{"id":4271,"date":"2014-01-29T18:00:00","date_gmt":"2014-01-29T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4258"},"modified":"2014-01-29T18:00:00","modified_gmt":"2014-01-29T17:00:00","slug":"balance-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/29\/balance-5\/","title":{"rendered":"Balance 5."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Mezi zv\u00ed\u0159aty to u\u017e tak chod\u00ed. Slab\u0161\u00ed jedinci, ni\u017e\u0161\u00ed stupe\u0148 potravinov\u00e9ho \u0159et\u011bzce, b\u00fdvaj\u00ed obl\u00edbenou pochoutkou jin\u00fdch. Ve sv\u011bt\u011b lesn\u00edch zv\u00ed\u0159at jsou vlci ji\u017e cel\u00e9 v\u011bky \u0159azeni k t\u011bm nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edm tvor\u016fm. Za ob\u011b\u0165 jim padaj\u00ed nejenom b\u00fdlo\u017eravci, ale i men\u0161\u00ed maso\u017erav\u00e1 zv\u00ed\u0159ata, neschopn\u00e1 se br\u00e1nit. Maj\u00ed skv\u011bl\u00fd orienta\u010dn\u00ed smysl, vyc\u00edt\u00ed svou ko\u0159ist na m\u00edle daleko, zaslechnou ji i ze vzd\u00e1lenosti n\u011bkolika kilometr\u016f. Pouze hmat. To jedin\u00e9 vlk\u016fm nenapom\u00e1h\u00e1 v hled\u00e1n\u00ed potravy, nebo\u0165 je slab\u011b vyvinut.<\/em><\/div>\n
Tohle bylo to nej\u010dast\u011bj\u0161\u00ed, co mal\u00fd srne\u010dek spole\u010dn\u011b s ostatn\u00edmi sourozenci sl\u00fdch\u00e1val od sv\u00e9 matky. Varovala je. Cht\u011bla v nich vzbudit strach, respekt a p\u0159irozenou nen\u00e1vist, a zat\u00edmco se v o\u010d\u00edch jeho star\u0161\u00edch sourozenc\u016f skute\u010dn\u011b jevilo zd\u011b\u0161en\u00ed, on z jak\u00fdchsi zvl\u00e1\u0161tn\u00edch d\u016fvod\u016f strach nepoci\u0165oval.<\/p>\n

Kdy\u017e se s t\u00edm pozd\u011bji p\u0159iznal sv\u00fdm bratr\u016fm, vysm\u00e1li se mu. Pr\u00fd je mal\u00fd a hloup\u00fd, a \u017ee o lese za jejich obydl\u00edm nev\u00ed v\u016fbec nic. Varovali jej, \u017ee matka v\u00ed, o \u010dem mluv\u00ed a \u017ee by m\u011bl n\u00e1sledovat jejich p\u0159\u00edkladu a tak\u00e9 ji poslechnout. Vyh\u00fdbat se ob\u00e1van\u00e9 kamenn\u00e9 ho\u0159e, u kter\u00e9 s oblibou sl\u00eddil alfa samec m\u00edstn\u00ed sme\u010dky a vyhl\u00ed\u017eel svou budouc\u00ed ko\u0159ist.<\/em><\/p>\n

Ml\u00e1d\u011b nebylo natolik hloup\u00e9, aby se vydalo do kopc\u016f, ale ani natolik zbab\u011bl\u00e9, aby se o to nep\u0159estalo pokou\u0161et. Den co den chodilo na jemu zak\u00e1zan\u00e9 m\u00edsto a ze vzd\u00e1lenosti n\u011bkolika metr\u016f, ukryto za statn\u00fdm mod\u0159\u00ednem, p\u00e1tralo po sv\u00e9m ob\u00e1van\u00e9m nep\u0159\u00edteli. Myslelo si, \u017ee matka i sourozenci l\u017eou, proto\u017ee za cel\u00e9 dny nespat\u0159ilo nic neobvykl\u00e9ho. Pouze rozlehlou, zdivo\u010delou p\u0159\u00edrodu, jej\u00ed drobn\u00e9 obyvatele a symbioticky \u017eij\u00edc\u00ed spole\u010denstv\u00ed hmyzu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

\n
Na \u00fasvitu dal\u0161\u00edho dne, v\u0161ak do\u0161lo k ne\u010dekan\u00e9mu setk\u00e1n\u00ed. P\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu zezadu. Ml\u00e1d\u011b nem\u011blo o jeho p\u0159\u00edtomnosti ani tu\u0161en\u00ed, dokud nezaslechlo zlov\u011bstn\u00e9 zavr\u010den\u00ed. Mohl jej okam\u017eit\u011b zab\u00edt. Sotva by se stihlo oto\u010dit, u\u017e mohlo b\u00fdt po n\u011bm. Neud\u011blal tak. Dovolil mu oto\u010dit se. Poskytl mu je\u0161t\u011b n\u011bkolik vz\u00e1cn\u00fdch minut \u017eivota a ml\u00e1d\u011b je nehodlalo jenom tak promrhat. Na vratk\u00fdch nohou odv\u00e1\u017en\u011b hled\u011blo do o\u010d\u00ed smrti a \u010dekalo na chv\u00edli konce.<\/em><\/div>\n
Ta v\u0161ak po\u0159\u00e1d nep\u0159ich\u00e1zela\u2026<\/em><\/p>\n

