{"id":4248,"date":"2014-02-09T18:00:00","date_gmt":"2014-02-09T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4235"},"modified":"2014-02-09T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-09T17:00:00","slug":"815-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/09\/815-25\/","title":{"rendered":"#815 25."},"content":{"rendered":"
autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Yin & Yang<\/p>\n

<\/strong> Kdy\u017e se Bill probudil, bylo to proto, \u017ee se chodbou ozval tich\u00fd alarm. Oznamoval v\u011bz\u0148\u016fm, \u017ee je p\u0159ipraven\u00e9 j\u00eddlo; v tomto p\u0159\u00edpad\u011b to byla sn\u00eddan\u011b, za p\u011bt minut, a tak by se m\u011bli p\u0159ipravit opustit sv\u00e9 cely.<\/div>\n

Bill otev\u0159el o\u010di a zamrkal do jasn\u00e9ho slune\u010dn\u00edho sv\u011btla, kter\u00e9 sv\u00edtilo jeho oknem. Zd\u00e1lo se, \u017ee je naprosto po bou\u0159ce.<\/div>\n
Jeho t\u011blu bylo divn\u011b, tohle byla prvn\u00ed v\u011bc, kterou si uv\u011bdomil po tom, co si zvykl na sv\u011btlo. Jeho kosti byly jako z \u017eel\u00e9, k\u016f\u017ee ho \u0161imrala a opravdu ho net\u011b\u0161ilo, \u017ee se mu cht\u011blo usm\u00edvat, a to absolutn\u011b bezd\u016fvodn\u011b. Sv\u00e1d\u011bl to na fakt, \u017ee sex u\u017e nem\u011bl roky, a tak tohle byla posexov\u00e1 euforie. S tich\u00fdm usyknut\u00edm vylezl z postele, prot\u00e1hl si nohy a prok\u0159upnul z\u00e1da. Bolelo to, ale bylo mu kr\u00e1sn\u011b.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille,“ \u0159ekla Anna, kdy\u017e k n\u00ed p\u0159i\u0161el spole\u010dn\u011b s dal\u0161\u00edmi residenty na cest\u011b do kant\u00fdny. Usm\u00e1la se na n\u011bj jako poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e ho vid\u011bla, a sotva zvl\u00e1dla zamaskovat p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e j\u00ed \u00fasm\u011bv oplatil. Nebylo to ten nejz\u00e1\u0159iv\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, ale byl to \u00fasm\u011bv<\/em>.<\/div>\n

„R\u00e1nko.“<\/div>\n
Jeho t\u00f3n byl tak\u00e9 abnorm\u00e1ln\u011b jasn\u00fd. Zamrkala. Necht\u011bla se ho prozat\u00edm pt\u00e1t, co je d\u016fvodem jeho dobr\u00e9 n\u00e1lady, to by ho nejsp\u00ed\u0161 na\u0161tvalo, tak\u017ee se jen usm\u00e1la a nechala ho j\u00edt do kant\u00fdny.<\/p>\n

Anna ho cht\u011bla d\u00e1l sledovat, a tak ho n\u00e1sledovala do j\u00eddelny a posadila se ke stolu v rohu na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti. Nic na sn\u00eddani nebo ob\u011bd\u011b j\u00ed nedok\u00e1zalo napov\u011bd\u011bt, z \u010deho by mohl m\u00edt tak dobrou n\u00e1ladu, a tak to cht\u011bla prost\u011b sv\u00e9st na pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 posledn\u00ed dobou jedl, ale pak j\u00ed b\u011bhem ve\u010de\u0159e do\u0161lo, co to bylo.<\/div>\n

Str\u00e1\u017en\u00edci, kte\u0159\u00ed hl\u00eddali b\u011bhem j\u00eddla, byli Andreas a Georg, dvojice na tak malou j\u00eddelnu sta\u010dila, proto byla trochu p\u0159ekvapen\u00e1, kdy\u017e ve\u0161el Tom. Zv\u011bdav\u011b ho pozorovala, jak jde k Billovi. „Ahoj,“ vid\u011bla, jak \u0159ekl Bill a u\u017e se znovu usm\u00edval. Tom mu n\u011bco odpov\u011bd\u011bl a Bill\u016fv \u00fasm\u011bv se trochu zv\u011bt\u0161il, \u0159ekl mu n\u011bco se sebev\u011bdom\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
\n
\n

Kdy\u017e v\u011bzni o p\u00e1r minut pozd\u011bji odch\u00e1zeli do cel, vid\u011bla, jak v t\u00e9 mase lid\u00ed Bill n\u011bco \u0161eptal Tomovi do ucha, ten se zasm\u00e1l, zavrt\u011bl hlavou a s \u00fasm\u011bvem ho poslal pry\u010d.<\/p><\/div>\n

Anna zamrkala.<\/div>\n
A\u0165 se propadne. A\u0165 se propadne do sedmi pekel.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Tom nebyl schopn\u00fd z\u016fstat mimo. Odpoledne p\u0159ijel do pr\u00e1ce a musel ho prost\u011b vid\u011bt. Bylo to, jako by do pr\u00e1ce u\u017e nejezdil pracovat; jezdil tam kv\u016fli n\u011bmu<\/em>. Bylo to, jako by mu platili za to, \u017ee za n\u00edm chod\u00ed.<\/div>\n

