{"id":4191,"date":"2014-02-28T18:00:00","date_gmt":"2014-02-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4178"},"modified":"2014-02-28T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-28T17:00:00","slug":"never-look-back-ii-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/28\/never-look-back-ii-11\/","title":{"rendered":"Never Look Back II 11."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
L\u00e1ska a logika nemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho<\/p>\n

<\/strong> Tom<\/p>\n

„No?“ zvedl jsem k n\u00ed hlavu s hran\u00fdm z\u00e1jmem. Te\u010f jsem se z toho nedok\u00e1zal radovat.<\/div>\n

„Na tom st\u0159epu z okna se na\u0161el stejn\u00fd kus l\u00e1tky, jako je ten chlup, co jsi p\u0159inesl od Lighta. Bohu\u017eel, nikde nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 krev, DNA, nebo tak n\u011bco.“<\/div>\n
„Ta l\u00e1tka m\u016f\u017ee b\u00fdt t\u0159eba z n\u011bjak\u00fdch z\u00e1v\u011bs\u016f, co maj\u00ed doma nebo tak. Tak\u017ee zase nic nem\u00e1me,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e. Unaven\u011b jsem sv\u011bsil ramena.<\/div>\n
„B\u011b\u017e dom\u016f, Tome. Vypad\u00e1\u0161 stra\u0161n\u011b,“ broukla Natalie.<\/div>\n
„D\u00edk,“ za\u0161klebil jsem se na ni.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d. V\u0161ak v\u00ed\u0161, jsem tv\u016fj par\u0165\u00e1k, kter\u00fd up\u0159\u00edmnost\u00ed ne\u0161et\u0159\u00ed,“ zazubila se.<\/div>\n
„Jasn\u011b, jasn\u011b, ale te\u010f padej z m\u00fdho bejv\u00e1ku.“ S lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem ji vystrkal z kancel\u00e1\u0159e, posb\u00edral si v\u011bci, zamkl a klidil se dom\u016f. Byl jsem tu u\u017e skoro posledn\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima jsem le\u017eel v hork\u00e9 van\u011b. Nalo\u017eil jsem si po\u0159\u00e1dnou d\u00e1vku p\u011bny, a te\u010f jsem se tu u\u017e minim\u00e1ln\u011b p\u016fl hodiny rozvaloval \u00fapln\u011b zni\u010den\u00fd. Najednou se ve dve\u0159\u00edch do koupelny objevil Harry.<\/p><\/div>\n

„M\u016f\u017eu?“ zeptal se.<\/div>\n
„Jo,“ vydechl jsem. Za\u010dal se svl\u00e9kat a potom si vlezl ke mn\u011b do vody.<\/div>\n
„Chce\u0161 namas\u00edrovat?“<\/div>\n
„Klidn\u011b\u2026“ Opatrn\u011b a n\u011b\u017en\u011b mi za\u010dal ma\u010dkat z\u00e1da. U\u017e\u00edval jsem si jeho p\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u00e9\u010de. Po chvilce mi za\u010dal lehce ol\u00edb\u00e1vat krk. „Nech toho, to \u0161imr\u00e1,“ uculil jsem se a trochu do n\u011bj \u0161\u0165ouchl loktem. Harry se ti\u0161e zasm\u00e1l a p\u0159esunul se z m\u00e9ho krku na tv\u00e1\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e mi st\u00e1le mas\u00edroval z\u00e1da. Kone\u010dn\u011b jsem myslel tak\u00e9 na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na pr\u00e1ci a Billa.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n