<\/div>\n

…<\/em><\/div>\n
\n

Bill pomalu p\u0159istupoval bl\u00ed\u017e, v roli mal\u00e9 kolou\u0161ka hled\u011bl do velik\u00fdch, nep\u0159edv\u00eddateln\u00fdch o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch v\u0161ak nenach\u00e1zel nebezpe\u010d\u00ed, pouze n\u011bco zcela nov\u00e9ho a neo\u010dek\u00e1van\u00e9ho. Kdo v\u00ed, co to bylo za pocit. Neum\u011bl jej identifikovat. \u010clov\u011bk t\u011b\u017ece rozezn\u00e1v\u00e1 n\u011bco, s \u010d\u00edm se nikdy p\u0159edt\u00edm nesetkal. Mo\u017en\u00e1 to bylo poku\u0161en\u00ed. P\u0159ita\u017elivost. Nebo jen oby\u010dejn\u00e1 pot\u0159eba b\u00fdt s n\u011bk\u00fdm b\u011bhem osam\u011bl\u00e9 chv\u00edle. Kdy\u017e se vzd\u00e1lenost mezi nimi zredukovala na m\u00e9n\u011b, ne\u017e dva metry zastavil a t\u011b\u017ece polkl. C\u00edtil, jak rychle mu tlu\u010de srdce, jak prudce a nepravideln\u011b se zved\u00e1 jeho hru\u010f. Mohl pouze odhadovat, zdali je i jeho dech stejn\u011b rozt\u0159esen\u00fd jako on s\u00e1m.<\/p>\n

„Ahoj, Bille.“<\/div>\n

Pousm\u00e1l se. Tak\u017ee u\u017e znal jeho jm\u00e9no. „\u010cetl jsi kn\u00ed\u017e-ku.“<\/div>\n
Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil. Ze dvou metr\u016f se n\u00e1hle st\u00e1l posledn\u00ed metr voln\u00e9ho prostoru.<\/div>\n
„\u010cetl,“ odpov\u011bd\u011bl tich\u00fdm t\u00f3nem a ve slab\u00e9m sv\u011btle sledoval Billovu bledou tv\u00e1\u0159. „Nezept\u00e1\u0161 se, zda se mi l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
V\u0161iml si, \u017ee Bill o krok ustoupil, na rtech mu v\u0161ak i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val drobn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„N\u011bkdy\u2026 se do\u010dk\u00e1me odpo-v\u011bd\u00ed pouze tehdy\u2026 kdy\u017e se p\u0159esta\u2026 p\u0159estaneme pt\u00e1t.“<\/p>\n

Tom\u016fv \u017ealudek ud\u011blal prudk\u00fd kotrmelec a za ka\u017ed\u00fdm Billov\u00fdm slovem ud\u011blal dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed, tak\u017ee m\u011bl pocit, \u017ee se cel\u00e9 jeho nitro ocit\u00e1 v epicentru zem\u011bt\u0159esen\u00ed. C\u00edtil, jak se mu pot\u00ed ruce, sotva se dok\u00e1zal soust\u0159edit na Billova slova. L\u00edbila se mu jeho inteligence i odstup, kter\u00fd se sna\u017eil dodr\u017eovat. Nep\u0159ekro\u010dit hranici. P\u0159esn\u011b to bylo i jeho heslem. I kdy\u017e nyn\u00ed bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 se j\u00edm \u0159\u00eddit. St\u00e1l na p\u0159\u00edli\u0161 tenk\u00e9m ledu, bo\u0159\u00edc\u00edm se pod jeho v\u00e1hou a m\u011bl na vybranou ze dvou mo\u017enost\u00ed. Sko\u010dit napravo nebo nalevo. V nejhor\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b z\u016fstat st\u00e1t a utopit se. Z\u016fstat p\u0159ed hranic\u00ed, nebo postoupit za ni. Zad\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. Rozhodly za n\u011bj.<\/p>\n

„Tak\u017ee,“ rozpa\u010dit\u011b se rozhl\u00e9dl kolem sebe, p\u00e1traj\u00edc po op\u011brn\u00e9m bodu. „Tohle je tvoje t\u0159\u00edda?“<\/div>\n

Zd\u00e1lo se, \u017ee Billa jeho ot\u00e1zka zaujala. Horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvl a do\u0161el op\u011bt k prvn\u00ed \u0159ad\u011b drobn\u00fdch stol\u016f a \u017eidli\u010dek.<\/div>\n
„Tady,“ nadechl se a uk\u00e1zal na dv\u011b m\u00edsta p\u0159esn\u011b naproti sv\u00e9mu stolu. „Tady sed\u00ed\u2026 Lenka. Je to nej-byst\u0159ej\u0161\u00ed holka\u2026 ze t\u0159\u00eddy. Jej\u00ed soused Artur, mi zase\u2026 nejv\u00edce p\u0159irostl k srdci. Jsou mu teprve\u2026 t\u0159i roky.“<\/div>\n
Do\u0161el k vedlej\u0161\u00ed \u0159ad\u011b a pomalu seznamoval Toma se zbytkem sv\u00e9 t\u0159\u00eddy. Se svou milovanou skupinkou d\u011bt\u00ed, spolubojovn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed v\u0161ak na rozd\u00edl od n\u011bj m\u011bli velikou \u0161anci vyl\u00e9\u010dit se.<\/div>\n
„A komupak pat\u0159\u00ed tahle \u017eidle?“ zeptal se Tom a opatrn\u011b se posadil na n\u00edzk\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd p\u0159edm\u011bt, po sv\u00e9m prav\u00e9m boku.<\/div>\n
„Ta byla moje,“ bylo mu tichou odpov\u011bd\u00ed a d\u0159\u00edv, ne\u017e sta\u010dil jakkoli reagovat, se mu Bill oto\u010dil z\u00e1dy. Ze stolu vzal misku ln\u011bn\u00fdch su\u0161enek ze v\u010derej\u0161ka a pomal\u00fdm krokem m\u00ed\u0159il zp\u011bt k Tomovi. Doprov\u00e1zen jeho smutn\u00fdm pohledem, polo\u017eil su\u0161enky na jeden z mal\u00fdch stol\u016f a posadil se naproti n\u011bmu. Zvedl tv\u00e1\u0159 a v\u011bnoval Tomovi sm\u00ed\u0159liv\u00fd pohled. „Te\u010f pat\u0159\u00ed jed-n\u00e9 hol\u010di\u010dce.“<\/p>\n

