{"id":4240,"date":"2014-02-12T17:00:00","date_gmt":"2014-02-12T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4227"},"modified":"2014-02-12T17:00:00","modified_gmt":"2014-02-12T16:00:00","slug":"denial-53","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/12\/denial-53\/","title":{"rendered":"Denial 53."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> „Vezmeme si taxi?“ zeptal jsem se jen ti\u0161e. Mo\u017en\u00e1 bych mu m\u011bl te\u010f \u0159\u00edct adi\u00f3s a odjet, ale to nedok\u00e1\u017eu. Chci ho doprovodit na hotel. Pak klidn\u011b zase vypadnu.<\/em><\/div>\n

„My?“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. „Nev\u00edm, kde ty m\u00e1\u0161 hotel, ale pochybuju, \u017ee m\u00e1\u0161 stejnej jako j\u00e1.“ Svra\u0161til jsem obo\u010d\u00ed a bolestn\u011b se nadechnul. Jednal se mnou tvrd\u011b a tak o\u0161kliv\u011b.<\/div>\n
„R\u00e1d bych t\u011b doprovodil. J\u00e1 se ani neubytoval, jel jsem okam\u017eit\u011b za tebou,“ uk\u00e1\u017eu mu sportovn\u00ed ta\u0161ku, co jsem m\u011bl s sebou. Chvilku na m\u011b koukal, a\u017e pokr\u010dil nepatrn\u011b rameny.<\/div>\n
„Fajn, jak chce\u0161,“ \u0161eptne. Vyt\u00e1hl iPhone, vyto\u010dil \u010d\u00edslo a s n\u011bk\u00fdm za\u010dal mluvit \u0161pan\u011blsky. Nakonec p\u0159ik\u00fdvl, \u0159ekl „Gracias“, \u010demu\u017e jsem jedin\u00e9mu rozum\u011bl, a zav\u011bsil. Mus\u00ed m\u00edt u\u017e jin\u00e9 \u010d\u00edslo, \u0161pan\u011blsk\u00e9. Proto jsem se mu po\u0159\u00e1dn\u011b nemohl ani dovolat. Co kdy\u017e tu chce z\u016fstat u\u017e napo\u0159\u00e1d\u2026? Pane bo\u017ee.<\/em> „Taxi tu je za chv\u00edli, poj\u010f si t\u00e1mhle sednout,“ pokyne hlavou k nedalek\u00e9 lavi\u010dce.<\/div>\n
„D\u00edky,“ rozejdu se s n\u00edm k t\u00e9 lavi\u010dce, na kterou jsme se posadili.<\/p>\n

V\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee kdyby mohl, \u0161el by si snad sednout i n\u011bkam jinam. C\u00edtil jsem se tu p\u0159ebyte\u010dn\u00fd, necht\u011bn\u00fd. Nic ne\u0159\u00edkal, pouze se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Ticho mezi n\u00e1mi vl\u00e1dlo nejm\u00e9n\u011b 10 minut, a\u017e nakonec hlasit\u011b povzdechl.<\/div>\n

„Moc toho nem\u00e1\u0161,“ prohod\u00ed. Jsem r\u00e1d v\u016fbec za to, \u017ee jsem si vzal n\u011bco na p\u0159evle\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsem na balen\u00ed n\u011bkolik minut. Letadlo mi let\u011blo za t\u0159i hodiny a j\u00e1 nem\u011bl absolutn\u011b nic p\u0159ipraveno,“ brouknu ti\u0161e a promnu ucho ta\u0161ky.<\/div>\n
„Tak\u017ee zas polet\u00ed\u0161 dom\u016f\u2026“ \u0161eptne. Je snad zklaman\u00fd? Dote\u010f se nezd\u00e1lo, \u017ee by m\u011b tu cht\u011bl.<\/em> Nev\u011bd\u011bl jsem, co mu na to \u0159\u00edct. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee bych m\u011bl let\u011bt dom\u016f, ale s\u00e1m moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee jen tak neodlet\u00edm.<\/div>\n
„Uvid\u00edm,“ brouknu a narovn\u00e1m se. „Ale nechci je\u0161t\u011b dom\u016f,“ zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Na to ov\u0161em nic ne\u0159ekl. Sledoval sv\u00e9 boty. Nesta\u010dil jsem nic dodat, jeliko\u017e u\u017e p\u0159ijelo taxi.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ pousm\u00e1l jsem se mali\u010dko a stoupnul si. Nechal jsem na n\u011bm, kam se posad\u00ed. Vzal mi ta\u0161ku z ruky a hodil ji do kufru. Prohodil p\u00e1r slov s \u0159idi\u010dem a pot\u00e9 se usadil dozadu. Dve\u0159e mi nechal otev\u0159en\u00e9, co\u017e bylo nejsp\u00ed\u0161 znamen\u00ed, abych si p\u0159isedl k n\u011bmu. Byl jsem za to up\u0159\u00edmn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd. Hned jsem si k n\u011bmu p\u0159isedl a zav\u0159el dve\u0159e.<\/div>\n
\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptnu a polo\u017e\u00edm si ruku na sedadlo vedle sebe. Jen se lehce pousm\u00e1l a dal \u0159idi\u010dovi pokyn k tomu, aby se rozjel, co\u017e i on okam\u017eit\u011b ud\u011blal. Je\u0161t\u011b chv\u00edli se spolu bavili jazykem, kter\u00e9mu jsem nerozum\u011bl, a\u017e se rozhostilo autem ticho. No, snad abych to vzal do rukou. Nechci vedle n\u011bj jen v tichosti sed\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ oslovil jsem ho n\u011b\u017en\u011b a pod\u00edval se na n\u011bj. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161? Nen\u00ed ti n\u011bjak \u0161patn\u011b?“ uji\u0161\u0165oval jsem se. M\u011bl jsem o n\u011bj starost.<\/div>\n
„Je mi fajn,“ nato\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu, aby na m\u011b vid\u011bl.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu a zhluboka se nadechnu. „Jsi hezky op\u00e1len\u00fd.“ Nad t\u00edm pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a za st\u00e1l\u00e9ho \u00fasm\u011bvu pohl\u00e9dl z okna. Semkl jsem rty do \u00fazk\u00e9 p\u0159\u00edmky a sklopil zrak kamsi na sv\u00e1 stehna. Nen\u00ed to snadn\u00e9. Nem\u00e1m najednou co \u0159\u00edkat nebo i m\u00e1m, ale nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b \u0159\u00edkat, aby to nebylo nevhodn\u00e9. Moment\u00e1ln\u011b mi p\u0159ijde nevhodn\u00e9 t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161e.<\/p>\n

