{"id":4304,"date":"2014-01-18T16:00:00","date_gmt":"2014-01-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4291"},"modified":"2014-01-18T16:00:00","modified_gmt":"2014-01-18T15:00:00","slug":"the-darkest-chapter-of-my-life","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/18\/the-darkest-chapter-of-my-life\/","title":{"rendered":"The darkest chapter of my life"},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack
<\/strong> <\/p>\n

\u010caulitz draz\u00ed moji \ud83d\ude42 Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, co bych m\u011bla ps\u00e1t do \u00favodu, jeliko\u017e tuhle pov\u00eddku p\u00ed\u0161u v takov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed, kdy… nev\u00edm vlastn\u011b ani co \u0159\u00edct \ud83d\ude41 … prost\u011b snad jenom, kdo chcete, tak hur\u00e1 do \u010dten\u00ed, budu r\u00e1da \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Va\u0161e Iveth~<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
D\u00e9\u0161\u0165. Temnota. Jak kolem n\u011bj, tak v jeho srdci. Ani ta pouli\u010dn\u00ed lampa vedle n\u011bj nesv\u00edtila. Huben\u00fd, \u010dernovlas\u00fd chlapec sed\u011bl na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 lavi\u010dce v zastr\u010den\u00e9 \u010d\u00e1sti parku a dumal nad sv\u00fdmi my\u0161lenkami.<\/p>\n

Nem\u011bl kolem sebe nikoho, koho by mohl oslovit, kdy\u017e se mu n\u011bco stane. Kdy\u017e pro\u017e\u00edv\u00e1 to, co pro\u017e\u00edv\u00e1. Mohl se obr\u00e1tit jenom na sv\u00e9 slzy, kter\u00e9 mu d\u011blaly spole\u010dnost snad te\u010f u\u017e ka\u017ed\u00fd ve\u010der. Rodi\u010de se mu zabili oba p\u0159i boura\u010dce, sourozence nem\u011bl a prarodi\u010de u\u017e tak\u00e9 nem\u011bl.<\/p>\n

Obr\u00e1til obli\u010dej sm\u011brem k nebi a nechal slzy and\u011bl\u016f st\u00e9kat po sv\u00fdch propadl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. Byl cel\u00fd pohubl\u00fd a nem\u011bl moc chuti do \u017eivota. Od drog a jin\u00fdch l\u00e1tek, co ni\u010d\u00ed t\u011blo i du\u0161i, nem\u011bl moc daleko. U\u017e takhle kdy\u017e m\u011bl n\u011bjak\u00e9 pen\u00edze, co vyd\u011blal po brig\u00e1d\u00e1ch, koupil si nejd\u0159\u00edve j\u00eddlo, kter\u00e9ho tak\u00e9 moc nebylo, a cigarety plus n\u011bjakou tu fla\u0161ku na zap\u00edjen\u00ed \u017ealu a ran osudu. V jeho dvaceti letech to byl \u017eivot takzvan\u011b na nic. Skoro p\u011bt let to bylo od nehody, co jeho rodi\u010de ode\u0161li, a je\u0161t\u011b si na to snad nezvykl. N\u011bkdy m\u011bl stavy a\u017e tak \u0161\u00edlen\u00e9, \u017ee \u017eiletkou t\u00fdral sv\u00e9 ruce.
Chodil jedin\u011b v \u010dern\u00e9 a dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy mu spl\u00fdvaly do p\u016flky zad. Jeho ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st\u00ed bylo i temn\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, n\u011bkolik tetov\u00e1n\u00ed a piercing\u016f. Proto nikde na \u017e\u00e1dn\u00e9 brig\u00e1d\u011b dlouho nevydr\u017eel.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Kolem jedn\u00e9 r\u00e1no se zvedl z lavi\u010dky a plou\u017eil se s kapucou a sluch\u00e1tky na hlav\u011b dom\u016f. M\u011bl men\u0161\u00ed byt, kter\u00fd jen tak tak ut\u00e1hl, ale zat\u00edm se da\u0159ilo a majitel byl tolerantn\u00ed. Mlad\u00edk netu\u0161il pro\u010d, ale byl mu za to vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n

