{"id":4223,"date":"2014-02-18T17:00:00","date_gmt":"2014-02-18T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4210"},"modified":"2014-02-18T17:00:00","modified_gmt":"2014-02-18T16:00:00","slug":"costa-vera-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/18\/costa-vera-1-2\/","title":{"rendered":"Costa Vera 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Davidoff
<\/strong> <\/p>\n

Trvalo to n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, ne\u017e jsem si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky a napsal n\u011bco trochu odleh\u010den\u00e9ho, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le lehce pesimistick\u00e9ho. Jak\u00fd je v\u0161ak konec? To se teprve dozv\u00edte. Jsem r\u00e1d, \u017ee st\u00e1le mohu ps\u00e1t a jsem r\u00e1d, \u017ee se v\u017edy najdou \u010dten\u00e1\u0159i, kter\u00fdm m\u00e1 d\u00edla vlezou pod k\u016f\u017ei. Nyn\u00ed se vydejme po stop\u00e1ch minulosti, p\u0159\u00edtomnosti i budoucnosti a polo\u017eme si ot\u00e1zku, jak daleko jsme schopn\u00ed zaj\u00edt pro l\u00e1sku. Pro tu partnerskou… i pro tu rodinou. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

p.s: Za banner d\u011bkuju m\u00e9 nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed d\u00e1m\u011b Amazinglife2011. Love u so much, hun and TY.:*
Pac a pusu Davidoff :*<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Za\u010dalo to celkem nevin\u011b…
Byla to zrovna 60t\u00e1 l\u00e9ta. Tyto roky byly celkem magick\u00e9, jeliko\u017e bylo u\u017e n\u011bkolik let po v\u00e1lce a Amerika jen prosp\u00edvala. Patsy Clinov\u00e1, Frank Sinatra, Elvis Presley …ti v\u0161ichni byli na vrcholu hudebn\u00ed kari\u00e9ry, nebo se tam alespo\u0148 dr\u00e1sali, nebo bylo t\u011bsn\u011b p\u0159ed jejich smrt\u00ed. Lid\u00e9 byli k sob\u011b mil\u00ed a up\u0159\u00edmn\u00ed, tedy jak kte\u0159\u00ed…<\/p>\n

Zaoce\u00e1nsk\u00e1 lo\u010f Costa Vera pojala a\u017e tis\u00edc pasa\u017e\u00e9r\u016f americk\u00e9 smet\u00e1nky a k tomu dal\u0161\u00edch sedm set \u010dlen\u016f pos\u00e1dky. Tato lo\u010f byla velice luxusn\u00ed a nab\u00edzela okru\u017en\u00ed cestu kolem sv\u011bta. Bylo ji\u017e zd\u00e1lky jasn\u00e9, \u017ee pasa\u017e\u00e9\u0159i nebudou cestovat nalehko, a proto si sebou brali cennosti, truhly se zlatem, \u0161perkovnice s diamantov\u00fdmi \u0161perky a podobn\u00e9 v\u011bci, na kter\u00e9 byla smet\u00e1nka zvykl\u00e1. Ne-li rozmazlen\u00e1.<\/p>\n

V tento ve\u010der vl\u00e1l chladn\u011bj\u0161\u00ed v\u00edtr, ale jeliko\u017e byla Costa Vera bl\u00edzko rovn\u00edku, bylo stejn\u011b horko a dusno. Jen ten chladn\u011bj\u0161\u00ed v\u00edtr zaji\u0161\u0165oval, \u017ee se pasa\u017e\u00e9\u0159i nepotili a udr\u017eovali tempo ve v\u00edru tance, jen\u017e na palub\u011b a v podpalub\u00ed kraloval. V\u00edno a \u0161ampa\u0148sk\u00e9 teklo proudem a j\u00eddlo von\u011blo v\u0161ude kolem. Krevety, kavi\u00e1r, luxusn\u00ed pol\u00edvky z r\u00e1\u010dk\u016f a r\u016fzn\u00e9 pochutiny zdobily \u0161v\u00e9dsk\u00fd st\u016fl uprost\u0159ed velk\u00e9 m\u00edstnosti. Spole\u010dnost se nanejv\u00fd\u0161 bavila.<\/div>\n

\n
\n

Kousek od tane\u010dn\u00edho parketu st\u00e1l kapit\u00e1n, z\u00e1stupce kapit\u00e1na a je\u0161t\u011b jeden \u010dlov\u00ed\u010dek. Kapit\u00e1n a z\u00e1stupce byli od\u011bni do skvostn\u00e9 b\u00edlo-modr\u00e9 uniformy se zlat\u00fdmi p\u0159ezkami a v rukou dr\u017eeli sv\u00e9 slu\u017eebn\u00ed pokr\u00fdvky hlavy. Mlad\u0161\u00ed chlapec vedle nich m\u011bl naprosto b\u00edlou uniformu se stejn\u00fdmi zlat\u00fdmi p\u0159ezkami. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy m\u011bl voln\u011b rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 na ramenou. Byly tak dlouh\u00e9, \u017ee mu dosahovaly a\u017e do p\u016flky zad. Sv\u011btlo m\u011bs\u00edce se mu lesklo v o\u010d\u00edch, kter\u00e9 m\u011bl or\u00e1movan\u00e9 \u010dern\u00fdmi linkami a kou\u0159ov\u00fdmi st\u00edny. Dost velk\u00fd nezvyk na mu\u017ee v t\u00e9to dob\u011b. Byl v\u0161ak pr\u00e1voplatn\u00fdm \u010dlenem pos\u00e1dky, a proto nikdo nem\u011bl proti n\u011bmu ani p\u016fl slova. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee jeho tv\u00e1\u0159 byla tak n\u00e1dhern\u00e1 a rty tak honosn\u00e9 a pln\u00e9, \u017ee zm\u00e1tly nejednu \u017eenu a nejednoho mu\u017ee…<\/p>\n

