{"id":4239,"date":"2014-02-12T18:00:00","date_gmt":"2014-02-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4226"},"modified":"2014-02-12T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-12T17:00:00","slug":"balance-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/12\/balance-7\/","title":{"rendered":"Balance 7."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Utekl.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Ut\u00edkal dom\u016f tak rychle, jak mu jeho drobn\u00e9, podlamuj\u00edc\u00ed se kon\u010detiny dovolovaly. Utekl, ale druh\u00fd den se tam op\u011bt vr\u00e1til. Mo\u017en\u00e1 jej tak otev\u0159en\u00e1 bl\u00edzkost smrti p\u0159ipravila i o posledn\u00ed zbytky zdrav\u00e9ho rozumu. Op\u011bt obelhal svou matku, sourozence a vytr\u00e1cel se na m\u00edsta, kter\u00e9 se b\u011bhem t\u011bch n\u011bkolika krati\u010dk\u00fdch minut, kdy se na n\u011bj vlk chystal za\u00fato\u010dit, nau\u010dil zn\u00e1t dokonale.<\/em><\/div>\n
Potichu na\u0161lapoval vlhkou tr\u00e1vou, mezi zuby sv\u00edral drobn\u00fd bal\u00ed\u010dek z napadan\u00e9ho list\u00ed. Mus\u00ed mu jej d\u00e1t. Sl\u00edbil mu to.<\/p>\n

Okoln\u00ed vzduch byl op\u011bt obohacen lehk\u00fdmi t\u00f3ny \u010desneku i rann\u00ed rosy a oproti v\u010derej\u0161ku se mu zd\u00e1l mnohem v\u00edce d\u00fdchateln\u00fd. Do\u0161el k mod\u0159\u00ednu, kter\u00fd se mu stal v\u010dera jedin\u00fdm \u00fakrytem a stejn\u011b tak i nyn\u00ed nesm\u011ble vyhl\u00e9dl ke kamenn\u00e9 ho\u0159e. Nad korunami strom\u016f zask\u0159ehotalo drobn\u00e9 ptactvo, ve v\u011btv\u00edch se oz\u00fdval vesel\u00fd hvizd mlad\u00fdch veverek. V\u0161echno kolem n\u011bj bylo tak kr\u00e1sn\u00e9 a kouzeln\u00e9. \u017divot je velmi vz\u00e1cn\u00fd, radil mu rozum, nepromrhej jej kv\u016fli tak o\u0161kliv\u00e9 bytosti. Ale d\u0159\u00edv, ne\u017e se stihl zamyslet nad hloubkou slov ve sv\u00e9 mysli, pomalu vystoupil ze st\u00ednu a drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc sluncem zalit\u00fdm obrazc\u016fm mechov\u00e9ho porostu.<\/em> <\/p>\n

Tentokr\u00e1t jej nep\u0159ekvapil zezadu. Ml\u00e1d\u011b jej spat\u0159ilo v okam\u017eiku, kdy zvedlo hlavu a zad\u00edvalo se p\u0159ed sebe. Ve st\u00ednu kamenn\u00e9ho kopce, se na kusu star\u00e9, popraskan\u00e9 sk\u00e1ly ukr\u00fdval jeho nep\u0159\u00edtel. Do\u0161el o kousek bl\u00ed\u017e, aby si mohl b\u00fdt zcela jist\u00fd, ale nyn\u00ed nem\u011bl nejmen\u0161\u00edch pochyb. Ukr\u00fdval se! Kr\u010dil se ve st\u00ednu jako mal\u00e9 vyd\u011b\u0161en\u00e9 ml\u00e1d\u011b, hlavou se op\u00edral o p\u0159edn\u00ed tlapu, zat\u00edmco tu druhou, m\u011bl nata\u017eenou v nep\u0159irozen\u00e9m \u00fahlu. M\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di, a kdyby ocasem neodh\u00e1n\u011bl otravn\u00fd hmyz, uv\u011b\u0159il by, \u017ee sp\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

