{"id":4282,"date":"2014-01-26T18:00:00","date_gmt":"2014-01-26T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4269"},"modified":"2014-01-26T18:00:00","modified_gmt":"2014-01-26T17:00:00","slug":"burning-red-leaves-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/26\/burning-red-leaves-1-3\/","title":{"rendered":"Burning Red Leaves 1\/3"},"content":{"rendered":"
autor: Abe<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pos\u00edl\u00e1m p\u0159eklad jedn\u00e9 podzimn\u011b lad\u011bn\u00e9 jednod\u00edlky od jedn\u00e9 z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch autorek. Do podzimu 2013 mi to n\u011bjak nevy\u0161lo, a\u010dkoliv snaha tu opravdu byla. Snad se v\u00e1m bude l\u00edbit i tak.<\/em><\/div>\n
Pro po\u0159\u00e1dek je je\u0161t\u011b t\u0159eba zm\u00ednit, \u017ee banner je d\u00edlem Buyyouadrank.<\/em><\/div>\n
modrozelen\u00e1<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill v dlani k\u0159ehce sv\u00edr\u00e1 hrom\u00e1dku seschl\u00e9ho rud\u00e9ho list\u00ed, z\u00e1\u0159ivost\u00ed sv\u00e9 barvy mnohem jasn\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e jak\u00e9 kdy za jeden\u00e1ct let sv\u00e9ho \u017eivota spat\u0159il, a vyhazuje jej do vzduchu. Nebe nad n\u00edm krv\u00e1c\u00ed purpuru list\u00ed a on udiven\u011b sleduje, jak se kolem n\u011bj sn\u00e1\u0161\u00ed k zemi. Je ho v\u0161ude tolik. Hromada na hromad\u011b. Barva podzimu je nadp\u0159irozen\u011b v\u00e1biv\u00e1 a jakoby z jin\u00e9ho sv\u011bta. L\u00e1k\u00e1 jej a p\u0159itahuje, a\u017e nakonec se sm\u00edchem kon\u010d\u00ed zahraban\u00fd v jedn\u00e9 z nich. \u0160ust\u00ed to a prask\u00e1 jako l\u00e1m\u00e1n\u00ed kost\u00ed. Z d\u00e1lky k n\u011bmu dol\u00e9h\u00e1 sm\u00edch d\u011bt\u00ed b\u011b\u017e\u00edc\u00edch n\u011bkde po ulici. Jsou star\u0161\u00ed ne\u017e on s\u00e1m, ale i tak ho jejich krut\u00e9 sk\u0159ehot\u00e1n\u00ed posm\u011bv\u00e1\u010dk\u016f ned\u011bs\u00ed. Ani tohle m\u011bsto nen\u00ed ni\u010d\u00edm, co by je\u0161t\u011b nezakusil. A stejn\u011b tu dlouho nesetrv\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se s\u00e1m pasuje do role dobyvatele a pr\u016fzkumn\u00edka a no\u0159\u00ed se do z\u00e1v\u011bj\u00ed list\u00ed, tak jako se bojovn\u00edci v\u00e1lky hrou\u017e\u00ed do plamen\u016f bitev. Popou\u0161t\u00ed uzdu sv\u00e9 fantazii a pro\u017e\u00edv\u00e1 to v\u0161e naplno. Ze z\u00e1palu hry jej vytrh\u00e1v\u00e1 a\u017e bolestiv\u00e9 zana\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed. P\u0159ekotn\u011b se prohrab\u00e1v\u00e1 tunelem z list\u00ed, a\u017e stane p\u0159ed n\u011b\u010d\u00edm, co ne\u010dekal. Vypad\u00e1 to, \u017ee parta star\u0161\u00edch v\u00fdrostk\u016f tu n\u011bco zapomn\u011bla. Nebo sp\u00ed\u0161 n\u011bkoho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Postava kluka, zhruba stejn\u011b star\u00e9ho, jako je on s\u00e1m, se p\u0159ed n\u00edm kr\u010d\u00ed v polod\u0159epu a zacuchan\u00e9 sv\u011btl\u00e9 kade\u0159e mu spadaj\u00ed p\u0159es tv\u00e1\u0159 ve vodop\u00e1du zauzlen\u00fdch cop\u016f. Ten kluk je ale sv\u00e1z\u00e1n. A je bezbrann\u00fd. Je bezmocn\u00fd, a jen tak p\u0159iv\u00e1zan\u00fd k hroziv\u00e9 hranici ze d\u0159eva p\u0159ipraven\u00e9 k t\u00e1bor\u00e1ku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ani\u017e by m\u011bl \u010das uva\u017eovat, natahuje se po sv\u00e9m kapesn\u00edm no\u017e\u00edku a p\u0159e\u0159ez\u00e1v\u00e1 provaz, kter\u00fd je obto\u010den kolem fialov\u00fdch z\u00e1p\u011bst\u00ed. Na okam\u017eik se zd\u00e1, \u017ee je op\u011bt vta\u017een do hry, \u017ee je znovu t\u00edm neohro\u017een\u00fdm dobyvatelem. Druh\u00fd hoch se na Billa po\u0159\u00e1dn\u011b pod\u00edv\u00e1, teprve a\u017e kdy\u017e je voln\u00fd. D\u00edv\u00e1 se na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a tak trochu i skepticky.<\/div>\n
Tohle Bill opravdu ne\u010dekal. M\u011bl se ksakru u\u017e d\u00e1vno pou\u010dit a \u017e\u00e1dn\u00fd vd\u011bk od nikoho necht\u00edt.<\/div>\n
Ten druh\u00fd kluk se nakonec vy\u0161kr\u00e1be a\u017e do stoje, pak sebou znenad\u00e1n\u00ed \u0161kubne a couvne vzad, jakoby pry\u010d od Billa. Z o\u010d\u00ed m\u00e1 jen dv\u011b \u00fazk\u00e9, podez\u0159\u00edvav\u00e9 \u0161t\u011brbiny.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Si okej, k\u00e1mo?“ Bill se ho pt\u00e1 a ruku si d\u00e1v\u00e1 ostentativn\u011b v bok, jak se sna\u017e\u00ed dominovat situaci. \u0158\u00edk\u00e1 mu k\u00e1mo a oslovuje ho, jako by byl snad mlad\u0161\u00ed a pot\u0159eboval politovat.<\/div>\n
„Kerej se\u0161 a co tu vlastn\u011b chce\u0161?“ Vypadne z chlapce zostra.<\/div>\n
„A kdo se\u0161 ty?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec se zaraz\u00ed, zm\u011b\u0159\u00ed si Billa pohledem a z jeho zkrabat\u011bl\u00e9ho nosu je poznat, \u017ee se mu Billovy dotazy ani za m\u00e1k nel\u00edb\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty tvoje vlasy, ty fakt vypadaj\u00ed divn\u011b.“ \u0158ekne nakonec Billovi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill pootev\u0159e v nestrojen\u00e9m \u00fadivu pusu. Je to teprve kr\u00e1tce, kdy si za\u010dal barvit vlasy na \u010derno, ale je to jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed barva, a to, jak se lesknou a jak jsou tmav\u00e9, to je p\u0159ece n\u011bco suprovn\u00edho. „Moje vlasy? A co ty tvoje?“<\/div>\n
