{"id":4195,"date":"2014-02-26T18:00:00","date_gmt":"2014-02-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4182"},"modified":"2014-02-26T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-26T17:00:00","slug":"balance-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/26\/balance-9\/","title":{"rendered":"Balance 9."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Vlk si na p\u0159\u00edtomnost ml\u00e1d\u011bte natolik zvykl, \u017ee mu dny, kdy se u kamenn\u00e9 hory v\u016fbec neuk\u00e1zal, p\u0159i\u0161ly pr\u00e1zdn\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9. Pr\u00e1v\u011b v takov\u00e9 dny pouze le\u017eel na hork\u00e9m kamen\u00ed, pozoroval drobnou zv\u011b\u0159 nebo energicky poletuj\u00edc\u00ed ptactvo, a myslel na to, co asi jeho mal\u00fd p\u0159\u00edtel d\u011bl\u00e1.<\/em><\/div>\n
P\u0159i\u0161el si hloup\u00fd.<\/em><\/div>\n
Dokonce se za sv\u00e9 my\u0161lenky i styd\u011bl, p\u0159esto si nemohl pomoct a musel jej naz\u00fdvat prav\u00fdm jm\u00e9nem. Ano. Byl jeho p\u0159\u00edtelem. Mo\u017en\u00e1 to bylo zcela nep\u0159irozen\u00e9 v\u016f\u010di zab\u011bhnut\u00fdm pravidl\u016fm p\u0159\u00edrody, ale na t\u011bch mu poprv\u00e9 v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo. U\u017e d\u00e1vno nebyl t\u00edm, \u010d\u00edm kdysi b\u00fdval. Stal se st\u00ednem sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed mocn\u00e9 osobnosti. Jako by se ka\u017ed\u00fdm dnem zmen\u0161oval. Hn\u011bv, zu\u0159ivost, hlad a touha ubli\u017eovat jin\u00fdm, zmizela jak z jeho pohledu, tak i mysli. U\u017e na sv\u011bt nehled\u011bl o\u010dima pred\u00e1tora. Ani na ml\u00e1d\u011b v\u00edc nepohl\u00ed\u017eel jako na bezmocnou ko\u0159ist.<\/p>\n

N\u00e1hle byl on s\u00e1m ko\u0159ist\u00ed. Ko\u0159ist\u00ed jeho nevinn\u00e9, \u010dist\u00e9 a mnohem siln\u011bj\u0161\u00ed du\u0161e, ne\u017e byla ta jeho. Tak r\u00e1d by byl tak\u00e9 jako on. Ale nemohl b\u00fdt. Vid\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho zl\u00e9ho. Sp\u00e1chal a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mnoho zl\u00e9ho. Sta\u010dila by pouh\u00e1 omluva pro to v\u0161echno, co kdysi nap\u00e1chal? Pocit opravdov\u00e9 l\u00edtosti a v\u00fd\u010ditek sv\u011bdom\u00ed? Nebo byla jeho uboh\u00e1 du\u0161e ji\u017e odsouzena k zatracen\u00ed?<\/em><\/div>\n