„Dne\u0161n\u00ed ve\u010der je opravdu p\u0159\u00edjemn\u00fd, \u017ee ano, Bille?“ Usm\u00e1l se kapit\u00e1n a hlavu oto\u010dil na chlapce vedle n\u011bj. \u010cernovl\u00e1sek jen s \u00fasm\u011bvem p\u0159ik\u00fdvl a nab\u00eddl si skleni\u010dku \u0161ampansk\u00e9ho, je\u017e jim \u010d\u00ed\u0161n\u00edk donesl na st\u0159\u00edbrn\u00e9m t\u00e1cu.<\/div>\n

„Ano, pane. Naprosto n\u00e1dhern\u00e1 noc, pro ve\u010d\u00edrek. Na\u0161i pasa\u017e\u00e9\u0159i se n\u00e1ramn\u011b bav\u00ed, jde to na nich vid\u011bt.“ K\u00fdvl hlavou a st\u00e1le s non\u0161alantn\u00edm \u00fasm\u011bvem pozoroval p\u00e1ry, je\u017e se kolem nich m\u00edhaly. Musel uznat, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der byl v\u00e1\u017en\u011b poveden\u00fd. Pilo se, jedlo se, bavilo se… bylo to jak r\u00e1j na mo\u0159i. Miloval svou pr\u00e1ci navig\u00e1tora a byl hrd\u00fd na to, \u017ee i kdy\u017e nem\u00e1 tak vysok\u00fd post, je st\u00e1le na dobr\u00e9 pozici. I kdy\u017e proti m\u00edstu \u010d\u00ed\u0161n\u00edka nebo stevarda tak\u00e9 nic nem\u011bl. Upil si ze sv\u00e9 skleni\u010dky a poslouchal rozhovor, jen\u017e m\u011bl kapit\u00e1n se sv\u00fdm z\u00e1stupcem. Po chv\u00edli v\u0161ak za\u010dalo b\u00fdt Billovi \u0161patn\u011b, nejsp\u00ed\u0161 toho hodn\u011b vypil, a proto se omluvil a ode\u0161el do sv\u00e9 kajuty, aby se mohl nat\u00e1hnout. Hlava jej bolela, jako kdyby mu v n\u00ed sekalo tis\u00edc trpasl\u00edk\u016f. Lehl si a zav\u0159el sv\u00e9 o\u010di. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee to je naposledy, co Costa Vera za\u017eila teplou a z\u00e1bavnou noc…<\/div>\n
\n

***rok 2012***<\/p><\/div>\n

\n

„Tome! B\u011b\u017e na pravobok, za chv\u00edli p\u0159ijde bou\u0159e, tak tam po\u0159\u00e1dn\u011b ukotvi n\u00e1klad!“ P\u0159es celou lo\u010f se t\u00e1hly rozkazy kapit\u00e1na O’Donela.
Lo\u010f Hydra byla n\u00e1kladn\u00ed lo\u010f, kter\u00e1 p\u0159ev\u00e1\u017eela n\u00e1klady z jednoho konce sv\u011bta na druh\u00fd. P\u0159ev\u00e1\u017eela v\u0161e, co si kdo usmyslil. Bavlnu, auta, tab\u00e1k… cokoli. Na palub\u011b bylo patn\u00e1ct lid\u00ed a Tom. Hydru bylo t\u011b\u017ek\u00e9 ukormidlovat, hlavn\u011b kdy\u017e byly siln\u00e9 bou\u0159ky a na lodi nebylo moc m\u00edst, kam se dalo bezpe\u010dn\u011b schovat.<\/div>\n

Tom vzal do ruky tlust\u00e9 o\u0161unt\u011bl\u00e9 lano a za\u010dal ho p\u0159ivazovat na jednu z karabin, kter\u00e1 dr\u017eela cenn\u00fd n\u00e1klad. Uvazoval pevn\u00fd n\u00e1mo\u0159nick\u00fd uzel.<\/p>\n

„Tome! Tome! N\u011bco tady m\u00e1m!“ K\u0159i\u010del na n\u011bj navig\u00e1tor z horn\u00ed paluby a m\u00e1val rukama tak, \u017ee se mu div nevytrhly z ramen\u00edch kloub\u016f. Tom zkontroloval lano a pak se vydal dlouh\u00fdmi kroky nahoru na palubu p\u0159\u00edmo za navig\u00e1torem a kormideln\u00edkem.<\/p>\n