Tak\u017ee to proto se vet\u0159el do j\u00eddelny hned po tom, co p\u0159ijel na stanici. Vid\u011bl, jak Bill sed\u00ed s\u00e1m ve sv\u00e9m obvykl\u00e9m rohu, a tak i kdy\u017e by m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 trochu litovat toho, co spolu d\u011blali – p\u0159eci jen to bylo nevhodn\u00e9 – nebylo to dost na to, aby od n\u011bj z\u016fstal pry\u010d.<\/div>\n
P\u0159e\u0161el k n\u011bmu, sna\u017eil se nepoutat a\u017e moc pozornosti, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se na n\u011bj po o\u010dku d\u00edvaj\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e byl u\u017e kousek od n\u011bj, Bill zvedl hlavu. „Ahoj,“ \u0159ekl, opatrn\u011b se usm\u00e1l.<\/div>\n
„R\u00e1nko,“ odpov\u011bd\u011bl Tom s \u00fasm\u011bvem o n\u011bco v\u011bt\u0161\u00edm. „Jak se m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill se u\u0161kl\u00edbl tak, \u017ee Tomov\u00fdm cel\u00fdm t\u011blem projelo horko. „Dob\u0159e,“ zavrn\u011bl a v o\u010d\u00edch mu bylo vid\u011bt, na co mysl\u00ed, Tom se m\u00e1lem za\u010dervenal, ale zachoval si tv\u00e1\u0159. „Sedne\u0161 si?“ zeptal se Bill, k\u00fdvl sm\u011brem k \u017eidli proti n\u011bmu a Tom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu. P\u0159ijdu pozd\u011bji, za p\u00e1r hodin.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl a dal si vidli\u010dku do pusy, o\u010di mu z\u00e1\u0159ily. „Plat\u00ed.“<\/p>\n

Zrovna v tu chv\u00edli Andreas, kter\u00fd st\u00e1l na druh\u00e9 stran\u011b m\u00edstnosti, zatleskal. „Dv\u011b minuty, chlapi. Doj\u00eddejte.“<\/p>\n

Bill si dal do pusy posledn\u00ed kus j\u00eddla, co m\u011bl na tal\u00ed\u0159i, ne\u017e odstr\u010dil t\u00e1c a op\u0159el se. „Oh, tak v\u00e1\u017en\u00fd,“ zamumlal Tomovi, kter\u00fd si odfrkl, pod\u00edval se na Andrease, kter\u00fd se opravdu tv\u00e1\u0159il velice v\u00e1\u017en\u011b. Tom ho napodobil a Bill se uchechtl, naklonil hlavu a trochu p\u0159ekvapen\u011b se zasm\u00e1l.<\/div>\n

O p\u016fl minuty pozd\u011bji byli v\u0161ichni na nohou, v\u010detn\u011b Billa, a odch\u00e1zeli k v\u00fdchodu.<\/div>\n
Bill p\u0159e\u0161el k Tomovi, naklonil se, prakticky mu d\u00fdchal do \u00fast a Tom se zhluboka nadechl; necht\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e ho chytit a op\u0159\u00edt o st\u011bnu\u2026<\/div>\n
„Chce\u0161 si to n\u011bkdy v bl\u00edzk\u00e9 dob\u011b zopakovat?“ vydechl mu Bill do obli\u010deje.<\/div>\n
Tom se trochu zasm\u00e1l a vykoktal: „Uvid\u00edme,“ a Bill ode\u0161el se v\u0161ev\u011bdouc\u00edm \u00fa\u0161klebkem. Tom tam z\u016fstal a bylo mu horko, skoro jako by ho\u0159el.<\/p>\n

St\u00e1l tam tak n\u011bjak zpola ohromen\u00fd, dokud si neuv\u011bdomil, \u017ee je m\u00edstnost pr\u00e1zdn\u00e1. Zamrkal a zavrt\u011bl hlavou. Musel se uklidnit, kdokoliv by ho mohl p\u0159istihnout, doufal, \u017ee se to nestalo; Bill st\u00e1l a\u017e moc bl\u00edzko pro norm\u00e1ln\u00ed konverzaci.<\/p>\n

Kdy\u017e se Tom dostal do kancel\u00e1\u0159e, okam\u017eit\u011b m\u011bl pocit, \u017ee o n\u011bm Georg a Andreas mluvili, proto\u017ee zmlkli hned, jak ve\u0161el. Jeho kroky se oz\u00fdvaly celou m\u00edstnost\u00ed, kdy\u017e p\u0159e\u0161el ke stolu, c\u00edtil na sob\u011b jejich o\u010di. Posadil se, bylo mu divn\u011b.<\/div>\n

