. Dostalo se j\u00ed t\u00e9 v\u00fdsady, \u017ee m\u016f\u017ee na p\u00e1r vte\u0159in do stejn\u00e9 m\u00edstnosti jako Bill. Po tom z\u00e1chvatu odm\u00edtl pustit i ji. Ve\u010der mu zkus\u00ed p\u0159in\u00e9st ve\u010de\u0159i, a pokud Bill nevylet\u00ed, bude se moct vr\u00e1tit do sv\u00e9ho pokoje.“<\/div>\n
„A kdy\u017e nem\u00e1 z\u00e1chvat…“ nazna\u010dil Tom. Prim\u00e1\u0159ka p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 jako norm\u00e1ln\u00ed kluk. Nem\u00e1 halucinace, ani se neztr\u00e1c\u00ed v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Kdyby p\u0159ekonal ten blok, byl by naprosto norm\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
„A kdo mu ost\u0159\u00edhal vlasy, kdy\u017e k sob\u011b nikoho nepust\u00ed a pochybuju, \u017ee jste ho nechali o samot\u011b s ostr\u00fdm p\u0159edm\u011btem na dosah,“ vydedukoval Tom logicky.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b to chcete v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
„Asi ano? Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt hor\u0161\u00ed ne\u017e to, \u010deho jsem byl sv\u011bdkem.“<\/p>\n

„Ost\u0159\u00edhali jsme mu je my. Kdy\u017e se objevila dal\u0161\u00ed reakce, kterou \u0159e\u0161il sv\u016fj z\u00e1chvat, museli jsme r\u00e1zn\u011b zakro\u010dit a p\u0159i jednom ze z\u00e1chvat\u016f, kdy byl pod sedativy, aby se uklidnil, jsme mu hlavu strojkem oholili. M\u00edval je dlouh\u00e9 a blon\u010fat\u00e9. Moc mu slu\u0161ely, ale p\u0159i jednom ze z\u00e1chvat\u016f si jich strachem p\u016flku vyrval p\u0159\u00edmo z hlavy. Bylo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, \u017ee jeho strach byl daleko v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e bolest, kterou si s\u00e1m zp\u016fsoboval. Nemohli jsme to tak nechat, proto jsme museli zakro\u010dit tak r\u00e1zn\u011b,“ vysv\u011btlila doktorka Schneiderov\u00e1 a pod\u00edvala se na zd\u011b\u0161en\u00e9ho Toma. O\u010di se mu leskly, ale zbytky Tomovy d\u016fstojnosti a mu\u017enosti mu nedovolovaly se naplno projevit.<\/p>\n

L\u00edtostiv\u011b se pod\u00edval prim\u00e1\u0159ce do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Je tu n\u011bco, co bych pro n\u011bj mohl ud\u011blat?“ Prim\u00e1\u0159ka se posmutn\u011ble usm\u00e1la.<\/div>\n
„Jste hodn\u00fd, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee bohu\u017eel ne. Jedin\u00e9, co n\u00e1m zb\u00fdv\u00e1, je nad\u011bje, \u017ee se jednou stane z\u00e1zrak a Bill bude schopn\u00fd minim\u00e1ln\u011b sn\u00e9st p\u0159\u00edtomnost druh\u00e9 osoby v m\u00edstnosti.“ Oba se zad\u00edvali do m\u00edstnosti a ztichli. Brzy je v\u0161ak vyru\u0161ilo klep\u00e1n\u00ed, kdy\u017e dovnit\u0159 vstoupila naob\u011bdvan\u00e1 Adeleide. Prim\u00e1\u0159ka ji proto pustila na jej\u00ed pracovn\u00ed m\u00edsto a vyklidila s Tomem pole. Do\u0161li a\u017e k \u017eelezn\u00e9 br\u00e1n\u011b.<\/p>\n

„Kdybyste n\u011bkdy n\u011bco pot\u0159eboval, nebo si cht\u011bl popov\u00eddat, zavolejte mi. Pust\u00edm v\u00e1s dovnit\u0159 vchodem pro zam\u011bstnance, abyste nemusel mluvit s t\u00edm nerudn\u00fdm d\u011bdkem na vr\u00e1tnici, kter\u00fd dok\u00e1\u017ee \u010dlov\u011bku zkazit den jen pouh\u00fdm nevrl\u00fdm pozdravem,“ u\u0161kl\u00edbla se prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n

„A m\u016f\u017eu tedy dostat va\u0161e \u010d\u00edslo?“<\/div>\n
„Oh! Vizitky m\u00e1m v kancel\u00e1\u0159i, ale kdy\u017e si vyhled\u00e1te webov\u00e9 str\u00e1nky \u00fastavu, v kontaktech naleznete i m\u00e9 \u010d\u00edslo do kancel\u00e1\u0159e,“ usm\u00e1la se p\u0159\u00e1telsky.<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m. I za dne\u0161ek,“ p\u0159it\u00e1hl si Tom bundu k t\u011blu a v\u011bnoval prim\u00e1\u0159ce d\u011bkovn\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed hlavou.<\/div>\n
„Nem\u00e1te za\u010d. M\u011bjte hezk\u00fd den. Na shledanou.“<\/div>\n
„Na shledanou,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a oto\u010dil se k v\u00fdchodu.<\/p>\n

Br\u00e1na se za n\u00edm zaklapla. Tom se je\u0161t\u011b oto\u010dil. Stihl zahl\u00e9dnout prim\u00e1\u0159ku, jak miz\u00ed v budov\u011b C. P\u0159el\u00e9tl pohledem vysokou br\u00e1nu a vydal se na cestu dom\u016f. V\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nebyla posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bva.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahojte moji draz\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i, d\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji, d\u011bkuji. Snad jen to je t\u0159eba \u0159\u00edct k va\u0161im \u00fa\u017easn\u00fdm koment\u00e1\u0159\u016fm, kv\u016fli kter\u00fdm pov\u00eddku p\u00ed\u0161u. A je\u0161t\u011b oprava – Mischulko, je pravda, \u017ee n\u011bjak\u00fd z\u00e1klad z psychologie m\u00e1m, ale v\u016fbec se v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4186","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4186","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4186"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4186\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4186"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4186"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4186"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}