Tom nato flegmaticky pokr\u010d\u00ed rameny. „J\u00e1 jsem Tom.“<\/div>\n
Bill ho spaluje sv\u00fdm pohledem. „To je jm\u00e9no jak pro starou\u0161e,“ kontruje nakonec su\u0161e.<\/div>\n
„A co ty, tob\u011b jm\u00e9no nedali?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zaraz\u00ed a chv\u00edli to vypad\u00e1, \u017ee nad n\u011b\u010d\u00edm usilovn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. P\u0159em\u00edt\u00e1 a mus\u00ed si nakonec p\u0159iznat, \u017ee i jeho jm\u00e9no je tak trochu jako pro d\u011bdu. Posm\u011b\u0161kem m\u00ed\u0159en\u00fdm na Toma najednou v\u016fbec neboduje.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille!“ ozve se zavol\u00e1n\u00ed jeho tety. „Bille, kde se zase toul\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Billa jako by opa\u0159il. Dote\u010f si po\u0159\u00e1dn\u011b nezvykl na t\u00f3n jej\u00edho hlasu, volaj\u00edc\u00edho jeho jm\u00e9no. Je tak odli\u0161n\u00fd, tak \u00fapln\u011b jin\u00fd ne\u017e hlas jeho otce. Kdy\u017e jeho jm\u00e9no formovaly rty vlastn\u00edho otce, tak to bylo v\u017edy zhurta a bez n\u011b\u017en\u016fstek, on na n\u011bj v\u017edy hul\u00e1kal. Takhle se s n\u00edm komunikovalo a on na to byl takhle zvykl\u00fd.<\/div>\n
Nep\u0159eje si, aby ho tu na\u0161la. Do jej\u00edho domu sta\u010dil sotva vkro\u010dit a u\u017e m\u011bl pot\u0159ebu zase ut\u00edkat. Byl to jen dal\u0161\u00ed d\u016fm, dal\u0161\u00ed m\u011bsto, dal\u0161\u00ed opatrovn\u00edk v \u0159ad\u011b mnoha. A on to tak nen\u00e1vid\u00ed. Stejn\u011b tu u\u017e z\u00edtra nemus\u00ed b\u00fdt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se ot\u0159ese chladem a v b\u0159i\u0161e mu za\u010dne kru\u010det. P\u0159edstava ve\u010de\u0159e a vytopen\u00e9ho domu je t\u00edm jedin\u00fdm, co jeho kroky nakonec nasm\u011bruje za hlasem tety. Povzdychne si a ani se neoto\u010d\u00ed, aby tomu klukovi, Tomovi, prozradil i sv\u00e9 jm\u00e9no. V\u017edy\u0165 ho u\u017e p\u0159ece rozv\u00e1zal. Co v\u00edc by po n\u011bm je\u0161t\u011b mohl cht\u00edt? Kr\u00e1\u010d\u00ed pry\u010d a c\u00edt\u00ed p\u0159itom zoufale chtiv\u00fd pohled toho druh\u00e9ho na sv\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom fascinovan\u011b sleduje hocha, kter\u00fd se mu ani neur\u00e1\u010dil odpov\u011bd\u011bt, jak se od n\u011bj ot\u00e1\u010d\u00ed, a jak odch\u00e1z\u00ed za nal\u00e9hav\u00fdm vol\u00e1n\u00edm tetina hlasu. Musel se sna\u017eit a sv\u00e9 u\u0161i opravdu \u0161picovat, aby se mu poda\u0159ilo zaslechnout jeho jm\u00e9no. Ta \u017eena volala „Bille“. Tomovy o\u010di se rozz\u00e1\u0159\u00ed. Je tot\u00e1ln\u011b uchv\u00e1cen. Je okouzlen. Tom pozoruje, jak tenhle ciz\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu v\u016fbec jako prvn\u00ed prok\u00e1zal dobrotu a vl\u00eddnost, odch\u00e1z\u00ed pry\u010d a miz\u00ed mu tak ze \u017eivota. Jmenuje se Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
——–<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vybuchuj\u00edc\u00ed plameny v odst\u00ednech \u017elut\u00e9, oran\u017eov\u00e9 a \u010derven\u00e9 oza\u0159uj\u00ed no\u010dn\u00ed nebe. Bill se nedok\u00e1\u017ee do ohn\u011b d\u00edvat dlouho, ani\u017e by jeho o\u010di nesleply u\u017e jen po mal\u00e9 chv\u00edli z\u00edr\u00e1n\u00ed do t\u00e9 n\u00e1dhery. V\u0161ude je tu spousta lid\u00ed, a ti kolem n\u011bj vytv\u00e1\u0159\u00ed lidsk\u00e9 mo\u0159e. Muselo se tu sej\u00edt snad cel\u00e9 m\u011bsto. Atmosf\u00e9ra je prosycena konej\u0161iv\u00fdm tichem, tak mrtvoln\u00fdm, tak sladce povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edm. Jedin\u00e9, co se oz\u00fdv\u00e1, je sykot a prask\u00e1n\u00ed ohn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sleduje, jak se jeho do\u010dasn\u00e9 \u00fato\u010di\u0161t\u011b a domov z\u00e1rove\u0148 zm\u00edt\u00e1 v \u017e\u00e1ru a plamenech, jak se \u017ehnouc\u00ed pa\u0159\u00e1ty natahuj\u00ed a\u017e do nebe. \u010cerven\u00e9 list\u00ed ho\u0159\u00ed, a\u017e to hlasit\u011b puk\u00e1. Je to pr\u00fd jejich ritu\u00e1l, \u0159ekla mu jeho teta. P\u00e1l\u00ed se list\u00ed a tak podzim p\u0159ech\u00e1z\u00ed v zimu. Je to tak ka\u017ed\u00fd rok. A sv\u011bt se to\u010d\u00ed d\u00e1l. Ro\u010dn\u00ed doba st\u0159\u00edd\u00e1 druhou.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\u017dhnou mu o\u010di a je v nich \u00fa\u017eas. Je\u0161t\u011b nikdy podobn\u00fd ohe\u0148 nevid\u011bl. Je\u0161t\u011b nikdy se nestal sv\u011bdkem spout\u00e1n\u00ed t\u00e9 div\u00e9 s\u00edly do tolika kr\u00e1sn\u00fdch barev a tepla, co ho te\u010f hlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Zd\u00e1 se, jakoby plameny na n\u011bj d\u00fdchaly. Jsou jako hork\u00fd a nespoutan\u00fd dech netvora vypou\u0161t\u011bn\u00fd do obli\u010deje cel\u00e9 pozemsk\u00e9 existenci. Uprost\u0159ed v\u0161eho se ty\u010d\u00ed hranice d\u0159eva, ke kter\u00e9 byl ten sam\u00fd den p\u0159iv\u00e1z\u00e1n Tom. Ta parta star\u0161\u00edch v\u00fdrostk\u016f si snad p\u0159\u00e1la, aby u n\u00ed uho\u0159el, doch\u00e1z\u00ed Billovi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill\u016fv zrak, co a\u017e dote\u010f s \u00factou sledoval jen ohe\u0148 a d\u00fdm, se st\u00e1\u010d\u00ed k okolostoj\u00edc\u00edmu hlou\u010dku lid\u00ed. O\u010di v\u0161ech jsou v davov\u00e9m transu. Jsou tak obrovsk\u00e9 a tolik zv\u00e1ben\u00e9, obr\u00e1cen\u00e9 k ho\u0159\u00edc\u00edmu list\u00ed. Nem\u016f\u017ee se nasytit pocitu podru\u010d\u00ed ohn\u011b, do n\u011bho\u017e jsou v\u0161ichni polapeni, grandi\u00f3znosti plamen\u016f, je\u017e si podmanily v\u0161e a ka\u017ed\u00e9ho kolem. Uml\u010dely je.