{"id":4246,"date":"2014-02-10T17:00:00","date_gmt":"2014-02-10T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4233"},"modified":"2014-02-10T17:00:00","modified_gmt":"2014-02-10T16:00:00","slug":"denial-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/10\/denial-52\/","title":{"rendered":"Denial 52."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Byl jsem v pr\u00e1ci a jen podepisoval n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, kdy\u017e se mi rozdrn\u010del mobil. Pod\u00edval jsem se na displej, abych zjistil, kdo si m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1, ov\u0161em p\u0159ekvapen\u00edm pro m\u011b bylo jin\u00e1 p\u0159edvolba \u010d\u00edsla. Neznal jsem ji. N\u011bmecko to rozhodn\u011b nebylo. Proto jsem hovor p\u0159ijal pouze p\u0159edstaven\u00edm se.<\/div>\n

„Um\u2026 ahoj,“ ozvalo se z druh\u00e9 strany ost\u00fdchav\u011b. P\u0159imhou\u0159il jsem o\u010di a svra\u0161til obo\u010d\u00ed. Takov\u00fd hlas m\u00e1\u2026 Tom.<\/em><\/div>\n
„Ahm, ahoj\u2026“ po\u0161eptal jsem. P\u0159ipom\u00ednalo mi to Toma, ale p\u0159i\u0161lo mi to tak\u0159ka nemo\u017en\u00e9, proto jsem mluvil prozat\u00edm neur\u010dit\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1\u2026“ oz\u00fdvalo se polopat\u011b z mobilu. „Jen\u2026 J\u00e1 jen cht\u011bl jsem se zeptat, jak-jak se m\u00e1\u0161, Bille,“ vy\u0161lo z n\u011bj kone\u010dn\u011b. Pane bo\u017ee, on\u2026 on vol\u00e1. M\u016fj Tomi!<\/em> D\u00edky zp\u016fsobu, jak\u00fdm m\u011b poka\u017ed\u00e9 oslovoval, jsem u\u017e mohl rozeznat, o koho se jedn\u00e1.<\/div>\n
„Ah, Tome,“ vyhrknul jsem ze sebe a narovnal se na k\u0159esle. „J\u00e1 jsem jen\u2026 ahm, jak se m\u00e1\u0161 ty? Jak jsi na tom, kde jsi?“ ptal jsem se, p\u0159i\u010dem\u017e jsem se p\u0159idr\u017eoval stolu. Ani jeden z n\u00e1s nebyl p\u0159\u00edli\u0161 klidn\u00fd, tak\u017ee jsem si nep\u0159ipadal tak \u0161\u00edlen\u011b.<\/em> „Tak r\u00e1d t\u011b sly\u0161\u00edm.“<\/p>\n

„Jo\u2026“ \u0159ekl jen a n\u011bjakou dobu ml\u010del. V pozad\u00ed jsem mohl d\u00edky tomu tichu zaslechnout hluk z ulice a \u0161pan\u011bl\u0161tinu. Kde, proboha, je?<\/em> „Jak\u2026 se m\u00e1\u0161?“ zeptal se ti\u0161e, jako by mu d\u011blalo obt\u00ed\u017ee se mnou mluvit. Nediv\u00edm se mu, ale bol\u00ed to. Jsem ale stra\u0161n\u011b r\u00e1d, \u017ee ho sly\u0161\u00edm. V\u00edm, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n

