{"id":4258,"date":"2014-02-05T18:00:00","date_gmt":"2014-02-05T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4245"},"modified":"2014-02-05T18:00:00","modified_gmt":"2014-02-05T17:00:00","slug":"balance-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/02\/05\/balance-6\/","title":{"rendered":"Balance 6."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kamenn\u00e1 hora. Jak n\u00e1dhern\u011b d\u011bsiv\u00e9 m\u00edsto. Pln\u00e9 protiklad\u016f a z\u00e1zrak\u016f p\u0159\u00edrody. Tepl\u00fdm vzduchem se nesl z\u00e1van \u010desneku medv\u011bd\u00edho, n\u011bkde nad korunou mohutn\u00e9ho mod\u0159\u00ednu zask\u0159ehotal pt\u00e1\u010dek. Srne\u010dek pouze na chv\u00edli odvr\u00e1til zrak, u\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal sn\u00e9st \u017eivo\u010di\u0161nost vlkova pohledu a utkv\u011bl na drobn\u00e9m p\u011bvci poskakuj\u00edc\u00edm z v\u011btve na v\u011btev. Vypadal tak spokojen\u011b. Vesele se rozh\u00e1n\u011bl k\u0159\u00eddly, zv\u011bdav\u011b nakl\u00e1n\u011bl hlavu na v\u0161echny strany a u\u017e\u00edval si hezk\u00e9ho dne. Dal by v\u0161echno na sv\u011bt\u011b za jeho k\u0159\u00eddla. Mo\u017en\u00e1 by mu sta\u010dilo pouze jedno. Z cel\u00e9 s\u00edly by se jej dr\u017eel a pustil by se teprve tehdy, kdy\u017e by byl op\u011bt v bezpe\u010d\u00ed u sv\u00e9 m\u00e1my.<\/em><\/p>\n

Op\u011bt se zad\u00edval nedo\u010dkav\u00e9mu dravci do o\u010d\u00ed, v nich\u017e nach\u00e1zel z\u00e1v\u011br sv\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu. U\u017e nikdy neuvid\u00ed matku, sourozence, ani jejich kr\u00e1sn\u00e9, bezpe\u010dn\u00e9 obydl\u00ed. U\u017e nikdy nespat\u0159\u00ed z\u00e1pad slunce, m\u011bs\u00edc, hv\u011bzdami poset\u00e9 nebe. Jeho \u017eivot kon\u010d\u00ed. Pr\u00e1v\u011b v t\u00e9hle chv\u00edli. Na tomhle m\u00edst\u011b. A pro\u010d? Proto\u017ee byl hloup\u00fd. P\u0159esn\u011b jak \u0159\u00edkali jeho brat\u0159i. Hloup\u00fd, mal\u00fd a naivn\u00ed, netu\u0161\u00edc\u00ed o nad\u0159azenosti, kter\u00e1 sv\u011btu vl\u00e1dne.<\/em><\/p>\n

„U\u017e m\u011b to unavuje,“ promluvil vlk, s nep\u0159\u00edjemnou zlost\u00ed v hlase. V o\u010d\u00edch m\u011bl ryz\u00ed hlad. „Jsi p\u0159ipraven zem\u0159\u00edt, mali\u010dk\u00fd?“<\/em><\/div>\n

Postoupil je\u0161t\u011b o krok bl\u00ed\u017e tak, \u017ee se \u010dum\u00e1kem ot\u0159el ml\u00e1d\u011bti o tv\u00e1\u0159, to zd\u011b\u0161en\u011b za\u00fap\u011blo, ale necouvlo. Nad\u00e1le jej sledovalo sv\u00fdma velik\u00fdma o\u010dima, tak zmaten\u00e9, bezbrann\u00e9 a vyd\u011b\u0161en\u00e9. Pt\u00e1\u010dek nad nimi op\u011bt zam\u00e1val k\u0159\u00eddly a spustil se na dal\u0161\u00ed v\u011btev.<\/em><\/div>\n
„Jak pozn\u00e1m, \u017ee jsem p\u0159ipraven?“<\/em><\/div>\n
Vlk n\u011bkolikr\u00e1t zamrkal. Ml\u00e1d\u011bti se zazd\u00e1lo, \u017ee se n\u011bco v jeho o\u010d\u00edch zm\u011bnilo, ale mo\u017en\u00e1 to bylo pouze jeho p\u0159\u00e1n\u00edm.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl bys b\u00fdt sm\u00ed\u0159en s t\u00edm, \u017ee zem\u0159e\u0161.“<\/em><\/div>\n
„N-nejsem sm\u00ed\u0159en\u00fd. Nechci zem\u0159\u00edt,“ p\u00edplo to mal\u00e9 ubo\u017e\u00e1tko a ne\u0161\u0165astn\u011b sklonilo hlavu.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

