{"id":4290,"date":"2014-01-23T17:00:00","date_gmt":"2014-01-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4277"},"modified":"2014-01-23T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-23T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-ii-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/23\/zeiten-andern-dich-ii-26\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich II 26."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/p>\n

<\/strong><\/em> S m\u00fdm blogem a touhle pov\u00eddkou u\u017e to bylo hoooodn\u011b nahnut\u00fd, a u\u017e to pomalu vypadalo, \u017ee se sv\u00e9ho definitivn\u00edho konce, sv\u00e9ho st\u00e9ho d\u00edlu, nikdy nedo\u010dk\u00e1! A p\u0159eci jen! Kamar\u00e1dka mi zprovoznila blog, j\u00e1 ov\u0161em nezprovoznila internet, a proto mne to ve\u010der donutilo u\u017e k posledn\u00edmu d\u00edlu zasednout, a opravdu ho z toho pap\u00edru p\u0159epsat kone\u010dn\u011b do po\u010d\u00edta\u010de! A povedlo se, tak\u017ee po 6 letech, co pov\u00eddku p\u00ed\u0161u, se s n\u00ed mus\u00edm rozlou\u010dit… Ov\u0161em, pov\u00eddce jsem nad\u011blila je\u0161t\u011b epilog, kter\u00fd p\u0159ijde z\u00e1hy. Ostatn\u011b, cel\u00e1 tahle druh\u00e1 \u0159ada byla pojata jako jeden velk\u00fd epilog \ud83d\ude42 A to asi tak v\u0161e. Nev\u00edm, zda se n\u011bkdo, kdo kdysi Z\u00c4D \u010detl, je\u0161t\u011b v\u016fbec zaj\u00edm\u00e1 o samotn\u00fd konec, ale… i kdyby ne, je to moje vina, a j\u00e1 si to moc dob\u0159e uv\u011bdomuju. Proto\u017ee \u010d\u00edst pov\u00eddku s takov\u00fdmi pauzami je horor. Ale t\u0159eba je\u0161t\u011b n\u011bkdo takov\u00fd existuje, a tomu p\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 po\u010dten\u00ed \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

\"\"<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\n

O p\u00e1r dn\u00ed pozd\u011bji mne probud\u00ed op\u011bt Tom, kdy\u017e se v tichosti sna\u017e\u00ed opustit d\u016fm. Od doby, co mus\u00edm s sebou vl\u00e1\u010det berle, tud\u00ed\u017e moc nikam nechod\u00edm, se mi to te\u010f st\u00e1v\u00e1 \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji, \u017ee ned\u011bl\u00e1m nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee v\u0161echno prosp\u00edm.
„Bu\u010f jsem roky nespal, a te\u010f to doh\u00e1n\u00edm, nebo jen vst\u00e1v\u00e1\u0161 posledn\u00ed dobou tak stra\u0161n\u011b brzo,“ p\u0159eto\u010d\u00edm se na bok a p\u0159itul\u00edm se k jeho opu\u0161t\u011bn\u00e9mu pol\u0161t\u00e1\u0159i.
„Asi ta prvn\u00ed mo\u017enost, proto\u017ee v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno prosp\u00ed\u0161. Byl jsem u\u017e b\u011bhat, byl jsem u\u017e ve spr\u0161e, u\u017e jsem i sn\u00eddal a te\u010f mus\u00edm do pr\u00e1ce.“
„M\u011bl jsi m\u011b vzbudit.“
„B\u011bhat bys se mnou stejn\u011b j\u00edt nemohl, a sn\u00eddat bychom spolu taky nestihli, proto\u017ee jsem to do sebe nah\u00e1zel d\u00edky tomu, \u017ee jsem u\u017e d\u00e1vno m\u011bl b\u00fdt na cest\u011b.“
„To je ale nezdrav\u00e9,“ uchechtnu se.
„Naj\u00edme se pak spolu, a\u017e p\u0159ijedu.“
„A mus\u00ed\u0161 tam jet?“ opt\u00e1m se ji\u017e m\u00edrn\u011b sklesle. Tom se ke mn\u011b jen s pousm\u00e1n\u00edm sklon\u00ed, a pol\u00edb\u00ed mne na \u010delo.<\/div>\n