„Bille, omlouv\u00e1m se. Necht\u011bl jsem s t\u00edmhle za\u010d\u00ednat. Nev\u011bd\u011bl jsem\u2026“<\/div>\n

„Jak bys to\u2026 mohl v\u011bd\u011bt?“ koutky Billov\u00fdch rt\u016f se zvedly v plach\u00e9m \u00fasm\u011bvu. „J\u00e1 ne-v\u00edm ani tv\u00e9 jm\u00e9no.“<\/div>\n
„Tom,“ odpov\u011bd\u011bl t\u0159esouc\u00edm se hlasem, o\u010dima i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val viset na Billov\u00fdch usm\u00edvaj\u00edc\u00edch se \u00fastech. Ve zlatist\u00e9m sv\u011btle, poch\u00e1zej\u00edc\u00edm z doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed sv\u00edce, z\u00edskal k\u0159ehk\u00fd ba a\u017e magick\u00fd n\u00e1dech.<\/div>\n
„Jako v t\u00e9 poh\u00e1d-ce. O ko\u010dce a my\u0161i.“<\/div>\n
A kdy\u017e promluvil, v\u0161echno kolem n\u011bj se zd\u00e1lo b\u00fdt je\u0161t\u011b magi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed. Tom si nebyl celkem jist\u00fd, \u010d\u00edm to bylo. Mo\u017en\u00e1 kolem sebe vyza\u0159oval n\u011bco, co nebylo jeho o\u010d\u00edm dovoleno spat\u0159it, ale c\u00edtil to. V Billov\u011b bl\u00edzkosti se c\u00edtil \u00fapln\u011b jinak. Zapom\u00ednal na probl\u00e9my. Ve\u0161ker\u00e9 starosti se jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9 h\u016flky m\u011bnily v malichernost. Sv\u011bt z\u00edsk\u00e1val i jin\u00e9 barvy, nejenom \u010dernou a b\u00edlou, a byl mnohem opravdov\u011bj\u0161\u00ed. A p\u0159esto m\u011bl pocit, \u017ee pokud by nat\u00e1hl ruku v touze dotknout se jej, zachytil by pouze vzduch. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee je skute\u010dn\u00fd. \u017de stejn\u011b jako on \u017eije. D\u00fdch\u00e1. \u017de je mo\u017en\u00e1 stejn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed, jako byl on s\u00e1m.<\/p>\n

„P\u0159esn\u011b, jako v t\u00e9 poh\u00e1dce,“ pousm\u00e1l se a rychle se nat\u00e1hl pro jednu ze su\u0161enek, aby t\u00edm zam\u011bstnal sv\u00e9 chv\u011bj\u00edc\u00ed se prsty. Teprve pot\u00e9, co si odhryzl po\u0159\u00e1dn\u00e9 sousto, pochopil v\u00fdznam Billovy vesel\u00e9 jiskry v o\u010d\u00edch. „Co to je?“ zeptal se, prskaje, a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil spolknout sousto p\u0159edt\u00edm, ne\u017e nad n\u00edm vyhraje zdrav\u00fd rozum a vyplivne ho.<\/div>\n

Bill se hrav\u011b kousl do rtu. „Su\u0161enky z ln\u011b-\u2026 ln\u011b-n\u00fdch sem\u00ednek.“<\/div>\n
Tom zmaten\u011b vykulil o\u010di. „Z \u010deho?!“ Pro d\u00edt\u011b odchovan\u00e9 na \u010dokol\u00e1d\u011b a ve\u0161ker\u00fdch sladk\u00fdch po\u017eitc\u00edch hmotn\u00e9ho sv\u011bta, byl pojem ln\u011bn\u00e9 sem\u00ednko \u00fapln\u011b ciz\u00ed.<\/div>\n
„Ln\u011bn\u00e1 sem-\u00ednka jsou hodn\u011b zdrav\u00e1. T\u00e1ta chce, abych p\u0159ed opera-c\u00ed nabral hod-n\u011b s\u00edly a douf\u00e1\u2026 douf\u00e1, \u017ee tohle k tomu dopo-m\u016f\u017ee.“<\/div>\n
P\u0159i my\u0161lence na otce mu povadly koutky rt\u016f, p\u0159estal se usm\u00edvat a zad\u00edval se do pr\u00e1zdna. Toma v\u0161ak zaujalo n\u011bco jin\u00e9ho.<\/p>\n

„\u010cek\u00e1 t\u011b operace?“ Ani s\u00e1m netu\u0161il, pro\u010d jej ta informace natolik zaujala. „Kdy?“ zeptal se je\u0161t\u011b dychtiv\u011bji.<\/div>\n

