{"id":4220,"date":"2014-02-19T16:00:00","date_gmt":"2014-02-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4207"},"modified":"2014-02-19T16:00:00","modified_gmt":"2014-02-19T15:00:00","slug":"balance-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/19\/balance-8\/","title":{"rendered":"Balance 8."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
Un\u00e1\u0161ena l\u00edbezn\u00fdmi t\u00f3ny skladeb London Grammar jsem po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt usedla k Wordu a napsala pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed d\u00edl. \u0158eknu v\u00e1m, po n\u011bkolika dnech jsem kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1, spokojen\u00e1 a pln\u00e1 energie :). Psan\u00ed pro m\u011b znamen\u00e1 cel\u00fd sv\u011bt a byla jsem zoufal\u00e1, kdy\u017e jsem jej kv\u016fli u\u010den\u00ed tolik zanedb\u00e1vala.<\/em><\/div>\n
Dnes to bude po del\u0161\u00ed dob\u011b d\u00edl, ve kter\u00e9m se neobjev\u00ed postavy vlka se srne\u010dkem. Necht\u011bla jsem naru\u0161it, intimn\u00ed, k\u0159ehkou atmosf\u00e9ru p\u0159\u00edb\u011bhu a mysl\u00edm, \u017ee se mnou po p\u0159e\u010dten\u00ed budete souhlasit. Dnes tady pro n\u011b jaksi nez\u016fstalo m\u00edsto :). Jeliko\u017e je 8 m\u00fdm nejmilovan\u011bj\u0161\u00edm \u010d\u00edslem v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee mi p\u0159inese \u0161t\u011bst\u00ed a \u017ee se v\u00e1m bude d\u00edl l\u00edbit alespo\u0148 z poloviny tak, jako ty p\u0159ede\u0161l\u00e9. Cht\u011bla jsem v\u00e1m z cel\u00e9ho srdce pod\u011bkovat za va\u0161e n\u00e1dhern\u00e9 koment\u00e1\u0159e a \u00fa\u017easnou podporu, bez kter\u00e9 by pov\u00eddka z\u0159ejm\u011b nevznikla. D\u011bkuji v\u00e1m a p\u0159eji hezk\u00e9 \u010dten\u00ed :)…<\/em> <\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch opustil Tomovo objet\u00ed. T\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble, kdy\u017e ustoupil o krok zp\u011bt a zad\u00edval se mu hluboce do o\u010d\u00ed. C\u00edtil, jak dla\u0148, kterou jej do t\u00e9 chv\u00edle dr\u017eel za tv\u00e1\u0159, sklouzla n\u00ed\u017e, stihl je\u0161t\u011b post\u0159ehnout letm\u00e9 pohlazen\u00ed na brad\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zmizela \u00fapln\u011b. Pootev\u0159el rty a Tom ud\u011blal tot\u00e9\u017e. Jist\u011b to oba vn\u00edmali stejn\u011b. Bezmocn\u011b hled\u011bl do hloubky t\u011bch nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch o\u010d\u00ed, jak\u00e9 kdy spat\u0159il, a modlil se, aby v\u016fbec je\u0161t\u011b n\u011bkdy dok\u00e1zal promluvit. Tom st\u00e1l a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko. V\u0161ude kolem sebe c\u00edtil z\u00e1van tajemn\u00e9ho cedrov\u00e9ho d\u0159eva, ze kter\u00e9ho se mu ji\u017e op\u011bt to\u010dila hlava, a m\u011bl pocit, \u017ee pokud se n\u011b\u010deho nechyt\u00ed, poru\u0161\u00ed z\u00e1kony gravitace a vzl\u00e9tne. Stejn\u011b tak lehce jako pt\u00e1k. Akor\u00e1t bez k\u0159\u00eddel.<\/p>\n

