{"id":4323,"date":"2014-01-10T18:00:00","date_gmt":"2014-01-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4309"},"modified":"2014-01-10T18:00:00","modified_gmt":"2014-01-10T17:00:00","slug":"sedmikraska-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/10\/sedmikraska-5\/","title":{"rendered":"Sedmikr\u00e1ska 5."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh p\u00e1t\u00fd<\/p>\n

<\/strong> „To ale nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ V\u00fdk\u0159ik za z\u00e1dy chlapce jej p\u0159im\u011bl p\u0159eru\u0161it pr\u00e1ci a oto\u010dit se, p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, komu hlas pat\u0159\u00ed. Kdy\u017e spat\u0159il kamar\u00e1da, jak strnule stoj\u00ed mezi dve\u0159mi, kriticky si prohl\u00ed\u017e\u00ed jeho oble\u010den\u00ed a \u0161kleb\u00ed se, p\u0159i\u010dem\u017e v\u017edy srandovn\u011b kr\u010d\u00edval nos a \u010delo, neubr\u00e1nil se sm\u00edchu. Ve chv\u00edli, kdy si v\u0161imnul nesouhlasn\u00e9ho zavrt\u011bn\u00ed hlavou, p\u0159estal. Nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno se o to pokusil. Koutky mu toti\u017e cukaly nad\u00e1le.<\/p>\n

Luc, jeho p\u0159\u00edtel, spolu\u017e\u00e1k a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b tak\u00e9 spolubydl\u00edc\u00ed, k n\u011bmu p\u0159istoupil bl\u00ed\u017ee a p\u0159em\u011b\u0159il si jej pohledem.<\/p>\n

„Nejde\u0161 v tomhle, \u017ee ne?“ Prstem m\u00ed\u0159il na obrovsk\u00e9 tepl\u00e1ky, kter\u00e9 m\u011bl druh\u00fd ml\u00e1denec na sob\u011b, a \u010dekal na odpov\u011b\u010f. Dostal p\u0159irozen\u011b tu, ji\u017e cht\u011bl ze v\u0161ech nejm\u00e9n\u011b. Odpov\u011b\u010f ot\u00e1zkou.<\/div>\n

„Nejdu kam?“ Zasm\u00e1l se pobaven\u011b Tom a pohodln\u011b se op\u0159el.
„Tome, \u010dlov\u011b\u010de, nep\u0159esko\u010dilo ti z toho? M\u00e1\u0161 narozky, ne?“ Lucas pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a z v\u00fd\u0161ky dosedl na pe\u010dliv\u011b ustlanou postel.<\/div>\n
„Te\u010f jsem ji ustlal.“ Poznamenal mimochodem Tom, v\u011bnoval Lucovi \u00fa\u0161klebek a oto\u010dil se zp\u011bt k rozd\u011blan\u00e9 pr\u00e1ci.<\/p>\n