Bill sklesle pokr\u010dil rameny, jako by to pro n\u011bj nic neznamenalo.<\/div>\n
„Po sv\u00e1tc\u00edch. Dal-\u0161\u00ed z mnoha,“ dodal a b\u0159\u00ed\u0161kem prstu ryl do misky se su\u0161enkami. Sna\u017eil se myslet pouze na hezk\u00e9 v\u011bci a u\u017e\u00edvat si chv\u00edle, kdy byl Tom u n\u011bj, ale bylo to t\u011b\u017ek\u00e9. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d na sob\u011b c\u00edtil trpkou pachu\u0165 otcova chov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Z mnoha? Tak\u017ee t-t\u011bch operac\u00ed bylo v\u00edc?“<\/div>\n
„Ano. \u017d\u00e1d-n\u00e1 nezabrala. A ani tahle \u2026ne-nebude v\u00fdjimkou.“ Prstem obkresloval ornament na porcel\u00e1nov\u00e9 misce a soust\u0159edil se pouze na Tomovu v\u016fni. Stejn\u011b sladkou a p\u0159\u00edjemnou, jako v\u016fn\u011b vonn\u00e9 sv\u00edce, kterou se mu poda\u0159ilo sehnat.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se naklonil p\u0159es st\u016fl a pohl\u00e9dl \u010dernovl\u00e1skovi do posmutn\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed. Cht\u011bl se o n\u011bm dozv\u011bd\u011bt v\u00edc. Cht\u011bl jej poznat. Cht\u011bl pochopit jeho p\u0159\u00edb\u011bh a naleznout spojitost mezi n\u00edm a p\u0159\u00edb\u011bhem mal\u00e9ho srn\u010d\u00edho ml\u00e1d\u011bte.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsi o sluch p\u0159i t\u00e9 nehod\u011b?“<\/div>\n
Mrzelo jej, \u017ee svou ot\u00e1zku polo\u017eil takhle p\u0159\u00edmo, ale netu\u0161il, jak jinak by se m\u011bl zeptat. Pracoval u nich dost dlouho na to, aby zachytil \u00fatr\u017eky rozhovor\u016f pomlouvaj\u00edc\u00edch ukl\u00edze\u010dek a vychovatelek. Zejm\u00e9na Bertu, star\u0161\u00ed, zv\u011bdavou uklize\u010dku a jej\u00ed vnu\u010dku Lucii, zaj\u00edmal \u017eivot jejich zam\u011bstnavatel\u016f natolik, \u017ee byli neust\u00e1l\u00fdm t\u00e9matem jejich rozhovor\u016f.<\/div>\n
Bill se na chv\u00edli zasekl, pouze bezmocn\u011b hled\u011bl do hloubi p\u0159ita\u017eliv\u00fdch o\u010d\u00ed naproti, ne\u017e se odv\u00e1\u017eil odpov\u011bd\u011bt. Zavrt\u011bl hlavou a nerv\u00f3zn\u011b se o\u0161il.<\/div>\n
„Narodil jsem se tak,“ o\u010di se mu op\u011bt zalily slzami. „U t\u00e9 ne-hody jsem\u2026 j-jsem p\u0159i\u0161el o maminku a star-\u0161\u00ed sestru. By-ly mi \u010dty\u0159i.“<\/p>\n

V\u00edc k tomu \u0159\u00edct nedok\u00e1zal. S\u00e1m byl nesm\u00edrn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee si na ten den nepamatoval. V\u011bd\u011bl pouze to, \u017ee jeho otec po n\u00e1vratu z divadeln\u00edho p\u0159edstaven\u00ed nezvl\u00e1dl \u0159\u00edzen\u00ed, na kluzk\u00e9 silnici dostal smyk a narazil celou pravou stranou vozidla do stromu. Nemohl se zbavit my\u0161lenky, \u017ee pokud by alespo\u0148 jeho sestra sed\u011bla na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b, p\u0159e\u017eila by. Tak m\u00e1lo sta\u010dilo k tomu, aby bylo v\u0161echno jinak. Ale nebylo.<\/p>\n

„Tak\u00e9 jsem ztratil jednoho z rodi\u010d\u016f. Otce. Byl jsem je\u0161t\u011b mal\u00fd a popravd\u011b si na n\u011bj moc nepamatuju.“<\/div>\n

„J\u00e1 si vzpom\u00edn\u00e1m na\u2026 v\u016f-ni jej\u00edch vla-s\u016f. A n\u011b-hu, se kterou se m\u011b dot\u00fdka-la.“<\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l. Neum\u011bl si p\u0159edstavit nikoho, kdo by se Billa dot\u00fdkal jinak ne\u017e s n\u011bhou. Kdy\u017e se na n\u011bj tak d\u00edval, bylo mu a\u017e l\u00edto, \u017ee s t\u00edm za\u010d\u00ednal. Vypadal tak smutn\u011b, \u017ee m\u011bl chu\u0165 vst\u00e1t a p\u0159itisknout jej k sob\u011b. Hladit jej po z\u00e1dech a vdechovat jeho v\u016fni. Ud\u011blal by cokoliv na sv\u011bt\u011b, aby op\u011bt spat\u0159il jeho \u00fasm\u011bv. Obr\u00e1til tv\u00e1\u0159 a o\u010dima zal\u00e9tl k velik\u00fdm okn\u016fm, za kter\u00fdmi hust\u011b sn\u011b\u017eilo. Sn\u00edh mu p\u0159ipomn\u011bl bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se V\u00e1noce a ty zase nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed stromek, jak\u00fd kdy spat\u0159il.<\/p>\n