Unaven\u011b zamrkal. Pomalu ztr\u00e1cel s\u00edly. Ode dne, kdy potkal ml\u00e1d\u011b, nezabil jedin\u00e9 zv\u00ed\u0159e. \u017divil se pouze drobn\u00fdmi lesn\u00edmi plody a l\u00e9\u010div\u00fdmi ko\u0159\u00ednky, kter\u00e9 mu nosilo, ale c\u00edtil, \u017ee to dlouho nevydr\u017e\u00ed. R\u00e1na po hryznut\u00ed se mu sice hezky zacelila, ale vnit\u0159n\u011b se c\u00edtil p\u0159\u00edli\u0161 slab\u00fd. Ledva se dr\u017eel na nohou. Byl hladov\u00fd, ale tenhle druh hladu byl pro n\u011bj zcela nov\u00fdm pocitem. Hladov\u011bl po p\u0159\u00edtomnosti srne\u010dka v\u00edc, ne\u017e by si s\u00e1m p\u0159ipustil a pomalu jej za\u010d\u00ednaly hlodat v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed za to, co mu naposledy \u0159ekl.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Byl tehdy p\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd a ml\u00e1d\u011bti se nedok\u00e1zala zav\u0159\u00edt pusa. Neust\u00e1le kolem n\u011bj pob\u00edhalo, vypr\u00e1v\u011blo mu o sv\u00e9 rodin\u011b a zv\u00ed\u0159ec\u00edch p\u0159\u00e1tel\u00edch, a kdy\u017e vy\u010derpalo v\u0161echno, co m\u011blo na srdci, pustilo se do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed toho v\u0161eho je\u0161t\u011b jednou. Vlk u\u017e m\u011bl dost vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o jeho kr\u00e1li\u010d\u00edch p\u0159\u00e1tel\u00edch, a tak jej pon\u011bkud mrzut\u011b po\u017e\u00e1dal, aby ode\u0161el, proto\u017ee je unaven\u00fd a chce b\u00fdt s\u00e1m. Doc\u00edlil toho, po \u010dem tou\u017eil. Ml\u00e1d\u011b skute\u010dn\u011b p\u0159estalo s vypr\u00e1v\u011bn\u00edm a od t\u00e9 chv\u00edle se u n\u011bj neuk\u00e1zalo.<\/em><\/div>\n
Smutn\u011b si povzdechl, z posledn\u00edch sil se posadil, zvedl hlavu a v\u011bt\u0159il v tepl\u00e9m, sluncem proh\u0159\u00e1t\u00e9m vzduchu. Nic. Byly to u\u017e dva dny a jeho zoufalstv\u00ed se ka\u017edou hodinou stup\u0148ovalo. Kdyby mohl, \u0161el by za n\u00edm. Kdyby v\u011bd\u011bl, kam m\u00e1 j\u00edt, vyhledal by jej a omluvil by se.<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b v\u0161ak bylo tajemn\u00e9. Pov\u011bd\u011blo mu o sv\u00e9 rodin\u011b v\u0161echno s v\u00fdjimkou toho, kde bydleli. Zjevovalo se u kamenn\u00e9 hory pravideln\u011b, ale ne\u010dekan\u011b. Poka\u017ed\u00e9 nejprve nesm\u011ble vyhl\u00e9dlo ze st\u00edn\u016f sv\u00e9ho mod\u0159\u00ednu, a teprve pot\u00e9 se odv\u00e1\u017eilo popoj\u00edt bl\u00ed\u017e. Vlk netu\u0161il, odkud p\u0159ich\u00e1zelo, ani kam se vracelo. Z\u0159ejm\u011b z n\u011bj m\u011blo je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d strach. Z\u0159ejm\u011b se b\u00e1lo, \u017ee by jim jednoho dne mohl ubl\u00ed\u017eit.<\/em><\/div>\n
Op\u011bt se vr\u00e1til do sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed polohy. Rozvalil se na mechem porostl\u00fd kousek tvrd\u00e9ho kamen\u00ed a hypnotizoval dlouhou v\u011btev mod\u0159\u00ednu v nad\u011bji, \u017ee za n\u00ed spat\u0159\u00ed jeho velik\u00e9, nevinn\u00e9 o\u010di.<\/em> <\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Bill si podlo\u017eil hlavu jedn\u00edm z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f a nat\u00e1hl dla\u0148, aby mohl v\u011bnovat vypasen\u00e9mu basetovi po sv\u00e9m boku l\u00e1skypln\u00e9 pohlazen\u00ed. Bylo n\u011bco po sedm\u00e9 ve\u010der, jeho otec ode\u0161el na v\u00e1no\u010dn\u00ed oslavu p\u0159ed v\u00edce ne\u017e hodinou, ale on si to nakonec rozmyslel a rad\u011bji z\u016fstal doma. Nem\u011bl n\u00e1ladu na Lucii, Bertu a ostatn\u00ed hosty. Krom\u011b toho, tyhle v\u00e1no\u010dn\u00ed oslavy postr\u00e1daly jak\u00e9koli kouzlo. Ne\u0161lo o nic v\u00edc ne\u017e masu lid\u00ed, j\u00eddla a alkoholu, hlasitou hudbu a prapodivn\u00e9 tane\u010dn\u00ed kreace. \u017d\u00e1dn\u00e9 d\u011bti, tematick\u00e1 v\u00fdzdoba, Bill si dokonce pamatoval na jeden rok, kdy \u00fapln\u011b vynechali v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek.<\/p><\/div>\n

Zastr\u010dil si za ucho neposedn\u00fd pramen vlas\u016f a sledoval, jak Bu\u0159t\u00edkova v\u00ed\u010dka pomalounku klesaj\u00ed, a o chv\u00edli pozd\u011bji u\u017e spal. V\u011bnoval mu je\u0161t\u011b jedno n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed a posadil se. On by se asi t\u011b\u017eko pokou\u0161el o sp\u00e1nek.<\/p>\n