Byl to skoro rok, co se spole\u010dn\u011b nast\u011bhovali do tohoto bytu, kter\u00fd jim sehnal Lucas\u016fv otec. Nebyl moc velk\u00fd, ale oba z n\u011bj byli nad\u0161eni. Byl jejich prvn\u00ed vlastn\u00ed a byli zde sv\u00fdmi p\u00e1ny. Oba byli \u0161\u0165astni, \u017ee jejich spolubydl\u00edc\u00ed je ten druh\u00fd. Ani Tom, ani Luc by si nedovedli p\u0159edstavit, \u017ee by bydleli s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Kdy\u017e zva\u017eovali odej\u00edt z domu a postavit se na vlastn\u00ed nohy, ani na okam\u017eik nezav\u00e1hali p\u0159i rozhodov\u00e1n\u00ed, s k\u00fdm sd\u00edlet nov\u00e9 obydl\u00ed. Sn\u00e1\u0161eli se dob\u0159e, na v\u011bt\u0161in\u011b v\u011bc\u00ed se shodli, jen na jednu m\u011bli odli\u0161n\u00fd n\u00e1zor. Na po\u0159\u00e1dek. Kdy\u017e \u010dlov\u011bk ve\u0161el k Lucasovi do pokoje, vl\u00e1dl v\u0161ude jen chaos, kde\u017eto u Toma m\u011blo v\u0161e sv\u00e9 m\u00edsto. Proto to byl pr\u00e1v\u011b on, kdo ukl\u00edzel a staral se o to, aby neshnili ve \u0161p\u00edn\u011b. Luc v legraci prohla\u0161oval, \u017ee Toma nikomu ned\u00e1, proto\u017ee lep\u0161\u00ed hospody\u0148ku ne\u017e jeho by t\u011b\u017eko hledal.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Zvedej se! M\u00e1\u0161 narozky a jde se slavit!“ Zavelel brunet, pl\u00e1cl se do kolen a vysko\u010dil na nohy.<\/div>\n
„Nikam nejdu, M\u00e1m pr\u00e1ci.“ Odbyl jej Tom, kter\u00fd se sna\u017eil u\u017e nehezky dlouho vymyslet smysluplnou v\u011btu. V\u0161echny p\u0159edchoz\u00ed jednu jako druhou smazal, nebo\u0165 po jejich p\u0159e\u010dten\u00ed nabyl dojmu, \u017ee je napsal slabomysln\u00fd jedinec a ne student jedn\u00e9 z nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00edch univerzit v N\u011bmecku. Pokud to takto bude pokra\u010dovat, nestihne semin\u00e1rn\u00ed pr\u00e1ci odevzdat v term\u00ednu, jen\u017e profesor stanovil. Krom\u011b toho by na svoje narozeniny nejrad\u011bji zapomn\u011bl a p\u0159edst\u00edral, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1.<\/p>\n

„Hele, nezkou\u0161ej to na m\u011b. Sed\u00ed\u0161 tu nad t\u00edm a nic ned\u011bl\u00e1\u0161.“ Prokouknul jej okam\u017eit\u011b kamar\u00e1d. M\u011bl pravdu, nebo\u0165 tu opravdu jen d\u0159ep\u011bl na zadku, bezradn\u011b z\u00edral na monitor a my\u0161lenky se mu rozb\u00edhaly \u00fapln\u011b jin\u00fdm sm\u011brem, ne\u017e bylo t\u00e9ma pr\u00e1ce. „Pot\u0159ebuje\u0161 si vy\u010distit hlavu, k\u00e1mo. V\u011b\u0159 Lucovi, on se v tom vyzn\u00e1.“ Pokra\u010doval mlad\u00edk s ka\u0161tanov\u00fdmi vlasy. „Tak\u017ee te\u010f p\u016fjdeme pa\u0159it a pokud\u2026“<\/div>\n

„Tys ji u\u017e odevzdal?“ Vstoupil mu ne\u010dekan\u011b do \u0159e\u010di Tom.<\/div>\n
„J\u00e1? Jasn\u011b, u\u017e p\u0159ed t\u0159emi dny.“ Odv\u011btil tak, jako by se t\u00edmto dotazem c\u00edtil ura\u017een, nebo\u0165 vyzn\u011bl, jako by pochyboval o jeho schopnostech.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Ale j\u00e1 m\u00e1m obsah a s b\u00eddou \u00favod, tak\u017ee\u2026“<\/div>\n
„Tak\u017ee te\u010f pohne\u0161 zadkem, nech\u00e1\u0161 to b\u00fdt a j\u00e1 ti s t\u00edm z\u00edtra\u2026 nebo sp\u00ed\u0161 poz\u00edt\u0159\u00ed p\u00edchnu, hm?“<\/p>\n

