{"id":4250,"date":"2014-02-08T18:00:00","date_gmt":"2014-02-08T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4237"},"modified":"2014-02-08T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-08T17:00:00","slug":"denial-51","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/08\/denial-51\/","title":{"rendered":"Denial 51."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Uteklo 14 dn\u016f, dlouh\u00fdch 14 dn\u016f, ve kter\u00fdch jsem stihl podat \u017e\u00e1dost o rozvod. Byl jsem si po tom v\u0161em naprosto jist\u00fd t\u00edm, \u017ee a\u0165 se te\u010f u\u017e d\u011bje cokoli, s Barbarou nebudu \u017eenat\u00fd ani o minutu nav\u00edc. M\u011bl jsem hodn\u011b dobr\u00e9ho pr\u00e1vn\u00edka, kter\u00fd mi u\u017e p\u0159edem \u0159ekl a sl\u00edbil, \u017ee s Nicol nebude probl\u00e9m. Nav\u00edc je pr\u00fd dost mo\u017en\u00e9, \u017ee bude sv\u011b\u0159ena do m\u00e9 p\u00e9\u010de po tom, co jsem mu \u0159ekl o Barba\u0159e a jej\u00edm chov\u00e1n\u00ed. Ov\u0161em na tohle bylo dost \u010dasu, \u017e\u00e1dost o rozvod jsem podal a to te\u010f bylo hlavn\u00ed, co se m\u011b a Barbary t\u00fdk\u00e1. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee s t\u00edm nesouhlasila, vztekala se, nakonec k\u0159i\u010dela a bre\u010dela, jak m\u011b moc miluje a nedok\u00e1\u017ee m\u011b opustit. S naprost\u00fdm klidem jsem j\u00ed dok\u00e1zal ten ve\u010der \u0159\u00edct, \u017ee j\u00e1 ji u\u017e ne. I kdybych u\u017e s Tomem b\u00fdt nem\u011bl, s n\u00ed nebudu. Nechci b\u00fdt s nik\u00fdm, kdy\u017e nem\u016f\u017eu b\u00fdt s n\u00edm. Odm\u00edt\u00e1 m\u011b, u\u017e m\u011b nechce vid\u011bt. Pane bo\u017ee, nedok\u00e1\u017eu na to myslet, ale j\u00e1 mus\u00edm a po\u0159\u00e1d.<\/p>\n

<\/em> Ov\u0161em tohle v\u0161echno bylo vedlej\u0161\u00ed. V\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky za\u010d\u00ednaly na p\u00edsmenku T, m\u011bly v\u0161echen podtext spojen\u00fd s Tomem. Od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce, kter\u00fd ov\u0161em m\u00e9 my\u0161lenky nem\u011bly, jsem myslel jen na n\u011bj. Nevzd\u00e1val jsem to, zkou\u0161el jsem mu volat, ps\u00e1t, a dokonce jsem za n\u00edm znovu \u0161el a pokou\u0161el se o to, aby mi otev\u0159el, ale neotev\u0159el. Denn\u011b jsem byl v k\u0159e\u010d\u00edch a z\u00e1chvatech breku. C\u00edtil jsem se bez n\u011bj pr\u00e1zdn\u00fd, jako bych ani neexistoval. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ub\u00edhaj\u00ed dny, kter\u00e9 jsem mohl tr\u00e1vit s n\u00edm a u\u017e\u00edvat si s n\u00edm ka\u017edi\u010dkou vte\u0159inu. Jen\u017ee j\u00e1 m\u00edsto toho sed\u011bl s\u00e1m v kancel\u00e1\u0159i nad pap\u00edry, kter\u00fdm jsem ze dne na den p\u0159estal rozum\u011bt. P\u0159ipadalo mi to tu v\u0161echno tolik jin\u00e9, pr\u00e1zdn\u00e9. Jedin\u00e9, co m\u011b napl\u0148ovalo, bylo to, \u017ee jsem na stole m\u011bl fotku Nicki a m\u011b s Tomem. P\u0159ekr\u00e1sn\u011b se na n\u00ed sm\u00e1l, v jeho o\u010d\u00edch byl lesk a radost. Byla to doba, kdy byl se mnou a toho jsem si cenil. Byl p\u0159en\u00e1dhern\u00fd. Str\u00e1vil jsem snad i hodiny nad t\u00edm, \u017ee jsem tu fotku jen dr\u017eel v rukou a p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po n\u00ed prstem jako po tom nejdra\u017e\u0161\u00edm pokladu a vz\u00e1cnosti.<\/div>\n