Vlk se zasekl. Z n\u011bjak\u00fdch, jemu nezn\u00e1m\u00fdch d\u016fvod\u016f, tu chv\u00edli po\u0159\u00e1d odkl\u00e1dal. Otev\u0159el tlamu, vycenil dv\u011b \u0159ady hroziv\u011b ostr\u00fdch, tvrd\u00fdch zub\u016f, p\u0159ipraven za\u00fato\u010dit, ale pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy se chystal zakousnout ml\u00e1d\u011bti do krku, promluvilo tich\u00fdm hl\u00e1skem.<\/em><\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee m\u00e1te hlad, pane. Tak\u00e9 nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mi v b\u0159\u00ed\u0161ku nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161krk\u00e1, ale pokud mi dovol\u00edte odej\u00edt, p\u0159inesu v\u00e1m j\u00eddlo. Jablka, o\u0159\u00ed\u0161ky, lesn\u00ed jahody. Sta\u010d\u00ed \u0159\u00edct a j\u00e1 to ud\u011bl\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
Vlk velice pomalu, t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b zav\u00edral tlamu. Zmaten\u00fd nejenom chov\u00e1n\u00edm toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho tvore\u010dka, ale zejm\u00e9na sebou samotn\u00fdm, op\u011bt zamrkal a ml\u00e1d\u011b si nyn\u00ed bylo jist\u00e9! Ve\u0161ker\u00e1 zloba jeho o\u010d\u00ed, byla pry\u010d.<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Tom vyd\u011b\u0161en\u011b zvedl pohled od pr\u00e1v\u011b roze\u010dten\u00e9 knihy a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. V prvn\u00ed chv\u00edli si myslel, \u017ee jej profesor odhalil a p\u0159i\u0161el na to, \u017ee mu z cel\u00e9 hodiny v\u011bnoval pozornost sotva \u00favodn\u00edch p\u011bt minut, ale kdy\u017e spat\u0159il nedaleko sv\u00e9 prav\u00e9 ruky malou kuli\u010dku pap\u00edru, v\u011bd\u011bl, co jej vyru\u0161ilo od \u010dten\u00ed. V\u00e1hav\u011b se kousl do rtu a nen\u00e1padn\u011b rozvinul mal\u00fd kousek pap\u00edru, na kter\u00e9m byl kostrbat\u00fdm p\u00edsmem naps\u00e1n rychl\u00fd vzkaz:<\/p><\/div>\n

Rodi\u010de dnes ve\u010der odch\u00e1zej\u00ed mimo m\u011bsto, tak\u017ee m\u00e1m d\u016fm jenom pro sebe.<\/em><\/div>\n
Mohl by ses stavit, u\u017e jsme se stra\u0161n\u011b dlouho nevid\u011bli. Chyb\u00ed\u0161 mi.<\/em><\/div>\n
P. S: v tom svetru m\u00e1\u0161 kr\u00e1snou postavu. Nem\u016f\u017eu se do\u010dkat toho, co je pod n\u00edm.<\/em><\/div>\n
Sabine<\/em><\/p>\n

Tom si unaven\u011b povzdechl. Opravdu skv\u011bl\u00e1 te\u010dka za p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdm t\u00fddnem. U\u017e nic hor\u0161\u00edho ani \u010dekat nemohl. Flinn se mu od toho osudn\u00e9ho ve\u010d\u00edrku omlouval t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den, a to nejen jednou, ale poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se jejich cesty n\u00e1hodn\u011b zk\u0159\u00ed\u017eily. T\u00edm p\u00e1dem cel\u00fd t\u00fdden neposlouchal nic jin\u00e9ho krom\u011b nekone\u010dn\u00fdch v\u00fdlev\u016f l\u00edtosti a klevet na\u0161tvan\u00fdch spolu\u017ea\u010dek, kter\u00fdm na ve\u010d\u00edrku nev\u011bnoval pat\u0159i\u010dnou pozornost. Mnohem hor\u0161\u00ed zpr\u00e1va v\u0161ak p\u0159i\u0161la uprost\u0159ed t\u00fddne. A\u010dkoli si tu mo\u017enost nep\u0159ipou\u0161t\u011bli a v\u011b\u0159ili, \u017ee v\u0161e dopadne dob\u0159e, byla nakonec i uboh\u00e1 Simone dal\u0161\u00edm ze zam\u011bstnanc\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li o svou pr\u00e1ci. A jako by toho nebylo m\u00e1lo, nyn\u00ed se Sabine rozhodla p\u0159ipravit jej i o posledn\u00ed zbytky energie, kter\u00e1 mu je\u0161t\u011b z\u016fst\u00e1vala. Na\u0161t\u011bst\u00ed byl p\u00e1tek a s p\u00e1tkem p\u0159ich\u00e1z\u00ed i voln\u00fd v\u00edkend.<\/p>\n

