{"id":4214,"date":"2014-02-20T18:00:00","date_gmt":"2014-02-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4201"},"modified":"2014-02-20T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-20T17:00:00","slug":"breaking-through-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/20\/breaking-through-2\/","title":{"rendered":"Breaking Through 2."},"content":{"rendered":"
autor: Muck\u00e1tko :o*
<\/strong> <\/p>\n

Ahojte,<\/em><\/div>\n

douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m takov\u00e9 drama hned v druh\u00e9m d\u00edle nebude vadit. Po tomhle d\u00edle ale u\u017e budete v\u011bd\u011bt, co se bude v pov\u00eddce odehr\u00e1vat.<\/em><\/div>\n
D\u011bkuji moc za koment\u00e1\u0159e u prvn\u00edho d\u00edlu. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Hezk\u00e9 po\u010dten\u00ed p\u0159eje Muck\u00e1tko<\/em> :o*<\/p>\n

Prvn\u00ed setk\u00e1n\u00ed t\u011b ran\u00ed<\/p>\n

<\/em><\/strong> V p\u00e1tek odpoledne se to kolem jedn\u00e9 hodiny p\u0159ed fakultou jen hem\u017eilo. Studenti z p\u0159edm\u011btu Psychologie v praxi tvo\u0159ili mal\u00e9 skupinky a hlasit\u011b konverzovali. Ob\u010das se kolem nich mihl n\u011bjak\u00fd student z d\u00e1lkov\u00e9ho studia, nad\u00e1vaj\u00edc, pro\u010d je p\u0159ed fakultou tak \u017eivo, kdy\u017e tu b\u00fdv\u00e1 v p\u00e1tky mrtvo.<\/p>\n

„Chce\u0161?“ zeptal se Andreas Toma a p\u0159isunul k n\u011bmu krabi\u010dku s cigaretami. Tom se zpomalen\u011b pod\u00edval na jeho ruce a zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Ne d\u00edk,“ povzdychl si. Moc toho v noci nenaspal. Vlastn\u011b v\u016fbec nic. Jestli usnul na \u010dtvrt hodinky, tak to byl z\u00e1zrak. Te\u010f byl nav\u00edc je\u0161t\u011b po ob\u011bd\u011b, tak\u017ee se c\u00edtil unaven\u00fd a ospal\u00fd. P\u0159\u00e1l si, aby doktorka kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161la, vyvolala jeho jm\u00e9no a on u\u017e v\u00edc nemusel d\u00e1vat na nic pozor.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 odpoledne!“ ozvalo se hlasit\u011b zprava, odkud se k nim p\u0159ihnala doktorka. Ihned otev\u0159ela slo\u017eku s prezen\u010dn\u00ed listinou a za\u010dala \u010d\u00edst jm\u00e9na podle abecedy.<\/div>\n

„Tr\u00fcmper,“ p\u0159e\u010detla a p\u0159ejela propiskou do \u0159\u00e1dku, kam se chystala ud\u011blat fajfku. Zastavila se, kdy\u017e se j\u00ed nedostalo odpov\u011bdi. „Tr\u00fcmper?“ zkusila je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n
„Vole! P\u0159ihla\u0161 se! U\u017e t\u011b \u010detla,“ drkl Andreas loktem do ospal\u00e9ho Toma, kter\u00fd vypadal, \u017ee se pr\u00e1v\u011b probudil.<\/div>\n
„Tady!“ zavolal dop\u0159edu.<\/div>\n
„Je jedna hodina odpoledne, kolego. Dalo by se o\u010dek\u00e1vat, \u017ee u\u017e budete pln\u011b vzh\u016fru,“ neodpustila si kousavou pozn\u00e1mku na Tomovu adresu a pokra\u010dovala dal\u0161\u00edmi jm\u00e9ny.<\/div>\n
„Aby ses neposrala,“ zamumlal si Tom pod vousy. Pr\u00e1v\u011b ji p\u0159estal m\u00edt r\u00e1d. Byl ospal\u00fd, unaven\u00fd a rozmrzel\u00fd. Sn\u00edh, kter\u00fd se za\u010dal pomalu sn\u00e1\u0161et z nebe, a mr\u00e1z, kter\u00fd jej p\u00e1lil do tv\u00e1\u0159\u00ed, mu na klidu moc nep\u0159idal.<\/div>\n
„Co se stalo s tv\u00fdm nad\u0161en\u00edm pro tento p\u0159edm\u011bt?“ r\u00fdpl si Andreas.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ty za\u010d\u00ednej. Fakt nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ p\u0159it\u00e1hl si Tom bundu v\u00edc k t\u011blu.<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Ne. Jen jsem nespal a nem\u00e1m prost\u011b n\u00e1ladu,“ zabru\u010del a jen letmo zaslechl, \u017ee se doktorka dostala v seznamu k p\u00edsmenu V.<\/div>\n
„No bu\u010f to bude n\u011bjak\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh zimn\u00ed deprese, nebo je n\u011bco ve vzduchu. Na\u0161i dneska taky vst\u00e1vali prdel\u00ed nap\u0159ed. T\u00e1ta se tv\u00e1\u0159il jak citr\u00f3n a m\u00e1mu vyto\u010dila ka\u017ed\u00e1 hovadina,“ proto\u010dil o\u010dima.<\/div>\n
„Asi je ve vzduchu zimn\u00ed deprese,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom sarkasticky. „A d\u011blej to dokou\u0159it. Vypad\u00e1 to, \u017ee jsme na konci seznamu.“ Andreas rychle popot\u00e1hl, vyfoukl b\u00edl\u00fd kou\u0159 a za\u0161l\u00e1pl zbytek cigarety do sn\u011bhu. Co na tom, \u017ee jakmile sn\u00edh roztaje, budou univerzitn\u00ed pozemky hyzdit hory nedopalk\u016f.<\/div>\n
\n
Oba p\u0159idali do kroku, kdy\u017e se houf student\u016f v \u010dele s doktorkou za\u010dal p\u0159esouvat jinam. Nikdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, kam m\u00ed\u0159\u00ed. Bu\u010f jim to doktorka ne\u0159ekla schv\u00e1ln\u011b, nebo prost\u011b zapomn\u011bla. Tom se d\u00edval pod sv\u00e9 nohy p\u0159esn\u011b od doby, kdy p\u0159ed n\u00edm jedna d\u00edvka spadla na zem kv\u016fli ledu na chodn\u00edku, kter\u00fd byl skryt\u00fd vrstvou sn\u011bhu.<\/p>\n