In the end<\/em><\/div>\n

As you fade into the night<\/em><\/div>\n
Who will tell the story of your life?<\/p>\n

<\/em> Miloval tu p\u00edsni\u010dku stejn\u011b jako kapelu. D\u00e1valy mu s\u00edlu do dal\u0161\u00edch dn\u00ed. Alespo\u0148 ta hudba mu z\u016fstala, kdy\u017e ostatn\u00ed lid\u00e9 i na ulici kolem n\u011bj chodili obloukem a s odporem v o\u010d\u00edch. Pochopen\u00ed se mu nedost\u00e1valo, ale st\u00e1le tu byl. Necht\u011bl jen tak jednodu\u0161e odej\u00edt. Takhle trp\u011bl u\u017e p\u00e1r let, tak pro\u010d okol\u00ed kazit z\u00e1bavu.<\/p>\n

Proch\u00e1zel zrovna jednou ne moc vyhl\u00e1\u0161enou ulic\u00ed jako ka\u017ed\u00fd ve\u010der. U\u017e jenom \u010dekal, kdy mu hlavou prolet\u00ed kulka, nebo se mu stane n\u011bco jin\u00e9ho. Ani by se nedivil. A bylo mu to jedno. \u0160el klidnou ch\u016fz\u00ed, s pohledem zabodnut\u00fdm do zem\u011b se coural dom\u016f, kdy\u017e mu n\u011bkdo polo\u017eil ruku na rameno. Z\u016fstal st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd a nehnul ani brvou. U\u017e jenom odpo\u010d\u00edt\u00e1val okam\u017eiky do sv\u00e9ho konce. Sundal si kapucu, sluch\u00e1tka na krk a koukal p\u0159ed sebe.<\/p>\n

„Hlavn\u011b rychle hm,“ pronesl do ticha \u010dernovl\u00e1sek a up\u00edral pohled do poloosv\u011btlen\u00e9 ulice.<\/div>\n

„Co jako? J\u00e1 ti chci pomoct… vlastn\u011b tu na tebe \u010dek\u00e1m,“ ozval se za n\u00edm mil\u00fd, chlapeck\u00fd hlas. Oto\u010dil se tedy a odv\u00e1\u017eil se zvednout pohled k n\u011bmu. Setkal se s v\u0159el\u00fdm pohledem asi tak stejn\u011b star\u00e9ho chlapce, promo\u010den\u00e9ho na kost, stejn\u011b jako on. On u\u017e ten d\u00e9\u0161\u0165 snad ani nevn\u00edmal, jak pr\u0161elo ka\u017ed\u00fd den.<\/div>\n
„V\u00edd\u00e1m t\u011b ka\u017edou noc ve stejnou dobu tudy chodit… nebo bloumat po m\u011bst\u011b jako t\u011blo bez du\u0161e. N\u011bco m\u011b k tob\u011b t\u00e1hlo, jenom jsem… nev\u011bd\u011bl co,“ mluvil tich\u00fdm hlasem, snad jako by se p\u0159ed n\u011bk\u00fdm skr\u00fdval. \u010cernovl\u00e1sek jenom nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil hlavu, ale poslouchal d\u00e1l. Jeho hlas byl nepochopiteln\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd. Nakonec ho pozval k sob\u011b dom\u016f, a jeliko\u017e \u010dernovlas\u00fd uzl\u00ed\u010dek nerv\u016f v\u00e1\u017en\u011b nem\u011bl co ztratit, tak \u0161el.<\/p>\n