„Tak co se d\u011bje?“ Zeptal se zv\u011bdav\u011b a nahnul se nad jeho ramenem. „\u0158ve\u0161 tu jak na lesy a rozhazuje\u0161 rukama, div ne 30 metr\u016f daleko.“ \u0158ekl a nahl\u00ed\u017eel na radar, kter\u00fd m\u011bl na palub\u011b.
„Nalevo od n\u00e1s je velk\u00e1 lo\u010f!“ Ozn\u00e1mil a podrbal se ve sv\u00e9m \u0161ed\u00e9m plnovousu. Tom naklonil hlavu a skute\u010dn\u011b vid\u011bl obrys lodi na zelen\u00e9m skeneru. Poka\u017ed\u00e9 kdy\u017e b\u00edl\u00e1 ru\u010di\u010dka objela kole\u010dko, tak blikla.<\/div>\n

„Zaoce\u00e1nsk\u00e1? N\u00e1kladn\u00ed? Co mysl\u00ed\u0161?“ Navig\u00e1tor se op\u011bt prohrabal sv\u00fdm plnovousem.<\/div>\n
„Vzhledem k velikosti to bude zaoce\u00e1nsk\u00e1, ale t\u011b\u017eko \u0159\u00edct…“ \u0158ekl hlubok\u00fdm hlasem a p\u0159elo\u017eil si nohu p\u0159es nohu.
„M\u011bli bychom se na to pod\u00edvat.“ Tom jen k\u00fdvl hlavou a popl\u00e1cal navig\u00e1tora na rameni.
„\u0158eknu to kapit\u00e1novi. Ur\u010d\u00ed sm\u011br. Chce\u0161 kafe?“ Zeptal se Tom a po\u010dkal, a\u017e se star\u0161\u00ed mu\u017e postav\u00ed na nohy, a kdy\u017e k\u00fdvnul, vydali se dol\u016f, aby si mohli uva\u0159it lahodn\u00fd, ho\u0159k\u00fd \u010dern\u00fd mok. V tu dobu lo\u010f zmizela z radaru…<\/p>\n

Tomovy kroky vedly dol\u016f. Cel\u00e1 pos\u00e1dka tam m\u011bla malou, le\u010d multifunk\u010dn\u00ed kuchy\u0148ku. S\u00e1hl do sk\u0159\u00ed\u0148ky pro pixlu s kafem a pro cukr. Vylo\u017eil si to na pracovn\u00ed desku a vzal do rukou va\u0159\u00edc\u00ed konvici, oto\u010dil kohoutkem, ale voda netekla.<\/div>\n

„Do h\u00e1je!“ Zanad\u00e1val a pra\u0161til konvic\u00ed o desku.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ Usly\u0161el za sebou.<\/div>\n
„Nete\u010de voda. Douf\u00e1m, \u017ee je v hajzlu vyp\u00edna\u010d, snad n\u00e1m nedo\u0161la, nerad bych tady byl n\u011bkolik dn\u016f bez vody.“ \u0158ekl Tom rozhodn\u011b a z prosklen\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b si vzal baterku na d\u016fkaz, \u017ee se p\u016fjde pod\u00edvat do strojovny, aby zjistil p\u0159\u00ed\u010dinu netekouc\u00ed vody.<\/p>\n

\u017delezn\u00e9 schody vrzaly pod jeho kroky. Bylo tu vlhko a zatuchlo, proto sem nevedla elekt\u0159ina na sv\u011btlo. Tom stiskl baterku a kotou\u010dem sv\u011btla baterky jezdil po st\u011bn\u00e1ch. Do\u0161el a\u017e dozadu. V\u0161echno vr\u010delo a tak\u00e9 sly\u0161el lodn\u00ed \u0161rouby, jak poh\u00e1n\u011bj\u00ed lo\u010f. Netu\u0161il pro\u010d, ale z nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu se tu nec\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u011b, jako by jej p\u0159epad\u00e1vala t\u00edse\u0148 a vzduch se kolem n\u011bj ochlazoval. Sv\u011btlem si posv\u00edtil na \u010disti\u010dku vody a kontroloval sp\u00edna\u010de. Zd\u00e1lo se, \u017ee pracuje spr\u00e1vn\u011b. To Tomovi ne\u0161lo na rozum. M\u00e1lem vypustil du\u0161i, kdy\u017e za sebou usly\u0161el tich\u00e9 kroky. Oto\u010dil se a zasv\u00edtil baterkou. Nikdo tam v\u0161ak nebyl.<\/p>\n

„Halo? Je tu n\u011bkdo? Rogere? Kapitane O’Doneli? Kluci?“ Zavolal, ale nic ne\u017e vr\u010den\u00ed motork\u016f a zvuk lodn\u00edch \u0161roub\u016f nesly\u0161el. „Todle jsou v\u00e1\u017en\u011b \u0161patn\u00e9 vtipy.“ Zavr\u010del a \u0161el se porozhl\u00e9dnout po strojovn\u011b. Ur\u010dit\u011b jej chce n\u011bkdo z pos\u00e1dky jen vyd\u011bsit. „No tak! Vylezte!“ \u0158ekl Tom a kotou\u010dem baterky sv\u00edtil kolem sebe. Av\u0161ak nikoho nevid\u011bl ani nesly\u0161el. Dokud za n\u00edm nespadl k\u00fdbl na zem a nerozlil slanou vodu, kterou Roger tak poctiv\u011b dnes r\u00e1no vyt\u00edral. Okam\u017eit\u011b se oto\u010dil a posv\u00edtil na n\u011bj. \u0160el k n\u011bmu a porozhl\u00e9dl se, ale nikoho nesly\u0161el. Tom za\u010dal m\u00edt \u0161patn\u00fd pocit. Nechal k\u00fdbl k\u00fdblem a rad\u011bji se vydal nahoru do kuchyn\u011b.<\/div>\n