Jeho mysl\u00ed v\u00ed\u0159il rozbou\u0159en\u00fd oce\u00e1n ot\u00e1zek a podivn\u00fdch odpov\u011bd\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel o knize, o Tomovi, o ve\u010d\u00edrku, kter\u00e9ho se ne\u00fa\u010dastnil, o Tomovi, o pochab\u00fdch chvilk\u00e1ch \u0161t\u011bst\u00ed, o Tomovi.<\/div>\n

Nevyznal se v n\u011bm. Netu\u0161il, co si mysl\u00ed. Neum\u011bl v n\u011bm \u010d\u00edst a Tom mu to v\u016fbec neuleh\u010doval. V\u010dera spolu pro\u017eili n\u011bco moc kr\u00e1sn\u00e9ho a pro Billa tak\u00e9 intimn\u00edho. Dovolil mu n\u011bco, co je\u0161t\u011b nikomu p\u0159ed n\u00edm, a\u010dkoliv se jednalo o pouh\u00e9 polibky, a kdy\u017e se r\u00e1no probudil, myslel, \u017ee si o tom promluv\u00ed. Doufal, \u017ee spole\u010dn\u011b najdou n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, ale Tom byl nezvykle zamlkl\u00fd. Dokonce ani b\u011bhem sn\u00eddan\u011b nepromluvil jedin\u00e9 slovo a neb\u00fdt Simone, Tomovy velice mil\u00e9 maminky, kter\u00e1 se sna\u017eila o z\u00e1chranu situace, c\u00edtil by se opravdu nep\u0159\u00edjemn\u011b. Nezlep\u0161ilo se to ani b\u011bhem cesty dom\u016f. U lou\u010den\u00ed to nevydr\u017eel. Nedalo mu to. Stra\u0161n\u011b moc s n\u00edm cht\u011bl op\u011bt nav\u00e1zat konverzaci. Cht\u011bl, aby bylo v\u0161echno tak jako p\u0159edt\u00edm, a proto jej pozval na ve\u010d\u00edrek. Nakonec byl v\u0161ak r\u00e1d, \u017ee Tom odm\u00edtl z d\u016fvodu povinn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy prarodi\u010d\u016f, proto\u017ee ve\u010d\u00edrek byl opravdu t\u00edm posledn\u00edm, na co m\u011bl n\u00e1ladu.<\/p>\n

\u017divot je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je\u0161t\u011b v\u010dera si p\u0159i\u0161el jako ta nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed bytost pod sluncem a o p\u00e1r hodin na to, mu bylo do pl\u00e1\u010de. Dok\u00e1zal by se sm\u00ed\u0159it i s t\u00edm, \u017ee bylo to l\u00edb\u00e1n\u00ed d\u016fsledkem podivn\u00e9 konstelace hv\u011bzd a v\u016fbec nic neznamenalo. Sm\u00ed\u0159il by se s t\u00edm, proto\u017ee by m\u011bl alespo\u0148 n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed, ale takhle\u2026 takhle nem\u011bl v\u016fbec nic.<\/p>\n

R\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou, dlan\u00ed si ot\u0159el zaschl\u00e9 stopy po slz\u00e1ch a ode\u0161el do druh\u00e9 poloviny \u00fatuln\u00e9 prosv\u011btlen\u00e9 m\u00edstnosti, kterou tvo\u0159ila ohromn\u00e1 sb\u00edrka knih naskl\u00e1dan\u00fdch na d\u0159ev\u011bn\u00fdch polic\u00edch, hezky jedna vedle druh\u00e9 a n\u011bkolik k\u0159esel. Pr\u00e1v\u011b v tom se Bill\u016fv pokoj li\u0161il od pokoj\u016f ostatn\u00edch lid\u00ed. Zdrav\u00fdch lid\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e1 televize, p\u0159ehr\u00e1va\u010d, repr\u00e1ky, hudebn\u00ed n\u00e1stroje. Jeho pokoj byl sp\u00ed\u0161 praktick\u00fd, a i p\u0159esto, \u017ee se v n\u011bm c\u00edtil \u00fatuln\u011b, na n\u011bj p\u016fsobil nezvykle chladn\u011b. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm, \u017ee byl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velik\u00fd. Pro jednoho.<\/p>\n