\n
Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d se m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit, op\u011bt se oz\u00fdval jeho vnit\u0159n\u00ed r\u00e1dce,<\/em> je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee\u0161 ut\u00e9ct do bezpe\u010d\u00ed. Ale srne\u010dek necht\u011bl odej\u00edt. Naopak. S divoce bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem vystoupil na kus kamene. Ve chv\u00edli, kdy do\u0161lo ke st\u0159etu jeho kopyt s tvrd\u00fdm povrchem, se ozvalo tich\u00e9 puknut\u00ed, kter\u00e9 mu rozerv\u00e1valo u\u0161n\u00ed bub\u00ednky. I tak nepatrn\u00fd zvuk, se mu zd\u00e1l ve vlkov\u011b bl\u00edzkosti jako ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed \u0159ev.<\/em><\/div>\n
Vlk se unaven\u011b o\u0161il, pomalu otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e nad sebou spat\u0159il nevinnou tv\u00e1\u0159 ml\u00e1d\u011bte, vzedmula se v n\u011bm neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 vlna hn\u011bvu i n\u011b\u010deho, co neum\u011bl identifikovat. Mo\u017en\u00e1 to byla \u00faleva, \u017ee jej vid\u00ed \u017eiv\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 vd\u011bk. Odv\u00e1\u017eil se za n\u00edm p\u0159ij\u00edt, i kdy\u017e jej v\u010dera m\u00e1lem zabil.<\/em><\/div>\n
I p\u0159es v\u0161echno to dobr\u00e9, co v n\u011bm jeho p\u0159\u00edchod vyvolal, vsadil na svou odvr\u00e1cenou tv\u00e1\u0159. Na tv\u00e1\u0159 pred\u00e1tora. Na tv\u00e1\u0159 monstra, kter\u00e9 v n\u011b\u010dem tak \u010dist\u00e9m a bezbrann\u00e9m, vid\u00ed pouze m\u00e9n\u011bcenn\u00fd kus potravy.<\/em><\/div>\n
„Hloup\u00e9, pochab\u00e9, ml\u00e1d\u011b. Co tady zase d\u011bl\u00e1\u0161?!,“ odsekl a naoko d\u011bsiv\u011b rozev\u0159el \u00fasta, pln\u00e1 ostr\u00fdch zub\u016f.<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal, bal\u00ed\u010dek, kter\u00fd byl d\u016fvodem jeho cesty, mu nesly\u0161n\u011b proklouzl mezi zuby. D\u00edval se na tvora, kter\u00e9ho n\u00e1hle nepozn\u00e1val. Zd\u00e1lo se mu, \u017ee vlk b\u011bhem n\u011bkolik hodin zest\u00e1rl o cel\u00e1 l\u00e9ta. Nemysliteln\u00e9, a p\u0159esto tak do o\u010d\u00ed bij\u00edc\u00ed. Hn\u011bv, \u017eivo\u010di\u0161nost a hlad v jeho o\u010d\u00edch byl nahrazen st\u00ednem bolesti. Kdy\u017e se pozorn\u011bji zad\u00edval na jeho pok\u0159ivenou tlapu, spat\u0159il v okol\u00ed hlubok\u00e9 r\u00e1ny zaschl\u00e9 stopy krve.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/em><\/div>\n

\n

„A te\u010f, p\u0159ij-de nej-kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st knihy. Uv\u011bdo-m\u00ed si, jak moc\u2026 je pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u00fd.“<\/p><\/div>\n

Pr\u00e1v\u011b sed\u011bli u Toma v pokoji, pod hromadou dek a p\u0159ikr\u00fdvek mu Tom ukazoval \u010d\u00e1st, kde skon\u010dil ve \u010dten\u00ed. Billovi se sice je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u00edrn\u011b to\u010dila hlava a slova vyslovoval s mnohem v\u011bt\u0161\u00ed opatrnost\u00ed ne\u017e obvykle, ale i tak u\u017e vypadal mnohem l\u00e9pe. Usm\u00edval se, zv\u011bdav\u011b se rozhl\u00ed\u017eel po Tomov\u011b pokoji, dokonce jej kone\u010dn\u011b opustila touha ut\u00e9ct ven a d\u011blat dal\u0161\u00ed sn\u011bhov\u00e9 and\u011bly. Ve slab\u00e9m sv\u011btle Tomovy opi\u010d\u00ed lampy vypadal jako poh\u00e1dkov\u00e1 bytost. Tom dokonce za\u010d\u00ednal litovat sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed ochoty. Jeliko\u017e bylo jeho oble\u010den\u00ed studen\u00e9 a vlhk\u00e9, nab\u00eddl se, \u017ee mu p\u016fj\u010di n\u011bco sv\u00e9ho a nyn\u00ed nedok\u00e1zal p\u0159estat hypnotizovat Billovo odhalen\u00e9 rameno, ze kter\u00e9ho mu neust\u00e1le sklouz\u00e1valo jeho velik\u00e9 b\u00edl\u00e9 tri\u010dko. Dokonce i ruk\u00e1vy mu byly tak dlouh\u00e9, \u017ee vypadal jako chobotnice s dlouh\u00fdmi chapadly. I p\u0159esto v\u0161echno byl Tom nesm\u00edrn\u011b r\u00e1d, \u017ee je u n\u011bj. Po tak dlouh\u00e9 dob\u011b, byli op\u011bt spolu. Ve chv\u00edli prvotn\u00edho rozho\u0159\u010den\u00ed byl p\u0159ipraven Lucii vynadat, ale nyn\u00ed v\u00e1hal. Mo\u017en\u00e1 j\u00ed nakonec pod\u011bkuje.<\/p>\n