Georg si odka\u0161lal a zn\u011blo to jako virbl v tom tichu.<\/div>\n
„No tak, \u0159ekni to,“ \u0159ekl Tom, vydechl a oto\u010dil se na sv\u00e9 dva kolegy. „No tak, v\u00edm, co chce\u0161 \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Okay.“ Naklonil se Georg. „Jen si mysl\u00edm, \u017ee je to kurva divn\u00fd.“<\/div>\n
To nebylo to, co Tom zrovna \u010dekal. „Co?“<\/div>\n
„Ty a osm- Bill,“ opravil se. „To bylo kurva divn\u00fd.“<\/div>\n
„Pro\u010d to bylo divn\u00fd?“<\/div>\n
Andreas st\u00e1le nic ne\u0159ekl, ale kdy\u017e to ud\u011blal, jeho hlas byl pln\u00fd ohromen\u00ed. „Bu\u010f tu svoji hru posunul na 100kr\u00e1t rychlej\u0161\u00ed, anebo opravdu\u2026“ zastavil se, zavrt\u011bl hlavou, jako by s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee je to \u0161patn\u011b. „Ne. Ne. Tome, tohle\u2026“ zhluboka se nadechl. „Tohle nem\u016f\u017ee\u0161. Pros\u00edm, ned\u011blej to.“<\/div>\n
„Oh, jo, jasn\u011b,“ \u0159ekl Georg pomalu a oto\u010dil se k Andreasovi. „Tebe taky dostal!“<\/div>\n
Andreas ho ignoroval, ale \u010delist mu viditeln\u011b ztuhla. „Tome, manipuluje, okouzluje a st\u00e1hne t\u011b k sob\u011b, ale nic z toho nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b<\/em>. Hraje si; tah\u00e1 t\u011b za vod\u00edtko<\/em>. A a\u017e bude\u0161 tak hluboko, \u017ee nebude cesty ven, zm\u00e1\u010dkne spou\u0161\u0165 a bude si u\u017e\u00edvat<\/em>, jak se top\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Proto\u017ee to se stalo tob\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1-„<\/div>\n
„\u0158ekni mi n\u011bco, Andreasi,“ \u0159ekl Tom a zalo\u017eil ruce. „Kdy\u017e jsi to byl ty, kdy\u017e jsi byl na m\u00e9m m\u00edst\u011b, mluvils s n\u00edm n\u011bkdy, sedl sis n\u011bkdy a jen s n\u00edm mluvil? Zasm\u00e1l se n\u011bkdy?“<\/div>\n
Andreas se na chv\u00edli zarazil. „Nikdy, on se neum\u00ed-„<\/div>\n
„No, se mnou to d\u011bl\u00e1,“ nal\u00e9hal Tom. „Proto\u017ee j\u00e1 jsem pro n\u011bj v\u00edc, ne\u017e jsi ty kdy byl.“ C\u00edtil se trochu py\u0161n\u011b.<\/p>\n

Andreasovy o\u010di se zm\u011bnily ve dv\u011b \u0161t\u011brbiny. Georg zapadl do pozad\u00ed, jen se d\u00edval s nad\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem, jeliko\u017e miloval drama. „Blouzn\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Andreas a zavrt\u011bl hlavou, ale v jeho hlase byla trocha nejistoty, kter\u00e1 Tomovi \u0159\u00edkala, \u017ee vid\u011bl, co se stalo b\u011bhem ve\u010de\u0159e. Tom neblouznil. „M\u00e1 t\u011b tak moc zah\u00e1\u010dkovan\u00fdho.“<\/div>\n

„Pro\u010d prost\u011b nedok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159ijmout, \u017ee se lep\u0161\u00ed?“<\/div>\n
Ne\u017e m\u011bl Andreas \u0161anci odpov\u011bd\u011bt, Georg otev\u0159el pusu, aby promluvil. „Tak\u017ee i kdyby se lep\u0161il, co bude\u0161 d\u011blat? Co v\u00edc se stane, Tome? Mus\u00ed\u0161 se na to pod\u00edvat re\u00e1ln\u011b a realita je, \u017ee je ve v\u011bzen\u00ed, ano? A ty pracuje\u0161<\/em> ve v\u011bzen\u00ed; mezi v\u00e1mi dv\u011bma nikdy nic b\u00fdt nem\u016f\u017ee, i kdyby byl du\u0161evn\u011b zdrav\u00fd.“<\/div>\n
Jako by na to Tom nikdy nepomyslel; Georg jen zopakoval to, co on s\u00e1m sob\u011b \u0159\u00edkal u\u017e n\u011bjakou dobu.<\/div>\n
Tom si tohle \u0159\u00edkal v\u011bky, ale nikdy to opravdu nepromyslel.<\/div>\n
Tak n\u011bjak m\u011bl Andreas pravdu. Bill ho m\u011bl opravdu hluboko, hluboko zah\u00e1\u010dkovan\u00e9ho.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Ned\u00e1vno se mi o tob\u011b zd\u00e1lo.“<\/p><\/div>\n

Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a zvedl koutek rt\u016f. „Bylo to hezk\u00e9?“ zah\u00fdbal obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
Tom tohle \u010dekal, a tak rychle odpov\u011bd\u011bl: „Tekla ti z o\u010d\u00ed krev,“ zachv\u011bl se, kdy\u017e pomyslel na ten sen, na to, jak Bill vypadal, kdy\u017e mu z vlas\u016f kapala krev, z jeho oble\u010den\u00ed, kone\u010dk\u016f prst\u016f, jak \u010dern\u00e9 m\u011bl o\u010di, jak maniak\u00e1ln\u011b se sm\u00e1l. A to nesm\u011bl zapom\u00ednat na jeho dal\u0161\u00ed verze.<\/div>\n
Bill nakr\u010dil pobaven\u011b obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Sexy,“ \u0159ekl sarkasticky.<\/div>\n
„Jde o to,“ pokra\u010doval Tom, „\u017ee jsem kv\u016fli tomu o n\u011b\u010dem p\u0159em\u00fd\u0161lel, celkem dlouho. M\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
Bill si op\u0159el lokty o st\u016fl a op\u0159el si bradu o p\u011bst.<\/div>\n
„Mmh,“ souhlasil s lehk\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm.<\/div>\n
Tom zhluboka vydechl, nebyl si jist\u00fd, jak se zeptat.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 odpov\u00eddat,“ \u0159ekl, pod\u00edval se na n\u011bj, musel to \u0159\u00edct, ne\u017e se zept\u00e1 na n\u011bco, co by mohlo b\u00fdt a\u017e moc osobn\u00ed. „No, v\u00ed\u0161, kdy\u017e se\u2026 zm\u011bn\u00ed\u0161<\/em>,“ \u0159ekl, nenapadlo ho lep\u0161\u00ed slovo. „Je to n\u011bjak\u00e1, chci \u0159\u00edct, je to n\u011bjak\u00e1 jin\u00e1 osobnost, jako\u017ee rozdvojen\u00e1 osobnost?“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se na n\u011bj chv\u00edli d\u00edval, v tichosti, pak se narovnal a polo\u017eil ruce na kraj stolu.<\/div>\n
„Ani ne,“ \u0159ekl a Tom byl p\u0159ekvapen\u00fd; ne\u010dekal up\u0159\u00edmnou odpov\u011b\u010f. „Ne ofici\u00e1ln\u011b,“ dodal Bill zamy\u0161len\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee bys to tak mohl nazvat, ale nen\u00ed to tak \u00fapln\u011b ono, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„M\u00e1 to jm\u00e9no?“<\/div>\n
„Jm\u00e9no,“ zopakoval Bill pobaven\u011b. „Nejsem a\u017e tak \u0161\u00edlen\u00fd, Tome, no tak.“<\/div>\n
„Jak bys tomu \u0159\u00edkal, kdyby to muselo<\/em> m\u00edt jm\u00e9no?“ zeptal se Tom, proto\u017ee byl opravdu zv\u011bdav\u00fd. A\u010dkoliv bylo smutn\u00e9, \u017ee s t\u00edm Bill musel \u017e\u00edt, nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee to bylo vzru\u0161uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Bill se zamra\u010dil a zd\u00e1lo se, \u017ee o tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„Mat\u011bj?“ navrhl s \u00fa\u0161klebkem, \u017eertoval a Tom se zasm\u00e1l a proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„Idiote.“<\/div>\n
„A jak tomu obvykle \u0159\u00edkaj\u00ed?“ zazubil se Bill, Tom byl r\u00e1d, \u017ee o tom dok\u00e1\u017ee \u017eertovat. „Jim? Stuart?“<\/div>\n
Tom si odfrkl. „Nem\u016f\u017ee\u0161 nic vymyslet?“ to bylo zl\u00e9; Tom byl zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e9 jm\u00e9no by si Bill vybral pro svou druhou osobnost, i kdyby to nem\u011blo b\u00fdt to, co to bylo.<\/p>\n

V jeho snu byl Bill rozd\u011blen\u00fd do t\u0159\u00ed, a \u010d\u00edm d\u00e9le o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm v\u00edc to ch\u00e1pal. Zapadalo to, v\u0161echny t\u0159i zapadaly do Billa a v\u0161echny bojovaly o jeho pozornost, sna\u017eily se ho zat\u00e1hnout do jin\u00e9ho sm\u011bru. Nebyl si jist\u00fd, jestli si toho byl Bill v\u011bdom, nezd\u00e1lo se, \u017ee by o tom d\u0159\u00edv p\u0159em\u00fd\u0161lel jako o jin\u00e9 osobnosti.<\/div>\n

Bill pod stolem dal nohu p\u0159es nohu a byl na dobrou minutu zticha. Nakonec ale otev\u0159el pusu, tentokr\u00e1t zdr\u00e1hav\u011b. „Yang,“ vydechl.<\/div>\n
Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu kv\u016fli tomu nasko\u010dila Tomovi hus\u00ed k\u016f\u017ee. „To zn\u00ed dob\u0159e,“ souhlasil.<\/p>\n

T\u00e9ma Yangu<\/em> n\u00e1ladu trochu potemn\u011blo a Tom se u\u017e nau\u010dil rozezn\u00e1vat zm\u011bny v Billov\u011b n\u00e1lad\u011b, kdy\u017e na to p\u0159i\u0161lo. Odsunul si \u017eidli od stolu a poklepal si na stehna s t\u00e1zav\u00fdm pohledem.<\/div>\n

Billovy o\u010di potemn\u011bly a na jeho rtech se objevil zn\u00e1m\u00fd \u00fa\u0161klebek. Ladn\u011b obe\u0161el st\u016fl a usadil se Tomovi na kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi tohle tvoje nov\u00e9 sebev\u011bdom\u00ed,“ zavrn\u011bl, kdy\u017e Tom propletl prsty za jeho z\u00e1dy, byl r\u00e1d, \u017ee dok\u00e1zal zachr\u00e1nit situaci, ne\u017e se \u00fapln\u011b zkazila.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem zab\u00edt n\u00e1ladu,“ \u0159ekl a sna\u017eil se ignorovat Bill\u016fv pohled. „Promi\u0148.“<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee mi to dok\u00e1\u017ee\u0161 vynahradit.“<\/div>\n
V hlav\u011b mu \u0161rotovala slova Georga a Andrease, ale byl to jen \u0161epot vzadu jeho mozku, zat\u00edmco hlas Billa byl p\u0159\u00edmo vedle jeho ucha. „Mohl bych,“ \u0159ekl Tom hluboce, jejich rty se o sebe ot\u0159ely, sotva se dotkly, ale Bill byl rychl\u00fd a zachytil Tom\u016fv spodn\u00ed ret mezi sv\u00e9, nas\u00e1l ho mezi zuby.<\/p>\n

L\u00edbali se jako dva nat\u011b\u0161en\u00ed teenage\u0159i na \u017eidli. Jejich rty do sebe nar\u00e1\u017eely, odt\u00e1hli se jen proto, aby se mohli znovu nadechnout, ne\u017e se k sob\u011b zase p\u0159itiskli.<\/div>\n

Bohu\u017eel museli p\u0159estat d\u0159\u00edv, ne\u017e se jeden z nich a\u017e moc vzru\u0161\u00ed, nebyli sami; nemohli d\u011blat nic v\u011bt\u0161\u00edho, ne te\u010f, ne dnes.<\/div>\n
Tom, kter\u00fd m\u011bl ruce st\u00e1le v t\u00e9 sam\u00e9 pozici, s nimi p\u0159ejel na Billovy boky a odt\u00e1hl se rty.<\/p>\n