Zhluboka se nadechl, zvedl hlavu a vyhledal ve t\u0159\u00edd\u011b hladov\u00fd pohled jej\u00ed drobn\u00fdch, pomn\u011bnkov\u00fdch o\u010d\u00ed. Neobt\u011b\u017eoval se s odpov\u011bd\u00ed, pouze unaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a doufal, \u017ee to Sabine pochop\u00ed a sm\u00ed\u0159\u00ed se s t\u00edm. Ta nadut\u011b nafoukla tv\u00e1\u0159e a teatr\u00e1ln\u011b se oto\u010dila k d\u00edvce vedle, aby j\u00ed po\u0161eptala, jak hanebn\u011b ji odm\u00edtl. Po zbytek hodiny st\u0159\u00eddav\u011b propalovaly Toma vra\u017eedn\u00fdm pohledem. On nad t\u00edm tak akor\u00e1t pobaven\u011b vrt\u011bl hlavou. Byly jako mal\u00e9 d\u011bti. Opravdu nem\u011bly daleko od toho, aby na n\u011bj vypl\u00e1zly jazyk a ukon\u010dily t\u00edm jejich nikdy neexistuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00e1telstv\u00ed.<\/div>\n

Op\u011bt se sklonil ke kn\u00ed\u017ece, av\u0161ak v my\u0161lenk\u00e1ch byl n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad Billem.<\/div>\n
Co asi d\u011bl\u00e1? Jak se v\u016fbec m\u00e1? Je v po\u0159\u00e1dku?<\/p>\n

Musel si p\u0159ipustit, \u017ee a\u0165 u\u017e se b\u011bhem uplynul\u00e9ho t\u00fddne stalo cokoli, nic v n\u011bm nevyvolalo takov\u00fd pocit beznad\u011bje a zoufalstv\u00ed jako fakt, \u017ee jej t\u00e9m\u011b\u0159 t\u00fdden nevid\u011bl. Pr\u00e1v\u011b byl posledn\u00ed t\u00fdden p\u0159ed z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdmi z\u00e1po\u010dty, tak\u017ee sed\u011bl neust\u00e1le nad knihami, a i ve chv\u00edl\u00edch, kdy jej mohl j\u00edt alespo\u0148 pozdravit, mu Gordon jako naschv\u00e1l p\u0159id\u011blil pr\u00e1ci na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b budovy. Cel\u00fdch sedm dn\u00ed se bez\u00fat\u011b\u0161n\u011b m\u00edjeli a s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi dny se m\u011bnila i Tomova n\u00e1lada. Samoz\u0159ejm\u011b k hor\u0161\u00edmu.<\/div>\n

Rezignovan\u011b zav\u0159el kn\u00ed\u017eku a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po kresb\u011b na obalu. Dot\u00fdkal se srne\u010dkovy drobn\u00e9 tv\u00e1\u0159e, obkresloval tvar velik\u00fdch, plach\u00fdch o\u010d\u00ed, a kdy\u017e nakonec nastal konec zdlouhav\u00e9 p\u0159en\u00e1\u0161ky, opou\u0161t\u011bl m\u00edstnost s jedin\u00fdm c\u00edlem. Dnes se s n\u00edm mus\u00ed setkat!<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill v z\u00e1v\u011bru hodiny nazna\u010dil sv\u00fdm mal\u00fdm n\u00e1sledovn\u00edk\u016fm t\u0159ep\u00e1n\u00edm dlan\u00ed potlesk a obda\u0159il je py\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Byla to opravdu poveden\u00e1 hodina. V\u0161echny d\u011bti se \u00fasp\u011b\u0161n\u011b nau\u010dily ukazovat sv\u00e1 jm\u00e9na za pomoci znakov\u00e9 \u0159e\u010di, a kdy\u017e opou\u0161t\u011bly svou t\u0159\u00eddu, tv\u00e1\u0159ily se nadm\u00edru spokojen\u011b. V\u0161echny a\u017e na jedno.<\/div>\n
Bill ani nemusel vst\u00e1vat. Ne\u0161\u0165astn\u00e9 klub\u00ed\u010dko sed\u011blo v lavici p\u0159esn\u011b naproti n\u011bmu, se sklon\u011bnou hlavou a smutn\u00fdm pohledem zp\u016fsoboval Billovi muka. Nat\u00e1hl dla\u0148 a \u010dekal. Artur pomalu zvedl uplakanou tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se na Billovy prsty, vzp\u00ednaj\u00edc\u00ed se ve vzduchu. Nechytil se jej. Automaticky vstal, zru\u0161il tu malou mezeru d\u011bl\u00edc\u00ed jejich stoly a opatrn\u011b vysedl na Bill\u016fv kl\u00edn.<\/div>\n
Bill jej k sob\u011b siln\u011b p\u0159itiskl, hlavu pono\u0159il do jeho neposlu\u0161n\u00fdch, havran\u00edch vl\u00e1sk\u016f a vl\u00edb\u00e1val mu do nich ve\u0161kerou nad\u011bji sv\u011bta. Vyka\u0161lal se na znakov\u00e1n\u00ed, stejn\u011b by nic z toho, co mu cht\u011bl \u0159\u00edct, dostate\u010dn\u011b nevyj\u00e1d\u0159ilo to, jak moc si p\u0159\u00e1l, aby se Artur uzdravil. P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden jej \u010dekala prvn\u00ed operace. Ve vzpom\u00ednk\u00e1ch zabloudil k obdob\u00ed, kdy byl asi v jeho v\u011bku a byl na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b se b\u00e1l, ale tak\u00e9 c\u00edtil nev\u00fdslovnou radost. Nakonec v\u0161ak i nekone\u010dn\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 neust\u00e1le rostlo po ka\u017ed\u00e9 dal\u0161\u00ed nezda\u0159en\u00e9 operaci.<\/p>\n