„Kolikr\u00e1t jsi tu kn\u00ed\u017eku vlastn\u011b \u010detl?“<\/div>\n

Bill se sladce zap\u00fd\u0159il a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f pohladil kresbu na obalu. „U\u017e ani ne-v\u00edm. P\u0159estal jsem to po\u010d\u00edtat.“<\/div>\n
„Tak to muselo b\u00fdt opravdu hodn\u011b,“ Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a zahled\u011bl se mu do o\u010d\u00ed. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to skute\u010dn\u011b mo\u017en\u00e9? Aby se sbl\u00ed\u017eili dva tak odli\u0161n\u00ed tvorov\u00e9?“<\/div>\n
„Pro\u010d ne? Pr\u00e1-v\u011b to\u2026 je na tom to kr\u00e1sn\u00e9.“<\/p>\n

Bill se usadil do pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohy, z\u00e1da si podlo\u017eil velik\u00fdm pol\u0161t\u00e1\u0159em a zamyslel se.<\/div>\n

Bylo to p\u0159eci tak magick\u00e9. P\u0159ita\u017elivost dvou protiklad\u016f. Dv\u011b du\u0161e, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed jak\u00fdsi pr\u016fsmyk mezi dobrem a zlem, pravdou a l\u017e\u00ed, l\u00e1skou a nen\u00e1vist\u00ed. Neum\u011bl si p\u0159edstavit, \u017ee by ta kn\u00ed\u017eka skon\u010dila jinak. Mo\u017en\u00e1 proto se mu poka\u017ed\u00e9 \u010detla tak lehce. Znal konec. V\u011bd\u011bl, \u017ee je jejich opatrn\u00e9 klikat\u00e9 cesti\u010dky nakonec dovedou k vytou\u017een\u00e9mu c\u00edli.<\/div>\n
Op\u011btoval Tom\u016fv pohled, zhluboka d\u00fdchal v\u016fni nesouc\u00ed se pokojem a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak\u00e9 zakon\u010den\u00ed bylo p\u0159edur\u010deno jeho knize.<\/p>\n

D\u00edvali se na sebe dlouho. Beze slov, bez pohnut\u00ed. O\u010dima si vz\u00e1jemn\u011b p\u0159ed\u00e1vali nejenom dojmy z p\u0159\u00edb\u011bhu, ale i vlastn\u00ed my\u0161lenky a tou\u017eili, aby jim ten druh\u00fd porozum\u011bl, nebo\u0165 nedok\u00e1zaly b\u00fdt vysloveny. Intimn\u00ed ticho naru\u0161il a\u017e p\u0159\u00edchod mal\u00e9 chlupat\u00e9 kuli\u010dky, kter\u00e1 \u0161ikovn\u011b posunula dve\u0159e, sebev\u011bdom\u011b vkr\u00e1\u010dela do Tomova pokoje a uvelebila se mu na kl\u00edn\u011b zv\u011bdav\u011b pokukuj\u00edc po nov\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„M\u00e1te ko\u010d-ku?“ zeptal se Bill s \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hl ruku, aby py\u0161n\u00e9 stvo\u0159en\u00ed pohladil za u\u0161ima. „Jak se jme-nuje?“<\/div>\n
„To je m\u00e1min kocour. Sn\u00ed\u017eek. Nem\u00e1 m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, ale z nov\u00fdch lid\u00ed m\u00e1 tak trochu strach,“ dodal Tom, \u010d\u00edm\u017e vysv\u011btlil podivn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed Simonina mil\u00e1\u010dka. Naposled mu takhle sed\u011bl na kl\u00edn\u011b, kdy\u017e u n\u011bj p\u0159esp\u00e1val Flinn, a p\u0159edt\u00edm to neud\u011blal cel\u00e9 m\u011bs\u00edce.<\/div>\n
„Tak\u00e9 m\u00e1m\u2026 maz-l\u00ed\u010dka,“ Bill pokra\u010doval v trp\u011bliv\u00e9m hlazen\u00ed Sn\u00ed\u017ekova chlupat\u00e9ho ko\u017eichu i p\u0159esto, \u017ee mu schv\u00e1ln\u011b uh\u00fdbat, a nep\u0159est\u00e1val se p\u0159itom pla\u0161e usm\u00edvat. „Baseta. Jme-nuje se\u2026 Bu\u0159t\u00edk.“<\/div>\n
Tom se opravdu sna\u017eil nezasm\u00e1t, ale ne\u0161lo to. Myslel si, \u017ee jm\u00e9no Sn\u00ed\u017eek p\u0159ed\u010dilo v\u0161echna sm\u011b\u0161n\u00e1 jm\u00e9na na planet\u011b, ale Bill\u016fv ps\u00ed mil\u00e1\u010dek jasn\u011b vedl. Neudr\u017eel se a s chut\u00ed se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Pro\u010d Bu\u0159t\u00edk?“ zeptal se, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout a tak\u00e9 kocoura pohladil. „Obl\u00edben\u00e9 j\u00eddlo?“<\/div>\n