Brunet zaklapl notebook a popadl kamar\u00e1da za ruku. Dostrkal jej ke sk\u0159\u00edni, a proto\u017ee se k tomu nem\u011bl Tom s\u00e1m, vrhl se vz\u00e1p\u011bt\u00ed i do v\u00fdb\u011bru outfitu pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der, naprosto ignoruj\u00edc n\u00e1mitky. On m\u011bl jasno. Dneska se bude slavit. Ob\u011bma jen prosp\u011bje, kdy\u017e odsud vypadnou. U\u017e dlouho spolu nikde nebyli, jeliko\u017e jeho kump\u00e1n sed\u011bl cel\u00e9 dny v pokoji a u\u010dil se jak cvok. V\u017edy\u0165 to ani nemohlo b\u00fdt zdrav\u00e9, takhle p\u0159et\u011b\u017eovat mozek! Aspo\u0148 p\u0159ijde na jin\u00e9 my\u0161lenky, co\u017e pot\u0159ebuje jako s\u016fl. Lucas jej znal a byl si jist\u00fd, \u017ee d\u016fvodem tohoto rozpolo\u017een\u00ed nen\u00ed ani tak semin\u00e1rka, jako n\u011bco nebo sp\u00ed\u0161e n\u011bkdo jin\u00fd. Rok co rok p\u0159ed a b\u011bhem sv\u00fdch narozenin, a vlastn\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkolik dn\u00ed potom, byl Tom divn\u00fd a upadal do t\u011bchto sentiment\u00e1ln\u00edch stav\u016f. Luc nemohl d\u011blat v\u00edc, ne\u017e se jej sna\u017eit rozpt\u00fdlit. I kdy\u017e ob\u010das m\u011bl dojem, \u017ee v\u0161echny jeho snahy jsou marn\u00e9. Ale dneska se nebude depka\u0159it, dneska se budou jen bavit.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Poj\u010f,“ Luc musel Toma op\u011bt uchopit za pa\u017ei a vt\u00e1hnout jej dovnit\u0159. Toto byl v po\u0159ad\u00ed p\u00e1t\u00fd klub, kter\u00fd poctili mlad\u00edci svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou. Zpo\u010d\u00e1tku se sice oslavenec cukal, ale postupem \u010dasu se uvolnil, za co\u017e nemohl ani tak alkohol v krvi, jako sp\u00ed\u0161e Lucas a jeho optimismus, j\u00edm\u017e nakazil v\u0161echny, kte\u0159\u00ed se ocitli v jeho bl\u00edzkosti.<\/p>\n

„Sorry.“ Zahuhlal Tom s n\u00e1znakem sm\u00edchu v hlase p\u0159es rameno na zrzku, do n\u00ed\u017e necht\u011bn\u011b vrazil. Nakonec to byl vlastn\u011b dobr\u00fd n\u00e1pad nechat semin\u00e1rku semin\u00e1rkou a j\u00edt se bavit. Nem\u011bl sice pa\u0159by moc v l\u00e1sce, ale s Lucem to bylo jin\u00e9. Ve dvou jej to bavilo v\u00edce ne\u017e s partou lid\u00ed. Nez\u016fst\u00e1vali jen v jednom, v n\u011bm\u017e se zpili do n\u011bmoty. Ne, pro\u0161li jich n\u011bkolik, aby jim nic a nikdo neutekl, jak \u0159\u00edk\u00e1val Lucas. Tom si byl jist, \u017ee ani dneska to nebude jinak.<\/p>\n

„Kam si sedneme?“<\/div>\n

„Co\u017ee?“<\/div>\n
„Pt\u00e1m se, kam si sedneme!“ Zak\u0159i\u010del brunet svou p\u0159ede\u0161lou ot\u00e1zku. Nepo\u010dkal v\u0161ak, a\u017e mu odpov\u00ed, popadl jej za ruku a t\u00e1hnul k jednomu voln\u00e9mu boxu, jeho\u017e si \u010dirou n\u00e1hodou v\u0161imnul.<\/div>\n
„Tady to vypad\u00e1 docela dob\u0159e.“ Pok\u00fdval hlavou a str\u010dil do Toma, aby si sednul. „Dojdu pro n\u011bjak\u00e9 pit\u00ed! Chovej se slu\u0161n\u011b.“ Pohrozil mu a b\u011bhem m\u017eiku zmizel z dohledu. Druh\u00fd hoch se jej sna\u017eil vyhledat pohledem, ale v t\u00e9 zm\u011bti t\u011bl to byla marn\u00e1 n\u00e1maha. Proto vylovil z kapsy krabi\u010dku cigaret, jednu si vlo\u017eil mezi rty a zap\u00e1lil ji. Labu\u017enicky z n\u00ed pot\u00e1hl a vyfoukl namodral\u00fd kou\u0159. Rozhl\u00ed\u017eeje se kolem se po\u0161kleboval, kdy\u017e mu zrak utkv\u011bl na t\u011bch lacin\u00fdch holk\u00e1ch, co po n\u011bm h\u00e1zely o\u010dima. Tomovi byly voln\u00e9. O holky z\u00e1jem nem\u011bl. Byl si v\u0161ak jist\u00fd, \u017ee kdyby nebyl gay, m\u011bl by tyhle typy jen na to jedno. Co taky v\u00edc s nimi d\u011blat?<\/p>\n