„No, ujde to,“ \u0161eptnu ti\u0161e. Co mu \u0159\u00edct? \u017de je mi stra\u0161n\u011b? T\u00edm mu moc nepomohu.<\/em> S\u00e1m jsem nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct, bylo to t\u011b\u017ek\u00e9. „A ty?“<\/div>\n
„No, j\u00e1\u2026“ dlouze ml\u010del, a\u017e jsem zaslechl tich\u00e9, bolestn\u00e9 vydechnut\u00ed. „To je moc dob\u0159e, Bille,“ po\u0161ept\u00e1. Musel odd\u00e1lit telefon d\u00e1l od sebe, jeliko\u017e jsem nesly\u0161el ani u\u017e jeho dech. Ozvalo se u\u017e jen tich\u00e9 zaracht\u00e1n\u00ed a pot\u00e9 pravideln\u00e9 p\u00edp\u00e1n\u00ed. Ksakru!<\/em><\/div>\n
„Tome!“ vydal jsem ze sebe, ale opravdu bylo sly\u0161et u\u017e jen p\u00edp\u00e1n\u00ed. Hned jsem na to \u010d\u00edslo zavolal znovu. Nikdo to ov\u0161em nebral. Jen jsem zanad\u00e1val a nahlas oddechl. Pro\u010d, pro\u010d tohle v\u0161echno!<\/em> Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b dostal \u0161anci s n\u00edm mluvit, zase mi to hned polo\u017eil, z\u0159ejm\u011b d\u00edky m\u00e9 odpov\u011bdi. Je t\u011b\u017ek\u00e9 v t\u00e9hle situaci mluvit, to jsme poznali oba.<\/div>\n
\n
Dal\u0161\u00ed den mi do pr\u00e1ce op\u011bt volalo \u010d\u00edslo se stejnou p\u0159edvolbou. Ah! Mo\u017en\u00e1 vol\u00e1 a jen z jin\u00e9ho \u010d\u00edsla!<\/em> Okam\u017eit\u011b jsem drapl po mobilu a hovor p\u0159ijal. V mobilu se ozval mu\u017esk\u00fd hlas, kter\u00fd mluvil rychle \u0161pan\u011blsky. Jedin\u00e9, co jsem mu rozum\u011bl, bylo pouze „Hola“ a kdy\u017e \u0159\u00edkal m\u00e9 jm\u00e9no. Tohle Tom v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed, co to ksakru je.<\/em><\/div>\n
„Hi! Please, do you speak english?“ \u0159ekl jsem rychle, jeliko\u017e jinak bych doty\u010dn\u00e9mu neporozum\u011bl absolutn\u011b nic. \u0160pan\u011bl\u0161tina opravdu nebyla m\u016fj obor.<\/div>\n
„Oh, nemluv\u00edte espa\u0148ol,“ p\u0159eladil doty\u010dn\u00fd na mizernou angli\u010dtinu. Aspo\u0148, \u017ee tak.<\/em> „M\u00e9 jm\u00e9no je Fernando Gomez a vol\u00e1m z polikliniky Se\u0148ora del Rosario. Mluv\u00edm s Billem Tr\u00fcmperem?“ zeptal se. Poliklinika? \u0160pan\u011blsk\u00e1?<\/em><\/div>\n
„Ano,“ odsouhlas\u00edm mu to a zap\u0159u se loktem o st\u016fl. „Jak v\u00e1m mohu pomoci?“ Tohle ned\u00e1v\u00e1 smysl, jedin\u011b \u017ee by\u2026<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e \u010d\u00edslo bylo uvedeno jako nouzov\u00fd kontakt na\u0161eho pacienta, kter\u00e9ho p\u0159ivezli v noci. Jeho jm\u00e9no je\u2026 mmm\u2026 Tom Kaulitz, spr\u00e1vn\u011b? Zn\u00e1te ho?“ uji\u0161\u0165uje se. Zalapal jsem po dechu a bolestn\u011b zav\u0159el o\u010di. Co se mu jenom stalo. Jsem nouzov\u00fd kontakt\u2026 je\u017ei\u0161marja.<\/p>\n

<\/em> „Ano, zn\u00e1m. Co se Tomovi stalo? Co je s n\u00edm?“ dostanu ze sebe p\u0159es knedl\u00edk v krku. Tohle je opravdu jen zl\u00fd sen. V\u0161echno je to jen \u0161patn\u00fd sen, v\u011b\u0159\u00edm tomu.<\/em><\/div>\n