„A-asi bychom u\u017e m\u011bli j\u00edt sp\u00e1t. Je pozd\u011b.“<\/div>\n

Sledoval Tomovy pohybuj\u00edc\u00ed se rty, rozezn\u00e1val jednotliv\u00e1 slova a nakonec rychle p\u0159ik\u00fdvl. Ticho kolem nich se pomalu m\u011bnilo v t\u00ed\u017eiv\u00e9, vzduch se zd\u00e1l t\u00e9m\u011b\u0159 ned\u00fdchateln\u00fd, a to nebylo dobr\u00fdm znamen\u00edm. Bill z\u016fstal st\u00e1t na m\u00edst\u011b a po o\u010dku sledoval, jak Tom pe\u010dliv\u011b p\u0159ipravuje postel ke span\u00ed. Kdy\u017e bylo v\u0161e p\u0159ipraven\u00e9, vzal jeden pol\u0161t\u00e1\u0159 a deku a se zamy\u0161len\u00fdm v\u00fdrazem je hodil na kv\u00edtkovan\u00fd gau\u010d u okna.<\/div>\n
Tom ten gau\u010d kdysi nen\u00e1vid\u011bl. Byl hol\u010di\u010d\u00ed. M\u00e1ma mu jej dala do pokoje v tom nejhor\u0161\u00edm obdob\u00ed – uprost\u0159ed jeho puberty – s p\u0159\u00edslibem, \u017ee je to pouze do\u010dasn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, dokud pro n\u011bj nenajde lep\u0161\u00ed m\u00edsto a Tomovi koup\u00ed jin\u00fd. Z n\u011bkolika t\u00fddn\u016f se v\u0161ak staly m\u011bs\u00edce, z m\u011bs\u00edc\u016f l\u00e9ta a Tom se pomalu sm\u00ed\u0159il s p\u0159edstavou, \u017ee se jej tak snadno nezbav\u00ed.<\/p>\n

„Bude\u0161 sp\u00e1t na posteli. J\u00e1 z\u016fstanu tady.“<\/div>\n

Bill cht\u011bl n\u011bco nam\u00edtnout, ale zmaten\u00fd v\u00fdraz Tomovy tv\u00e1\u0159e mu to nedovolil. Op\u011bt pouze beze slov zak\u00fdval hlavou, do\u0161el k posteli a posadil se na kraj matrace. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b mali\u010dk\u00fd. O\u010dima ztracen\u00e9ho chlapce se rozhl\u00e9dl kolem sebe a zv\u011bdav\u011b zamrkal, kdy\u017e jeho pohled upoutal zapr\u00e1\u0161en\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd p\u0159edm\u011bt vedle sk\u0159\u00edn\u011b.<\/div>\n
„Co to je?“<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tom, kter\u00fd si pr\u00e1v\u011b kone\u010dn\u011b na\u0161el pohodlnou pozici na span\u00ed, p\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu a zad\u00edval se sm\u011brem, kter\u00fdm Bill ukazoval. Kdy\u017e zjistil, co upoutalo jeho pozornost, unaven\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Byla hloupost nech\u00e1vat si ji. M\u011bl ji vyhodit u\u017e d\u00e1vno. Neud\u011blal to, a proto se tomu nyn\u00ed nemohl vyhnout. Vstal, nezam\u00ed\u0159il v\u0161ak ke sk\u0159\u00edni. Posadil se vedle Billa a tak\u00e9 pohledem utkv\u011bl na zapr\u00e1\u0161en\u00e9m krku kytary, kter\u00fd ne\u0161ikovn\u011b vykukoval vedle sk\u0159\u00edn\u011b.<\/p>\n

„Kdysi jsem hr\u00e1val na kytaru,“ promluvil tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n

„Kdysi?“ Bill pozoroval jeho tv\u00e1\u0159 a za pozad\u00edm \u00fasm\u011bvu nalezl ti\u0161e d\u0159\u00edmaj\u00edc\u00ed bolest. „P-ro\u010d u\u017e nehra-je\u0161?“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj nedok\u00e1zal d\u00e9le d\u00edvat. Je\u0161t\u011b chv\u00edli a neovl\u00e1dl by se. Je\u0161t\u011b chvili\u010dku a ud\u011blal by tu nejv\u011bt\u0161\u00ed hloupost sv\u00e9ho \u017eivota. S pohledem up\u0159en\u00fdm p\u0159ed sebe trhl ramenem. Del\u0161\u00ed chv\u00edli pouze zamy\u0161len\u011b z\u00edral na kone\u010dky sv\u00fdch prst\u016f, ne\u017e se op\u011bt odv\u00e1\u017eil pohl\u00e9dnout na n\u011bj.<\/div>\n
„P\u0159estalo m\u011b to bavit.“<\/div>\n
„Je-nom tak? Pro\u010d ji m\u00e1\u0161 po-\u0159\u00e1d v po-koji?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, znamen\u00e1 pro m\u011b hodn\u011b. Nechal jsem si ji na pam\u00e1tku. P\u0159ipom\u00edn\u00e1 mi \u010dasy, kdy bylo je\u0161t\u011b v\u0161echno tak, jak m\u00e1 b\u00fdt.“ Tom nebyl zvykl\u00fd mluvit o sv\u00e9 minulosti a o sv\u00fdch pocit u\u017e v\u016fbec ne, proto to pro n\u011bj bylo tak t\u011b\u017ek\u00e9.<\/p>\n