Brzy v\u0161ichni p\u0159i\u0161li na to, co bylo c\u00edlem jejich cesty. Skupina se zastavila nedaleko velk\u00e9 \u017eelezn\u00e9 br\u00e1ny s malou vr\u00e1tnic\u00ed.<\/div>\n

„Tak\u017ee jsme na m\u00edst\u011b. Dne\u0161n\u00ed odpoledne str\u00e1v\u00edme tady,“ uk\u00e1zala na budovy p\u0159ed nimi.<\/div>\n
„To u\u017e jsme na tom tak \u0161patn\u011b?“ ozvalo se z davu, ale \u0159e\u010dn\u00edk se samoz\u0159ejm\u011b neuk\u00e1zal.<\/div>\n
Vyu\u010duj\u00edc\u00ed p\u0159e\u0161la pozn\u00e1mku bez reakce.<\/div>\n
„Na dne\u0161n\u00ed odpoledne jsem v\u00e1m domluvila exkurzi v psychiatrick\u00e9 l\u00e9\u010debn\u011b. Ohl\u00e1s\u00edm n\u00e1s na vr\u00e1tnici, ale je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm v\u00e1s chci upozornit na jednu v\u011bc. Je norm\u00e1ln\u00ed v\u0161edn\u00ed den, tud\u00ed\u017e se v\u0161ude po budov\u00e1ch pohybuj\u00ed pacienti. D\u016frazn\u011b v\u00e1s \u017e\u00e1d\u00e1m, abyste se chovali jako dosp\u011bl\u00ed lid\u00e9. Nejl\u00e9pe ud\u011bl\u00e1te, kdy\u017e budete ml\u010det a poslouchat v\u00fdklad. Douf\u00e1m, \u017ee jsme si rozum\u011bli. Poj\u010fte za mnou,“ m\u00e1vla rukou a do\u0161la k vr\u00e1tnici. Sd\u011blila nerudn\u00e9mu mu\u017ei, kdo je, odkud je a co si p\u0159eje. Mu\u017e zvedl telefon a po kr\u00e1tk\u00e9m rozhovoru pustil skupinu dovnit\u0159. Br\u00e1na se za nimi znovu zaklapla.<\/p>\n

Kr\u00e1tce na to se po p\u00eds\u010dit\u00e9 cest\u011b p\u0159ihnala ke skupin\u011b \u017eena st\u0159edn\u00edho v\u011bku. Byla cel\u00e1 v b\u00edl\u00e9m. D\u00edky po\u010das\u00ed v\u0161ude kolem si v\u0161ak p\u0159es ramena p\u0159ehodila b\u00e9\u017eov\u00fd kab\u00e1t. Prvn\u011b se kr\u00e1tce p\u0159iv\u00edtala s vyu\u010duj\u00edc\u00ed.<\/div>\n

„Studenti, tohle je prim\u00e1\u0159ka doktorka Schneiderov\u00e1, kter\u00e1 vede jedno ze zdej\u0161\u00edch odd\u011blen\u00ed.“
„Dobr\u00fd den,“ usm\u00e1la se doktorka Schneiderov\u00e1 a prohl\u00e9dla si prvn\u00ed \u0159adu mlad\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed na ni koukali. „P\u0159esn\u011b jak jste sly\u0161eli. Provedu v\u00e1s dne\u0161n\u00ed odpoledne po tomto l\u00e9\u010debn\u00e9m za\u0159\u00edzen\u00ed a na konci na\u0161\u00ed prohl\u00eddky se dozv\u00edte to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, kv\u016fli \u010demu jste sem vlastn\u011b v\u00e1\u017eili cestu. Pro za\u010d\u00e1tek m\u011b jen pros\u00edm v\u0161ichni velmi pozorn\u011b poslouchejte. N\u011bkte\u0159\u00ed pacienti jsou velmi v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00ed. Opravdu velmi v\u00e1\u017en\u011b. Na prvn\u00ed pohled se mo\u017en\u00e1 tv\u00e1\u0159\u00ed, jako by jim nic nebylo, ale a\u017e \u0161patn\u011b zvolen\u00e1 slova, dotyk, nebo i \u0161patn\u00fd pohled m\u016f\u017ee spustit n\u011bjak\u00fd z\u00e1chvat. \u017d\u00e1d\u00e1m v\u00e1s, abyste si pacient\u016f pokud mo\u017eno p\u0159\u00edli\u0161 nev\u0161\u00edmali. D\u011bkuji v\u00e1m. Te\u010f m\u011b pros\u00edm n\u00e1sledujte. Vezmeme to p\u011bkn\u011b postupn\u011b a za\u010dneme v budov\u011b A,“ usm\u00e1la se a roze\u0161la se cestou k jedn\u00e9 z budov.<\/p>\n

„P\u00e1ni. Zn\u011bla v\u00e1\u017en\u011b krut\u011b. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee kdyby ses tady t\u0159eba na n\u011bkoho \u0161kared\u011b pod\u00edval, cht\u011bl by t\u011b pod\u0159\u00edznout?“ zeptal se Andreas vzru\u0161en\u011b a t\u011bkal o\u010dima v\u0161ude kolem.<\/div>\n

„Nev\u00edm, ale rozhodn\u011b to zkou\u0161et nebudu,“ op\u00e1\u010dil mu Tom a zamumlal omluvu d\u00edvce p\u0159ed sebou, kter\u00e9 omylem \u0161l\u00e1pl na paty. Loudala se a Tom m\u011bl prost\u011b dlouh\u00e9 nohy.<\/p>\n