„Omluvte moji angli\u010dtinu, ale nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct. T\u00e9m\u011b\u0159 zem\u0159el. Mysl\u00edm, \u017ee by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdybyste kontaktoval jeho p\u0159\u00edbuzn\u00e9, aby n\u011bkdo p\u0159ilet\u011bl,“ \u0159ekne mi. To jsem o\u010di prudce otev\u0159el a zad\u00edval se na na\u0161i spole\u010dnou fotku p\u0159ed sebou. „T\u00e9m\u011b\u0159 zem\u0159el“<\/em> zazn\u011blo mi v u\u0161\u00edch nejm\u00e9n\u011b t\u0159ikr\u00e1t. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, co se mu stalo, ale nem\u016f\u017eu v\u00e1hat. P\u0159ilet\u00edm, jen mi mus\u00ed \u0159\u00edct, kam p\u0159esn\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
„J\u00e1-j\u00e1 bych p\u0159ilet\u011bl. Jsem jeho\u2026 p\u0159\u00edtel. Pros\u00edm, \u0159ekn\u011bte mi n\u011bco v\u00edc a j\u00e1 p\u0159ilet\u00edm je\u0161t\u011b dnes.“<\/div>\n
„Pokud budete schopn\u00fd p\u0159ilet\u011bt je\u0161t\u011b dnes, zat\u00edm se\u017eenu doktora, kter\u00fd um\u00ed dob\u0159e n\u011bmecky, abyste se dorozum\u011bli. Kdy\u017e p\u0159ilet\u00edte na leti\u0161t\u011b d’Ibiza – San Jos\u00e9, sta\u010d\u00ed si chytit taxi. Na\u0161e poliklinika nen\u00ed odtamtud daleko. \u0158eknu v\u00e1m p\u0159esn\u00fd n\u00e1zev nemocnice, p\u00ed\u0161ete si?“<\/div>\n
„Ano, diktujte,“ \u0159eknu hned a vezmu si prvn\u00ed tu\u017eku a pap\u00edr, kter\u00fd mi padne pod ruku.<\/div>\n
„Policl\u00ednica Nuestra Se\u00f1ora del Rosario,“ \u0159ekne pomalu, abych mu dob\u0159e rozum\u011bl. „M\u00e1te to?“<\/div>\n
„Ano, m\u00e1m, moc v\u00e1m d\u011bkuju,“ \u0159eknu. „Slibuji v\u00e1m, \u017ee je\u0161t\u011b dnes p\u0159ilet\u00edm. Jakmile budu v nemocnici, d\u00e1m v\u00e1m n\u011bjak v\u011bd\u011bt. Snad v\u00e1s tam najdu. Moc v\u00e1m d\u011bkuju.“ Byl jsem v \u0161oku, ani jsem nekontroloval, co \u0159\u00edk\u00e1m.
<\/em> „Nen\u00ed za\u010d. Zat\u00edm nashledanou,“ rozlou\u010dil se se mnou a zav\u011bsil.<\/p>\n

Hned jsem se vrhnul po notebooku, vyhledal jsem si \u010d\u00edslo na leti\u0161t\u011b. Ihned jsem tam volal a informoval se, kdy je prvn\u00ed mo\u017en\u00fd let do \u0160pan\u011blska. Kdy\u017e jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee za t\u0159i hodiny a dal\u0161\u00ed a\u017e z\u00edtra, okam\u017eit\u011b jsem rezervoval letenku na dne\u0161ek a pot\u00e9 se jen zad\u00edval na na\u0161i spole\u010dnou fotku.<\/div>\n

„Mal\u00fd v\u00fdlet na Ibizu,“ po\u0161eptal jsem s\u00e1m pro sebe, zaklapnul notebook a vzal si v\u0161echny v\u011bci v\u010detn\u011b pap\u00edru s adresou kliniky. Rychle jsem potom vy\u0161el z kancel\u00e1\u0159e ven, obezn\u00e1mil Sandru s t\u00edm, \u017ee nev\u00edm, kdy se vr\u00e1t\u00edm a pot\u00e9 u\u017e ode\u0161el. Dob\u011bhl jsem na parkovi\u0161t\u011b, rovnou jsem sedl do auta a jel dom\u016f. Po cest\u011b jsem zavolal Barba\u0159e, \u017ee ji \u017e\u00e1d\u00e1m, aby si vzala Nicki na starost. \u00daleva pro m\u011b byla, kdy\u017e nem\u011bla nic proti, tak\u017ee jsem j\u00ed je\u0161t\u011b pod\u011bkoval. Hned, co jsem asi za 15 minut dorazil dom\u016f, vyb\u011bhl jsem schody a \u0161el si sbalit ty nejnutn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci. Bylo to jen p\u00e1r kousk\u016f oble\u010den\u00ed, v\u0161echny doklady, pen\u00edze, hygiena a v\u0161e, co bylo jednodu\u0161e pot\u0159eba. Nikdy jsem snad nebyl rychlej\u0161\u00ed.<\/p>\n