\n
P\u0159i\u0161el dal\u0161\u00ed stereotypn\u00ed den. R\u00e1no jsem hodil malou do \u0161kolky a jel do pr\u00e1ce. Zasedl jsem ke stolu a op\u011bt jen vzhl\u00ed\u017eel k fotce \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jsem ztratil. Zapnul jsem si asi a\u017e po deseti minut\u00e1ch notebook, kdy\u017e mi zazvonil telefon. Hovor jsem p\u0159ijal, na\u010de\u017e jsem hned zaslechl hlas t\u00e9 slepice ze sekretari\u00e1tu. To mi fakt chyb\u011blo.<\/em><\/div>\n
„\u0160\u00e9fe, m\u00e1te tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu,“ za\u017evatlala p\u0159es \u017ev\u00fdka\u010dku v tlam\u011b jako obvykle. Nic domluven\u00fdho nem\u00e1m, tak nev\u00edm, kdo sem poleze. Ten, koho bych tu cht\u011bl, to stejn\u011b nebude.<\/em><\/div>\n
„A\u0165 jde d\u00e1l,“ \u0159eknu ti\u0161e ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„No, ono jde o to, \u017ee to je bejvalej zam\u011bstnanec, v\u00edte,“ zaslechnu v jej\u00edm hlase posm\u011b\u0161n\u00fd t\u00f3n. „A o\u010dividn\u011b i bejvalej milenec,“ usly\u0161\u00edm pro zm\u011bnu \u00fa\u0161klebek. Pane bo\u017ee, on p\u0159i\u0161el? Je to Tom? Ne, nem\u016f\u017ee myslet p\u0159ece nikoho jin\u00e9ho.<\/em> „Dodnes se po firm\u011b drbe, jestli jste ho vyrazil, nebo \u0161el s\u00e1m. M\u011b by to fakt zaj\u00edmalo,“ kv\u00e1kala tam d\u00e1l. Kr\u00e1va jedna zasran\u00e1!<\/em> V ten okam\u017eik jsem se zhluboka nadechl, ov\u0161em vydechnout mi snad ani ne\u0161lo. P\u0159ipadalo mi, jako by se mi zastavilo srdce. Odka\u0161lal jsem a chytil se za hru\u010f.<\/p>\n

„Na nic jsem se v\u00e1s neptal, Sandro,“ \u0159eknu, p\u0159i\u010dem\u017e si sna\u017e\u00edm udr\u017eet t\u00f3n hlasu. Je\u017ei\u0161i, co mi \u0159ekne? Mo\u017en\u00e1 mi jen \u0159ekne, \u017ee m\u011b nechce u\u017e do smrti vid\u011bt nebo naopak, \u017ee by to cht\u011bl n\u011bjak urovnat. Ah, nebudu tak optimistick\u00fd.<\/em> „M\u016f\u017ee j\u00edt hned d\u00e1l.“<\/div>\n

„No \u0161\u00e9fe, kdy\u017e on vypad\u00e1 n\u011bjak divn\u011b. Nebude si hr\u00e1t na zhrzen\u00fdho milence, \u017ee ne\u2026 Oh, \u017ee vy jste ho podved!“ vyjekne. Ta je inteligentn\u00ed, a\u017e m\u011b to bol\u00ed. Kdyby se rad\u0161i starala o sebe.<\/em> „No ty vole, vy jste taky kanec, \u0161\u00e9fe.“<\/div>\n
Sandra tam d\u00e1l n\u011bco mlela, jenom\u017ee to u\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e, do nich\u017e ve\u0161el Tom v \u010dist\u011b b\u00edl\u00e9 mikin\u011b s b\u00edl\u00fdm \u0161\u00e1tkem na hlav\u011b a botami slad\u011bn\u00fdmi ve stejn\u00e9 barv\u011b. A\u010dkoli kalhoty m\u011bl tmav\u00e9, i p\u0159esto vypadal jako and\u011bl. V tichosti zav\u0159el dve\u0159e a pod\u00edval se na m\u011b. P\u0159i\u0161el. P\u0159i\u0161el za mnou.<\/em> Nasucho jsem polknul a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu opravdu jako k and\u011blovi. Ani\u017e bych dbal na kecy t\u00e9 slepice, t\u00edpl jsem j\u00ed hovor a odsunul se od stolu. C\u00edt\u00edm, \u017ee snad ka\u017edou chvilku omdl\u00edm. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l ho vid\u011bt, a kdy\u017e je tady, nem\u016f\u017eu se postavit ani na nohy.<\/em> Mohl jasn\u011b vid\u011bt, \u017ee tu nem\u00e1m nic ud\u011blan\u00e9, jen poh\u00e1zen\u00e9 pap\u00edry. Pr\u00e1ce byla opravdu to posledn\u00ed, na co jsem te\u010f myslel.<\/p>\n