Artur v\u0161ak nemohl b\u00fdt, jako on! Jednodu\u0161e nemohl! Uzdrav\u00ed se. Ta operace bude ur\u010dit\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1 a on se bude t\u011b\u0161it s n\u00edm. Sed\u011bli tam dlouho. Obj\u00edmali se, a zat\u00edmco oba v budoucnu \u010dekala operace, jeden se ve\u0161ker\u00fdch nad\u011bj\u00ed vzdal a vkl\u00e1dal je do toho mal\u00e9ho chlapce.<\/div>\n

Pot\u00e9, co si pro n\u011bj p\u0159i\u0161la maminka, jim pop\u0159\u00e1l hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a naposled jej siln\u011b objal, v mysli neust\u00e1le opakuj\u00edc svou mantru: Pros\u00edm, pros\u00edm, a\u0165 to dopadne dob\u0159e. Na mn\u011b nez\u00e1le\u017e\u00ed, ale Artur se mus\u00ed vyl\u00e9\u010dit!<\/em><\/p>\n

Pomal\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu obl\u00edben\u00e9mu m\u00edstu, s kn\u00ed\u017ekou v jedn\u00e9 ruce a miskou \u010dokol\u00e1dov\u00fdch su\u0161enek, kter\u00e9 si koupil bez otcova v\u011bdom\u00ed, ve druh\u00e9. Netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e na chvilku vyventilovat sv\u00e9 my\u0161lenky a odosobnit se ode v\u0161eho, co jej \u010dinilo ne\u0161\u0165astn\u00fdm. Otcovo chov\u00e1n\u00ed, Arturova operace a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b Tom, kter\u00e9ho nevid\u011bl cel\u00fdch sedm dn\u00ed. Je\u0161t\u011b nikdy mu nep\u0159i\u0161el t\u00fdden tak nekone\u010dn\u00fd.<\/div>\n

Spokojen\u011b se usadil, polo\u017eil si misku na kl\u00edn, sotva se v\u0161ak stihl nat\u00e1hnout pro jednu ze su\u0161enek, do m\u00edstnosti drze vlet\u011bla Lucie s lahv\u00ed jak\u00e9si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed jantarov\u00e9 tekutiny a samolib\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. M\u00ed\u0159ila k n\u011bmu tak nat\u011b\u0161en\u00fdm tempem, a\u017e se Billovi zd\u00e1lo, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00ed.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“<\/div>\n