Sed\u011bli jsme s Mattem v restauraci a p\u0159em\u00fd\u0161leli, co si d\u00e1me k j\u00eddlu. Zamy\u0161len\u011b jsem si prohl\u00ed\u017eel j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek. Matt ka\u017edou chv\u00edli vzhl\u00e9dl a usm\u00e1l se. Byl jsem dost nerv\u00f3zn\u00ed.
„Matty?“ ozval jsem se v\u00e1hav\u011b.
„Ano?“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l.
„Mus\u00edm \u0159\u00edct… Je mi s tebou dob\u0159e, m\u00e1m t\u011b r\u00e1d, ale…“ Sklopil jsem hlavu.
„Ch\u00e1pu,“ broukl. Jeho v\u00fdraz se nezm\u011bnil. Pak m\u011b n\u011bco napadlo. Naklonil jsem se k n\u011bmu.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Druh\u00fd den jsem \u0161el do pr\u00e1ce s podstatn\u011b lep\u0161\u00ed n\u00e1ladou. P\u0159ed vchodem do budovy jsem potkal Matta. Z\u00e1rove\u0148 p\u0159i\u0161el i Tom. Nev\u0161\u00edmal jsem si ho. S \u00fasm\u011bvem jsem pol\u00edbil Matta. Vid\u011bl jsem, jak se Tom zarazil a zalapal po dechu. M\u011bl jsem z toho trochu \u0161kodolibou radost. Chytili jsme se s Mattem za ruce a \u0161li dovnit\u0159. Tom \u0161el za n\u00e1mi. Nic ne\u0159\u00edkal. Nec\u00edtil jsem se provinile. Bylo to jen a jen f\u00e9r. Rozd\u011blili jsme se – Matt zam\u00ed\u0159il do jeho kancel\u00e1\u0159e a j\u00e1 do sv\u00e9. Tom tam samoz\u0159ejm\u011b \u0161el taky. Z\u0159ejm\u011b u\u017e ten \u0161ok trochu rozdejchal a za\u010dal se vztekat.
„Tys mi lhal… Ty… Ty…“ T\u0159\u00e1sl se. Nevzru\u0161en\u011b jsem ho pozoroval. „Kret\u00e9ne,“ zavr\u010del a vrazil mi facku. Chytil jsem ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Pravd\u011bpodobn\u011b siln\u011bji, ne\u017e jsem cht\u011bl, ale to m\u011b v tu chv\u00edli nezaj\u00edmalo.
„Tak pozor,“ \u0159ekl jsem chladn\u011b. „Ty nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo mi tady nad\u00e1vat. Ty ne!“ Ode\u0161el jsem a pr\u00e1skl za sebou dve\u0159mi.
Zam\u00ed\u0159il jsem rovnou za Mattem.
„Jak to jde?“ zeptal se se z\u00e1jmem.
„Zat\u00edm dob\u0159e.“ Trochu jsem se usm\u00e1l. \u00dasm\u011bv mi oplatil.
„To jsem r\u00e1d. Nechce\u0161 se ve\u010der zastavit?“
„Jo, klidn\u011b.“<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Nasupen\u011b jsem vylet\u011bl z kancel\u00e1\u0159e. Nemohl jsem dovolit, aby ze m\u011b takhle d\u011blal idiota. Bill st\u00e1l u Matta a zrovna si o n\u011b\u010dem pov\u00eddali.<\/div>\n

„Dost!“ za\u0159val jsem. Oba ke mn\u011b p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dli. Matt se tv\u00e1\u0159il docela vyd\u011b\u0161en\u011b. „Sexu\u00e1ln\u00ed hr\u00e1tky v\u00e1m na pracovi\u0161ti tolerovat nebudu!“ Nejrad\u0161i bych dal Matthewovi v\u00fdpov\u011b\u010f na hodinu bez ud\u00e1n\u00ed d\u016fvodu, ale to a\u017e tak nebylo v m\u00e9 pravomoci.<\/div>\n
„Pokud se nem\u00fdl\u00edm, tady se nic nestalo. A venku to zak\u00e1zan\u00e9 nen\u00ed,“ za\u0161klebil se Bill. Prudce jsem se nadechl a cht\u011bl hned argumentovat, ale pak mi do\u0161lo, \u017ee m\u00e1 vlastn\u011b pravdu. V tu r\u00e1nu mi sklaplo. Nemohl jsem tomu zabr\u00e1nit. Vlastn\u011b mohl\u2026 Kdybych nebyl takovej idiot a p\u0159iznal si to, t\u0159eba by\u2026 Sakra, tohle m\u011b tak \u0161tvalo. Za\u010d\u00ednal jsem m\u00edt vztek hlavn\u011b s\u00e1m na sebe. \u0160tvalo m\u011b, \u017ee jsem nemohl \u0159\u00edct ani k\u00e1men.<\/p>\n