<\/em> „Tomi\u2026 ahoj,“ po\u0161ept\u00e1m, jakmile se mi povede zm\u00edrnit knedl\u00edk v krku.<\/div>\n

„Ahoj,“ pousm\u011bje se a z\u016fstane st\u00e1t u dve\u0159\u00ed. „Neru\u0161\u00edm t\u011b?“ Bo\u017ee, jak se na to m\u016f\u017ee pt\u00e1t.<\/em> V dlan\u00edch se mu mihla sv\u011btl\u00e1 ob\u00e1lka, ale zat\u00edm nebylo t\u0159eba j\u00ed v\u011bnovat velkou pozornost. V\u0161echnu soust\u0159ed\u011bnost jsem musel obracet k jeho obli\u010deji, kter\u00fd vypadal a\u017e n\u00e1padn\u011b vyrovnan\u011b, a\u010d jeho tv\u00e1\u0159 byla smutn\u00e1. Nerozum\u00edm tomu, ka\u017edop\u00e1dn\u011b kdyby byl v pohod\u011b, byl bych r\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne v\u016fbec. J\u00e1\u2026 jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el a,“ jen jsem p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, „posa\u010f se,“ po\u0161ept\u00e1m rozechv\u011ble. Slab\u011b se na m\u011b usm\u00e1l sv\u00fdm up\u0159\u00edmn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a pomalu se ke mn\u011b roze\u0161el, \u010d\u00edm\u017e po m\u00edstnosti rozv\u00ed\u0159il svoji v\u016fni.<\/div>\n
„Nebudu t\u011b dlouho zdr\u017eovat. Jen jsem ti n\u011bco p\u0159i\u0161el d\u00e1t,“ ujist\u00ed m\u011b a p\u0159ejede b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f lehce po okraji ob\u00e1lky, j\u00ed\u017e ot\u00e1\u010del v ruk\u00e1ch. Co to je?<\/em> Pohledem sklouznul kamsi ke stolu, kde si hned v\u0161iml na\u0161\u00ed zar\u00e1movan\u00e9 fotky. S \u00fasm\u011bvem ji vzal do ruky a prohl\u00e9dl si ji.<\/div>\n
„Tady n\u00e1m to slu\u0161\u00ed, hm?“ po\u0161ept\u00e1. To je jako naschv\u00e1l.<\/em> Semkl jsem rty k sob\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e jsem na n\u011bj neust\u00e1le hled\u011bl.<\/div>\n
„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvnu, na\u010de\u017e rychle zamrk\u00e1m, abych rozehnal slzy. „Nezdr\u017euje\u0161 m\u011b v\u016fbec. J\u00e1 jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt, cht\u011bl jsem si promluvit a omluvit se ti,“ za\u0161ept\u00e1m roztr\u017eit\u011b. To se na m\u011b pod\u00edval, jako bych ho zarazil, ale nakonec se op\u011bt pouze usm\u00e1l. Co mi t\u00edmhle v\u0161\u00edm chce \u0159\u00edct? J\u00e1 tomu nerozum\u00edm, jsem na to p\u0159\u00edli\u0161 zmaten\u00fd.<\/em> Sjel prstem po fotce a polo\u017eil ji na p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. Vstal jsem, p\u0159i\u010dem\u017e jsem po n\u011bm pomalu nat\u00e1hnul ruku.<\/p>\n

