{"id":4225,"date":"2014-02-17T18:00:00","date_gmt":"2014-02-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4212"},"modified":"2014-02-17T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-17T17:00:00","slug":"ohen-pouste-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/17\/ohen-pouste-15\/","title":{"rendered":"Ohe\u0148 pou\u0161t\u011b 15."},"content":{"rendered":"
autor: Davidoff & Violett Shadow<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Omluvte n\u00e1s, \u017ee d\u00edlek tak dlouho trval. Snad to je\u0161t\u011b n\u011bkdo \u010dte \ud83d\ude00 Ale jak v\u00edte, m\u00e1 spoluautorka toho m\u011bla posledn\u00ed m\u011bs\u00edce a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \ud83d\ude42 Tak \u0161upky do \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Davidoff a Viollet<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/em> Den byl dnes stejn\u00fd, jako kter\u00fdkoliv p\u0159edt\u00edm. Slunce nemilosrdn\u011b p\u00e1lilo do vyh\u0159\u00e1t\u00e9ho p\u00edsku a jemn\u00e9 kam\u00ednky odr\u00e1\u017eely sv\u011btlo. Pro leckter\u00e9ho n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka, kter\u00fd na to nebyl zvykl\u00fd, to bylo peklo. Sv\u011btlo mu degenerovalo s\u00edtnici.<\/div>\n
Ve m\u011bst\u011b bylo ru\u0161no. Lid\u00e9 pob\u00edhali sem a tam, pracovali, prod\u00e1vali na trz\u00edch a sna\u017eili se p\u0159e\u017e\u00edt dal\u0161\u00ed den v nehostinn\u00e9 pou\u0161ti. Byl to vlastn\u011b naprost\u00fd kolob\u011bh \u017eivota, kter\u00fd zde panoval.<\/p>\n

„Jsou ti velbloudi zdrav\u00ed?“ Zeptal se hlubok\u00fd hlas. Tlumil jej \u0161\u00e1tek, kter\u00fd m\u011bl jeho majitel p\u0159es hlavu. Byl zahalen do oby\u010dejn\u00fdch v\u011bc\u00ed a sna\u017eil se vypadat co nejv\u00edce nen\u00e1padn\u011b.
„Ano jsou. Jsou vhodn\u00ed i pro sult\u00e1na. Maj\u00ed dlouhou v\u00fddr\u017e a jsou vcelku rychl\u00ed.“ Druh\u00fd hlas mu odpov\u011bd\u011bl. Ten hlas pat\u0159il men\u0161\u00edmu pro\u0161ediv\u011bl\u00e9mu mu\u017ei, m\u011bl sotva v\u00fd\u0161ku p\u016fl druh\u00e9ho metru a koukal se se z\u00e1klonem do hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed. V jedn\u00e9 z rukou dr\u017eel dva provazy, na kter\u00fdch m\u011bl dva vysok\u00e9 velbloudy.<\/p>\n

„Inu budu ti v\u011b\u0159it, j\u00e1 a m\u00e1 \u017eena chceme odjet na l\u00edb\u00e1nky, pot\u0159ebujeme se dostat a\u017e k mo\u0159i…“ \u0158ekl mlad\u0161\u00ed z nich a st\u00e1le si prohl\u00ed\u017eel velbloudy. Koukal se na jejich nohy, sledoval pravideln\u00fd dech. Po chv\u00edli usoudil, \u017ee jsou zdrav\u00ed a k\u00fdvnul tedy na uzav\u0159en\u00ed dohody. Podal obchodn\u00edkovi dva ko\u017een\u00e9 m\u011b\u0161ce a p\u0159evzal si provazy s velbloudy.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Jist\u011b budete vy i va\u0161e \u017eena spokojeni. Bu\u010f pozdraven…“ \u0158ekl sta\u0159e\u010dek, a jak se objevil s velbloudy, tak zase zmizel, ov\u0161em bez nich a s \u00fasm\u011bvem na rtech, proto\u017ee se mu te\u010f v kapse t\u011bsnily dva nadut\u00e9 m\u011b\u0161ce. Mnul si ruce, dnes byl pro n\u011bj obchod \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. U\u017e se vid\u011bl doma u sv\u00e9 \u017eeny a sv\u00fdch d\u011bt\u00ed, jak si spole\u010dn\u011b daj\u00ed n\u011bco dobr\u00e9ho k ve\u010de\u0159i.<\/p>\n