Bill pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou. „To ne. Jsem vege-tari\u00e1n. Je tro\u0161i\u010d-ku tlust\u00fd\u2026 vypad\u00e1 ja-ko bu\u0159t.“<\/div>\n
„Slib mi, \u017ee mi ho jednou uk\u00e1\u017ee\u0161. Moc r\u00e1d bych se s Bu\u0159t\u00edkem sezn\u00e1mil!“<\/div>\n
Tom u\u017e se op\u011bt vesele sm\u00e1l a Bill se musel sm\u00e1t s n\u00edm. Bylo mu kr\u00e1sn\u011b hned ze dvou d\u016fvod\u016f. T\u00edm prvn\u00edm bylo samoz\u0159ejm\u011b to, \u017ee jsou op\u011bt spolu. A t\u00edm druh\u00fdm, \u017ee jej dok\u00e1zal rozesm\u00e1t. Po cel\u00fdch t\u00fddnech pozorov\u00e1n\u00ed jeho smutn\u00e9, unaven\u00e9 tv\u00e1\u0159e jej Tom\u016fv \u00fasm\u011bv naprosto okouzlil. Oba ve stejnou chv\u00edli pohl\u00e9dli k oknu.<\/p>\n

Sn\u011b\u017eilo.<\/p>\n

Sple\u0165 hust\u011b padaj\u00edc\u00edch vlo\u010dek, vytv\u00e1\u0159ela na oknech r\u016fzn\u00e9 obrazce a Tomovi p\u0159ipomn\u011bla jeho d\u011btstv\u00ed. Pamatoval si, jak jej otec b\u011bhem vz\u00e1cn\u00fdch chvil, kdy odlo\u017eil svou milovanou kalkula\u010dku, nav\u0161t\u00edvil v pokoji, a i p\u0159es Tom\u016fv \u0161\u00edlen\u00fd strach z v\u00fd\u0161ek vzal na balk\u00f3n. Tak\u00e9 sn\u011b\u017eilo. Prozradil mu, \u017ee kdy\u017e si ze sn\u011bhu ud\u011bl\u00e1 malou kuli\u010dku, v mysli vyslov\u00ed sv\u00e9 nejtajn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed a odhod\u00ed ji tak daleko, jak jen to p\u016fjde, jeho p\u0159\u00e1n\u00ed se vypln\u00ed. Pamatoval si i na to, jak ka\u017ed\u00fd ve\u010der vyd\u011b\u0161en\u011b post\u00e1val u prahu balkonov\u00fdch dve\u0159\u00ed a nemotorn\u011b odhazoval sv\u00e1 sn\u011bhov\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se strefoval do sousedova auta. Tehdy si p\u0159\u00e1l jenom to, aby se jeho otec zm\u011bnil. Aby byl jin\u00fd a pochopil, \u017ee rodina je mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e pr\u00e1ce a pen\u00edze. Nezm\u011bnil se. M\u00edsto toho zem\u0159el.<\/p>\n

„Tome?“<\/p>\n

Zamrkal a byl r\u00e1d, \u017ee jej Bill vr\u00e1til zp\u011bt do reality. Nem\u011bl r\u00e1d nostalgick\u00e9 vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed na n\u011bco, co u\u017e nedok\u00e1zal ovlivnit. Av\u0161ak i p\u0159esto, jak m\u00e1lo sv\u00e9ho otce znal, jej m\u011bl sv\u00fdm zp\u016fsobem r\u00e1d. Byl to sice \u00fapln\u011b jin\u00fd druh l\u00e1sky, ne\u017e jak\u00fd c\u00edtil k Simone, ale m\u011bl jej r\u00e1d, t\u00edm si byl jist\u00fd.<\/div>\n