Byt nebyl p\u0159\u00edmo v t\u00e9 divn\u00e9 \u010dtvrti, ale o dv\u011b ulice d\u00e1l. Celou cestu tam ml\u010deli, a\u017e nakonec cop\u00e1nkat\u00fd chlapec odemkl dve\u0159e a pozval n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edka d\u00e1l. Z\u00e1hadn\u00fd mlad\u00edk nem\u011bl moc velk\u00fd byt, asi tak jako on, ale l\u00e9pe vybaven\u00fd. Oba se zbavili promo\u010den\u00e9ho oble\u010den\u00ed, na\u010de\u017e \u010dernovl\u00e1skovi p\u0159ist\u00e1ly na kl\u00edn\u011b such\u00e9 v\u011bci.<\/div>\n

„D\u011bkuju,“ broukl ti\u0161e a obl\u00e9kl si to.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si \u010daj?“ ozvala se ot\u00e1zka a jenom sly\u0161el, jak se v konvici va\u0159\u00ed voda. Byl zmrzl\u00fd na kost, tak mu nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e souhlasit.<\/div>\n
Cop\u00e1nek jim donesl \u010daj a n\u011bco na zakousnut\u00ed na stolek do ob\u00fdv\u00e1ku a sedl si vedle n\u011bj.<\/div>\n
„Jinak… jsem Tom,“ podal mu kone\u010dn\u011b ruku a mile se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo… j\u00e1 Bill… ahoj,“ Billa pomalu opou\u0161t\u011bla schopnost norm\u00e1ln\u011b komunikovat s lidmi. Na n\u011bjak\u00e9 t\u00e9 brig\u00e1d\u011b si jednodu\u0161e nasadil masku, ale n\u011bjak\u00e9ho bli\u017e\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka p\u0159ece jenom nem\u011bl p\u011bt let.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„No a tak jsem p\u0159i\u0161el o rodi\u010de a vlastn\u011b o v\u0161echno, co jsem do t\u00e9 doby m\u011bl,“ sklopil Bill hlavu a zad\u00edval se na \u0161pi\u010dky papu\u010d\u00ed, kter\u00e9 mu Tom p\u016fj\u010dil. „Od t\u00e9 doby \u017eiju, jak se d\u00e1… ale u\u017e m\u011b to za\u010d\u00edn\u00e1 unavovat,“ mluvil o sv\u00e9m \u017eivot\u011b chladn\u011b. Dnes u\u017e se naplakal dost a do\u0161ly mu snad z\u00e1soby slz i s\u00edly. Jenom koukal na zem a mluvil. Tom ho bedliv\u011b poslouchal a \u010dernovl\u00e1sek se c\u00edtil po dlouh\u00e9 dob\u011b tak n\u011bjak… prapodivn\u011b klidn\u011b. Snad proto, \u017ee se n\u011bkomu mohl vypov\u00eddat, nebo \u017ee kone\u010dn\u011b n\u011bkdo poslouch\u00e1 jeho n\u00e1\u0159ky. Necht\u011bl se nijak litovat. Nesn\u00e1\u0161el to a vlastn\u011b ani nem\u011bl pro\u010d.<\/p>\n