Prvn\u00ed zast\u00e1vku p\u0159edstavovalo d\u011btsk\u00e9 odd\u011blen\u00ed. Vnit\u0159ek budovy vypadal sp\u00ed\u0161e jako \u0161kolka ne\u017e l\u00e9\u010debn\u00e9 za\u0159\u00edzen\u00ed. St\u011bny byly pomalov\u00e1ny kv\u011btinami, zv\u00ed\u0159aty a duhou, a m\u00edsta, kde nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 mal\u016fvka, byla pastelov\u011b \u017elut\u00e1. V\u0161ude kolem post\u00e1valy mal\u00e9 stolky a \u017eidli\u010dky a na nich se v\u00e1lelo nep\u0159ebern\u00e9 mno\u017estv\u00ed pastelek, pap\u00edr\u016f a hra\u010dek. Chodby byly opravdu dlouh\u00e9 a na ka\u017ed\u00e9m p\u00e1t\u00e9m kroku byly na obou stran\u00e1ch dve\u0159e. Podlaha byla \u010dist\u00e1, ale linoleum, kter\u00e9 na n\u00ed le\u017eelo, vypadalo, \u017ee za\u017eilo daleko v\u00edc pacient\u016f, ne\u017e je tu te\u010f. Na n\u011bkter\u00fdch m\u00edstech bylo popraskan\u00e9 a n\u011bkde byly dokonce d\u00edry, jako by n\u011bkomu na zem upadla cigareta a vyp\u00e1lila do n\u011bj otvor. Tom byl kone\u010dn\u011b schopn\u00fd p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 z\u00edr\u00e1n\u00ed zaslechnout n\u011bco m\u00e1lo z v\u00fdkladu prim\u00e1\u0159ky.<\/p>\n

„Na ka\u017ed\u00e9m konci chodby se nach\u00e1z\u00ed n\u011bco jako sesterna. Zde nach\u00e1z\u00ed \u00fato\u010di\u0161t\u011b sestry a vychovatelky, kter\u00e9 maj\u00ed zrovna slu\u017ebu. Tak\u00e9 tam najdete z\u00e1chody. Uprost\u0159ed chodby se nach\u00e1z\u00ed obrovsk\u00e1 herna, kde se d\u011bti maj\u00ed \u0161anci vy\u0159\u00e1dit. Jak vid\u00edte, jsou prakticky cel\u00fd den v py\u017eamu nebo v hodn\u011b dom\u00e1c\u00edm \u00faboru. V r\u00e1mci l\u00e9\u010dby nemaj\u00ed povoleno vlastn\u00ed oble\u010den\u00ed ani vlastn\u00ed hra\u010dky. Podle z\u00e1va\u017enosti onemocn\u011bn\u00ed jsou pouze n\u011bkter\u00fdm dovoleny pravideln\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy rodiny, pop\u0159\u00edpad\u011b p\u00e1r dn\u00ed str\u00e1ven\u00fdch mimo l\u00e9\u010debnu.“<\/div>\n

„To mi p\u0159ijde krut\u00e9. Pro\u010d nem\u016f\u017eou m\u00edt vlastn\u00ed v\u011bci, aby se jim nest\u00fdskalo?“ ozvala se jedna studentka.<\/div>\n
„Pobyt vy\u017eaduje, aby se naprosto odpoutaly od domova a soust\u0159edily se pouze na l\u00e9\u010dbu. \u010c\u00edm v\u00edce budou m\u00edt kolem sebe v\u011bc\u00ed z domova, t\u00edm v\u00edce budou plakat po m\u00e1m\u011b, nehled\u011b na to, \u017ee se zde nach\u00e1zej\u00ed i d\u011bti, kter\u00e9 byly t\u00fdr\u00e1ny. Pochopiteln\u011b je nechceme vystavovat v\u011bcem, kter\u00e9 by jim tu hr\u016fzu vracely do pov\u011bdom\u00ed,“ vysv\u011btlila prim\u00e1\u0159ka a pokra\u010dovala d\u00e1l.<\/p>\n

„Chud\u00e1ci,“ podotkl Andreas. Nikdy nem\u011bl n\u011bjak extra vztah k d\u011btem, ale kdy\u017e vid\u011bl tu realitu, byl trochu nam\u011bkko. Tom ml\u010del. Nec\u00edtil se tu p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e. Podivn\u011b jej bolelo b\u0159icho a on nemohl p\u0159ij\u00edt na to pro\u010d. Mo\u017en\u00e1 to bylo t\u00edm prost\u0159ed\u00edm. Nep\u016fsobilo na n\u011bj dob\u0159e.<\/p>\n

B\u011bhem hodiny a p\u016fl pro\u0161li n\u011bkolik budov, kter\u00e9 byly ozna\u010deny velk\u00fdmi tiskac\u00edmi p\u00edsmeny. M\u00ed\u0159ili k t\u00e9 posledn\u00ed a k j\u00eddeln\u011b, kdy\u017e se ozval jeden ze student\u016f-\u0161prt\u016f, kter\u00fd musel v\u0161echno vid\u011bt, v\u0161echno sly\u0161et a v\u0161echno si rychle zapsat, aby mu nic neuniklo.<\/div>\n