„Pros\u00edm.“ Tom ke mn\u011b beze slov p\u0159istoupil a jemn\u011b mi p\u0159ilo\u017eil ukazov\u00e1\u010dek na pusu, abych byl ticho. Hluboce se mi zad\u00edval do o\u010d\u00ed. Pros\u00edm, a\u0165 to nen\u00ed to, co si mysl\u00edm.<\/em> Mohl v nich vid\u011bt n\u00e1val slz, kter\u00e9 se tla\u010dily ven. Rty jsem mali\u010dko pootev\u0159el, abych se nadechl a z\u016fstal se na n\u011bj ml\u010dky d\u00edvat, jak si \u017e\u00e1dal. Nakonec prst odendal, pohladil m\u011b s n\u011bhou po tv\u00e1\u0159i a l\u00e1skypln\u011b spojil na\u0161e rty v jedny. K\u00e9\u017e by tohle bylo dobr\u00e9 znamen\u00ed.<\/em> To jsem o\u010di zav\u0159el a vpil se mu n\u011b\u017en\u011b do t\u011bch sladk\u00fdch pol\u0161t\u00e1\u0159k\u016f. Jemn\u011b jsem ho p\u0159itom pohladil po tv\u00e1\u0159i, abych si jej p\u0159idr\u017eel. Nedok\u00e1zal jsem slzy udr\u017eet, proto mi jich p\u0159i tom n\u011bkolik steklo po tv\u00e1\u0159i. Hned mi slzy set\u0159el sv\u00fdmi jemn\u00fdmi prsty a odt\u00e1hl se, p\u0159i\u010dem\u017e se mi znovu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010dila bolest, av\u0161ak jeho obli\u010dej byl st\u00e1le naprosto m\u00edrumilovn\u00fd. Bo\u017ee m\u016fj, co mi t\u00edmhle v\u0161\u00edm chce \u0159\u00edct. Nechci myslet na to \u0161patn\u00e9, nechci!<\/p>\n

<\/em> „Ah,“ trhan\u011b jsem vydechl a sjel mu prsty po tv\u00e1\u0159i a\u017e na bradi\u010dku. Rty jsem m\u011bl pootev\u0159en\u00e9 a d\u00edval se na n\u011bj. Dal mi je\u0161t\u011b jeden drobn\u00fd polibek, v n\u011bm\u017e se ukr\u00fdvalo plno l\u00e1sky a n\u011bhy.<\/div>\n

„U\u017e budu muset j\u00edt,“ odt\u00e1hne se s \u0161eptem.<\/div>\n
„Pros\u00edm, ne-neodch\u00e1zej,“ l\u00edbnu ho je\u0161t\u011b, na\u010de\u017e u jeho rt\u016f z\u016fstanu alespo\u0148 p\u0159i vzd\u00e1lenosti n\u011bkolika milimetr\u016f. „Miluju t\u011b, miluju a stra\u0161n\u011b se omlouv\u00e1m. Miluju t\u011b, Tomi,“ dr\u017eel jsem si ho za tv\u00e1\u0159i\u010dku, necht\u011bj\u00edc jej pustit. C\u00edtil jsem, jak se mu rozechv\u011bla brada, ale jen na okam\u017eik zatnul \u010delist a on svoji bolest ukryl za m\u00edrumilovnou masku, kter\u00e1 se op\u011bt vkradla do jeho tv\u00e1\u0159e. Nen\u00ed to pro n\u011bj snadn\u00e9, na n\u011bco se p\u0159ipravuje, ale ne\u2026 to ne.<\/em> Odstoupil ode m\u011b a polo\u017eil mi na st\u016fl ob\u00e1lku.<\/div>\n
„Sbohem, Bille\u2026“ za\u0161eptal je\u0161t\u011b, kdy\u017e se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edval a pot\u00e9 zmizel z m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, jako by se pouze vzn\u00e1\u0161el vzduchem. NE! To nem\u016f\u017ee, nem\u016f\u017ee mi odej\u00edt. J\u00e1 to tu\u0161il, pane bo\u017ee.<\/em><\/div>\n
„Tome,“ vyhrknul jsem ze sebe a rychle se za n\u00edm roze\u0161el. Bylo mi jedno, \u017ee n\u00e1s uvid\u00ed Sandra, prost\u011b jsem za n\u00edm b\u011b\u017eel, a\u010dkoli jsem m\u011bl je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli pocit, \u017ee m\u011b nohy neunesou. Jo, l\u00e1ska d\u011bl\u00e1 divy.<\/em> On za sebou v\u0161ak u\u017e zav\u0159el dve\u0159e i od sekretari\u00e1tu. Zhluboka jsem se nadechl a vy\u0161el rychle na chodbu. Nem\u016f\u017eu ho nechat odej\u00edt. Co jsem to jen ud\u011blal, je\u017ei\u0161i Kriste.<\/p>\n

