{"id":4211,"date":"2014-02-21T18:00:00","date_gmt":"2014-02-21T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4198"},"modified":"2014-02-21T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-21T17:00:00","slug":"costa-vera-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/21\/costa-vera-2-2\/","title":{"rendered":"Costa Vera 2\/2"},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Davidoff<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hodinky na Tomov\u011b stole ukazovaly 3 hodiny a 49 minut r\u00e1no, kdy\u017e ho probudil chlad a \u0161patn\u00fd pocit. Zam\u017eoural do st\u011bny a povzdychl si. Dostal takov\u00fd divn\u00fd pocit, \u017ee n\u011bkdo je v kajut\u011b. Proto se posadil a rozsv\u00edtil lampi\u010dku. Cht\u011bl zak\u0159i\u010det, ale hlas se mu zadrhl v krku.<\/div>\n
„P\u0161t, nek\u0159i\u010d.“ Usly\u0161el jen. D\u00edval se do o\u010d\u00ed Billovi. Sed\u011bl na jeho posteli u nohou a pozoroval jej. Byl lehce pr\u016fsvitn\u00fd.
„Bo\u017ee j\u00e1, fakt je\u0161t\u011b sp\u00edm.“ Zabru\u010del Tom. „Ty se mi jen zd\u00e1\u0161, neexistuje\u0161.“ \u0158ekl Tom a prot\u0159el si o\u010di v domn\u011bn\u00ed, \u017ee se pak ten p\u0159\u00edzrak nebo duch, nebo n\u011bco… \u017ee odejde a nech\u00e1 jej b\u00fdt.<\/div>\n
„D\u011bkuju, \u017ees na\u0161el mou \u010depici, hledal jsem ji.“ Za\u0161eptal p\u0159\u00edzrak a sto\u010dil sv\u016fj pohled k \u010depici u Tomov\u00fdch nohou.
„Kdo jsi?“ Zeptal se Tom a byl zna\u010dn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, doufal, \u017ee se brzy vzbud\u00ed a v\u0161e se rozplyne.<\/div>\n
„Bill.“ P\u0159\u00edzrak pokr\u010dil rameny. „Ale to u\u017e p\u0159ece v\u00ed\u0161, Tomi…“<\/div>\n
„Jak zn\u00e1\u0161 m\u00e9 jm\u00e9no?“ Zeptal se Tom ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b.<\/div>\n
„Jednodu\u0161e jsem ho v\u011bd\u011bl, \u010dekal jsem na tebe.“ Op\u00e1\u010dil Bill a prohl\u00ed\u017eel si sv\u00e9 pr\u016fhledn\u00e9 ruce.<\/div>\n
„\u010cekal? To mi vysv\u011btli, proto\u017ee v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jak se ke mn\u011b dostal duch, nebo co jsi za\u010d. Moje racion\u00e1ln\u00ed mysl nem\u016f\u017ee pochopit, \u017ee v\u016fbec existuje\u0161.“ Tom se pro jistotu rad\u011bji \u0161t\u00edpnul, ale to nepom\u00e1halo. Bill tu sed\u011bl po\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ka\u017ed\u00fd \u010dek\u00e1 na toho prav\u00e9ho, co\u017e je dost bl\u00e1zniv\u00e9, jeliko\u017e m\u00e1m o skoro pades\u00e1t let v\u00edc ne\u017e ty…“ Pousm\u00e1l se smutn\u011b a pro\u0161el zav\u0159en\u00fdma dve\u0159ma do koupelny. Tom zamrkal a vydal se k n\u011bmu. Otev\u0159el dve\u0159e do koupelny a koukal se na Billa. V zrcadle nebyl pr\u016fhledn\u00fd, ale vypadal stejn\u011b jako on.<\/p>\n

„Pro\u010d zrovna j\u00e1?“ Zaj\u00edmal se mlad\u00edk a sledoval strnul\u00fd Bill\u016fv v\u00fdraz.<\/div>\n

„D\u00e1 se osud napl\u00e1novat?“ Odpov\u011bd\u011bl ot\u00e1zkou Bill a projel si prsty po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Je to trochu na hlavu, abych pravdu \u0159ekl.“ Op\u0159el se Tom o futra dve\u0159\u00ed. „Mysl\u00edm to, \u017ee se tady bav\u00edm s duchem…“ \u0158ekl Tom a st\u00e1le se koukal do zrcadla.<\/div>\n
„Je tomu t\u011b\u017eko uv\u011b\u0159it?“ Zeptal se Bill a oto\u010dil se k Tomovi \u010delem.<\/div>\n
„Celkem ano.“ \u0158ekl a cht\u011bl chytnout Billa za rameno, ale ruka mu projela skrz. „Do h\u00e1je, ty se\u0161 fakt prav\u00fd…“ Zamrkal a koukal se st\u00e1le na p\u0159\u00edzrak.
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem prav\u00fd.“ Pousm\u00e1l se smutn\u011b Bill. „A omlouv\u00e1m se, jak jsem t\u011b stra\u0161il ve strojovn\u011b.“<\/div>\n
„Tak tos byl ty, kdo mi vyp\u00ednal vodu?“ Zamra\u010dil se Tom. „V\u00ed\u0161, div\u00edm se tomu, \u017ee j\u00e1 na tebe nemohu s\u00e1hnout, ruka projede skrz tv\u00e9 t\u011blo a ty s\u00e1m proch\u00e1z\u00ed\u0161 v\u011bcmi, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee vypne\u0161 vodu?“ Zeptal se Tom, st\u00e1le neodtrhl od pr\u016fsvitn\u00e9ho pohledu. Bill jen sklopil hlavu a pro\u0161el skrz Tomovo t\u011blo. Tom se jen oto\u010dil.<\/p>\n