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Billovi je ov\u0161em ticho ciz\u00ed. V\u017edy si d\u00e1v\u00e1 z\u00e1le\u017eet na tom, aby sv\u00fdmi nespo\u010detn\u00fdmi slovy vyplnil ka\u017edou vte\u0159inu ka\u017ed\u00e9ho dne, proto\u017ee \u010dlov\u011bk dok\u00e1\u017ee \u0159\u00edct jen tolik, kolik se vejde do jeho kr\u00e1tk\u00e9ho byt\u00ed, a tak pro\u010d necht\u00edt \u0159\u00edci v\u0161e najednou. Majest\u00e1tnost plamen\u016f a hu\u010den\u00ed ohn\u011b, kter\u00fd se jako tekut\u00e1 krvav\u00e1 l\u00e1va vine a pne a\u017e do \u010dernoty no\u010dn\u00edho nebe, se mu st\u00e1v\u00e1 ukol\u00e9bavkou, co uklid\u0148uje a p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed tak jeho du\u0161i i vytou\u017een\u00e9 smilov\u00e1n\u00ed a m\u00edr. Je mu jen jeden\u00e1ct, ale i tak je dojat t\u00edmhle sv\u011btem, jen\u017e se vymyk\u00e1 jeho ch\u00e1p\u00e1n\u00ed. Stejn\u011b tak v\u0161ak v\u00ed, \u017ee se hnac\u00ed s\u00edla jeho srdce v\u00edce jak \u010dasto dok\u00e1\u017ee jen z pouh\u00e9ho zvyku podd\u00e1vat nete\u010dnosti a pr\u00e1zdnot\u011b temnoty toho sam\u00e9ho sv\u011bta. Nau\u010dil se, \u017ee to tak mus\u00ed b\u00fdt, \u017ee jde o pouh\u00e9 p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
P\u00e1r ka\u0161tanov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed \u017ehnouc\u00edch v davu stoj\u00edc\u00edho na druh\u00e9 stran\u011b, se st\u0159etne s t\u011bmi jeho. \u010cerven\u00e1, oran\u017eov\u00e1 a \u017elut\u00e1 h\u00e1z\u00ed odlesky a tancuje divoce po op\u00e1len\u00ed tv\u00e1\u0159e kluka Toma. Bill z n\u011bj nespou\u0161t\u00ed o\u010di, popoh\u00e1n\u011bn svou zv\u011bdavost\u00ed. D\u00edv\u00e1 se a d\u00edv\u00e1. Je to v\u00fdzva? Nebo snad p\u0159\u00edslib, pod\u011bkov\u00e1n\u00ed, varov\u00e1n\u00ed, rozlou\u010den\u00ed? Mo\u017en\u00e1 je to v\u0161echno a je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc. Mo\u017en\u00e1 to nen\u00ed nic. O pouh\u00fdch p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji ohe\u0148 uhas\u00edn\u00e1, polyk\u00e1n temnotou a popelem. \u017dhav\u00e9 uhl\u00edky pableskuj\u00ed jen m\u00edsty ve skom\u00edraj\u00edc\u00edm sp\u00e1leni\u0161ti rud\u00e9ho list\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill mus\u00ed mrknout, kouzlo chv\u00edle se trh\u00e1, o\u010darov\u00e1n\u00ed miz\u00ed a on nem\u00e1 pochyb, \u017ee to z\u00e1rove\u0148 bylo i jeho sbohem. Sbohem v\u0161emu, co zn\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
——-<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Je tu prvn\u00ed zimn\u00ed den a s n\u00edm i Bill, vzh\u016fru a nachyst\u00e1n, i kdy\u017e se je\u0161t\u011b ani nerozb\u0159esklo.<\/div>\n
List\u00ed je to tam, m\u011bsto je hol\u00e9 a v\u0161echno v n\u011bm te\u010f vypad\u00e1 naze, zlomen\u011b a mrtv\u011b. Vypad\u00e1 stejn\u011b jako v\u0161e ostatn\u00ed, \u010deho se dotkne zima. Sbal\u00ed si a m\u00e1 s sebou jen jedinou ta\u0161ku, co ho bude prov\u00e1zat na dal\u0161\u00ed cestu. Ve sv\u00e9 p\u0159edstavivosti na sebe pohl\u00ed\u017e\u00ed jako na bezduch\u00fd p\u0159edm\u011bt, na kus ni\u010deho, co je sm\u00fdk\u00e1no z jednoho konce zem\u011bkoule na druh\u00fd. Dnes je Bill ale nezvykle zticha. Nastupuje do auta, co p\u00e1chne po cigaret\u00e1ch a vid\u011blo u\u017e lep\u0161\u00ed dny. Ani teta nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Chov\u00e1 se, jako by snad ani nebyl. Bill pozn\u00e1, kdy\u017e o n\u011bj nestoj\u00ed. Ten pocit ho prov\u00e1z\u00ed v\u0161ude, kam jde. Sna\u017e\u00ed se to br\u00e1t state\u010dn\u011b a hlavu dr\u017e\u00ed vzh\u016fru. Je vyrovn\u00e1n s nezkrotn\u00fdm pulsem sv\u00e9 nez\u00e1vislosti, s osam\u011bn\u00edm v cel\u00e9 sv\u00e9 krut\u00e9 kr\u00e1se.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nikoho nepot\u0159ebuje. A nikdy pot\u0159ebovat nebude.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Choul\u00ed se do bubliny nikdy nevy\u0159\u010den\u00fdch, zdr\u00e1hav\u00fdch slov a ze v\u0161ech stran ho to sv\u00edr\u00e1. St\u0159\u00edpky p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho r\u00e1na prosakuj\u00ed horizontem v d\u00e1li. Slune\u010dn\u00ed kotou\u010d na n\u011bj m\u017eour\u00e1 a sm\u011bje se mu do o\u010d\u00ed. Slunce, sv\u011btlo, chlad, zima.