Po n\u011bkolika minut\u00e1ch jsem m\u011bl hotovo. Stihl jsem si zavolat i taxi, necht\u011bl jsem m\u00edt je\u0161t\u011b starosti s autem. Jakmile taxi dorazilo, hned jsem do n\u011bj nastoupil a jel na leti\u0161t\u011b, kde jsem si vyzvedl letenku, nechal se odbavit a pot\u00e9 u\u017e jen vy\u010dk\u00e1val. V\u0161e to \u0161lo tak rychle, \u017ee jsem se ani nenad\u00e1l a u\u017e jsem sed\u011bl v letadle, kter\u00e9 let\u011blo p\u0159\u00edmo do \u0160pan\u011blska na Ibizu.<\/div>\n

P\u0159ibli\u017en\u011b po t\u0159ech hodin\u00e1ch jsem byl ve \u0160pan\u011blsku. Jakmile se mi dostalo zavazadel, chytnul jsem si taxi a nadiktoval \u0159idi\u010di adresu. Na\u0161t\u011bst\u00ed um\u011bl dob\u0159e n\u011bmecky, tak jsme se po cest\u011b i tro\u0161ku bavili. V moj\u00ed hlav\u011b byl ov\u0161em i p\u0159esto \u0161\u00edlen\u00fd koloto\u010d. V\u0161e prob\u011bhlo a\u017e \u0161\u00edlen\u011b rychle, nedok\u00e1zal jsem to vst\u0159eb\u00e1vat. Tom na tom byl podle v\u0161eho \u0161patn\u011b a j\u00e1 se b\u011bhem \u010dty\u0159 hodin najednou ocitl ve \u0160pan\u011blsku.<\/p>\n

Uteklo zhruba 30 minut a j\u00e1 u\u017e p\u0159\u00edmo prob\u00edhal klinikou. Nemohl jsem naj\u00edt nikoho, kdo by mi porozum\u011bl a hlavn\u011b mi sehnal doktora Gomeze. Rukama i nohama jsem se kone\u010dn\u011b domluvil a\u017e na hlavn\u00ed centr\u00e1le, kde m\u011b poslali na dan\u00e9 odd\u011blen\u00ed. Tam u\u017e to bylo o n\u011bco snadn\u011bj\u0161\u00ed. Sestra \u0161la doktora hned sh\u00e1n\u011bt. Bo\u017ee, to je \u0161\u00edlenstv\u00ed. K\u00e9\u017e by to tady bylo v po\u0159\u00e1dku a hlavn\u011b byl v po\u0159\u00e1dku Tom. Co se mu mohlo jen st\u00e1t\u2026 Jestli n\u011bco ud\u011blal, tak mu snad nafackuju.<\/em> Netrvalo dlouho a p\u0159ivedla mi doktora v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti. Nem\u011bl jmenovku Gomez, ale zato na m\u011b hned spustil t\u00e9m\u011b\u0159 perfektn\u00ed n\u011bm\u010dinou.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, vy mus\u00edte b\u00fdt Bill Tr\u00fcmper. U\u017e jsem byl obezn\u00e1men s p\u0159\u00edpadem pana Kaulitze. Pros\u00edm, n\u00e1sledujte mne,“ pokyne rukou a hned m\u011b i s deskami v rukou za\u010dne n\u011bkam v\u00e9st.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, d\u011bkuju,“ vydechl jsem jen spla\u0161en\u011b a \u0161el za n\u00edm. „Mohl byste mi jen, pros\u00edm, \u0159\u00edct, co se p\u0159esn\u011b stalo a jak je Tom na tom?“<\/div>\n
„Tom u\u017e je v po\u0159\u00e1dku, ale v\u010dera ho p\u0159ivezli v hrozn\u00e9m stavu. Ten kluk mus\u00ed b\u00fdt blb\u00fd, kdy\u017e si vzal takovou d\u00e1vku nebo je sebevrah, co\u017e ned\u00e1v\u00e1 smysl, \u017ee? Pro\u010d by jinak jezdil a\u017e sem na Ibizu. Mysl\u00edm si, \u017ee sp\u00ed\u0161 byl v n\u011bjak\u00e9m pochybn\u00e9m baru v okol\u00ed a tam mu to n\u011bkdo dal, kdy\u017e byl opil\u00fd,“ zakrout\u00ed hlavou. „M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee nezem\u0159el.“ Chvilku jsem na n\u011bj jen nech\u00e1pav\u011b koukal. D\u00e1vka, bar\u2026 eh? On m\u011bl drogy? V tom stavu, v jak\u00e9m je, si dal n\u011bjakou chu\u0165ovku? Fajn, nem\u00e1m na n\u011bj \u017e\u00e1dn\u00e9 pr\u00e1vo, ale tohle mi vysv\u011btl\u00ed.<\/p>\n