Ten, kdo kupoval zv\u00ed\u0159ata, byl Ehan. Jeho prost\u00e9 oble\u010den\u00ed se zd\u00e1lo jako dobr\u00fd pl\u00e1n k tomu, aby se co nejv\u00edce schoval p\u0159ed zraky lid\u00ed a nevznikly pochybnosti. Pot\u0159eboval nutn\u011b dva velbloudy. Zdrav\u00e9 a statn\u00e9, aby dok\u00e1zali p\u0159ej\u00edt vyschlou pou\u0161\u0165. Ehan vedl dva velbloudy zadn\u00edm vchodem do kr\u00e1lovsk\u00fdch st\u00e1j\u00ed. U\u017e byl domluven\u00fd se st\u00e1jn\u00edkem, \u017ee u n\u011bj velbloudy na n\u011bjakou chv\u00edli ubytuje. P\u0159esn\u011bji do doby, ne\u017e se odhal\u00ed luna a on by se m\u011bl \u017eenit. Zrovna tu noc cht\u011bl uprchnout se sv\u00fdm vyvolen\u00fdm.<\/p>\n

\u010cas se nen\u00e1vratn\u011b kr\u00e1til a term\u00edn odjezdu se bl\u00ed\u017eil. Ehan byl nerv\u00f3zn\u00ed, Bill byl nerv\u00f3zn\u00ed a sult\u00e1n si t\u011bchto zm\u011bn za\u010d\u00ednal v\u0161\u00edmat. Co jej v\u0161ak znepokojilo, bylo to, \u017ee i Fatima za\u010dala b\u00fdt cel\u00e1 divn\u00e1. V\u011b\u010dn\u011b rozt\u011bkan\u00e1 a pob\u00edhaj\u00edc\u00ed. St\u00e1le hledaj\u00edc sv\u00e9ho nast\u00e1vaj\u00edc\u00edho.<\/p>\n

Ehan sundal \u0161\u00e1tek z hlavy a promnul si unavenou tv\u00e1\u0159, zrovna \u0161el ze st\u00e1j\u00ed, kdy\u017e se jeho o\u010di setkaly s o\u010dima mlad\u00e9 d\u00edvky.<\/p>\n

„Ne\u0159\u00edkal jsem ti, Fatimo, abys m\u011b nehledala?“ Za\u0161klebil se, ale d\u00edvce se nevyhnul. St\u00e1l p\u0159ed n\u00ed, jako kamenn\u00e1 socha vytesan\u00e1 z toho nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho kamene. V duchu p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak tuto d\u00edvku lituje. Je kr\u00e1sn\u00e1, je vzne\u0161en\u00e1, bohat\u00e1, prost\u011b d\u00edvka na \u00farovni a on ji tak potupn\u011b odm\u00edtne. Ute\u010de prakticky od olt\u00e1\u0159e s chlapcem. Bude to pro ni pohroma a ostuda bude po cel\u00e9 zemi. Tak moc ji litoval, zd\u00e1la se b\u00fdt mil\u00e1, i kdy\u017e v\u011b\u010dn\u011b ukecan\u00e1 a na nervy jdouc\u00ed.<\/p>\n

„Jsi m\u016fj nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed!“ K\u0159ikla na n\u011bj a zalo\u017eila si ruce v bok. „M\u011bl bys b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd a v\u011bnovat se mi, zat\u00edmco se toul\u00e1\u0161 a kdo v\u00ed s k\u00fdm.“ Dupla si no\u017ekou se zlat\u00fdm pantofl\u00ed\u010dkem a pohodila sv\u00fdm spleten\u00fdm copem, ve kter\u00e9m byly zapleten\u00e9 kv\u011btiny.
„Je\u0161t\u011b nejsme svoji, Fatimo. Uv\u011bdom si to, nejsem ti v ni\u010dem zav\u00e1z\u00e1n.“ Zvedl ruku a bez dal\u0161\u00edho slova kolem d\u00edvky pro\u0161el. Pot\u0159eboval se uklidnit. N\u00e1v\u0161t\u011bvu u Billa rad\u011bji odlo\u017eil, aby Fatima nem\u011bla podez\u0159en\u00ed. Jeho kroky proto vedly do jeho komnat. D\u00edvku nechal st\u00e1t za sebou.<\/p>\n