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Skl\u00e1p\u00ed o\u010di, auto sebou trhne a on je op\u011bt v pohybu. Cestuje n\u011bkam, kde to m\u00e1 m\u00edt p\u0159\u00edvlastek domov, m\u00edsto toho ale v n\u011bm vyvol\u00e1v\u00e1 jen nep\u0159\u00edjemnou p\u0159edstavu \u0161ed\u00fdch, om\u0161el\u00fdch zd\u00ed a k\u0159iku. Bill si sv\u016fj domov nos\u00ed v sob\u011b, a\u0165 u\u017e je, kde chce. M\u00e1 ho uzam\u010den\u00fd ve sv\u00e9m srdci, kde je chr\u00e1n\u011bn p\u0159ed dot\u011brn\u00fdmi, nenechav\u00fdmi chapadly v\u0161ech fotr\u016f a tet, v\u0161ech t\u011bch lehkomysln\u00fdch d\u011bcek, podobn\u00fdch jedno druh\u00e9mu, a tak i jemu sam\u00e9mu, d\u011bcek, kter\u00e9 by cht\u011bly b\u00fdt v\u0161\u00edm, nejsou p\u0159itom ale nikoho a ni\u010d\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Auto jede d\u00e1l. Vedle n\u011bj je c\u00edtit tetin dech. Bill hled\u00ed z ok\u00fdnka do slepoty v\u010derej\u0161\u00ed noci. St\u00e1le m\u00e1 jej\u00ed zbytky ve sv\u00e9 pam\u011bti, uhelnou \u010der\u0148 sp\u00e1len\u00e9ho popela, co zbyla z kdysi tak z\u00e1\u0159iv\u00e9ho nachu purpurov\u00e9ho list\u00ed. Odj\u00ed\u017ed\u00ed. A nikdy se sem nevr\u00e1t\u00ed. Vycvi\u010dil se v tom, jak na to nedbat. \u010c\u00edm m\u00e9n\u011b mu na tom bude z\u00e1le\u017eet, t\u00edm m\u00e9n\u011b to bude bolet.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho ruka se natahuje proti ok\u00fdnku, jako by cht\u011bla prostoupit sklem a do dlan\u011b uchopit sv\u011btlo spo\u0159e osv\u011btlen\u00e9ho m\u011bsta. Kdy\u017e se na svou ruku pod\u00edv\u00e1, kdy\u017e si ji p\u0159idr\u017e\u00ed zbl\u00edzka proti obli\u010deji, podivuje se, jak je obrovsk\u00e1 v porovn\u00e1n\u00ed s horizontem p\u0159ed sebou. P\u0159em\u00edt\u00e1 a pt\u00e1 se s\u00e1m sebe, jestli by se prsty dok\u00e1zal dotknout samotn\u00e9ho slunce. Svra\u0161t\u00ed obli\u010dej a skl\u00e1d\u00e1 svou ruku spole\u010dn\u011b se sv\u00fdmi sny zp\u011bt do kl\u00edna – potm\u011b\u0161il\u00e9 p\u0159edstavy naivn\u00edho hlup\u00e1\u010dka se stanou ne\u0161kodn\u00fdmi v konej\u0161iv\u00e9 bl\u00edzkosti vlastn\u00edho masa a k\u016f\u017ee. Nez\u0159eteln\u00fd, blednouc\u00ed otisk ruky jeden\u00e1ctilet\u00e9ho chlapce miz\u00ed v mlhovin\u011b nedotknuteln\u00e9ho kurop\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
——<\/div>\n
<\/div>\n
Ze zrcadla se na n\u011bj d\u00edv\u00e1 zdeformovan\u00fd a pokroucen\u00fd obraz ciz\u00edho \u010dlov\u011bka. Je to odraz n\u011bkoho vyz\u00e1bl\u00e9ho, hroziv\u00e9ho a z\u00e1rove\u0148 odhodlan\u00e9ho. Billovy mandlov\u00e9 o\u010di, zv\u00fdrazn\u011bn\u00e9 rozm\u00e1znutou \u010dern\u00ed v tom nejtemn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nu, sleduj\u00ed sv\u00e9 sedmn\u00e1ctilet\u00e9 j\u00e1.<\/div>\n
Bled\u00e9, k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159en\u00e9 a chv\u011bj\u00edc\u00ed se prsty se p\u0159idr\u017euj\u00ed hrany um\u00fdvadla. St\u00e1le s n\u00edm je\u0161t\u011b cloumaj\u00ed emoce. Rebelstv\u00ed, hrdost, troufalost.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vyst\u00e1l tolik mu\u010div\u00fdch let tr\u00e1pen\u00ed. Tolik let v opatrov\u00e1n\u00ed tat\u00ed\u010dka. To nebyl \u010dlov\u011bk, on byl zt\u011blesn\u011bn\u00edm jedu prosakuj\u00edc\u00edho a\u017e do Billova srdce a zanech\u00e1vaj\u00edc\u00edho po sob\u011b jen r\u00e1ny, tady mod\u0159inu, tam zase \u0161r\u00e1m, ob\u010das i tekouc\u00ed krev, \u00fader, kopanec, sprostou nad\u00e1vku, co dok\u00e1zala jen hanit.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b si pamatuje toho bezradn\u00e9ho, oddan\u00e9ho klu\u010d\u00edka, kter\u00fdm kdysi b\u00fdval. To bylo ale tenkr\u00e1t. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e se znovu vracel do tohoto domu, v\u011bk pouh\u00fdch jeden\u00e1ct let a srdce zt\u011b\u017ekl\u00e9. I p\u0159esto v n\u011bm tehdy byl nitern\u00fd zbyte\u010dek nad\u011bje, \u017ee to bude tentokr\u00e1te jinak. \u0160ed\u00e9, om\u0161el\u00e9 zdi ale z\u016fstaly \u0161ed\u00fdmi a k\u0159ik z\u016fstal k\u0159ikem. K \u0161edi a k\u0159iku se z\u00e1vdavkem p\u0159idalo i n\u00e1sil\u00ed. Stalo se mu to rutinou, kdy\u017e musel p\u0159ij\u00edmat jedovat\u00e9 ur\u00e1\u017eky. \u0158val na n\u011bj buzerante! a dokonal to fackou, ubli\u017eoval mu a jeho to tak bolelo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V t\u00e9 sam\u00e9 koupeln\u011b krv\u00e1cel v\u00edckr\u00e1t, ne\u017e by byl ochoten komukoliv p\u0159iznat. Tat\u00ed\u010dek neznal mez\u00ed. Tak mu Bill nakonec uk\u00e1zal, kde ty meze jsou. P\u0159e\u0165al za\u010darovan\u00fd kruh hned pot\u00e9, co otci zlomil dv\u011b \u017eebra.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b se br\u00e1nil a ten pocit byl pro n\u011bj opojn\u00fd. Kone\u010dn\u011b neschov\u00e1val hlavu do p\u00edsku.<\/div>\n