„Jak je to\u2026 dlou-ho\u2026 co jsi hr\u00e1l na-posled?“<\/div>\n

Tom p\u0159ekvapen\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. Kdy\u017e se nad t\u00edm zamyslel, v\u016fbec si nepamatoval, kdy ji dr\u017eel naposled v rukou. „U\u017e to m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bco p\u0159es deset let. Mo\u017en\u00e1 i v\u00edc. M\u00e1m\u011b na tom hodn\u011b z\u00e1le\u017eelo. Byla ne\u0161\u0165astn\u00e1, kdy\u017e jsem p\u0159estal. Pamatuji se, \u017ee m\u011b cel\u00e9 m\u011bs\u00edce p\u0159emlouvala, abych se ke hran\u00ed vr\u00e1til,“ zamy\u0161len\u011b se po\u0161kr\u00e1bal ve vlasech. „Ale j\u00e1 necht\u011bl,“ dodal t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161n\u011b a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„A ud\u011b-l\u00e1\u0161 to n\u011bkdy?“<\/div>\n
Tom se neubr\u00e1nil n\u011b\u017en\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. „Mysl\u00ed\u0161, jestli se n\u011bkdy vr\u00e1t\u00edm ke hran\u00ed?“ Op\u011bt se ztr\u00e1cel v Billov\u00fdch panenkovsky kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00edch, a kdy\u017e nesm\u011ble p\u0159ik\u00fdvl, m\u011bl chu\u0165 vz\u00edt jej do n\u00e1ru\u010de, obj\u00edmat ho a vdechovat jeho v\u016fni tak dlouho, dokud jeho \u017eivot zase neza\u010dne d\u00e1vat smysl.<\/div>\n
„To nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy,“ odpov\u011bd\u011bl vyh\u00fdbav\u011b i p\u0159esto, \u017ee se ke hran\u00ed nepl\u00e1noval vr\u00e1tit.<\/p>\n

„M\u011bl bys to ud\u011blat te\u010f.“<\/div>\n

„Co\u017ee? Bille, ne-“ sna\u017eil se jej zastavit, ale Bill u\u017e byl d\u00e1vno u sk\u0159\u00edn\u011b a opatrn\u011b vytahoval Tomovu akustickou kytaru. Kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b dr\u017eel v rukou, zv\u011bdav\u011b si ji prohl\u00eddl a teprve pot\u00e9 se vr\u00e1til na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Posadil se vedle \u0161okovan\u00e9ho Toma a kytaru mu s t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1bo\u017enou jemnost\u00ed slo\u017eil do kl\u00edna.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu to ud\u011blat. Hran\u00ed jsem se vzdal ji\u017e d\u00e1vno. A krom\u011b toho, nehr\u00e1lo se na ni v\u00edc jak deset let, mus\u00ed b\u00fdt \u00fapln\u011b rozlad\u011bn\u00e1,“ r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou a odlo\u017eil prachem pokrytou kytaru vedle sebe.<\/div>\n
„U-m\u00ed\u0161 ji nala-dit?“<\/p>\n

Tom se pobaven\u011b usm\u00e1l. Nikdy by ne\u0159ekl, kolik trp\u011blivosti se v tak k\u0159ehk\u00e9m \u010dlov\u00ed\u010dku ukr\u00fdv\u00e1. Ale on byl v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b pevn\u011b rozhodnut\u00fd a ani n\u011bco tak n\u00e1dhern\u00e9ho jako Bill nemohlo zm\u011bnit jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed.<\/div>\n