„U\u017e te\u010de voda.“ Usly\u0161el za sebou a Tom vyjekl a posko\u010dil dva kroky dop\u0159edu.<\/div>\n
„To sou blb\u00fd vtipy Rogere!“ Zak\u0159i\u010del. „M\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct, pro\u010d si m\u011b stra\u0161il ve strojovn\u011b?“ Zeptal se a dal si ruce v bok. Baterka st\u00e1le sv\u00edtila.<\/div>\n
„J\u00e1 dole nebyl, byl jsem v kuchyni a ka\u017edou chv\u00edli jsem zkou\u0161el, zda ta voda te\u010de. N\u011bco se ti zd\u00e1lo.“ \u0158ekl klidn\u011b a popl\u00e1cal mlad\u00edka po ramenu.<\/p>\n

„Nezd\u00e1lo! Byl jsem dole, sly\u0161el jsem n\u011bjak\u00e9 kroky a pak se p\u0159evrhl k\u00fdbl s vodou, kter\u00fd jsi tam m\u011bl.“ Tom si zalo\u017eil ruce na prsou. Netu\u0161il, jak to m\u016f\u017ee Rogerovi vysv\u011btlit, ale ur\u010dit\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee tam n\u011bkdo byl.
„V\u00e1\u017en\u011b? Tak se na to p\u016fjdeme pod\u00edvat.“ Star\u00fd mu\u017e zakroutil hlavou a vzal Tomovi \u017elutou baterku z rukou a vydal se dlouh\u00fdmi kroky ke strojovn\u011b. Tom za n\u00edm musel lehce ut\u00edkat, aby ho dohnal.
Dole se spolu porozhl\u00e9dli a do\u0161li k m\u00edstu s k\u00fdblem. Toma zamrazilo.<\/div>\n

„Vid\u00ed\u0161? Zd\u00e1lo se ti to, ten k\u00fdbl je st\u00e1le pln\u00fd a st\u00e1le na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Vyt\u00edral sem to dvacet minut. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych to naschv\u00e1l shodil j\u00e1?“ Zeptal se s \u00fasm\u011bvem a po\u010dechral Toma na zapleten\u00fdch vlasech. Nejsp\u00ed\u0161 za\u010dal Tom trp\u011bt mo\u0159skou nemoc\u00ed.<\/div>\n
„Byl shozen\u00fd, p\u0159\u00edsah\u00e1m!“ Zak\u0148u\u010del a vydal se zp\u00e1tky za Rogerem. Koukal se na jeho z\u00e1da a uva\u017eoval. Asi za\u010d\u00edn\u00e1 bl\u00e1znit, nejsp\u00ed\u0161 si uva\u0159\u00ed to kafe.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Bou\u0159ka byla nemilosrdn\u00e1. Vlny cloumaly s Hydrou jak s kachni\u010dkou ve van\u011b. Houpala se sem a tam a v\u0161ichni m\u011bli pohotovost. Za takov\u00e9 bou\u0159ky byla \u0161patn\u00e1 viditelnost. Kdokoliv \u0161el na palubu, musel se p\u0159idr\u017eovat lan a v\u011bc\u00ed, aby ho voda nesmetla do rozbou\u0159en\u00e9ho mo\u0159e. I p\u0159es dlouh\u00e9 \u017elut\u00e9 pl\u00e1\u0161t\u011bnky byl \u010dlov\u011bk mokr\u00fd, jako by se v tom mo\u0159i namo\u010dil u\u017e p\u0159edem.<\/p><\/div>\n

„Sakra, je v\u00e1\u017en\u011b t\u011b\u017ek\u00fd udr\u017eet Hydru stejn\u00fdm sm\u011brem.“ \u0158ekl kapit\u00e1n a pod\u00edval se na \u00fapln\u011b promo\u010den\u00e9ho Toma. „Bude\u0161 se muset j\u00edt osprchovat, nebo nastydne\u0161.“ \u0158ekl a Tom jen k\u00fdvnul hlavou.<\/div>\n
„Snad to Roger venku s\u00e1m zvl\u00e1dne.“ Prohodil Tom, zat\u00edmco ze sebe sund\u00e1val pl\u00e1\u0161t\u011bnku. Byl promokl\u00fd skrz na skrz. Mokr\u00e9 tri\u010dko se mu lepilo na t\u011blo a odhalovalo tak jeho smysln\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed postavu. St\u00e1hl i to, kdy\u017e vch\u00e1zel do sv\u00e9 kajuty. Oklepal se jak zmokl\u00fd ratl\u00edk a sundal i boty i kalhoty, a nakonec i mokr\u00e9 spodn\u00ed pr\u00e1dlo. Nah\u00fd je\u0161t\u011b l\u00edtal po kajut\u011b a hledal \u010dist\u00fd, such\u00fd ru\u010dn\u00edk. Kdy\u017e ho kone\u010dn\u011b na\u0161el v kupce bordelu, tak ode\u0161el do sprchy, t\u011b\u0161\u00edc se na horkou vodu. Nabral sprchov\u00fd gel do rukou a za\u010dal si jej rozt\u00edrat po t\u011ble. Pr\u00e1v\u011b si um\u00fdval pravou nohu, kdy\u017e p\u0159estala t\u00e9ct voda.<\/p>\n