Pro jednou nest\u00e1hl ocas mezi nohy jak zpr\u00e1skan\u00fd pes a nenechal sebou zam\u00e9st.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vzbou\u0159il se, a to byl za\u010d\u00e1tek jeho svobody. Te\u010f ho ale znovu pos\u00edlaj\u00ed pry\u010d. Zase mus\u00ed n\u011bkam \u0161tandopede jako po\u0161tovn\u00ed bal\u00edk. Zp\u00e1tky za tetou. A pry\u010d od tat\u00ed\u010dka. Pry\u010d od \u0161edi zd\u00ed a k\u0159iku. Poci\u0165uje \u00falevu, ale ta se m\u00eds\u00ed s roz\u010darov\u00e1n\u00edm. Nezb\u00fdv\u00e1 mu moc \u010dasu na to, aby tady okolkoval, proto\u017ee u\u017e jen za malou chv\u00edli to bude mo\u017en\u00e1 naposledy, kdy se bude porou\u010det t\u011bmihle dve\u0159mi pry\u010d. Kdov\u00ed jestli a kdy bude zp\u00e1tky. Douf\u00e1, \u017ee u\u017e nikdy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vlasy si pe\u010dliv\u011b nageloval do fauxhawku, nal\u00ed\u010dil se do absolutn\u00ed dokonalosti a takov\u00e9ho ho i p\u0159iv\u00edtalo m\u011bsto, ve kter\u00e9m bydl\u00ed teta. N\u011bco mu \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tu u\u017e kdysi byl. O\u010di se mu n\u00e1mahou vra\u0161t\u00ed, jak se sna\u017e\u00ed rozpomenout. V pam\u011bti mu z\u016fstaly ale jen st\u0159\u00edpky. Jsou to jen fragmenty vzpom\u00ednek na spadan\u00e9 rud\u00e9 list\u00ed, na ohe\u0148 a na ka\u0161tanov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di. V\u0161e se mu vrac\u00ed nejasn\u011b, jakoby rozmazan\u011b a z d\u00e1lky. V\u0161e to m\u016f\u017ee b\u00fdt jen Bill\u016fv sen.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
———–<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Tom probud\u00ed, zaregistruje omamnou v\u016fni podzimu. V\u016fni za\u010darovan\u00e9ho lesa, co v\u00e1b\u00ed a uklid\u0148uje. Jeho o\u010di z\u016fst\u00e1vaj\u00ed zav\u0159en\u00e9 a on se usm\u00edv\u00e1 s\u00e1m pro sebe.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pofukuje studen\u00fd v\u00edtr. Tom se ot\u0159epe a c\u00edt\u00ed, jak mu po cel\u00e9m t\u011ble naskakuje hus\u00ed k\u016f\u017ee. M\u00e1 na sob\u011b jen tenkou deku, co si te\u010f sna\u017e\u00ed kolem t\u011bla omotat t\u011bsn\u011bji, mezit\u00edm co se zlehka pohupuje v z\u00e1v\u011bsn\u00e9 s\u00edti. Domek jeho matky je pro n\u011b tak mal\u00fd, \u017ee se v\u017edy po dobu l\u00e9ta a \u010d\u00e1sti podzimu stahuje do soukrom\u00ed sv\u00e9 s\u00edt\u011b, kterou maj\u00ed nata\u017eenou mezi stromy vzadu na zahrad\u011b.<\/div>\n
Tahle sobota je jako vymalovan\u00e1 z obr\u00e1zku a Tom vn\u00edm\u00e1 hladiv\u00e9 teplo prvn\u00edch slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f na sv\u00fdch l\u00edc\u00edch.<\/div>\n
Slastn\u011b se prot\u00e1hne a sna\u017e\u00ed se vyhrabat ze s\u00edt\u011b, kdy\u017e v tom zahl\u00e9dne hr\u00e1b\u011b op\u0159en\u00e9 o jeden ze strom\u016f na zahrad\u011b. V Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch zajisk\u0159\u00ed a schv\u00e1ln\u011b se po nich nat\u00e1hne.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill p\u0159e\u0161lapuje bez c\u00edle po verand\u011b tetina domku, ale bav\u00ed ho to jen malou chvilku. U\u017e po p\u00e1r minut\u00e1ch ne\u010dinn\u00e9ho lelkov\u00e1n\u00ed se rozhoduje vydat na pr\u016fzkum t\u00e9hle bohem zapomenut\u00e9 d\u00edry, ve kter\u00e9 bude muset hn\u00edt kdov\u00ed jak dlouho. Kde se Bill poflakuje, je tet\u011b jedno. \u010c\u00edm d\u00e1le od n\u00ed, t\u00edm l\u00e9pe.<\/div>\n
Ruce si vraz\u00ed hluboko do kapes kab\u00e1tu a nech\u00e1v\u00e1 se un\u00e1\u0161et sv\u00fdmi kroky kamkoliv je jim libo. Je to v\u0161ude a z\u00e1rove\u0148 nikam. Jde a okop\u00e1v\u00e1 p\u0159itom bujnou zele\u0148, co roste v\u0161ude kolem, mal\u00e9 stromky a ke\u0159e, naje\u017een\u00e9 trsy tr\u00e1vy. V tetin\u011b domku se za\u010dal pomalu ale jist\u011b dusit. Je tam jak v pasti a u\u017e to zkr\u00e1tka nemohl vydr\u017eet.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Loudav\u011b bloud\u00ed po okol\u00ed, a\u017e se pov\u011bdom\u011b zn\u00e1mou stezkou dostane a\u017e k mo\u0159i spadan\u00e9ho list\u00ed. Z\u00e1\u0159iv\u011b rud\u00e1 hmota je shraban\u00e1 do vysok\u00e9 hory. Bill se na ni chv\u00edli podez\u0159\u00edvav\u011b d\u00edv\u00e1. Prohl\u00ed\u017e\u00ed si v\u0161echny ty kopy list\u00ed, z nich\u017e n\u011bkter\u00e9 jsou je\u0161t\u011b vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e jeho vlastn\u00edch impozantn\u00edch sto devades\u00e1t centimetr\u016f. Je podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd, a ani s\u00e1m nev\u00ed pro\u010d. Je podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd, a to ho vede k tomu, aby nakopl i nejbli\u017e\u0161\u00ed hromadu list\u00ed p\u0159ed sebou. Rozm\u00e1chne se nohou a \u0161pi\u010dkou \u010dern\u00e9 boty naraz\u00ed do n\u011b\u010deho tvrd\u00e9ho. Do n\u011b\u010deho, co zcela zjevn\u011b vyjeklo.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Kruci!“ Zaslechne z druh\u00e9 strany \u010derven\u00e9 hory. Svra\u0161t\u00ed \u010delo a povyt\u00e1hne krk, aby na druh\u00e9 stran\u011b hromady zahl\u00e9dl mlad\u00edka, jeho\u017e vlasy jsou t\u011bsn\u011b u hlavy spleten\u00e9 do \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f, a kter\u00fd si te\u010f v bolesti sv\u00edr\u00e1 holenn\u00ed kost. Vedle n\u011bj na zemi le\u017e\u00ed upu\u0161t\u011bn\u00e9 hr\u00e1b\u011b. Bill zva\u017euje, jestli toho zpropaden\u00e9ho list\u00ed bylo tak zr\u00e1dn\u011b m\u00e1lo, nebo jestli za to m\u016f\u017ee on, kter\u00fd se tu najednou a zcela ne\u010dekan\u011b transformoval do super Ninji se super kopanci, kter\u00e9 by mu ka\u017ed\u00fd mohl z\u00e1vid\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Si okej, k\u00e1mo?“ Bill se pt\u00e1, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se nejd\u0159\u00edv narovn\u00e1 a pak si Billa od hlavy a\u017e k pat\u011b prohl\u00e9dne. Bill sleduje, jak se Tomovy o\u010di vp\u00edj\u00ed do jeho rozje\u017een\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f, do jeho z\u00e1\u0159iv\u00fdch tretek, make-upu a jak pak nanovo ztvrdnou, a jak se mu tv\u00e1\u0159 zkrout\u00ed do \u00fa\u0161klebku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Kerej se\u0161 a co tu doprdele chce\u0161?“ Pt\u00e1 se ho Tom.<\/div>\n