<\/em> „Jakou d\u00e1vku, proboha?“ n\u011bkolikr\u00e1t zamrk\u00e1m.<\/div>\n

„Drogy,“ zastav\u00ed se u jedn\u011bch dve\u0159\u00ed od l\u016f\u017eka a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. „U\u017e n\u00e1m p\u0159i\u0161la jeho zdravotn\u00ed karta z N\u011bmecka e-mailem a p\u0159ekvapuje m\u011b, \u017ee se kluk s HIV chov\u00e1 takhle. M\u011bl by na sebe rozhodn\u011b v\u00edc db\u00e1t a ne vymetat kluby,“ \u0159ekne p\u0159\u00edsn\u011b. „Nejsp\u00ed\u0161 si t\u00edmhle zkr\u00e1til \u017eivot o p\u00e1r let.“ J\u00e1 mu v\u00e1\u017en\u011b nafackuju! Bo\u017ee m\u016fj, a\u0165 se d\u011bje cokoli, tohle nesm\u00ed! V\u017edy\u0165 mohl\u2026 um\u0159\u00edt.<\/em><\/div>\n
„Pane bo\u017ee,“ d\u00e1m si na okam\u017eik obli\u010dej do dlan\u00ed. No jen\u017ee co j\u00e1 te\u010f zm\u016f\u017eu? Absolutn\u011b nic. Ale tohle si za r\u00e1me\u010dek ned\u00e1.<\/em> „Promluv\u00edm s n\u00edm, ale nev\u00edm, jestli to bude m\u00edt smysl. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, d\u011bkuju v\u00e1m. On te\u010f nem\u011bl dobr\u00e9 obdob\u00ed a bylo to pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9,“ semknu rty k sob\u011b.<\/div>\n
„T\u011b\u017ek\u00e9, net\u011b\u017ek\u00e9. Takhle se nechov\u00e1 rozumn\u00fd \u010dlov\u011bk,“ otev\u0159e mi dve\u0159e od jeho l\u016f\u017eka. „M\u016f\u017eete dovnit\u0159. Je v po\u0159\u00e1dku, tak\u017ee kdy\u017e se probud\u00ed a bude se c\u00edtit dob\u0159e, sta\u010d\u00ed vyplnit tyhle pap\u00edry a m\u016f\u017ee j\u00edt dom\u016f,“ pod\u00e1 mi desky s pap\u00edry i propiskou.<\/div>\n
„D\u011bkuju, postar\u00e1m se o n\u011bj, jak jen budu moct,“ p\u0159ik\u00fdvnu a smutn\u011b se pousm\u011bju.<\/p>\n

Pot\u00e9 jsem u\u017e i s deskami pomalu ve\u0161el do pokoje. U\u017e ode dve\u0159\u00ed jsem se na n\u011bj zad\u00edval a jen bolestn\u011b oddechl. Zav\u0159el jsem za sebou a \u0161el ti\u0161e k jeho posteli, kde le\u017eel. A jak se na n\u011bj m\u00e1m zlobit, d\u00e1vat mu rady a mluvit mu do du\u0161e, kdy\u017e je to moje vina a te\u010f tu takhle chud\u00e1\u010dek le\u017e\u00ed? Ach jo.<\/em> Nevypadal nijak zle. Vlastn\u011b vypadal dob\u0159e, byl p\u011bkn\u011b op\u00e1len\u00fd, tak\u017ee jeho kr\u00e1sn\u00fd obli\u010dej mu kazily pouze tmav\u00e9 kruhy pod o\u010dima. Ano, slu\u0161\u00ed mu to, je p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd, ale uvnit\u0159 ho to bol\u00ed a nevymluv\u00ed mi to. Jak to jen mohl ud\u011blat, j\u00e1 to prost\u011b\u2026 nep\u0159ekousnu.<\/em> Neust\u00e1le klidn\u011b oddechoval, co\u017e bylo znamen\u00ed, \u017ee spal.<\/p>\n