\n
\n

„T\u00e1ta tam nen\u00ed, a poprosil m\u011b, abych dohl\u00e9dl na jednu v\u011bc. Tak\u017ee mus\u00edm. Za chvilku jim zdrhnu do Berl\u00edna, mus\u00edm aspo\u0148 dokon\u010dit to, co jsem nakousnul. Ale nezdr\u017e\u00edm se dlouho.“
„Je\u010f opatrn\u011b.“
„Pojedu. Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“
„Ne, pot\u0159ebuju trochu rozh\u00fdbat t\u011blo, tak\u017ee se pop\u0159\u00edpad\u011b obstar\u00e1m s\u00e1m.“
„Fajn.“
„Ale je\u0161t\u011b t\u011b pot\u0159ebuju obejmout, i p\u0159es to, \u017ee jde\u0161 pozd\u011b,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159em\u016f\u017eu sv\u00e9 t\u011blo a posad\u00edm se na posteli, abych se hned na to do\u010dkal objet\u00ed od usm\u00edvaj\u00edc\u00edho se Toma. L\u00edpnu mu polibek na tv\u00e1\u0159 a po chvilce ho lehce odstr\u010d\u00edm.
„A te\u010f jdi.“
„Budu na telefonu, kdyby n\u011bco.“ Na to mu ale u\u017e jen p\u0159ik\u00fdvnu, a sval\u00edm se zp\u00e1tky na jeho pol\u0161t\u00e1\u0159. Dokonce se mi i samy od sebe zav\u0159ou o\u010di, kdy\u017e Tom, se slovy „zat\u00edm“, opust\u00ed byt.<\/p>\n

Nakonec se ale p\u0159eci jen vyd\u00e1m ven, i p\u0159es tu neprakti\u010dnost berl\u00ed. A kdy\u017e se vydr\u017e\u00edm poflakovat venku je\u0161t\u011b hodinu, mohl bych dokonce zavolat Tomovi, aby m\u011b cestou dom\u016f vzal s sebou. Usm\u011bju se s\u00e1m pro sebe p\u0159i vch\u00e1zen\u00ed, respektive vhops\u00e1n\u00ed, do drogerie. Mezi lidi u\u017e jsem asi v\u00e1\u017en\u011b trochu pot\u0159eboval, obzvl\u00e1\u0161t\u011b pokud je venku tak kr\u00e1sn\u00e9 po\u010das\u00ed, jako dnes, a\u010d jsem se p\u0159ed n\u00edm moment\u00e1ln\u011b schoval v obchod\u011b. Chvilku z\u00e1pas\u00edm s t\u00edm, kam d\u00e1t n\u00e1kupn\u00ed ko\u0161\u00edk. Jak to, sakra, d\u011blaj\u00ed ti lid\u00e9, kte\u0159\u00ed o berl\u00edch mus\u00ed chodit cel\u00fd \u017eivot? Neum\u00edm si to p\u0159edstavit. P\u0159eci jen nakonec ale najdu variantu, jak dr\u017eet ko\u0161\u00edk a ovl\u00e1dat p\u0159itom i berle, ani\u017e by hrozilo, \u017ee bych se mohl zranit je\u0161t\u011b v\u00edce. T\u0159eba znovu p\u00e1dem.<\/p>\n

Chv\u00edli se jen tak loud\u00e1m uli\u010dkami do doby, ne\u017e najdu to, kv\u016fli \u010demu jsem ve\u0161el. U\u017e chci jednu berli op\u0159\u00edt, abych si uvolnil ruku, kdy\u017e mne n\u011bco donut\u00ed oto\u010dit sv\u016fj pohled. Vida, dokonce jsem na\u0161el i to, co absolutn\u011b nepot\u0159ebuji! Zad\u00edv\u00e1m se na tu tv\u00e1\u0159 s podlitinami a o\u010dima schovan\u00fdma za slune\u010dn\u00edmi br\u00fdlemi. M\u00edrn\u011b couvnu a sna\u017e\u00edm se neztratit balanc.<\/p>\n