Lucie byla jedin\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b v\u010detn\u011b svoj\u00ed babi\u010dky ukl\u00edze\u010dky Berty, kter\u00e1 nebrala na Billovo posti\u017een\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd ohled, a mluvila s n\u00edm jako s norm\u00e1ln\u00edm \u010dlov\u011bkem. Rychle, nesrozumiteln\u011b, n\u011bkter\u00e9 slabiky dokonce hltala. Bill byl t\u00e9m\u011b\u0159 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee to d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b. Nyn\u00ed v\u0161ak mluvila p\u0159ekvapiv\u011b pomalu.<\/div>\n
„Babi p\u0159ipravila na tu z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed slavnost sv\u00e1te\u010dn\u00ed pun\u010d. N\u011bjak ale neodhadla mno\u017estv\u00ed, a tak m\u011b po\u017e\u00e1dala, abych zbyl\u00e9 lahve rozdala mezi vychovatele. Tahle je pro tebe,“ v\u011bnovala mu vesel\u00fd \u00fasm\u011bv a podala mu zmi\u0148ovan\u00e9 pit\u00ed.<\/div>\n
Bill nab\u00edzen\u00fd n\u00e1poj p\u0159ijal malinko ost\u00fdchav\u011b. Pot\u011b\u017ekal lahev mezi prsty a zad\u00edval se na n\u00e1dhern\u011b zbarven\u00fd obsah.<\/div>\n
„Je v tom alko-hol? Je\u0161t\u011b nikdy\u2026 jsem ho nepil a nemuse-lo by to dob\u0159e dopad-nout.“<\/div>\n
Lucie jej prop\u00e1lila naoko nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Bille, mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem hloup\u00e1? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee je to nealkoholick\u00fd pun\u010d. Jsou p\u0159eci V\u00e1noce, myslela jsem, \u017ee by ti takov\u00e1 pozornost ud\u011blala radost.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ Bill polo\u017eil pun\u010d vedle sebe a v\u011bnoval Lucii slab\u00fd \u00fasm\u011bv. „D\u011bkuju\u2026 a pod\u011bkuj za m\u011b i Ber-t\u011b.“<\/div>\n
„Neboj, pod\u011bkuju,“ blond\u00fdnka si hrav\u011b prohr\u00e1bla kr\u00e1tk\u00e9 vlasy. „Douf\u00e1m, \u017ee se z\u00edtra uvid\u00edme. V\u00edm, \u017ee nem\u00e1\u0161 podobn\u00e9 akce r\u00e1d, ale alespo\u0148 kv\u016fli sv\u00e1tk\u016fm bys nemusel trhat partu.“<\/div>\n
Bill kr\u00e1tce zav\u00e1hal, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvl. „R\u00e1d p\u0159ijdu.“<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9! “ Lucie si spokojen\u011b zatleskala, zam\u00e1vala mu a stejn\u011b povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edm se tempem vy\u0161la z m\u00edstnosti.<\/p>\n

Bill se op\u0159el hlavou o ze\u010f a zad\u00edval se z okna. Drobn\u00e9 poletuj\u00edc\u00ed vlo\u010dky, mu op\u011bt vykouzlily \u00fasm\u011bv na rtech a klid na du\u0161i. Op\u011bt se nechal un\u00e1\u0161et svou p\u0159edstavivost\u00ed. V jeho my\u0161lenk\u00e1ch vlo\u010dky vyd\u00e1valy l\u00edbeznou melodii a klesaly n\u00ed\u017e s takov\u00fdm p\u016fvabem, \u017ee tou\u017eil b\u00fdt jednou z nich. Splynout s n\u00e1dherou zimy za okny. Zaposlouchat se do t\u00e9 kouzeln\u00e9 melodie. Naslouchat j\u00ed. Sly\u0161et.<\/div>\n

Vlo\u017eil si do \u00fast \u010dokol\u00e1dovou su\u0161enku, zapil ji n\u011bkolika hlty sladk\u00e9ho n\u00e1poje a zav\u0159el o\u010di. I p\u0159esto, \u017ee nikdy v \u017eivot\u011b nesly\u0161el ani jedin\u00fd t\u00f3n, vn\u00edmal magickou melodii sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek zcela jasn\u011b.<\/div>\n
Bohu\u017eel, pouze ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch.<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
\n

Tom vyb\u011bhl ze \u0161atny jako o \u017eivot. M\u00edjel tich\u00e9 t\u0159\u00eddy, pr\u00e1zdn\u00e1 poschod\u00ed i chodby, kter\u00e9 se zd\u00e1ly b\u00fdt bez p\u0159\u00edtomnosti vesel\u00fdch d\u011bt\u00ed osam\u011bl\u00e9 a smutn\u00e9. Ut\u00edkal temn\u00fdm prostorem za jedin\u00fdm zdrojem sv\u011btla, kter\u00fd v\u0161ak tentokr\u00e1t v\u00fdjime\u010dn\u011b nenalezl. K jeho velik\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed byla Billova t\u0159\u00edda stejn\u011b pr\u00e1zdn\u00e1 a opu\u0161t\u011bn\u00e1 jako v\u0161echny ostatn\u00ed. Zni\u010den\u011b za\u00fap\u011bl a v mysli pou\u017eil proti Gordonovi ve\u0161ker\u00e9 nad\u00e1vky, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161ly na mysl. D\u00edky jeho nesmysln\u00e9mu rozd\u011blen\u00ed prac\u00ed pohasla i jeho posledn\u00ed nad\u011bje setkat se s Billem je\u0161t\u011b p\u0159ed sv\u00e1tky. Cel\u00fd p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden byly v \u00fastavu pr\u00e1zdniny, a i kdyby nebyly, on s\u00e1m m\u011bl tolik u\u010den\u00ed, \u017ee by si nena\u0161el \u010das.<\/p><\/div>\n