„\u010clov\u011b\u010de, m\u00e1m pro tebe super objekt.“ Drmolil Lucas, kter\u00fd se odn\u011bkud znenad\u00e1n\u00ed vyno\u0159il a sedal si vedle sv\u00e9ho kamar\u00e1da.<\/div>\n

„To mi d\u011bl\u00e1\u0161 schv\u00e1ln\u011b, \u017ee jo?“ Uk\u00e1zal Tom na l\u00e1hev sektu, kter\u00e1 st\u00e1la p\u0159ed nimi. Oba chlapci se pod\u00edvali nejprve na ni, pak na sebe a vyprskli sm\u00edchem.<\/div>\n
„K\u00e1mo, tohle jsou narozeniny a my si ani nep\u0159ipili. Slavnostn\u00ed p\u0159\u00edpitek je nezbytn\u00fd.“ Br\u00e1nil se brunet.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Str\u010dil do n\u011bj druh\u00fd mlad\u00edk. Sekt mu poka\u017ed\u00e9 hrozn\u011b rychle stoupl do hlavy, co\u017e Luc v\u011bd\u011bl a ur\u010dit\u011b to byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d jej koupil. Nejsp\u00ed\u0161 usoudil, \u017ee je pot\u0159eba udr\u017eovat hladinu alkoholu v krvi a starat se o to, aby nepoklesla. Hled\u00edce si do o\u010d\u00ed si p\u0159i\u0165ukli a p\u0159ipili na zdrav\u00ed jednoho z nich.<\/p>\n

„Tak ti nev\u00edm. Asi bych si na \u010delo m\u011bl napsat „Jsem gay“, co?“ Za\u017eertoval Tom, kdy\u017e si v\u0161iml r\u00e1doby sv\u016fdn\u00fdch pohled\u016f, kter\u00e9 jeho sm\u011brem vys\u00edlalo hned n\u011bkolik z\u00e1stupky\u0148 n\u011b\u017en\u00e9ho pohlav\u00ed. Ob\u010das nech\u00e1pal, kdo tohle pojmenov\u00e1n\u00ed vymyslel. Z n\u011bkter\u00fdch d\u00edvek \u0161el a\u017e strach a n\u011b\u017en\u00e9 by je ur\u010dit\u011b nenazval.<\/div>\n

„J\u00e1 bych to ned\u011blal. Kdo v\u00ed, co bys t\u00edm zp\u016fsobil. Baby jsou divn\u00fd, hochu.“ Prohodil Luc a dopil obsah svoj\u00ed sklenky do dna.<\/div>\n
„Hele, cos to \u0159\u00edkal, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el?“ Vzpomn\u011bl si Tom zni\u010dehonic, \u017ee kdy\u017e p\u0159i\u0161el, \u0159\u00edkal, \u017ee pro n\u011bj n\u011bco m\u00e1, ale nakonec to zamluvili.<\/p>\n

„Co?“ Zavrt\u011bl nech\u00e1pav\u011b hlavou brunet, jemu\u017e nejprve v\u016fbec nedoch\u00e1zelo, kam svou ot\u00e1zkou m\u00ed\u0159\u00ed. Z\u00e1hy si v\u0161ak vzpomn\u011bl, \u017ee spat\u0159il n\u011bco, co by se Tomovi mohlo zamlouvat. „Jo! \u017de jsem objevil n\u011bco, co by se ti ur\u010dit\u011b moc l\u00edbilo.“<\/div>\n

