{"id":4237,"date":"2014-02-13T17:00:00","date_gmt":"2014-02-13T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4224"},"modified":"2014-02-13T17:00:00","modified_gmt":"2014-02-13T16:00:00","slug":"never-look-back-ii-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/13\/never-look-back-ii-6\/","title":{"rendered":"Never Look Back II 6."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Vyzn\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

„No\u2026 To vypad\u00e1 krvav\u011b,“ podotknul jsem p\u0159i pohledu na mrtvolu Lauren Lavoorov\u00e9. Nach\u00e1zeli jsme se v dal\u0161\u00edm n\u00f3bl s\u00eddle zdej\u0161\u00ed smet\u00e1nky. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem. Spat\u0159il jsem rozbit\u00e9 okno, ale to pr\u00fd bylo u\u017e na p\u0159edchoz\u00edm m\u00edst\u011b \u010dinu. Nepochybn\u011b se jednalo o toho sam\u00e9ho pachatele. Oto\u010dil jsem se a spat\u0159il Toma. Byl bled\u00fd a t\u0159\u00e1sl se. Zmaten\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Zrudnul a obr\u00e1til se.<\/div>\n

„Prost\u011b nem\u00e1m r\u00e1d mrtvoly, no,“ zamumlal. Vzpomn\u011bl jsem si na jeho incident s „pitvologem“. Tak stra\u0161n\u011b moc jsem ho cht\u011bl obejmout a pol\u00edbil, p\u0159ipomn\u011bl mi, jak\u00e9 to b\u00fdvalo. Spokojil jsem se s t\u00edm, \u017ee jsem ho podep\u0159el.<\/div>\n
„V pohod\u011b?“ P\u0159ik\u00fdvl. Vyvedl jsem ho ven z domu a on se nadechl \u010derstv\u00e9ho vzduchu.<\/div>\n
„D\u00edky,“ vydechl. Pustil jsem ho. Z domu vy\u0161li i ostatn\u00ed. Taky se tv\u00e1\u0159ili dost rozt\u0159esen\u011b.<\/p>\n

„Vemte si dneska volno,“ \u0159ekl Tom. „Jen\u2026 Pot\u0159ebuju n\u011bkoho na no\u010dn\u00ed.“<\/div>\n

„J\u00e1 p\u016fjdu,“ \u0159ekl Matthew.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ p\u0159idal jsem se.<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ oddechl si Tom. Roze\u0161li jsme se dom\u016f – j\u00e1 se na pokoji po\u0159\u00e1dn\u011b vyspal.<\/div>\n
Ve\u010der jsem vyrazil rovnou do pr\u00e1ce. V cel\u00e9 budov\u011b Scotland Yardu nikdo nebyl, krom\u011b Matthewa. Sedl jsem si do kancel\u00e1\u0159e a po\u0159\u00e1d dokola si proch\u00e1zel spis o p\u0159\u00edpadu. Po hodin\u011b se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Zvedl jsem hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Ano?“ Dovnit\u0159 ve\u0161el Matthew.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ zeptal se nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
„Jo,“ broukl jsem. Sedl si na m\u016fj st\u016fl. T\u00e1zav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edte v l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled?“ Moje odpov\u011b\u010f p\u0159ed lety by byla: Nev\u011b\u0159\u00edm na l\u00e1sku v\u016fbec. Ale po tom, co jsem poznal Toma, bylo v\u0161echno jinak.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1?“ odpov\u011bd\u011bl jsem neur\u010dit\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 Jsem se do v\u00e1s zamiloval.“ Zmaten\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval. Byl rud\u00fd a d\u00edval se do zem\u011b. V tu chv\u00edli mi hrozn\u011b p\u0159ipom\u00ednal Toma. Polo\u017eil jsem mu ruku na rameno.<\/div>\n
„Tohle nep\u016fjde,“ \u0159ekl jsem n\u011b\u017en\u011b. Smutn\u011b pok\u00fdval hlavou. Vypadal tak ne\u0161\u0165astn\u011b\u2026 P\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b a sev\u0159el ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Netrap se\u2026“ za\u0161eptal jsem mu do ucha. „Najde\u0161 si n\u011bkoho, kdo si t\u011b zaslou\u017e\u00ed.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Najednou se otev\u0159ely dve\u0159e a do kancel\u00e1\u0159e ve\u0161el Tom. P\u0159ekvapen\u00fd v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i vyst\u0159\u00eddal chlad.<\/p>\n