„S\u00e1m nev\u00edm, ale dal bych v\u0161e za to, c\u00edtit op\u011bt lidsk\u00e9 teplo a lidskou h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d.“ Bill se posadil na Tomovu postel. „V\u00ed\u0161, pades\u00e1t let o samot\u011b na lodi je smutn\u00e9.“
„Co se vlastn\u011b stalo s pasa\u017e\u00e9ry?“ Zeptal se Tom a sednul si vedle p\u0159\u00edzraku. Zaj\u00edmalo jej, pro\u010d n\u00e1hle lo\u010f zmizela.<\/div>\n

„J\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm. Pamatuju si jeden pomp\u00e9zn\u00ed ve\u010d\u00edrek. Alkohol, j\u00eddlo, hudba, tanec… potom tma. Bylo mi \u0161patn\u011b po skleni\u010dce a \u0161el jsem si lehnout do kajuty. Kdy\u017e jsem se vzbudil, nebyl na lodi nikdo. V\u016fbec nikdo. Nemohl jsem se dovolat na pevninu. Nev\u011bd\u011bl jsem, co se stalo a co bude d\u00e1l. T\u00fdden jsem bloudil po lodi a nakonec jsem to vzdal… ode\u0161el jsem do o\u0161et\u0159ovny, vzal si v\u0161echny l\u00e9ky a zas \u0161el do sv\u00e9 kajuty. Nam\u00edchal jsem si smrt\u00edc\u00ed koktejl a po vypit\u00ed se ob\u011bsil v koupeln\u011b…“ Za\u0161eptal Bill. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tu koupelnu neotev\u0159el, nebyl by to hezk\u00fd pohled.“ Dodal a koukal se Tomovi do o\u010d\u00ed.
„To je \u0161\u00edlen\u00e9… tak\u017ee tv\u00e9 t\u011blo… eh, tv\u00e9 kosti jsou v koupeln\u011b?“ Zeptal se a jen ml\u010dky sledoval p\u0159ikyvov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Je p\u0159\u00edjemn\u00e9 si s n\u011bk\u00fdm popov\u00eddat…“ Usm\u00e1l se Bill a polo\u017eil ruku na Tomovu, av\u0161ak navz\u00e1jem se c\u00edtit nemohli. Sta\u010dilo jim, \u017ee to vid\u00ed. Tom nehnul brvou. D\u00edval se na Billovu pr\u016fsvitnou ruku, jak le\u017e\u00ed klidn\u011b na Tomov\u011b. Av\u0161ak nec\u00edtil ji a snad n\u011bkde hluboko v srdci po tom tak \u0161\u00edlen\u011b tou\u017eil. Tak moc byl k Billovi p\u0159itahov\u00e1n. Dychtiv\u011b cht\u011bl poc\u00edtit jemnost Billovy poko\u017eky, cht\u011bl c\u00edtit jeho hork\u00fd dech, jeho vl\u00e1\u010dn\u00e9 doteky a vlhk\u00e9 rty… cht\u011bl ochutnat tu sladkost jeho \u00fast. M\u011bl tak \u0161\u00edlenou touhu b\u00fdt s n\u00edm.<\/div>\n

„Asi bych t\u011b m\u011bl nechat vyspat.“ \u0158ekl Bill po chvilce a vstal z postele, u\u017e, u\u017e se chystal proj\u00edt skrz ze\u010f. Kdy\u017e ho zastavil Tom\u016fv hlas.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 se mnou, pros\u00edm.“ Po\u017e\u00e1dal Tom a lehl si ke st\u011bn\u011b na bok, ud\u011blal tak vedle sebe m\u00edsto. „Cht\u011bl bych se na tebe d\u00edvat, dokud to bude mo\u017en\u00e9.“ Bill se pousm\u00e1l a op\u011bt doplachtil k Tomovi, lehnul si vedle n\u011bj a sna\u017eil se nespadnout skrz postel na zem. D\u00edvali se vz\u00e1jemn\u011b do o\u010d\u00ed, dokud Tom neusnul…<\/p>\n

R\u00e1no Toma zbudil racek, kter\u00fd mu neust\u00e1le nar\u00e1\u017eel do okna. Prot\u0159el si o\u010di.<\/div>\n

„Uhm, Bille?“ Rozkoukal se, ale nikoho nevid\u011bl. Nebyl tu. Byl tu v\u016fbec? Nebyla to snad jen iluze, nebo sen? Co je do h\u00e1je realita a co je jen v\u00fdplodem fantazie? Tom mrzut\u011b vstal a pod\u00edval se na hodiny. Hodinky ukazovaly 7:24. Z\u00edvnul si a prot\u00e1hnul se. Jeho kroky, jako ka\u017ed\u00fd den, sedm dn\u00ed v t\u00fddnu, vedly do koupelny, aby ze sebe ud\u011blal \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b \u010dlov\u011bka. Potom jeho kroky vedly do kuchyn\u011b, kde ji\u017e sed\u011bla pos\u00e1dka. Sn\u00eddala a hlu\u010dn\u011b se bavila.<\/p>\n

