{"id":4209,"date":"2014-02-22T16:00:00","date_gmt":"2014-02-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4196"},"modified":"2014-02-22T16:00:00","modified_gmt":"2014-02-22T15:00:00","slug":"never-look-back-ii-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/22\/never-look-back-ii-9\/","title":{"rendered":"Never Look Back II 9."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Nech to b\u00fdt<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

Ve m\u011bst\u011b Benche nikdo neznal. \u0160li jsme po \u0161patn\u00e9 stop\u011b. Trvalo n\u00e1m to dlouho, kdy\u017e jsme skon\u010dili, byl u\u017e ve\u010der. Vr\u00e1tili jsme se dom\u016f, ale teti\u010dka tam je\u0161t\u011b nebyla.<\/div>\n

„B\u011b\u017e zavolat do Lond\u00fdna a \u0159\u00edct jim, na co jsme p\u0159i\u0161li,“ pob\u00eddl jsem Toma. „Vrac\u00edme se z\u00edtra.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Ode\u0161el nahoru. M\u011bl jsem chv\u00edli na to, co jsem cht\u011bl ud\u011blat. Pl\u00e1noval jsem to cel\u00fd den. Tak\u017ee kdy\u017e se Tom vr\u00e1til, \u010dekal na n\u011bj prost\u0159en\u00fd st\u016fl a l\u00e1hev v\u00edna. Nave\u010de\u0159eli jsme se u\u017e ve m\u011bst\u011b. S obavami se pod\u00edval na v\u00edno. Usm\u00e1l jsem se. P\u0159esn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, na co mysl\u00ed.<\/div>\n
„Neboj. Jen chci trochu oslavit na\u0161e setk\u00e1n\u00ed – je\u0161t\u011b jsme se k tomu nedostali.“<\/div>\n
„Tak jo,“ \u0159ekl nakonec a sedl si ke stolu naproti mn\u011b. Fla\u0161ku jsme vypili rychle. Tom se d\u00edval jakoby skrze m\u011b. Zvedl jsem se a p\u0159it\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Polo\u017eil mi hlavu na rameno. „Mus\u00edme odjet?“ zeptal se ti\u0161e. P\u0159itiskl jsem si ho k sob\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„A\u017e z\u00edtra,“ vydechl jsem. Pak jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl a vzal jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. „Miluju t\u011b\u2026“ Pomalu zamrkal a pootev\u0159el \u00fasta. Naklonil jsem se k n\u011bmu a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
\n
<\/div>\n
***<\/div>\n
\n

Znovu a pravd\u011bpodobn\u011b naposledy jsem se u n\u011bj probudil. Hladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

„Vst\u00e1vej, jedeme,“ zamumlal jsem mu do ucha.<\/div>\n
„Nechci\u2026“ P\u0159eto\u010dil se a p\u0159itulil se ke mn\u011b.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee to nemus\u00ed skon\u010dit\u2026“ Musel jsem vst\u00e1t, jinak bychom se odsud nedostali.<\/div>\n
„Mus\u00ed,“ povzdechl si. Obl\u00e9kli jsme se, nasn\u00eddali a rozlou\u010dili se s tetou. Celou cestu dom\u016f jsme ml\u010deli. V duchu jsem si p\u0159ehodnotil cel\u00fd v\u00edkend. Nic jsme nezjistili a to, co se mezi n\u00e1mi stalo\u2026 C\u00edtil jsem se snad je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Z\u016fstala jen chu\u0165 toho, co mohlo b\u00fdt a nen\u00ed. Nelitoval jsem toho, ale bolelo to.<\/p>\n

Ticho jsme p\u0159eru\u0161ili a\u017e ve chv\u00edli, kdy m\u011b Tom navigoval k tomu\u2026 Harroldovi dom\u016f. Zastavil jsem p\u0159ed honosnou vilou. Tom se nerv\u00f3zn\u011b nadechl.<\/div>\n

„Tenhle v\u00edkend\u2026“ za\u010dal, „… byl ten nejhez\u010d\u00ed, jak\u00fd jsem kdy za\u017eil.“ Rychle vystoupil z auta a ode\u0161el. Smutn\u011b jsem se za n\u00edm d\u00edval.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Odemkl jsem dve\u0159e a s povzdechem se svezl do k\u0159esla v p\u0159eds\u00edni. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, co bych m\u011bl d\u011blat. Byl jsem srab. Sobeck\u00fd srab. Necht\u011bl jsem, aby ta v\u011bc s Billem skon\u010dila, ale z\u00e1rove\u0148 jsem se nedok\u00e1zal vzd\u00e1t dlouhodob\u00e9ho vztahu s Harrym. Ubli\u017eoval jsem nejen sob\u011b, ale i v\u0161em okolo. Najednou se ve dve\u0159\u00edch objevil Harry.<\/div>\n

