{"id":4283,"date":"2014-01-26T17:00:00","date_gmt":"2014-01-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4270"},"modified":"2014-01-26T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-26T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-27-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/26\/zeiten-andern-dich-ii-27-konec\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 27. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
EPILOG<\/em><\/p>\n

O DVA M\u011aS\u00cdCE POZD\u011aJI<\/p>\n

<\/strong> „A co ve v\u00e1s to gesto evokovalo?“ zept\u00e1 se psychoterapeutka, ke kter\u00e9 doch\u00e1z\u00edm nyn\u00ed pravideln\u011b. Skrz mezery zata\u017een\u00fdch \u017ealuzi\u00ed na n\u00e1s pomrk\u00e1v\u00e1 letn\u00ed slunce a zpoza zav\u0159en\u00e9ho okna je sly\u0161et tlumen\u00fd hluk berl\u00ednsk\u00e9 ru\u0161n\u00e9 ulice. Dnes tu sed\u00edm u\u017e po dvan\u00e1ct\u00e9. Dnes, v den sv\u00fdch narozenin. Tom o tom nev\u00ed. Poda\u0159\u00ed se mi v\u017edy naj\u00edt n\u011bco, kv\u016fli \u010demu se vymluv\u00edm, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt ven. Jako t\u0159eba dneska jsem na l\u00edstek napsal, \u017ee jdu na kontrolu kv\u016fli noze, ze kter\u00e9 mi teprve p\u0159ed t\u00fddnem sundali s\u00e1dru. Jen\u017ee po ka\u017ed\u00e9 takov\u00e9hle v\u00fdmluv\u011b pak nakonec skon\u010d\u00edm tady, proto\u017ee si st\u00e1le ohledn\u011b sv\u00e9 minulosti nejsem \u00fapln\u011b jist\u00fd. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b nejist\u00fd jsem si tady, v ciz\u00edm m\u011bst\u011b, po stresu s p\u0159ij\u00edma\u010dkami, kter\u00e9 ale navzdory m\u00e9mu pesimismu dopadly v\u00fdborn\u011b. Hled\u00e1m n\u011bkde s\u00e1m sebe.<\/p>\n

„D\u016fv\u011bru?“ odpov\u00edm j\u00ed po del\u0161\u00ed odmlce.
„Pt\u00e1te se, zda d\u016fv\u011bru?“
„Ano, je to d\u016fv\u011bra.“
„Bille, jako odborn\u00edk bych v\u00e1m to v\u016fbec nem\u011bla \u0159\u00edkat,“ promluv\u00ed po chvilce sv\u00fdm uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem a s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ve tv\u00e1\u0159i vyhled\u00e1v\u00e1 sv\u00fdm pohledem ten m\u016fj. „V\u00edte v\u016fbec, \u017ee vy m\u011b nepot\u0159ebujete?“
„Co\u017ee?“ z\u016fstanu na ni z\u00edrat.
„Vid\u00edme se ji\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9. A pokud jste si v\u0161iml, z\u00e1m\u011brn\u011b se v\u00e1s pt\u00e1m poka\u017ed\u00e9 na va\u0161eho p\u0159\u00edtele. A nyn\u00ed v\u00e1m vysv\u011btl\u00edm pro\u010d. Od sam\u00e9ho za\u010d\u00e1tku jsem to v\u011bd\u011bla, ale zkou\u0161ela jsem dov\u00e9st k tomu i v\u00e1s. Vy nepot\u0159ebujete \u017e\u00e1dnou odbornou pomoc, vy ji m\u00e1te doma. To, co mi vypr\u00e1v\u00edte… ani\u017e byste to tu\u0161il, nebo to tu\u0161il v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel, to on je v\u00e1m terapeutem. To on v\u00e1s t\u00e1hne d\u00e1l, kdy\u017e vy vys\u00edlen pad\u00e1te na zem. To, co mi vypr\u00e1v\u00edte, \u017ee d\u011bl\u00e1 jen pro v\u00e1s, jen aby v\u00e1s dostal na jin\u00e9 my\u0161lenky\u2026 to jemu byste m\u011bl platit za sezen\u00ed.“<\/div>\n