„Copak?“ odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159 od okna a v\u011bnoval Billovi drobn\u00fd \u00fasm\u011bv. „Je ti \u0161patn\u011b? P\u0159inesu ti sklenici vody?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek pomalu zavrt\u011bl hlavou. „Ne, d\u011bkuji. J\u00e1 jen …mr-z\u00ed m\u011b, jestli jsem ti n\u011b-jak naru\u0161il …pl\u00e1ny. M\u011bl jsem to poz-nat. Kdy-bych nep\u0159e-m\u00fd\u0161lel nad hloupostmi, rozeznal\u2026 bych v\u016fni alko-holu.“<\/p>\n

Tom polo\u017eil Sn\u00ed\u017eka vedle sebe, doprov\u00e1zen jeho nespokojen\u00fdm prsk\u00e1n\u00edm, a posadil se tak, \u017ee byl p\u0159\u00edmo naproti Billovi. Op\u00edral se o Billova kolena t\u011bmi sv\u00fdmi, jinak mezi nimi do t\u00e9 chv\u00edle neprob\u011bhl t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fd t\u011blesn\u00fd kontakt. Zhluboka se nadechl a opatrn\u011b vzal Billovy ruce do t\u011bch sv\u00fdch. Sklonil tv\u00e1\u0159, sledoval jemn\u00fd kontrast odst\u00edn\u016f jejich k\u016f\u017ee, v\u00e1hav\u00e9 propl\u00e9t\u00e1n\u00ed prst\u016f, dokonal\u00fd uzel, kter\u00fd vz\u00e1p\u011bt\u00ed vytvo\u0159ili. Byl zcela fascinov\u00e1n t\u00edm, jak lehce a p\u0159irozen\u011b do sebe jejich ruce zapadaly.<\/div>\n

„Nem\u00e1 t\u011b co mrzet, Bille. Ve skute\u010dnosti jsem nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 jin\u00e9 pl\u00e1ny. Pro m\u00e1mu dnes v pr\u00e1ci uspo\u0159\u00e1dali ve\u010d\u00edrek na rozlou\u010denou, tak\u017ee bych byl cel\u00fd ve\u010der stejn\u011b s\u00e1m. Opravdu se t\u00edm nemus\u00ed\u0161 tr\u00e1pit, jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady.“<\/div>\n
„Ve\u010d\u00ed-rek na roz-lou\u010denou?“<\/div>\n
„Dostala v\u00fdpov\u011b\u010f. Dlouh\u00e1 l\u00e9ta pracovala v m\u00edstn\u00ed chemick\u00e9 fabrice, a te\u010f ji ze dne na den propustili.“ Vn\u00edmal, jak jej Bill zlehka hlad\u00ed palcem po dlani a hned mu bylo l\u00e9pe. I p\u0159esto si v\u0161ak rad\u011bji necht\u011bl p\u0159edstavit reakci sv\u00fdch prarodi\u010d\u016f, a\u017e se k nim ta novina dostane.<\/p>\n

„To je mi l\u00edto,“ stisk Billovy dlan\u011b, byl n\u00e1hle o n\u011bco pevn\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, \u010demu nerozum\u00edm, Bille?“<\/div>\n
Tom op\u011btoval Billova v\u00e1hav\u00e1 pohlazen\u00ed, nespou\u0161t\u011bj\u00edc p\u0159itom o\u010di z jeho pootev\u0159en\u00fdch rt\u016f. Sn\u00ed\u017eek se v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil dostat na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, tud\u00ed\u017e na Tom\u016fv kl\u00edn, ale po n\u011bkolika zma\u0159en\u00fdch pokusech svou snahu vzdal. Znud\u011bn\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe a chv\u00edli otr\u00e1ven\u011b dloubal do Billova mobilu, ze kter\u00e9ho p\u0159ed chv\u00edli poslali zpr\u00e1vu jeho otci, ne\u017e si za\u010dal hr\u00e1t s jedin\u00fdm ply\u0161\u00e1kem, kter\u00e9ho Tom m\u011bl. Drobnou my\u0161kou, kter\u00e1 byla sotva v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e tenisov\u00fd m\u00ed\u010dek, a p\u0159esto m\u011bla pro Toma nevy\u010d\u00edslitelnou hodnotu.<\/div>\n
„\u010cemu?“ Billovi se ji\u017e op\u011bt za\u010d\u00ednala to\u010dit hlava. \u017de by se vracel \u00fa\u010dinek pun\u010de?<\/div>\n
„Ne\u017e jsem t\u011b poznal, myslel jsem, \u017ee bude\u0161 \u00fapln\u011b jin\u00fd. \u010cekal jsem, \u017ee bude\u0161 zatrpkl\u00fd a nep\u0159\u00edjemn\u00fd. \u017de se bude\u0161 po\u0159\u00e1d tr\u00e1pit t\u00edm, pro\u010d se to muselo st\u00e1t pr\u00e1v\u011b tob\u011b. Ale ty takov\u00fd nejsi,“ Tom se na n\u011bj spokojen\u011b usm\u00e1l. „Jsi \u00fa\u017easn\u00fd. Nikdy t\u011b nep\u0159estanu obdivovat za to, jak to v\u0161echno zvl\u00e1d\u00e1\u0161. Mluv\u00ed\u0161, pom\u00e1h\u00e1\u0161 d\u011btem. Jsi jako v\u0161ichni ostatn\u00ed.“<\/p>\n