„Bille… jak… jak ti je?“ Polknu tu vlnu nechuti, kter\u00e1 mi nedovoluje cokoliv vyslovit, a postav\u00edm se k Patrickovi \u010delem.
„To m\u00e1 b\u00fdt ironie?“
„To ne, Bille, tohle v\u0161echno… necht\u011bl jsem to. Je mi to l\u00edto. V\u00e1\u017en\u011b, j\u00e1…“
„Necht\u011bl jsi?“ pronesu ti\u0161e, a\u017e skoro pla\u010dtiv\u00fdm t\u00f3nem. Ne, Bille, u\u017e nesm\u00ed\u0161. Ne p\u0159ed n\u00edm. Strhnu pohled. Nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bho d\u00edvat. Obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e v\u00edm, \u017ee k tomu, co mu hyzd\u00ed obli\u010dej, dopomohl Tom. A\u010d pr\u00e1vem.
„Omlouv\u00e1m se, nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Jsem idiot. To ty drogy, j\u00e1 nev\u00edm dote\u010f pro\u010d. Promi\u0148 mi to.“ Donut\u00edm se k n\u011bmu pohled op\u011bt zvednout. Nedok\u00e1\u017eu popsat ten nechutn\u00fd pocit v sob\u011b a p\u0159ekvapiv\u011b reaguji najednou zcela klidn\u011b. Jako bych se skute\u010dn\u011b sna\u017eil nedat p\u0159ed n\u00edm u\u017e nic najevo, a t\u00edm mu poslou\u017eil jako d\u011bvka u\u017e podruh\u00e9. Dnes t\u00edm, \u017ee bych \u0159ekl, co chce sly\u0161et.
„Mohl bys mi poslat v\u0161echny v\u011bci a pap\u00edry po\u0161tou? V\u0161echny!“
„Bille, no tak. To jsem nebyl j\u00e1. Omlouv\u00e1m se. Nedok\u00e1\u017eu ani vypov\u011bd\u011bt, jak\u00fd vztek na sebe m\u00e1m, \u017ee jsem to ud\u011blal. Nech\u00e1pu to. Byl to v\u00fdpadek. Blbej v\u00fdpadek, cht\u011bl jsem si n\u011bco dok\u00e1zat a naivn\u011b doufal ve v\u00fdhru.“
„Mohl bys mi to tedy poslat po\u0161tou? Byl bych r\u00e1d, kdybychom se my dva u\u017e v \u017eivot\u011b nemuseli vid\u011bt,“ pokra\u010duji ve sv\u00e9m p\u0159ede\u0161l\u00e9m t\u00e9matu.
„Jasn\u011b, slibuju.“ S d\u00edky u\u017e se neobt\u011b\u017euju a vyd\u00e1m se sm\u011brem v\u00fdchod. S t\u00edm, \u017ee se bez t\u011bch dvou v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem si cht\u011bl koupit, obejdu. A i kdyby ne, nic u\u017e m\u011b stejn\u011b nezastav\u00ed. Jen abych s touhle osobou u\u017e nemusel tr\u00e1vit v\u00edce \u010dasu!<\/p>\n

„Bille?“ dovol\u00ed si mne p\u0159eci jen je\u0161t\u011b oslovit. M\u00e1m chu\u0165 se nezastavovat, ale stejn\u011b se donut\u00edm je\u0161t\u011b na p\u00e1r vte\u0159in oto\u010dit. St\u0159etnu se s jeho pohledem, kter\u00fd c\u00edt\u00edm i p\u0159es to \u010dern\u00e9 sklo. „Je mi to l\u00edto. Ale… bu\u010f r\u00e1d, \u017ee m\u00e1\u0161 Toma, m\u00e1 toti\u017e docela r\u00e1nu,“ pousm\u011bje se je\u0161t\u011b navrch v\u0161emu. Sna\u017e\u00ed se situaci snad zleh\u010dit? A pou\u010dovat m\u011b, nedobrovoln\u00e9ho odborn\u00edka na jeho \u00fatoky, jak\u00e9 um\u00ed d\u00e1t Tom r\u00e1ny?
„J\u00e1 v\u00edm,“ utrous\u00edm proto, oto\u010d\u00edm se na zdrav\u00e9 pat\u011b zp\u011bt, a tentokr\u00e1t se u\u017e odhodlan\u011b vyd\u00e1m k odchodu, kde pr\u00e1zdn\u00fd ko\u0161\u00edk pro mne s p\u0159ekvapiv\u00fdm klidem odlo\u017e\u00edm zp\u011bt a co nejrychleji obchod opust\u00edm. <\/p>\n