„No to si snad d\u011bl\u00e1te srandu?!“ \u0158ekl si nahlas Tom a vylezl namydlen\u00fd ven, chytil na\u0161tvan\u011b ru\u010dn\u00edk a obto\u010dil si jej kolem pasu. Vylezl z kajuty na chodbu a \u0161el op\u011bt pro baterku. Na minulou n\u00e1v\u0161t\u011bvu strojovny u\u017e do\u010dista zapomn\u011bl. Vzal si baterku a rozsv\u00edtil ji. \u0160el bos\u00fd dol\u016f po \u017eelezn\u00fdch schodech, kter\u00e9 op\u011bt kv\u00edlely pod jeho kroky. Jeho nohy do\u0161ly k \u010disti\u010dce. Byla vypnut\u00e1. Tom nakr\u010dil jedno z obo\u010d\u00ed a sp\u00edna\u010d oto\u010dil sm\u011brem nahoru. \u010cisti\u010dka se znovu rozjela.<\/div>\n

„To jsem bl\u00e1zen…“ Za\u0161eptal si a podrbal na cop\u00e1nk\u00e1ch. Uva\u017eoval, zda mu to n\u011bkdo d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b, nebo je vadn\u00fd sp\u00edna\u010d a ten se s\u00e1m pod n\u011bjak\u00fdm nap\u011bt\u00edm shazuje. Oto\u010dil se, ale kolem n\u011bj pro\u0161el n\u011bjak\u00fd st\u00edn. Okam\u017eit\u011b zasv\u00edtil ku\u017eelem sv\u011btla na to m\u00edsto, ale nic tam nebylo. Za\u010d\u00ednal snad Tom bl\u00e1znit? Za\u010d\u00edn\u00e1 m\u00edt snad sch\u00edzu? Nebo u\u017e snad sp\u00ed? Nebo tu snad u\u017e stra\u0161\u00ed? Promnul si o\u010di a \u0161el rad\u011bji nahoru. Znovu do\u0161el do sprchy a na\u0161t\u011bst\u00ed se mu ji\u017e voda nevypnula.<\/p>\n

Hydra se po\u0159\u00e1d kym\u00e1cela ze strany na stranu. Tom le\u017eel ve sv\u00e9 posteli a nemohl sp\u00e1t, c\u00edtil se jak na nekon\u010d\u00edc\u00ed houpa\u010dce. Doprava, doleva, doprava, doleva. To co jej usp\u00e1valo, kdy\u017e byl mal\u00fd, mu nyn\u00ed zabra\u0148ovalo usnout, jak\u00e1 to ironie. Nikdy si nemyslel, \u017ee by nemohl usnout p\u0159i houp\u00e1n\u00ed. Sly\u0161el, jak do trupu lod\u011b neust\u00e1le vr\u00e1\u017eely vlny a p\u0159ikr\u00fdvka \u0161ustila. Prot\u0159el si o\u010di, lehce jej \u0161t\u00edpaly. Byl vzh\u016fru u\u017e od p\u011bti r\u00e1no a nyn\u00ed nemohl usnout.<\/p>\n

„Tomi…“ Tich\u00fd \u0161epot protnul zvuky v kajut\u011b. Tom se zaposlouchal, jestli se mu n\u011bco nezd\u00e1lo. C\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chlad u nohou, proto je st\u00e1hnul a v\u00edce zachumlal do p\u0159ikr\u00fdvky. Mo\u017en\u00e1 to byla jen sm\u011bsice zvuk\u016f, kdyby ho kluci volali, tak by je\u010deli tak, \u017ee by to \u0161lo sly\u0161et a\u017e na druhou stranu lodi.<\/div>\n

„Tomi…“ Tom sebou trhl, ten hlas se mu oz\u00fdval u ucha tak bl\u00edzko. Ale kdy\u017e oto\u010dil hlavu, nikdo tam nebyl. A dost! Je unaven\u00fd, mus\u00ed sp\u00e1t, proto\u017ee ji\u017e za\u010d\u00edn\u00e1 blouznit. Oto\u010dil se obli\u010dejem ke zdi a skoro se cel\u00fd zachumlal do p\u0159ikr\u00fdvky. Kdy\u017e kone\u010dn\u011b po dal\u0161\u00ed p\u016flhodin\u011b zabral, najednou se spustil alarm lodi, \u010derven\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko nad dve\u0159ma blikalo jako \u0161\u00edlen\u00e9. Znamenalo to pohotovost. Tom bouchnul p\u011bst\u00ed do l\u016f\u017eka a neochotn\u011b vstal. Nah\u00e1zel na sebe prvn\u00ed kalhoty a mikinu, co na\u0161el a ut\u00edkal sm\u011brem na m\u016fstek.<\/p>\n