Bill c\u00edtil, jak se mu po hrudi rozl\u00e9v\u00e1 n\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho a p\u0159\u00edjemn\u00e9ho. Svazuje jej to, nedovoluje mu to d\u00fdchat, a z\u00e1rove\u0148 jej to d\u011bl\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fdm, proto\u017ee v\u00ed, \u017ee na ten pocit \u010dekal cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. A kone\u010dn\u011b se do\u010dkal. I p\u0159esto, \u017ee se v\u0161emo\u017en\u011b br\u00e1nil, neubr\u00e1nil se. Byl siln\u00fd a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho. Pustil Tomovy ruce, jimi\u017e si vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekryl \u00fasta, sklonil tv\u00e1\u0159 a rozplakal se. Plakal p\u0159esn\u011b tak jako hlavn\u00ed hrdinov\u00e9 jeho kn\u00ed\u017eek ve chv\u00edl\u00edch, kdy nalezli sv\u00e9 tolik vytou\u017een\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed. Kdy nalezli n\u011bco tak n\u00e1dhern\u00e9ho, a\u017e to v nich vzbouzelo p\u0159\u00edmo \u0161\u00edlen\u00fd strach z toho, \u017ee o to p\u0159ijdou. Tak k\u0159ehk\u00e9. Tak magick\u00e9.<\/p>\n

„Bille,“ Tom vyd\u011b\u0161en\u00fdm pohledem sledoval bre\u010d\u00edc\u00ed stvo\u0159en\u00ed naproti sob\u011b a netu\u0161il, co by m\u011bl ud\u011blat. Pokud nebyl v n\u011b\u010dem dobr\u00fd, pak to bylo ut\u011b\u0161ov\u00e1n\u00ed lid\u00ed.<\/div>\n

„Neplakej, pros\u00edm. J-j\u00e1 necht\u011bl jsem t\u011b rozplakat. Myslel jsem, \u017ee ti t\u00edm ud\u011bl\u00e1m radost,“ p\u0159isunul se o kousek bl\u00ed\u017e, odhrnul mu z tv\u00e1\u0159e zbloudil\u00fd pramen havran\u00edch vlas\u016f a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f neznateln\u011b sklouzl a\u017e na bradu, za kterou si jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159idr\u017eel u t\u00e9 sv\u00e9.<\/div>\n
„T\u00e1ta, Lu-cie, v\u0161ichni si \u2026mys-l\u00ed si, \u017ee jsem nemocn\u00fd. Proto mi lha-la. V\u0161ich-ni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee se uzav\u00ed-r\u00e1m p\u0159ed sv\u011btem, \u017ee ut\u00ed-k\u00e1m p\u0159ed realit-ou do sv\u00e9 t\u0159\u00eddy a stra-n\u00edm se lid\u00ed.“<\/div>\n
Tom si povzdechl. N\u011bkoho mu to p\u0159ipom\u00ednalo. „To jsou hlouposti. Kdy\u017e si tohle mysl\u00ed, pak jsou nemocn\u00ed oni. Pod\u00edvej, j\u00e1 jsem taky \u010dlov\u011bk a neut\u00edk\u00e1\u0161 p\u0159ede mnou, \u017ee ne?“ Tom jej hrav\u011b dloubl do \u0161pi\u010dky nosu a opatrn\u011b mu ot\u0159el uplakan\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Bill pod jeho doteky t\u00e1l, m\u011bnil se v k\u0159ehkou sn\u011bhovou vlo\u010dku, kter\u00e1 se m\u011bla ka\u017edou chv\u00edl\u00ed rozplynout.<\/div>\n
„Ne,“ i p\u0159esto, \u017ee byl jeho \u00fasm\u011bv slab\u00fd a uplakan\u00fd, byl tam! To bylo pro Toma ze v\u0161eho nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