V\u0161echen klid ale zmiz\u00ed v tu r\u00e1nu, kdy se sotva dobelh\u00e1m k domu, a u\u017e ve v\u00fdtahu nejsem schopen zadr\u017eet tla\u010d\u00edc\u00ed se slzy. Slzy vzteku, bezmoci a prohry. M\u00e1m pocit, \u017ee se v\u0161echno uvnit\u0159 m\u00e9ho t\u011bla rozpadlo, v\u0161e ztratilo v\u00fdznam. Kdy\u017e dojedu do na\u0161eho patra, zav\u0159u za sebou pevn\u011b dve\u0159e od bytu a odhodlan\u011b odhod\u00edm berle. Dokulh\u00e1m se i p\u0159es bolest a\u017e ke stolku, kde m\u00e1m schovan\u00e9 v\u0161echny fotky, a nedbaje na nal\u00e9hav\u00e9 \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed Mal\u00e9 d\u00e1my, se vyd\u00e1m s fotkama v ruce do lo\u017enice. Tam ze st\u011bny okam\u017eit\u011b strhnu i vis\u00edc\u00ed fotografii, a ty v rukou za\u010dnu nekontrolovateln\u011b ni\u010dit, jako se u\u017e nekontrolovateln\u011b nech\u00e1v\u00e1m strhnout pl\u00e1\u010dem. Na nohou se ale neudr\u017e\u00edm dlouho, tak\u017ee mne to zanedlouho donut\u00ed sv\u00e9st se po kraji postele a\u017e na zem, kde u\u017e ztr\u00e1c\u00edm kontrolu zcela nad sebou sam\u00fdm.
V tu samou chv\u00edli ale zaslechnu, jak bouchnou dve\u0159e. Zmocn\u00ed se mne trochu panika, kter\u00e1 m\u011b navr\u00e1t\u00ed p\u0159eci jen trochu zp\u011bt do reality. A to hlavn\u011b z d\u016fvodu, \u017ee nechci, aby mne Tom takhle vid\u011bl. Takhle, jak ztr\u00e1c\u00edm kontrolu nad sv\u00fdm \u017eivotem.<\/p>\n

„Bille?“ ozve se okam\u017eit\u011b, kdy\u017e zaslechnu jeho kroky bytem. Mal\u00e1 d\u00e1ma nep\u0159estala je\u0161t\u011b \u0161t\u011bkat, \u010d\u00edm\u017e situaci jaksi je\u0161t\u011b dramatizuje. Sna\u017e\u00edm se ovl\u00e1dnout zp\u00e1tky sv\u00e9 t\u011blo, aby se vzpamatovalo, ale u\u017e takhle naivn\u00ed pl\u00e1n mi p\u0159ekaz\u00ed vp\u00e1d Toma do lo\u017enice. Se starost\u00ed ve tv\u00e1\u0159i si znateln\u011b oddechne, rozhl\u00e9dne se kolem a pak nech\u00e1 sv\u016fj pohled st\u0159etnout s m\u00fdm. „Asi se nemus\u00edm pt\u00e1t, jak ti je.“
S rozklepan\u00fdmi prsty, ve kter\u00fdch dr\u017e\u00edm kusy fotek, op\u0159en\u00fd o kraj postele, si ho jen s pl\u00e1\u010dem prohl\u00ed\u017e\u00edm. Nedok\u00e1\u017eu to ovl\u00e1dnout, p\u0159ed Tomem schovat.<\/p>\n