„Fakt?“<\/div>\n
„No, b\u00fdt tebou jdu se tam pod\u00edvat, proto\u017ee co jsem vypozoroval, je o n\u011bj z\u00e1jem.“<\/div>\n
„O n\u011bj? Lucu!“ Tomovi kone\u010dn\u011b do\u0161lo, kam m\u00ed\u0159\u00ed. Zase se mu sna\u017eil n\u011bkoho dohodit. Jako by za tu dobu nev\u011bd\u011bl, \u017ee v\u0161echny p\u0159ede\u0161l\u00e9 pokusy ztroskotaly. A op\u011bt p\u0159e\u0161el jeho prosbu, aby mu u\u017e nikoho nehledal a \u017ee bude-li cht\u00edt, najde si n\u011bkoho s\u00e1m.
„Co je? Star\u00e1m se o tvoje \u0161t\u011bst\u00ed. Jsem si jistej, \u017ee tenhle je p\u0159esn\u011b tv\u016fj typ!“ Nedal se brunet tak snadno odb\u00fdt. Podle toho, co mu popisoval, byl chlapec, kter\u00e9ho spat\u0159il, p\u0159esn\u011b ten, z n\u011bho\u017e by se Tomovi podlomila kolena.<\/p>\n

„Tak se jdi aspo\u0148 pod\u00edvat.“ Ozval se po chvilce ml\u010den\u00ed Lucas\u016fv hlas. Jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel vedle n\u011bj sed\u011bl, ruce m\u011bl p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00e9 na prsou a tv\u00e1\u0159il se, jako\u017ee se hrozn\u011b moc hn\u011bv\u00e1. V\u011bd\u011bl, \u017ee to tak nen\u00ed, Tomovi nikdy vztek nevydr\u017eel dlouho. Pouze na jednu osobu, vlastn\u011b na dv\u011b se vydr\u017eel vztekat. Na svoje rodi\u010de. Luca vyto\u010dilo, \u017ee sv\u00e9mu synovi ani nepop\u0159\u00e1li k narozenin\u00e1m, jak mu s\u00e1m \u0159ekl. Ani on nem\u011bl zrovna ide\u00e1ln\u00ed rodi\u010de, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee u nich nen\u00ed nic d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e on. Nech\u00e1vali jej sice r\u016fst jako d\u0159\u00edv\u00ed v lese, proto\u017ee tak podle nich nejl\u00e9pe pozn\u00e1, co je \u017eivot, ale byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby za nimi p\u0159i\u0161el a pot\u0159eboval by pomoc, bylo by jedno, kolik by mu bylo, nevyhodili by jej. U Tomov\u00fdch rodi\u010d\u016f si t\u00edm nebyl jist\u00fd v\u016fbec. Prakticky je neznal. Vid\u011bl je p\u00e1rkr\u00e1t, ale moc dobr\u00fd dojem na n\u011bj neud\u011blali. Alespo\u0148 matka ne.<\/p>\n

„J\u00e1 p\u016fjdu, ale jen se pod\u00edv\u00e1m a vr\u00e1t\u00edm se.“ Kdy\u017e star\u0161\u00ed mlad\u00edk vzhl\u00e9dl, spat\u0159il Toma, jak stoj\u00ed u boxu a rozhl\u00ed\u017e\u00ed se nejsp\u00ed\u0161 za \u00fa\u010delem zjistit, kudy se m\u00e1 vydat. Lucas se zaradoval, \u017ee nakonec ustoupil a svolil, \u017ee si jej prohl\u00e9dne. Podv\u011bdom\u011b toti\u017e tu\u0161il, \u017ee se jen tak nevr\u00e1t\u00ed.<\/div>\n

„Hele, je za barem a fakt z n\u011bj bude\u0161 paf. Na to m\u00e1m \u010duch.“<\/div>\n
„A to mi \u0159\u00edk\u00e1 heterou\u0161?“ Pobaven\u011b se zasm\u00e1l Tom. „Hned jsem zp\u011bt.“<\/div>\n
„Hele, nemus\u00ed\u0161 zas tak sp\u011bchat.“ Kdy\u017e se oto\u010dil sm\u011brem, j\u00edm\u017e se d\u00edval Luc, spat\u0159il d\u00edvku, kterou srazil p\u0159i p\u0159\u00edchodu, a do\u0161la mu pozn\u00e1mka. K\u00fdvl, p\u0159esto\u017ee si jej kamar\u00e1d u\u017e nev\u0161\u00edmal, jeliko\u017e ve\u0161ker\u00e1 jeho pozornost se soust\u0159edila na osobu opa\u010dn\u00e9ho pohlav\u00ed.<\/p>\n