„M\u00e1m pro tebe p\u0159ekvapen\u00ed,“ vesele na n\u011bj mrkl. Pl\u00e1noval mu to sice d\u00e1t a\u017e k V\u00e1noc\u016fm, ale v t\u00e9hle chv\u00edli se to hodilo n\u011bjak v\u00edce.<\/div>\n

Bill sledoval, jak rychle vysko\u010dil z postele a zam\u00ed\u0159il k velik\u00e9 sk\u0159\u00edni, ze kter\u00e9 zpod hromady rozh\u00e1zen\u00fdch v\u011bc\u00ed vyt\u00e1hl slibovan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. N\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu, i p\u0159es lehk\u00e9 mot\u00e1n\u00ed hlavy tak\u00e9 vyb\u011bhl z postele a vyvaloval o\u010di na p\u0159edm\u011bt po Tomov\u011b boku.<\/div>\n
„M\u00e9\u2026 kolo! Spra-vil jsi jej!“ vydechl a s nad\u0161en\u00edm mal\u00e9ho d\u00edt\u011bte p\u0159ib\u011bhl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, aby si jej mohl po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. V\u0161echno bylo zase na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. \u0158et\u011bzy, \u0159id\u00edtka, dr\u017eadla i sedlo a pod n\u00edm samolepky od d\u011bt\u00ed, ke kter\u00fdm p\u0159ibylo n\u011bkolik drobn\u00fdch \u017elut\u00fdch hv\u011bzdi\u010dek.<\/div>\n
„Na\u0161el jsem je p\u0159i ukl\u00edzen\u00ed pokoje a myslel jsem, \u017ee by se ti mohly l\u00edbit. Tak, co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Tome j-j\u00e1 \u2026ne-v\u00edm co \u0159\u00edct. Je skv\u011bl\u00e9. Ani ne-v\u00edm, jak bych ti\u2026 m\u011bl pod\u011b-kovat.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 d\u011bkov\u00e1n\u00ed. J\u00e1 jsem jej zni\u010dil, tak\u017ee bylo tak\u00e9 na mn\u011b, abych to napravil. Jsi spokojen\u00fd?“<\/div>\n
I p\u0159esto, \u017ee mu Bill\u016fv rozz\u00e1\u0159en\u00fd v\u00fdraz jasn\u011b napov\u00eddal, cht\u011bl to sly\u0161et. R\u00e1d jej poslouchal. Zamiloval si Bill\u016fv hlas. To, jak se ze v\u0161ech sil sna\u017eil, aby mu porozum\u011bl, jak kladl d\u016fraz na jednotliv\u00e9 slabiky.<\/p>\n

„Jist\u011b-\u017ee ano,“ Bill horliv\u011b p\u0159ikyvoval, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak posmutn\u011bl. „Je to skv\u011b-l\u00e9, ale te\u010f, kdy\u017e\u2026 u\u017e je zase v\u0161echno v po\u0159-\u00e1dku, m\u011b nebu-de\u0161 muset vozit do-m\u016f.“<\/div>\n

Tom musel p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1 pravdu. Vozil jej dom\u016f t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den, a to byly tak\u00e9 jedin\u00e9 chv\u00edle, kter\u00e9 tr\u00e1vili spole\u010dn\u011b. Necht\u011bl se o n\u011b p\u0159ipravit.<\/div>\n
„M\u00e1me p\u0159esn\u011b dv\u011b mo\u017enosti. M\u016f\u017eeme jej u m\u011b je\u0161t\u011b chv\u00edli nechat a hr\u00e1t si na to, \u017ee jsem jej neopravil, nebo se budeme st\u00fdkat \u010dast\u011bji. P\u0159esn\u011b tak, jako to p\u0159\u00e1tel\u00e9 d\u011blaj\u00ed. Budeme chodit ven, do kina, stav\u011bt sn\u011bhul\u00e1ky, blbnout venku. Kterou z mo\u017enost\u00ed si vybere\u0161?“<\/div>\n
Bill se pla\u0161e kousl do rtu a zad\u00edval se Tomovi do o\u010d\u00ed. Byl kr\u00e1sn\u00fd. „Co takhle ob\u011b?“ \u0161eptl.<\/div>\n
„Doufal jsem, \u017ee to \u0159ekne\u0161.“<\/div>\n
Tom k \u010dernovlas\u00e9mu chlapci nat\u00e1hl dla\u0148, aby pod\u00e1n\u00edm rukou zpe\u010detili jejich tajnou dohodu, jakmile v\u0161ak do\u0161lo ke st\u0159etu jejich prst\u016f, nedok\u00e1zal jednat jinak. D\u0159\u00edv, ne\u017e si sta\u010dil uv\u011bdomit, co d\u011bl\u00e1, si jej vtahoval do n\u00e1ru\u010de, a\u017e dokud i jejich t\u011bla nevytv\u00e1\u0159ela pevn\u00fd uzel. Nebyl si jist\u00fd, jak dlouho tam st\u00e1li, obj\u00edmali se a u\u017e\u00edvali si jedine\u010dnost chv\u00edle.<\/div>\n
Byl si v\u0161ak jist\u00fd t\u00edm, \u017ee byl jeho \u017eivot kone\u010dn\u011b \u00fapln\u00fd. Bill byl posledn\u00edm kusem skl\u00e1da\u010dky, kter\u00fd kone\u010dn\u011b zapadl na to spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edsto. Hlavou se op\u0159el o jeho tv\u00e1\u0159, p\u0159i\u010dem\u017e zhluboka nas\u00e1l medovou v\u016fni jeho vlas\u016f. I kdy\u017e jej Bill nemohl sly\u0161et, \u0161eptl. „V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi to ty.“<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