„Ah, dobr\u00e9 r\u00e1no, \u0161\u00edpkov\u00e1 R\u016f\u017eenko.“ Zazub\u00ed se na n\u011bj Roger, zat\u00edmco do sebe cpal nap\u016fl tvrdou housku. Tom jen m\u00e1vl rukou a ud\u011blal si po\u0159\u00e1dn\u011b siln\u00e9 kafe.
„Dnes p\u016fjdeme otev\u0159\u00edt strojovnu.“ \u0158ekl velitel. „Teda jen j\u00e1 a Frank. Ty a Roger p\u016fjdete ohl\u00e9dnout zbytek lodi.“ Tom usrkl hork\u00e9ho kafe a hned zanad\u00e1val, kdy\u017e si sp\u00e1lil jazyk. M\u011bl jej vypl\u00e1znut\u00fd jako pes a rukama m\u00e1val p\u0159ed n\u00edm a sna\u017eil se jej ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b zchladit.
„Tho jhe skv\u011blh\u00e9.“ Zahuhlal, p\u0159es vypl\u00e1znut\u00fd jazyk. Po sn\u00eddani se v\u0161ichni p\u0159evl\u00e9kli do teplej\u0161\u00edho a vzali si n\u00e1\u0159ad\u00ed, baterky a vys\u00edla\u010dky. V\u0161e d\u016fle\u017eit\u00e9. Plo\u0161ina je op\u011bt vyvezla na palubu a ka\u017ed\u00fd z nich se rozprchl jin\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n

Tom se proch\u00e1zel po vrchn\u00ed palub\u011b. Jeho my\u0161lenky se st\u00e1le to\u010dily kolem Billa a ne\u010dekan\u00e9 no\u010dn\u00ed p\u0159epadovce. Zaj\u00edmalo ho, kam zmizel. Do\u0161el a\u017e na z\u00e1\u010f a pod\u00edval se na oce\u00e1n.<\/div>\n
„Bav\u00ed\u0161 se?“ Hlas se mu ozval za z\u00e1dy. Tom sebou trhnul, nebyl zvykl\u00fd na to, aby jej takto n\u011bkdo p\u0159epad\u00e1val. Oto\u010dil se a pousm\u00e1l se. Je tady, op\u011bt jej vid\u00ed. Sice prosv\u00edtal ve slunci v\u00edce ne\u017e ve tm\u011b, ale i tak mu to nehor\u00e1zn\u011b slu\u0161elo.<\/p>\n

„Nev\u011bd\u011bl jsem, zda t\u011b n\u011bkdy je\u0161t\u011b uvid\u00edm. Chyb\u011bl jsi mi…“ P\u0159iznal Tom barvu a nazna\u010dil jemn\u00fd pohyb h\u0159betem ruky u Billova obli\u010deje. Ten dotek m\u011bl symbolizovat jemn\u00e9 pohlazen\u00ed po l\u00edci. Bylo pro n\u011bj tak frustruj\u00edc\u00ed, kdy\u017e se jej nemohl dotknout. Bill se usm\u00edval a zad\u00edval se na mo\u0159e. Tom sledoval Bill\u016fv pohled a za\u010dal se usm\u00edvat tak\u00e9. M\u011bl v\u00e1\u017en\u011b radost, \u017ee jej vid\u00ed. Teplo se mu rozl\u00e9valo do kone\u010dk\u016f prst\u016f. Sledoval jeho vyhubl\u00e9 prsty, jak tisknou kovov\u00e9 z\u00e1bradl\u00ed. Op\u0159el se o z\u00e1bradl\u00ed bokem a ruku dal na stejn\u00e9 m\u00edsto, kde jej jeho p\u0159\u00edzrak dr\u017eel. Ten na chv\u00edli sklopil pohled a zad\u00edval se na jejich ruce. Byly zaklesnut\u00e9 v sob\u011b a dokonale do sebe zapadaly. Tom pochopil, \u017ee byli stvo\u0159eni pro sebe. Jeden pro druh\u00e9ho, i kdy\u017e je d\u011blila propast v podob\u011b n\u011bkolika desetilet\u00ed a faktu, \u017ee je Bill mrtv\u00fd. Tom se zahled\u011bl na Bill\u016fv krk. M\u011bl tam pov\u011b\u0161en\u00fd medailonek ze zlata.<\/div>\n

„Ten medailonek m\u00e1\u0161 st\u00e1le u sebe?“ Zeptal se Tom a sledoval, jak Bill ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvnul. Odtrhnul se od chladn\u00e9ho z\u00e1bradl\u00ed a rychl\u00fdmi, dlouh\u00fdmi kroky \u0161el ke dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedly do \u00fatrob lodi. Pot\u0159eboval se dostat do pokoje 67. Sly\u0161el za sebou, jak na n\u011bj Bill vol\u00e1. Kdy\u017e se zjevil p\u0159ed n\u00edm, tak prost\u011b Tom pro\u0161el skrz. Proch\u00e1zel zm\u011b\u0165 uli\u010dek a odpo\u010d\u00edt\u00e1val \u010d\u00edsla na dve\u0159\u00edch.<\/p>\n

„65, 66, 67… tady to je.“ \u0158ekl a op\u011bt stiskl kouli a pootev\u0159el dve\u0159e. Dnes se prach ji\u017e nev\u00ed\u0159il. Pro\u0161el celou kajutou a\u017e k mal\u00fdm dve\u0159\u00edm, za kter\u00fdma nejsp\u00ed\u0161 byla osudn\u00e1 koupelna.<\/div>\n