„Co se stalo?“ p\u0159isedne si ke mn\u011b, a lehce mne pohlad\u00ed po stehn\u011b, s pohledem st\u00e1le up\u0159en\u00fdm. Z rukou mi vezme zbytek fotek, i t\u011bch neponi\u010den\u00fdch, a oto\u010d\u00ed si m\u016fj obli\u010dej k sob\u011b. Jenom\u017ee j\u00e1 nejsem schopen vyloudit jedin\u00fd t\u00f3n. „Ok, i kdybys mi nic \u0159\u00edct necht\u011bl, a ty fotky v\u00e1\u017en\u011b zni\u010dit cht\u011bl, a\u010dkoliv t\u011b mus\u00edm po\u017e\u00e1dat, abys to ned\u011blal, odk\u00fdvej mi alespo\u0148 to, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku, \u017ee ti nikdo neubl\u00ed\u017eil… nic jsi nespolykal…“
„Tome!“ okam\u017eit\u011b ho s bolest\u00ed na srdci zastav\u00edm. Ten ale jen semkne rty k sob\u011b a na kr\u00e1tk\u00fd moment pohled sklop\u00ed.
„Co? Co, Bille? Nesm\u00ed se to odte\u010f ani vyslovovat?“
Poc\u00edt\u00edm ten tlak na hrudi, kter\u00fd zp\u016fsob\u00ed to, \u017ee se mi do o\u010d\u00ed nahrne dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slz, d\u00edky kter\u00e9mu u\u017e opravdu nejsem schopn\u00fd nic dodat. Tom si mne ale jen p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b a pol\u00edb\u00ed mne do vlas\u016f. Jeho ruka mne jemn\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech do doby, ne\u017e jsem schopn\u00fd mu v\u0161echno odvypr\u00e1v\u011bt. Vynech\u00e1m \u00fapln\u00e9 detaily konverzace, kter\u00e9 by mi stejn\u011b pro ten vztek zatemnily mozek, a proto se rad\u011bji nech\u00e1m ukonej\u0161it jeho objet\u00edm.
„Bude to zase fajn, modelko. Nech to v\u0161echno za sebou.“<\/p>\n

„A v\u00ed\u0161 ty co?“ \u0161pitne po chvilce, co jen tak v objet\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1me sed\u011bt. „Poje\u010fme do Berl\u00edna u\u017e te\u010f. N\u011bjak\u00fd letn\u00ed byt za n\u011bjakou slu\u0161nou cenu sehnat mus\u00edme. A ty t\u0159i m\u011bs\u00edce bychom v n\u011bm p\u0159e\u017eili, do \u0159\u00edjna. Beztak bychom tam museli jet kv\u016fli p\u0159ij\u00edma\u010dk\u00e1m, a Berl\u00edn nen\u00ed tak daleko, abychom nebyli schopni se tu je\u0161t\u011b uk\u00e1zat, ne\u017e za\u010dne \u0161kola. O tenhle byt se postaraj na\u0161i, v\u011bci si zvl\u00e1dneme dov\u00e9zt, nebo si je dov\u00e9zt nech\u00e1me. Hm?“
„J\u00e1 nev\u00edm, Tome,“ pokr\u010d\u00edm jen rameny a d\u00e1l jen z\u00edr\u00e1m do pr\u00e1zdna.
„Mus\u00ed\u0161 v\u011bd\u011bt, jestli chce\u0161, nebo ne. Ute\u010deme od v\u0161eho u\u017e te\u010f. U\u017eijeme si cel\u00fd letn\u00ed Berl\u00edn, ne\u017e za\u010dne \u0161kola a bude \u010dasu m\u00e9n\u011b.“
„\u0158ekl jsem mu, aby mi poslal v\u0161echno po\u0161tou,“ dod\u00e1m r\u00e1doby mimo t\u00e9ma.
„A tohle jedin\u00fd n\u00e1s tu dr\u017e\u00ed? Tak si to sem p\u0159ijedeme vyzvednout.“
„Ale kdyby va\u0161i byt prodali?“<\/p>\n

„Bille,“ p\u0159eru\u0161\u00ed na\u0161e objet\u00ed, aby se mi mohl pod\u00edvat do o\u010d\u00ed, „za prv\u00e9, v\u017edycky se najde n\u011bkdo, komu m\u016f\u017eeme d\u00e1t kl\u00ed\u010de, aby n\u00e1m tady po\u0161tu vyzvednul a a\u017e pak bych na\u0161im mohl \u0159\u00edct, \u017ee se st\u011bhujeme. Nepot\u0159ebujou ho hned, a tak rychle by ten byt taky ne\u0161el do prodeje. A za druh\u00e9, pokud ti na tom tak moc z\u00e1le\u017e\u00ed, m\u016f\u017eeme si to u n\u011bj vyzvednout osobn\u011b.“
„To po mn\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 cht\u00edt,“ zvednu k n\u011bmu kone\u010dn\u011b sv\u016fj pohled. Rukou, hlad\u00edc\u00ed m\u00e1 z\u00e1da, zajede pod m\u00e9 triko, kde v hlazen\u00ed pokra\u010duje. Jeho hork\u00e1 k\u016f\u017ee je tak p\u0159\u00edjemn\u00e1, \u017ee se chci do konce \u017eivota choulit jen v jeho n\u00e1ru\u010di a pro nikoho jin\u00e9ho neexistovat.<\/p>\n