„Jste zran\u011bn\u00fd,“ \u0159ekl, ani\u017e by odpov\u011bd\u011bl na jeho ot\u00e1zku.<\/em><\/div>\n

„To nen\u00ed tv\u00e1 starost,“ vlk vstal i p\u0159es neuv\u011b\u0159itelnou bolest, kterou v n\u011bm vyvol\u00e1val sebemen\u0161\u00ed pohyb, a narovnal se v cel\u00e9 sv\u00e9 v\u00fd\u0161ce. „Je\u0161t\u011b jednou se t\u011b pt\u00e1m, CO TADY D\u011aL\u00c1\u0160?“<\/em><\/div>\n
Ml\u00e1d\u011b ml\u010delo. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha, se nakonec odhodlalo k pohybu a p\u0159es vlkovo up\u0159\u00edmn\u00e9 zasko\u010den\u00ed se usadilo vedle n\u011bj a pustilo se do olizov\u00e1n\u00ed r\u00e1ny, kterou mu zp\u016fsobili jeho vlastn\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed jenom proto, \u017ee se s nimi nepod\u011blil o svou ko\u0159ist. Vykolejen\u00fdm pohledem pozoroval snahu a laskavost, se kterou se mu ml\u00e1d\u011b sna\u017eilo pomoci, a pr\u00e1v\u011b v tom okam\u017eiku se v n\u011bm n\u011bco zlomilo. Kdy\u017e byla jeho r\u00e1na \u010dist\u00e1 a srne\u010dek k n\u011bmu p\u0159isunul bal\u00ed\u010dek, ve kter\u00e9m ukr\u00fdval sv\u00e9 nejtajn\u011bj\u0161\u00ed poklady v podob\u011b lesn\u00edho ovoce a kousk\u016f jablek, nem\u011bl daleko od toho, aby toho mal\u00e9ho bl\u00e1zna pova\u017eoval za mnohem v\u00edc, ne\u017e byl on s\u00e1m. Jeho nitro zaho\u0159elo zvl\u00e1\u0161tn\u00edm, t\u00ed\u017eiv\u00fdm pocitem.<\/em><\/div>\n
„Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u011b chcete sn\u00edst?“ozvala se tich\u00e1 ot\u00e1zka, na kterou n\u00e1sledovala je\u0161t\u011b ti\u0161\u0161\u00ed odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Dnes ne.“<\/em><\/div>\n
„A kdy?“<\/em><\/div>\n
„A\u017e bude z mrak\u016f pr\u0161et sladk\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 a p\u0159i dopadu na zem se prom\u011bn\u00ed ve zlato.“<\/em><\/div>\n
„Co to znamen\u00e1, pane?“<\/em><\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho se nestane, mali\u010dk\u00fd,“ vlk se ubolen\u011b polo\u017eil na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto a v\u011bnoval mu pohled smutn\u00fdch, osam\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed. „Nikdy.“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Utekl. Ut\u00edkal dom\u016f tak rychle, jak mu jeho drobn\u00e9, podlamuj\u00edc\u00ed se kon\u010detiny dovolovaly. Utekl, ale druh\u00fd den se tam op\u011bt vr\u00e1til. Mo\u017en\u00e1 jej tak otev\u0159en\u00e1 bl\u00edzkost smrti p\u0159ipravila i o posledn\u00ed zbytky zdrav\u00e9ho rozumu. Op\u011bt obelhal svou matku, sourozence a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4239","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4239","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4239"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4239\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4239"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4239"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4239"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}