„Ahoj, l\u00e1sko.“<\/div>\n
„Ahoj,“ povzdechl jsem si. Nev\u011bd\u011bl jsem, jestli se mu po tom, co se stalo, dok\u00e1\u017eu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. I kdy\u017e n\u00e1m to v posledn\u00ed dob\u011b moc neklapalo, st\u00e1le je\u0161t\u011b jsem ho m\u011bl r\u00e1d. P\u0159e\u0161el ke mn\u011b a sedl si na okraj k\u0159esla. O p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji jsem c\u00edtil jeho rty na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi,“ za\u0161eptal mi do k\u016f\u017ee. Trhan\u011b jsem vydechl. Nedok\u00e1zal jsem mu odpov\u011bd\u011bt. Nemohl jsem mu \u0159\u00edct, \u017ee mn\u011b u\u017e te\u010f chyb\u00ed Bill a ne on.<\/div>\n
„Promi\u0148, j\u00e1\u2026 J\u00e1 nem\u016f\u017eu\u2026“ Harry se odt\u00e1hl a zad\u00edval se na m\u011b.<\/div>\n
„Co je to s tebou v posledn\u00ed dob\u011b? Jsi n\u011bjak\u00fd divn\u00fd.“ Hah, on si v\u0161iml\u2026<\/div>\n
„Jsem jen unaven\u00fd, p\u016fjdu si lehnout.“ Naschv\u00e1l jsem zm\u011bnil t\u00e9ma, abych se vyhnul divn\u00e9mu rozhovoru, kter\u00fd by n\u00e1sledoval.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Dal\u0161\u00ed den to bylo v pr\u00e1ci takov\u00e9 cel\u00e9 divn\u00e9. V\u0161ichni byli ti\u0161\u00ed a zd\u00e1li se mi unaven\u00ed. Takov\u00ed celkov\u011b mimo. Bill se mi \u0161ikovn\u011b vyh\u00fdbal. Doufal jsem, \u017ee se brzy za\u010dne n\u011bco d\u00edt, jinak bych se zbl\u00e1znil. Samoz\u0159ejm\u011b jsem necht\u011bl, aby se n\u011bkomu n\u011bco stalo, ale pot\u0159eboval jsem n\u011bco na pr\u00e1ci.<\/p><\/div>\n

Najednou mi do kanclu vl\u00e9tl Matthew. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed vra\u017eda!“ vyk\u0159ikl. Okam\u017eit\u011b jsem vysko\u010dil ze \u017eidle. Vypadalo to, \u017ee o akci nouze nebude.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Jeli jsme prozkoumat m\u00edsto \u010dinu. \u0160lo o honosn\u00fd d\u016fm na kraji Lond\u00fdna. \u010cekalo tam na n\u00e1s mu\u017esk\u00e9 t\u011blo znetvo\u0159en\u00e9 \u00fapln\u011b stejn\u011b jako p\u0159edchoz\u00ed ob\u011bti. Natalie s Jeremym to tam zajistili a j\u00e1 s Billem a Mattem jsme se vr\u00e1tili zp\u00e1tky.<\/p><\/div>\n

O chv\u00edli pozd\u011bji k n\u00e1m p\u0159i\u0161el Matt s n\u011bjak\u00fdmi informacemi.<\/p>\n

„Jmenuje se Felix Christmastree, je mu 29 a je bohat\u00fd podnikatel,“ p\u0159e\u010detl z pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 si p\u0159inesl s sebou.<\/div>\n

„V\u0161e nasv\u011bd\u010duje tomu, \u017ee jde o toho stejn\u00e9ho vraha,“ pronesl jsem zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
„To bylo jasn\u00e9 u\u017e od druh\u00e9 vra\u017edy.“ Bill se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edval a pak se zase v\u011bnoval slo\u017ece, kter\u00e1 mu le\u017eela na stole. Matt \u0159ekl je\u0161t\u011b p\u00e1r dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed a pak ode\u0161el. Z\u016fstali jsme s Billem sami a oba p\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/div>\n
„Ty, Bille\u2026“ za\u010dal jsem.<\/div>\n
„Co?“ Zvedl hlavu od \u010dten\u00ed. Polilo m\u011b horko.<\/div>\n
„U\u017e nic,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. Nedok\u00e1zal jsem mu to \u0159\u00edct. Nemohl jsem.<\/div>\n
„M\u011bli bychom prov\u011b\u0159it rodinu mrtv\u00e9ho,“ \u0159ekl po chvilce. \u010cekaly n\u00e1s dlouh\u00e9 obch\u016fzky a \u00famorn\u00e9 v\u00fdslechy.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Nech to b\u00fdt Bill Ve m\u011bst\u011b Benche nikdo neznal. \u0160li jsme po \u0161patn\u00e9 stop\u011b. Trvalo n\u00e1m to dlouho, kdy\u017e jsme skon\u010dili, byl u\u017e ve\u010der. Vr\u00e1tili jsme se dom\u016f, ale teti\u010dka tam je\u0161t\u011b nebyla. „B\u011b\u017e zavolat do Lond\u00fdna a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[582],"tags":[],"class_list":["post-4209","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4209","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4209"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4209\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4209"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4209"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4209"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}