<\/em> „Mrz\u00ed m\u011b, jestli jsem t\u011b vyd\u011bsil a pokazil ti n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny. Takhle to dopadnout nem\u011blo,“ pov\u00ed ti\u0161e. Z\u0159ejm\u011b se mu to rozle\u017eelo v hlav\u011b. Jen\u017ee on sm\u00fd\u0161l\u00ed jako bl\u00e1z\u00ednek o n\u011bjak\u00fdch pl\u00e1nech. Jako bych snad n\u011bjak\u00e9 j\u00e1 v\u016fbec je\u0161t\u011b m\u011bl.<\/em><\/div>\n

„O \u017e\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny nejde, jen jsi m\u011b opravdu vyd\u011bsil a smutn\u011b p\u0159ekvapil,“ p\u0159izn\u00e1m a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. „Nem\u011blo se to hlavn\u011b v\u016fbec st\u00e1t, nem\u011bl jsi nic takov\u00e9ho ud\u011blat, ale stalo se. Hlavn\u00ed je, \u017ee jsi tady a v po\u0159\u00e1dku.“ Ironicky se pousm\u00e1l a znovu se zahled\u011bl z okna. Tuhle ironii v\u00e1\u017en\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm.<\/em> „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to nen\u00ed naprosto v po\u0159\u00e1dku, ale v\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm,“ \u0161eptnu. Nic ne\u0159\u00edkal. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u00e9 vtipn\u00e9 pozn\u00e1mky ani pr\u016fpov\u00eddky. Prost\u011b byl ti\u0161e, jako by se ho to net\u00fdkalo. Tohle u\u017e nebyl Tom, kter\u00e9ho jsem znal. Unaven\u011b se op\u0159el hlavou o sklo, po n\u011bm\u017e jemn\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl prstem. V tichosti jsem jej sledoval a s ka\u017edou vte\u0159inou jsem c\u00edtil v\u011bt\u0161\u00ed bolest. Cht\u011bl jsem zp\u00e1tky sv\u00e9ho Toma, ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u010dasy, kter\u00e9 jsme spolu pro\u017eili. Chci vid\u011bt znovu radost v jeho o\u010d\u00edch, ten sladk\u00fd \u00fasm\u011bv a \u0161ibalsk\u00e9 pohledy, kter\u00e9 doprov\u00e1zely roztomil\u00e9 \u0159e\u010di\u010dky. Byl jsem tak\u00e9 ti\u0161e, nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edkat. Modlil jsem se, abychom u\u017e byli na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

M\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed se vyplnilo, kdy\u017e jsme zaj\u00ed\u017ed\u011bli do jedn\u00e9 uli\u010dky a zastavili. Tom \u0159idi\u010di zaplatil a s „Gracias“ vystoupil. Zat\u00edmco jsem se hrabal ven, vzal mi z kufru cestovn\u00ed ta\u0161ku. Jakmile jsem vystoupil, zaplavil m\u011b \u017e\u00e1r slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, kter\u00e9 plenily celou ulici. Sly\u0161el jsem \u0161plouch\u00e1n\u00ed vody, mo\u0159sk\u00fdch vln. Tom ke mn\u011b pomalu p\u0159i\u0161el.<\/div>\n

„Tady je m\u016fj hotel,“ uk\u00e1\u017ee mi osmipatrovou budovu p\u0159ed n\u00e1mi. Jen jsem pootev\u0159el rty a uznale p\u0159ik\u00fdvnul. Poohl\u00e9dl jsem se.<\/div>\n
„Je to tu p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd,“ \u0161eptnu a p\u0159iv\u0159u tro\u0161ku o\u010di. K\u00e9\u017e bych tu byl proto, \u017ee jsme spolu jeli na kr\u00e1snou dovolenou. Mohli jsme si tu u\u017e\u00edvat, milovat se, opalovat se, b\u011bhat jako bl\u00e1zni po pl\u00e1\u017ei. M\u00edsto toho je v\u0161echno takhle\u2026<\/em> Nad t\u00edm se usm\u00e1l a vzal m\u011b jemn\u011b za loket, na\u010de\u017e jsme se roze\u0161li dovnit\u0159.<\/div>\n
„Zat\u00edm si d\u00e1\u0161 v\u011bci ke mn\u011b do pokoje. Pak ti domluv\u00edm pokoj,“ pov\u00ed mi po cest\u011b k v\u00fdtahu, p\u0159i n\u00ed\u017e pozdrav\u00ed recep\u010dn\u00ed.<\/div>\n
„Ne, ned\u011blej si se mnou starosti,“ zahled\u00edm se na n\u011bj. Bylo mi l\u00edto, \u017ee mi hned chce za\u0159izovat jin\u00fd pokoj, ale ch\u00e1pal jsem to. Nechce, abych byl u n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed to starost. P\u0159ilet\u011bl jsi kv\u016fli mn\u011b, tak\u017ee je te\u010f m\u00fdm \u00fakolem se o tebe postarat,“ pousm\u011bje se. Zm\u00e1\u010dkl na panelu sedm\u00e9 patro a p\u0159endal si moji ta\u0161ku do druh\u00e9 ruky. Nat\u00e1hnul jsem se po t\u00e9 ta\u0161ce s \u00famyslem si ji vz\u00edt.<\/div>\n
„Ne, to rozhodn\u011b ne. Ty se te\u010f bude\u0161 starat o to, abys byl v po\u0159\u00e1dku.“ On ji v\u0161ak i nad\u00e1le dr\u017eel, ani\u017e by rukou ucukl, tak\u017ee jsem se dotkl jeho ruky.<\/div>\n
„Je mi fajn, neboj se,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Pohladil jsem ho po t\u00e9 ruce a zad\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„Boj\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1m a pootev\u0159u rty.<\/div>\n
„Kdybych nebyl v po\u0159\u00e1dku, tak by m\u011b nepustili,“ \u0161eptne s pohledem up\u0159en\u00fdm k m\u00fdm o\u010d\u00edm.<\/p>\n