„A pro\u010d jsme minuli t\u00e1mhletu budovu?“ uk\u00e1zal na pom\u011brn\u011b dost vzd\u00e1lenou budovu t\u00e9m\u011b\u0159 mimo are\u00e1l l\u00e9\u010debny. Prim\u00e1\u0159ka se pod\u00edvala t\u00edm sm\u011brem a na chv\u00edli p\u0159estala ve sv\u00e9m v\u00fdkladu. Studenti poznali, \u017ee se pravd\u011bpodobn\u011b n\u011bco stalo, a tak p\u0159estali s ve\u0161ker\u00fdm \u0161u\u0161k\u00e1n\u00edm a z\u016fstali se d\u00edvat na budovu.<\/div>\n
„To je budova D,“ pronesla prim\u00e1\u0159ka a zmlkla. Studenti odvr\u00e1tili pohled od n\u00ed a zad\u00edvali se na obrovsk\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e hroziv\u00e9 \u010dern\u00e9 p\u00edsmeno, je\u017e se nach\u00e1zelo na b\u00edl\u00e9m podkladu, kter\u00fd pravd\u011bpodobn\u011b v noci sv\u00edtil. „Tam nep\u016fjdeme,“ pronesla a pod\u00edvala se na skupinu. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich nemusel ot\u00e1zku vy\u0159knout nahlas. V\u0161ichni ji m\u011bli vrytou v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 najednou dychtily v\u011bd\u011bt pro\u010d.<\/p>\n

„Na budov\u011b D jsou um\u00edst\u011bny ty nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edpady ze v\u0161ech nemocn\u00fdch klient\u016f, kte\u0159\u00ed tu jsou. Ka\u017ed\u00fd pacient na budov\u011b D m\u00e1 pro sebe 3 o\u0161et\u0159ovatele. Je jich tam pouze mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed, i p\u0159esto je to ale dost na to, aby tu bylo zam\u011bstn\u00e1no tolik lid\u00ed. Jak vid\u00edte, budova je odstr\u010den\u00e1 od ostatn\u00edch, m\u00e1 vlastn\u00ed p\u0159\u00edjezdovou cestu a br\u00e1nu a je daleko v\u00edce zabezpe\u010den\u00e1 ne\u017e zbytek are\u00e1lu. Nesm\u00edme dopustit, aby se pacienti z t\u00e9to budovy dostali k ostatn\u00edm. Ka\u017ed\u00fd z nich m\u00e1 sv\u016fj specifick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. K\u0159ik, kter\u00fd se z budovy ob\u010das v noci oz\u00fdv\u00e1, je tak siln\u00fd a zoufal\u00fd, \u017ee n\u00e1s donutilo budovu prost\u011b odstr\u010dit, co nejd\u00e1l to \u0161lo. Je to velmi smutn\u00e9. V\u011bt\u0161ina pacient\u016f se ze sv\u00e9ho stavu bohu\u017eel nikdy nevyl\u00e9\u010d\u00ed,“ dokon\u010dila sv\u016fj v\u00fdklad a odvr\u00e1tila pohled.<\/div>\n

„Po\u0159\u00e1dn\u00fd psycho!“ poznamenal n\u011bkdo z davu.<\/div>\n
„P\u0159ejdeme k posledn\u00ed budov\u011b a po prohl\u00eddce j\u00eddelny dostanete n\u011bco mal\u00e9ho k zakousnut\u00ed a zad\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho \u00fakolu.“<\/p>\n

„Nen\u00ed ti z toho tak n\u011bjak divn\u011b?“ projevil se Tom kone\u010dn\u011b a nep\u0159est\u00e1val up\u00edrat zrak na onu d\u011bsivou budovu. Andreas p\u0159ikyvoval.<\/div>\n

„Je to hrozn\u00fd. Dovede\u0161 si p\u0159edstavit, jak to tady mus\u00ed b\u00fdt hororov\u00fd, kdy\u017e n\u011bkdo z nich dostane z\u00e1chvat a k\u0159i\u010d\u00ed tak, \u017ee ti to doslova trh\u00e1 u\u0161i? J\u00e1 vydr\u017e\u00edm hodn\u011b, ale necht\u011bl bych tam str\u00e1vit ani jednu noc. Ty o\u0161et\u0159ovatelky maj\u00ed m\u016fj respekt!“<\/div>\n
„Kolegov\u00e9! Posp\u011b\u0161te si pros\u00edm!“ ozvalo se z d\u00e1lky a vyu\u010duj\u00edc\u00ed zam\u00e1vala na Andrease a Toma rukou. Ani si nev\u0161imli, \u017ee se skupina vzd\u00e1lila. Oba se tedy obr\u00e1tili a vy\u0161li k dal\u0161\u00ed zast\u00e1vce, kter\u00e1 v\u0161echny \u010dekala.<\/p>\n

„Po\u010dkej!“ zastavil se Tom, je\u0161t\u011b ne\u017e ve\u0161li do budovy.<\/div>\n