„To m\u011b mrz\u00ed Bille…“ posmutn\u011ble se na n\u011bj pod\u00edval Tom a dopil sv\u016fj \u010daj. Na\u010de\u017e Bill jenom zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Nemus\u00ed… nem\u00e1 pro\u010d t\u011b to mrzet… ani se nezn\u00e1me,“ broukl Bill a zakousl su\u0161enku, co mu Tom nab\u00eddl, a c\u00edtil, jak mu kapi\u010dky vody st\u00e9kaj\u00ed z vlas\u016f po tv\u00e1\u0159\u00edch.<\/div>\n
„Jo… no… v\u00ed\u0161 hlavn\u011b, pro\u010d jsem t\u011b vzal k sob\u011b, je… \u017ee ti chci pomoct,“ nadhodil nakonec Tom, kdy\u017e se rozhodl j\u00edt s pravdou ven. Bill se na n\u011bj s hrne\u010dkem \u010daje v ruce ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b zad\u00edval. Pomoct? V\u017edy\u0165 se ani neznaj\u00ed! Nech\u00e1pal to.<\/div>\n
„A … a pro\u010d vlastn\u011b?“ nakr\u010dil obo\u010d\u00ed a polo\u017eil hrnek na stole\u010dek. Vid\u011bl na n\u011bm, jak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee m\u00e1me… p\u0159esn\u011b jak jsem si myslel… podobn\u00fd osud a… n\u011bjak\u00e1 s\u00edla m\u011b k tob\u011b p\u0159itahovala… a\u017e do dne\u0161ka,“ t\u011bkal Tom pohledem a sna\u017eil se p\u016fsobit ne nijak n\u00e1siln\u011b.<\/div>\n
Bill si nakonec usmyslel, \u017ee to s n\u00edm zkus\u00ed. Jak u\u017e jednou mu p\u0159i\u0161lo na mysl, nem\u011bl co ztratit.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji u\u017e u Toma bydlel a zd\u00e1lo se b\u00fdt v\u0161echno ide\u00e1ln\u00ed. Bylo mu s n\u00edm dob\u0159e. Staral se o n\u011bj, byl na n\u011bj hodn\u00fd, mil\u00fd, zast\u00e1val se ho p\u0159ed ostatn\u00edmi. Tohle Bill snad nikdy neza\u017eil a dal\u0161\u00ed v\u011bc, co mu p\u0159i\u0161la divn\u00e1, bylo to, \u017ee kdy\u017e byl s Tomem, m\u011bl takov\u00fd kr\u00e1sn\u00fd pocit u srdce. C\u00edtil se jako na obl\u00e1\u010dku a mot\u00fdlci v jeho b\u0159i\u0161e si zb\u011bsile poletovali. Snad \u017ee by se zamiloval? Nebo to byl jenom ten kr\u00e1sn\u00fd, jemu neznal\u00fd pocit z toho, \u017ee ho m\u011bl n\u011bkdo r\u00e1d. To netu\u0161il a nev\u011bd\u011bl ani, jak se k n\u011bmu dostat bl\u00ed\u017ee, aby si ujasnil sv\u00e9 rozbou\u0159en\u00e9 city.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

To se Tom jednou zase vracel dom\u016f a t\u011b\u0161il se na Billa. T\u011b\u0161il se na to, a\u017e mu \u0159ekne, co pro n\u011bj znamen\u00e1 a co k n\u011bmu vlastn\u011b c\u00edt\u00ed. Byl odhodlan\u00fd pro toho mal\u00e9ho and\u00edlka ud\u011blat t\u00e9m\u011b\u0159 cokoliv, a\u010dkoliv se neznali tak dlouho. On byl ale p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee tohle by mohlo vyj\u00edt.<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e Tom zvesela odemykal dve\u0159e a s kytic\u00ed r\u016f\u017e\u00ed za z\u00e1dy se t\u011b\u0161il na Billovu reakci, \u010dekala ho r\u00e1na, kter\u00e1 by se dala srovnat s v\u00fdbuchem jadern\u00e9 elektr\u00e1rny.<\/p>\n

„Billy, jsem doma!“ k\u0159ikl a zul se, sundal bundu a \u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Bill nikde. Ani v kuchyni, zd\u00e1 se, nikdo nebyl. Polo\u017eil r\u016f\u017ee a \u0161el se pod\u00edvat do koupelny, odkud sly\u0161el t\u00e9ct vodu. Zastavilo se mu srdce p\u0159i pohledu na Billovo b\u00edl\u00e9 t\u011blo, le\u017e\u00edc\u00ed ve van\u011b a nejev\u00edc\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 zn\u00e1mky \u017eivota. Jako by se pro n\u011bj sv\u011bt zastavil. Vyt\u00e1hl Billa z vany, vypnul vodu, aby netekla a a\u017e te\u010f si v\u0161iml n\u011bkolika z\u00e1\u0159ez\u016f na jeho pa\u017e\u00edch.<\/p>\n