„Um\u00edm, ale nechci. Je mi to l\u00edto, Bille.“ Kone\u010dky prst\u016f nev\u011bdomky t\u0159el o struny, kter\u00e9 pro n\u011bj kdysi p\u0159edstavovaly cel\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu naklonil s m\u011bkk\u00fdm \u00fasm\u011bvem, vzal si kytaru a slo\u017eil si ji do kl\u00edna.<\/div>\n
„Kdy\u017e na ni\u2026 nech-ce\u0161 hr\u00e1t ty, bu-du to mu-set ud\u011blat za tebe.“ Hrav\u011b na n\u011bj mrkl a nezku\u0161en\u011b pohladil d\u0159ev\u011bn\u00fd korpus po cel\u00e9 d\u00e9lce. Pot\u00e9 prsty lev\u00e9 ruky n\u00e1hodn\u011b p\u0159ilo\u017eil na jeden z pra\u017ec\u016f, zat\u00edmco prsty prav\u00e9 ruky rozpa\u010dit\u011b dloubl do strun.<\/div>\n
„Zn\u00ed to\u2026 dob-\u0159e?“<\/p>\n

Tom potla\u010dil pobaven\u00fd sm\u00edch, vesele zavrt\u011bl hlavou a posadil se za Billa. Omotal mu ruce kolem bok\u016f tak, aby mohl zep\u0159edu zachytit jeho ruce, a p\u0159itiskl si jej bl\u00ed\u017e. V\u011bd\u011bl, \u017ee jej Bill nyn\u00ed nem\u016f\u017ee sly\u0161et, a proto nemluvil. Beze slov sev\u0159el Billovu levou ruku a jednotliv\u00e9 prsty mu opatrn\u011b p\u0159ikl\u00e1dal na spr\u00e1vn\u00e9 struny, aby mohl zahr\u00e1t jeden z akord\u016f. Pot\u00e9 chytil jeho pravou ruku a spole\u010dn\u011b brnkli do n\u011bkolika strun. Zvuk, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed naplnil m\u00edstnost, nebyl zcela \u010dist\u00fd, p\u0159esto Toma donutil zav\u0159\u00edt o\u010di a zcela se oddat t\u00e9 chv\u00edli. P\u0159itiskl si Billovo t\u011blo je\u0161t\u011b v\u00edce na to sv\u00e9 a op\u011bt mu pomohl zahr\u00e1t jeden akord.<\/div>\n

Bylo mu tak n\u00e1dhern\u011b, jako u\u017e dlouho ne. Srdce mu tlouklo neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle a na\u0161ept\u00e1valo mu krutou skute\u010dnost. Nebyla to kytara ani l\u00edbezn\u00e9, tolik zn\u00e1m\u00e9 t\u00f3ny, co v n\u011bm vyvolaly chv\u011bn\u00ed, je\u017e jej zcela pohltilo.<\/div>\n
Byla to Billova bl\u00edzkost.<\/p>\n

Om\u00e1men\u011b otev\u0159el o\u010di, pohled mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b padl na Billovo odhalen\u00e9 rameno, ze kter\u00e9ho ji\u017e op\u011bt sklouzl ruk\u00e1v jeho ob\u0159\u00edho tri\u010dka. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad n\u00e1sledky. Nemyslel. Nebyl si dokonce jist\u00fd ani t\u00edm, jestli v\u016fbec d\u00fdch\u00e1. P\u0159esto nedok\u00e1zal jednat jinak. Ve stavu tot\u00e1ln\u00edho magick\u00e9ho okouzlen\u00ed pustil jednu z Billov\u00fdch dlan\u00ed a d\u0159\u00edv ne\u017e se sta\u010dil zastavit, vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ilo\u017eil zk\u0159ehl\u00e9 prsty na kousek odhalen\u00e9 k\u016f\u017ee. Bill reagoval t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Tom sice nemohl spat\u0159it v\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e, p\u0159esto vn\u00edmal, jak ustrnul v nap\u011bt\u00ed z toho, co se m\u011blo d\u00edt d\u00e1l.<\/div>\n

Tom zoufale zalapal po dechu a s nezku\u0161enost\u00ed d\u00edt\u011bte hladil ten drobn\u00fd, smetanov\u00fd kousek Billova ramene. Nerozum\u011bl tomu.<\/div>\n
Kam se pod\u011blo jeho star\u00e9 j\u00e1?<\/p>\n

Jeho \u017eivotem pro\u0161lo v podob\u011b kr\u00e1tk\u00fdch, bez\u00fat\u011b\u0161n\u00fdch af\u00e9rek p\u0159eci tolik d\u011bv\u010dat. Tyhle doteky by mu m\u011bly b\u00fdt d\u016fv\u011brn\u00e9 zn\u00e1m\u00e9. Tak pro\u010d se c\u00edtil, jako by n\u011bco takov\u00e9ho d\u011blal \u00fapln\u011b poprv\u00e9? Mo\u017en\u00e1 to bylo tak d\u00e1vno, \u017ee na to v\u0161echno zapomn\u011bl. A mo\u017en\u00e1 se n\u011bkoho poprv\u00e9 opravdu dot\u00fdkal ve smyslu nejhlub\u0161\u00edho v\u00fdznamu toho slova.<\/div>\n