A\u010dkoli dr\u017eel moji ta\u0161ku, uvolnil jeden prst, nejsp\u00ed\u0161 mal\u00ed\u010dek, kter\u00fdm m\u011b jemn\u011b pohladil po h\u0159betu ruky, jako by se m\u011b sna\u017eil ukonej\u0161it. Jemn\u011b jsem ho pohladil prsty tak\u00e9 a za st\u00e1l\u00e9ho vp\u00edjen\u00ed se do jeho o\u010d\u00ed jsem vydechl. Jsem vd\u011b\u010dn\u00fd za ka\u017ed\u00fd jeho dotek.<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, ale stejn\u011b o tebe m\u00e1m starost. I kdyby \u0161lo o banalitu, m\u00e1m o tebe starost a ty to v\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a ud\u011bl\u00e1m kr\u016f\u010dek k n\u011bmu. „Um\u00edral jsem strachy, a kdy\u017e mi \u0159ekli, co se stalo\u2026“ Jen p\u0159iv\u0159u bolestn\u011b o\u010di. Nedok\u00e1\u017eu se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee se mu mohlo n\u011bco st\u00e1t. Zvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je nemocn\u00fd.<\/em> „Nesm\u00ed se ti nic st\u00e1t, hm?“ pohlad\u00edm ho bez ostychu po tv\u00e1\u0159i. Sklopil hlavu a zav\u0159el o\u010di, \u010d\u00edm\u017e zakryl sv\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 \u010dokol\u00e1dy hust\u00fdmi \u010dern\u00fdmi \u0159asami. On je naprosto dokonal\u00fd, to mi nikdo nevymluv\u00ed. I kdybych na n\u011bj m\u011bl b\u00fdt sebev\u00edc na\u0161tvan\u00fd, nedok\u00e1\u017eu mu odolat. St\u00e1le ho vid\u00edm jako skute\u010dn\u00e9ho and\u011bla, kter\u00fd mi spadl z nebe.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f nemysli na to \u0161patn\u00fd, je to dobr\u00e9. Jsi z nemocnice pry\u010d, bude to lep\u0161\u00ed,“ pohlad\u00edm ho znovu a vtisknu mu jemn\u00fd polibek na sp\u00e1nek. Tom se nadechl, jen\u017ee v ten sam\u00fd okam\u017eik se v\u00fdtah zastavil. Ach jo.<\/em> Semkl rty k sob\u011b a vy\u0161el na chodbu. \u0160el k jednomu z pokoj\u016f, kter\u00fd pot\u00e9 odemkl a nechal m\u011b vej\u00edt prvn\u00edho dovnit\u0159.<\/p>\n

„D\u011bkuju,“ brouknu potichu a vejdu dovnit\u0159. Hned v chodbi\u010dce jsem se ov\u0161em zastavil a po\u010dkal, a\u017e i on vejde. Zav\u0159el za n\u00e1mi dve\u0159e, trochu se na m\u011b usm\u00e1l a ve\u0161el z chodbi\u010dky do prostorn\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku. P\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00e1mi byly prosklen\u00e9 \u0161oupac\u00ed dve\u0159e na terasu, z n\u00ed\u017e bylo vid\u011bt na prot\u011bj\u0161\u00ed bar\u00e1k. Byl jsem si ov\u0161em jist\u00fd, \u017ee kdybych se z n\u011bj pod\u00edval na levou stranu, vid\u011bl bych azurov\u00e9 mo\u0159e. Byl to p\u0159esn\u011b Tom\u016fv styl. Pokoj byl p\u011bkn\u011b vybaven\u00fd, bylo to jako mal\u00fd byt. Nalevo se nach\u00e1zel vchod do mal\u00e9 kuchy\u0148ky a hned vedle byla velk\u00e1 \u010dist\u00e1 koupelna. Kdy\u017e jsem pohl\u00e9dl doprava, byl tam vyv\u00fd\u0161en\u00fd schod s obloukem ve zdi, kter\u00fd o\u010dividn\u011b vedl do lo\u017enice. Tom se tam roze\u0161el i s moj\u00ed ta\u0161kou, av\u0161ak n\u00e1hle se zara\u017een\u011b zastavil. Svra\u0161til jsem tro\u0161ku obo\u010d\u00ed a do\u0161el ho. Kdy\u017e jsem ov\u0161em p\u0159i\u0161el a rozhl\u00e9dl se po m\u00edstnosti, zarazil jsem se taky. Lo\u017enice byla p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1, postel zdobila vysok\u00e1 nebesa s b\u00edl\u00fdm sat\u00e9nem, kter\u00fd by vl\u00e1l po stran\u00e1ch, kdyby nebyl naho\u0159e zachycen. Nebyla to v\u0161ak jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 postel zdobila. Vyvaloval se v n\u00ed nah\u00fd, sn\u011bd\u00fd chlap s rukama za hlavou a cigaretou v \u00fastech. To se mi snad jenom zd\u00e1.<\/p>\n

<\/em> „Kone\u010dn\u011b jsi tady, Tome. Tak jakej byl matro\u0161?“ zasm\u00e1l se, p\u0159i\u010dem\u017e se op\u0159el o lokty. „To t\u011b tak skolil nebo co? P\u0159ivedl sis d\u011bvku?“ sm\u00e1l se d\u00e1l.Jeho n\u011bm\u010dina byla naprosto perfektn\u00ed. Co\u017ee? To mu dal on!<\/em><\/div>\n