Z budovy vych\u00e1zel zni\u010den, p\u0159ipraven i o posledn\u00ed zbytky energie, s pomalu pohas\u00ednaj\u00edc\u00ed nad\u011bj\u00ed, kterou v sob\u011b p\u011bstoval cel\u00e9 hodiny. Zam\u00ed\u0159il k autu, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zasekl. N\u011bkolik metr\u016f od m\u00edsta kde st\u00e1l, v hromad\u011b \u010derstv\u011b napadl\u00e9ho sn\u011bhu spat\u0159il bezvl\u00e1dn\u011b le\u017eet n\u011b\u010d\u00ed postavu. Srdce se mu rozbu\u0161ilo jako \u0161\u00edlen\u00e9. Ty dlouh\u00e9 huben\u00e9 nohy by poznal kdekoli!<\/p>\n

„BILLE!“<\/p>\n

Op\u011bt ut\u00edkal, mysl\u00ed mu v\u00ed\u0159ilo neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 mno\u017estv\u00ed p\u0159edstav. Jedna hor\u0161\u00ed ne\u017e druh\u00e1. Mo\u017en\u00e1 upadl a uhodil se do hlavy. N\u011bkdo mu ubl\u00ed\u017eil. Umrzl.<\/div>\n

Dva metry p\u0159ed c\u00edlem op\u011bt zastavil a nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdm pohledem sledoval, jak za\u010dal Bill pomalu m\u00e1vat rukama i nohama. Okol\u00edm se roznesla ozv\u011bna toho nejslad\u0161\u00edho sm\u00edchu, jak\u00fd kdy sly\u0161el. Do\u0161el je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, dopadl na zem vedle n\u011bj a zad\u00edval se mu do tv\u00e1\u0159e. Se zav\u0159en\u00fdma o\u010dima a bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech po\u0159\u00e1d v\u00ed\u0159il pr\u00e1v\u011b napadl\u00fd sn\u00edh. N\u011bkolik vlo\u010dek si dokonce prorazilo \u0161kv\u00edrku skrz hust\u00e9 v\u011btve borovice a dopadalo na jeho chv\u011bj\u00edc\u00ed se \u0159asy. Setiny vte\u0159in se na nich pohupovaly jako to nejjemn\u011bj\u0161\u00ed p\u00e1p\u011b\u0159\u00ed a b\u011bhem okam\u017eiku byly pry\u010d.<\/p>\n

Tom byl tak nad\u0161en\u00fd t\u00edm, \u017ee jej na\u0161el \u017eiv\u00e9ho a v po\u0159\u00e1dku, \u017ee se na n\u011bj n\u011bkolik minut pouze d\u00edval a modlil se, aby na tu tv\u00e1\u0159 nikdy v \u017eivot\u011b nezapomn\u011bl. Tajemn\u00e1, magick\u00e1 dokonalost. Ano, pr\u00e1v\u011b to jej na n\u011bm tolik p\u0159itahovalo. Opatrn\u011b nat\u00e1hl dla\u0148 a dop\u0159\u00e1l sv\u00fdm t\u0159esouc\u00edm se prst\u016fm pot\u011b\u0161en\u00ed z kr\u00e1tk\u00e9ho styku s Billovou k\u016f\u017e\u00ed. Zlehka jej pohladil po brad\u011b. Bill p\u0159estal s hrab\u00e1n\u00edm sn\u011bhu, pomalu otev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e nad sebou spat\u0159il Tomovu tv\u00e1\u0159, vypadal je\u0161t\u011b spokojen\u011bji. Jeho bla\u017een\u00fd \u00fasm\u011bv je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostl, jak p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a prohl\u00ed\u017eel si Tom\u016fv hezk\u00fd obli\u010dej.<\/div>\n