„Dob\u0159e, m\u016f\u017eu ti to osobn\u011b vyzvednout.“
„Ne, to zase nem\u016f\u017eu cht\u00edt po tob\u011b j\u00e1. A ani nechci.“
„Ne, \u017ee by m\u011b t\u011b\u0161ilo ho znovu vid\u011bt, ale\u2026“ Utnu mu v\u011btu v p\u016fli.
„Ne, zapome\u0148 na to, m\u00e1\u0161 pravdu. N\u011bjak se to ud\u011bl\u00e1,“ hore\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvnu, jen abych se zbavil p\u0159edstavy, \u017ee by se ti dva m\u011bli znovu potkat. „Pojedeme do Berl\u00edna.“
„Ok, a tohle bereme sebou,“ sebere ze zem\u011b odlo\u017een\u00e9 kousky fotek, ke kter\u00fdm sbal\u00ed i ty je\u0161t\u011b neporu\u0161en\u00e9.
„A co s nimi?“
„T\u0159eba si to je\u0161t\u011b rozmysl\u00ed\u0161,“ pousm\u011bje se a vstane. „Tak poj\u010f.“
„To jedeme hned?“ zept\u00e1m se trochu s obavou, ov\u0161em jeho pohled mne donut\u00ed se p\u0159eci jen trochu pousm\u00e1t.
„Ur\u010dit\u00e9 v\u011bci se prost\u011b nedaj\u00ed odkl\u00e1dat,“ nahod\u00ed nevinn\u00fd \u00fasm\u011bv a odlo\u017e\u00ed fotky na stolek. Pak se oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky ke mn\u011b a nat\u00e1hne ke mn\u011b ruce, aby mi pomohl vst\u00e1t ze zem\u011b. „Proto\u017ee jsem n\u00e1m p\u0159inesl ob\u011bd, a studenej by jednodu\u0161e nechutnal dob\u0159e.“<\/p>\n

Jeho \u00fasm\u011bv mi d\u00e1v\u00e1 jistotu, \u017ee ho budu milovat p\u0159ese v\u0161echno, a\u0165 se stane cokoliv. Jeho \u00fasm\u011bv mi d\u00e1v\u00e1 d\u016fv\u011bru, \u017ee jedin\u011b jemu m\u016f\u017eu sv\u011b\u0159it v\u0161echno, co m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, co m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed a on p\u0159esto bude st\u00e1t vedle m\u011b a podporovat m\u011b. Jeho \u00fasm\u011bv mi d\u00e1v\u00e1 takovou s\u00edlu, \u017ee u\u017e te\u010f v\u00edm, \u017ee v\u0161echno, co se stalo, se jednou stane minulost\u00ed, kterou nech\u00e1m daleko za sebou. D\u00edky n\u011bmu v\u00edm, \u017ee v\u0161echno zvl\u00e1dnu. To on je d\u016fvod, pro\u010d bych se m\u011bl sna\u017eit co nejrychleji zapomenout. To on je d\u016fvod, pro\u010d se po r\u00e1nu sna\u017e\u00edm probudit prvn\u00ed, jen abych ho vid\u011bl sp\u00e1t. To on je d\u016fvod, kter\u00fd m\u011b nau\u010dil v\u011b\u0159it v to, \u017ee \u010dasy \u010dlov\u011bka zm\u011bn\u00ed.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam S m\u00fdm blogem a touhle pov\u00eddkou u\u017e to bylo hoooodn\u011b nahnut\u00fd, a u\u017e to pomalu vypadalo, \u017ee se sv\u00e9ho definitivn\u00edho konce, sv\u00e9ho st\u00e9ho d\u00edlu, nikdy nedo\u010dk\u00e1! A p\u0159eci jen! Kamar\u00e1dka mi zprovoznila blog, j\u00e1 ov\u0161em nezprovoznila internet, a proto mne<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[513],"tags":[],"class_list":["post-4290","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4290","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4290"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4290\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4290"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4290"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4290"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}