„Vypadni,“ \u0159ekl Tom znaven\u011b a polo\u017eil mi ta\u0161ku do k\u0159esla.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi tu v noci nebyl? Spals n\u011bkde na pl\u00e1\u017ei po tom matro\u0161i? Vypad\u00e1\u0161 jak kus hovna,“ posadil se za st\u00e1l\u00e9ho sm\u00edchu. Jen jsem se zhluboka nadechl. Tohle p\u0159ehnal. Bude tu minutu a j\u00e1 ho zabiju, p\u0159\u00edsah\u00e1m.<\/em> V ten okam\u017eik se mi snad i vzteky zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Tos mu dal ty?“ \u0159eknu chladn\u011b a pod\u00edv\u00e1m se na toho idiota v posteli. Klid, Bille, nestoj\u00ed za to.<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 to cht\u011bl, a co ty se v\u016fbec star\u00e1\u0161,“ vylezl z postele v naprost\u00e9m klidu, jako by tu bydlel. Tohle jsi nem\u011bl, chlap\u010de.<\/em> O\u010dividn\u011b mu v\u016fbec nevadilo, \u017ee je nah\u00fd. Jedin\u00e1 d\u011bvka jsi tu leda tak ty.<\/em> To jsem u\u017e ov\u0161em nevydr\u017eel. Do\u0161el jsem k n\u011bmu a b\u011bhem okam\u017eiku jsem ho u\u017e dr\u017eel pod krkem.<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b odsud vypadni, ty zkurvenej idiote!“ k\u0159iknu po n\u011bm a vraz\u00edm mu p\u011bst\u00ed. „Cos to, do prdele, ud\u011blal? Co si k n\u011bmu dovoluje\u0161, kurva?! Vypadni!“ nat\u00e1hnul jsem mu dal\u0161\u00ed, ne\u017e jsem se sta\u010dil vzpamatovat a vytla\u010doval jsem ho p\u0159\u00edmo z pokoje. Moje dosavadn\u00ed asertivita se vytratila. Byl jsem posledn\u00ed dobou v nervech, m\u011bl jsem \u0161\u00edlen\u00e9 obdob\u00ed a tenhle zmrd to nebude podporovat. U\u017e m\u00e1m dost toho, jak si s ka\u017ed\u00fdm vyb\u00edr\u00e1m slova, dr\u017e\u00edm p\u011bst a sna\u017e\u00edm se v\u0161e \u0159e\u0161it. Kdo se mazl\u00ed se mnou? Nikdo!
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/em> „Pros\u00edm v\u00e1s, nechte toho. Bille, pus\u0165 ho,“ povzdechne Tom a p\u0159ichyt\u00ed m\u011b za rameno.<\/div>\n
„A ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se\u0161 co, kurva?!“ za\u0159ve na m\u011b n\u00e1hle ten kret\u00e9n a za\u010dne se po mn\u011b oh\u00e1n\u011bt, aby mi taky jednu nat\u00e1hnul. No poj\u010f, poslu\u017e si, ty hajzle.<\/em> A\u010dkoli bych jinak byl r\u00e1d, \u017ee se m\u011b Tom dotknul, vytrhnul jsem se mu a p\u0159e\u0161el zp\u00e1tky k tomu blbe\u010dkovi. Nat\u00e1hnul jsem mu p\u011bst\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159es nos.<\/div>\n
„Rozhodn\u011b ne kurva, jako jsi ty! Vypadni, sakra!“ Byl jsem pln\u00fd s\u00edly a \u0161\u00edlen\u00e9ho vzteku. „Co ty o n\u011bm v\u00ed\u0161, hm? Nic!“ rozk\u0159iknul jsem se po n\u011bm a vyvedl ho z pokoje vedle do ob\u00fdv\u00e1ku. Strkal jsem do n\u011bj a st\u00e1le do n\u011bj ml\u00e1til, jako bych ho cht\u011bl zab\u00edt.<\/div>\n
„Rozhodn\u011b vim, kdo se\u0161 ty! Kret\u00e9n, co se na n\u011bj vysral kv\u016fli tomu, \u017ee je nemocnej!“ zak\u0159i\u010del na m\u011b n\u00e1hle, \u010d\u00edm\u017e m\u011b zarazil. Vyu\u017eil toho a taky mi dal jednu p\u011bst\u00ed. „Te\u010f si mysl\u00ed\u0161, \u017ee p\u0159ijede\u0161 a on se z tebe posere?“ dal mi dal\u0161\u00ed r\u00e1nu. Tohle ne, tohle jsi \u0159\u00edkat nem\u011bl. Pane bo\u017ee, dr\u017e m\u011b nebo ho v\u00e1\u017en\u011b zabiju.<\/em> Zatnul jsem zuby a rychle se vzpamatoval, p\u0159i\u010dem\u017e jsem mu ubalil dal\u0161\u00ed. Nev\u0161\u00edmal jsem si toho, jak mi te\u010de krev ze rtu. P\u0159itiskl jsem ho ke zdi a chytil ho v\u0161\u00ed silou pod krkem. Nech\u00e1pu, kde se ve mn\u011b bere tahle s\u00edla.<\/em><\/div>\n
„Nic o tom nev\u00ed\u0161, nic, kurva, nev\u00ed\u0161, tak dr\u017e hubu! Neopustil bych ho nikdy! Miluju ho a \u017e\u00e1dnej zkurvenec, jako se\u0161 ty, se mi do n\u011bj nebude sr\u00e1t a pomalu mi ho nezabije, sly\u0161\u00ed\u0161?!“ nap\u00e1l\u00edm mu p\u011bst\u00ed a nakopnu ho do nohy.<\/div>\n
„Nechte toho!“ zak\u0159i\u010del n\u00e1hle Tom tak hlasit\u011b, a\u017e mu p\u0159esko\u010dil hlas. „Ihned odsud vypadn\u011bte! Oba dva!“ Siln\u011b m\u011b chytil za ramena a odtrhl m\u011b od n\u011bj, na\u010de\u017e m\u011b str\u010dil stranou. Sebral ze zem\u011b hrom\u00e1dku jeho oble\u010den\u00ed, dal mu ho a nemilosrdn\u011b ho vystr\u010dil ze dve\u0159\u00ed na chodbu. Pr\u00e1sknul dve\u0159mi, a\u010dkoli ten kret\u00e9n st\u00e1le n\u011bco k\u0159i\u010del. Po mn\u011b hodil ta\u0161ku a s rukou na obli\u010deji se roze\u0161el na terasu.<\/p>\n