Rty d\u00edvky se z\u00fa\u017eily do tenk\u00e9 \u010d\u00e1rky a l\u00ed\u010dka m\u011bla lehce nafoukl\u00e1. Byla brun\u00e1tn\u00e1 v obli\u010deji. Tak moc ji to \u017eralo. Tak moc ji bolel ten pohled, jak p\u0159istihla Ehana s Billem v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ano, to jej\u00ed o\u010di se skr\u00fdvaly za tmav\u00fdm z\u00e1v\u011bsem. U\u017e p\u00e1r dn\u00ed tu\u0161ila, \u017ee je mezi jej\u00edm nast\u00e1vaj\u00edc\u00edm a sult\u00e1novou konkub\u00ednou jin\u00e9 pouto, ne\u017e jak\u00e9 bylo prezentov\u00e1no na povrchu. Cht\u011bla se tomu dostat na kloub. Cht\u011bla p\u0159eru\u0161it ve\u0161ker\u00e9 mo\u017en\u00e9 \u0161ance k tomu, aby se Ehan s Billem setk\u00e1val a pro\u017e\u00edval s n\u00edm \u010das, kter\u00fd m\u011bl pat\u0159it j\u00ed. Mo\u017en\u00e1 vypadala nevin\u011b, ale jej\u00ed nitro bylo shnil\u00e9 a pro\u017eran\u00e9 pou\u0161tn\u00edmi \u010dervy.<\/p>\n

Oto\u010dila se na podpatku a jej\u00ed pantofl\u00ed\u010dky klepaly o kamennou podlahu s takovou razanc\u00ed, \u017ee se jej\u00ed kroky rozl\u00e9haly snad v\u0161emi chodbami, kter\u00e9 pal\u00e1c m\u011bl.<\/p>\n

„Vypad\u00e1\u0161 na\u0161tvan\u011b, m\u00e1 drah\u00e1 Fatimo.“ Sult\u00e1n, vy\u0161el z knihovny a prvn\u00ed, co se mu mihlo p\u0159ed o\u010dima, byl tmav\u00fd cop. Proto oto\u010dil hlavu a d\u00edvku oslovil. D\u00edvka se zastavila, oto\u010dila se a v m\u017eiku padla sult\u00e1novi k noh\u00e1m a sklonila hlavu.
„Vy se div\u00edte, m\u016fj pane? M\u016fj nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed se o m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, v\u011b\u010dn\u011b n\u011bkde l\u00edt\u00e1 a odm\u00edt\u00e1 se mnou tr\u00e1vit \u010das…“ F\u0148ukla a nechala se sult\u00e1nem postavit. Nemohla se mu koukat do o\u010d\u00ed. „Budu nejsp\u00ed\u0161 sm\u011bl\u00e1, ale m\u016f\u017ee za to va\u0161e konkub\u00edna…!“ Zavr\u010dela a m\u011bla chu\u0165 set\u0159\u00e1st sult\u00e1novy pa\u017ee ze sv\u00fdch ramenou, ale to si dovolit nemohla.<\/p>\n

„Kter\u00e1 konkub\u00edna a za co m\u016f\u017ee?“ Zeptal se sult\u00e1n a hled\u011bl na d\u00edvku shora. Cht\u011bl v\u011bd\u011bt v\u00edc, cht\u011bl v\u011bd\u011bt, co stoj\u00ed za t\u00edm, \u017ee Ehan nem\u00e1 z\u00e1jem o tak kr\u00e1snou d\u00edvku, jakou Fatima je. V\u017edy\u0165 mu \u0159\u00edkal, \u017ee se tou\u017eil o\u017eenit a m\u00edt d\u011bti, nebo snad ne?<\/div>\n