Sehnul jsem se k n\u011bmu a jen se na n\u011bj v tichosti d\u00edval. M\u011bl jsem na n\u011bm st\u00e1le co obdivovat a nav\u00edc, dlouho jsem jej nevid\u011bl a ten pohled na tohoto and\u00edlka mi chyb\u011bl.A\u017e po chv\u00edli jsem ho n\u011b\u017en\u011b pohladil prsty po ruce. Pouze se trochu nato\u010dil, p\u0159i\u010dem\u017e oddechl. D\u00edky tomu mi sjely prsty po jeho poko\u017ece na z\u00e1p\u011bst\u00ed. K m\u00e9mu \u00fadivu nebyla tak dokonale hladk\u00e1 jako obvykle, n\u00fdbr\u017e v n\u00ed byly \u0159ezy. To jsem pootev\u0159el rty a zad\u00edval se na to. Tohle nem\u016f\u017ee d\u011blat, nejde to takhle d\u00e1l. V\u017edy\u0165 se mohl zab\u00edt, to je nep\u0159ijateln\u00e9.<\/em> Nasucho jsem polknul a sna\u017eil se zadr\u017eet slzy, ale ne\u0161lo to. Tohle jsem nedok\u00e1zal p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce. Bolelo to a nepopsateln\u011b.<\/em> Pohladil jsem ho znovu a jemn\u011b ho l\u00edbnul na tv\u00e1\u0159. Tom ti\u0161e oddechnul nosem a rozlepil od sebe o\u010di. Poodt\u00e1hl jsem se od n\u011bj a ot\u0159el si tv\u00e1\u0159e od slz. Jen jsem se na n\u011bj smutn\u011b zad\u00edval a rty semknul pevn\u011b k sob\u011b. P\u0159ipravoval jsem si \u0159e\u010d, ale v\u0161echna ta slova se n\u011bjak vypa\u0159ila. Nevypadal p\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u011b. Pouze se rozhl\u00e9dl a nejsp\u00ed\u0161 mu do\u0161lo, kde se to nach\u00e1z\u00ed. P\u0159iv\u0159el o\u010di, jako by byl z n\u011b\u010deho zklaman\u00fd a pohl\u00e9dl na m\u011b.<\/p>\n

„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zachrapt\u00ed. P\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Asi p\u0159ed p\u016fl hodinou jsem p\u0159ilet\u011bl,“ \u0159eknu ti\u0161e a sednu si na kraj postele. „M\u016f\u017ee\u0161 mi sp\u00ed\u0161 ty vysv\u011btlit, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ Nechci na n\u011bj b\u00fdt zl\u00fd, ale po tomhle nem\u016f\u017eu b\u00fdt l\u00edtostiv\u00fd.<\/em> Nic ne\u0159ekl. D\u00edval se do stropu, jako bych tu v\u016fbec nebyl. „Mo\u017en\u00e1 nem\u00e1m na nic pr\u00e1vo, ale \u0159ekni mi, panebo\u017ee, cos to provedl? Jak\u2026 jak jsi mohl, pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ vydechnu ne\u0161\u0165astn\u011b. M\u00e1m snad i vztek. Copak je malej, \u017ee tohle provede? Do prdele, to mi na n\u011bm m\u00e1lo z\u00e1le\u017e\u00ed a m\u00e1lo ho miluju? J\u00e1 bych pro n\u011bj ud\u011blal cokoli a on ud\u011bl\u00e1 tohle. Ka\u017ed\u00fd d\u011bl\u00e1 chyby, j\u00e1 ud\u011blal snad tu nejv\u011bt\u0161\u00ed, ale nejde to \u0159e\u0161it p\u0159ece t\u00edmhle zp\u016fsobem.<\/em> Semknul rty k sob\u011b a p\u0159iv\u0159el o\u010di, v nich\u017e se mu za\u010daly lesknout slzy. Vid\u011bl jsem, jak se mu rozt\u0159\u00e1sla brada.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 jsem cht\u011bl,“ vyd\u00e1 ze sebe chraplav\u011b a pomalu se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed z\u00e1dy. V\u00fdborn\u011b. Pr\u00e1v\u011b mi p\u0159iznal, \u017ee se cht\u011bl zab\u00edt. Tohle u\u017e nejde d\u00e1l. Mus\u00edme si dost v\u011bc\u00ed vysv\u011btlit.<\/em> M\u011bl jsem te\u010f dobr\u00fd v\u00fdhled na jeho zjizven\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed. Nebyla to nijak star\u00e1 zran\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Tak tys cht\u011bl,“ zopakuju ti\u0161e po n\u011bm. Zamra\u010dil jsem se a zhluboka se nadechl. Mus\u00edm mu to \u0159\u00edct, i kdy\u017e je to krut\u00e9.<\/em> P\u0159es ve\u0161kerou l\u00edtost a bolest jsem jednodu\u0161e za\u010dal. „N\u011bco ti \u0159eknu. Tohle byla chyba, zasran\u00e1 chyba. Ty se m\u00e1\u0161 opatrovat, d\u00e1vat na sebe pozor a ne si je\u0161t\u011b ubli\u017eovat, panebo\u017ee. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee nevid\u00edm tvoje z\u00e1p\u011bst\u00ed? Sakra!“ syknu ti\u0161e a zakrout\u00edm s\u00e1m pro sebe hlavou. Ne, nem\u016f\u017eu se roz\u010dilovat, ubli\u017euje mu to. Jen\u017ee on si to po tomhle zaslou\u017e\u00ed! A\u0165 ho miluju sebev\u00edc, te\u010f bych mu nejrad\u0161i dal facku, aby se probral.<\/em><\/p>\n