„Co jako? A kdo jsi kurva ty?“ Bill odpov\u00edd\u00e1 dal\u0161\u00ed ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„Ten klaunovsk\u00fd \u00fa\u010des je fakt dobr\u00fd,“ \u00fato\u010d\u00ed Tom a neubr\u00e1n\u00ed se grimase.<\/div>\n
Bill se okam\u017eit\u011b naje\u017e\u00ed. Jeho vlasy jsou mu n\u011b\u010d\u00edm posv\u00e1tn\u00fdm, co se jen tak neur\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Dr\u017e zob\u00e1k. Pod\u00edval ses s\u00e1m do zrcadla?“ Bill se vztekle br\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jeho protivn\u00edk se chyst\u00e1 odpov\u011bd\u011bt, ale vtom se zaraz\u00ed a o\u010di se mu rozt\u00e1hnou, jako by spat\u0159il zjeven\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsi… nezn\u00e1me se n\u00e1hodou odn\u011bkud?“ Pt\u00e1 se Billa opatrn\u011b.<\/div>\n
Bill vystr\u010d\u00ed ostentativn\u011b sv\u016fj ostr\u00fd bok. „J\u00e1 jsem Bill.“<\/div>\n
Chlapec s cop\u00e1nky si neodpust\u00ed \u0161tiplavou pozn\u00e1mku: „Tak se jmenoval m\u016fj prad\u011bda.“<\/div>\n
„A co m\u00e1 b\u00fdt?“ Nenech\u00e1 se Bill. S\u00e1m v\u0161ak dob\u0159e v\u00ed, \u017ee jeho jm\u00e9no se hod\u00ed opravdu sp\u00ed\u0161 pro \u010dlov\u011bka v letech.<\/div>\n
Tom to smete a pokr\u010d\u00ed rameny. “ J\u00e1 jsem Tom.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vtom to Billovi doch\u00e1z\u00ed. Ty o\u010di. O\u010di pln\u00e9 bolesti, ale i tak pln\u00e9 vzdoru. Purpurov\u00e9 list\u00ed. Jm\u00e9no jak pro starou\u0161e. Pomysl\u00ed si, \u017ee toho kluka jm\u00e9nem Tom mus\u00ed p\u0159ece jen zn\u00e1t, i kdy\u017e ve sv\u00e9 mlhav\u00e9 pam\u011bti, napln\u011bn\u00e9 jen \u0161ed\u00ed a st\u00edny, mus\u00ed kopat hluboko a dlouho.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tom. A jo. Ten Tom. U\u017e si vzpom\u00edn\u00e1m. P\u0159iv\u00e1zali t\u011b k hranici d\u0159eva a j\u00e1 t\u011b musel odvazovat.“<\/div>\n
„To jsi byl ty?“<\/div>\n
„No jo, jsem ti v podstat\u011b zachr\u00e1nil \u017eivot. Tak u\u017e v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Sakra,“ Tom zaj\u00edkav\u011b vydechne. „No jo,“ dod\u00e1v\u00e1 a je vid\u011bt, jak rudne a nev\u00ed co se sebou. Je mu trapn\u011b a obrac\u00ed se k Billovi z\u00e1dy, aby pokra\u010doval ve shrabov\u00e1n\u00ed such\u00e9ho list\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
———-<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Oran\u017eov\u00e1, ne je\u0161t\u011b syt\u011b \u010derven\u00e1, co se pak mus\u00ed p\u00e1lit, je barvou list\u00ed, co poletuje ve v\u00edrech kolem Billov\u00fdch nohou, kdy\u017e zvolna kr\u00e1\u010d\u00ed vp\u0159ed. V\u0161echno, kam se jen pod\u00edv\u00e1, je oj\u00edn\u011bno mystick\u00fdm n\u00e1dechem soumraku zabarven\u00fdm do krvava. Hol\u00e9 stromy p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed zap\u00e1len\u00e9, prskaj\u00edc\u00ed pochodn\u011b. Pohled na n\u011b mu bere dech.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sna\u017e\u00ed se naj\u00edt m\u00edsto, kde by si mohl v klidu zakou\u0159it. M\u00edsto, kde jedno neopatrn\u00e9 \u0161krtnut\u00ed z\u00e1palkou nezp\u016fsob\u00ed lesn\u00ed po\u017e\u00e1r. Nakonec se zastav\u00ed u plotu na stran\u011b chodn\u00edku a op\u0159e se o n\u011bj sv\u00fdmi skoro dv\u011bma huben\u00fdmi metry. Poprv\u00e9 si pot\u00e1hne a okam\u017eit\u011b se uvol\u0148uje, pl\u00edce napln\u011bny omamn\u00fdm kou\u0159em. Jen \u017ehnouc\u00ed uhl\u00edk na konci cigarety prozrazuje jeho p\u0159\u00edtomnost v jinak mrtv\u00e9m sousedstv\u00ed bez \u017eiv\u00e1\u010dka. Skoro bez \u017eiv\u00e1\u010dka. Kdy\u017e se po\u0159\u00e1dn\u011b pod\u00edv\u00e1, na konci ulice m\u016f\u017ee zahl\u00e9dnout pov\u011bdom\u00e9 z\u00e1v\u011bje \u010derven\u00e9ho list\u00ed a \u010dekaj\u00edc\u00ed t\u00e1bo\u0159i\u0161t\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv ho jen zaslechne, \u0161kr\u00e1bav\u00e9 zvuky jeho hr\u00e1b\u00ed, ale pak se mu zjev\u00ed i rozmazan\u00e1 kontura kluka Toma, jen\u017e nikam neode\u0161el, po\u0159\u00e1d si hled\u00edc sv\u00e9 pr\u00e1ce, kterou je shrabov\u00e1n\u00ed spadan\u00e9ho list\u00ed. \u010celo se mu samovoln\u011b svra\u0161t\u00ed, Tom v Billovi vzbuzuje rostouc\u00ed z\u00e1jem. Sleduje ho a takhle na d\u00e1lku ten kluk Tom vypad\u00e1 skoro jako poh\u00e1dkov\u00fd lupi\u010d nebo bandita, co by mohl tajn\u011b terorizovat tuhle \u010dtvr\u0165. On ale na klamn\u00fd dojem ned\u00e1. V\u00ed, \u017ee opak je pravdou. V\u00ed, \u017ee zbl\u00edzka je ten kluk huben\u00fd jak lunt, k\u0159ehk\u00fd jak porcel\u00e1nov\u00e1 panna, a mohl by o n\u011bm \u0159\u00edct, \u017ee je i kr\u00e1sn\u00fd. Nepostr\u00e1d\u00e1 jemnost, kter\u00e1 ost\u0159e kontrastuje s jeho neuhlazen\u00fdm, divok\u00fdm \u00fa\u010desem. Minuty ub\u00edhaj\u00ed a Bill ho sleduje, vychutn\u00e1vaj\u00edc si svou cigaretu, sna\u017e\u00edc se pochytat spla\u0161en\u00e9 my\u0161lenky, hon\u00edc\u00ed se mu divoce hlavou.