„Ten \u010dernovlas\u00fd chlapec, pane.“ Sklopila hlavu a zamrkala, aby zahnala slzy. „On za to m\u016f\u017ee… minule jsem je vid\u011bla, jak se d\u016fv\u011brn\u011b obj\u00edmaj\u00ed, ne\u017e se dve\u0159e komnat zav\u0159ely…“ Sult\u00e1novi se roz\u0161\u00ed\u0159ily zorni\u010dky. S\u00e1m m\u011bl neblah\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee mu Ehan lhal a o Billa z\u00e1jem m\u011bl celou tu dobu. Jen pok\u00fdvnul hlavou a rychl\u00fdm krokem se roze\u0161el do sv\u00e9 audien\u010dn\u00ed s\u00edn\u011b.<\/p>\n

„Zavolejte mi Omara!“ \u0160t\u011bkl rozzu\u0159en\u011b po str\u00e1\u017e\u00edch a pr\u00e1skl d\u0159ev\u011bn\u00fdmi dve\u0159mi, a\u017e se tato masa ebenu jemn\u011b zachv\u011bla. Dlan\u011bmi se op\u0159el o st\u016fl a vyd\u00fdchal se. Vid\u011bl rud\u011b. M\u011bl vztek hlavn\u011b na sebe, proto\u017ee dovolil, aby n\u011bkomu v\u016fbec v\u011b\u0159il. Ale pokud ho zradil i jeho dlouholet\u00fd spole\u010dn\u00edk, tak \u010demu m\u00e1 potom v\u011b\u0159it. Uchopil do rukou zlatou konvici a nalil si do kalichu trochu v\u00edna. Pot\u0159eboval se n\u011b\u010deho nap\u00edt. Zaklep\u00e1n\u00ed jej v\u0161ak vyru\u0161ilo.<\/p>\n

„D\u00e1le!“ \u0160t\u011bkl a \u010dekal, kdo vleze dovnit\u0159. Vysok\u00fd, svalnat\u00fd mu\u017e od\u011bn\u00fd do velbloud\u00ed k\u016f\u017ee a s velkou \u0161avl\u00ed u pasu stanul p\u0159ed sult\u00e1nem. Tvrd\u00e9 rysy ve tv\u00e1\u0159i se nem\u011bnily, jen o\u010di sklopil k zemi.
„Volal jste m\u011b, m\u016fj pane?“ Zeptal se Omar a pokleknul na jedno koleno tak, jak mu to \u0161avle dovolila. Omar byl nejlep\u0161\u00ed lovec lid\u00ed. Sult\u00e1n si jej v\u017edy najal na nepohodln\u00e9 osoby, av\u0161ak dnes po n\u011bm cht\u011bl n\u011bco jin\u00e9ho.
„Ah ano, Omare. R\u00e1d t\u011b znovu vid\u00edm, dnes v\u0161ak po tob\u011b chci trochu n\u011bco jin\u00e9ho.“ Usm\u00e1l se sult\u00e1n a zaryl si nehty do dlan\u011b. „Zn\u00e1\u0161 m\u00e9ho dlouholet\u00e9ho velvyslance Ehana?“ Zeptal se, a kdy\u017e Omar jemn\u011b pok\u00fdvnul hlavou, tak sult\u00e1n pokra\u010doval. „Chci, abys ho sledoval. Chci v\u011bd\u011bt o ka\u017ed\u00e9m jeho kroku, o ka\u017ed\u00e9m zaka\u0161l\u00e1n\u00ed, o ka\u017ed\u00e9m n\u00e1dechu, kde byl, s k\u00fdm mluvil, a hlavn\u011b s k\u00fdm tr\u00e1v\u00ed nejv\u00edce \u010dasu.“ Omar k n\u011bmu vzhl\u00e9dl.<\/p>\n

„M\u00e1m se ho zbavit, m\u016fj pane?“ Zeptal se chladn\u011b.
„Ne, jen ho pron\u00e1sleduj, bude\u0161 te\u010f m\u00fdm inform\u00e1torem. M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, Ehan by te\u010f m\u011bl b\u00fdt ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch.“ \u0158ekl a m\u00e1vl rukou na znamen\u00ed toho, \u017ee skon\u010dil, a chytnul do rukou kalich. Pod\u00edval se do \u010derven\u00e9ho odrazu a mra\u010dil se. Napil se v tu chv\u00edli, jak Omar opustil s\u00ed\u0148, potom s kalichem pr\u00e1sknul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