„To je mi jedno!“ vypravil jsem ze sebe na\u0161tvan\u011b, abych nevypadal jako tot\u00e1ln\u00ed idiot, \u010demu\u017e u\u017e se pravd\u011bpodobn\u011b nedalo zabr\u00e1nit.<\/div>\n

„Tome, Tome!“ C\u00edtil jsem, jak m\u011b n\u011bkdo zatahal za ruk\u00e1v. Rychle jsem se oto\u010dil. P\u0159\u00edmo proti mn\u011b st\u00e1l Jeremy.<\/div>\n
„Co je?“ vyp\u00e1lil jsem na n\u011bj. Zasko\u010den\u011b zamrkal.<\/div>\n
„U-u\u017e nic\u2026“ Odfrkl jsem si a b\u011b\u017eel pry\u010d. „Co je to s n\u00edm? Tohle se je\u0161t\u011b nikdy nestalo. Vypad\u00e1 to\u2026“ Hlasit\u011b jsem za sebou pr\u00e1skl dve\u0159mi, abych to nemusel poslouchat. Do\u0161el jsem k oknu, o kter\u00e9 jsem se op\u0159el. V o\u010d\u00edch m\u011b p\u00e1lily slzy. Ani jsem se nesna\u017eil je zadr\u017eet.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Matt se ke mn\u011b naklonil. „V\u00e1\u017en\u011b to jde dob\u0159e,“ zamumlal.
„Jo,“ vydechl jsem.
„Ale nezd\u00e1 se ti, \u017ee u\u017e to trochu p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161?“ zeptal se ustaran\u011b. „V\u017edy\u0165 vid\u00ed\u0161, jak se tr\u00e1p\u00ed.“
V tu chv\u00edli vy\u0161el ze svoj\u00ed kancel\u00e1\u0159e Tom.
„Mus\u00edme jet za t\u00edm McAuleyem,“ procedil mezi zuby.
„Fajn.“ Narovnal jsem se a naposledy mrknul na Matta. „Tak ve\u010der se stav\u00edm, zlato.“
Vyrazili jsme s Tomem k autu. Ml\u010dky jsme se posadili – j\u00e1 \u0159\u00eddil. Najednou m\u011b Tom za\u010dal hladit po noze. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.
„Chce\u0161 m\u011b?“ za\u0161eptal.
„Tome… J\u00e1 chod\u00edm s Mattem.“ Tv\u00e1\u0159il se jako bych mu dal facku. Sundal ruku z moj\u00ed nohy a d\u00edval se p\u0159ed sebe.<\/p>\n

Dorazili jsme tedy k dal\u0161\u00ed honosn\u00e9 vile. Vzpomn\u011bl jsem si, jak vypad\u00e1 Tom\u016fv (a Harrold\u016fv) bar\u00e1k. Kdybych Toma neznal, myslel bych si, \u017ee pr\u00e1v\u011b to je ten d\u016fvod, pro\u010d m\u011b st\u00e1le odm\u00edt\u00e1. Ale on nebyl zlatokopka. Tak pro\u010d? M\u011bl jsem chu\u0165 se ho na to zeptat, ale te\u010f na to v\u00e1\u017en\u011b nebyla spr\u00e1vn\u00e1 chv\u00edle. Vystoupili jsme z auta. Zazvonil jsem. Chv\u00edli se nic ned\u011blo. Pak se pomalu otev\u0159ely dve\u0159e a ven vy\u0161el otr\u00e1ven\u011b se tv\u00e1\u0159\u00edc\u00ed mu\u017e.<\/p>\n