Z\u016fstal jsem tam st\u00e1t na m\u00edst\u011b. Byl jsem jako opa\u0159en\u00fd, proto\u017ee jsem t\u011b\u017eko vst\u0159eb\u00e1val i to, co jsem pr\u00e1v\u011b ud\u011blal. Nikdy jsem nec\u00edtil takov\u00fd vztek. Polo\u017eil jsem si ta\u0161ku na zem a jen si prstem set\u0159el krev z brady. P\u0159iv\u0159el jsem na chv\u00edli o\u010di. Pane bo\u017ee. To jsem to zase posral. Co m\u00e1m te\u010f d\u011blat? No, rozhodn\u011b neud\u011bl\u00e1m tu samou chybu jako p\u0159edt\u00edm. Neodejdu. Stejn\u011b u\u017e to zp\u00e1tky nevezmu.<\/em><\/div>\n

Po chvilce jsem se pomalu roze\u0161el za Tomem na terasu.<\/div>\n
„Tome, j\u00e1\u2026“ sklop\u00edm o\u010di a semknu rty k sob\u011b. „Promi\u0148, j\u00e1 se omlouv\u00e1m.“ St\u00e1l tam zap\u0159en\u00fd rukama o z\u00e1bradl\u00ed a zt\u011b\u017eka vydechoval. M\u011bl jsem pocit, jako by se chv\u011bl. „Promi\u0148 mi to, pros\u00edm. Tohle jsem necht\u011bl, j\u00e1\u2026 jsem to nezvl\u00e1dnul,“ \u0159eknu potichu. Styd\u011bl jsem se a bylo mi trapn\u011b, jen\u017ee jsem v ten okam\u017eik opravdu nedok\u00e1zal po tom v\u0161em u\u017e nechat vztek n\u011bkde vzadu. Opatrn\u011b jsem mu sjel po pa\u017ei a stoupnul si vedle n\u011bj. On v\u0161ak rukou ucuknul a prudce se ke mn\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„Pro\u010d se najednou, do prdele, star\u00e1\u0161?“ vyjel na m\u011b s brekem. „Pro\u010d jsi sem v\u016fbec jezdil?!“ Sakra. On si prost\u011b mysl\u00ed, \u017ee jsem se na n\u011bj vysral, ale tak to p\u0159ece nen\u00ed!<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee to bylo v\u0161echno jinak. J\u00e1 jsem t\u011b neopustil, nikdy bych to neud\u011blal. Miluju t\u011b, to je ten d\u016fvod. Tehdy jsem t\u011b cht\u011bl nechat o samot\u011b, proto\u017ee sis to s\u00e1m \u017e\u00e1dal. Ode\u0161el jsi jinam a j\u00e1 si \u0159ekl, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e si v\u0161e oba srovn\u00e1me jen v hlav\u011b. Neode\u0161el jsem od tebe proto, \u017ee bych t\u011b cht\u011bl opustit,“ vysv\u011btl\u00edm mu klidn\u011b, a\u010dkoli m\u016fj hlas p\u0159eskakoval.<\/p>\n

„V\u016fbec jsi sem nem\u011bl jezdit. M\u011bl jsi z\u016fstat doma v N\u011bmecku. Nikdo po tob\u011b necht\u011bl, abys jezdil,“ odvr\u00e1til ode m\u011b hlavu a set\u0159el si slzy z tv\u00e1\u0159\u00ed. Tohle bol\u00ed, hrozn\u011b to bol\u00ed. Ale zaslou\u017e\u00edm si to.<\/em><\/div>\n

„Ale j\u00e1 jsem p\u0159ijet cht\u011bl. J\u00e1\u2026“ nadechl jsem se a s pl\u00e1\u010dem semkl rty k sob\u011b. „J\u00e1 jsem t\u011b nep\u0159estal nikdy milovat. Myslel jsem, \u017ee ze\u0161\u00edl\u00edm, kdy\u017e jsi mi \u0159ekl sbohem. Tome, pros\u00edm.“<\/div>\n
„V\u0161echno jsou to jenom kecy,“ zakroutil hlavou a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Jak to jen m\u016f\u017ee \u0159\u00edct. Kdybych se na n\u011bj vyka\u0161lal, tak bych sem p\u0159ece nep\u0159ilet\u011bl.<\/em> „Bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e si zarezervuje\u0161 let a vr\u00e1t\u00ed\u0161 se dom\u016f,“ popot\u00e1hnul nosem. Nechce m\u011b, nenech\u00e1 si nic ani vysv\u011btlit. Pane bo\u017ee, co u\u017e m\u00e1m d\u011blat!<\/em><\/div>\n
„Neodlet\u00edm, dokud ti to nevysv\u011btl\u00edm, proto\u017ee to kecy nejsou,“ \u0159eknu a p\u0159ichyt\u00edm ho jemn\u011b za pa\u017ei. „Pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee kdybych se na tebe v\u00e1\u017en\u011b vysral a nemiloval t\u011b, \u017ee bych sem rychle let\u011bl? J\u00e1 nev\u00edm, jak ti to dok\u00e1zat.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, pro\u010d jsem t\u011b uvedl jako nouzov\u00fd kontakt?“ pod\u00edv\u00e1 se mi se slzami do o\u010d\u00ed. „Proto\u017ee jsem si myslel, \u017ee ty se\u0161 ten posledn\u00ed, co by pro m\u011b je\u0161t\u011b hnul prstem, kdybych fakt chc\u00edpnul,“ \u0159ekl rozechv\u011ble a vytrhl se mi. To docela p\u0159ehnal.<\/em> To jsem se u\u017e naplno rozbre\u010del a jen si slzy pracn\u011b ut\u00edral, i kdy\u017e to bylo zbyte\u010dn\u00e9.<\/p>\n