„Necho\u010f tam, Tomi…“ Zaprosil Bill a sna\u017eil se Toma jakkoliv zastavit. Ten v\u0161ak nebral ohledy a otev\u0159el dve\u0159e. Zatuchl\u00fd, hnilobn\u011b nasl\u00e1dl\u00fd puch se vy\u0159\u00edtil p\u0159\u00edmo proti n\u011bmu a Tom byl nucen odstoupit p\u00e1r krok\u016f vzad. P\u0159ekryl si nos a \u00fasta dlan\u00ed a oto\u010dil se. Cht\u011blo se mu z toho zvracet. P\u0159\u00edmo uprost\u0159ed koupelny visela opr\u00e1tka a na n\u00ed kostra mrtvoly. Kdysi b\u00edl\u00e1, nyn\u00ed z\u010dernal\u00e1 uniforma kalhot se v\u00e1lela u jej\u00edch nohou. Kab\u00e1t m\u011bla st\u00e1le na sob\u011b. Na krku medailonek. Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co vid\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b to Bill ud\u011blal? St\u00e1l vedle n\u011bj a p\u0159itom jeho fyzick\u00e9 t\u011blo bylo ji\u017e mrtv\u00e9 a viselo p\u0159ed n\u00edm. Okoln\u00ed tk\u00e1n, jako vlasy, svaly, k\u016f\u017ee a org\u00e1ny ji\u017e chyb\u011bly. Ale ten z\u00e1pach t\u00e9 hniloby a smrti byl v koupeln\u011b zav\u0159en\u00fd skoro pades\u00e1t let.<\/div>\n
„Ud\u011blals to…“ \u0158ekl Tom a slzy m\u011bl na kraj\u00ed\u010dku, ale stihl je zamrkat.<\/div>\n
„Varoval jsem t\u011b…“ Vydechl Bill a postavil se p\u0159ed Toma. Vypadal jak na pokraji zhroucen\u00ed. Tom se jen ml\u010dky pod\u00edval do jeho o\u010d\u00ed a pak ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f dop\u0159edu, rozepnul medailonek, a co nejrychleji ode\u0161el z koupelny a zav\u0159el dve\u0159e. Nemohl se na to d\u00edvat. Medailonek stisknul v ruce jako nejdra\u017e\u0161\u00ed poklad.<\/p>\n

„Aspo\u0148 te\u010f m\u00e1me spolu n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho.“ Za\u0161eptal Tom a vydal se zp\u00e1tky na palubu, medailonek tisknouc ke sv\u00e9mu srdci. Jeho p\u0159\u00edzrak ho pomalu n\u00e1sledoval. Tom p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nedivil se Billovi, \u017ee se skute\u010dn\u011b zabil. On b\u00fdt ve stejn\u00e9 situaci, bez nikoho, bez informac\u00ed, ud\u011blal by to taky. Nemohl mu to vy\u010d\u00edtat. Ani nev\u011bd\u011bl, co by mu vy\u010detl. To, \u017ee se ho nem\u016f\u017ee ani dotknout? A i kdyby \u017eil, bylo by mu kolem sedmdes\u00e1tky a Tom by jej neznal… Pod\u00edval se na medailonek a otev\u0159el jej. M\u00e1lem vypustil du\u0161i u\u017e po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 za posledn\u00ed dva dny. Koukal s\u00e1m sob\u011b do tv\u00e1\u0159e. Byla to jeho \u010dernob\u00edl\u00e1 fotografie, jen vlasy m\u011bl krat\u0161\u00ed a blond. Znal toho mlad\u00edka. Pod\u00edval se t\u00e1zav\u011b na Billa. Ten si jen povzdechl.<\/div>\n

„To byl \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem kdy miloval. Jmenoval se Ernest a ty jsi mu tak podobn\u00fd Tome…“ Za\u0161eptal a koukal se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nejsem mu podobn\u00fd, jsem jeho krev. Ernest byl m\u016fj d\u011bda…“ \u0158ekl Tom a zaklapnul medailonek. To je snad hra osudu, \u017ee Bill miloval jeho d\u011bdu a te\u010f c\u00edt\u00ed velkou n\u00e1klonnost k jemu. Z\u00fa\u017eil rty a p\u0159ipnul si medailonek ke krku.<\/p>\n

„Pro\u010d jste nebyli spolu?“ Zeptal se ti\u0161e Tom.<\/div>\n

„Dlouh\u00e1 historie… j\u00e1 mu vlastn\u011b nikdy ne\u0159ekl, co k n\u011bmu p\u0159esn\u011b c\u00edt\u00edm. Bylo mu u\u017e 30 a mn\u011b 19. V t\u00e9 dob\u011b byla l\u00e1ska mezi dv\u011bma mu\u017ei prost\u011b tabu.“ Sednul si na z\u00e1bradl\u00ed a Tom do\u0161el a\u017e k n\u011bmu. „V tu dobu byl \u017eenat\u00fd s Henrietou, nejsp\u00ed\u0161 tvou babi\u010dkou. Sice jsme m\u011bli pom\u011br, ale nikdy se to nedostalo tak daleko. Jednoho dne se odst\u011bhoval z Ameriky do N\u011bmecka a u\u017e jsem o n\u011bm nesly\u0161el… odjel bez jedin\u00e9ho slova, bez jedin\u00e9ho sbohem… tehdy m\u011b to hluboce ranilo. Kdy\u017e jste se p\u0159ibli\u017eovali ke Costa Vera, c\u00edtil jsem jeho p\u0159\u00edtomnost, a to jsi byl ty.“ Za\u0161eptal a sklonil hlavu. „Boj\u00edm se toho, \u017ee jsem zaho\u0159el l\u00e1skou k tob\u011b…“ Za\u010dervenal se a pro\u010d\u00edsnul si vlasy. „Je \u0161koda, \u017ee jsem mrtv\u00fd a m\u00e9 fyzick\u00e9 t\u011blo je pry\u010d. Ale nenech\u00e1vej m\u011b tu… samotn\u00e9ho.“ Vzlyknul a p\u0159itiskl si dlan\u011b na o\u010di. Tom se jej sna\u017eil uklidnit a obejmout, ale projel skrz. Te\u010f ho to frustrovalo o n\u011bco v\u00edc. Bill se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed a pak rozp\u0159\u00e1hl pa\u017ee a padal dol\u016f do mo\u0159e. Tom vyk\u0159ikl a nat\u00e1hnul ruku. Zapomn\u011bl, \u017ee se duch zab\u00edt u\u017e nem\u016f\u017ee.
„Bille! Bille!“ Volal a koukal se dol\u016f.<\/div>\n
„Co tady \u0159ve\u0161, R\u016f\u017eenko?“ Usly\u0161el za sebou Roger\u016fv hlas. „Tob\u011b u\u017e v\u00e1\u017en\u011b z toho obr\u00e1zku hrabe… sleduju t\u011b u\u017e p\u011bt minut.“ Chytil jej za rameno a navedl ho na plo\u0161inu. Tom se je\u0161t\u011b ot\u00e1\u010del, zda n\u011bkde neuvid\u00ed Billa. Nebyl tam, kdov\u00ed, kde se te\u010f schov\u00e1v\u00e1.<\/p>\n