\n
\n

Na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl jak, se usad\u00ed \u00fasm\u011bv. „Samoz\u0159ejm\u011b v\u00e1s nebudu nutit, \u017ee bychom se m\u011bli na dobro rozlou\u010dit, pokud budete m\u00edt pocit, \u017ee mne p\u0159eci jen pot\u0159ebujete, nem\u00e1m s t\u00edm absolutn\u00ed probl\u00e9m. Naopak, je to moje pr\u00e1ce a mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee s v\u00e1mi sezen\u00ed ut\u00edkaj\u00ed stra\u0161n\u011b dob\u0159e. Jen se v\u00e1\u017en\u011b zkuste zamyslet, kdo v\u00e1s z minulosti t\u00e1hne v\u00edce, ne\u017e j\u00e1. Vypr\u00e1v\u011bl jste mi, jak jste byl zlomen\u00fd. Bylo toho moc. Rozvod va\u0161ich rodi\u010d\u016f, \u00famrt\u00ed va\u0161\u00ed matky… a tohle v\u0161echno dostalo hned leh\u010d\u00ed n\u00e1dech, kdy\u017e jste s Tomem. Nebo se m\u00fdl\u00edm?“
„Je to tak,“ nesm\u011ble j\u00ed p\u0159ik\u00fdvnu, st\u00e1le n\u011bjak \u0161okov\u00e1n t\u00edm, \u017ee odkryla n\u011bco, co jsem r\u00e1doby v\u011bd\u011bl, ale nebyl jsem schopen z toho vy\u010d\u00edst ten spr\u00e1vn\u00fd smysl, ten spr\u00e1vn\u00fd popis toho pocitu.
„Tohle v\u0161echno, z tohohle v\u0161eho bych v\u00e1s taky dok\u00e1zala vyv\u00e9st, ale v\u011b\u0159te mi, i kdy\u017e jste siln\u00fd mlad\u00fd mu\u017e, trvalo by mi to d\u00e9le. D\u00e9le ne\u017e jeden rok. A v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edtel pot\u0159eboval p\u0159esn\u011b jeden rok, aby v\u00e1s p\u0159esv\u011bd\u010dil o nov\u00e9m smyslu \u017eivota, aby v\u00e1m uk\u00e1zal, \u017ee i s bolest\u00ed se d\u00e1 \u017e\u00edt, aby v\u00e1s dovedl do ur\u010dit\u00e9ho st\u0159edu kruhu, odkud se v\u0161echno zd\u00e1 snaz\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e stoj\u00edte na jeho hran\u011b. Bille, ukon\u010d\u00edme dne\u0161n\u00ed sezen\u00ed. Nechte si tohle proj\u00edt hlavou, a pokud dojdete k jin\u00e9mu n\u00e1zoru ne\u017e j\u00e1, zavolejte mi, domluv\u00edme se na dal\u0161\u00edm sezen\u00ed. Ale pokud si uv\u011bdom\u00edte to, co jsem jen d\u00edky vypr\u00e1v\u011bn\u00ed zjistila j\u00e1, z\u016fsta\u0148te u toho. Uvid\u00edm v\u00e1s rad\u011bji, kdy\u017e mi zavol\u00e1te, \u017ee byste si \u0161el sednout n\u011bkam na kafe. Plat\u00ed?“
M\u016fj ztvrdl\u00fd \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i se je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed, a donut\u00ed m\u011b p\u0159ik\u00fdvnout. „Plat\u00ed.“<\/p>\n