„Co se d\u011bje?!“ Zeptal se a sklonil se, aby se vyd\u00fdchal, takov\u00fd sprint do schod\u016f po zd\u0159\u00edmnut\u00ed… Tom si p\u0159ipadal, jako by ub\u011bhl maraton. Byl zad\u00fdchan\u00fd.
„M\u00e1me tu lo\u010f.“ \u0158ekl Roger a zapnul sv\u011btla na p\u0159\u00eddi. Ku\u017eely sv\u011btel sv\u00edtily na \u017eeleznou st\u011bnu. Tom zvedl hlavu. P\u0159ed sebou uvid\u011bl obrovskou lo\u010f. Vy\u0161el s Rogerem a kapit\u00e1nem ven.<\/div>\n

„M\u00e1lem sme do n\u00ed narazili, najednou se p\u0159ed n\u00e1ma objevila zni\u010dehonic!“ \u0158ekl Roger a zakl\u00e1n\u011bl hlavu, aby se mohl pod\u00edvat, jak vysok\u00e1 je.
„To je zaoce\u00e1nsk\u00e1 lo\u010f.“ \u0158ekl Tom. „Rogere, b\u011b\u017e k jednomu sv\u011btlometu a nami\u0159 na p\u0159\u00ed\u010f, tam ur\u010dit\u011b bude n\u00e1zev t\u00e9 lodi.“ Jak Tom do\u0159ekl, Roger ud\u011blal. P\u0159esko\u010dil k jednomu ze sv\u011btel a nam\u00ed\u0159il na n\u00e1pis na p\u0159\u00eddi.
„Oh m\u016fj bo\u017ee… to je… to je… Costa Vera. Ta lo\u010f se ztratila v roce 1966, naprosto beze stopy. Od t\u00e9 doby ji nikdo nena\u0161el.“ \u0158ekl Roger a sv\u011btlometem to\u010dil tak, aby si toho prohl\u00e9dl v\u00edce.<\/div>\n
„To mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee sme na\u0161li lo\u010f, kter\u00e1 je skoro 50 let star\u00e1?“ Uchechtl se Tom a podrbal se na z\u00e1tylku.<\/p>\n

„Todle nen\u00ed ledajak\u00e1 lo\u010f. Na Costa Vera se plavila v\u00fdhradn\u011b bohat\u00e1 americk\u00e1 spole\u010dnost a podle z\u00e1konu mo\u0159e je na\u0161e. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee na palub\u011b bude plno zlata.“ Roger si mnul ruce.<\/div>\n

„Nemysl\u00ed\u0161 si, \u017ee ji u\u017e n\u011bkdo objevil a prozkoumal?“ Zeptal se Tom a Roger zakroutil hlavou.
„Je tam zlato, v\u011b\u0159 mi, m\u00e1m na to \u010duch. P\u016fjdem se tam pod\u00edvat.“ Tom se zasm\u00e1l a popl\u00e1cal Rogera po rameni. Aspo\u0148 se bou\u0159ka uklidnila. P\u00e1r chlap\u016f z pos\u00e1dky p\u0159ipravilo zvedac\u00ed rampu, aby mohla vyv\u00e9st pr\u016fzkumnou \u010detu na palubu. Pro Toma to bylo zna\u010dn\u011b frustruj\u00edc\u00ed, cht\u011bl se prost\u011b zachumlat do postele a nevystrkovat nos. Zato Roger byl nad\u0161en\u00fd. Byl to star\u00fd n\u00e1mo\u0159n\u00edk, a jestli by na\u0161li na t\u00e9 lodi zlato, bylo by to jist\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9 zpest\u0159en\u00ed jeho bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edho se d\u016fchodu. Nicm\u00e9n\u011b na palubu jde Tom, Roger, Kapit\u00e1n a je\u0161t\u011b jeden z pos\u00e1dky jm\u00e9nem Frank. Frank byl hromotluk, byl holohlav\u00fd a potetovan\u00fd. S\u00e1lal z n\u011bho respekt, ale pravdou bylo, \u017ee byl stra\u0161n\u011b hloup\u00fd. Av\u0161ak svaly zastoupil dokonale. V\u0161ichni nastoupili na plo\u0161inu a ta je dovezla a\u017e nahoru.<\/p>\n

„Dejte pozor, kam \u0161lapete. Po pades\u00e1ti letech bude jist\u011b zreziv\u011bl\u00e1, tak a\u0165 se nepropadnete. Jo a dr\u017ete se pohromad\u011b.“ \u0158ekl O’Donel a opatrn\u011b na\u0161lapoval.<\/div>\n

„Nen\u00ed to \u00fa\u017easn\u00e9?“ Zeptal se Roger tich\u00fdm hlasem a koukal kolem sebe.<\/div>\n
„Prost\u011b nen\u00ed mo\u017en\u00e9, aby tadle lo\u010f jen tak zmizela, a kde jsou pasa\u017e\u00e9\u0159i a pos\u00e1dka?“ Zeptal se Tom a dr\u017eel baterku ve zk\u0159ehl\u00fdch rukou. Lhal by, kdyby ne\u0159ekl, \u017ee m\u00e1 strach. Do\u0161li a\u017e na kapit\u00e1nsk\u00fd m\u016fstek.<\/p>\n