„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt?“ zeptal se Bill zast\u0159en\u011b, jeho o\u010di byly tak temn\u00e9, \u017ee ta hn\u011bd\u00e1 nebyla skoro vid\u011bt.<\/div>\n

„Brzy.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, zajel prsty do Tomov\u00fdch dred\u016f. „M\u016f\u017eu se te\u010f j\u00e1 na n\u011bco zeptat?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ees to pr\u00e1v\u011b ud\u011blal.“<\/div>\n
„Oh, chytr\u00e9.“ Uchechtl se Bill. „Jsi opravdu gay?“<\/div>\n
Tom p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Tohle ne\u010dekal.<\/div>\n
„Tak\u017ee \u0159\u00edk\u00e1\u0161 ne a moje ego vzr\u016fst\u00e1 sv\u011btelnou rychlost\u00ed.“<\/div>\n
Tom se tomu zasm\u00e1l, ne\u017e trochu vyst\u0159\u00edzliv\u011bl. „Ani ne,“ \u0159ekl a zopakoval Billova slova z d\u0159\u00edv\u011bj\u0161ka. „Trochu.“<\/div>\n
„Trochu<\/em> znamen\u00e1 bisexu\u00e1l?“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161,“ uchechtl se Bill. „Ale pak jsem stejn\u011b tak trochu v\u00fdjimka. To se mi l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„A co ty?“ Tom v\u017edycky p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee je Bill gay, ale nikdy se ho nezeptal. Neuv\u011bdomil si, \u017ee \u0159ekl n\u011bco \u0161patn\u011b, dokud se Bill ned\u00edval dol\u016f, tich\u00fd a nehybn\u00fd. Chv\u011bl se mu pod rukama. „Hej, copak je?“<\/div>\n
Bill skoro nemohl d\u00fdchat. Nevid\u011bl. Byl p\u0159ipraven\u00fd, \u017ee na n\u011bj tahle ot\u00e1zka p\u0159ilet\u00ed a pl\u00e1noval na ni pravdiv\u011b odpov\u011bd\u011bt, ale ne\u010dekal tuhle reakci a \u017ee ji nedok\u00e1\u017ee kontrolovat. V mysli mu blikaly obr\u00e1zky, vzpom\u00ednky, kter\u00e9 jako by byly z jin\u00e9ho \u017eivota, ze snu.<\/p>\n

<\/div>\n

Pero mu l\u00e9talo p\u0159es dla\u0148, lechtalo a \u0161kr\u00e1bal, zanech\u00e1valo za sebou temn\u011b modr\u00e9 linky. Dr\u017eela ho za ruku a kreslila mu na k\u016f\u017ei mal\u00e9 obr\u00e1zky.<\/em><\/div>\n
Bill skoro spal; m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a op\u00edral se hlavou o gau\u010d.<\/em><\/div>\n
Slab\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e c\u00edtil, jak ho prsty pohladila po dlani, bylo to uklid\u0148uj\u00edc\u00ed. P\u0159ejela po jeho \u010d\u00e1\u0159e \u017eivota a v\u0161ech ostatn\u00edch \u010d\u00e1r\u00e1ch, kter\u00e9 si Bill nikdy nepamatoval, pro\u010d tam jsou, a\u0165 mu u\u017e jejich v\u00fdznam \u0159\u00edkala, kolikr\u00e1t cht\u011bla, zasn\u011bn\u011b se usm\u00e1l. „M\u00e1m v\u016fbec cht\u00edt vid\u011bt svoji ruku, a\u017e skon\u010d\u00ed\u0161, Karino?“ zeptal se unaven\u011b.<\/em><\/div>\n
Sly\u0161el, jak se usm\u00edv\u00e1. „Ano,“ bylo jedin\u00e9, co \u0159ekla a zav\u0159ela pero. „Jsem hotova, u\u017e tam nen\u00ed m\u00edsto.“<\/em><\/div>\n
Bill zamrkal a otev\u0159el o\u010di, pod\u00edval se na modr\u00e9 \u010dm\u00e1ranice na sv\u00e9 prav\u00e9 ruce. Namalovala po jeho k\u016f\u017ei mal\u00e9 smajl\u00edky a nejsp\u00ed\u0161 stovku hv\u011bzd rozd\u00edln\u00fdch tvar\u016f a velikost\u00ed. Zkoumav\u011b ot\u00e1\u010del rukou. „Tahle je hezk\u00e1,“ rozhodl se a uk\u00e1zal prstem na p\u011bkn\u011b velkou trojitou p\u011btic\u00edpou hv\u011bzdu. „M\u016f\u017eu si j\u00ed ud\u011blat jako tetov\u00e1n\u00ed?“<\/em><\/div>\n
Karina vykulila o\u010di. „Opravdu?“<\/em><\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Cht\u011bl jsem dal\u0161\u00ed a tahle je hezk\u00e1.“<\/p>\n

„To u\u017e se ti to prvn\u00ed zahojilo?“ zeptala se a za\u0161klebila se. „Moje po\u0159\u00e1d trochu \u0161t\u00edpe.“ Polo\u017eila si ruku nad zadek. „Ale samoz\u0159ejm\u011b \u017ee m\u016f\u017ee\u0161!“ o\u010di se j\u00ed leskly \u0161t\u011bst\u00edm, jako by byla poct\u011bna, \u017ee si chce vytetovat n\u011bco, co nakreslila. „Ale sem si to ned\u00e1vej.“<\/em><\/div>\n