„Co je?“ p\u0159idr\u017eel Andy dve\u0159e a d\u00edval se na Toma, kter\u00fd se zaposlouchal do zvuk\u016f okolo.<\/div>\n
„Nesly\u0161\u00ed\u0161 n\u011bco?“<\/div>\n
„No tady by bylo sp\u00ed\u0161 divn\u00fd, kdybych nesly\u0161el nic. \u0160\u00edlenc\u016f je tu dost,“ u\u0161kl\u00edbl se Andy.<\/div>\n
„Ne v\u00e1\u017en\u011b. N\u011bkdo si tu brouk\u00e1 nebo tak,“ nakr\u010dil Tom \u010delo a vydal se kolem budovy. Pak se ozvala men\u0161\u00ed r\u00e1na. To u\u017e Andreas pustil dve\u0159e a vydal se za Tomem.<\/div>\n
„Tome, p\u0159esta\u0148 \u0161\u0148upat! Bude pr\u016fser,“ varoval jej, ale stejn\u011b jej n\u00e1sledoval. Do\u0161li k jednomu z p\u0159\u00edzemn\u00edch oken. Bylo otev\u0159en\u00e9 doko\u0159\u00e1n a na zemi ve sn\u011bhu sed\u011bl n\u011bjak\u00fd chlapec. Byl oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, tak\u017ee nem\u011bl \u0161anci si Andyho ani Toma v\u0161imnout.<\/div>\n
„Ahoj,“ promluvil na n\u011bj Tom opatrn\u011b. Kluk se nap\u0159\u00edmil a b\u011bhem milisekundy byl na nohou a sna\u017eil se o zb\u011bsil\u00fd \u00faprk. Ani se ned\u00edval, kdo za n\u00edm stoj\u00ed. Instinkty jej postavily na nohy a nutily jej ut\u00edkat co nejd\u00e1l od nich. Tenk\u00e1 vrstva sn\u011bhu v\u0161ak skryla v\u011btev, kter\u00e1 o p\u00e1r metr\u016f d\u00e1l zap\u0159\u00ed\u010dinila chlapc\u016fv p\u00e1d na zem. Andreas i Tom se k chlapci rozeb\u011bhli, \u017ee mu pom\u016f\u017eou. V\u017edy\u0165 m\u011bl na sob\u011b jen tepl\u00e1ky, tenk\u00e9 tri\u010dko a mikinu na zip.<\/p>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal se Tom, uchopil chlapcovu hubenou pa\u017ei a k\u00fdvl na Andrease, a\u0165 ud\u011bl\u00e1 to stejn\u00e9. Pomohli mu nahoru, ov\u0161em jakmile se chlapec dostal do vzp\u0159\u00edmen\u00e9 polohy, pod\u00edval se do tv\u00e1\u0159e sv\u00fdch zachr\u00e1nc\u016f a st\u00e1le c\u00edtil pevn\u00fd stisk na sv\u00fdch pa\u017e\u00edch, pr\u00e1v\u011b v tom okam\u017eiku za\u010dalo jeho t\u011blo jednat nez\u00e1visle na jeho v\u016fli. Rozklepal se Andymu a Tomovi pod rukama. Jeho o\u010di se zalily slzami, rty se t\u0159\u00e1sly d\u011bsem, ne zimou. Kr\u010dil se dol\u016f, a kdyby jej kluci nedr\u017eeli, padl by na zem a schoulil se do klub\u00ed\u010dka.<\/div>\n

„Je\u017ei\u017e Andy, on se dus\u00ed!“ vyk\u0159ikl Tom vyd\u011b\u0161en\u011b a sledoval chlapce, jak ml\u010dky pros\u00ed o vzduch. Cel\u00e9 mlad\u00edkovo t\u011blo pohltila k\u0159e\u010d. Zornice se roz\u0161\u00ed\u0159ily takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee snad ani nebylo mo\u017en\u00e9 takov\u00e9ho stavu dos\u00e1hnout. Tom sledoval, jak se mu na sp\u00e1nku tvo\u0159\u00ed kapi\u010dky potu, a\u010dkoli na rukou m\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei.<\/p>\n

„Panebo\u017ee! Poplach! Pacient z pokoje \u010d\u00edslo 6!“ zak\u0159i\u010dela prim\u00e1\u0159ka, kter\u00e1 vy\u0161la z budovy, hledaj\u00edc dva zbyl\u00e9 studenty, kdy\u017e uvid\u011bla celou scen\u00e9rii. Museli jednat rychle, ne\u017e jim chlapec zkolabuje p\u0159ed o\u010dima. B\u011bhem vte\u0159iny ze dve\u0159\u00ed vyb\u011bhli dva z\u0159\u00edzenci se sestrou a prim\u00e1\u0159kou v pat\u00e1ch.<\/div>\n

„Hned ho pus\u0165te!“ zavelela hlasit\u011b. Chlapec spadl do rukou dvou mu\u017e\u016f, av\u0161ak nevypadal, \u017ee by se p\u0159\u00edli\u0161 uklidnil, jak Andy s Tomem p\u0159edpokl\u00e1dali. Naopak. Jeho stav se zhor\u0161oval. Bojoval o dech, slzy jako hrachy mu kanuly po tv\u00e1\u0159\u00edch a jeho t\u011blo se ot\u0159\u00e1salo v n\u00e1valech paniky.<\/div>\n
Tom cht\u011bl bre\u010det.<\/div>\n
Tom cht\u011bl opravdu moc bre\u010det.<\/div>\n
Zat\u00edmco Andy \u0161okovan\u011b z\u00edral na sestru, kter\u00e1 chlapci n\u00e1sil\u00edm p\u00edchla injekci, Tom se chytil za \u00fasta a mrkal.<\/div>\n
Tohle bylo moc.<\/div>\n
Tohle bylo p\u0159\u00edli\u0161 i na n\u011bj.<\/div>\n
V\u0161echny tyhle z\u00e1chvaty, o kter\u00fdch \u010detl ve skriptech, na internetu, v u\u010debnic\u00edch. Nic se nemohlo vyrovnat tomu, co c\u00edtil, kdy\u017e to vid\u011bl na vlastn\u00ed o\u010di. Tu zoufalost, ten pocit bezmoci, \u017e\u00e1dn\u00e1 kontrola nad vlastn\u00edm t\u011blem. To bylo n\u011bco, co Tomovi vyrvalo srdce z hrudi a po\u0161lapalo.<\/p>\n

Siln\u00fd l\u00e9k za\u010dal p\u016fsobit t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm centimetrem, kdy se rozlil do chlapcova t\u011bla, se jeho t\u011blo uklid\u0148ovalo, ochabovalo. Jeho dech se zm\u00edrnil a vr\u00e1til do norm\u00e1lu, a\u010dkoli jeho o\u010di zahalil temn\u00fd st\u00edn. Dokud se zvl\u00e1dl d\u00edvat kolem sebe, v jeho o\u010d\u00edch byla pr\u00e1zdnota a lhostejnost k tomu, co se s n\u00edm te\u010f stane. L\u00e9k se v\u0161ak brzy dostal do cel\u00e9ho t\u011bla a on upadl mu\u017e\u016fm do n\u00e1ru\u010de, ani\u017e by se jakkoli br\u00e1nil. Hlava klesla dol\u016f k rameni.<\/div>\n

„Odneste jej do pokoje. Sest\u0159i, na\u0159izuji 24-hodinov\u00e9 pozorov\u00e1n\u00ed,“ rozd\u011blila \u00fakoly a ustoupila z cesty, aby mohli chlapce odv\u00e9st zadn\u00edm vchodem do budovy.<\/p>\n