„Jasn\u011b, j\u00e1 bych pro tebe nehnul prstem, ale po\u0159\u00e1d jsem za tebou jezdil, volal ti, sna\u017eil jsem se s tebou spojit! J\u00e1 jsem t\u011b nikdy neopustil, cht\u011bl jsem ti d\u00e1t jenom \u010das, abys mohl b\u00fdt o samot\u011b, ch\u00e1pe\u0161? Tro\u0161ku bych si proti\u0159e\u010dil, kdybych t\u011b po tom v\u0161em opustil, nemysl\u00ed\u0161?“ Z\u016fstal se na m\u011b d\u00edvat, ale nakonec si ot\u0159el o\u010di od slan\u00fdch slz a sednul si na \u017eidli, co tu byla u stolku. Oddechl jsem si a zap\u0159el se o to z\u00e1bradl\u00ed tam. K\u00e9\u017e bych mu to mohl v\u0161echno dok\u00e1zat. Bo\u017ee, v\u017edy\u0165 j\u00e1 ztratil z\u00e1jem o v\u0161echno, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el o n\u011bj.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee kdybych t\u011b opustil, \u017ee bych sem je\u0161t\u011b jel? Tome, j\u00e1 ti nel\u017eu. Asi nev\u00ed\u0161 o tom, \u017ee jsem ti volal, kdy\u017e mi po\u0159\u00e1d oper\u00e1tor hl\u00e1sil, \u017ee \u010d\u00edslo neexistuje, ale nebyl den, abych ti snad 20kr\u00e1t nezavolal. Jezdil jsem k tob\u011b, marn\u011b zvonil a bouchal na dve\u0159e,“ \u0161eptal jsem s brekem. V tichosti se d\u00edval na podlahu, a\u017e nakonec zav\u0159el o\u010di, \u010d\u00edm\u017e vytla\u010dil z o\u010d\u00ed dal\u0161\u00ed slzy. Rad\u011bji si schoval obli\u010dej do dlan\u00ed. U\u017e jsem nezav\u00e1hal a klekl jsem si p\u0159ed n\u011bj na zem. „Neplakej, pros\u00edm t\u011b o to. J\u00e1 bych pro tebe ud\u011blal cokoli na sv\u011bt\u011b, v\u011b\u0159 mi. Miluju t\u011b, stra\u0161n\u011b moc,“ za\u0161ept\u00e1m s pl\u00e1\u010dem. Nejsem ten prav\u00fd, kdo by mu m\u011bl \u0159\u00edkat „neplakej“.<\/p>\n

<\/em> „Byl jsem sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee u\u017e se nikdy nevr\u00e1t\u00edm. Sm\u00ed\u0159il jsem se s t\u00edm, \u017ee um\u0159u a u\u017e t\u011b nikdy neuvid\u00edm a ty se tu najednou objev\u00ed\u0161 jako p\u0159\u00edzrak a mysl\u00ed\u0161, \u017ee se v\u0161echno jen tak sprav\u00ed?“ po\u0161ept\u00e1 s pl\u00e1\u010dem. V\u00edm, \u017ee nem\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161e z minuty na minutu v po\u0159\u00e1dku, ale mus\u00edm pro to v\u0161echno n\u011bco ud\u011blat.<\/em> Pohladil jsem ho po hlavi\u010dce a chytil ho za ruku.<\/div>\n

„Ne, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne, ale nechci to takhle v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nechat. J\u00e1 nev\u00edm, jestli ke mn\u011b po\u0159\u00e1d n\u011bco c\u00edt\u00ed\u0161, nedovol\u00edm si to \u0159\u00edct, ani bych si to nikdy p\u0159edt\u00edm nedovolil, ale j\u00e1 t\u011b po\u0159\u00e1d miluju a chci b\u00fdt s tebou, a to do posledn\u00edho okam\u017eiku, jak jsem ti u\u017e tehdy \u0159ekl. J\u00e1\u2026 bez tebe nedok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt, ch\u00e1pe\u0161? Kdy\u017e jsi ode\u0161el, ode\u0161el i kus m\u011b,“ plakal jsem ti\u0161e a slzy polykal. „Jako bl\u00e1zen ka\u017ed\u00fd den sed\u00edm, v rukou sv\u00edr\u00e1m dopis od tebe, na\u0161i spole\u010dnou fotku, prst\u00fdnek a bre\u010d\u00edm. J\u00e1 nejsem schopn\u00fd ni\u010deho, kdy\u017e o tob\u011b nev\u00edm, kdy\u017e nejsi se mnou. J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee m\u011b nechce\u0161 asi u\u017e nikdy vid\u011bt, ale j\u00e1 chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem t\u011b nikdy, opravdu nikdy neopustil. Neopustil bych p\u0159ece \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho miluju, Tome. M\u011bl jsem \u00fapln\u00e9 jin\u00e9 pl\u00e1ny.“<\/div>\n
„Jo, to j\u00e1 taky,“ \u0161eptl ho\u0159ce a za\u010dal si ot\u00edrat slzy. V\u00edm, o \u010dem psal v tom dopise. Tohle mi utkv\u011blo v hlav\u011b. V\u0161ak jsem ani ten prst\u00fdnek nedal z prsten\u00ed\u010dku.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a pohlad\u00edm ho po ruce. „Pros\u00edm, alespo\u0148 mi uv\u011b\u0159.“<\/div>\n
„A co se t\u00edm zm\u011bn\u00ed?“ pokr\u010d\u00ed s \u0161eptem rameny a zad\u00edv\u00e1 se kamsi do pr\u00e1zdna. To je ot\u00e1zka. Musel by on cht\u00edt, aby se n\u011bco zm\u011bnilo.<\/em> P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl si p\u0159i tom prstem po zjizven\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/p>\n

„Tome,“ povzdechnu potichu. „Chci, abys to v\u011bd\u011bl. Chci, abys \u017eil s t\u00edm, \u017ee t\u011b miluju a nikdy jsem nep\u0159estal.“ Smutn\u011b se pousm\u00e1l a o\u010di se mu op\u011bt zalily slzami. Mus\u00edm.<\/em> Chytnul jsem ho jemn\u011b za tv\u00e1\u0159i\u010dky. „Nechci se po\u0159\u00e1d opakovat, ale jak jsem \u0159ekl, nic, ani ta zkurven\u00e1 nemoc, \u017e\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk, nikdo a nic nezm\u011bn\u00ed to, \u017ee t\u011b miluju a dal bych pro tebe \u017eivot, kdybych to mohl ud\u011blat. Nezav\u00e1hal bych ani na okam\u017eik,“ za\u0161ept\u00e1m a pol\u00edb\u00edm ho. Jednodu\u0161e jsem to ud\u011blal. Znovu c\u00edt\u00edm jeho rty. Ty jemn\u00e9 pol\u0161t\u00e1\u0159ky, kter\u00e9 jsou pro m\u011b drogou.<\/em> Popot\u00e1hnul nosem, pohladil m\u011b po ruce a pot\u00e9 se ode m\u011b odt\u00e1hl.<\/div>\n