Dom\u016f doraz\u00edm v jak\u00e9msi neust\u00e1vaj\u00edc\u00edm \u0161oku z toho zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee tajn\u011b doch\u00e1z\u00edm na jak\u00e9si l\u00e9\u010den\u00ed, a pak zjist\u00edm, \u017ee m\u00e1m vlastn\u011b l\u00e9\u010ditele doma. Vyzuji si boty, shod\u00edm ta\u0161ku na zem a st\u00e1le zamy\u0161len vejdu do ob\u00fdv\u00e1ku. N\u00e1\u0161 letn\u00ed byt nen\u00ed tak super, jako ten, do kter\u00e9ho se st\u011bhujeme ji\u017e za m\u011bs\u00edc, ale mus\u00edm uznat, \u017ee jako letn\u00ed byt, kter\u00fd jsme vybrali a pronajali b\u011bhem jednoho dne, vypad\u00e1 skv\u011ble. Uv\u011bdom\u00edm si, \u017ee ve spr\u0161e je pu\u0161t\u011bn\u00e1 voda, kdy\u017e m\u016fj pohled zaujme je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho. Na cel\u00e9 jedn\u00e9 st\u011bn\u011b, kter\u00e1 je\u0161t\u011b dneska r\u00e1no byla pr\u00e1zdn\u00e1, vis\u00ed moje fotografie ve tvaru srdce. A ty fotografie, kter\u00e9 jsem kdysi po setk\u00e1n\u00ed s Patrickem roztrhal, jsou vylepeny jako mozaiky ve speci\u00e1ln\u00edch r\u00e1mech uprost\u0159ed. Na zemi pod srdcem stoj\u00ed v\u00e1za, ve kter\u00e9 stoj\u00ed r\u016f\u017ee. Se zatajen\u00fdm dechem se k nim p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm, abych je p\u0159epo\u010d\u00edtal a zjistil tak, \u017ee jich je p\u0159esn\u011b devaten\u00e1ct. Chv\u00edli na to z\u00edr\u00e1m, ne\u017e mne m\u00e9 automatick\u00e9 kroky donesou do koupelny. S \u00fasm\u011bvem si nejprve prohl\u00e9dnu Tomovo t\u011blo skrz ml\u00e9\u010dnou st\u011bnu sprchov\u00e9ho koutu. Vysvl\u00e9knu si triko a \u00famysl vysvl\u00e9knout se cel\u00fd, ne\u017e vlezu za n\u00edm dovnit\u0159, zmiz\u00ed najednou kdesi v kout\u011b s odhozen\u00fdm trikem. Pot\u0159ebuji ho obejmout okam\u017eit\u011b! Odsunu st\u011bnu, vlezu si dovnit\u0159, a st\u011bnu za sebou zase zasunu. To u\u017e se ale Tom s m\u00edrn\u00fdm leknut\u00edm oto\u010d\u00ed ke mn\u011b \u010delem, a m\u00edrnou vr\u00e1sku na \u010dele vyst\u0159\u00edd\u00e1 jeho \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Ani jeden z n\u00e1s se nesna\u017e\u00ed nadechnout a n\u011bco \u0159\u00edct, proto\u017ee mu okam\u017eit\u011b ruce obto\u010d\u00edm kolem krku a vpiju se mu do rt\u016f. Cht\u011bl bych um\u011bt do polibku vlo\u017eit mnoho\u010detn\u00e9 d\u00edky, kter\u00e9 bych mu t\u00edm p\u0159edal, ale spokoj\u00edm se s t\u00edm, \u017ee jen co dostanu \u0161anci a kysl\u00edk k tomu, abych promluvil, \u0159eknu mu to i tak. Tom, dr\u017e\u00edc si mne pevn\u011b, se op\u0159e o st\u011bnu za n\u00edm, ani\u017e by se sna\u017eil n\u00e1\u0161 polibek p\u0159eru\u0161it. A p\u0159i pomal\u00e9m vytr\u00e1cen\u00ed se z reality do mimo reality, se j\u00edm nech\u00e1m un\u00e1\u0161et na vln\u00e1ch n\u011b\u017enost\u00ed. Moje t\u011blo se automaticky za\u010dne sna\u017eit podr\u00e1\u017edit jeho penis, a proto zanedlouho uc\u00edt\u00edm mezi sv\u00fdmi prsty ko\u0159en jeho penisu, kter\u00fd tvrdne. Nech\u00e1m ho mezi prsty projet cel\u00fd, a na kr\u00e1tkou chv\u00edli nech\u00e1m, aby se na\u0161e rty odpojily. Kdy\u017e se st\u0159etnou na\u0161e pohledy, prob\u011bhne mezi n\u00e1mi jak\u00e1si napjat\u00e1 energie, kter\u00e1 tvrd\u00fdm dopadem zas\u00e1hne n\u00e1s oba, proto\u017ee ani\u017e bychom d\u00e9le \u010dekali, nech\u00e1me tvrd\u011b op\u011bt setkat na\u0161e rty. Jako bychom se najednou nedok\u00e1zali jeden druh\u00e9ho naba\u017eit.<\/p>\n