Andreas si symbolicky ot\u0159el \u010delo. Tom na tom byl podstatn\u011b h\u016f\u0159. Nep\u0159\u00edtomn\u011b z\u00edral na m\u00edsto, kde se v\u0161e odehr\u00e1lo. Cel\u00e1 scen\u00e9rie se mu znovu a znovu odehr\u00e1vala p\u0159ed o\u010dima. Byl jako v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Trvalo mu dlouh\u00e9 minuty, ne\u017e se k n\u011bmu zd\u00e1lky donesl zast\u0159en\u00fd hlas prim\u00e1\u0159ky.<\/div>\n

„M\u016f\u017eete mi, ksakru, vysv\u011btlit, co to m\u011blo znamenat?“ zak\u0159i\u010dela na oba. Ztratila posledn\u00ed zbytky nerv\u016f.<\/div>\n
„My jsme cht\u011bli jen pomoct,“ br\u00e1nil je Andreas.<\/div>\n
„Poslouchali jste m\u011b, kdy\u017e jsem v\u00e1s \u017e\u00e1dala, abyste si pacient\u016f nev\u0161\u00edmali? \u017de nikdy nev\u00edte, jak m\u016f\u017eou reagovat na osloven\u00ed nebo dotek? Co jste si sakra mysleli, \u017ee se stane?!“<\/div>\n
„Je n\u00e1m to l\u00edto, dob\u0159e? Sly\u0161eli jsme r\u00e1nu a pak jsme toho kluka na\u0161li sed\u011bt pod t\u00edm oknem ve sn\u011bhu. Cht\u011bli jsme se ujistit, \u017ee mu nic nen\u00ed, jen\u017ee on se prost\u011b rozb\u011bhl pry\u010d, pak zakopl a upadl. Pomohli jsme na nohy a jemu se staly v\u0161echny ty v\u011bci. Neud\u011blali jsme to schv\u00e1ln\u011b, abychom si ov\u011b\u0159ili va\u0161e slova. Nedo\u0161lo n\u00e1m, co se m\u016f\u017ee st\u00e1t. Vid\u011bli jsme kluka, jak v tenk\u00e9m oble\u010den\u00ed upadl ve sn\u011bhu. N\u00e1sledovala naprosto p\u0159irozen\u00e1 reakce slu\u0161n\u00e9ho \u010dlov\u011bka. \u017de mu pom\u016f\u017ee na nohy a zept\u00e1 se, jestli je v po\u0159\u00e1dku,“ zv\u00fd\u0161il Andreas hlas, aby si prim\u00e1\u0159ka uv\u011bdomila, \u017ee v tom nebyl opravdu \u017e\u00e1dn\u00fd nekal\u00fd \u00famysl, jak si ud\u011blat legraci z nemocn\u00fdch lid\u00ed.<\/p>\n

Prim\u00e1\u0159ka cht\u011bla odv\u00e1\u017en\u00e9mu a m\u00edrn\u011b drz\u00e9mu studentovi vyk\u0159i\u010det do obli\u010deje, co te\u010f person\u00e1l \u010dek\u00e1 za pr\u00e1ci. Jak se s chlapcem budou muset dlouh\u00e9 hodiny vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat, ne\u017e jej dostanou do norm\u00e1ln\u00edho stavu obvykl\u00e9 nete\u010dnosti. Kolik hodin budou muset prosed\u011bt pouh\u00fdm sledov\u00e1n\u00edm a jak dlouho se k n\u011bmu nebude moct nikdo p\u0159ibl\u00ed\u017eit, ne\u017e zvl\u00e1dne sn\u00e9st p\u0159\u00edtomnost jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka alespo\u0148 na deset metr\u016f. Zarazila se v\u0161ak ve chv\u00edli, kdy\u017e vid\u011bla hn\u011bdovlas\u00e9ho chlapce, kter\u00fd nijak nereagoval. Strnule se d\u00edval do zem\u011b a ne\u0159ekl ani jedno slovo na svoji obhajobu. Pomalu se nadechla a vydechla.<\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee jste se oba vytrestali nejv\u00edc t\u00edm, co jste vid\u011bli,“ pronesla a polo\u017eila dla\u0148 na Tomovo rameno. „Jste v po\u0159\u00e1dku?“ zeptala se, ale odpov\u011bdi se nedo\u010dkala.<\/div>\n
Tom byl jinde.<\/div>\n
\u00dapln\u011b mimo are\u00e1l l\u00e9\u010debny.<\/div>\n
Ztracen ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n
„Vezm\u011bte ho za pa\u017ei. Odvedeme ho dovnit\u0159,“ pokynula Andreasovi, kdy\u017e se j\u00ed nedostalo odpov\u011bdi.<\/p>\n

Ka\u017ed\u00fd za jednu pa\u017ei jej odvedl na o\u0161et\u0159ovnu.<\/div>\n

„Vra\u0165te se ke skupin\u011b a obeznamte va\u0161i vyu\u010duj\u00edc\u00ed.“ Andreas p\u0159ik\u00fdvl a ode\u0161el pry\u010d z m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Sest\u0159i, pros\u00edm v\u00e1s, p\u00edchn\u011bte mu n\u011bco na uklidn\u011bn\u00ed a d\u00e1me mu sklenici vody,“ \u0159ekla prim\u00e1\u0159ka a sama vzala pr\u00e1zdnou sklenici a nato\u010dila do n\u00ed vodu. Tom, je\u017e se obvykle jehel \u0161t\u00edtil, te\u010f sebou nechal klidn\u011b manipulovat. Sestra mu p\u00edchla mal\u00e9 mno\u017estv\u00ed l\u00e9ku na uklidn\u011bn\u00ed a \u0161la se zbavit pou\u017eit\u00e9 jehly.<\/p>\n