Bill se uchechtl. „Jasn\u011b \u017ee ne. Kam mysl\u00ed\u0161?“<\/em><\/div>\n
Na chv\u00edli se zamyslela a pak se j\u00ed na rtech rozprost\u0159el \u00falisn\u00fd \u00fasm\u011bv, naklonila se k n\u011bmu a po\u0161eptala mu to m\u00edsto.<\/em><\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l. „Opravdu,“ zamru\u010del. „Okay. Dob\u0159e.“<\/em><\/div>\n
„To bys ud\u011blal?“ zeptala se p\u0159ekvapen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jo, pro\u010d ne?“<\/em><\/div>\n
Zavrt\u011bla hlavou, sm\u00e1la se. „Nev\u00edm. To je opravdu dost dole, nikdo by ho nevid\u011bl, pokud-„<\/em><\/div>\n
„Pokud bych nebyl nah\u00fd,“ dokon\u010dil za n\u00ed Bill s pok\u0159iven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. „J\u00e1 v\u00edm. Kdo by to necht\u011bl vid\u011bt?“<\/em><\/div>\n
„Tvoje ego, Bille, p\u0159\u00edsah\u00e1m bohu\u2026“<\/em><\/div>\n
Bill se na ni zazubil a pak, najednou, j\u00ed l\u00edbal, ale netrvalo to dlouho. Odt\u00e1hla se s tich\u00fdm zalap\u00e1n\u00edm po dechu.<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1-„<\/em><\/div>\n
P\u0159eru\u0161il ji dal\u0161\u00edm polibkem, brzy se zd\u00e1lo, \u017ee vzdala to cokoliv, co cht\u011bla \u0159\u00edct. Uvolnila se do polibku a nechal ho polo\u017eit ji na z\u00e1da.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee jsme to m\u011bli d\u011blat,“ \u0159ekla Karina ti\u0161e, kdy\u017e si zapnula ko\u0161ili. „Pro\u010d\u2026 chci \u0159\u00edct\u2026“ vypadala frustrovan\u011b. „Myslela jsem, \u017ee jsi\u2026“<\/em><\/div>\n

S ostr\u00fdm bodnut\u00edm d\u011bsu si Bill uv\u011bdomil, \u017ee si myslela, \u017ee je gay. Jak dlouho si to myslela? Myslela si to v\u017edycky? „Nejsem,“ sykl a sebral ze zem\u011b svoje triko. „Je\u017ei\u0161i, Karino.“<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vyk\u0159ikla zd\u011b\u0161en\u011b. „J\u00e1 jen\u2026 nikdy jsi ani\u2026“ nev\u011bd\u011bla, co \u0159\u00edct. „Nikdy jsi nem\u011bl\u2026“<\/em><\/div>\n
Proto\u017ee jsi tu jen ty, cht\u011bl na ni zak\u0159i\u010det Bill. A mu\u017ei jsou prasata. Byli nechutn\u00ed a nespolehliv\u00ed a u\u017e jen my\u0161lenka na mu\u017ee zvedala Billovi \u017ealudek.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ za\u010dal. „Tak\u017ee ty ne\u2026“ za\u00fap\u011bl a slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed. Oh, tohle je skv\u011bl\u00e9. Fantastick\u00e9. Perfektn\u00ed. Co to sakra ud\u011blal?<\/em><\/div>\n

„Znamen\u00e1\u0161 pro m\u011b v\u0161echno,“ za\u0161eptala Karina. „Jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, jsi jako br\u00e1cha-„<\/em><\/div>\n
Slovo br\u00e1cha se z n\u00ed sotva dostalo ven, ne\u017e Billova ruka najednou vyst\u0159elila a vrazila j\u00ed facku. „Br\u00e1cha!“ rozk\u0159ikl se. „Tak\u017ee se sv\u00fdmi bratry sp\u00ed\u0161, co?!“<\/em><\/div>\n
Karin\u011b a\u017e hlava ul\u00edtla na stranu a ten \u0161ok ji na chv\u00edli zcela paralyzoval. Kdy\u017e se pohnula, byla to jen jej\u00ed hlava. Pod\u00edvala se na n\u011bj skrz sv\u00e9 blon\u010fat\u00e9 vlasy a pohled v jej\u00edch o\u010d\u00edch byl znepokojen\u00fd. \u017d\u00e1dn\u00e1 zlost, \u017e\u00e1dn\u00fd strach ani \u0161ok, jen \u010dist\u00e9 znepokojen\u00ed.<\/em><\/div>\n
Na p\u00e1r vte\u0159in byl zaslepen\u00fd zlost\u00ed. Bratr. Bratr! Zt\u011b\u017eka d\u00fdchal a ona se na n\u011bj po\u0159\u00e1d tak d\u00edvala, ale nakonec ta zlost ustoupila a on si uv\u011bdomil, co ud\u011blal. Zamrkal a pak vykulil o\u010di. „Omlouv\u00e1m se,“ vydechl a nat\u00e1hl se, aby se j\u00ed dotkl, ona ho ale vzala za z\u00e1p\u011bst\u00ed, zastavila ho.<\/em><\/div>\n
Vrt\u011bla hlavou a Billovi nikdy nebylo h\u016f\u0159.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee bys u\u017e m\u011bl j\u00edt,“ bylo jedin\u00e9, co \u0159ekla, jej\u00ed o\u010di nepou\u0161t\u011bly ty jeho a jemu z toho chladla krev v \u017eil\u00e1ch. Ud\u011blal to, co si sl\u00edbil, \u017ee nikdy v \u017eivot\u011b neud\u011bl\u00e1; vzt\u00e1hl na ni ruku, a te\u010f u\u017e s n\u00edm necht\u011bla m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho. Bylo to naprosto pochopiteln\u00e9, on u\u017e tak\u00e9 necht\u011bl m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho s\u00e1m se sebou.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl znovu a zvedl svou bundu, obl\u00e9kl si ji.<\/em><\/div>\n
Karina p\u0159ik\u00fdvla, pohled sklopen\u00fd. „V\u00edm, \u017ee ano,“ \u0159ekla. „V\u00edm, \u017ee ano.“<\/p>\n