Chv\u00edli p\u00e1tral, ne\u017e z nejvrchn\u011bj\u0161\u00ed police vyt\u00e1hl star\u00fd svazek Toma Sawyera. V\u011bd\u011bl, \u017ee pokud mu n\u011bkdo pom\u016f\u017ee alespo\u0148 na chv\u00edli odpoutat mysl od Toma, bude to pr\u00e1v\u011b Mark Twain. Usadil se do k\u0159esla u okna, kn\u00ed\u017eku si slo\u017eil do kl\u00edna a zad\u00edval se na poletuj\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. Ve v\u00edru t\u011bch b\u00edl\u00fdch obl\u00e1\u010dk\u016f spat\u0159il obraz l\u00edbaj\u00edc\u00ed se dvojice. Vypadali spolu dokonale. Jako by byli jeden pro druh\u00e9ho stvo\u0159eni. Magick\u00e1 souhra dvou bytost\u00ed. Dot\u00fdkali se tv\u00e1\u0159e toho druh\u00e9ho s takovou jemnost\u00ed, jako by se b\u00e1li, \u017ee by siln\u011bj\u0161\u00edm dotekem mohli naru\u0161it k\u0159ehkost chv\u00edle. Se stoupaj\u00edc\u00ed intenzitou l\u00edb\u00e1n\u00ed se v\u0161ak obraz za\u010dal vytr\u00e1cet, a ne\u017e se Bill nad\u00e1l, byl pry\u010d. Rozplynul se na pozad\u00ed sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, nebo se stal jednou z nich a zmizel v nekone\u010dnu. To u\u017e nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9.<\/p>\n

Bill odlo\u017eil kn\u00ed\u017eku na parapet. Skrz pootev\u0159en\u00e9 okno k n\u011bmu dol\u00e9hal mraziv\u00fd no\u010dn\u00ed vzduch. Slo\u017eil tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a zhluboka d\u00fdchaje \u010dekal, a\u017e ta stra\u0161liv\u00e1 bolest p\u0159estane. Nerozum\u011bl, co se to s n\u00edm d\u011bje. Netu\u0161il, pro\u010d jej Tomovo chov\u00e1n\u00ed tolik zabolelo. Kdyby byl na Tomov\u011b m\u00edst\u011b, \u0161el by za Simone a promluvil si s n\u00ed. Ale za k\u00fdm m\u011bl j\u00edt on, kdy\u017e jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho pot\u0159eboval m\u00edt ve sv\u00e9 bl\u00edzkosti, byl pr\u00e1v\u011b tv\u016frcem jeho bolesti?<\/div>\n

\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Nev\u011b\u0159il by, \u017ee jej jeden ve\u010der u prarodi\u010d\u016f dok\u00e1\u017ee prom\u011bnit v \u010dasovanou n\u00e1lo\u017e. Opravdu chyb\u011blo m\u00e1lo k tomu, aby vybouchl jako sopka a zasypal je svou ohnivou l\u00e1vou. Pot\u00e9 co sn\u011bdli odporn\u011b snobskou ve\u010de\u0159i, byla na \u0159ad\u011b obl\u00edben\u00e1 \u010d\u00e1st ve\u010dera – rodinn\u00e1 konverzace, co\u017e v p\u0159ekladu znamenalo, \u017ee se do n\u011bj a Simone jeho prarodi\u010de pust\u00ed a vytknou jim v\u0161e, na co si vzpomenou.<\/p><\/div>\n