„V kolik m\u00e1\u0161 b\u00fdt doma?“ zeptal se.<\/div>\n

Bill se pod\u00edval na hodinky a chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel. „Za dvacet mi-nut mi jede auto-bus.“<\/div>\n
„Pokud ti sl\u00edb\u00edm, \u017ee t\u011b pak odvezu dom\u016f, za\u0161el bys se mnou na jeden ve\u010d\u00edrek?“<\/div>\n
„Ve\u010d\u00edrek?“<\/div>\n
Bill se nedok\u00e1zal ubr\u00e1nit p\u0159ekvapen\u00ed. Nikdy na \u017e\u00e1dn\u00e9m nebyl. S oblibou se stranil podobn\u00fdch akc\u00ed. Nem\u011bl r\u00e1d velik\u00e9 skupiny lid\u00ed, proto\u017ee si mezi nimi v\u00edc ne\u017e kdy jindy uv\u011bdomoval, \u017ee je jin\u00fd. Podle slov jeho otce – nemocn\u00fd. Zat\u00edmco se v\u0161ichni sm\u00e1li, poslouchali hudbu a oslavovali, on byl uzav\u0159en ve sv\u00e9 tich\u00e9 bublin\u011b, mimo jejich z\u00e1bavn\u00fd sv\u011bt.<\/div>\n
„Ano.“ Tom to necht\u011bl vzd\u00e1t. „Moje univerzita dnes po\u0159\u00e1d\u00e1 p\u0159edv\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek a j\u00e1 bych ti moc r\u00e1d n\u011bco uk\u00e1zal. V\u011b\u0159 mi, bude se ti tam l\u00edbit. Je to tam kr\u00e1sn\u011b vyzdoben\u00e9 a tak\u00e9 je tam kopa j\u00eddla a pit\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00e9 su\u0161enky z p\u0161eni\u010dn\u00fdch klas\u016f.“<\/div>\n
„Ln\u011bn\u00fdch sem\u00ednek,“ poopravil jej Bill a op\u011bt se usm\u00edval. „Maj\u00ed tam i jable\u010d-n\u00fd kol\u00e1\u010d? Ten m\u00e1m r\u00e1d.“<\/div>\n
Jeho roztomilost Tomovi ji\u017e op\u011bt vyr\u00e1\u017eela dech. M\u011bl chu\u0165 sev\u0159\u00edt jej v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako tu nejmilovan\u011bj\u0161\u00ed hra\u010dku. M\u00edsto toho mu v\u0161ak pouze op\u011btoval \u00fasm\u011bv a odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00fd tam pro tebe najdu.“<\/p>\n

<\/div>\n

…<\/div>\n
\n

Kdy\u017e Tom podruh\u00e9 v ten ve\u010der vstoupil do slavnostn\u011b vyzdoben\u00e9 auly, p\u0159ipadalo mu, \u017ee tam p\u0159edt\u00edm ani nebyl. Nebo skrz ni p\u0159ech\u00e1zel, ani\u017e by j\u00ed v\u011bnoval pozornost. Teprve nyn\u00ed, s Billem po boku a h\u0159ejiv\u00fdm pocitem na prsou, si v\u0161iml jej\u00ed majest\u00e1tnosti a velkoleposti. V\u00fdzdoba mu p\u0159i\u0161la je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ot\u0159epan\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed p\u00edsni\u010dky mu najednou v\u016fbec nevadily. Jedin\u00e9, na \u010dem se zna\u010dn\u011b projevil posun \u010dasu, byl stav jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f. Ti, kte\u0159\u00ed p\u0159ed jeho odchodem teprve za\u010d\u00ednali pop\u00edjet, se nyn\u00ed p\u0159iopile usm\u00edvali a hlasit\u011b zp\u00edvali spole\u010dn\u011b se zp\u011bv\u00e1kem zn\u011bj\u00edc\u00edm z repr\u00e1k\u016f, ti, kte\u0159\u00ed se u\u017e p\u0159edt\u00edm pou\u0161t\u011bli do prapodivn\u00fdch tane\u010dn\u00edch kreac\u00ed, do sebe v rychlosti tla\u010dili posledn\u00ed pan\u00e1ky p\u0159edt\u00edm, ne\u017e skon\u010d\u00ed jako t\u0159et\u00ed skupina lid\u00ed sp\u00edc\u00ed s hlavou na stole nebo u z\u00e1chodov\u00e9 m\u00edsy. I tak se mu zd\u00e1lo, \u017ee tam bylo n\u011bjak moc lid\u00ed. Hrnuli se na n\u011b ze v\u0161ech stran, a kdy\u017e se ohl\u00e9dl a pod\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed, spat\u0159il v nich strach.<\/p>\n

V\u0161imnul si v\u0161ak nejenom strachu, ale tak\u00e9 Billovy vn\u011bj\u0161\u00ed kr\u00e1sy, kterou si mohl poprv\u00e9 prohl\u00e9dnout jinak ne\u017e ve st\u00ednu noci nebo matn\u00e9m sv\u011btle sv\u00edce. Smetanov\u00e1 k\u016f\u017ee, hn\u011bd\u00e9, pronikav\u00e9 o\u010di lemov\u00e1ny dlouh\u00fdmi \u0159asami, pln\u00e9 rty podtrhuj\u00edc\u00ed dokonalou symetrii jeho tv\u00e1\u0159e. Byl n\u00e1dhern\u00fd.<\/div>\n