<\/em> Bill najednou vyl\u00edtl z Tomova kl\u00edna, couval, dokud nenarazil do m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, kter\u00e9 kryly okno. M\u011bl zaml\u017eeno p\u0159ed o\u010dima, t\u0159e\u0161tila mu hlava, jak obr\u00e1zky a vzpom\u00ednky problik\u00e1valy jeho mysl\u00ed.<\/div>\n

Serval si z ruky obvaz a z\u00edral na ni, chv\u011bl se, jako by \u010dekal, \u017ee tam budou Karininy mal\u016fvky.<\/div>\n
Tom \u0161el k n\u011bmu a on se p\u0159itiskl ke zdi, p\u0159itiskl si svou poran\u011bnou ruku k hrudn\u00edku. „Nedot\u00fdkej se m\u011b.“<\/div>\n
„Co se stalo? Co jsem \u0159ekl?“<\/div>\n
„Jsi… jsi\u2026“ n\u011bkde hluboko v mysli v\u011bd\u011bl, \u017ee se chov\u00e1 iracion\u00e1ln\u011b, ale pr\u00e1v\u011b v tuhle chv\u00edli jeho mysl necht\u011bla spolupracovat, odm\u00edtala p\u0159estat, odm\u00edtala ho nechat uklidnit se a uv\u011bdomit si, \u017ee je Tom jin\u00fd.<\/div>\n
„Okay, posad\u00edm se tady,“ \u0159ekl Tom, st\u00e1le se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, posadil se na kraj postele.<\/div>\n
Tom z\u016fstal sed\u011bt naprosto v klidu, zat\u00edmco se Bill sna\u017eil uklidnit sv\u016fj panick\u00fd z\u00e1chvat.<\/p>\n

Trvalo deset minut, ne\u017e se uvolnil a uklidnil. Sv\u011bsil hlavu, zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Promi\u0148 mi to,“ zamru\u010del. Tom tohle nem\u011bl vid\u011bt; bude cht\u00edt vysv\u011btlen\u00ed a Bill si nebyl jist\u00fd, jestli n\u011bjak\u00e9 m\u00e1. „Abych odpov\u011bd\u011bl na tvou ot\u00e1zku,“ \u0159ekl pomalu, rozt\u0159esen\u011b se nadechl. Vyh\u00fdbal se pohledu na Toma, ale z\u00e1rove\u0148 nemohl. „Ne, nejsem.“<\/div>\n
„Ty\u2026 nejsi?“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Hele, j\u00e1 nev\u00edm, okay? Nev\u00edm. Nem\u00e1m pro tebe jinou odpov\u011b\u010f.“<\/div>\n
Pod\u00edval se na svou pravou ruku, na hoj\u00edc\u00ed se zran\u011bn\u00ed, a usykl. Opatrn\u011b se toho dotkl, p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po n\u011bm prsty.<\/p>\n

„Nebudu ti lh\u00e1t, neuv\u011b\u0159iteln\u011b m\u011b mate\u0161.“<\/div>\n

„Chud\u00e1\u010dku,“ odsekl Bill a pod\u00edval se na n\u011bj ost\u0159e. „To j\u00e1<\/em> takhle mus\u00edm \u017e\u00edt!“<\/div>\n
„No, kdyby ses sna\u017eil s Annou mluvit<\/em>, pak by ti pomohla-„<\/div>\n
„Kdo si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsi?“ zeptal se Bill roz\u010dilen\u011b. „U\u017e nejsp\u00ed\u0161 po st\u00e9, nejsi m\u016fj psychiatr, jasn\u00fd? Nebude\u0161 mi \u0159\u00edkat, co d\u011blat nebo \u0159\u00edkat.“<\/div>\n
Tom otev\u0159el pusu, aby odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Ne, jdi do prdele!“ odsekl Bill. „Prost\u011b dr\u017e hubu.“<\/div>\n
Tom zav\u0159el pusu, jen se na sebe mra\u010dili.<\/p>\n

Chv\u00edli byli zticha, to ticho trvalo cel\u00fdch p\u011bt minut a pak oba cht\u011bli promluvit ve stejnou dobu. Bill ale pusu zav\u0159el. „Ty prvn\u00ed.“<\/div>\n

Tom se te\u010f trochu usm\u00e1l. „Jen jsem cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee si mysl\u00edm, \u017ee tohle byla na\u0161e prvn\u00ed opravdov\u00e1 h\u00e1dka.“<\/div>\n
„Ty tomuhle \u0159\u00edk\u00e1\u0161 h\u00e1dka?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
Bill se uchechtl a zalo\u017eil ruce.<\/div>\n
„Cos cht\u011bl \u0159\u00edct ty?“<\/div>\n
Na Billov\u00fdch rtech bylo n\u011bco, co se podobalo \u00fasm\u011bvu. „\u017de vypad\u00e1\u0161 dob\u0159e, kdy\u017e jsi roz\u010dilen\u00fd.“ Odfrkl si a odvr\u00e1til pohled.<\/div>\n
Tom se zasm\u00e1l, pak \u0159ekl mnohem st\u0159\u00edzliv\u011bji: „Opravdu to mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee nejsi\u2026?“<\/div>\n
Bill vydechl a projel si rozt\u0159esen\u011b vlasy. Pomalu se vr\u00e1til ke stolu a posadil se.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 je to n\u011bco, na co bys m\u011bl p\u0159ij\u00edt?“ navrhl Tom, sna\u017eil se b\u00fdt n\u00e1pomocn\u00fd, ale v tu samou chv\u00edli na n\u011bj necht\u011bl tla\u010dit.<\/div>\n
Bill jen pokr\u010dil rameny, d\u00edval se na d\u0159ev\u011bn\u00fd st\u016fl. V\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 o tomhle \u0159\u00edct Ann\u011b, bylo to n\u011bco, co ho tr\u00e1pilo od chv\u00edle, kdy si za\u010dal uv\u011bdomovat, \u017ee je Tom jin\u00fd, \u017ee Tom nen\u00ed jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd mu\u017e, ale a\u017e dote\u010f se to sna\u017eil potla\u010dovat.<\/p>\n