„Ud\u011blal jsem chybu, stra\u0161nou chybu a lituju toho, ale a\u0165 je to jakkoli, tohle jsi d\u011blat nem\u011bl. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee t\u011b to bol\u00ed, \u017ee se tr\u00e1p\u00ed\u0161, ale j\u00e1 taky. V\u0161echno bylo jinak, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161, Tome. Um\u00edral jsem strachy, kdy\u017e jsem o tob\u011b nev\u011bd\u011bl. A kdy\u017e jsem se o tob\u011b kone\u010dn\u011b dozv\u011bd\u011bl, \u0159eknou mi, \u017ee jsi m\u00e1lem um\u0159el? Jak by bylo tob\u011b, kdyby ti dal n\u011bkdo jen v\u011bd\u011bt, jo, Bill to v\u010dera prost\u011b zat\u00e1hnul a je skoro mrtvej. Jak by ses c\u00edtil, hm? Miluju t\u011b, proto to tolik bol\u00ed a tr\u00e1p\u00ed m\u011b to,“ za\u0161ept\u00e1m s brekem, kter\u00fd jsem bohu\u017eel neudr\u017eel na uzd\u011b. „Tohle nesm\u00ed\u0161, sly\u0161\u00ed\u0161? Nesejde na ni\u010dem, ale na tob\u011b ano. Ned\u011blej takov\u00e9 v\u011bci, pros\u00edm.“<\/div>\n

„B\u011b\u017e pry\u010d,“ vzlyknul rozechv\u011ble v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010di. To by se ti hodilo, m\u016fj milovan\u00fd. Ani za nic. Nehnu se odtud, dokud nebude\u0161 na hotelu. Let\u011bl jsem sem jen proto, aby mi \u0159ekl, abych \u0161el pry\u010d?<\/em><\/div>\n
„P\u016fjdu pry\u010d, ale s tebou. Zaslou\u017eil by sis za tohle\u2026 mhhh,“ vydechnu jen rozt\u0159esen\u011b a vezmu do rukou desky, kter\u00e9 jsem si odlo\u017eil na men\u0161\u00ed stolek u jeho postele. „Podepi\u0161 tady ty pap\u00edry a m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
„V\u016fbec ses nemusel obt\u011b\u017eovat,“ \u0159ekl n\u00e1hle t\u00e9m\u011b\u0159 nen\u00e1vistn\u00fdm t\u00f3nem a vytrhl mi desky z rukou. To mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b? Let\u011bl jsem sem asi jen tak, proto\u017ee je mi u prdele, ne? To si neuv\u011bdomuje, jak mi je, co v\u016fbec ud\u011blal?<\/em><\/p>\n