Jednal zcela impulzivn\u011b. V mo\u0159i p\u0159iopil\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed a natahuj\u00edc\u00edch se kon\u010detin nalezl tu spr\u00e1vnou. Chytil jej za ruku a p\u0159ivinul jej k sob\u011b tak, aby je val\u00edc\u00ed se dav nemohl rozd\u011blit. Sna\u017eil se co nejrychleji protla\u010dit ke sv\u00e9mu c\u00edli.<\/p>\n

B\u011bhem chv\u00edle byli na m\u00edst\u011b. I kdy\u017e se jak stav lid\u00ed, tak mno\u017estv\u00ed spo\u0159\u00e1dan\u00e9ho alkoholu m\u011bnilo rychlost\u00ed blesku, kouzeln\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed stromek byl na\u0161t\u011bst\u00ed po\u0159\u00e1d stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd.<\/div>\n

Bill se pustil Tomovy dlan\u011b, aby mohl popoj\u00edt bl\u00ed\u017e, nat\u00e1hl ruku a kone\u010dky prst\u016f pohladil stejnou ozdobu and\u011bla jako p\u0159edt\u00edm Tom, p\u0159i\u010dem\u017e ohromen\u011b hled\u011bl na vysokou jedli\u010dku plnou ozdob r\u016fzn\u00fdch tvar\u016f a odst\u00edn\u016f kr\u00e9mov\u00e9. Tom zase ohromen\u011b hled\u011bl na n\u011bj. Byl opravdov\u00fd. Na ruce je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d c\u00edtil teplo s\u00e1laj\u00edc\u00ed z jeho drobn\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 dlan\u011b stejn\u011b intenzivn\u011b jako v\u016fni, kter\u00e9 m\u011bl plnou hlavu.<\/p>\n

„Je to\u2026 n\u00e1dhera.“ Ze zamy\u0161len\u00ed jej vytrhlo a\u017e Billovo obdivn\u00e9 uzn\u00e1n\u00ed. Oto\u010dil se na n\u011bj, cel\u00e1 tv\u00e1\u0159 mu n\u00e1hle doslova z\u00e1\u0159ila. „Nikdy p\u0159ed-t\u00edm jsem takov\u00fd stromek\u2026 nevid\u011bl. D\u011b-kuji, \u017ee jsi m\u011b sem vzal.“ Pla\u0161e sklonil tv\u00e1\u0159 a zhluboka se nadechl. Srdce mu tlouklo tak \u0161\u00edlen\u00fdm tempem, \u017ee to nemohlo b\u00fdt norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n

„Tak\u017ee se ti l\u00edb\u00ed? To jsem r\u00e1d.“<\/div>\n
„Moc se mi l\u00edb\u00ed, ale\u2026 Tome\u2026 t-t\u011bch lid\u00ed je tady na m\u011b moc,“ rozhl\u00e9dl se kolem sebe a v\u0161iml si, \u017ee je st\u0159edobodem pozornosti skupinky p\u011bti holek. \u010cty\u0159i z nich se sna\u017eily udr\u017eet na nohou vysokou brunetu, kter\u00e1 jim to nem\u00ednila uleh\u010dit a ze v\u0161ech sil do nich strkala, a\u017e dokud se jejich pohledy nesetkaly a ona nez\u016fstala zcela paralyzov\u00e1na.<\/div>\n
„V\u016fbec si jich nev\u0161\u00edmej,“ Tom jej op\u011bt chytil za ruku, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017eil nev\u011b\u0159\u00edcn\u00e9 pohledy i ostatn\u00edch d\u00edvek. „Najdeme kol\u00e1\u010d a rad\u011bji p\u016fjdeme, ano?“ Bill rychle p\u0159ik\u00fdvl a poslu\u0161n\u011b jej n\u00e1sledoval.<\/p>\n

Sotva v\u0161ak sta\u010dili p\u0159ej\u00edt n\u011bkolik metr\u016f, ne\u017e Tom zastavil tak prudce, \u017ee se Bill nestihl zastavit a narazil do n\u011bj. Nebyl si jist\u00fd t\u00edm, co se stalo, to, zda n\u011bco \u0159ekl, pro n\u011bj bylo je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1hadou. Ne\u010dekan\u011b rychle se rozb\u011bhl k jednomu ze vzd\u00e1len\u00fdch stol\u016f a Billa t\u00e1hl s sebou. Kdy\u017e nakonec op\u011bt zastavili, Billovi se naskytl pohled na kluka sp\u00edc\u00edho pod stolem, se svazkem pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 mu slou\u017eily jako pol\u0161t\u00e1\u0159. Kudrnat\u00e9 rezav\u00e9 vlasy m\u011bl rozcuchan\u00e9 a polit\u00e9 \u010d\u00edmsi, co neum\u011bl identifikovat, alkohol z n\u011bj t\u00e1hl na metry daleko.<\/p>\n

„Flinne!“ Tom se okam\u017eit\u011b sehnul pod st\u016fl a zat\u0159\u00e1sl j\u00edm. „Flinne, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“<\/div>\n