<\/em> Tom b\u011b\u017eel chodbou rovnou k otev\u0159en\u00e9mu v\u00fdtahu, kter\u00fd se zav\u0159el akor\u00e1t v ten okam\u017eik, kdy\u017e proklouznul \u0161kv\u00edrou mezi dv\u011bma pohybliv\u00fdmi \u017eelezn\u00fdmi panely dovnit\u0159.<\/div>\n

„Ne!“ zabouchal jsem na dve\u0159e v\u00fdtahu, ale u\u017e jsem si t\u00edm bohu\u017eel nijak nepomohl. Z\u016fstal jsem tam st\u00e1t a jen bre\u010det. Hrudn\u00edk se mi bolestiv\u011b sv\u00edral a z hrdla se mi draly tich\u00e9 vzlyky. A\u017e po chv\u00edli jsem se sebral a \u0161el do kancel\u00e1\u0159e. Pro\u0161el jsem rychle sekretari\u00e1tem a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Jakmile jsem dosedl na svou \u017eidli, nahlas jsem se rozbre\u010del, p\u0159i\u010dem\u017e jsem dr\u017eel v dlani na\u0161i spole\u010dnou fotku. Nem\u016f\u017ee mi odej\u00edt, rozlou\u010dit se se mnou. Nem\u016f\u017eu ho ztratit, pane bo\u017ee. Miluju ho a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee i on m\u011b, a\u010dkoli m\u011b mo\u017en\u00e1 n\u011bkde uvnit\u0159 i po tom v\u0161em nen\u00e1vid\u00ed.<\/em> A\u010dkoli jsem skoro nevid\u011bl, rozlepil jsem ob\u00e1lku a pomalu za\u010dal vynd\u00e1vat obsah. Ruce se mi t\u0159\u00e1sly, tak\u017ee to ani rychle ne\u0161lo. Krom\u011b \u00fahledn\u011b slo\u017een\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho pap\u00edru mi na st\u016fl vypadl i st\u0159\u00edbrn\u00fd prsten. Rychle jsem ho chytil a vzal si ho do dlan\u011b. V ten okam\u017eik jsem spustil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed pl\u00e1\u010d. Co to znamen\u00e1? Napad\u00e1 m\u011b toho a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 a nev\u00edm, jak si tohle vylo\u017eit. Je to pam\u00e1tka na n\u011bj?<\/em> Prohl\u00e9dl jsem si ho a zavzlykal. Opatrn\u011b jsem ho pot\u00e9 sev\u0159el v dlani a rozlo\u017eil p\u0159itom i pap\u00edr. Za\u010dal jsem pot\u00e9 \u010d\u00edst.<\/p>\n