\u0160\u0165astn\u00fd byl slab\u00fd v\u00fdraz pro to, jak se Tom c\u00edtil, kdy\u017e se mu poda\u0159ilo prodrat se mezi v\u0161emi t\u011bmi lidmi a dostat se k baru. Jeden t\u00fdpek jej polil pivem, n\u011bkdo mu dokonce i s\u00e1hl na zadek a n\u011bkolikr\u00e1t mu kdosi \u0161l\u00e1pl na nohu. To byl dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d nem\u011bl kalby zrovna v l\u00e1sce. Okam\u017eit\u011b se posadil na jednu volnou \u017eidli a p\u0159edklonil se. M\u00edsto za pultem v\u0161ak zelo pr\u00e1zdnotou. Tak\u017ee ani nezjistil, koho se mu to Luc sna\u017eil dohodit, ani si nemohl objednat n\u011bco k pit\u00ed.<\/p>\n

„Ahoj.“ Ozvalo se, sotva dosedl, a chlapec ti\u0161e za\u00fap\u011bl. Sp\u00ed\u0161 ne\u017e se usm\u00e1l, se u\u0161kl\u00edbnul na d\u00edvku, kter\u00e1 si pr\u00e1v\u011b usedala vedle n\u011bj. Jin\u00fd by byl r\u00e1d, kdyby se na n\u011bj lepily holky, jen\u017ee jeho to obt\u011b\u017eovalo. Nesn\u00e1\u0161el toti\u017e to prvotn\u00ed nazna\u010dov\u00e1n\u00ed, \u017ee u n\u011bj nemaj\u00ed \u0161anci, kter\u00e9 nebylo nic platn\u00e9, proto\u017ee m\u00e1lokter\u00e9 do\u0161lo, co m\u00e1 na mysli. Ve v\u011bt\u0161in\u011b p\u0159\u00edpad\u016f bu\u010f \u0159ekl, kdo jej p\u0159itahuje, nebo prost\u011b ode\u0161el. P\u0159ihl\u00ed\u017eel tomu, jak si ladn\u011b p\u0159ehodila nohu p\u0159es nohu, prohr\u00e1bla si blond vlasy a v\u00edce se k n\u011bmu naklonila, aby mu tak poskytla lep\u0161\u00ed v\u00fdhled na sv\u016fj dekolt. Tom\u016fv zrak tam sice kr\u00e1tce sklouzl, ale ne ze z\u00e1jmu, jak by si sle\u010dna mohla myslet, sp\u00ed\u0161e automaticky. V\u00fdraz jeho tv\u00e1\u0159e se toti\u017e v\u016fbec nezm\u011bnil, z\u016fst\u00e1val stejn\u011b nete\u010dn\u00fd.<\/p>\n

„Co si d\u00e1te?“ Ozval se kousek od n\u011bj chlapeck\u00fd hlas, po n\u011bm\u017e se okam\u017eit\u011b oto\u010dil. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed div \u00falekem nep\u0159epadl dozadu. Lucase p\u0159i nejbli\u017e\u0161\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti zabije. Tohle<\/em> p\u0159ece nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b! Paf z n\u011bj sice skute\u010dn\u011b byl, ale asi jinak, ne\u017e bylo pl\u00e1nov\u00e1no. P\u0159ed n\u00edm st\u00e1l kluk, jen\u017e na n\u011bj m\u017eoural p\u0159es skla sv\u00fdch br\u00fdl\u00ed, byl mali\u010dko p\u0159i t\u011ble a cel\u00fd se leskl od potu. Ti p\u0159ede\u0161l\u00ed, co se mu sna\u017eil dohodit, aspo\u0148 n\u011bjak vypadali, ale tohle byla katastrofa.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026“ Tom se chystal objednat si aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd drink, ale jeho \u00fasta on\u011bm\u011bla, kdy\u017e mu o\u010di sklouzly k osob\u011b opod\u00e1l. U v\u00fd\u010depu st\u00e1l toti\u017e klu\u010dina s \u010dern\u00fdmi dredy, je\u017e m\u011bl v t\u00fdle sta\u017een\u00e9 do ohonu. Nezmohl se na v\u00edc ne\u017e na z\u00edr\u00e1n\u00ed jeho sm\u011brem. Pokud byl on ta osoba, kter\u00e1 se mu m\u011bla l\u00edbit, tak m\u011bl Luc v\u00edc ne\u017e pravdu. Po\u0159\u00e1dn\u011b mu sice nevid\u011bl do obli\u010deje, ale z profilu vypadal bo\u017esky. S o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma na barmanovi, sklouzl ze \u017eidle a popo\u0161el do m\u00edst, kde to\u010dil pivo.<\/p>\n