Ozvala se tich\u00e1 r\u00e1na, jak kytara \u0161ikovn\u011b proklouzla mezi Billov\u00fdmi prsty, a on se ji ani nesna\u017eil zachytit p\u0159ed p\u00e1dem na podlahu. Pr\u00e1v\u011b se o n\u011bj toti\u017e pokou\u0161ely mdloby. T\u011b\u017ece se mu d\u00fdchalo, \u017ealudek se mu kroutil jako na divok\u00e9 horsk\u00e9 dr\u00e1ze. Neust\u00e1le si v mysli opakoval, \u017ee to nen\u00ed skute\u010dn\u00e9. Usnul, a kdy\u017e se probud\u00ed, v\u0161echno bude zase tak jako d\u0159\u00edv. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm pohlazen\u00edm se stup\u0148ovala i nal\u00e9havost, se kterou se sna\u017eil uv\u011b\u0159it sv\u00e9 p\u0159edstav\u011b. Vn\u00edmal to v\u0161echno p\u0159\u00edmo \u0161\u00edlen\u00fdm zp\u016fsobem. Jeho nos nyn\u00ed rozezn\u00e1val i ty nejmen\u0161\u00ed podt\u00f3ny Tomova parf\u00e9mu. Ve sv\u00e9 tichem prodchnut\u00e9 uzav\u0159en\u00e9 bublin\u011b se n\u00e1hle nec\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed. Byl zraniteln\u00fd, proto\u017ee tam ji\u017e nyn\u00ed nebyl s\u00e1m. Tom byl jako ko\u0159en neviditeln\u00e9 pop\u00ednav\u00e9 rostliny, kter\u00e1 se mu zavrt\u00e1vala do k\u016f\u017ee, rozl\u00e9vala se jeho nitrem, p\u0159ivlast\u0148ovala si ho. Sta\u010dilo n\u011bkolik vte\u0159in a pat\u0159ilo pouze j\u00ed. Dokonce i jeho \u010dist\u00e9, do t\u00e9 chv\u00edle nik\u00fdm neprozkouman\u00e9 srdce, n\u00e1hle bilo pouze pro n\u011bj.<\/div>\n
N\u00e1dech, v\u00fddech. N\u00e1dech. V\u00fddech.<\/p>\n

Tom se sna\u017eil naleznout cokoli, co by jej udr\u017eelo ve stavu, kdy je\u0161t\u011b dok\u00e1zal relativn\u011b uva\u017eovat, ale bylo to marn\u00e9. V u\u0161\u00edch mu hu\u010delo, na pozad\u00ed tmav\u00fdch st\u00edn\u016f zav\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed praskaly oh\u0148ostroje. Nesm\u011bl\u00e9, vyd\u011b\u0161en\u00e9 doteky, byly n\u00e1hle a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo. M\u011bl jej na dosah rukou. P\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko. P\u0159\u00edli\u0161 na to, aby dok\u00e1zal odolat. Bl\u00edzko na to, aby v sob\u011b potla\u010dil to mu\u010div\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed propojit jejich \u017eivoty.<\/div>\n

P\u0159er\u00fdvan\u011b se nadechl, siln\u011b stiskl v\u00ed\u010dka a naklonil se dop\u0159edu. Ruce mu ochably a sklouzly pod\u00e9l Billov\u00fdch bok\u016f, kolem kter\u00fdch se vz\u00e1p\u011bt\u00ed omotaly jako hladov\u00e1 h\u00e1\u010fata. U\u017e nebylo cesty zp\u011bt. Sly\u0161el s\u00e1m sebe zni\u010den\u011b zast\u00e9nat, jakmile se tv\u00e1\u0159\u00ed op\u0159el o Billovy vlasy, zat\u00edmco ten z\u016fstat ti\u0161e jako my\u0161ka, neust\u00e1le si opakuj\u00edc svou mantru – n\u00e1dech, v\u00fddech. Jakmile v\u0161ak na odhalen\u00e9m rameni uc\u00edtil m\u011bkk\u00fd polibek, n\u011bco se v n\u011bm zlomilo. Posedlo jej stejn\u00e9 \u0161\u00edlenstv\u00ed jako Toma. P\u0159estal b\u00fdt ne\u010dinn\u00fdm. P\u0159estal se tomu br\u00e1nit a poprv\u00e9 popustil uzdu sv\u00e9 touhy. Nal\u00e9hav\u011b si p\u0159itiskl Tomovy ruce k b\u0159ichu, no\u0159il se do jeho objet\u00ed, jak jen to \u0161lo, zat\u00edmco Tom se slastn\u00fdm po\u017eitkem ochutn\u00e1val sladkost jeho k\u016f\u017ee.<\/div>\n
V\u0161e bylo tak \u010dist\u00e9. Tak nevinn\u00e9. Tak opravdov\u00e9.<\/p>\n