Jakmile se posadil, hned to podepsal a vylezl z postele, na\u010de\u017e se za\u010dal obl\u00e9kat, jen aby byl u\u017e rychle pry\u010d. Chytil jsem ho za pa\u017ei a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„Byla to samoz\u0159ejmost a ne obt\u011b\u017eov\u00e1n\u00ed. I kdybych m\u011bl j\u00edt na kraj sv\u011bta, tak bych za tebou do\u0161el. To tak b\u00fdv\u00e1, kdy\u017e n\u011bkoho miluje\u0161, v\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m mu a sjedu mu jemn\u011b po pa\u017ei. „M\u011bl jsem o tebe strach, tak si to uv\u011bdom.“ On mi v\u0161ak ruku vyvl\u00e9kl a bez dal\u0161\u00edch slov se doobl\u00e9kl. Skv\u011ble.<\/em> Nechal jsem ho u\u017e b\u00fdt a jen na n\u011bj po\u010dkal. Kdy\u017e byl hotov\u00fd a upraven\u00fd, vzal si ze stolku v\u011bci v\u010detn\u011b desek s pap\u00edry o propu\u0161t\u011bn\u00ed, na\u010de\u017e se ml\u010dky roze\u0161el z pokoje. N\u00e1sledoval jsem ho. Dali jsme na sesternu ty pap\u00edry a pot\u00e9 u\u017e \u0161li sm\u011brem k v\u00fdtahu. Tom ho p\u0159ivolal a ohl\u00e9dl se na m\u011b. Kdy\u017e se na\u0161e o\u010di setkaly, pohled sklonil a op\u011bt se narovnal. Vid\u011bl jsem, jak do sebe nat\u00e1hl zhluboka vzduch, kter\u00fd obsahoval nep\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1pach desinfekce. Zad\u00edval se na v\u00fdtah a n\u00e1hle strnul.<\/p>\n

„P\u016fjdeme p\u011b\u0161ky,“ vyhrkne. Pro\u010d p\u011b\u0161ky? Co mu na tom vad\u00ed?<\/em> Chvilku jsem jen nech\u00e1pav\u011b koukal, ale pot\u00e9 mi v\u0161echno do\u0161lo. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvnul a semkl rty k sob\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee na v\u00fdtah m\u00e1me oba dva dost vzpom\u00ednek.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e,“ odv\u011bt\u00edm a rozejdu se s n\u00edm po schodech pomalu dol\u016f. Loudal se po m\u00e9m boku, jako by byl ciz\u00ed. Pro\u010d se ke mn\u011b tak chov\u00e1? To si opravdu mysl\u00ed, \u017ee je mi ukraden\u00fd? To mu nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee bych sem jinak opravdu nelet\u011bl, ani nebre\u010del a nebyl absolutn\u011b na dn\u011b? U\u017e tomu p\u0159est\u00e1v\u00e1m rozum\u011bt, m\u00e1m pocit, \u017ee spoustu v\u011bc\u00ed nev\u00ed. Kdybych tehdy neode\u0161el, nic z toho se nemuselo st\u00e1t. Jen\u017ee st\u00e1le je tu osud, kter\u00fd n\u00e1m jednodu\u0161e h\u00e1z\u00ed klacky pod nohy a nenech\u00e1 n\u00e1s p\u0159ej\u00edt p\u0159es most, p\u0159es jak\u00fd bychom si p\u0159\u00e1li.<\/em> Se sklopenou hlavou jsem \u0161el vedle n\u011bj a p\u0159em\u00edtal si to v\u0161echno v hlav\u011b. V naprost\u00e9m tichu jsme pro\u0161li klinikou, Tom pozdravil \u0161pan\u011blsky sest\u0159i\u010dku na informac\u00edch a vy\u0161el p\u0159ed budovu.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Byl jsem v pr\u00e1ci a jen podepisoval n\u011bjak\u00e9 pap\u00edry, kdy\u017e se mi rozdrn\u010del mobil. Pod\u00edval jsem se na displej, abych zjistil, kdo si m\u011b \u017e\u00e1d\u00e1, ov\u0161em p\u0159ekvapen\u00edm pro m\u011b bylo jin\u00e1 p\u0159edvolba \u010d\u00edsla. Neznal jsem ji. N\u011bmecko<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4246","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4246","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4246"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4246\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4246"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4246"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4246"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}