Tom mi bez del\u0161\u00edho v\u00e1h\u00e1n\u00ed pom\u016f\u017ee st\u00e1hnout kalhoty a pak se jemn\u011b zakousne do m\u00e9ho krku, p\u0159i\u010dem\u017e tvrd\u011b mas\u00edruje m\u016fj penis. S jemn\u011b zaklon\u011bnou hlavou a skousnut\u00fdm rtem nahmat\u00e1m poslepu sprchov\u00fd gel, obejmu si Toma op\u011bt kolem krku a za jeho z\u00e1dy si za pomoci obou rukou vym\u00e1\u010dknu trochu do dlan\u011b. N\u00e1dobku pak vr\u00e1t\u00edm na m\u00edsto a s dlan\u00ed plnou sprchov\u00e9ho gelu obejmu Tom\u016fv penis, kter\u00fd t\u00edm pot\u0159u, a s\u00e1m si ho nasm\u011bruji do sebe, ani\u017e bych na n\u011bco je\u0161t\u011b \u010dekal. Ani Tom se to nesna\u017e\u00ed o nic d\u00e9le, ne\u017e je pot\u0159eba, prodlu\u017eovat. A proto\u017ee naposledy, kdy jsme m\u011bli sex, a\u017e na v\u00fdjimky, bylo prakticky p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci, proto\u017ee jsem prost\u011b nemohl, p\u0159e\u017eiji nyn\u00ed i ten prvotn\u00ed nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, kdy\u017e do mne nedo\u010dkav\u011b vstoup\u00ed.<\/p>\n

Pomalu ale za\u010d\u00edn\u00e1m vn\u00edmat jak se m\u00e9 t\u011blo pln\u00ed jen p\u0159\u00edjemn\u00fdm pocitem, a cel\u00e9 se odd\u00e1v\u00e1 jen Tomovi. A proto\u017ee jsou dne\u0161n\u00ed pocity tak intenzivn\u00ed, po dlouh\u00e9 dob\u011b nemus\u00edm nijak dlouho \u010dekat na Toma, ani on na mne, abychom si nebyli jisti, \u017ee vrchol dojde z\u00e1hy. Pevn\u011b v sob\u011b Toma sev\u0159u, kdy\u017e mnou projede prvn\u00ed k\u0159e\u010dovit\u00e1 vlna, nazna\u010duj\u00edc, \u017ee u\u017e sta\u010d\u00ed jak\u00fdkoliv sebemen\u0161\u00ed pohyb, a dos\u00e1hnu toho sladk\u00e9ho v\u00edt\u011bzstv\u00ed. S tvrd\u00fdm Tomov\u00fdm p\u0159\u00edrazem a jeho tvrd\u00fdm p\u0159ejet\u00edm b\u0159\u00ed\u0161kem palce po m\u00e9m penisu, u\u017e nem\u00e1m ale \u0161anci p\u0159em\u00fd\u0161let s \u010dek\u00e1n\u00edm na Toma, a s hlasit\u00fdm v\u00fddechem se nech\u00e1m strhnout k\u0159e\u010dovitou vlnou orgasmu. N\u011bkde mezi v\u00fdbuchem a ho\u0159en\u00edm v m\u00e9m t\u011ble u\u017e jen slab\u011b post\u0159ehnu, kdy\u017e mne vypln\u00ed Tomovo sperma.<\/p>\n