Prvn\u00ed p\u0159i\u0161la na \u0159adu Simone a jej\u00ed v\u00fdpov\u011b\u010f. Sna\u017eila se jim klidn\u011b vysv\u011btlit celou situaci, ale ti dva je\u0161t\u011b\u0159i, jak je Tom s oblibou naz\u00fdval, se do n\u00ed pustili jako do lahodn\u00e9ho kousku potravy. Vyt\u00fdkali j\u00ed jej\u00ed neschopnost, nezodpov\u011bdnost a pohor\u0161ovali se nad t\u00edm, jak si jejich syn mohl vz\u00edt n\u011bkoho tak nepraktick\u00e9ho. Simone se vedle n\u011bj kr\u010dila jako mal\u00e9 d\u011bv\u010d\u00e1tko a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se nadechl, aby jim \u0159ekl sv\u00e9 a zastal se j\u00ed, m\u011bkce zavrt\u011bla hlavou a obda\u0159ila jej smutn\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ spustil jeho d\u011bda naoko d\u016fle\u017eit\u00fdm hlasem a Tom byl velice r\u00e1d, \u017ee kone\u010dn\u011b nechaj\u00ed ubohou Simone na pokoji. „O tob\u011b jsme sly\u0161eli tak\u00e9 hodn\u011b nep\u011bkn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Jak n\u00e1m vysv\u011btl\u00ed\u0161 to, \u017ee se t\u011b chystaj\u00ed vyrazit ze \u0161koly?“ Pohl\u00e9dl na svou man\u017eelku a oba se zatv\u00e1\u0159ili, jako by jim pat\u0159ila minim\u00e1ln\u011b polovina sv\u011bta.<\/div>\n
Tomovi bylo z t\u011bch dvou na zvracen\u00ed. Nejrad\u011bji by jim vyk\u0159i\u010del do tv\u00e1\u0159e, jak moc nen\u00e1vid\u00ed \u017eivot, kter\u00fd mu diktovali, ale kv\u016fli Simone se sna\u017eil ovl\u00e1dnout. Pouze trhl ramenem a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Tv\u00e9 spolu\u017ea\u010dky jsou dcerami na\u0161ich bl\u00edzk\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Byl bys tak laskav a \u0159ekl n\u00e1m, pro\u010d jimi neust\u00e1le opovrhuje\u0161?!“<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed hlubok\u00fd n\u00e1dech, dal\u0161\u00ed Simonino vrcen\u00ed hlavou.<\/div>\n
„A posledn\u00ed v\u011bc,“ oba si ne\u010dekan\u011b stoupli a d\u00edvali se na Toma se Simone svrchu. „Kdy\u017e u\u017e mus\u00ed\u0161 d\u011blat pot\u00ed\u017ee, nemohl sis vybrat lep\u0161\u00ed m\u00edsto pro v\u00fdkon trestu, ne\u017e ten uboh\u00fd \u00fastav pro nemocn\u00e9 d\u011bti?!“<\/div>\n
Tom u\u017e nedok\u00e1zal z\u016fstat ti\u0161e.<\/p>\n

„Ty d\u011bti nejsou nemocn\u00e9 a j\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee m\u011b p\u0159id\u011blili pr\u00e1v\u011b tam,“ procedil skrze pevn\u011b semknut\u00e9 rty a \u00faporn\u011b se sna\u017eil p\u0159em\u00fd\u0161let nad medov\u00fdm odst\u00ednem Billov\u00fdch o\u010d\u00ed, aby zklidnil svou rozbou\u0159enou mysl.<\/div>\n

„Ov\u0161em\u017ee jsou nemocn\u00e9. Slep\u00e9, hluch\u00e9, n\u011bm\u00e9. Tv\u016fj otec by si jist\u011b vybral m\u00edsto hodn\u011bj\u0161\u00ed jeho postaven\u00ed.“<\/div>\n
Tom uc\u00edtil, jak jej Simone nen\u00e1padn\u011b chytila za ruku a stiskla ji. Varovala jej. Prosila i p\u0159esto, \u017ee v\u011bd\u011bla, co bude n\u00e1sledovat.<\/div>\n
„Od Lauren Drapellov\u00e9 jsem sly\u0161ela, \u017ee \u0159editel toho \u00fastavu je podiv\u00edn,“ do rozhovoru se op\u011bt zapojila i jeho ct\u011bn\u00e1 babi\u010dka. „P\u0159i o\u0161kliv\u00e9 nehod\u011b pr\u00fd ztratil \u017eenu i dceru a z\u016fstal viset na sv\u00e9m synovi. Organizuje mu \u017eivot. Vyb\u00edr\u00e1 mu p\u0159\u00e1tele, ur\u010duje, s k\u00fdm se m\u016f\u017ee bavit a s k\u00fdm ne, a ten hluch\u00fd hlup\u00e1\u010dek jej ve v\u0161em poslouch\u00e1. Vsad\u00edm se, \u017ee t\u011b p\u0159i prvn\u00edm pr\u016f\u0161vihu stejn\u011b vyraz\u00ed, abys n\u00e1hodou neporu\u0161il jejich dobrou pov\u011bst. A potom-„<\/p>\n