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom je pro dne\u0161ek kone\u010dn\u011b hotov a spokojen\u011b se ohl\u00ed\u017e\u00ed po v\u00fdsledku sv\u00e9 pr\u00e1ce. Op\u0159e se o hr\u00e1b\u011b a samolib\u011b se usm\u00edv\u00e1. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed ale sykne, proto\u017ee poc\u00edt\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00fd tlak na temeni hlavy, kter\u00fd se rychle \u0161\u00ed\u0159\u00ed, a\u017e m\u00e1 nakonec probl\u00e9my udr\u017eet se na nohou. Bolest\u00ed mu pulsuje cel\u00e1 hlava. Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b zavr\u010d\u00ed a prsty si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po sp\u00e1nc\u00edch. Jeho pravideln\u00e9 migr\u00e9ny se posledn\u00ed dobou za\u010daly zhor\u0161ovat a su\u017euj\u00edc\u00ed bolest je skoro k nesnesen\u00ed. Kdy\u017e to p\u0159ich\u00e1z\u00ed, ned\u00e1 se skoro d\u00fdchat a on se st\u00e1v\u00e1 jakoby nevidom\u00fdm, ohluchl\u00fdm.<\/div>\n
Hlavu m\u00e1 jak v \u00falu a v\u0161e kolem n\u011bj se to\u010d\u00ed, pono\u0159eno do kaln\u00e9ho, ml\u00e9\u010dn\u00e9ho oparu. Trv\u00e1 to minutu, dv\u011b, kdy nen\u00ed schopen zaost\u0159it, pak u\u017e ale vid\u00ed op\u011bt norm\u00e1ln\u011b. Zoufale nab\u00edr\u00e1 vzduch do plic a je r\u00e1d, \u017ee je znovu schopen je rozt\u00e1hnout v krut\u00e9m sev\u0159en\u00ed migr\u00e9ny. Bod\u00e1n\u00ed v hlav\u011b ustupuje, vyst\u0159\u00edd\u00e1no tupou bolest\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Rozt\u0159\u00e1sly se mu z toho ruce a je nucen na sucho polknout. Natahuje se k zemi, aby zvedl hr\u00e1b\u011b, a chyst\u00e1 se odej\u00edt. Pohl\u00e9dne stranou vzh\u016fru a zaraz\u00ed se v pohybu, kdy\u017e uvid\u00ed kousek d\u00e1l na ulici \u010derven\u00fd uhl\u00edk n\u011b\u010d\u00ed cigarety. Tmav\u00e1 postava schovan\u00e1 ve st\u00ednu se op\u00edr\u00e1 o plot a Tom tu\u0161\u00ed, \u017ee je t\u00edm n\u011bk\u00fdm intenzivn\u011b pozorov\u00e1n. M\u016f\u017ee se jen domn\u00edvat, jak doty\u010dn\u00fd schovan\u00fd v hust\u00e9 ve\u010dern\u00ed mlhovin\u011b vypad\u00e1. Ten n\u011bkdo je vysok\u00fd, st\u00edny konturov\u00e1n do tmava. Havran\u00ed vlasy jsou ve \u0161pic\u00edch a vypad\u00e1 to, \u017ee vzdoruj\u00ed zemsk\u00e9 gravitaci, na vrcholku hlavy vy\u010des\u00e1ny do sm\u011b\u0161n\u00e9ho kohouta. Tom zask\u0159\u00edpe zuby a zatne \u010delist.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hej, ty,“ vol\u00e1 na n\u011bj, „tady kou\u0159it nem\u016f\u017ee\u0161!“<\/div>\n
Bill se nenech\u00e1v\u00e1 vyv\u00e9st z m\u00edry, stoj\u00ed, ani\u017e by hnul brvou.<\/div>\n
„Je to\u2026, to nem\u016f\u017ee\u0161, je to nebezpe\u010dn\u00e9!“ Tom u\u017e te\u010f k\u0159i\u010d\u00ed, ale hlas mu selh\u00e1v\u00e1 pod intenzivn\u00edm n\u00e1porem bolesti. „M\u016f\u017ee chytnout to list\u00ed kolem!“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Prchav\u00e9 obrysy Billovy siluety se vznosn\u011b r\u00fdsuj\u00ed v temnot\u011b noci. Bill nereaguje, ne\u0159\u00edk\u00e1 v\u016fbec nic. Vzdorovit\u011b vyfukuje obl\u00e1\u010dky \u0161ediv\u00e9ho kou\u0159e Tomov\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
———<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill p\u0159ece nikoho ne\u0161pehuje. A u\u017e v\u016fbec nen\u00ed \u010dmuchal. To, \u017ee jednoho dne sleduje kluka Toma a\u017e k n\u011bmu dom\u016f, d\u011bl\u00e1 z \u010dist\u011b nevinn\u00e9 zv\u011bdavosti. Domek tety je d\u011bsn\u00e1 nuda, nen\u00ed v n\u011bm toti\u017e nic, co by ho dok\u00e1zalo rozpt\u00fdlit. Bere ho jen jako m\u00edsto \u00fakrytu, kde je mu poskytov\u00e1na tepl\u00e1 postel a n\u011bco k sn\u011bdku. Bill p\u0159em\u00edt\u00e1, kam a\u017e ho jeho p\u0159edstavivost jednou zanese. Dneska to je dom\u016f k Tomovi.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V lehk\u00e9m poklusu se za n\u00edm dost\u00e1v\u00e1 a\u017e k zadn\u00ed verand\u011b mal\u00e9ho, zch\u00e1tral\u00e9ho domku, z jeho\u017e tenk\u00fdch st\u011bn ven pronik\u00e1 chr\u010den\u00ed r\u00e1dia. Kluk Tom zmiz\u00ed za rohem a Bill zva\u017euje, jestli ho n\u00e1sledovat. Nepozorovan\u011b se p\u0159ikrade bl\u00ed\u017e a vyhl\u00e9dne zpoza opr\u00fdskan\u00e9ho rohu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom je schoulen\u00fd v houpac\u00ed s\u00edti a nech\u00e1v\u00e1 se pohupovat poryvem v\u011btru. Z\u00edr\u00e1 nad sebe do oblak a dus\u00ed v sob\u011b steny, proto\u017ee c\u00edt\u00ed, jak se ho zmoc\u0148uje dal\u0161\u00ed n\u00e1val migr\u00e9ny. Bl\u00ed\u017e\u00ed se to zase jako bou\u0159e.<\/div>\n