Kluk se ospale zamlel, po chv\u00edli pootev\u0159el o\u010di, a kdy\u017e nad sebou spat\u0159il Tomovu tv\u00e1\u0159, v\u011bnoval mu plach\u00fd, opil\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill nem\u011bl pochyb. Ten kluk pil poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b.<\/div>\n
„Flinne, cos to vyv\u00e1d\u011bl?“ Tom mu pomohl posadit se, Billovi podal jeho v\u011bci, v\u010detn\u011b zlomen\u00fdch dioptrick\u00fdch br\u00fdl\u00ed, kter\u00e9 musel n\u011bkdo roz\u0161l\u00e1pnout, a p\u0159ehodil si kolem krku jeho prav\u00e9 rameno. S t\u00edm lev\u00fdm mu ochotn\u011b pomohl Bill, kter\u00fd se pod t\u00edhou Flinnova t\u011bla zna\u010dn\u011b proh\u00fdbal.<\/div>\n
„Tome\u2026j-j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt dom\u016f. Mus\u00edm si dod\u011blat \u00fakol z geometrie.“<\/div>\n
Tom nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee i v takov\u00e9m stavu byla \u0161kola t\u00edm jedin\u00fdm, na co myslel. Nemotorn\u011b a zna\u010dn\u011b zpomaleni Flinnov\u00fdm tan\u010d\u00edc\u00edm t\u011blem postupovali ke dve\u0159\u00edm. Flinn se pustil nejenom do napodobov\u00e1n\u00ed tane\u010dn\u00edk\u016f z obl\u00edben\u00e9ho ve\u010dern\u00edho po\u0159adu sv\u00e9 matky, ale tak\u00e9 do toho za\u010dal zp\u00edvat a Tom si v tu chv\u00edli, i kdy\u017e velice nerad uv\u011bdomil, jak moc Billovi z\u00e1vid\u00ed, \u017ee to nemus\u00ed poslouchat.<\/p>\n

U dve\u0159\u00ed se Flinn ne\u010dekan\u011b zastavil, zad\u00edval se na Billa a pot\u00e9 se p\u0159isunul k Tomovi, jako by se mu cht\u011bl sv\u011b\u0159it s n\u011bjak\u00fdm tajemstv\u00edm.<\/div>\n

„Je to kluk,“ prskal, hlava se mu nebezpe\u010dn\u011b nakl\u00e1n\u011bla na jednu stranu.<\/div>\n
„Hm, to m\u00e1\u0161 post\u0159eh, Flinne,“ Tom pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a sna\u017eil se co nejrychleji zvl\u00e1dnout posledn\u00edch p\u00e1r metr\u016f ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b von\u00ed,“ za\u0161eptal se zoufal\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. „Kluci p\u0159eci kr\u00e1sn\u011b nevon\u00ed.“<\/div>\n
Tom jej neposlouchal. Pr\u00e1v\u011b toti\u017e m\u00edjeli stolek se sladkostmi a jako z\u00e1zrakem se na sam\u00e9m kraji p\u0159epln\u011bn\u00e9ho stolu ty\u010dila hromada \u00fahledn\u011b zabalen\u00fdch jable\u010dn\u00fdch ta\u0161ti\u010dek. Sta\u010dilo pouze nat\u00e1hnout volnou ruku a ukr\u00fdt svou trofej do kapsy. Srdce se mu op\u011bt rozbu\u0161ilo o pozn\u00e1n\u00ed rychleji.<\/p>\n

Kdy\u017e o p\u016fl hodiny pozd\u011bji parkoval p\u0159ed Billov\u00fdm domem, Flinn ji\u017e d\u00e1vno upadl do sv\u00e9ho komatu a spal rozta\u017een\u00fd p\u0159es cel\u00e9 zadn\u00ed sedadlo. Bill mu zdvo\u0159ile zam\u00e1val i p\u0159esto, \u017ee mu sotva mohl v\u011bnovat pozornost, a vystoupil z auta. V\u016fbec se mu necht\u011blo j\u00edt dom\u016f. Zad\u00edval se na d\u016fm ty\u010d\u00edc\u00ed se na tmav\u00e9m pozad\u00ed no\u010dn\u00ed oblohy a sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek, jeho pozornost v\u0161ak upoutalo jedin\u00e9 sv\u00edt\u00edc\u00ed ok\u00fdnko. Jeho t\u00e1ta byl vzh\u016fru. Je\u0161t\u011b v\u00edce se zabalil do tepl\u00e9 bundy a popo\u0161el k Tomovi. Netu\u0161il, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Jak by mu m\u011bl pod\u011bkovat za to, \u017ee byl s n\u00edm, kdy\u017e mu bylo nejh\u016f\u0159. Postavil se naproti n\u011bmu a usm\u00e1l se. Na pootev\u0159en\u00fdch rtech mu ulp\u011blo n\u011bkolik sn\u011bhov\u00fdch vlo\u010dek.<\/p>\n

„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee to takhle skon\u010dilo, ale nemohl jsem jej tam nechat. Je tro\u0161ku jako j\u00e1. Nem\u00e1 mezi t\u011bmi lidmi p\u0159\u00e1tele. Kdov\u00edkde a v jak\u00e9m stavu by se probudil r\u00e1no.“<\/div>\n

