{"id":4291,"date":"2014-01-23T16:00:00","date_gmt":"2014-01-23T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4278"},"modified":"2014-01-23T16:00:00","modified_gmt":"2014-01-23T15:00:00","slug":"never-look-back-21-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/23\/never-look-back-21-konec\/","title":{"rendered":"Never Look Back 21. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Pry\u010d<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

Soub\u011b\u017en\u011b s Brownem vyst\u0159elil i Chris, tak\u017ee doktor padl mrtv\u00fd k zemi. J\u00e1 si klekl vedle Toma.<\/div>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ vydechl jsem bezd\u011b\u010dn\u011b, i kdy\u017e mi bylo jasn\u00e9, \u017ee nen\u00ed.<\/div>\n
„Asi jo. A ty?“ Pod\u00edval se na m\u011b. Nereagoval jsem a hledal m\u00edsto, kde ho zas\u00e1hla kulka. Kdy\u017e se mi to poda\u0159ilo, trochu mi zatrnulo. Dostal to do b\u0159icha.<\/div>\n
„Blb\u010de,“ vydechl jsem. „M\u016f\u017ee t\u011b to zab\u00edt.“<\/div>\n
„Tebe to mohlo taky\u2026“ Opatrn\u011b jsem ho objal.<\/div>\n
„Zachoval ses jako hrdina,“ za\u0161eptal jsem mu do ucha.<\/div>\n
„J\u00e1 si to nemysl\u00edm,“ nam\u00edtl.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ano\u2026 A lhal jsem. Nikoho nem\u00e1m.“ Musel jsem ho pustit a ustoupit, abych uvolnil m\u00edsto z\u00e1chran\u00e1\u0159\u016fm.<\/p>\n

Sedl jsem si do sanitky a celou dobu dr\u017eel Toma za ruku. Ud\u011blalo se mi zle p\u0159i pomy\u0161len\u00ed, \u017ee bych o n\u011bj mohl p\u0159ij\u00edt. Cht\u011bl jsem s n\u00edm j\u00edt i na s\u00e1l, ale sest\u0159i\u010dka m\u011b zadr\u017eela.<\/div>\n

„Slibuju, \u017ee pak za n\u00edm budete moct j\u00edt,“ usm\u00e1la se. Vypadalo to, \u017ee m\u011b ch\u00e1pe, tak jsem se zp\u016fsobn\u011b usadil na chodb\u011b. St\u0159\u00eddav\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel a chodil nerv\u00f3zn\u011b po chodb\u011b.<\/div>\n
\n
\n

O dv\u011b hodiny pozd\u011bji si na m\u011b kone\u010dn\u011b vzpomn\u011bli. P\u0159i\u0161el ke mn\u011b n\u011bjak\u00fd mlad\u00fd doktor.<\/p><\/div>\n

„Vy jste z rodiny?“<\/div>\n
„Ne, ale\u2026 Jsem jeho p\u0159\u00edtel.“ Ani jsem zas tak moc nelhal, jen trochu\u2026 P\u0159edb\u00edhal.<\/div>\n
„Ale\u2026“<\/div>\n
„Pane\u2026 On o rodinu p\u0159i\u0161el. U\u017e m\u00e1 jen m\u011b,“ \u0159ekl jsem nal\u00e9hav\u011b. Ani te\u010f jsem moc nelhal.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ povzdechl si doktor. „B\u011b\u017ete\u2026“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ zavolal jsem je\u0161t\u011b, ne\u017e jsem se rozeb\u011bhl do Tomova pokoje. Byl vzh\u016fru a vypadal celkem zdrav\u011b. Sedl jsem si vedle n\u011bj.<\/p>\n

„Ahoj,“ usm\u00e1l se. Ulevilo se mi. U\u017e na m\u011b nen\u00ed na\u0161tvan\u00fd.<\/div>\n