„Mil\u00fd Bille,<\/em><\/div>\n

mrz\u00ed m\u011b, jak tohle cel\u00e9 dopadlo, ale t\u0159eba to tak nakonec m\u00e1 b\u00fdt a bude to op\u011bt fungovat. Nejsp\u00ed\u0161 si \u0159\u00edk\u00e1\u0161, pro\u010d ti p\u00ed\u0161u tenhle dopis a co je to za prst\u00fdnek, ale v\u0161echno se postupn\u011b dozv\u00ed\u0161, neboj.<\/em><\/div>\n
Kdyby ses rozvedl a byli bychom spolu o n\u011bco d\u00fdl, s t\u00edmhle prst\u00fdnkem bych t\u011b po\u017e\u00e1dal o ruku. Byli bychom man\u017eel\u00e9 a d\u00e1l se milovali. P\u0159ijal bych Nickinku za svoji, ale to ty v\u00ed\u0161. Byli bychom rodina. Jenom\u017ee te\u010f je v\u0161echno jinak. Ode\u0161el jsi, na co\u017e jsi m\u011bl pln\u00e9 pr\u00e1vo, a dokonce to i ch\u00e1pu. Kdo by cht\u011bl kluka s HIV+. Ani j\u00e1 se sebou nechci b\u00fdt\u2026<\/em><\/div>\n
Jen ti chci \u0159\u00edct, \u017ee ti nikdy nebudu nic vy\u010d\u00edtat a nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t, \u017ee se zlob\u00edm. Mrz\u00ed m\u011b to, ale ka\u017ed\u00e9ho n\u011bco mrz\u00ed. Takov\u00fd je prost\u011b \u017eivot.<\/em><\/div>\n
Prst\u00fdnek jsem ti nechal proto, \u017ee mn\u011b u\u017e bude vlastn\u011b k ni\u010demu. M\u016f\u017ee\u0161 si ho nechat a alespo\u0148 ob\u010das zavzpom\u00ednat na tuhle dobu, na to, co jsme m\u011bli a taky\u2026 t\u0159eba na m\u011b.<\/em><\/div>\n
T\u00edmhle se s tebou chci rozlou\u010dit. Srde\u010dn\u011b ti p\u0159eju do \u017eivota jenom to nejlep\u0161\u00ed a z cel\u00e9ho srdce douf\u00e1m, \u017ee jednou najde\u0161 to, co hled\u00e1\u0161 a budete oba s Nicki zase \u0161\u0165astn\u00ed tak, jak si zaslou\u017e\u00edte. V\u017edycky v\u00e1s oba, svoje brou\u010dky budu zbo\u017e\u0148ovat nade v\u0161echno, tak si to dob\u0159e pamatuj.<\/em><\/div>\n
S l\u00e1skou Tom.“<\/p>\n

<\/em> Ka\u017ed\u00e9 slovo jsem si \u010detl n\u011bkolikr\u00e1t a st\u00e1le jsem nemohl uv\u011b\u0159it. Nedok\u00e1zal jsem p\u0159ijmout skute\u010dnost, kter\u00e1 v dopise st\u00e1la. V dlani jsem sv\u00edral prst\u00fdnek, kter\u00fd m\u011bl spojit na\u0161e \u017eivoty a to nav\u017edy. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi kut\u00e1lel nespo\u010det slz. Byl jsem ochromen\u00fd, neschopn\u00fd d\u00fdchat a norm\u00e1ln\u011b myslet. Pr\u00e1v\u011b mi dal sbohem \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem k smrti miloval a st\u00e1le miluji. Ode\u0161el kus m\u011b, kus m\u00e9ho srdce ode\u0161el s n\u00edm a to nen\u00e1vratn\u011b. Ode\u0161el \u010dlov\u011bk, kter\u00fd byl pro m\u011b absolutn\u011b dokonal\u00fd. V\u017edy jsem o n\u011bm v\u011bd\u011bl, \u017ee je hodn\u00fd, siln\u00fd, mil\u00fd, state\u010dn\u00fd, jedine\u010dn\u00fd, dokonal\u00fd, p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd a \u010destn\u00fd, ale nikdy jsem nedok\u00e1zal \u0159\u00edct jak moc. Nedok\u00e1\u017eu to ani te\u010f, ale je to rozhodn\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce, ne\u017e jsem si do te\u010f myslel, pokud to je\u0161t\u011b ov\u0161em jde.<\/em><\/div>\n

Ode\u0161el mi m\u016fj Tom.<\/p>\n

<\/em> Po zbytek dne v pr\u00e1ci jsem u\u017e jen posed\u00e1val a \u010detl si st\u00e1le jeho slova, prohl\u00ed\u017eel si jeho p\u00edsmo a pohr\u00e1val si s prst\u00fdnkem. Dal jsem si ho na prsten\u00ed\u010dek, to bylo to prav\u00e9 m\u00edsto pro n\u011bj. Jeho jsem bral jako \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho doopravdy miluju, a je mou sou\u010d\u00e1st\u00ed.<\/em> Sna\u017eil jsem se po\u0159\u00e1d jen nas\u00e1vat jeho v\u016fni, kterou tu po sob\u011b zanechal. Dokonce jsem se posadil v jeho kancel\u00e1\u0159i a prsty se dot\u00fdkal k\u0159esla i stolu. P\u0159ipadal jsem si jako bl\u00e1zen, ale nebyl jsem bl\u00e1znem. M\u011bl jsem jen rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9 srdce na miliony kous\u00ed\u010dk\u016f. P\u0159ipadalo mi, jako bych zem\u0159el. Jedin\u00fd d\u016fvod, kter\u00fd mi tu z\u016fstal, byla Nicol. Jen d\u00edky my\u0161lence na ni jsem se zvedl, ot\u0159el si slzy a \u0161el i s dopisem od Toma z firmy pry\u010d. Musel jsem ji vyzvednout ze \u0161kolky. A\u010dkoli jsem byl na dn\u011b, m\u011bl jsem st\u00e1le povinnosti.<\/p>\n