„Na kdy m\u00e1\u0161 zamluvenou letenku zp\u00e1tky?“ zept\u00e1 se ti\u0161e. Ah, na z\u00edt\u0159ek. Jen\u017ee j\u00e1 od n\u011bj nechci.<\/em><\/div>\n
„Na z\u00edtra,“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvne, na\u010de\u017e semkne rty k sob\u011b. „Tak m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t tady u m\u011b, aby sis nemusel br\u00e1t na jednu noc zbyte\u010dn\u011b pokoj,“ nab\u00eddne mi. „Nech\u00e1m ti p\u0159evl\u00edknout postel a lehnu si na gau\u010d,“ zvedne se k odchodu. Jako bych se ho snad \u0161t\u00edtil.<\/em> J\u00e1 jsem ho ov\u0161em chytil za ruku a st\u00e1hl ho je\u0161t\u011b k sob\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 nechci, j\u00e1 se t\u011b ne\u0161t\u00edt\u00edm,“ pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. „A pokud jde o to span\u00ed, na ten gau\u010d si klidn\u011b lehnu j\u00e1, i kdy\u017e ty v\u00ed\u0161, kde bych spal nejrad\u0161i a jak.“<\/div>\n
„V t\u00fd posteli jsem nespal jenom j\u00e1,“ \u0159ekl bez jak\u00e9hokoli t\u00f3nu a za\u0161el dovnit\u0159. Bolestn\u011b jsem p\u0159iv\u0159el o\u010di.<\/p>\n

Docela bych tohle ne\u010dekal, ale budi\u017e. Po tom v\u0161em, co se stalo, si nem\u016f\u017eu jen tak vyskakovat s \u017e\u00e1rlen\u00edm. Budu klidn\u00fd. V\u00e1\u017en\u011b se nechci h\u00e1dat, v\u0161eho bylo u\u017e dost, ale mrz\u00ed m\u011b to. Nemyslel jsem si, \u017ee by prost\u011b \u0161el do postele te\u010f s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. P\u0159ipad\u00e1m si dost hnusn\u011b\u2026<\/p>\n

<\/em> Do\u0161el jsem za n\u00edm.<\/div>\n

„To nevad\u00ed. Nemus\u00ed\u0161 to nechat p\u0159evl\u00e9kat,“ \u0159eknu klidn\u011b.<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 ti to nechutn\u00fd?“ povyt\u00e1hne obo\u010d\u00ed, kdy\u017e se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed. Svra\u0161til jsem trochu obo\u010d\u00ed. To je \u0161patn\u00e1 ot\u00e1zka. P\u0159\u00edjemn\u00fd mi to nen\u00ed, ale budi\u017e. M\u011b mnohem v\u00edc sere to, \u017ee prost\u011b\u2026 tohle d\u011blal.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed mi to ani tak nechutn\u00fd, jako m\u011b to asi mrz\u00ed, v\u00ed\u0161,“ \u0161eptnu a semknu rty k sob\u011b, abych ze sebe rad\u0161i v\u00edc nevydal. „Ale ned\u011blej si s t\u00edm starost, pros\u00edm. J\u00e1 t\u011b tu nechci otravovat, Tomi.“ Bez dal\u0161\u00edch slov vzal do ruky pokojov\u00fd telefon a spustil \u0161pan\u011blsky. Tak\u017ee jsem jen st\u00e1l a koukal. Nerozum\u011bl jsem mu, ale u\u017e jsem se nebr\u00e1nil. Bylo zbyte\u010dn\u00e9 n\u011bco nam\u00edtat, ani to te\u010f nebylo vhodn\u00e9. Po chv\u00edli domluvil a zav\u011bsil. Usadil se na op\u011bradlo k\u0159esla. Pak m\u011b za\u010dal v tichosti pozorovat. P\u0159ipadal jsem si hloup\u011b. Nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011blat \u010di \u0159\u00edkat.<\/p>\n