„Co tu chcete?“ zeptal se chladn\u011b.
„CBI. Vy\u0161et\u0159ujeme vra\u017edu.“ Jako v\u017edy jsem Toma ignoroval. „Jste Adam McAuley, \u017ee jo.“
„Jo, to jsem j\u00e1. Co chcete?“ zopakoval.
„Jste podez\u0159el\u00fd.“ M\u011bl jsem \u0161patnou n\u00e1ladu, tak jsem se s t\u00edm nesral.
„A to jako pro\u010d?“ povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed.
„V\u00edme, \u017ee jste se poh\u00e1dal s Christmastreem a Benchem. A nem\u011bl jste n\u00e1hodou spory i s Lavoorovou?“ Tentokr\u00e1t se slova ujal Tom, ale vypadal dost nerv\u00f3zn\u011b. To p\u0159i vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed moc nepom\u00e1h\u00e1.
„A i kdyby, tak co jako?“ u\u0161kl\u00edbl se. „To ze m\u011b ned\u011bl\u00e1 vraha.“
„No, lidi jako vy na to maj prost\u0159edn\u00edky, \u017ee,“ podotkl jsem. McAuley m\u011b zpra\u017eil pohledem.
„Nem\u00e1te na m\u011b nic, vypadn\u011bte.“ Zabouchl dve\u0159e.
„Tak jedeme zase zp\u00e1tky,“ povzdechl si Tom.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

P\u0159idali jsme McAuleye na seznam podez\u0159el\u00fdch. Zbytek dne jsem nem\u011bl co na pr\u00e1ci, tak jsem \u0161el za Mattem. Tom byl zav\u0159en\u00fd ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. M\u00e1lem jsem usnul, Matt vypl\u0148oval n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry. Kone\u010dn\u011b u\u017e byl ve\u010der. \u0160li jsme s Mattem k n\u011bmu dom\u016f. Kupodivu jsem se docela t\u011b\u0161il – u\u017e jsem se d\u00e1vno pot\u0159eboval trochu rozpt\u00fdlit. Matt se usm\u00edval, ob\u010das prohodil n\u011bjakou vtipnou pozn\u00e1mku. Jeho byt nebyl daleko od budovy Scotland Yardu. Bydlel v p\u00e1t\u00e9m pat\u0159e. Vyjeli jsme v\u00fdtahem nahoru a \u0161li do jeho bytu. \u0160iroce jsem z\u00edvnul. Zav\u00edraly se mi o\u010di.
„Klidn\u011b si n\u011bkam lehni… J\u00e1 ti p\u0159iprav\u00edm p\u0159ekvapen\u00ed.“ N\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Povzdechl jsem si a lehl si na jeho gau\u010d. Norm\u00e1ln\u011b by mi to bylo trochu trapn\u00e9, ale te\u010f jsem byl opravdu unaven\u00fd. Po chv\u00edli se Matt vr\u00e1til.
„P\u0159ipravil jsem ti \u010dajovou koupel,“ ozn\u00e1mil hrd\u011b.
„To existuje?“
„Jo… A v\u00ed\u0161, co to je?“
„Uva\u0159il jsi v obrovsk\u00e9 konvici n\u011bkolik litr\u016f vody, dal do vany obrovsk\u00fd \u010dajov\u00fd s\u00e1\u010dek a zalil ho?“ zamumlal jsem ospale. Uchechtl se.
„Ne, poj\u010f se pod\u00edvat.“ Vzal m\u011b za ruku, zvedl m\u011b z gau\u010de a vedl m\u011b do koupelny. Vana byla pln\u00e1 hork\u00e9 vody a c\u00edtil jsem p\u0159\u00edjemnou v\u016fni zelen\u00e9ho \u010daje.<\/p>\n