Pozd\u011b v noci, le\u017eel Tom ve sv\u00e9 kajut\u011b, na tvrd\u00e9 matraci a koukal do stropu. Jeho hlavou v\u00ed\u0159ily my\u0161lenky a Tom m\u00edsto toho, aby je za\u0159azoval do kartot\u00e9k, nechal se jimi pohltit, a t\u00edm se v nich ztr\u00e1cel a topil.<\/div>\n

„Rozj\u00edm\u00e1\u0161?“ Tom oto\u010dil hlavu na Billa a pak zase oto\u010dil hlavu zp\u00e1tky. Jen p\u0159ik\u00fdvnul. U\u017e si zvykl na to, \u017ee se Bill zjev\u00ed kdykoliv a kdekoliv. Ale jedno si p\u0159iznal, jeho p\u0159\u00edtomnost mu d\u011blala dob\u0159e.<\/div>\n
„Kdepak ses mi toulal?“ Zak\u0148u\u010del Tom a zav\u0159el o\u010di. Chyb\u011bl mu. Od toho incidentu na palub\u011b jej nevid\u011bl.<\/div>\n
„J\u00e1… omlouv\u00e1m se, Tomi. Byl jsem trochu vyd\u011b\u0161en\u00fd. Nevyzn\u00e1m se v sob\u011b.“ Vydechl p\u0159\u00edzrak a lehl si vedle Toma. Polo\u017eil ruku na jeho hrudn\u00edk. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jeho ruka neprojela skrz, ale Tom jej chytnout nemohl. Tom otev\u0159el o\u010di a z\u00edral na pr\u016fsvitnou ruku. St\u00e1le nech\u00e1pal, jak to Bill d\u011bl\u00e1. Kdykoliv se ho cht\u011bl dotknout, jen projel skrz.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b c\u00edt\u00ed\u0161, \u017ee ses do m\u011b zamiloval?“ Ticho protnul Tom\u016fv hlas, ale tv\u00e1\u0159 neot\u00e1\u010del.<\/div>\n
“ Ano…“ Zak\u0148u\u010del Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m zase pocit, \u017ee jsem na tom stejn\u011b…“ Usm\u00e1l se Tom a p\u0159edstavoval si, jak u n\u011bj Bill skute\u010dn\u011b le\u017e\u00ed.<\/p>\n

„Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee t\u011b ostatn\u00ed nevid\u00ed?“ Zeptal se po chv\u00edli a oto\u010dil hlavu na Billa. Ten v\u0161ak m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a oddechoval. Tom na\u0161pulil pusu a poslal vzdu\u0161n\u00fd polibek. Jeho o\u010di doslova hltaly ka\u017edi\u010dk\u00fd centimetr Billovy tv\u00e1\u0159e. Tak nesm\u00edrn\u011b jej tr\u00e1pilo, \u017ee se jej nem\u016f\u017ee dotknout. U\u017e\u00edral se ve sv\u00e9 mysli r\u016fzn\u00fdma my\u0161lenkama. Vzpom\u00ednal na d\u011bdu. Co si kdy pamatoval, byl to star\u00fd vr\u00e1s\u010dit\u00fd mu\u017e. Zem\u0159el minul\u00fd rok, je z n\u011bj snad tak\u00e9 duch? A pokud ano, pro\u010d tedy nen\u00ed s Billem? Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee je tu Bill s\u00e1m? M\u011bl tolik ot\u00e1zek, ale prozat\u00edm \u017e\u00e1dnou odpov\u011b\u010f. Frustrovan\u011b p\u011bst\u00ed uhodil do matrace. Mus\u00ed se na to Billa zeptat, ale pro dne\u0161ek by u\u017e m\u011bl sp\u00e1t. Usm\u00e1l se s\u00e1m pro sebe a zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

„Vst\u00e1vej, R\u016f\u017eenko.“ Vt\u00edrav\u00fd hlas se Tomovi zabo\u0159oval do mozku. Zamumlal a oto\u010dil se na druh\u00fd bok a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159ikr\u00fdvku p\u0159es hlavu.
„Ne, chci je\u0161t\u011b sp\u00e1t…“ Zak\u0148u\u010del a setrval v poloze, kterou si na\u0161el p\u0159ed malou chv\u00edli. Hodil po doty\u010dn\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159 a pak se znovu ani nehnul. Ani netu\u0161il, jestli se trefil.
„Ale no tak, princezno. Jdeme chlap\u016fm pomoct s t\u011bma dve\u0159ma ve strojovn\u011b, jsou nejsp\u00ed\u0161 zataven\u00fd, chceme je roz\u0159\u00edznout autogenem.“ Usm\u00e1l se Roger a chytil Tomovu p\u0159ikr\u00fdvku a sundal ji. Tom hlasit\u011b zaprotestoval a vrhl se rychl\u00fdm pohybem za c\u00edpem p\u0159ikr\u00fdvky. Jen\u017ee si
to nevypo\u010d\u00edtal a spadl na zem. Usly\u0161el \u0159ev sm\u00edchu a k tomu tich\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 chichot\u00e1n\u00ed. Tom se pod\u00edval sm\u011brem ke sv\u00e9mu k\u0159eslu, sed\u011bl tam jeho kr\u00e1sn\u00fd p\u0159\u00edzrak. V\u016fbec si nev\u0161\u00edmal Rogera, kter\u00fd se l\u00e1mal v pase a kr\u00e1lovsky se bavil nad Tomovou ne\u0161ikovnost\u00ed.<\/div>\n