„A-hoj,“ dostal ze sebe pomaleji ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Ahoj, Bille.“ Tom byl tak r\u00e1d, \u017ee ho vid\u00ed, \u017ee se tak\u00e9 nedok\u00e1zal p\u0159estat p\u0159ihlouple usm\u00edvat. „Co tady pros\u00edm t\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? M\u011bl jsem strach, \u017ee sis ubl\u00ed\u017eil.“<\/div>\n
Billovi chvilku trvalo, ne\u017e porozum\u011bl Tomov\u00fdm slov\u016fm.<\/div>\n
„Sn\u011bhov\u00e9 and\u00edlky,“ uculil se jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a op\u011bt se pustil do vytv\u00e1\u0159en\u00ed sn\u011bhov\u00fdch k\u0159\u00eddel.<\/div>\n
Tom se pobaven\u011b zasm\u00e1l. „Hele and\u00edlku, mysl\u00edm, \u017ee jsi m\u011bl toho sn\u011bhu akor\u00e1t tak dost. Jsi k\u0159ehk\u00fd, v t\u00e9hle zim\u011b m\u016f\u017ee\u0161 snadno onemocn\u011bt. Poj\u010f, pom\u016f\u017eu ti vst\u00e1t.“<\/p>\n

Klekl si na kolena a nat\u00e1hl ob\u011b ruce k Billovi, kter\u00fd z\u0159ejm\u011b uznal, \u017ee m\u00e1 pravdu, pomalu se posadil a zv\u011bdav\u011b si prohl\u00ed\u017eel Tomovy dlouh\u00e9 prsty. Zhluboka d\u00fdchaje zvedl ruku a jednotliv\u00e9 prsty vlo\u017eil do mezer mezi Tomov\u00fdmi. Jeho stisk byl nesm\u011bl\u00fd a slab\u00fd, jakoby to bylo poprv\u00e9, co se n\u011bkoho dot\u00fdkal. Z\u00edral na jejich propleten\u00e9 dlan\u011b, jako by pr\u00e1v\u011b objevil sedm\u00fd div sv\u011bta. Srdce se mu cht\u011blo rozlet\u011bt na miliony kousk\u016f.<\/div>\n

„Bille.“ Tom jej zlehka vzal za tv\u00e1\u0159 a zad\u00edval se mu hluboce do o\u010d\u00ed. Kdyby jej neznal, myslel by si, \u017ee je opil\u00fd. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ sklonil hlavu, aby mu mohl b\u00fdt bl\u00ed\u017e, proto\u017ee vid\u011bl, \u017ee m\u00e1 zna\u010dn\u00e9 probl\u00e9my s ode\u010d\u00edt\u00e1n\u00edm ze rt\u016f. Hlava se mu nepatrn\u011b kol\u00edbala ze strany na stranu, po o\u010dku neust\u00e1le sledoval jejich spojen\u00e9 dlan\u011b.<\/div>\n
„Pil jsi n\u011bco?“ nevyslovil to nijak vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem, jenom pot\u0159eboval zn\u00e1t pravdu, aby v\u011bd\u011bl, co d\u00e1l, i kdy\u017e mu Bill\u016fv nasl\u00e1dl\u00fd dech jasn\u011b na\u0161ept\u00e1val.<\/div>\n
„J-jenom ten pun\u010d.“<\/div>\n
„Pun\u010d? Jak\u00fd pun\u010d?“<\/div>\n
„D\u00e1-rek od Berty. Lucie \u0159\u00ed-kala, \u017e-\u017ee tam ne-n\u00ed alkoh-ol.“<\/div>\n
„Ou, Lucie \u0159\u00edkala,“ Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zavrt\u011bl hlavou. Ta holka mu od za\u010d\u00e1tku nebyla sympatick\u00e1 a nyn\u00ed mu z n\u00ed bylo doslova \u0161patn\u011b. Bill nebyl zvykl\u00fd p\u00edt. Kdov\u00ed, co by s n\u00edm bylo, kdyby jej nena\u0161el.<\/p>\n

Bill na n\u011bj up\u00edral sv\u00e9 velik\u00e9 nevinn\u00e9 o\u010di a n\u00e1padn\u011b mu t\u00edm p\u0159ipom\u00ednal mal\u00e9ho hrdinu z poh\u00e1dky.<\/div>\n

