{"id":4270,"date":"2014-01-30T17:00:00","date_gmt":"2014-01-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4257"},"modified":"2014-01-30T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-30T16:00:00","slug":"never-look-back-ii-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/30\/never-look-back-ii-2\/","title":{"rendered":"Never Look Back II 2."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Shled\u00e1n\u00ed<\/p>\n

<\/strong> Tom<\/p>\n

Bill ud\u011blal krok ke mn\u011b.<\/div>\n

„Tak v\u00e1s tu v\u00edt\u00e1me,“ za\u010dal jsem rychle. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, pro\u010d jsem d\u011blal, \u017ee ho nezn\u00e1m. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Tohle ne\u010dekal. M\u011bl jsem chu\u0165 se \u010f\u00e1belsky zasm\u00e1t. Ale abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, nev\u011bd\u011bl jsem, jak se m\u00e1m chovat, a tak jsem se choval jako idiot. „Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tohle apartm\u00e1 l\u00edb\u00ed,“ usm\u00e1l jsem se.<\/div>\n
„Ale jo, to jo, ale\u2026“ za\u010dal. „Ty si m\u011b nepamatuje\u0161?“ Ostatn\u00ed se na m\u011b zv\u011bdav\u011b pod\u00edvali.<\/div>\n
„Promi\u0148te, ale nev\u00edm, o \u010dem to mluv\u00edte. Dnes se setk\u00e1v\u00e1me poprv\u00e9,“ \u0159ekl jsem klidn\u011b, ale uvnit\u0159 se o m\u011b pokou\u0161ela panika. Bill se zatv\u00e1\u0159il nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„Ty ho zn\u00e1\u0161?“ zeptala se m\u011b Natalie – moje par\u0165a\u010dka.<\/div>\n
„Ne,“ zavr\u010del jsem. C\u00edtil jsem na sob\u011b pohledy v\u0161ech sv\u00fdch koleg\u016f. „Tak sakra, co je?!“ vybuchl jsem. „J\u00e1 ho nezn\u00e1m! Nikdy jsem ho nevid\u011bl! Nechte m\u011b b\u00fdt!“ je\u010del jsem jako pominut\u00fd. Bill se na m\u011b d\u00edval s povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee tahle sc\u00e9na byla na prvn\u00edm stupni \u017eeb\u0159\u00ed\u010dku tot\u00e1ln\u00ed trapnosti. „Okay,“ sklopil jsem hlavu. V\u0161ichni na m\u011b d\u00e1l nech\u00e1pav\u011b civ\u011bli. „Zn\u00e1m ho. Je to n\u011bkdo\u2026 Z moj\u00ed minulosti\u2026“<\/div>\n
\n
\n

Bill<\/p>\n

Aha. Tak jsem pro n\u011bj jen n\u011bkdo z minulosti. Ani jsem nech\u00e1pal, pro\u010d se sna\u017eil d\u011blat, \u017ee m\u011b nezn\u00e1. To jsem mu v\u016fbec nechyb\u011bl\u2026?<\/div>\n

„Jsem Bill Kaulitz z CBI,“ p\u0159edstavil jsem se s fale\u0161n\u00fdm \u00fasm\u011bvem, i kdy\u017e se mi cht\u011blo k\u0159i\u010det na Toma, o co mu sakra jde. Skupinka v pokoji se mi postupn\u011b p\u0159edstavila. Natalie Blue, Matthew Fox a Jeremy Snow. Na v\u0161echny jsem se usm\u00e1l, ale byli mi ukraden\u00ed. Ve\u0161ker\u00e1 moje pozornost se soust\u0159edila pouze na jednoho \u010dlov\u011bka v t\u00e9to m\u00edstnosti. „M\u016f\u017eu s tebou na chv\u00edli mluvit?“ oto\u010dil jsem se na Toma.<\/div>\n
„J-jo, jasn\u011b, mluv,“ vyhrkl.<\/div>\n
„J\u00e1 myslel o samot\u011b,“ povzdechl jsem si.<\/div>\n
„No\u2026 Dob\u0159e. M\u016f\u017eeme j\u00edt na chodbu.“ Nezd\u00e1l se moc nad\u0161en\u00fd. Myslel jsem si, \u017ee si na chodb\u011b promluv\u00edme, ale nevydr\u017eel jsem to. Pevn\u011b jsem ho objal a dlouze pol\u00edbil. Po tomhle jsem tou\u017eil posledn\u00edch p\u011bt let. Po chv\u00edli m\u011b odstr\u010dil.<\/p>\n

„P\u0159esta\u0148\u2026“ vydechl rozechv\u011ble. Pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n

„Pro\u010d?“<\/div>\n
„Ne\u2026 Neple\u0165 se mi u\u017e do \u017eivota,“ vyrazil ze sebe. „M\u00e1m p\u0159\u00edtele. Povedlo se mi za\u010d\u00edt znovu. Nech m\u011b u\u017e bejt\u2026“ V o\u010d\u00edch m\u011bl slzy. Pomalu jsem od n\u011bj odstoupil. Zas\u00e1hlo m\u011b to v\u00edc, ne\u017e jsem si dok\u00e1zal p\u0159ipustit.<\/div>\n
„Tak\u2026 t\u011b nech\u00e1m,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Zd\u00e1lo se, \u017ee se trochu vzpamatoval. Cht\u011bl odej\u00edt, ale j\u00e1 ho chytil za z\u00e1p\u011bst\u00ed. Bez jak\u00fdchkoli emoc\u00ed se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi\u2026“ vydechl jsem zoufale. „Stra\u0161n\u011b moc\u2026“<\/div>\n
„Tohle bude jen o pr\u00e1ci,“ \u0159ekl chladn\u011b a vytrhl ruku z m\u00e9ho sev\u0159en\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Jak chce. Tohle zvl\u00e1dnu\u2026<\/p>\n

