{"id":4197,"date":"2014-02-26T16:00:00","date_gmt":"2014-02-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4184"},"modified":"2014-02-26T16:00:00","modified_gmt":"2014-02-26T15:00:00","slug":"mein-kampf-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/26\/mein-kampf-6\/","title":{"rendered":"Mein Kampf 6."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/p>\n

Toulal jsem se po chodb\u00e1ch a p\u0159em\u00fd\u0161lel. V tuhle chv\u00edli bych docela bral, abych n\u011bco musel d\u011blat, proto\u017ee bych na n\u011bj aspo\u0148 nemusel myslet. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee se to opravdu stalo. Ale kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edval, p\u0159epadla m\u011b tak neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 touha ho pol\u00edbit, tak\u017ee jsem to prost\u011b a jednodu\u0161e ud\u011blal. Bylo to tak kr\u00e1sn\u00e9. Tak jemn\u00e9 rty jsem je\u0161t\u011b nikdy neokusil. Mus\u00edm ale p\u0159iznat, \u017ee kdy\u017e jsem k n\u011bmu p\u0159i\u0161el, byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je to zr\u016fda. Sv\u016fj n\u00e1zor jsem ale trochu p\u0159ehodnotil, kdy\u017e mi pov\u011bd\u011bl o sv\u00e9m otci. Za\u010dalo mi ho b\u00fdt l\u00edto. I kdy\u017e jasn\u011b, co d\u011blal te\u010f, to bylo nechutn\u00e9. Z jeho chov\u00e1n\u00ed jsem ale vyc\u00edtil, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed tak \u00fapln\u011b zka\u017een\u00fd. \u017de nen\u00ed ztracen\u00fd. M\u00e1 nad\u011bji.<\/p>\n

Cel\u00fd zbytek dne jsem na n\u011bj nemohl p\u0159estat myslet, tak\u017ee pr\u00e1ce, kterou jsem odv\u00e1d\u011bl, st\u00e1la za prd.<\/div>\n

„Tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se n\u011bjak zamilovan\u011b,“ dob\u00edral si m\u011b Gustav pobaven\u011b.<\/div>\n
„Co\u017ee? J\u00e1? Jak jsi na to p\u0159i\u0161el?“ povyt\u00e1hl jsem obo\u010d\u00ed. Gustav zakroutil hlavou a rad\u0161i to nechal b\u00fdt\u2026<\/div>\n
\n
***<\/div>\n
\n

Druh\u00fd den n\u00e1s op\u011bt vzbudili v p\u011bt hodin r\u00e1no. Neochotn\u011b jsem vylezl z postele a ospale z\u00edvl. Museli jsme vyb\u011bhnout ven na dv\u016fr a tam se se\u0159adit a vyslechnout si n\u00e1pl\u0148 dne\u0161n\u00edho dne. Byla mi docela zima, ale rann\u00ed vymrznut\u00ed z\u0159ejm\u011b pat\u0159ilo k v\u00fdcviku spr\u00e1vn\u00e9ho SS-Manna.<\/p><\/div>\n

„Nech\u00e1pu, o co jim jde. Je tu hrozn\u00e1 kosa,“ post\u011b\u017eoval jsem si klukovi, co st\u00e1l vedle m\u011b.<\/div>\n
„Hej, vy tam!“ zabur\u00e1cel Oberf\u00fcrher\u016fv hlas. Probodl m\u011b nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Ano, pane?“ Do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a zap\u00edchl mi prst do hrudi.<\/div>\n
„Ty si zad\u011bl\u00e1v\u00e1\u0161 na p\u011bkn\u00fd probl\u00e9my,“ procedil mezi zuby. „Obergruppenf\u00fchrer Kaulitz\u2026“ Zd\u00e1lo se, jako by na chvilku zav\u00e1hal. „…ti ulo\u017e\u00ed n\u011bjak\u00fd trest.“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

O p\u00e1r minut pozd\u011bji jsem se spokojen\u00fdm v\u00fdrazem v obli\u010deji \u0161el za Billem. Ka\u017ed\u00fd norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk by se b\u00e1l, ale j\u00e1 u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee se mi nic hrozn\u00e9ho nestane. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom v\u010derej\u0161ku. Maxim\u00e1ln\u011b budu muset n\u011bco ukl\u00edzet.<\/p><\/div>\n

Zb\u00fdvalo u\u017e jen n\u011bkolik posledn\u00edch krok\u016f, kdy\u017e jsem se zastavil p\u0159ede dve\u0159mi. Ale\u2026 Co kdy\u017e pr\u00e1v\u011b kv\u016fli tomu polibku bude na\u0161tvan\u00fd? Na okam\u017eik jsem tak zara\u017een\u011b post\u00e1val, ne\u017e jsem se odv\u00e1\u017eil zaklepat a vej\u00edt. P\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl od sv\u00e9 pr\u00e1ce.<\/p>\n

„Tome, u\u017e zase?“ zeptal se, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by ho to n\u011bjak zar\u00e1\u017eelo.<\/div>\n