V sult\u00e1nov\u00fdch zahrad\u00e1ch, na zelen\u00e9 tr\u00e1v\u011b u mal\u00e9ho, um\u011ble vytvo\u0159en\u00e9ho rybn\u00ed\u010dku s vyh\u0159\u00e1t\u00fdmi kameny a pod starou l\u00edpou sed\u011bl Bill. V ruce t\u0159\u00edmal mal\u00fd svitek a pro\u010d\u00edtal si jej, sna\u017eil se nau\u010dit dal\u0161\u00ed slovn\u00ed z\u00e1sobu, kterou pot\u0159eboval. Ehan, aby mu pomohl, s n\u00edm mluvil v arabsk\u00e9m jazyce. Prot\u0159el si o\u010di a polo\u017eil jej na zem. Zvedl hlavu a kouknul se do slunce. Dnes op\u011bt nemilosrdn\u011b p\u00e1lilo. Byl tak vd\u011b\u010dn\u00fd za trochu st\u00ednu, jen\u017e mu strom poskytoval. P\u0159ipadal si trochu jako doma. Mezi prsty u nohou c\u00edtil st\u00e9b\u00e9lka tr\u00e1vy a c\u00edtil tak\u00e9 v\u016fni rybn\u00ed\u010dku, byla tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b… mokr\u00e1. Nas\u00e1l vzduch a jeho ramena se pokl\u00e1dala do zelen\u00e9 tr\u00e1vy. Uva\u017eoval nad t\u00edm, jak ji v t\u00e9to pustin\u011b dok\u00e1zali udr\u017eet tak zelenou… nejsp\u00ed\u0161 ji ka\u017ed\u00fd den kropili vodou, aby neuschla. Vlo\u017eil si kousek steb\u00e9lka do \u00fast a zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

„Tak vrchn\u00ed d\u011bvka se ur\u00e1\u010dila velebit na tr\u00e1vn\u00ed\u010dku jeho jasnosti?“ Jedovat\u00fd hlas, kter\u00fd Billa dokonale p\u00edchal do u\u0161\u00ed, se \u0161eptem dostal a\u017e k n\u011bmu. L\u00edn\u011b pootev\u0159el jedno oko, po t\u00e9 druh\u00e9. Zam\u017eoural do sv\u011btla, aby rozeznal k\u0159ivky d\u00edvky, kter\u00e1 st\u00e1la nad n\u00edm a propalovala ho sv\u00fdm stejn\u011b jedovat\u00fdm pohledem.
„Nev\u00edm o \u010dem to mluv\u00ed\u0161… mluv\u00edte.“ Opravil se Bill a rozhodl se d\u00edvku ignorovat. Ta si v\u0161ak klekla vedle n\u011bj a tvrd\u011b ho chytla za pa\u017ei. Ostr\u00e9 \u0161pi\u010dat\u00e9 zlat\u00e9 nehty mu zasekla do k\u016f\u017ee, div se neprotrhla jako pap\u00edr.<\/div>\n

„V\u00edm to… v\u00edm v\u0161echno o tob\u011b i o Ehanovi… a zjist\u00edm, co m\u00e1te za lubem.“ Usm\u00e1la se v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u00fa\u0161klebkem, a jak rychle p\u0159i\u0161la, tak i ode\u0161la a nechala vystra\u0161en\u00e9ho chlapce za sebou…<\/p>\n

autor: Davidoff & Viollet Shadow<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Davidoff & Violett Shadow Omluvte n\u00e1s, \u017ee d\u00edlek tak dlouho trval. Snad to je\u0161t\u011b n\u011bkdo \u010dte \ud83d\ude00 Ale jak v\u00edte, m\u00e1 spoluautorka toho m\u011bla posledn\u00ed m\u011bs\u00edce a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \ud83d\ude42 Tak \u0161upky do \u010dten\u00ed. \ud83d\ude42 Davidoff a Viollet Den byl dnes stejn\u00fd,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[554],"tags":[],"class_list":["post-4225","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ohen-pouste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4225","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4225"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4225\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4225"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4225"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4225"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}