Tom si zmo\u017een\u011b povzdechne. Bolesti hlavy se st\u0159\u00eddaj\u00ed jedna za druhou, jak rychle p\u0159ijdou, tak zase odezn\u00ed, jejich s\u00edla je v\u0161ak drtiv\u00e1. Teoretizuje v duchu, \u017ee jsou mo\u017en\u00e1 jen odezvou na jeho v\u011b\u010dn\u00fd vnit\u0159n\u00ed neklid a na jeho vystresovanou povahu. Uslzen\u00fdma o\u010dima se d\u00edv\u00e1 do no\u010dn\u00edho nebe a obraz se mu rozp\u00edj\u00ed za oponou hork\u00fdch slz, co ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem nejsp\u00ed\u0161 p\u0159ete\u010dou. Tom je drcen t\u00edhou obrovsk\u00e9ho nebe a p\u0159ipad\u00e1 si opu\u0161t\u011bn\u00fd. P\u0159ipad\u00e1 si bezradn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zasko\u010d\u00ed ho to, kdy\u017e zaslechne slab\u00fd \u0161elest sl\u00e9h\u00e1vaj\u00edc\u00ed tr\u00e1vy pod n\u011b\u010d\u00edmi opatrn\u00fdmi kroky. Oto\u010d\u00ed se za zvukem a jeho o\u010di se st\u0159etnou s o\u010dima toho, s k\u00fdm se setkal u\u017e t\u0159ikr\u00e1t.<\/div>\n
Na jazyku ho pal\u010div\u011b svrb\u00ed obvykl\u00e9 \u00b4jak?\u00b4 a \u00b4pro\u010d?\u00b4 a \u00b4kde ses tu kruci\u2026?\u00b4, ale rad\u0161i sv\u00e9 ot\u00e1zky zase spolkne a podd\u00e1 se s\u00edle tohoto okam\u017eiku, kter\u00fd mu dnes v noci a takhle z\u010dista jasna na jejich verand\u011b zhmotnil Billa. Nerv\u00f3zn\u011b polkne a \u010dek\u00e1 na atak v podob\u011b hanliv\u00fdch slov nebo \u00fader\u016f, a\u0165 u\u017e p\u0159ijde, co p\u0159ijde, on je p\u0159ipraven. Bill ale m\u00edsto toho ne\u010dekan\u011b used\u00e1 vedle Tomovy s\u00edt\u011b do tr\u00e1vy a prstem si za\u010dne malovat po zemi. To Tomovi p\u0159ipomene, \u017ee Bill je ten, co mu tenkr\u00e1t p\u0159ed l\u00e9ty u\u017e jednou zachr\u00e1nil k\u016f\u017ei.<\/div>\n
\u017daludek m\u00e1 jak se\u0161n\u011brovanou kopu h\u00e1\u010fat a sna\u017e\u00ed se vyd\u00fdch\u00e1vat paralyzuj\u00edc\u00ed nap\u011bt\u00ed. \u010cek\u00e1. S\u00e1m nev\u00ed na\u010d, m\u00e1 v sob\u011b zmatek. Sly\u0161\u00ed, jak si vedle n\u011bj povzdechne i Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„V t\u00e9hle d\u00ed\u0159e chc\u00edpnul pes,“ vyprav\u00ed Bill ze sebe nakonec.<\/div>\n
Tom pok\u00fdvne, hrdlo vyschl\u00e9 jak pou\u0161\u0165.<\/div>\n
„Jsi n\u011bjak\u00fd smutn\u00fd,“ dod\u00e1 Bill, co\u017e Toma opravdu zasko\u010d\u00ed.<\/div>\n
Nevra\u017eiv\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1: „To teda nejsem.“<\/div>\n
Bill zvr\u00e1t\u00ed hlavu k nebi. „Ale byl jsi.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom se d\u00edv\u00e1 na jednu z hv\u011bzd a p\u0159edstavuje si, \u017ee tam m\u00edsto n\u00ed vid\u00ed toho trapn\u00e9ho kohouta na Billov\u011b hlav\u011b. Nic mu na to ne\u0159\u00edk\u00e1. Je p\u0159ece p\u00e1nem na sv\u00e9 verand\u011b a \u017eije si sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot. Diktuje si vlastn\u00ed pravidla, a nikdo jin\u00fd mu porou\u010det nebude, u\u017e v\u016fbec ne Bill.<\/div>\n
Kolem nich se rozhost\u00ed ticho, \u017ee to jedin\u00e9, co je Tom schopen vn\u00edmat, jsou \u00fadery jeho vlastn\u00edho srdce a pravideln\u00e9 oddechov\u00e1n\u00ed Billa v jeho bl\u00edzkosti. Je to souzn\u011bn\u00ed dvou du\u0161\u00ed v okam\u017eiku, kter\u00fd se nezd\u00e1 b\u00fdt ani jednomu z nich skute\u010dn\u00fdm. V\u00fdm\u011bna vjemov\u00fdch podn\u011bt\u016f, tlumen\u00fdch n\u00e1nosem surreality, ohmat\u00e1v\u00e1n\u00ed pro\u017eitk\u016f toho, co je ulo\u017eeno do imagin\u00e1rn\u00ed schr\u00e1nky, kterou je \u010das.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill sebou pohne, lehne si na z\u00e1da a zap\u00e1l\u00ed si cigaretu. D\u00edv\u00e1 se p\u0159ed sebe a zjevn\u011b mu nic nechyb\u00ed, proto\u017ee se soust\u0159ed\u00ed jen na vypou\u0161t\u011bn\u00ed kou\u0159e ze sv\u00fdch m\u011bkk\u00fdch, vl\u00e1\u010dn\u00fdch rt\u016f a vypad\u00e1 u toho nadm\u00edru spokojen\u011b.<\/div>\n
Tmavou pokr\u00fdvku noci, oj\u00edn\u011bnou jen z\u00e1\u0159iv\u00fdmi te\u010dkami hv\u011bzd, rozp\u00e1r\u00e1v\u00e1 trajektorie letadla.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„\u017divot se s nik\u00fdm nemazl\u00ed, co\u2026“ \u0158ekne Bill ti\u0161e, a t\u00edm praskne bublina p\u0159\u00edjemn\u00e9ho ticha.<\/div>\n
„V\u00edm,“ po\u0161ept\u00e1 Tom. Jen B\u016fh je mu sv\u011bdkem, \u017ee tak tomu v jeho p\u0159\u00edpad\u011b opravdu je.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
———<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Abe Pos\u00edl\u00e1m p\u0159eklad jedn\u00e9 podzimn\u011b lad\u011bn\u00e9 jednod\u00edlky od jedn\u00e9 z m\u00fdch obl\u00edben\u00fdch autorek. Do podzimu 2013 mi to n\u011bjak nevy\u0161lo, a\u010dkoliv snaha tu opravdu byla. Snad se v\u00e1m bude l\u00edbit i tak. Pro po\u0159\u00e1dek je je\u0161t\u011b t\u0159eba zm\u00ednit, \u017ee banner je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-4282","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4282","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4282"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4282\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4282"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4282"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4282"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}