„Fajn chlapi. J\u00e1 p\u016fjdu s Frankem a ty, Tome, p\u016fjde\u0161 s Rogerem. Vemte si na starost kajuty, my zajdeme do strojovny. Zkus\u00edme se pod\u00edvat, jestli se tahle koc\u00e1bka d\u00e1 p\u0159iv\u00e9st op\u011bt k \u017eivotu.“ Tom k\u00fdvl hlavou a vydal se s Rogerem do nitra star\u00e9ho luxusu. Ov\u0161em v\u011bci nemohly b\u00fdt takov\u00e9 jako p\u0159ed pades\u00e1ti lety. Na st\u011bn\u00e1ch a n\u00e1bytku a v\u0161ech dekorac\u00edch se podepsal zub \u010dasu. Do\u0161li po star\u00fdch schodech o patro n\u00ed\u017e. Zde se nejsp\u00ed\u0161 nach\u00e1zela restaurace a bar, dali se hloub a do\u0161li do spleti uli\u010dek. Na ka\u017ed\u00e9 stran\u011b byly dve\u0159e, kdysi z ebenov\u00e9ho d\u0159eva. N\u011bkter\u00e9 byly cel\u00e9, n\u011bkter\u00e9 popraskan\u00e9, nebo ji\u017e zni\u010den\u00e9. Na nich bylo \u010d\u00edslo, kter\u00e9 bylo kdysi z mosazi.<\/p>\n

„Tak jo, Tome, ty si vem tudle chodbu a j\u00e1 p\u016fjdu o chodbu d\u00e1l. Kdybys n\u011bco na\u0161el, tak zavolej a p\u0159ijdu.“ \u0158ekl Roger a Tom jen hlasit\u011b polknul. Cel\u00e9 tohle m\u00edsto jej d\u011bsilo. C\u00edtil se tu zle. Dopadaly na n\u011bj negativn\u00ed emoce. Rozhl\u00e9dl se a spat\u0159il \u010d\u00edslo 67. Toto \u010d\u00edslo dalo sou\u010det 13. Toma za\u010dal tento pokoj p\u0159itahovat skoro magickou silou. Do\u0161el k n\u011bmu a chytil mosaznou kouli do ruky. Lehce oto\u010dil a dve\u0159e zapraskaly. Opatrn\u011b se otev\u0159ely a v pokoji se zvedl prach. Tom trochu zaka\u0161lal, kdy\u017e se nadechl a \u010d\u00e1ste\u010dky prachu se mu dostaly do plic. Chv\u00edli po\u010dkal a ve\u0161el dovnit\u0159. Prol\u00e9tl o\u010dima pokoj. Byl celkem prostorn\u00fd, byla tu velk\u00e1 postel, gau\u010d, stole\u010dek, sk\u0159\u00ed\u0148ka a mal\u00e9 umyvadlo, na druh\u00e9 stran\u011b u mal\u00e9ho kulat\u00e9ho okna byl stole\u010dek se zrcadlem, kter\u00fd byl b\u00edl\u00fd, st\u00e1la tam sklen\u011bn\u00e1 v\u00e1za bez kv\u011btiny a vpravo visel obraz. V\u0161e bylo pokryt\u00e9 prachem, tak\u017ee se Tom ani nemohl vid\u011bt v zrcadle. P\u0159e\u0161el ke stole\u010dku a p\u0159ejel prsty po r\u016fzn\u00fdch n\u00e1dobk\u00e1ch, kde se nejsp\u00ed\u0161e schov\u00e1valy pudry. P\u0159ejel prsty po flakonk\u00e1ch, kde byly nejsp\u00ed\u0161 parf\u00e9my a jin\u00e9 toaletn\u00ed pot\u0159eby. Byl tam tak\u00e9 h\u0159eben ze slonoviny, kter\u00fd se stal domovem jednoho z pavouk\u016f. Tom se pousm\u00e1l, nejsp\u00ed\u0161 byl v pokoji n\u011bjak\u00e9 d\u00e1my. Ruk\u00e1vem mikiny set\u0159el prach ze zrcadla a kouknul se na sebe. Vypadal hrozn\u011b… ty kruhy pod o\u010dima. Povzdechl si a p\u0159e\u0161el k posteli. Byla rozh\u00e1zen\u00e1 a star\u00e9 za\u0161edl\u00e9 hadry byly kdysi povle\u010den\u00edm. Co jej v\u0161ak zaujalo, byla u\u017e ze\u0161edl\u00e1 n\u00e1mo\u0159nick\u00e1 \u010depice s k\u0161iltem. Tom si nemohl vzpomenout, jak se t\u011bmto v\u011bcem \u0159\u00edkalo. Vzal ji do rukou a foukl do n\u00ed. Objevil se zlat\u00fd odzn\u00e1\u010dek s logem lodi a n\u00e1pisem Costa Vera.<\/p>\n