„Tohle ti trochu ulev\u00ed od toho stresu a nap\u011bt\u00ed v pr\u00e1ci… i v osobn\u00edm \u017eivot\u011b,“ \u0159ekl n\u011b\u017en\u011b Matt. Pomohl mi svl\u00e9knout se, ani\u017e by se m\u011b n\u011bjak dotknul. Polo\u017eil jsem se do vany a opravdu jsem c\u00edtil p\u0159\u00edjemnou \u00falevu. Matt si sednul na vanu a za\u010dal mi mas\u00edrovat z\u00e1da. Naprosto jsem se uvolnil. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9… Po chv\u00edli sv\u00e9 ruce nahradil \u00fasty. Nedok\u00e1zal jsem ho zarazit – byl jsem moc unaven\u00fd na jak\u00fdkoliv pohyb, a nav\u00edc se mi to l\u00edbilo. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl mi rukama po hrudn\u00edku a pak i po b\u0159i\u0161e. Najednou jsem si vzpomn\u011bl na Toma – jak on m\u011b poprv\u00e9 pozval k sob\u011b dom\u016f, jak byl nerv\u00f3zn\u00ed… Jak se o m\u011b staral a j\u00e1 o n\u011bj… Dokazovalo to, jak\u00fd bychom byli skv\u011bl\u00fd p\u00e1r.<\/p>\n

Jemn\u011b jsem odstr\u010dil Mattovy ruce. „Promi\u0148…“ za\u0161eptal jsem.
Odt\u00e1hl se. „To je v po\u0159\u00e1dku.“ Na chv\u00edli se odml\u010del. „Ty hoopravdu miluje\u0161, \u017ee?“ Bolestn\u011b jsem zav\u0159el o\u010di a p\u0159ik\u00fdvl. „A nem\u00e1\u0161 v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, kdy\u017e mu tohle d\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se.
„Ne… V\u00ed\u0161, brzy vy\u0159e\u0161\u00edme p\u0159\u00edpad a j\u00e1 odjedu. Pro n\u011bj to skon\u010d\u00ed. J\u00e1 p\u016fjdu na svatbu sv\u00fdho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da a budu p\u0159edst\u00edrat, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku. Zbytek \u017eivota budu myslet na to, \u017ee ho nem\u016f\u017eu m\u00edt.“ Povzdechl jsem si.
„To m\u011b mrz\u00ed,“ \u0159ekl smutn\u011b.
„V pohod\u011b,“ usm\u00e1l jsem se.
„Tak j\u00e1 p\u016fjdu… Obl\u00edkni se, m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dom\u016f, z\u016fstat tady, jak chce\u0161.“ Ode\u0161el.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Nakonec jsem se rozhodl, \u017ee z\u016fstanu. Matt mi ustlal na gau\u010di. R\u00e1no jsme vstali dost brzo.
„Kdy mu to chce\u0161 \u0159\u00edct?“ zeptal se m\u011b Matt cestou do pr\u00e1ce.
„Dneska.“
Ve\u0161li jsme do budovy. Ve dve\u0159\u00edch do kancel\u00e1\u0159e jsme potkali Natalii.
„Dneska to budeme muset zvl\u00e1dnout sami, Tom si vzal volno.“
„Hm, tak dneska mu to asi ne\u0159eknu,“ povzdechl jsem si.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Po\u0159\u00e1d jsem doma chodil od ni\u010deho k ni\u010demu. Nev\u011bd\u011bl jsem, co tu budu d\u011blat, ale jedno bylo jist\u00e9 – do pr\u00e1ce jsem nemohl. Ne po tom v\u0161em. Jeden by nev\u011b\u0159il, \u017ee se podruh\u00e9 zamiluju do toho sam\u00e9ho \u010dlov\u011bka a on m\u011b znovu odm\u00edtne. Jak\u00e1 to ironie osudu. Dokonce jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bych se kv\u016fli Billovi roze\u0161el s Harrym. U\u017e jsem byl skoro rozhodnut\u00fd to ud\u011blat, ale pak mi \u0159ekl, \u017ee chod\u00ed s Mattem. P\u0159itom je\u0161t\u011b ned\u00e1vno \u0159\u00edkal mn\u011b, \u017ee m\u011b miluje. V\u011bd\u011bl jsem to, ale hrozn\u011b m\u011b vzalo, kdy\u017e mi to \u0159ekl takhle natvrdo. Bezradn\u011b jsem si prohr\u00e1bl vlasy. Opravdu jsem nev\u011bd\u011bl, co d\u00e1l.<\/div>\n