„Je v\u00e1m l\u00edp?“ zeptala se prim\u00e1\u0159ka a podala dezorientovan\u00e9m Tomovi sklenici vody. Ten se hltav\u011b napil a jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Kone\u010dn\u011b byl schopn\u00fd vn\u00edmat prostor a \u010das.<\/div>\n

„Jak se jmenujete?“<\/div>\n
„Tom Tr\u00fcmper,“ \u0161pitl Tom a vr\u00e1til prim\u00e1\u0159ce pr\u00e1zdnou sklenici.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Chvili\u010dku je\u0161t\u011b z\u016fsta\u0148te sed\u011bt, a pak se vr\u00e1t\u00edme k ostatn\u00edm,“ \u0159ekla mu prim\u00e1\u0159ka a nahmatala na Tomov\u011b z\u00e1p\u011bst\u00ed tep. Pomalu se vracel do norm\u00e1lu.<\/div>\n
„Co-co se stalo? Pro\u010d-pro\u010d… necht\u011bli jsme tomu klukovi ubl\u00ed\u017eit, tak pro\u010d… nech\u00e1pu to a pak, co se stalo…“ mumlal Tom. Prim\u00e1\u0159ka byla p\u0159ekvapen\u00e1, \u017ee byl Tom po takov\u00e9m z\u00e1\u017eitku o tom schopen mluvit tak brzy. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e jej to tak zas\u00e1hlo.<\/p>\n

Povzdychla si. Vzhledem k l\u00e9ka\u0159sk\u00e9mu tajemstv\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1\u017ee v\u0161echny pracovn\u00edky l\u00e9\u010debny, by Tomovi nem\u011bla sd\u011blovat \u017e\u00e1dn\u00e9 podrobn\u00e9 informace o zdravotn\u00edm stavu kter\u00e9hokoli pacienta. Jej\u00ed lidsk\u00e1 str\u00e1nka j\u00ed v\u0161ak napov\u00eddala, \u017ee kdy\u017e Tomovi v\u0161e vysv\u011btl\u00ed, chlapec to sn\u00e1ze pochop\u00ed a p\u0159ijme. Bude pro n\u011bj jednodu\u0161\u0161\u00ed to vst\u0159ebat, ne\u017e kdyby tr\u00e1pil svoji hlavu ot\u00e1zkami, pro\u010d ten kluk reagoval tak, jak reagoval.<\/div>\n

„Ten chlapec trp\u00ed panick\u00fdmi z\u00e1chvaty strachu a hr\u016fzy.“<\/div>\n
„Je z budovy D?“ zeptal se Tom automaticky. Nedoch\u00e1zelo se mu, \u017ee bylo nemo\u017en\u00e9 pro pacienty z budovy D dostat se k ostatn\u00edm budov\u00e1m, p\u0159esn\u011b jak vysv\u011btlovala prim\u00e1\u0159ka.<\/div>\n
„Ne. Je z budovy C. Odsud. Ostatn\u00edm nen\u00ed nijak nebezpe\u010dn\u00fd. Jen sob\u011b. Je tu u\u017e p\u0159es 4 roky.“<\/div>\n
„Vypad\u00e1 jako my,“ zauva\u017eoval Tom.<\/div>\n
„Ano. Je mu 24. V\u011bk mu u\u017e neumo\u017e\u0148uje hospitalizaci na d\u011btsk\u00e9m odd\u011blen\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 je nejmlad\u0161\u00edm pacientem na tomto odd\u011blen\u00ed.“<\/div>\n
„Bude v po\u0159\u00e1dku? Necht\u011bl jsem…“<\/div>\n
„Nebojte se. Bude to sice trvat d\u00e9le, ale dostane se z toho. Nen\u00ed to prvn\u00ed z\u00e1chvat. Ned\u011blejte si s t\u00edm hlavu. Te\u010f se vr\u00e1t\u00edme. Sn\u00edte si sv\u016fj sendvi\u010d a bude dob\u0159e,“ pomohla Tomovi vst\u00e1t a nasm\u011brovala jej k j\u00eddeln\u011b.<\/p>\n

„V pohod\u011b, k\u00e1mo?“ zeptal se Andreas, kdy\u017e se oba objevili ve dve\u0159\u00edch m\u00edstnosti. Tom se kr\u00e1tce rozhl\u00eddl. Nikdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch nevypadal, \u017ee by v\u011bd\u011bl, pro\u010d se k nim Tom p\u0159ipojuje a\u017e te\u010f. Mo\u017en\u00e1 taky proto, \u017ee v\u011bt\u0161ina se s Tomem neznala a zbytek se nestaral. Pochopen\u00ed a soucit v o\u010d\u00edch m\u011bla pouze doktorka psychologie.<\/div>\n

„Jo j\u00e1… asi jo,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom a p\u0159ijal od Andrease sv\u016fj p\u0159\u00edd\u011bl j\u00eddla.<\/div>\n
„Byl nejv\u011bt\u0161\u00ed ze v\u0161ech, \u017eroute,“ za\u017eertoval Andreas a byl r\u00e1d i za mdl\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd z Toma dostal.<\/p>\n

„Tak\u017ee tady na\u0161e dne\u0161n\u00ed exkurze kon\u010d\u00ed. D\u011bkuji pan\u00ed prim\u00e1\u0159ce Schneiderov\u00e9 za jej\u00ed \u010das a ochotu se n\u00e1m v\u011bnovat. Zvl\u00e1\u0161\u0165 velmi d\u011bkuji za tyhle slo\u017eky, po kter\u00fdch u\u017e v\u011bt\u0161ina z v\u00e1s kouk\u00e1. Tady le\u017e\u00ed materi\u00e1l k zakon\u010den\u00ed p\u0159edm\u011btu. Pan\u00ed prim\u00e1\u0159ka v\u00e1m te\u010f kr\u00e1tce nast\u00edn\u00ed, co se ve slo\u017ek\u00e1ch nach\u00e1z\u00ed,“ pod\u00edvala se doktorka na prim\u00e1\u0159ku a p\u0159edala j\u00ed tak slovo.<\/div>\n