„Ano,“ vydechl jsem a trochu zahanben\u011b sklopil hlavu. Z n\u011bjak\u00e9ho z\u00e1hadn\u00e9ho d\u016fvodu jsem p\u0159ed n\u00edm necht\u011bl vypadat jako tot\u00e1ln\u011b neschopn\u00fd idiot. I kdy\u017e tomu u\u017e se stejn\u011b pravd\u011bpodobn\u011b nedalo zabr\u00e1nit. „M\u00e1te pro m\u011b pr\u00e1ci?“ zeptal jsem se opatrn\u011b. Zavrt\u011bl hlavou a vstal od stolu. Obe\u0161el ho a zastavil se t\u011bsn\u011b p\u0159ede mnou.<\/div>\n
„Co kdybys mi tykal?“ navrhl.<\/div>\n
„Ale\u2026 Ale\u2026 To bude divn\u00fd, kdy\u017e jste m\u016fj nad\u0159\u00edzenej,“ vykoktal jsem. \u010cekal jsem n\u011bjakou velice pou\u010dnou p\u0159edn\u00e1\u0161ku o chov\u00e1n\u00ed, ale tohle\u2026 Tohle teda ne.<\/div>\n
„Mn\u011b to nevad\u00ed,“ broukl.<\/div>\n
„Ale\u2026“ Cht\u011bl jsem n\u011bco nam\u00edtnout, ale nic m\u011b nenapadalo. „Tak dob\u0159e,“ odsouhlasil jsem rezignovan\u011b. Spokojen\u011b se usm\u00e1l.<\/p>\n

„A\u2026 Co teda m\u00e1m d\u011blat?“ zeptal jsem se. Chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel, ne\u017e mi \u0159ekl, abych si sednul. Kousal jsem si ret a pozoroval ho. Nevzru\u0161en\u011b m\u011b obe\u0161el a naklonil se nade m\u011b. V tu chv\u00edli m\u011b polilo horko. Nech\u00e1pal jsem, co se to se mnou stalo, ale\u2026 On m\u011b p\u0159itahoval. Znerv\u00f3z\u0148ovala m\u011b jeho bl\u00edzkost. Sklopil jsem pohled a hypnotizoval j\u00edm desku stolu. Jemn\u011b m\u011b pohladil po z\u00e1dech a pak m\u011b chytil za obli\u010dej. Nato\u010dil mi ho tak, \u017ee m\u011b donutil pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem o\u010dima sjel k jeho rt\u016fm. Odol\u00e1val jsem nutk\u00e1n\u00ed ho znovu pol\u00edbit. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke mn\u011b a rty mi zlehka p\u0159ejel po krku. „Ahm\u2026“ vydechl jsem rozt\u0159esen\u011b.<\/div>\n

„Tak co jsi vyv\u00e1d\u011bl tentokr\u00e1t?“ optal se jakoby nic.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1\u2026“ koktal jsem. „\u0158\u00edkal jsem, \u017ee je mi zima\u2026“<\/div>\n
„A d\u00e1l?“<\/div>\n
„U-u\u017e nic. Oberf\u00fchrer m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d. Omlouv\u00e1m se v\u00e1m,“ vydechl jsem.<\/div>\n
„Ti,“ opravil m\u011b.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se ti…“ zopakoval jsem.<\/p>\n

P\u0159ipadal jsem si dost zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Dal mi drobn\u00fd polibek za ucho. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Trhan\u011b jsem se nadechl a chytil ho za lem jeho uniformy. Nemohl jsem za to, \u017ee m\u011b provokoval. St\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b a za\u010dal ho l\u00edbat. Nebr\u00e1nil se, spolupracoval. N\u011b\u017en\u011b jsem mu jazykem p\u0159ejel spodn\u00ed ret a pak se probojoval hluboko do jeho \u00fast. P\u0159itom jsem ho neust\u00e1le hladil po cel\u00e9m t\u011ble. Spokojen\u011b zavrn\u011bl a natiskl se ke mn\u011b. Usadil se mi na kl\u00edn\u011b a p\u0159ichytil si m\u011b za krkem. Vzdychl jsem mu do rt\u016f a obkrou\u017eil je t\u011bmi sv\u00fdmi.<\/div>\n

L\u00edbali jsme se dlouho. Chv\u00edlemi divoce a hladov\u011b a chv\u00edli pomalu a proc\u00edt\u011bn\u011b. Zajel jsem mu rukou pod uniformu a pohladil jeho ploch\u00e9 b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/p>\n

Najednou n\u011bkdo zaklepal na dve\u0159e. Popla\u0161en\u011b jsem sebou trhl a odstr\u010dil Billa. Ten si narovnal oble\u010den\u00ed a koukl ke dve\u0159\u00edm. Postavil jsem se naproti n\u011bmu.<\/div>\n

„D\u00e1le?“ vyzval p\u0159\u00edchoz\u00edho. Dve\u0159e se otev\u0159ely a dovnit\u0159 ve\u0161el Andreas G\u00fcnhe. V\u0161ichni jsem se zaheilov\u00e1n\u00edm pozdravili.<\/div>\n
„U\u017e m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt,“ k\u00fdvl na m\u011b Bill.<\/div>\n
„Ano, pane.“ Sp\u011b\u0161n\u011b jsem se na n\u011bj ohl\u00e9dl a rad\u0161i rychle ode\u0161el.<\/div>\n
Sakra, Gustav m\u011bl pravdu\u2026<\/p>\n

Bill<\/p>\n

13. z\u00e1\u0159\u00ed 1939<\/em><\/div>\n

Berlin<\/em><\/div>\n
Liebes Tagebuch,<\/em><\/div>\n
asi\u2026 Asi ho miluju.<\/p>\n

<\/em> autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Tom Toulal jsem se po chodb\u00e1ch a p\u0159em\u00fd\u0161lel. V tuhle chv\u00edli bych docela bral, abych n\u011bco musel d\u011blat, proto\u017ee bych na n\u011bj aspo\u0148 nemusel myslet. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee se to opravdu stalo. Ale kdy\u017e se na m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[583],"tags":[],"class_list":["post-4197","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-mein-kampf"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4197","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4197"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4197\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4197"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4197"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4197"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}