„Copak?“ po\u0161ept\u00e1m sm\u011brem k n\u011bmu. Jen se nevinn\u011b pousm\u00e1l, jako by byl mal\u00fd kluk a pokr\u010dil trochu rameny. St\u00e1le roztomil\u00fd.<\/em> Do\u0161el jsem pomali\u010dku k n\u011bmu a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Chyb\u00ed\u0161 mi,“ po\u0161ept\u00e1m mu potichou\u010dku. Nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bj jen tak d\u00edvat a nic neud\u011blat nebo ne\u0159\u00edct.<\/em> D\u00e1l na m\u011b v tichosti hled\u011bl. Prstem mu jemn\u011b obkrou\u017e\u00edm rty, p\u0159i\u010dem\u017e se mu d\u00edv\u00e1m hluboko do o\u010d\u00ed. Musel vid\u011bt, \u017ee se na n\u011bj d\u00edv\u00e1m opravdu up\u0159\u00edmn\u011b a ruka se mi chv\u011bje.<\/div>\n
„Co si vybalit?“ navrhne. Nem\u00e1 to v\u016fbec cenu, kdy\u017e m\u00e1m z\u00edtra odlet\u011bt.<\/em> „Kdyby ti n\u011bco chyb\u011blo, tak ti to sko\u010d\u00edm koupit. Hned za rohem je obcho\u010f\u00e1k a za chv\u00edli u\u017e bude \u0161est,“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Ne, to ne. Ned\u011blej si hlavu,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i\u010dce. „Nev\u00edm. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, kdy\u017e z\u00edtra\u2026“ povzdechnu smutn\u011b a sklop\u00edm o\u010di. Nem\u016f\u017eu se sem cp\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Prost\u011b si vybal,“ pousm\u011bje se. „Stejn\u011b toho nem\u00e1\u0161 moc.“ Tady mi n\u011bco nehraje.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ zamra\u010d\u00edm se tro\u0161ku a nahnu hlavu. „\u0158ekni mi pro\u010d, hm?“<\/div>\n
„Proto\u017ee jak t\u011b zn\u00e1m, n\u011bco jsi zapomn\u011bl,“ usm\u011bje se pobaven\u011b. No, to m\u00e1 pravdu. U m\u011b je to klasika.<\/em> „Stejn\u011b si chci koupit su\u0161enky, tak ti to kdy\u017e tak koup\u00edm.“<\/div>\n
„No dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnu a lehce se usm\u011bju. Do\u0161el jsem tedy k ta\u0161ce a za\u010dal si pomalu vybalovat. Opravdu jsem toho nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161. „Sakra,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a zamra\u010d\u00edm se. Kart\u00e1\u010dek na zuby. Hlavn\u00ed v\u011bc a j\u00e1 ji nech\u00e1m doma, do prdele.<\/em> „V\u016fbec ses nem\u00fdlil,“ oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu.<\/div>\n
„Budu h\u00e1dat. Lak na vlasy,“ zasm\u011bje se. Alespo\u0148, \u017ee se usm\u00edv\u00e1, to m\u011b t\u011b\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00edm hlavou s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tak \u0161ampon nebo sprchovej gel,“ rozejde se ke mn\u011b s pobaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „Ne! N\u011bco na holen\u00ed ur\u010dit\u011b!“ vyp\u00edskne n\u00e1hle, jako by tomu opravdu v\u011b\u0159il. Nad t\u00edm jsem se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Vedle jak ta jedle,“ usm\u011bju se.<\/p>\n

„Tak nev\u00edm. Ale kdyby ti chyb\u011bly boxerky, do toho kr\u00e1mu nemus\u00edm,“ u\u0161kl\u00edbne se za st\u00e1l\u00e9ho sm\u00edchu. Byl neust\u00e1le jako mal\u00fd kluk.<\/div>\n

„Ty m\u00e1m,“ zasm\u011bju se. „Kart\u00e1\u010dek na zuby nem\u00e1m,“ rozm\u00e1chnu rukama.<\/div>\n
„Tak to je zl\u00fd. To tam budu muset doj\u00edt,“ nakr\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem nos a str\u010d\u00ed si ruce za z\u00e1da. Nebudu ho otravovat, je to moje chyba.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne. Nemus\u00ed\u0161 tam kv\u016fli mn\u011b chodit,“ zavrt\u00edm hlavou. „J\u00e1 si tam dojdu anebo to n\u011bjak vy\u0159e\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„Stejn\u011b chci ty su\u0161enky. Vsadil bych se o cokoli, \u017ee ti taky budou chutnat,“ broukne s \u00fasm\u011bvem. Je hrozn\u011b mil\u00fd. Jen\u017ee mn\u011b je zas do breku, proto\u017ee v\u00edm, \u017ee z\u00edtra odlet\u00edm a on se se mnou ur\u010dit\u011b nevr\u00e1t\u00ed.<\/em> „Od osmi do des\u00edti jsou ve\u010de\u0159e, tak\u017ee si dojdeme na j\u00eddlo a pak ti uk\u00e1\u017eu trochu m\u011bsto, co ty na to? Je tu \u00fapln\u011b jin\u00fd sv\u011bt ne\u017e v N\u011bmecku.“<\/div>\n
„Pokud chce\u0161, j\u00e1 budu r\u00e1d, Tomi,“ \u0161eptnu a ti\u0161e povzdechnu. „Jsi moc hodnej,“ zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a pohlad\u00edm ho po ruce.<\/div>\n
„Tak si vybal. J\u00e1 sko\u010d\u00edm dol\u016f domluvit, \u017ee tu bude\u0161 j\u00edst. V kolik ti to z\u00edtra let\u00ed, abych kdy\u017e tak zamluvil i sn\u00eddani nebo ob\u011bd?“ rozejde se pozadu pomalu ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 si se mnou d\u011blat takovou starost,“ brouknu. „Let\u00ed mi to ve dv\u011b odpoledne.“<\/div>\n
„Ob\u011bdy jsou od p\u016fl druh\u00fd, tak\u017ee to u\u017e nest\u00edh\u00e1\u0161,“ pok\u00fdv\u00e1 pro sebe p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b hlavou. „Dob\u0159e, tak to dojdu dol\u016f domluvit, ok? Zat\u00edm se zabydli,“ otev\u0159e s \u00fasm\u011bvem dve\u0159e. Zabydli, ale na jednu noc? To snad rad\u0161i ani ne. Stejn\u011b v\u00edm, \u017ee z\u00edtra nedok\u00e1\u017eu odlet\u011bt.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju mockr\u00e1t,“ \u0161eptnu a lehce se usm\u011bju. Tom pro\u0161el dve\u0159mi a zav\u0159el za sebou. Z\u016fstal jsem tam posed\u00e1vat. Jsem r\u00e1d, \u017ee u n\u011bj alespo\u0148 ten jeden den budu, v\u00e1\u017e\u00edm si toho. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsme si promluvili, ale stejn\u011b to nen\u00ed dobr\u00e9.<\/em> Kdy\u017e jsem si dovybalil v\u011bci, p\u0159i\u0161la zrovna ukl\u00edze\u010dka. Jen jsme se pozdravili a ona se hned dala do p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00ed t\u00e9 postele. Bude to tak asi lep\u0161\u00ed, ale stejn\u011b na to po\u0159\u00e1d budu myslet.<\/em><\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL „Vezmeme si taxi?“ zeptal jsem se jen ti\u0161e. Mo\u017en\u00e1 bych mu m\u011bl te\u010f \u0159\u00edct adi\u00f3s a odjet, ale to nedok\u00e1\u017eu. Chci ho doprovodit na hotel. Pak klidn\u011b zase vypadnu. „My?“ oto\u010d\u00ed se ke mn\u011b s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4240","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4240","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4240"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4240\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4240"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4240"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4240"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}