Vr\u00e1tili jsme se k Tomov\u00fdm koleg\u016fm. Sna\u017eil jsem se potla\u010dit svou \u017e\u00e1rlivost v\u016f\u010di nim i v\u016f\u010di n\u011bmu\u2026 Ne, nem\u016f\u017eu na to ani myslet.<\/div>\n

„Tak\u017ee\u2026 Co to tu m\u00e1me vlastn\u011b vy\u0161et\u0159ovat?“ zeptal jsem se.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Jde o vra\u017edu. N\u00e1\u0161 mrtv\u00fd se jmenuje Alois Bench,“ za\u010dal Matt. „Je z bohat\u00e9 rodiny, jeho rodi\u010de tu maj\u00ed vysok\u00e9 postaven\u00ed, tak\u017ee z toho bude docela skand\u00e1l, a\u017e se to dostane do m\u00e9di\u00ed\u2026“ Bill zamy\u0161len\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di.<\/div>\n

„J\u00e1 jsem ho taky znal,“ prohodil jsem. V\u0161ichni ke mn\u011b znovu up\u0159eli sv\u00e9 pohledy. „M\u016fj p\u0159\u00edtel se zn\u00e1 s jeho rodinou. Jednou jsem ho potkal na jedn\u00e9 akci.“<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b je ale podez\u0159el\u00fd i tv\u016fj… p\u0159\u00edtel,“ \u0159ekl Bill. Zpra\u017eil jsem ho pohledem. Te\u010f jsem tady \u0161\u00e9f j\u00e1, ne on. Oto\u010dil jsem se ke sv\u00e9mu t\u00fdmu.<\/div>\n
„Prove\u010fte ho tady a uka\u017ete mu, kde co je,“ zadal jsem pokyny. „J\u00e1 p\u016fjdu.“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Ve\u010der jsem doma sed\u011bl na posteli a obj\u00edmal si kolena. Sna\u017eil jsem se p\u0159ij\u00edt na to, co jsem komu ud\u011blal, \u017ee to musel b\u00fdt zrovna on. Mo\u017en\u00e1 to byl osud? V tom p\u0159\u00edpad\u011b je ale p\u011bkn\u011b krut\u00fd. Za\u0159\u00eddil, aby mi zk\u0159\u00ed\u017eil cestu p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy jsem se kone\u010dn\u011b oklepal z v\u011bc\u00ed, co se kdysi staly.<\/p>\n

I p\u0159esto, \u017ee jsem necht\u011bl bre\u010det, jsem ti\u0161e vzlyknul. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem nemohl zapomenout na to, co jsem k n\u011bmu c\u00edtil. Ale\u2026 je spr\u00e1vn\u00e9 pou\u017e\u00edvat minul\u00fd \u010das? Sakra, do prdele!<\/div>\n

Za\u0165atou p\u011bst\u00ed jsem pra\u0161til do matrace. Pro\u010d\u2026? Pro\u010d se to muselo st\u00e1t zrovna mn\u011b.<\/div>\n
Najednou se ve dve\u0159\u00edch objevil Harrold.<\/p>\n

„Co ti je?“ zeptal se tvrd\u00fdm hlasem. Ne, \u017ee by m\u011b p\u0159i\u0161el obejmout a ut\u011b\u0161it tak, jako to d\u011blal\u2026 Bill, ale on jen st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a sna\u017eil se o starostliv\u00fd pohled. Ne\u0161\u0165astn\u011b jsem si projel prsty svoje cop\u00e1nky a zabo\u0159il si hlavu mezi kolena. „\u0158ekne\u0161 mi, co se stalo?“ nal\u00e9hal Harry.<\/div>\n

„Nic\u2026 To nic,“ vykoktal jsem. „Jen je toho na m\u011b asi trochu moc. P\u016fjdu si d\u00e1t koupel.“ Zvedl jsem se a pro\u0161el kolem n\u011bho do koupelny.<\/p>\n

„Dob\u0159e, j\u00e1 budu ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i, tak m\u011b neru\u0161,“ zavolal za mnou je\u0161t\u011b. Poslu\u0161n\u011b jsem k\u00fdvnul a zav\u0159el se do koupelny. Napustil jsem si vodu a za\u010dal se svl\u00e9kat. Ud\u011blal jsem si p\u011bnu a pak s unaven\u00fdm v\u00fddechem ulehl do pln\u00e9 vany. P\u0159ipadalo mi, jako by ze m\u011b voda sm\u00fdvala v\u0161echen stres. Ale co bylo hor\u0161\u00ed, bolest s vodou odplout nedok\u00e1zala. Zav\u0159el jsem o\u010di a sna\u017eil se potla\u010dit ve\u0161ker\u00e9 slzy, kter\u00e9 se draly ven.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Shled\u00e1n\u00ed Tom Bill ud\u011blal krok ke mn\u011b. „Tak v\u00e1s tu v\u00edt\u00e1me,“ za\u010dal jsem rychle. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, pro\u010d jsem d\u011blal, \u017ee ho nezn\u00e1m. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Tohle ne\u010dekal. M\u011bl jsem chu\u0165 se \u010f\u00e1belsky zasm\u00e1t. Ale abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, nev\u011bd\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[582],"tags":[],"class_list":["post-4270","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4270","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4270"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4270\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4270"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4270"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4270"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}