„Ahoj\u2026“ N\u011b\u017en\u011b jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. „Tome\u2026 Miluju t\u011b. Uv\u011bdomil jsem si to ve chv\u00edli, kdy jsem t\u011b m\u00e1lem ztratil.“<\/div>\n
„To jsem\u2026 moc r\u00e1d, \u017ee mi to \u0159\u00edk\u00e1\u0161,“ za\u0161eptal. Pevn\u011b jsem ho objal. Posledn\u00ed dobou jsem to d\u011blal n\u011bjak \u010dasto – ne \u017ee by mi to vadilo. Trochu jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl a pak ho pol\u00edbil. P\u0159esunul jsem se na jeho krk a l\u00edbal ho na kr\u010dn\u00ed tepnu.<\/div>\n
„Bille\u2026“ vydechl. Za\u010dal m\u011b trochu odstrkovat. „Bille\u2026 Po\u010dkej\u2026 Ta v\u00fdpov\u011b\u010f\u2026“<\/div>\n
„Zru\u0161\u00edm to,“ sl\u00edbil jsem mu a znovu vyhledal jeho rty.<\/div>\n
„Ne\u2026 Ne, ta v\u00fdpov\u011b\u010f plat\u00ed.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ nap\u0159\u00edmil jsem se.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 U\u017e jsem si na\u0161el m\u00edsto\u2026 A chci za\u010d\u00edt nov\u00fd \u017eivot.“ Za celou dobu se mi nepod\u00edval do o\u010d\u00ed, a\u017e na posledn\u00ed slovo. Vid\u011bl jsem, \u017ee to mysl\u00ed naprosto v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n

„Ale\u2026“ nedok\u00e1zal jsem ze sebe nic vypravit. Klekl jsem si vedle leh\u00e1tka. „Moc se omlouv\u00e1m. Pros\u00edm, odpus\u0165 mi to\u2026 Ale neopou\u0161t\u011bj m\u011b\u2026“ \u0161eptal jsem zni\u010den\u011b. Jenom vrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Je toho na m\u011b moc… U\u017e to nezvl\u00e1dnu. Mus\u00edm pry\u010d. Za\u010d\u00edt \u00fapln\u011b znovu.“ Ml\u010dky jsem se d\u00edval do zem\u011b, ale bylo mi jasn\u00e9, \u017ee nem\u00e1 cenu ho p\u0159emlouvat. Mohl jsem si za to s\u00e1m.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 Ale pamatuj si, \u017ee t\u011b miluju. A to se nezm\u011bn\u00ed.“ Vy\u0161el jsem z jeho pokoje a pak i z nemocnice. V\u0161echno jsem vn\u00edmal jako ve snu. Jedna \u010d\u00e1st m\u011b k\u0159i\u010dela: Proto odsuzuji l\u00e1sku, je to jen dal\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed!, druh\u00e1 klidn\u011b \u0159\u00edkala: Ale st\u00e1lo to za to.<\/p>\n

Sedl jsem si na lavi\u010dku p\u0159ed nemocnic\u00ed. C\u00edtil jsem podivn\u00fd klid, to v\u011bdom\u00ed, \u017ee n\u011bco skon\u010dilo a j\u00e1 s t\u00edm nem\u016f\u017eu nic d\u011blat. Nebyl jsem na Toma na\u0161tvan\u00fd. Ch\u00e1pal jsem ho a p\u0159\u00e1l si, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd. U\u017e nebudu v jeho \u017eivot\u011b, nic mu nebude p\u0159ipom\u00ednat minulost. Bude moct \u017e\u00edt lep\u0161\u00ed \u017eivot. A mn\u011b nezbyde nic jin\u00e9ho, ne\u017e se s t\u00edm sm\u00ed\u0159it a vzpom\u00ednat na n\u011bj s l\u00e1skou i bolest\u00ed v srdci.<\/p>\n

Zvedl jsem se a vyrazil dom\u016f. \u010cekala m\u011b je\u0161t\u011b spousta pap\u00edrov\u00e1n\u00ed ohledn\u011b pr\u00e1v\u011b ukon\u010den\u00e9ho p\u0159\u00edpadu. Neprob\u00edhalo to p\u0159esn\u011b podle m\u00fdch p\u0159edstav, ale jedno bylo jist\u00e9 – Brown u\u017e nikdy nikoho nezabije. A j\u00e1 se mohl s klidn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm pod\u00edvat do o\u010d\u00ed rodin ob\u011bt\u00ed a p\u0159\u00e1tel ob\u011bt\u00ed.<\/div>\n

\n

***<\/p><\/div>\n

\n

Je\u0161t\u011b jsem obe\u0161el Jacka Darea, Harryho Chilla, Katy Smithovou, Freda Hillse, Johna Greena, dokonce i Borise Howa a Jima Jumpera. V\u0161ichni mi d\u011bkovali, i kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bl za co. Vlastn\u011b to nebylo moje z\u00e1sluha, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee je vin\u00edk potrest\u00e1n. Te\u010f m\u011b jen \u010dekalo naj\u00edt si nov\u00e9ho doktora. Asi za\u010dnu u psychologa. Smutn\u011b jsem se usm\u00e1l a ulo\u017eil slo\u017eku s p\u0159\u00edpadem do archivu.<\/p>\n