Dojel jsem pomalu ke \u0161kolce. Byl jsem jako dezorientovan\u00fd. Hned jsem \u0161el nahoru do t\u0159\u00eddy pro malou. Ve\u0161el jsem ti\u0161e do jej\u00ed t\u0159\u00eddy a rozhl\u00e9dnul se. P\u0159es dav d\u011bt\u00ed ji bylo pom\u011brn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 naj\u00edt, ale kdy\u017e jsem si vybavil, \u017ee si s sebou r\u00e1no brala svoji pandu, zam\u011b\u0159il jsem se na ni. Hned jsem ji zahl\u00e9dl v rohu m\u00edstnosti na hran\u00ed, na n\u00ed\u017e le\u017eela Nicki a ti\u0161e plakala. Co se j\u00ed stalo? Bo\u017ee m\u016fj, co m\u011b dnes je\u0161t\u011b potk\u00e1.<\/em> Ihned jsem se k n\u00ed roze\u0161el.<\/div>\n

„Nicki, mil\u00e1\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1m j\u00ed a popot\u00e1hnu s\u00e1m nosem. Pohladil jsem ji po z\u00e1d\u00ed\u010dk\u00e1ch a p\u0159it\u00e1hl si ji k sob\u011b. „Co se ti stalo?“<\/div>\n
„Tomi-Tomi,“ zavzlykala, „jede pry\u010d.“ To jsem semknul o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka pevn\u011b k sob\u011b a ji si k sob\u011b p\u0159itiskl. Nechci, aby se t\u00edm tr\u00e1pila. Chci v tom b\u00fdt alespo\u0148 s\u00e1m. Nechci, aby i ona trp\u011bla. Jen\u017ee tak, jako trp\u00ed Tom pro n\u00e1s oba, my trp\u00edme pro n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161, j\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm, drobe\u010dku m\u016fj,“ vtiskl jsem j\u00ed polibek do vl\u00e1sk\u016f a sna\u017eil se ji uti\u0161it, a\u010dkoli jsem c\u00edtil, jak se mi op\u011bt derou slzy z o\u010d\u00ed. Ov\u0161em a\u017e potom mi do\u0161lo, jak tohle m\u016f\u017ee v\u011bd\u011bt. „Jak to v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el se se mnou rozlou\u010dit,“ obejme m\u011b s pl\u00e1\u010dem kolem krku. „\u0158ekl mi, \u017ee mus\u00ed odjet kv\u016fli tomu, \u017ee je nemocnej a nev\u00ed, jestli se vr\u00e1t\u00ed. J\u00e1 necht\u011bla, tat\u00ednku, bre\u010det, aby mu nebylo \u0161patn\u011b, ale kdy\u017e mn\u011b stra\u0161n\u011b chyb\u00ed u\u017e te\u010f,“ rozbre\u010dela se nahlas. On za n\u00ed byl? Bo\u017ee, mus\u00ed to pro n\u011bj b\u00fdt hrozn\u00e9, ale pro\u010d to jen d\u011bl\u00e1? V\u017edy\u0165 j\u00e1 ho miluju, tak moc ho miluju. Neode\u0161el jsem od n\u011bj, jen jsem ho cht\u011bl nechat o samot\u011b!
<\/em> „Aha,“ vyd\u00e1m ze sebe, na\u010de\u017e nasucho polknu. Co j\u00ed na to jen \u0159\u00edct, j\u00e1 s\u00e1m nev\u00edm.<\/em> „Neplakej, ani on by necht\u011bl, abys plakala. M\u011b to taky moc bol\u00ed, taky-taky se se mnou rozlou\u010dil, v\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m j\u00ed a ot\u0159u j\u00ed slzi\u010dky, a\u010dkoli mn\u011b u\u017e vyhrkly tak\u00e9.<\/div>\n
„J\u00e1 chci Tomiho zp\u00e1tky,“ schov\u00e1 se mi s pl\u00e1\u010dem do n\u00e1ru\u010de. Objala m\u011b ru\u010di\u010dkama kolem pasu a bre\u010dela a bre\u010dela.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ po\u0161eptal jsem j\u00ed a tiskl si ji k sob\u011b. Bylo to naposledy, co jsem ji sly\u0161el promluvit.<\/p>\n