„Bille, cos to ud\u011blal?!“ k\u0159i\u010del skoro v kuse a rozbre\u010del se jako mal\u00e1 holka. T\u0159\u00e1sl s n\u00edm, volal jeho jm\u00e9no, ale p\u0159i\u0161el p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b. Nedok\u00e1zal ho ochr\u00e1nit, jak sl\u00edbil! Zklamal jak sebe, tak Billa. „L\u00e1sko moje, pro\u010d jsi to ud\u011blal,“ vydechl z posledn\u00edch sil Tom a tiskl k sob\u011b Billovo studen\u00e9, bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo. Nedok\u00e1zal si n\u011bjak p\u0159ipustit, \u017ee by byl v\u00e1\u017en\u011b mrtv\u00fd. „Ano, spr\u00e1vn\u011b, Bille, miluju t\u011b tak se sakra prober!“ prosil urputn\u011b, ale nic. V\u00e1\u017en\u011b bylo pozd\u011b. Pro Billa, pro n\u011bj, pro jejich l\u00e1sku, kter\u00e1 ani nem\u011bla prostor se rozvinout. Na sk\u0159\u00ed\u0148ce vedle vany na\u0161el dopis.<\/p>\n

„M\u016fj mil\u00fd Tome,
v\u00edm, \u017ee a\u017e p\u0159ijde\u0161 dom\u016f, u\u017e nebudu mezi \u017eiv\u00fdmi, ale netruchli. Ud\u011blal jsem to proto, proto\u017ee poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b jsem se c\u00edtil milovan\u00fd a \u017ee jsem kone\u010dn\u011b doma. Moc ti d\u011bkuji za to, co jsi pro m\u011b za ten m\u011bs\u00edc a n\u011bco ud\u011blal. Znamen\u00e1 to pro m\u011b v\u00edc, ne\u017e si mysl\u00ed\u0161. V tom nejlep\u0161\u00edm se m\u00e1 skon\u010dit a to platilo i u m\u011b. Tak pros\u00edm netruchli a raduj se ze \u017eivota! V\u017edy t\u011b budu milovat a nikdy nezapomenu!<\/em><\/div>\n

Nav\u017edy s l\u00e1skou,
Tv\u016fj Bill<\/p>\n

<\/em> Tomovi se hrnuly slzy jako hrachy po tv\u00e1\u0159\u00edch a dopadaly na klidn\u00fd obli\u010dej jeho jedin\u00e9 l\u00e1sky.<\/div>\n

„Ty… ty pitom\u010de!“ vyjekl a st\u00e1le tiskl jeho t\u011blo i s dopisem k sob\u011b. „Miluju t\u011b a taky nikdy nezapomenu,“ \u0161eptal a hladil ho po vlasech. Snad se mu zd\u00e1lo, \u017ee se Bill usm\u00edv\u00e1. Ten jeho lehk\u00fd kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, co na n\u011bm m\u011bl tolik r\u00e1d, je nav\u017edy pry\u010d. Vlastn\u011b jednou se jejich du\u0161e znovu setkaj\u00ed. Jednou budou m\u00edt mo\u017enost \u0159\u00edct si poprv\u00e9 sv\u00e9 miluji t\u011b. Jen si na to budou muset oba po\u010dkat. A Tom v\u011b\u0159il, \u017ee jednou se zase sejdou a zat\u00edm Bill bude sledovat jeho kroky tam seshora.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack \u010caulitz draz\u00ed moji \ud83d\ude42 Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, co bych m\u011bla ps\u00e1t do \u00favodu, jeliko\u017e tuhle pov\u00eddku p\u00ed\u0161u v takov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed, kdy… nev\u00edm vlastn\u011b ani co \u0159\u00edct \ud83d\ude41 … prost\u011b snad jenom, kdo chcete, tak hur\u00e1 do \u010dten\u00ed, budu r\u00e1da \ud83d\ude42<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-4304","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4304","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4304"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4304\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4304"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4304"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4304"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}