„Tyhle v\u011bci jsou na pracovi\u0161ti zak\u00e1zan\u00e9,“ \u0159ekl ledov\u011b. Pustil jsem Matthewa a postavil se.<\/div>\n

„J\u00e1- j\u00e1 p\u016fjdu,“ vykoktal Matthew. Osam\u011bli jsme.<\/div>\n
„Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“ zasy\u010del Tom.<\/div>\n
„V\u016fbec nic.“ Zalo\u017eil jsem si ruce na prsou.<\/div>\n
„Ty\u2026 Ty\u2026“ Z\u0159ejm\u011b nenach\u00e1zel slov. „Jak m\u016f\u017ee\u0161?“ vyrazil ze sebe nakonec.<\/div>\n
„Tak te\u010f m\u011b poslouchej,“ \u0159ekl jsem mraziv\u011b. Byl jsem v\u00e1\u017en\u011b na\u0161tvan\u00fd. „P\u0159esta\u0148 si se mnou hr\u00e1t. Odm\u00edt\u00e1\u0161 m\u011b a pak \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161? Tohle je toti\u017e jen f\u00e9r.“ Postoupil jsem dop\u0159edu. Vyd\u011b\u0161en\u011b se na m\u011b d\u00edval. „Ono by to bylo fajn, n\u011bco si s n\u00edm za\u010d\u00edt. Sledoval bych, jak \u017e\u00e1rl\u00ed\u0161, jak t\u011b to \u0161tve a p\u0159itom si uv\u011bdomuje\u0161, \u017ee je to tak spr\u00e1vn\u011b\u2026 Bylo by to spr\u00e1vn\u00e9 a krut\u00e9, vi\u010f?“ Obkrou\u017eil jsem prsty jeho rty.<\/p>\n

„Tak pro\u010d to neud\u011bl\u00e1\u0161?“ zeptal se ti\u0161e. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b.<\/div>\n

„Ty v\u00ed\u0161 pro\u010d\u2026“ Rozechv\u011ble vydechl a p\u0159itiskl se na m\u011b. Chv\u00edli jsme jen tak st\u00e1li v objet\u00ed. Ticho p\u0159eru\u0161oval jen n\u00e1\u0161 dech a tlukot na\u0161ich srdc\u00ed. Pohladil jsem ho po z\u00e1dech a posadil ho na st\u016fl. N\u011b\u017en\u011b jsem uchopil jeho tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Jenom jsem se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se. Zavrt\u011bl jsem hlavou a usm\u00e1l se. M\u011bl na sob\u011b ko\u0161ili. Moc mu to slu\u0161elo. „Tak dob\u0159e,“ vydechl. „Chce\u0161 m\u011b?“ Za\u010dal si rozep\u00ednat knofl\u00ed\u010dky. Bylo to\u2026 Velmi vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Jemn\u011b jsem mu odstr\u010dil ruce a knofl\u00ed\u010dky zase zapnul.<\/div>\n
„O tohle mi nejde,“ usm\u00e1l jsem se. Chytil jsem ho za ruce a pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. Zmaten\u011b se na m\u011b pod\u00edval. „Dobrou noc,“ za\u0161eptal jsem, oto\u010dil se a ode\u0161el do hotelu. Nemohl jsem tam u\u017e z\u016fstat. Po\u0159\u00e1d jsem na n\u011bj myslel… Za\u010d\u00ednalo se mi to vymykat z rukou.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

Z\u016fstal jsem tam zara\u017een\u011b st\u00e1t. Ne\u010dekal jsem, \u017ee\u2026 \u017de m\u011b odm\u00edtne. C\u00edtil jsem se zvl\u00e1\u0161tn\u011b a nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em bylo, \u017ee jsem to asi\u2026 cht\u011bl. Nech\u00e1pal jsem, co se to se mnou v posledn\u00ed dob\u011b d\u011bje. M\u00e1m miluj\u00edc\u00edho p\u0159\u00edtele, tak co mi, sakra, chyb\u00ed?! Pro\u010d jsem poka\u017ed\u00e9 tak nerv\u00f3zn\u00ed, kdy\u017e se mi Bill jen p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed?<\/div>\n