Tom stiskl ruce v p\u011bst. To byla posledn\u00ed kapka. Vydr\u017eel by cokoli, ale t\u00edm, \u017ee se pustili i do Billa a jeho otce, p\u0159ekro\u010dili ve\u0161ker\u00e9 meze. Simone se jej u\u017e ani nesna\u017eila zastavit. Tom vyst\u0159elil z gau\u010de d\u0159\u00edv, ne\u017e si stihla uv\u011bdomit, \u017ee se n\u011bco d\u011bje, a s \u010dervenaj\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed se postavil naproti sv\u00fdm prarodi\u010d\u016fm. D\u00edval se do jejich pr\u00e1zdn\u00fdch bled\u00fdch o\u010d\u00ed. Tolik zn\u00e1m\u00fdch a p\u0159itom ciz\u00edch. \u00dapln\u011b stejn\u00e9, jako o\u010di jeho otce, ve kter\u00fdch se tak\u00e9 nevyznal.<\/div>\n

„M\u00e1mu nechte na pokoji! U\u017e nikdy na ni nezv\u00fd\u0161\u00edte hlas, ani j\u00ed ne\u0159eknete jedin\u00e9 \u0161patn\u00e9 slovo! J\u00e1 t\u011bmi d\u00edvkami neopovrhuji, ignoruji je. A pokud si mysl\u00edte, \u017ee si s jednou z nich za\u010dnu jenom kv\u016fli jej\u00edmu postaven\u00ed, jste na omylu. Ze \u0161koly m\u011b nevyhod\u00ed, s\u00e1m odejdu!“ Jakmile se dostal k posledn\u00edmu bodu sv\u00e9ho proslovu, hlas se mu ne\u010dekan\u011b rozechv\u011bl. „A u\u017e nikdy nechci sly\u0161et jedin\u00e9 \u0161patn\u00e9 slovo na \u0159editele a jeho syna! Zejm\u00e9na na jeho syna! Ten je pro v\u00e1s od t\u00e9hle chv\u00edle posv\u00e1tn\u00fd!“<\/p>\n

V tu chv\u00edli si p\u0159ipadal jako maniak. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm podobn\u011b nereagoval. Oto\u010dil se na Simone, kter\u00e1 jej sledovala stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00fdm pohledem jako ten p\u00e1r je\u0161t\u011br\u016f. V hloubce jej\u00edho pohledu v\u0161ak spat\u0159il obrovskou hrdost a vd\u011bk. Bylo to toti\u017e poprv\u00e9, co n\u011bco doopravdy pro\u017e\u00edval. Kone\u010dn\u011b \u017eil, byl skute\u010dnou lidskou bytost\u00ed a br\u00e1nil si to, co na sv\u011bt\u011b nejv\u00edce miloval. Nedal jim \u0161anci promluvit.<\/div>\n

„Mus\u00edm j\u00edt,“ \u0161eptl a bez jedin\u00e9ho ohl\u00e9dnut\u00ed ut\u00edkal ke dve\u0159\u00edm\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e si rozmyslel, kam p\u016fjde, u\u017e m\u00ed\u0159il na v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek. V\u0161echno se na n\u011bj spustilo jako lavina. K\u0159i\u010del na sv\u00e9 prarodi\u010de, poprv\u00e9 se jim dok\u00e1zal vzep\u0159\u00edt a \u0159ekl pouze to, co skute\u010dn\u011b c\u00edtil. Urazili jeho m\u00e1mu i Billa, a to je v jeho o\u010d\u00edch \u010dinilo je\u0161t\u011b vinn\u011bj\u0161\u00edmi, ne\u017e kdyby ur\u00e1\u017eeli pouze jeho. Ani on v\u0161ak nebyl bez viny a dob\u0159e si to uv\u011bdomoval. Neust\u00e1le si p\u0159ed o\u010dima prom\u00edtal v\u00fdraz Billovy tv\u00e1\u0159e, kdy\u017e od n\u011bj odch\u00e1zel. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d byl pln\u00fd o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed a nad\u011bj\u00ed. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d doufal, \u017ee mu n\u011bco \u0159ekne, \u017ee si nakonec promluv\u00ed, ale Tom zbab\u011ble utekl a nyn\u00ed by dal v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za to, aby to mohl vz\u00edt zp\u011bt.<\/p><\/div>\n

L\u00edbali se! A nejednalo se o n\u011bkolik v\u00e1hav\u00fdch polibk\u016f. L\u00edbali se, jako by na tu chv\u00edli \u010dekali cel\u00e1 l\u00e9ta. Byla to d\u016fle\u017eit\u00e1 chv\u00edle. M\u011bli si o tom promluvit, a kdyby nebyl takov\u00fd zbab\u011blec, ud\u011blali by to. Nyn\u00ed mohl pouze doufat, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed pozd\u011b v\u0161e napravit. C\u00edtil se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako vlk z poh\u00e1dky. Tak\u00e9 se prom\u011bnil v ko\u0159ist Billov\u00fdch nevinn\u00fdch o\u010d\u00ed a tak\u00e9 by dal v\u0161echno za to, aby je mohl op\u011bt spat\u0159it.<\/p>\n