„To jsou v\u00e1\u017en\u011b srandy po r\u00e1nu.“ Zabrblal Tom. A sb\u00edral se s\u00e1m z podlahy. Opr\u00e1\u0161il neviditeln\u00fd prach ze sebe a \u0161t\u011bknul po Rogerovi, aby na chv\u00edli vypadl.<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 roztomile po r\u00e1nu.“ Usly\u0161el od k\u0159esla a s\u00e1m se pousm\u00e1l.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, \u017ee ty vypad\u00e1\u0161 po\u0159\u00e1d roztomile?“ Op\u00e1\u010dil Tom a vlezl do koupelny, aby si mohl vydrhnout zuby a cht\u011bl donutit sv\u016fj mozek pracovat. M\u011bl pocit, jako by se v\u010dera restartoval a u\u017e se nenahodil.<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ Usly\u0161el za sebou. Tom zvedl o\u010di a d\u00edval se do zrcadla, vid\u011bl ho, jak se op\u00edr\u00e1 v klidu o futra a jeho tv\u00e1\u0159 byla ne\u010diteln\u00e1. Chv\u00edli si myslel, \u017ee vypad\u00e1 jako duch n\u011bkoho, koho pr\u00e1v\u011b zabil. Tak opu\u0161t\u011bn\u00fd, smutn\u00fd pohled, jak\u00fd m\u011bl on. Tom si ruku, ve kter\u00e9m dr\u017eel kart\u00e1\u010dek, polo\u017eil na umyvadlo a trochu se p\u0159edklonil a vypl\u00e1chnul si \u00fasta. Kdy\u017e se narovnal, ml\u010dky odlo\u017eil zubn\u00ed kart\u00e1\u010dek, a zat\u00edmco si ot\u00edral rty, pohledem zkoumal pohled \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka za n\u00edm.<\/div>\n
„Nad mnoha v\u011bcmi.“ Vydechl a oto\u010dil se k n\u011bmu. „Jen m\u011b velice mrz\u00ed, \u017ee jsem se nenarodil d\u0159\u00edv. Jsem stejn\u00fd jak m\u016fj d\u011bda, i kdy\u017e jsem se nejsp\u00ed\u0161e zamiloval, na pevnin\u011b m\u00e1m \u017eenu a dvoulet\u00e9ho syna.“ Sklonil hlavu, aby se nemusel d\u00edvat na zklam\u00e1n\u00ed v jeho o\u010d\u00edch. „Zamiloval jsem se do n\u011bkoho, koho nebudu moct ani obejmout… nikdy.“<\/p>\n

„Jak se jmenuje tv\u016fj syn?“ Zeptal se Bill, zat\u00edmco \u0161el s Tomem na palubu „Billovy“ lodi.<\/div>\n

„Ernest, po d\u011bde\u010dkovi. Miloval jsem sv\u00e9ho d\u011bdu, byl to mari\u0148\u00e1k. Miloval mo\u0159e.“ Usm\u00edval se Tom. „V\u00ed\u0161, m\u016fj syn mi ho hodn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1, mysl\u00edm, \u017ee bude milovat mo\u0159e stejn\u011b jako j\u00e1 a d\u011bda.“ Op\u0159el se o z\u00e1bradl\u00ed. „Promi\u0148, mus\u00ed t\u011b zra\u0148ovat to, \u017ee mluv\u00edm o sv\u00e9m synovi. V\u00ed\u0161, jeho matka se velice zm\u011bnila a u\u017e to nen\u00ed \u017eena, kterou jsem si vzal.“<\/div>\n
„To ch\u00e1pu, Tome…“ Pok\u00fdvnul Bill a stoupnul si vedle n\u011bj, tak\u00e9 sv\u00e9 ruce op\u0159el vedle t\u011bch h\u0159ejiv\u00fdch, kter\u00e9 v\u0161ak nemohl c\u00edtit. „Ch\u00e1pu i to, \u017ee milovat m\u011b, jako n\u011bkoho, koho nem\u016f\u017ee\u0161 fyzicky milovat, je t\u011b\u017ek\u00e9 a mo\u017en\u00e1 i \u0161okuj\u00edc\u00ed.“ Pok\u00fdval hlavou a Tom sledoval, jak se jeho polopr\u016fsvitn\u00e9 vlasy \u010dechraj\u00ed vlivem lehk\u00e9ho v\u011bt\u0159\u00edku.<\/div>\n
„Bille…“ Vydechl Tom. “ Ano je to sv\u00fdm zp\u016fsobem jin\u00e9, ale to, \u017ee jsi de facto mrtv\u00fd ze m\u011b ned\u011bl\u00e1 n\u011bjak\u00e9ho \u00fachyla.“ Usm\u00e1l se a pozoroval Billovu linii rt\u016f. „Mo\u017en\u00e1, \u017ee psychick\u00e1 l\u00e1ska je v\u00edce ne\u017e ta fyzick\u00e1.“ \u0158ekl nakonec a pod\u00edval se na obzor.<\/div>\n
„Tak\u017ee z\u016fstane\u0161?“<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Nevinn\u00e1 ot\u00e1zka s lehkou odpov\u011bd\u00ed se Tomovi opakovala v hlav\u011b. Billovi na ni neodpov\u011bd\u011bl. Nemohl. Jeho srdce krv\u00e1celo a bolelo, ale i p\u0159es to v\u0161echno necht\u011bl nechat Billa ani Ernesta na pospas. Bylo v\u0161ak jasn\u00e9, \u017ee jednomu z nich bude muset ubl\u00ed\u017eit… Jednoho bude muset opustit a toto dilema jej nahlod\u00e1valo v\u00edce a v\u00edce.<\/p><\/div>\n