Hned jak se ohledupln\u011b nech\u00e1me oba vyb\u00edt v t\u00e9 sobeck\u00e9 chv\u00edli, kdy\u017e v \u010dlov\u011bku vypukne orgasmus, p\u0159ivlastn\u00edm si op\u011bt jeho rty, kter\u00e9 vyu\u017eiju k n\u011b\u017en\u00e9mu polibku p\u0159ed posledn\u00edm hlubok\u00fdm v\u00fddechem. Na\u0161e pohledy se op\u011bt setkaj\u00ed, ale tentokr\u00e1t u\u017e ticho p\u0159eru\u0161\u00ed Tom\u016fv hlas, kter\u00fd z\u00e1rove\u0148 vypne a\u017e teprve te\u010f proud\u00edc\u00ed vodu, kter\u00e1 dosud dopadala na m\u00e1 z\u00e1da.
„Kam jsi mi r\u00e1no zmizel?“
„Byl jsem\u2026“ za\u010dnu v\u011btu, ale cel\u00fdm vypr\u00e1v\u011bn\u00edm nechci naru\u0161it moment\u00e1ln\u00ed atmosf\u00e9ru, ,,\u0159eknu ti to v\u0161echno pozd\u011bji.“
„Tak… v\u0161echno nejlep\u0161\u00ed k narozenin\u00e1m,“ vytvo\u0159\u00ed se na jeho tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mne tot\u00e1ln\u011b doh\u00e1n\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed. S n\u00e1dechem si ho k sob\u011b pevn\u011b p\u0159itisknu.
„D\u011bkuju. D\u011bkuju za to v\u0161echno.“
„Cht\u011bl jsem to stihnout, ne\u017e p\u0159ijde\u0161, ale nev\u011bd\u011bl jsem, kdy p\u0159ijde\u0161, tak\u017ee…“
„D\u011bkuju,“ odt\u00e1hnu se kr\u00e1tce, abych mu mohl pohl\u00e9dnout do o\u010d\u00ed, „d\u011bkuju nejenom za dne\u0161ek, prost\u011b za v\u0161echno. D\u011bkuju, \u017ee tu v\u017edy jsi, kdy\u017e t\u011b pot\u0159ebuju. \u017de jsi m\u011bl posledn\u00ed \u010das se mnou trp\u011blivost, \u017ee jsi \u010dekal, ne\u017e jsem c\u00edtil s\u00e1m, \u017ee jsem schopn\u00fd to un\u00e9st…“ P\u0159ilo\u017e\u00ed mi prst na rty a s \u00fasm\u011bvem si mne dlouze prohl\u00e9dne, ne\u017e promluv\u00ed.
,,Modelko, nech prost\u011b za sebou to, co tam bylo. \u0158ekl jsem ti, \u017ee bych \u010dekal klidn\u011b roky, i p\u0159es to, \u017ee bych s tebou nemohl sp\u00e1t. Ok? Nikdy bych t\u011b do ni\u010deho nenutil, nikdy bych od tebe p\u0159es moc nic nenutil. A ty to v\u00ed\u0161. A krom\u011b toho,“ prstem p\u0159ejede po m\u00e9m doln\u00edm rtu a usm\u011bje se, „kdybych m\u011bl \u010dekat i deset let, jen abych pak dostal tohle, \u010dekal bych.“ Zvedne sv\u016fj pohled z m\u00fdch rt\u016f a t\u00edm nech\u00e1 na\u0161e o\u010di zase st\u0159etnout. S \u00fasm\u011bvem si uv\u011bdom\u00edm ten neskute\u010dn\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed v t\u011ble, kter\u00fd se sna\u017e\u00ed prorazit ven. Zav\u0159u sv\u00e9 o\u010di a nech\u00e1m se ukonej\u0161it v jeho objet\u00ed.<\/p>\n

„Miluju t\u011b,“ \u0161pitnu po chvilce do jeho ucha a zanech\u00e1m na n\u011bm drobn\u00fd polibek.
„J\u00e1 tebe taky, modelko.“<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam EPILOG O DVA M\u011aS\u00cdCE POZD\u011aJI „A co ve v\u00e1s to gesto evokovalo?“ zept\u00e1 se psychoterapeutka, ke kter\u00e9 doch\u00e1z\u00edm nyn\u00ed pravideln\u011b. Skrz mezery zata\u017een\u00fdch \u017ealuzi\u00ed na n\u00e1s pomrk\u00e1v\u00e1 letn\u00ed slunce a zpoza zav\u0159en\u00e9ho okna je sly\u0161et tlumen\u00fd hluk berl\u00ednsk\u00e9 ru\u0161n\u00e9 ulice.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-4283","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4283","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4283"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4283\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4283"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4283"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4283"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}