Kdy\u017e dorazil k \u00fastavu, bylo p\u0159esn\u011b p\u016fl des\u00e1t\u00e9 a ve\u010d\u00edrek byl v pln\u00e9m proudu. Ze v\u0161ech kout\u016f se oz\u00fdvala hlasit\u00e1 hudba, sm\u00edch a vesel\u00e9 \u0161evelen\u00ed p\u0159ipit\u00fdch lid\u00ed. Tom vystoupil z auta, vyb\u011bhl do haly a ze v\u0161eho nejd\u0159\u00edve ut\u00edkal do Billovy t\u0159\u00eddy. Z\u00e1zrak se nekonal. Dve\u0159e byly zam\u010den\u00e9 a za kv\u00edtkovan\u00fdmi z\u00e1v\u011bsy se rozl\u00e9halo pouze ticho a tma. Necht\u011bl se p\u0159ipojovat k ostatn\u00edm host\u016fm, a u\u017e v\u016fbec netou\u017eil po tom, aby jej spat\u0159il Gordon, proto t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00fdskl radost\u00ed, jakmile se z rohu ne\u010dekan\u011b vyno\u0159ila Lulu, mlad\u00e1 vychovatelka s v\u011b\u010dn\u011b mrzut\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. I nyn\u00ed se tv\u00e1\u0159ila otr\u00e1ven\u011b, v rukou nesla t\u00e1c pln\u00fd oblo\u017een\u00fdch chleb\u00ed\u010dk\u016f, a kdy\u017e k n\u00ed Tom p\u0159ib\u011bhl, zd\u00e1lo se, \u017ee po n\u011bm n\u011bkolik z nich hod\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj, hm\u2026 Lulu, hled\u00e1m Billa. M\u011bl jsem mu p\u0159in\u00e9st n\u011bjak\u00fd kn\u00ed\u017eky pro d\u011bti. Nev\u00ed\u0161, kde bych jej na\u0161el? Je naho\u0159e s ostatn\u00edmi?“ Necht\u011bl vzbudit podez\u0159en\u00ed, proto j\u00ed rad\u011bji zalhal.<\/div>\n

Lulu si jej prom\u011b\u0159ila ostra\u017eit\u00fdm pohledem. „Nep\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„Ale jak to? Myslel jsem, \u017ee-„<\/div>\n
„Prost\u011b nep\u0159i\u0161el. Gordon \u0159\u00edkal, \u017ee se nec\u00edt\u00ed dob\u0159e. Kdybys jej vid\u011bl,“ na kr\u00e1tkou chv\u00edli se j\u00ed rty zkroutily ve vesel\u00e9m \u00fasm\u011bvu. „Je tak opil\u00fd, \u017ee se s Bertou dobrovoln\u011b pustil do lekce lamb\u00e1dy. M\u011bl bys to vid\u011bt.“<\/div>\n
Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l. Ta p\u0159edstava byla skute\u010dn\u011b vtipn\u00e1.<\/div>\n
„R\u00e1d bych z\u016fstal, ale mus\u00edm j\u00edt. P\u0159eji hezkou z\u00e1bavu, pak mi bude\u0161 vypr\u00e1v\u011bt.“<\/div>\n
Lulu mu pouze zam\u00e1vala na pozdrav a vyb\u011bhla po schodech.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