Tom ho nechal s jeho my\u0161lenkami o samot\u011b, \u0159ekl mu, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 bude cht\u00edt p\u0159em\u00fd\u0161let a Bill na n\u011bj cht\u011bl zak\u0159i\u010det, \u017ee u\u017e nechce p\u0159em\u00fd\u0161let. Aby nechodil. Byl u\u017e unaven\u00fd, u\u017e necht\u011bl. A\u0165 je\u0161t\u011b nechod\u00ed. Ale ta slova byla zadrhnuta v jeho krku, a tak se jen d\u00edval, jak Tom odch\u00e1zel.<\/div>\n

Nemysl\u00edm si, \u017ee je\u0161t\u011b chci b\u00fdt s\u00e1m\u2026<\/em><\/div>\n
Pra\u0161til \u010delem do stolu.<\/p>\n

Pohrdal mu\u017ei, opravdu ano. Pohrdal dot\u00fdk\u00e1n\u00edm se jich, pohrdal t\u00edm, kdy\u017e se ho dot\u00fdkali, a p\u0159eci to d\u011blal, p\u0159eci to st\u00e1le d\u011blal, p\u0159esv\u011bd\u010doval se, \u017ee se mu to l\u00edb\u00ed. Jako obsese, z\u00e1vislost, kterou v\u011bd\u011bl, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed, kterou dokonce i pot\u0159ebuje. Tou\u017eil po tom. Sv\u00e1d\u011bl mu\u017ee, nutil je dot\u00fdkat se ho; bylo to n\u011bco, z \u010deho jeho mysl cht\u011bla k\u0159i\u010det na protest.<\/div>\n

Nel\u00edbilo se mu to, a z\u00e1rove\u0148 to miloval.<\/div>\n
Bylo to absurdn\u00ed, bylo to hloup\u00e9 a ned\u00e1valo to smysl, nav\u00edc to nikdo nev\u011bd\u011bl. Ani jeden z jeho psychiatr\u016f nev\u011bd\u011bl o jeho obsesi, o jeho pot\u0159eb\u011b po psychick\u00e9m t\u00fdr\u00e1n\u00ed. Stejn\u011b by nev\u011bd\u011bl, co jim \u0159\u00edct, s\u00e1m tomu nerozum\u011bl a u\u017e byl unaven\u00fd z toho, jak se ho lid\u00e9 sna\u017eili analyzovat.<\/p>\n

Tom. Tom za\u010dal jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd mu\u017e, jen kus mrdek, kter\u00fd si zaslou\u017eil b\u00fdt potrestan\u00fd za to, \u010d\u00edm je. Bill je sv\u00e1d\u011bl pro z\u00e1bavu, ano, ale tak\u00e9 to d\u011blal, proto\u017ee si zaslou\u017eili, aby jim bylo ubl\u00ed\u017eeno. Samoz\u0159ejm\u011b, Bill b\u011bhem sv\u00e9ho \u010dasu ve v\u011bzen\u00ed svedl i p\u00e1r \u017een, ale to bylo jin\u00e9, \u017een\u00e1m neubli\u017eoval. Alespo\u0148 ne \u00famysln\u011b, pomyslel si, kdy\u017e zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n

Ale Tom se hodn\u011b rychle uk\u00e1zal b\u00fdti jin\u00fdm, to si uv\u011bdomil dost rychle. Bylo na n\u011bm n\u011bco, z \u010deho bylo Billovi t\u011b\u017eko, ale v tu samou chv\u00edli mu bylo l\u00e9pe,<\/em> kdy\u017e s n\u00edm bylo. Bylo to \u0161\u00edlenstv\u00ed, proto\u017ee p\u0159esn\u011b to sam\u00e9 c\u00edtil, kdy\u017e byl s n\u00ed<\/em>.<\/div>\n
Bill nev\u011bd\u011bl, co si o tom myslel, jak na to reagovat, ale u\u017e p\u0159ed dlouhou dobou si vybral, \u017ee u\u017e mu to prost\u011b je jedno, \u017ee nebude tolik p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/div>\n
Stejn\u011b u\u017e na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo.<\/p>\n

autor: BrokenMirror<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BrokenMirror Yin & Yang Kdy\u017e se Bill probudil, bylo to proto, \u017ee se chodbou ozval tich\u00fd alarm. Oznamoval v\u011bz\u0148\u016fm, \u017ee je p\u0159ipraven\u00e9 j\u00eddlo; v tomto p\u0159\u00edpad\u011b to byla sn\u00eddan\u011b, za p\u011bt minut, a tak by se m\u011bli p\u0159ipravit opustit sv\u00e9 cely.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[563],"tags":[],"class_list":["post-4248","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-815-by-brokenmirror"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4248","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4248"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4248\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4248"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4248"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4248"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}