Tom si pln\u00fdmi dou\u0161ky vychutn\u00e1val ne\u010dekan\u00fd okam\u017eik. Drobn\u00fdmi polibky pokr\u00fdval Billovo rameno, pootev\u0159en\u00fdmi rty jej hladil po mocn\u011b pulzuj\u00edc\u00ed tepn\u011b na krku, kter\u00e1 se pod jeho doteky rozechv\u011bla.<\/div>\n

„Bille.“<\/div>\n
\u0160eptal jeho jm\u00e9no. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, zda jej sly\u0161\u00ed. Pot\u0159eboval ho vyslovit. Pot\u0159eboval pochopit tu skute\u010dnost.<\/div>\n
„Tome.“ Bill se v jeho objet\u00ed pomalu oto\u010dil, tak\u017ee si nyn\u00ed vykolejeni hled\u011bli do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Tom vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed a v\u00e1\u017en\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Cht\u011b-li jsme\u2026 ch-t\u011bli jsme b\u00fdt p\u0159\u00e1-tel\u00e9.“ Bill u\u017e samou touhou nedok\u00e1zal ani mluvit. Op\u00edral se do Tomov\u00fdch dlan\u00ed, hladov\u011b t\u00e1pal po kysl\u00edku, kter\u00e9ho m\u011bl nedostatek.<\/div>\n
„Jsme p\u0159\u00e1tel\u00e9. J\u00e1 jsem tv\u016fj \u010dlov\u011bk a ty m\u016fj.“<\/div>\n
Naklonil se k jeho tv\u00e1\u0159i a oddan\u011b jej pol\u00edbil do vlas\u016f. Pootev\u0159en\u00fdmi rty sklouzl a\u017e na \u0161pi\u010dku nosu, aby vz\u00e1p\u011bt\u00ed okusil z\u00e1zrak. L\u00e1skypln\u011b vs\u00e1l nejd\u0159\u00edv Bill\u016fv horn\u00ed, pot\u00e9 spodn\u00ed ret, a nakonec jej skute\u010dn\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e p\u016fjdou sp\u00e1t, neusne.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee a\u017e nadejde z\u00edt\u0159ek, nalad\u00ed kytaru a bude hr\u00e1t. Jako by ani nikdy nep\u0159estal.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nikdy nem\u011blo b\u00fdt nic tak jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Jedin\u00fd polibek a jeho dosavadn\u00ed sv\u011bt se z\u0159\u00edtil jako dome\u010dek z karet. Karty z\u016fstaly v Billov\u00fdch rukou, bylo jen na n\u011bm, zda se pust\u00ed do dal\u0161\u00ed hry, nebo je odlo\u017e\u00ed a zapomene.<\/div>\n
Bill rozt\u0159esen\u011b op\u011btoval Tom\u016fv polibek, pootev\u0159el rty a dovolil mu vstoupit.<\/div>\n
Dr\u017eel Tom\u016fv osud mezi prsty a rozhodl se. Neodlo\u017e\u00ed karty. Nezapomene.<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Un\u00e1\u0161ena l\u00edbezn\u00fdmi t\u00f3ny skladeb London Grammar jsem po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b op\u011bt usedla k Wordu a napsala pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed d\u00edl. \u0158eknu v\u00e1m, po n\u011bkolika dnech jsem kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00e1, spokojen\u00e1 a pln\u00e1 energie :). Psan\u00ed pro m\u011b znamen\u00e1 cel\u00fd sv\u011bt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4220","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4220","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4220"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4220\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4220"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4220"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4220"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}