„Komupak si pat\u0159ila? A kde tv\u016fj majitel zmizel?“ Zeptal se Tom \u010depice a op\u011bt ji polo\u017eil na postel. Zachv\u011bl se, najednou se ochladilo snad o n\u011bkolik stup\u0148\u016f. Tom to c\u00edtil velice dob\u0159e. Ten stejn\u00fd chlad mu p\u0159ipomn\u011bl tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed atmosf\u00e9ru ve strojovn\u011b na jejich lodi. Oto\u010dil se ke stole\u010dek se zrcadlem a p\u0159e\u0161el k n\u011bmu. Moment\u00e1ln\u011b jeho z\u00e1jem upoutal obraz, kter\u00fd mu byl st\u00e1le skryt\u00fd pod z\u00e1vojem prachu a pavu\u010din. Ot\u0159el jej. Byla to \u010dernob\u00edl\u00e1 fotografie \u010dlov\u011bka. M\u011bl na sob\u011b uniformu a stejnou \u010depici, kter\u00e1 le\u017eela na posteli. Podmaniv\u00e9 o\u010di, pln\u00e9 rty a dlouh\u00e9 havran\u00ed vlasy. Tom si nebyl jist\u00fd, jak\u00e9ho pohlav\u00ed tento \u010dlov\u00ed\u010dek je, ale to mu brzy prozradilo jeho jm\u00e9no:“Bill“.<\/p>\n

„Tak\u017ee je to tvoje \u010depice, Bille…“ Usm\u00e1l se Tom na fotografii a sundal r\u00e1m ze zdi. Rozhodl se si jej vz\u00edt. Cht\u011bl o tom chlapci n\u011bco zjistit. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem zrcadla a pohl\u00e9dl do n\u011bj, vyk\u0159ikl a pustil r\u00e1m na zem. Sklen\u011bn\u00e1 tabulka se rozt\u0159\u00ed\u0161tila. A Tom se d\u00edval do stejn\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 le\u017eely na podlaze. Oto\u010dil se, ale nikoho nevid\u011bl. Bu\u010f se naprosto zbl\u00e1znil z nedostatku sp\u00e1nku, nebo tady v\u00e1\u017en\u011b stra\u0161\u00ed. Jeho k\u0159ik p\u0159iv\u00e1bil Rogera, kter\u00fd vtrhl do pokoje. Tom se oto\u010dil sm\u011brem k zrcadlu, ale u\u017e tam vid\u011bl jen jeho.<\/p>\n

„Co se stalo? Pro\u010d si k\u0159i\u010del?“ Zeptal se Roger a koukal starostliv\u011b na Toma. Tom jen m\u00e1vl rukou.
„N\u011bco se mi jen zd\u00e1lo… nic z\u00e1vratn\u00e9ho jsem nena\u0161el, poj\u010fme se prozat\u00edm vr\u00e1tit na na\u0161i lo\u010f.“ \u0158ekl a sehnul se, d\u00e1val pozor, aby se nepo\u0159ezal, a vyt\u00e1hl fotku z rozbit\u00e9ho skla. Pak p\u0159e\u0161el k posteli a vzal z n\u00ed \u010depici. Roger jen nadzdvihl obo\u010d\u00ed, ale p\u0159ik\u00fdvl a oba se vraceli zp\u011bt na lo\u010f. Kapit\u00e1n a Frank u\u017e \u010dekali u plo\u0161iny.<\/div>\n

„No kone\u010dn\u011b. Moc daleko jsme se nedostali, dve\u0159e do strojovny byly zreziv\u011bl\u00e9, vezmeme si na to z\u00edtra p\u00e1\u010didlo.“ \u0158ekl kapit\u00e1n a v\u0161ichni \u010dty\u0159i se dopravili na svou lo\u010f. Tom se ihned odebral do sv\u00e9 mal\u00e9 kajuty. Fotografii si p\u0159ilepil na st\u011bnu u postele. Sedl si do zmuchlan\u00e9 p\u0159ikr\u00fdvky a v rukou dr\u017eel n\u00e1mo\u0159nickou \u010depici. Prstem jezdil po odzn\u00e1\u010dku a p\u0159em\u00fd\u0161lel, zat\u00edmco se d\u00edval na fotografii Billa. To, co vid\u011bl v kajut\u011b \u010d\u00edslo 67, u\u017e asi nevyma\u017ee z hlavy. Ta v\u011bc ho d\u011bsila. Ten odraz jeho a toho chlapce v jednom zrcadle jej d\u011bsil. Tom zakroutil hlavou, jen se mu to zd\u00e1lo, vsugeroval si to. Zhasl sv\u011btlo a ulo\u017eil se ke sp\u00e1nku. Pot\u0159ebuje to jako s\u016fl.<\/p>\n

autor: Davidoff<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Davidoff Trvalo to n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, ne\u017e jsem si ut\u0159\u00eddil my\u0161lenky a napsal n\u011bco trochu odleh\u010den\u00e9ho, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le lehce pesimistick\u00e9ho. Jak\u00fd je v\u0161ak konec? To se teprve dozv\u00edte. Jsem r\u00e1d, \u017ee st\u00e1le mohu ps\u00e1t a jsem r\u00e1d, \u017ee se v\u017edy najdou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-4223","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4223","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4223"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4223\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4223"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4223"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4223"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}