„Tome, zap\u0159i se do toho!“ Zv\u00fd\u0161il Roger hlas. „Mus\u00edme to vyp\u00e1\u010dit a s tvou hlavou v oblac\u00edch, t\u011b\u017eko…“ Zahu\u010del a zap\u0159el dal\u0161\u00ed p\u00e1\u010didlo o dve\u0159e do strojovny. Roz\u0159\u00edzli jej, ale rez si pohr\u00e1la i s panty, proto bylo t\u011b\u017ek\u00e9 je otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„No jo…“ Vydechl Tom a nucen\u00fd se vr\u00e1tit na zem se zap\u0159el. Luplo to nehezky, ale dve\u0159e se pootev\u0159ely. Roger a Tom si p\u0159ekryli \u00fasta kusem oble\u010den\u00ed, zat\u00edmco dva jejich spolupracovn\u00edci se zmohli jen na to se oto\u010dit a vyzvracet jejich \u010derstv\u011b zkonzumovanou sn\u00eddani.<\/div>\n
„To nen\u00ed mo\u017en\u00e9…“ Vydechl Tom a pod\u00edval se na Rogera.<\/div>\n
„Ale je, Tome…“ Vydechl Roger. Tis\u00edc lid\u00ed se neztrat\u00ed jen tak… Bylo jasn\u00e9, \u017ee pokud je nepoz\u0159elo mo\u0159e, budou st\u00e1le na lodi, a jak vid\u00ed\u0161, ta druh\u00e1 mo\u017enost je ta spr\u00e1vn\u00e1.“ Tom zamrkal, oto\u010dil se od hr\u016fzn\u00e9 pod\u00edvan\u00e9 a utekl ven na \u010derstv\u00fd vzduch, doprov\u00e1zen dv\u011bma spolupracovn\u00edky, kte\u0159\u00ed m\u011bli st\u00e1le \u017ealudek na vod\u011b.
Tom se na palub\u011b sesunul pod\u00e9l st\u011bny a vydych\u00e1val se. Ten pohled na tlej\u00edc\u00ed t\u011bla, z\u00e1pach rozkl\u00e1daj\u00edc\u00edch se tk\u00e1n\u00ed… ty \u0161aty dam, kter\u00e9 kdysi h\u00fd\u0159ily pestr\u00fdmi barvami, byly dnes roztrhan\u00e9 a \u0161pinav\u00e9 od mokvaj\u00edc\u00edch t\u011bl.<\/div>\n
„U\u017e aspo\u0148 v\u00edm, co se jim stalo…“ Usly\u0161el vedle sebe tich\u00fd hlas. Tom ani nezvedl hlavu. Podle hlasu poznal, \u017ee je to on.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to nev\u011bd\u011bl, v\u017edy\u0165 proch\u00e1z\u00ed\u0161 zdmi, mus\u00ed\u0161 zn\u00e1t ka\u017ed\u00e9 z\u00e1kout\u00ed lodi.“ Vydechl Tom znovu a op\u0159el si temeno hlavy o ze\u010f a koukal p\u0159ed sebe do d\u00e1li.
„Nikdy m\u011b nenapadlo j\u00edt do strojovny. Jen ze za\u010d\u00e1tku, kdy\u017e jsem hledal n\u011bkoho, \u0161el jsem i tam, ale ty dve\u0159e mi ne\u0161ly otev\u0159\u00edt, nemohl jsem tu\u0161it, \u017ee za nimi…“ Vydechl.<\/p>\n

Tomovi do obli\u010deje p\u00e1lily paprsky, st\u00e1le se na Billa nepod\u00edval. My\u0161lenkami se st\u00e1le vracel k t\u00e9 hr\u016fzn\u00e9 pod\u00edvan\u00e9, jakou skr\u00fdvaly lodn\u00ed \u00fatroby. Pooto\u010dil hlavu, kdy\u017e ven vy\u0161el i Roger.<\/div>\n

„Do h\u00e1je… fakt by m\u011b v \u017eivot\u011b nenapadlo, \u017ee objev\u00edm na mo\u0159i masov\u00fd hrob.“ \u0158ekl Roger vcelku klidn\u011b a vyrovnan\u011b. Zap\u00e1lil si jednu ze sv\u00fdch ubalen\u00fdch cigaret a pod\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“ Tom se zmohl jen na p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed. Popravd\u011b nebyl v po\u0159\u00e1dku v\u016fbec. Vrtalo mu hlavou, co se hr\u016fzostra\u0161n\u00e9ho stalo… Promnul si obli\u010dej a pomalu se zvedl na sv\u00e9 lehce t\u0159esouc\u00ed se nohy. Popo\u0161el k Rogerovi, s\u00e1hnul mu do n\u00e1prsn\u00ed kapsy a chytil cigaretu. Hbit\u011b ji vyt\u00e1hl a nechal si od Rogera zap\u00e1lit. Nikotinov\u00fd kou\u0159 mu pomalu zaplavoval pl\u00edce. Nemohl tu z\u016fstat ani kv\u016fli n\u011bmu a ani kv\u016fli jeho synovi. Miloval Billa a miloval sv\u00e9ho syna, ale syn byl mal\u00fd a pot\u0159eboval jej. Zav\u0159el o\u010di a vydechl kou\u0159.<\/p>\n