„To\u010d\u00ed\u2026 se mi hlava,“ Bill se smutn\u011b kousl do rtu a rozt\u0159\u00e1sl se. Najednou se mu ud\u011blala neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 zima.<\/div>\n
„Vezmu t\u011b dom\u016f, ano? Vysp\u00ed\u0161 se a bude ti l\u00edp,“ Tom jej konej\u0161iv\u011b pohladil po l\u00edci. Kone\u010dky prst\u016f p\u0159itom zavadil o mokr\u00fd pramen Billov\u00fdch tmav\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n
Nebyl zvykl\u00fd d\u011blat n\u011bco podobn\u00e9ho. Nedot\u00fdkal se lid\u00ed, neobj\u00edmal je, nep\u0159ipou\u0161t\u011bl si je k t\u011blu. Ale Bill, Bill byl u\u017e d\u00e1vno uvnit\u0159 n\u011bj. Rozprost\u00edral sv\u00e9 hlubok\u00e9 ko\u0159eny po cel\u00e9m jeho nitru a pomalu vykv\u00e9tal.<\/div>\n
„Nem\u016f-\u017eu j\u00edt do-m\u016f. T\u00e1ta\u2026 bu-de se zlobit.“<\/div>\n
„Vezmu t\u011b k sob\u011b. Zavol\u00e1m tv\u00e9mu otci, n\u011bco si vymysl\u00edm a z\u00edtra t\u011b odvezu dom\u016f, ano?“ Pousm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„Nem\u016f-\u017eu j\u00edt k tob\u011b.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“<\/div>\n
„Styd\u00edm se.“<\/div>\n
Tom si okouzlen\u011b prohl\u00ed\u017eel jeho tv\u00e1\u0159. Byl jako ten vlk. Po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal, kde se tam Bill vzal. Muselo mu jej seslat samotn\u00e9 nebe, aby kone\u010dn\u011b pochopil, \u017ee i on je schopen hlubok\u00fdch cit\u016f.<\/div>\n
\n

\u2026<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Vlk ne\u010dekan\u011b ustrnul. Po dlouh\u00e9 chv\u00edli p\u0159eru\u0161il o\u010dn\u00ed kontakt mezi n\u00edm a ml\u00e1d\u011btem, obr\u00e1til se k n\u011bmu z\u00e1dy, p\u0159i\u010dem\u017e jej ne\u0161ikovn\u011b \u0161vihl chvostem po tv\u00e1\u0159i, ale to jej netr\u00e1pilo. Zaposlouchal se do zvuk\u016f okol\u00ed a n\u00e1hle mu bylo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Zachytil jejich stopu. Zaslechl jejich hladov\u00fd b\u011bh. Bl\u00ed\u017eili se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle. Bylo jich deset, mo\u017en\u00e1 dokonce v\u00edc. Jist\u011b cel\u00e1 sme\u010dka, co\u017e v p\u0159ekladu znamenalo v\u00edc jak patn\u00e1ct hladov\u00fdch pred\u00e1tor\u016f, kte\u0159\u00ed netou\u017eili po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e zab\u00edt cokoli, co by jim p\u0159ineslo \u00falevu po t\u011b\u017ek\u00e9m t\u00fddnu bez potravy. In on byl na tom stejn\u011b. M\u011bl \u0161\u00edlen\u00fd hlad, ale nyn\u00ed jej tr\u00e1pilo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/em><\/div>\n

\u0160\u00edlen\u00fd strach.<\/em><\/div>\n
Zvedl hlavu a v\u011bt\u0159il. Zb\u00fdvalo jim m\u00e9n\u011b ne\u017e dvacet vte\u0159in. P\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo \u010dasu. Ml\u00e1d\u011b bude ji\u017e za chv\u00edli roztrh\u00e1no na kusy. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edli si p\u0159\u00e1l tot\u00e9\u017e a nyn\u00ed mu ta my\u0161lenka zp\u016fsobovala tak silnou bolest, \u017ee na hlad \u00fapln\u011b zapomn\u011bl. Obr\u00e1til se k drobn\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
„B\u011b\u017e dom\u016f!“<\/em><\/div>\n
Srne\u010dek \u0161okovan\u011b zamrkal. „Co\u017ee?“ p\u00edpl, ale nev\u011bdomky couval do bezpe\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Vlk se ve stavu nejv\u011bt\u0161\u00edho zoufalstv\u00ed postavil na zadn\u00ed a nal\u00e9hav\u011b za\u0159val. „B\u011a\u017d!“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Kamenn\u00e1 hora. Jak n\u00e1dhern\u011b d\u011bsiv\u00e9 m\u00edsto. Pln\u00e9 protiklad\u016f a z\u00e1zrak\u016f p\u0159\u00edrody. Tepl\u00fdm vzduchem se nesl z\u00e1van \u010desneku medv\u011bd\u00edho, n\u011bkde nad korunou mohutn\u00e9ho mod\u0159\u00ednu zask\u0159ehotal pt\u00e1\u010dek. Srne\u010dek pouze na chv\u00edli odvr\u00e1til zrak, u\u017e d\u00e9le nedok\u00e1zal sn\u00e9st \u017eivo\u010di\u0161nost vlkova pohledu a utkv\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4258","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4258","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4258"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4258\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4258"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4258"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4258"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}