Zmu\u010den\u011b jsem se slo\u017eil na \u017eidli. Ani se mi dom\u016f necht\u011blo. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tom, jestli Harrymu v\u016fbec chyb\u00edm. Posledn\u00ed dobou m\u011bl po\u0159\u00e1d moc pr\u00e1ce a na m\u011b mu nezb\u00fdval \u010das. Ch\u00e1pal jsem to, ale mrzelo m\u011b to.<\/div>\n
Nakonec jsem p\u0159eci jenom \u0161el dom\u016f. Ani m\u011b nep\u0159ekvapilo, \u017ee tam Harry je\u0161t\u011b nebyl. Zalezl jsem si do postele a usnul. Zd\u00e1lo se mi o Billovi.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Druh\u00fd den jsem vstal docela pozd\u011b. Harry \u0159ekl, \u017ee m\u011b hod\u00ed do pr\u00e1ce. D\u011bkovn\u011b jsem se na n\u011bj usm\u00e1l a nastoupil do auta. Kdy\u017e jsme zastavili a vystoupili, zhluboka jsem se nadechl.<\/p><\/div>\n

„Tak\u2026 Ahoj,“ \u0161pitl jsem. Harry se ke mn\u011b naklonil a dlouze m\u011b pol\u00edbil. Ne\u010dekal jsem to, tak\u017ee jsem za\u010dal spolupracovat a\u017e po chvilce. Po tom, co se ode m\u011b odt\u00e1hl, jsem uvid\u011bl Billa, jak se na m\u011b dlouze pod\u00edval a zalezl do budovy. Rozlou\u010dil jsem se s Harrym a vydal se za n\u00edm.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil jsem, kdy\u017e jsem \u0161el kolem n\u011bj.<\/div>\n

„Dobr\u00e9,“ broukl nep\u0159\u00edtomn\u011b. V tu chv\u00edli ke mn\u011b dob\u011bhla Natalie a odt\u00e1hla m\u011b za ruk\u00e1v n\u011bkam za roh.<\/div>\n
„Co pot\u0159ebuje\u0161?“ zeptal jsem se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Chci se t\u011b na n\u011bco zeptat,“ odpov\u011bd\u011bla.<\/div>\n
„No?“ pob\u00eddl jsem ji. Trochu rozpa\u010dit\u011b si prohr\u00e1bla blon\u010fatou h\u0159\u00edvu.<\/div>\n
„Co je mezi tebou a Billem?“ vypadlo z n\u00ed nakonec. St\u0159elil jsem po n\u00ed pohledem. „J\u00e1\u2026 J\u00e1\u2026 Nic mi do toho nen\u00ed\u2026 Nemus\u00ed\u0161 odpov\u00eddat, jestli nechce\u0161. Ale nikomu to ne\u0159eknu,“ koktala<\/div>\n
„D\u0159\u00edv jsme spolu n\u011bco m\u011bli, ale te\u010f u\u017e je to minulost,“ vydechl jsem a nechal ji tam st\u00e1t.<\/div>\n
N\u011bkdy kolem ob\u011bda jsme m\u011bli v\u00fdjezd. \u00dadajn\u011b se jednalo o n\u011bjak\u00e9ho mlad\u00edka, kter\u00fd na benz\u00ednce vyt\u00e1hl zbra\u0148, proto\u017ee mu prodava\u010dka necht\u011bla vydat pen\u00edze.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Celou cestu jsem musel myslet na to, jak ten\u2026 Harrold Toma oslint\u00e1val. Nedok\u00e1zal jsem to dostat z hlavy. Alespo\u0148 jsme m\u011bli n\u011bjak\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed, i kdy\u017e jsem nech\u00e1pal, pro\u010d to mus\u00ed \u0159e\u0161it Scotland Yard. Jeli jsme v\u0161ichni, proto\u017ee se ostatn\u00ed taky nudili. Matthew se na m\u011b po\u0159\u00e1d nerv\u00f3zn\u011b d\u00edval.<\/div>\n

To, co jsme spat\u0159ili na t\u00e9 benz\u00ednce, kdy\u017e jsme dorazili, jsem ne\u010dekal. U\u017e se st\u0159\u00edlelo – zlod\u011bj si z\u0159ejm\u011b p\u0159ivolal na pomoc kamar\u00e1dy. Matthew a Jeremy vb\u011bhli dovnit\u0159. Tom cht\u011bl j\u00edt za nimi, ale j\u00e1 ho chytil. Zezadu jsem ho objal.<\/p>\n