Do\u0161el jsem do kuchyn\u011b, kde jsem se m\u00e1lem srazil s na\u0161\u00edm sluhou a z\u00e1rove\u0148 kucha\u0159em.<\/div>\n
„Oh, pardon,“ omluvil jsem se rychle.<\/div>\n
„Nic se nestalo. M\u00e1te n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, pane?“ zeptal se m\u011b zdvo\u0159ile.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ zamumlal jsem.<\/p>\n

Bylo mi nep\u0159\u00edjemn\u00e9, kdy\u017e za m\u011b n\u011bco d\u011blal. Sice to byla jeho pr\u00e1ce, ale j\u00e1 jsem byl zvykl\u00fd ukl\u00edzet si a va\u0159it s\u00e1m, tak\u017ee jsem v tom i nad\u00e1le pokra\u010doval. I kdy\u017e se m\u011b ze za\u010d\u00e1tku Harry sna\u017eil donutit, abych to nechal na sluhovi. Do\u0161el jsem k lednici a vyt\u00e1hl z n\u00ed n\u011bjak\u00e9 ingredience. Zbytek jsem na\u0161el ve \u0161pajzce. Rozhodl jsem se, \u017ee si ud\u011bl\u00e1m pala\u010dinky. Po p\u016fl hodin\u011b va\u0159en\u00ed jsem byl hotov. Naserv\u00edroval jsem to na tal\u00ed\u0159, kter\u00fd jsem polo\u017eil na st\u016fl. Zakousl jsem se do pala\u010dinky, av\u0161ak \u010dekalo m\u011b nemil\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Znechucen\u011b jsem se za\u0161klebil. M\u00edsto cukru jsem do t\u011bsta nasypal s\u016fl. J\u00e1 se na to fakt vyseru, na v\u0161echno! Na\u0161tvan\u011b jsem plody p\u016flhodinov\u00e9 pr\u00e1ce hodil do ko\u0161e. Vzal jsem si z ledni\u010dky jablko a sn\u011bdl ho.<\/p>\n

Vy\u0161el jsem po schodech do sv\u00e9ho pokoje – dalo by se \u0159\u00edct komnaty. M\u011bl jsem jednu soukromou m\u00edstnost jen pro sebe a druhou lo\u017enici spole\u010dnou s Harrym. Sly\u0161el jsem, \u017ee mi zvon\u00ed telefon. Klikl jsem na zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko.<\/div>\n

„Ano?“<\/div>\n
„Ahoj Tome, dneska m\u011b v\u016fbec ne\u010dekej. Ta sch\u016fze se prot\u00e1hne a\u017e do z\u00edt\u0159ka. Miluju t\u011b, pa.“ Ne\u017e jsem sta\u010dil cokoliv \u0159\u00edct, polo\u017eil to. Aha, budu tu v tomhle obrovsk\u00e9m dom\u011b zase s\u00e1m, super…<\/div>\n
Najednou jsem usly\u0161el n\u011bjak\u00e9 tich\u00e9 kroky. Oto\u010dil jsem se, abych zjistil, kdo jde, ale v tu chv\u00edli m\u011b n\u011bco pra\u0161tilo do hlavy. Obklopila m\u011b temnota.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur L\u00e1ska a logika nemaj\u00ed nic spole\u010dn\u00e9ho Tom „No?“ zvedl jsem k n\u00ed hlavu s hran\u00fdm z\u00e1jmem. Te\u010f jsem se z toho nedok\u00e1zal radovat. „Na tom st\u0159epu z okna se na\u0161el stejn\u00fd kus l\u00e1tky, jako je ten chlup, co<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[582],"tags":[],"class_list":["post-4191","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4191","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4191"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4191\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4191"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4191"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4191"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}