<\/div>\n

…O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji\u2026<\/div>\n
\n

„Nechce\u0161 si to je\u0161t\u011b rozmyslet?“ Poru\u0161il jsem svoje p\u0159edsevzet\u00ed a nal\u00e9hal na Toma, kter\u00fd si balil v\u011bci z kancel\u00e1\u0159e do pap\u00edrov\u00e9 krabice. Smutn\u011b se usm\u00e1l a zavrt\u011bl hlavou.<\/p><\/div>\n

„Bude\u0161 n\u00e1m chyb\u011bt,“ \u0159ekl Chris.<\/div>\n
„N\u011bkdy zavol\u00e1m,“ sl\u00edbil Tom. Odvr\u00e1til jsem se. Pokud n\u011bkdy zavol\u00e1, mn\u011b ur\u010dit\u011b ne. „P\u016fjdu,“ ozn\u00e1mil. Nastalo celkem dojemn\u00e9 lou\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Doprovod\u00edm t\u011b,“ za\u0161eptal jsem. Ml\u010dky jsme vy\u0161li p\u0159ed stanici. Pak jsem ho objal. „Nikdy na tebe nezapomenu\u2026. V\u017edycky t\u011b budu milovat. A\u0165 se stane cokoliv, p\u0159eju si, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd.“<\/div>\n
„To jsou siln\u00e1 slova,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
„Tak to c\u00edt\u00edm.“ Odt\u00e1hl se a j\u00e1 ho pustil.<\/div>\n
„Sbohem, Bille.“ O\u010di se mi plnily slzami.<\/div>\n
„Neodj\u00ed\u017ed\u011bj\u2026“ zas\u00edpal jsem. Asi m\u011b nesly\u0161el, ale i kdyby, bylo to zbyte\u010dn\u00e9. Nasedl do auta a prost\u011b odjel.<\/p>\n

Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee za t\u011bch okolnost\u00ed – bolest se mi zahryz\u00e1vala do hrudi, jako by mi cht\u011bla vyrvat srdce z t\u011bla – nem\u016f\u017eu pracovat. Sakra, j\u00e1 u\u017e snad nem\u016f\u017eu ano d\u00fdchat! Zat\u00edm byl Tom\u016fv odjezd abstraktn\u00ed pojem, ale te\u010f se ta no\u010dn\u00ed m\u016fra stala skute\u010dnost\u00ed. Rvala m\u011b na kusy.<\/p>\n

Na zbytek dne jsem si vzal volno. Nejd\u0159\u00edv jsem nedok\u00e1zal nic jin\u00e9ho, ne\u017e sed\u011bt a tup\u011b z\u00edrat do zdi. Po tv\u00e1\u0159i mi st\u00e9kaly slzy. Je konec\u2026 Prost\u011b konec\u2026 \u010c\u00edm v\u00edc jsme si to uv\u011bdomoval, t\u00edm v\u00edc to bolelo. Zar\u00fdval jsem si nehty do dlan\u00ed. V\u017edycky jsem si myslel, \u017ee „bolest v srdci“ je jen hloup\u00fd slovn\u00ed obrat. Ale te\u010f mi ona neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 s\u00edla drtila pl\u00edce. Sev\u0159el jsem ruku v p\u011bst a pra\u0161til do zdi. Doufal jsem, \u017ee se mu tak ulev\u00ed. Nepomohlo to.
„Pros\u00edm\u2026“ vzlykl jsem. „Vra\u0165 se\u2026“<\/div>\n

Vstal jsem a cht\u011bl si j\u00edt zakou\u0159it. Pak jsem vzal v\u0161echny krabi\u010dky cigaret, kter\u00e9 jsem m\u011bl a hodil je do ko\u0161e.<\/div>\n
Tome\u2026 Budu pro tebe lep\u0161\u00edm \u010dlov\u011bkem\u2026 A jednou\u2026 Jednou\u2026<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Pry\u010d Bill Soub\u011b\u017en\u011b s Brownem vyst\u0159elil i Chris, tak\u017ee doktor padl mrtv\u00fd k zemi. J\u00e1 si klekl vedle Toma. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ vydechl jsem bezd\u011b\u010dn\u011b, i kdy\u017e mi bylo jasn\u00e9, \u017ee nen\u00ed. „Asi jo. A ty?“ Pod\u00edval se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[575],"tags":[],"class_list":["post-4291","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4291","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4291"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4291\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4291"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4291"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4291"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}