„Nem\u00e1\u0161 vestu,“ \u0159ekl jsem.<\/div>\n

„Pus\u0165 m\u011b!“ Sna\u017eil se mi vy\u0161kubnout.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 t\u011b tam nenech\u00e1m j\u00edt.“ Te\u010f jsem mluvil v\u00e1\u017en\u011b. „U\u017e jednou t\u011b m\u00e1lem zast\u0159elili. Znovu u\u017e to nedovol\u00edm.“<\/div>\n
„\u0160tve\u0161 m\u011b, v\u00ed\u0161 to?“ To u\u017e Matthew, Jeremy a Natalie vedli t\u0159i mu\u017ee v poutech. Pustil jsem Toma.<\/div>\n
„Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee jim ta benz\u00ednka za to st\u00e1la,“ prohodil jsem a sedl si do auta.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Pojedeme si promluvit s man\u017eelem Lavoorov\u00e9,“ ozn\u00e1mil Tom. Tentokr\u00e1t jsem jel jen j\u00e1 s Tomem. Natalie se p\u0159idala k Matthevovi a Jeremymu. Tom se nejd\u0159\u00edv vztekal, ale pak to p\u0159ijmul. V aut\u011b zavl\u00e1dlo trapn\u00e9 ticho. Najednou si Tom odka\u0161lal.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1\u2026 Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady.“ Letmo jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“<\/div>\n
„Jsi\u2026 v\u00e1\u017en\u011b dobr\u00fd, jsem r\u00e1d, \u017ee mi pom\u00e1h\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0159ekl jsem prost\u011b. Zase jsme ml\u010deli.<\/div>\n
„Vzpomn\u011bl sis na m\u011b n\u011bkdy,“ zeptal jsem se ti\u0161e.<\/div>\n
„Jo,“ zamumlal. Smutn\u011b jsem se usm\u00e1l. Aspo\u0148 n\u011bco.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Znovu jsme st\u00e1li v dom\u011b, kdy jsme na\u0161li mrtvolu. Tentokr\u00e1t to ale bylo tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 zachmu\u0159en\u00e9mu mu\u017ei, Maxmilli\u00e1nu Lavoorovi, man\u017eelovi zavra\u017ed\u011bn\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Jak dlouho jste se znali?“ zeptal jsem se.<\/div>\n
„Sedm let, p\u011bt let jsme byli svoji.“<\/div>\n
„Mhh-hmm\u2026 Jak\u00e9 jste spolu m\u011bli vztahy?“<\/div>\n
„Rok od roku chladn\u011bj\u0161\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Znal jste Aloise Benche?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b.“ Chladn\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Jste podez\u0159el\u00fd,“ ozn\u00e1mil jsem mu. Zav\u0159el jsem sv\u016fj notes. Lavoor sklopil hlavu.<\/div>\n
„Bille,“ zavr\u010del Tom.<\/div>\n
„Co je?“<\/div>\n
„U\u017e zase to d\u011bl\u00e1\u0161. Jsi hnusnej na lidi.“ Pra\u0161til jsem ho notesem po hlav\u011b.<\/div>\n
„Profesionalita. Kolikr\u00e1t ti to m\u00e1m \u0159\u00edkat?“ Vztekle se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„D\u011bkujeme, to je zat\u00edm v\u0161echno,“ sd\u011blil jsem Lavoorovi.<\/div>\n
„Po\u010dkejte!“ zavolal. Oto\u010dil jsem se. „Moje man\u017eelka jezdila do m\u011bste\u010dka Newstone. M\u011bla\u2026 tam s n\u011bk\u00fdm pom\u011br. Zkuste to tam.“ P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal.<\/div>\n
„D\u00edky,“ \u0159ekl jsem nakonec.<\/p>\n

Vy\u0161li jsme s Tomem p\u0159ed d\u016fm. Vid\u011bl jsem v jeho o\u010d\u00edch nad\u0161en\u00ed.<\/div>\n

„M\u00e1me stopu! Ale budeme tam muset zajet\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m v Newstonu tetu\u2026 Mohli bychom u n\u00ed bydlet a zat\u00edm vy\u0161et\u0159ovat,“ navrhl jsem.<\/div>\n
„Bille\u2026 to je\u2026 super,“ vydechl. P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal. Ne\u010dekal jsem, \u017ee bude souhlasit. „O v\u00edkendu?“ zeptal se nad\u0161en\u011b. Usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e.“<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Vyzn\u00e1n\u00ed Bill „No\u2026 To vypad\u00e1 krvav\u011b,“ podotknul jsem p\u0159i pohledu na mrtvolu Lauren Lavoorov\u00e9. Nach\u00e1zeli jsme se v dal\u0161\u00edm n\u00f3bl s\u00eddle zdej\u0161\u00ed smet\u00e1nky. Rozhl\u00e9dl jsem se kolem. Spat\u0159il jsem rozbit\u00e9 okno, ale to pr\u00fd bylo u\u017e na p\u0159edchoz\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[582],"tags":[],"class_list":["post-4237","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4237","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4237"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4237\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4237"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4237"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4237"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}