Bill sladce zavrt\u011bl hlavou. „I tak to byl moc\u2026 hez-k\u00fd ve\u010der. Jen douf\u00e1m, \u017ee\u2026 bude v po\u0159\u00e1d-ku.“<\/div>\n
Tom sledoval sn\u00edh taj\u00edc\u00ed na Billov\u00fdch \u0159as\u00e1ch, v matn\u00e9m sv\u011btle pouli\u010dn\u00ed lampy dok\u00e1zal rozeznat, jak mr\u00e1z m\u011bn\u00ed barvu jeho tv\u00e1\u0159\u00ed v bled\u011b r\u016f\u017eovou.<\/div>\n
„Bude. Pot\u0159ebuje se z toho jenom vyspat. Vezmu jej k sob\u011b dom\u016f a z\u00edtra se uvid\u00ed.“<\/div>\n
„Tak se mi zd\u00e1\u2026 \u017ee pr\u00e1v\u011b na\u0161el p\u0159\u00ed-tele,“ promluvil Bill s \u00fasm\u011bvem a nat\u00e1hl ruku, aby se mohli rozlou\u010dit.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t si ji Tom p\u0159idr\u017eel u t\u011bla a vlo\u017eil do n\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed. Kdy\u017e Bill poznal v mal\u00e9m ozdobn\u011b zabalen\u00e9m bal\u00ed\u010dku jable\u010dn\u00fd kol\u00e1\u010d, rozz\u00e1\u0159il se je\u0161t\u011b v\u00edce.<\/div>\n
„Nezapomn\u011bl jsi.“<\/div>\n
„Jak bych mohl? Sl\u00edbil jsem ti to. Douf\u00e1m, \u017ee ti bude chutnat.“<\/div>\n
Billovy o\u010di se ji\u017e op\u011bt zaplnily slzami. Je\u0161t\u011b nikdy se k n\u011bmu nikdo nechoval takhle hezky, ani\u017e by jej nelitoval. Op\u011bt nat\u00e1hl dla\u0148 a tentokr\u00e1t ji Toma zlehka pohladil po l\u00edci. „D\u011b-kuji, Tome. Byl to opravdu hez-k\u00fd ve\u010der.“<\/p>\n

Tom netou\u017eil po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e zachytit jeho ruku a dr\u017eet ji u sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e cel\u00e9 hodiny. Ti\u0161e mu pop\u0159\u00e1l dobrou noc a pot\u00e9 sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da tak dlouho, dokud mu nezmizely z dohledu.<\/div>\n

Sklonil tv\u00e1\u0159 a rychle zavrt\u011bl hlavou. Nerozum\u011bl, co se to s n\u00edm d\u011blo. Byl kluk. V\u0161em kluk\u016fm se p\u0159eci l\u00edbily holky. Ano, tak to bylo spr\u00e1vn\u00e9. P\u0159irozen\u00e9. Tak to prost\u011b m\u011blo b\u00fdt.<\/div>\n
Tich\u00fd, chladn\u00fd v\u00edtr, drobounk\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dky sn\u011bhu, stromy houpaj\u00edc\u00ed se ve v\u011btru spole\u010dn\u011b doprov\u00e1zely Toma na cest\u011b dom\u016f a sna\u017eily se mu beze slov na\u0161eptat to, na co m\u011bl teprve p\u0159ij\u00edt. Ne v\u0161e p\u0159irozen\u00e9 je tak\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9. Ne v\u0161e spr\u00e1vn\u00e9 je i p\u0159irozen\u00e9. \u010clov\u011bk je v\u0161ak a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00fd p\u00e1n na to, aby dok\u00e1zal ovlivnit n\u011bco ji\u017e p\u0159edem dan\u00e9ho. M\u016f\u017ee to pouze p\u0159ijmout. Sm\u00ed\u0159it se s t\u00edm. P\u0159estat bojovat v p\u0159edem prohran\u00e9 v\u00e1lce. Br\u00e1t prohru jako v\u00edt\u011bzstv\u00ed.<\/p>\n

<\/div>\n

\u2026<\/div>\n
<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 strach?“ Vlk\u016fv ostr\u00fd, chraplav\u00fd hlas zp\u016fsoboval mal\u00e9mu ml\u00e1d\u011bti t\u0159es po cel\u00e9m t\u011ble. Netu\u0161ilo, kde se v n\u011bm po\u0159\u00e1d bral dostatek odvahy, aby v\u016fbec mohlo mluvit.<\/em><\/div>\n

„Nem\u00e1m,“ p\u00edplo. „A ty m\u00e1\u0161 strach ze m\u011b?“<\/em><\/div>\n
Vlk se pobaven\u011b rozesm\u00e1l a pozorn\u011bji si prohl\u00ed\u017eel mal\u00e9ho um\u00edn\u011bn\u00e9ho tvore\u010dka.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 a strach? Z tebe? Pro\u010d bych se m\u011bl b\u00e1t? J\u00e1 jsem pred\u00e1tor a ty moje ko\u0159ist. Potrava. To ty by ses m\u011bl b\u00e1t, mali\u010dk\u00fd.“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d?“ Srne\u010dek sklopil u\u0161i a zamrkal velik\u00fdma nevinn\u00fdma o\u010dima.<\/em><\/div>\n
Vlk jej obe\u0161el, p\u0159i\u010dem\u017e z n\u011bj nespou\u0161t\u011bl divok\u00fd, la\u010dn\u00fd pohled. „Proto\u017ee tak je to spr\u00e1vn\u00e9,“ zavr\u010del. „Tak to prost\u011b m\u00e1 b\u00fdt.“<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Mezi zv\u00ed\u0159aty to u\u017e tak chod\u00ed. Slab\u0161\u00ed jedinci, ni\u017e\u0161\u00ed stupe\u0148 potravinov\u00e9ho \u0159et\u011bzce, b\u00fdvaj\u00ed obl\u00edbenou pochoutkou jin\u00fdch. Ve sv\u011bt\u011b lesn\u00edch zv\u00ed\u0159at jsou vlci ji\u017e cel\u00e9 v\u011bky \u0159azeni k t\u011bm nejnebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00edm tvor\u016fm. Za ob\u011b\u0165 jim padaj\u00ed nejenom b\u00fdlo\u017eravci, ale i men\u0161\u00ed maso\u017erav\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4271","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4271","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4271"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4271\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4271"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4271"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4271"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}