„Tak\u017ee v t\u00e9 lodi \u017e\u00e1dn\u00fd poklad nen\u00ed, Rogere?“ Zeptal se Tom a koukal se zamy\u0161len\u011b na horizont.<\/div>\n

„Ne, ani v nejmen\u0161\u00edm.“ Vydechl Roger zklaman\u011b a zad\u00edval se stejn\u00fdm sm\u011brem jako jeho mlad\u00fd kolega.<\/div>\n
„Vra\u0165me se dom\u016f.“ Za\u0161eptal ti\u0161e Tom a zamrkal slzy, je\u017e se mu draly do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Os\u016fbka, kter\u00e1 st\u00e1la kousek od nich a \u010dekala na to, na co \u010dekala u\u017e n\u011bkolik desetilet\u00ed, zk\u0159ivila obli\u010dej z\u00e1rmutkem. Chytila se za sv\u016fj hrudn\u00edk a nechala st\u00e9ct p\u00e1r slz, kter\u00e9 se prom\u011b\u0148ovaly v perly, tak mal\u00e9 a p\u0159esto tak kr\u00e1sn\u00e9 a tak moc napln\u011bn\u00e9 bolest\u00ed, \u017ee by je \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk na krku neunesl. To jedin\u00e9 z Billa zbylo, mal\u00e9 t\u0159pytiv\u00e9 kuli\u010dky v\u00e1lej\u00edc\u00ed se na podlaze.
Tom si vybral… mezi \u017eivotem a smrt\u00ed. Hodil nedopalek do mo\u0159e a oto\u010dil se. Bill tam ji\u017e nebyl, povzdechl si a nat\u00e1hl se pro jednu z perel. Nyn\u00ed mu le\u017eela na dlani, smutn\u011b se na ni koukal, sev\u0159el p\u011bst a p\u0159itiskl si ji k hrudn\u00edku p\u0159esn\u011b tam, kde bilo jeho spla\u0161en\u00e9 srdce.<\/div>\n
„Nikdy nezapomenu, odpus\u0165 mi.“ Za\u0161eptal Tom a roze\u0161el se pomalu za Rogerem, kter\u00fd m\u00ed\u0159il na svou vlastn\u00ed lo\u010f, kter\u00e1 je m\u011bla odv\u00e9zt dom\u016f…<\/div>\n
\n

***o n\u011bkolik let pozd\u011bji***<\/p><\/div>\n

\n

„T\u00e1mhle je!“ Zavolal mlad\u00fd mu\u017e a zam\u00e1val na kormideln\u00edka z p\u0159\u00eddi lodi. Costa Vera byla tak bl\u00edzko a p\u0159ece tak daleko. Byla jejich. Mlad\u00fd mu\u017e se usm\u00e1l a vyt\u00e1hl medailonek. Opatrn\u011b ho otev\u0159el a pohl\u00e9dl na fotku, a tak\u00e9 na malou perlu, kter\u00e1 byla uvnit\u0159 schovan\u00e1.<\/p><\/div>\n

„Jsi nedo\u010dkav\u00fd.“ Usm\u00e1l se jeho kolega a popl\u00e1cal jej povzbudiv\u011b po rameni.<\/div>\n
„A ty se div\u00ed\u0161? Chci v\u011bd\u011bt, co tu m\u016fj t\u00e1ta d\u011blal. Necht\u011bl mi to nikdy \u0159\u00edct, p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zem\u0159el, mi \u0159ekl, a\u0165 najdu tu lo\u010f a do rukou mi vtiskl tento medailonek.“ Povzdechl si mlad\u00fd mu\u017e a pak se pod\u00edval na zaoce\u00e1nskou lo\u010f. Byla \u010d\u00edm d\u00e1l star\u0161\u00ed, ale st\u00e1le kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, zachov\u00e1vala si st\u00e1le ten sv\u016fj ponur\u00fd p\u016fvab.<\/p>\n

„Tom byl \u00fa\u017easn\u00fd mu\u017e, Erneste. A ty jsi po n\u011bm…“<\/div>\n

„Zjist\u00edm, co se s touto lod\u00ed stalo…“ Mlad\u00fd mu\u017e se usm\u00e1l a pod\u00edval se sm\u011brem nahoru, kdy\u017e vid\u011bl ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed o\u010di, jak\u00e9 kdy vid\u011bl. Znal je… tak moc dob\u0159e je znal… letm\u00fd \u00fasm\u011bv se usadil na jeho rtech a kolem nebylo sly\u0161et nic, ne\u017e jen lehk\u00e9 \u0161um\u011bn\u00ed mo\u0159sk\u00fdch vln, je\u017e nar\u00e1\u017eely do budoucnosti…<\/p>\n

autor: Davidoff<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Davidoff Hodinky na Tomov\u011b stole ukazovaly 3 hodiny a 49 minut r\u00e1no, kdy\u017e ho probudil chlad a \u0161patn\u00fd pocit. Zam\u017eoural do st\u011bny a povzdychl si. Dostal takov\u00fd divn\u00fd pocit, \u017ee n\u011bkdo je v kajut\u011b. Proto se posadil a rozsv\u00edtil lampi\u010dku. Cht\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-4211","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4211","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4211"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4211\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4211"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4211"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4211"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}