„N\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed?“ Zeptal se \u010dernovlas\u00fd kluk, ani\u017e by vzhl\u00e9dl. Ve sv\u00e9m zorn\u00e9m poli toti\u017e zaregistroval, \u017ee se p\u0159ed n\u011bj n\u011bkdo usadil. Neobt\u011b\u017eoval se v\u0161ak vzhl\u00e9dnout. Chl\u00edpn\u00edk\u016f se tu u\u017e b\u011bhem dne\u0161ka vyst\u0159\u00eddalo n\u011bkolik. Nest\u00e1l o to d\u00edvat se na dal\u0161\u00edho.<\/div>\n

„Jedno si d\u00e1m.“ Ozval se nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed a chlapec ztuhl. Ten hlas.<\/em> Ne, to byla hloupost! D\u011blal tu u\u017e v\u00edce ne\u017e rok a chodili sem v\u00edcem\u00e9n\u011b jedni a ti sam\u00ed. Tak\u017ee v\u011bt\u0161inu lid\u00ed si pamatoval a n\u011bkter\u00e9 znal. Kdy\u017e v\u0161ak zvedl o\u010di a zahled\u011bl se do tv\u00e1\u0159e osoby naproti, spadla mu brada. To p\u0159ece nemohlo b\u00fdt mo\u017en\u00e9!<\/p>\n

„P\u0159ete\u010de ti to.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj mlad\u00edk a jemu do\u0161lo, kdo to je. Zase on! Jeho varov\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161lo pozd\u011b, proto\u017ee u\u017e c\u00edtil, jak mu pivo st\u00e9k\u00e1 po dlani.<\/div>\n

„Sakra!“ Zaklel, kdy\u017e se vzpamatoval ze \u0161oku. Jeho Tom. Sice u\u017e nem\u011bl dredy, hlavu nyn\u00ed zdobily \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky, ale byl to on. Ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00fd \u00fasm\u011bv i kuku\u010d z\u016fstal stejn\u00fd. \u010c\u00edm d\u00e9le se na n\u011bj d\u00edval, t\u00edm v\u00edce se usv\u011bd\u010doval v tom, \u017ee je je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e d\u0159\u00edve. S p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi l\u00e9ty zmu\u017en\u011bl, l\u00edcn\u00ed kosti byly nyn\u00ed v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e prve, co\u017e mu jen dodalo na kr\u00e1se. Pr\u00e1v\u011b toto zji\u0161t\u011bn\u00ed zp\u016fsobilo nejprve rozmrzelost \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, vz\u00e1p\u011bt\u00ed jej v\u0161ak ovl\u00e1dl hn\u011bv. P\u0159esto se vr\u00e1til zp\u011bt k p\u00edp\u011b, vzal pr\u00e1zdn\u00fd p\u016fllitr a za\u010dal to\u010dit pivo. K Tomovu p\u0159ekvapen\u00ed je ale nedal jemu, n\u00fdbr\u017e chl\u00e1pkovi, co p\u0159i\u0161el a\u017e po n\u011bm.<\/p>\n

„A j\u00e1?“ Zeptal se p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b a v\u011bnoval mu dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. L\u00edbil se mu. Sice byl takov\u00fd od r\u00e1ny, co\u017e by do n\u011bj v prvn\u00ed chv\u00edli v\u016fbec ne\u0159ekl, ale p\u0159itahoval jej.<\/div>\n

„Och, j\u00e1 na tebe naprosto zapomn\u011bl, sorry.“ U\u0161kl\u00edbl se na n\u011bj kluk s dredy a d\u00e1l se v\u011bnoval to\u010den\u00ed piva. Tom se rozhodl nijak se nenechat vyv\u00e9st z m\u00edry. Poposedl si v\u00edce dop\u0159edu a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak zapo\u010d\u00edt s objektem sv\u00e9ho z\u00e1jmu rozhovor. Nebylo to dvakr\u00e1t snadn\u00e9, proto\u017ee po n\u011bm co chvilku n\u011bkdo pok\u0159ikoval. Ov\u0161em Tom se odm\u00edtal vzd\u00e1t.<\/p>\n