Nepo\u010d\u00edtal jsem dny, hodiny, minuty ani vte\u0159iny. Prost\u011b jsem nechal \u010das b\u011b\u017eet, a a\u010dkoli dle m\u00e9ho n\u00e1zoru se vlekl, v\u0161e ut\u00edkalo a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Bolest a \u017eal jsem c\u00edtil st\u00e1le stejn\u00fd, snad i hor\u0161\u00ed, proto mi byl \u010das celkem ukraden\u00fd. St\u00e1le jsem se sna\u017eil Toma n\u011bjak kontaktovat, ale opravdu marn\u011b. St\u00e1le mi oper\u00e1tor hl\u00e1sil, \u017ee \u00fa\u010dastn\u00edk je nedostupn\u00fd a postupem \u010dasu, \u017ee \u010d\u00edslo ani neexistuje. Byl jsem z toho \u0161patn\u00fd, nev\u011bd\u011bl jsem o n\u011bm absolutn\u011b nic, a to m\u011b trhalo na kousky. Pot\u0159eboval jsem v\u011bd\u011bt, kde je a jak mu je. Moje pot\u0159eby ale vy\u0159e\u0161eny nebyly.<\/p>\n

V\u0161e se hrozn\u011b rychle zm\u011bnilo. Uteklo zhruba dal\u0161\u00edch 14 dn\u016f a j\u00e1 byl rozveden\u00fd. Nakonec se Barbara p\u0159estala br\u00e1nit a bylo j\u00ed v\u0161e vcelku jedno. Soud rozhodl, \u017ee Nicol bude sv\u011b\u0159ena do m\u00e9 p\u00e9\u010de, ov\u0161em p\u00e9\u010de o d\u00edt\u011b bude po dohod\u011b. Barbara si malou bude kdykoli moci vz\u00edt, stejn\u011b tak jako si ji kdykoli budu moci j\u00e1 odv\u00e9st. Jedin\u00e9 o \u010dem jsme se dohadovali, byl klasicky majetek, po kter\u00e9m Barbara prahla. Pot\u00e9 ale uznala, \u017ee a\u010dkoli d\u016fm cht\u011bla do sv\u00fdch rukou, po finan\u010dn\u00ed str\u00e1nce by to nezvl\u00e1dla. Proto jsem ud\u011blal jednoduch\u00e9 opat\u0159en\u00ed – vyplatil jsem ji a je\u0161t\u011b jsem j\u00ed sehnal docela velk\u00fd byt na m\u00edst\u011b, kam se odst\u011bhovala. Jednodu\u0161e jsem se o ni postaral, nenechal jsem ji na holi\u010dk\u00e1ch, jak jsem klidn\u011b mohl.<\/div>\n

Zaj\u00edmalo m\u011b, jak tohle v\u0161e bere Nicki, ale nevyp\u00e1\u010dil jsem z n\u00ed ani slovo. Od toho dne, co se s n\u00ed Tom rozlou\u010dil a plakala mi v n\u00e1ru\u010d\u00ed, nepromluvila. Sna\u017eil jsem se j\u00ed domluvit, prosil jsem ji, ale nemluvila. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee se najednou vy\u0159e\u0161ila jedna z hlavn\u00edch v\u011bc\u00ed v m\u00e9m \u017eivot\u011b, ale te\u010f to bylo zbyte\u010dn\u00e9. Tomi ode\u0161el a mn\u011b zbyly jen vzpom\u00ednky, bolest, l\u00e1ska a slzy.<\/div>\n
\u010cekal jsem na z\u00e1zrak, kter\u00fd by se mohl st\u00e1t, a on opravdu nastal.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Uteklo 14 dn\u016f, dlouh\u00fdch 14 dn\u016f, ve kter\u00fdch jsem stihl podat \u017e\u00e1dost o rozvod. Byl jsem si po tom v\u0161em naprosto jist\u00fd t\u00edm, \u017ee a\u0165 se te\u010f u\u017e d\u011bje cokoli, s Barbarou nebudu \u017eenat\u00fd ani o minutu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4250","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4250","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4250"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4250\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4250"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4250"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4250"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}