\n

Kdy\u017e po n\u011bkolika minut\u00e1ch zastavil u Billova domu, okam\u017eit\u011b poznal, kter\u00e9 z oken, pat\u0159\u00ed jeho pokoji, proto\u017ee se v n\u011bm jako v jedin\u00e9m sv\u00edtilo. Jedn\u00edm zku\u0161en\u00fdm v\u00fdskokem se dostal za br\u00e1nu a ut\u00edkal tichem zalitou zahradou. V\u0161echno kolem n\u011bj bylo tak kr\u00e1sn\u011b b\u00edl\u00e9 a nedot\u010den\u00e9, a\u017e m\u011bl chu\u0165 vz\u00edt Billa ven a pustit se do jeho obl\u00edben\u00fdch sn\u011bhov\u00fdch and\u00edlk\u016f. M\u00edsto toho v\u0161ak ut\u00edkal k vysok\u00e9mu hol\u00e9mu dubu, jeho\u017e v\u011btve sahaly a\u017e do \u00farovn\u011b Billova okna a vytv\u00e1\u0159ely t\u00edm p\u0159\u00edrodn\u00ed schodi\u0161t\u011b. Zastavil na m\u00edst\u011b a zad\u00edval se nahoru. Bylo to n\u011bkolik metr\u016f. Pro \u010dlov\u011bka boj\u00edc\u00edho se v\u00fd\u0161ek p\u0159\u00edmo \u0161\u00edlen\u00e1 vzd\u00e1lenost. Pr\u00e1v\u011b tehdy si vzpomn\u011bl na vlka. Na to uboh\u00e9, doufaj\u00edc\u00ed zv\u00ed\u0159e a v\u011bd\u011bl, \u017ee nebude jako on. Nebude \u010dekat.<\/p><\/div>\n

Nesm\u011ble se zachytil jedn\u00e9 z v\u011btv\u00ed, vylezl na vy\u010dn\u00edvaj\u00edc\u00ed ko\u0159en a se zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i pomalu stoupal sm\u011brem k pootev\u0159en\u00e9mu oknu.<\/p>\n

Billa probudil z neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku n\u00e1hl\u00fd z\u00e1van zimy a n\u00e1sledn\u00e9 pohlazen\u00ed na l\u00edci. Zhluboka nas\u00e1l v\u016fni cedrov\u00e9ho d\u0159eva a ustrnul. Po cel\u00e9m t\u011ble mu nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Rozt\u0159\u00e1sl se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b. B\u00e1l se otev\u0159\u00edt o\u010di. B\u00e1l se, \u017ee pokud by to ud\u011blal, Tom by zmizel stejn\u011b rychle jako taj\u00edc\u00ed sn\u011bhov\u00e1 vlo\u010dka. Proto je m\u011bl i nad\u00e1le zav\u0159en\u00e9 a u\u017e\u00edval si t\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 p\u0159edstavy, \u017ee je s n\u00edm.<\/div>\n

N\u00e1sledovalo dal\u0161\u00ed pohlazen\u00ed. A za n\u00edm dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Nakonec se p\u0159eci jen do\u010dkal tolik o\u010dek\u00e1van\u00e9ho z\u00e1zraku. Jeho rty byly ne\u010dekan\u011b l\u00edb\u00e1ny p\u00e1rem dal\u0161\u00edch, tou\u017e\u00edc\u00edch po odezv\u011b. P\u0159edt\u00edm, ne\u017e pootev\u0159el \u00fasta a op\u011btoval Tom\u016fv l\u00e1skypln\u00fd polibek, otev\u0159el o\u010di. Jeho srdce zaho\u0159elo znovunalezenou nad\u011bj\u00ed.<\/div>\n
Opravdu tam byl.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Vlka probudilo z d\u0159\u00edmot hv\u00edzd\u00e1n\u00ed pta\u010d\u00edho ml\u00e1d\u011bte. Ospale otev\u0159el nejd\u0159\u00edve jedno, pak druh\u00e9 oko. Jeho pohled automaticky sm\u011b\u0159oval k pohupuj\u00edc\u00edm se v\u011btv\u00edm mod\u0159\u00ednu. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d o\u010dek\u00e1val z\u00e1zrak. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d doufal, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed.<\/em><\/div>\n

Cht\u011bl se posadit, kdy\u017e se n\u00e1hle zastavil v p\u016fli pohybu. Za st\u00ednem dlouh\u00fdch v\u011btv\u00ed spat\u0159il \u010d\u00edhaj\u00edc\u00ed ou\u0161ka a ost\u00fdchav\u00fd pohled.<\/em><\/div>\n
Byl tam. P\u0159i\u0161el<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Vlk si na p\u0159\u00edtomnost ml\u00e1d\u011bte natolik zvykl, \u017ee mu dny, kdy se u kamenn\u00e9 hory v\u016fbec neuk\u00e1zal, p\u0159i\u0161ly pr\u00e1zdn\u00e9 a zbyte\u010dn\u00e9. Pr\u00e1v\u011b v takov\u00e9 dny pouze le\u017eel na hork\u00e9m kamen\u00ed, pozoroval drobnou zv\u011b\u0159 nebo energicky poletuj\u00edc\u00ed ptactvo, a myslel na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4195","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4195","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4195"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4195\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4195"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4195"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4195"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}