„Tohle je dokumentace n\u00e1hodn\u011b vybran\u00fdch pacient\u016f z toho za\u0159\u00edzen\u00ed. Ka\u017ed\u00e1 slo\u017eka obsahuje diagn\u00f3zu pacienta. Toto je ve\u0161ker\u00e1 dokumentace a\u017e do dne\u0161n\u00edho dne. Nen\u00ed to nijak se\u0159azen\u00e9. Jedna slo\u017eka je ten\u010d\u00ed, jedna tlust\u0161\u00ed. Z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak dlouho je pacient na\u0161\u00edm klientem. Nedivte se, \u017ee ve slo\u017ek\u00e1ch nenajdete \u017e\u00e1dn\u00e1 jm\u00e9na ani osobn\u00ed \u00fadaje. V\u0161e prob\u011bhne anonymn\u011b. Pacient nezn\u00e1 v\u00e1s, tud\u00ed\u017e ani vy nebudete v\u011bd\u011bt, o kter\u00e9ho pacienta se jedn\u00e1. Je\u0161t\u011b rok zp\u00e1tky jsme do tohoto projektu neza\u0159azovali pacienty z budovy D, ale jeliko\u017e je v\u0161e beze jmen, najde se tam p\u00e1r p\u0159\u00edpad\u016f i z tohoto odd\u011blen\u00ed. P\u016fvodn\u011b jsme zam\u00fd\u0161leli v\u00e1m slo\u017eky n\u00e1hodn\u011b rozdat a nechat voln\u00fd pr\u016fb\u011bh tomu, zda si je mezi sebou budete cht\u00edt n\u011bjak prohodit. Nakonec jsme se rozhodli, \u017ee to tak neud\u011bl\u00e1me.“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak. Tady je p\u0159ipraven\u00e1 listina s va\u0161imi jm\u00e9ny. Na ka\u017ed\u00e9 slo\u017ece vpravo naho\u0159e je \u010dty\u0159m\u00edstn\u00e9 \u010d\u00edslo, kter\u00e9 zap\u00ed\u0161ete vedle sv\u00e9ho jm\u00e9na po obdr\u017een\u00ed slo\u017eky. To \u010d\u00edslo m\u00e1 i ka\u017ed\u00fd list pap\u00edru uvnit\u0159 slo\u017eky, tak\u017ee si nemyslete, \u017ee prost\u011b prohod\u00edte obsahy a \u010d\u00edsla z\u016fstanou stejn\u00e1. Takhle to nefunguje. J\u00e1 v\u00e1s te\u010f ob\u011bhnu. Kdybyste si to m\u011bli rozebrat, tak by to nedopadlo moc dob\u0159e.“<\/p>\n

Vyu\u010duj\u00edc\u00ed popadla hromadu slo\u017eek do n\u00e1ru\u010de a jednu po druh\u00e9 rozd\u00e1vala. Posledn\u00ed slo\u017eka tmav\u011b hn\u011bd\u00e9 barvy \u010dekala na \u017ev\u00fdkaj\u00edc\u00edho Toma. Rychle polkl, aby mohl pod\u011bkovat a slo\u017eku p\u0159evz\u00edt. V\u011bt\u0161ina student\u016f slo\u017eky okam\u017eit\u011b otev\u0159ela a zkoumala obsah.<\/div>\n

„Nastudujete sv\u00e9 pacienty, prozkoum\u00e1te, co o jejich nemoci \u0159\u00edk\u00e1 odborn\u00e1 literatura, zda je mo\u017enost \u00fapln\u00e9ho vyl\u00e9\u010den\u00ed, jakou roli hraje v jejich p\u0159\u00edpad\u011b psychologie, a ka\u017ed\u00fd m\u011bs\u00edc k tomuto z\u00e1kladu zpracujete dal\u0161\u00ed zpr\u00e1vy, kter\u00e9 v\u00e1m bude pan\u00ed prim\u00e1\u0159ka pos\u00edlat. V tomhle bude spo\u010d\u00edvat v\u00e1\u0161 \u00fakol. Na konci, jak jsem \u0159\u00edkala, se sejdeme a ka\u017ed\u00fd n\u00e1m p\u0159ednese n\u011bco o sv\u00e9m p\u0159\u00edpadu. T\u00edmhle v\u00edte ji\u017e v\u0161e.“<\/div>\n
*<\/div>\n
\n

P\u016fl hodiny na to se br\u00e1na \u00fastavu zav\u0159ela a studenti se rozprchli. Andreas pov\u00eddal n\u011bco o n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b prarodi\u010d\u016f, a tak sp\u011bchal dom\u016f. Tom se do\u0161oural k rodinn\u00e9mu domku, n\u011bco m\u00e1lo uzobl z j\u00eddla, kter\u00e9 mu Simone p\u0159ipravila, a odebral se do sv\u00e9ho pokoje, aby si odpo\u010dinul. B\u011bhem chv\u00edle p\u0159evalov\u00e1n\u00ed se, upadl do sp\u00e1nku.<\/p>\n

Slo\u017eka z\u016fstala nedot\u010den\u00e1 v jeho batohu.<\/p>\n

autor: Muck\u00e1tko :o*<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Muck\u00e1tko :o* Ahojte, douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m takov\u00e9 drama hned v druh\u00e9m d\u00edle nebude vadit. Po tomhle d\u00edle ale u\u017e budete v\u011bd\u011bt, co se bude v pov\u00eddce odehr\u00e1vat. D\u011bkuji moc za koment\u00e1\u0159e u prvn\u00edho d\u00edlu. \ud83d\ude42 Hezk\u00e9 po\u010dten\u00ed p\u0159eje Muck\u00e1tko :o* Prvn\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[584],"tags":[],"class_list":["post-4214","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-breaking-through"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4214","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4214"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4214\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4214"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4214"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4214"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}