„Dneska m\u00e1m narozeniny.“ Poznamenal, kdy\u017e se mlad\u00edk s \u010dern\u00fdmi dredy vr\u00e1til zp\u011bt k v\u00fd\u010depu.<\/div>\n

„Gratuluju.“ Odv\u011btil kysele a jemn\u00fd obli\u010dej se p\u0159i tom zk\u0159ivil do nehezk\u00e9 grimasy. U\u017e tak toho m\u011bl za dne\u0161ek dost, ani na chvilku se nezastavil. St\u00e1le po n\u011bm n\u011bkdo n\u011bco cht\u011bl, p\u0159e\u0159v\u00e1vali se, ob\u010das si na n\u011bm n\u011bkdo vylil zlost, sn\u00e1\u0161el viln\u00e9 pohledy a chl\u00edpn\u00e9 nar\u00e1\u017eky opilc\u016f a do toho se tu zjev\u00ed Tom. Hor\u0161\u00ed to u\u017e b\u00fdt nemohlo. Oto\u010dil se za sebe, nalil do sklenky vodku, kter\u00e1 z\u00e1hy p\u0159ist\u00e1la p\u0159ed chlapcem s cop\u00e1nky. „To je na \u00fa\u010det podniku.“<\/p>\n

„Ehm, d\u00edky.“ Zamumlal Tom a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b skleni\u010dku. Op\u011bt ticho, kter\u00e9 bylo napl\u0148ov\u00e1no nevra\u017eiv\u00fdmi pohledy, kter\u00e9 k n\u011bmu co chvilku vyslal. Netu\u0161il, co mu tak zl\u00e9ho provedl. Skoro nic ne\u0159ekl, objednal si pivo, kter\u00e9 ani nedostal, a sna\u017eil se b\u00fdt jen mil\u00fd. Asi flirtov\u00e1n\u00ed nem\u011bl v krvi a byl na n\u011b antitalent.<\/p>\n

„Do kolika d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n

„Co\u017ee?“ \u010cernovlas\u00fd hoch se oto\u010dil a vyvalil o\u010di. Kdy\u017e le\u0161til sklenky a ukl\u00edzel je na jejich m\u00edsta do police za sebou, doufal, \u017ee se Tom za\u010dne nudit, vypije vodku a odt\u00e1hne pry\u010d. Spletl se. Sed\u011bl na m\u00edst\u011b, pan\u00e1ku se ani nedotkl a zamy\u0161len\u011b si jej prohl\u00ed\u017eel.<\/div>\n
„Ptal jsem se, kdy tu kon\u010d\u00ed\u0161?“ Zopakoval Tom svou ot\u00e1zku a p\u0159idal \u00fasm\u011bv, o n\u011bm\u017e se domn\u00edval, \u017ee je ten nejhez\u010d\u00ed, jak\u00fd dovedl.<\/div>\n
„Moje v\u011bc.“<\/div>\n
„A z\u00edtra tu bude\u0161?“ Zkusil to jinak, kdy\u017e na prvn\u00ed ot\u00e1zku nedostal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ Zeptal se nevrle barman.<\/div>\n
„Kdybys nebyl a m\u011bl bys odpoledne \u010das, tak\u2026“<\/div>\n
„Tak bychom se mohli vid\u011bt?“ Dredat\u00fd barman se kysele usm\u00e1l a dole\u0161til posledn\u00ed sklenici.<\/div>\n
„Byl bych opravdu moc r\u00e1d.“<\/div>\n
„V kolik a kde?“<\/div>\n
„Co\u017ee?“<\/div>\n
„V kolik a kde m\u00e1m b\u00fdt?“ Zopakoval svou ot\u00e1zku a naklonil se bl\u00ed\u017ee k Tomovi, jemu\u017e se zamotala hlava. Nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm to bylo zp\u016fsobeno. Jestli bl\u00edzkost\u00ed toho krasavce, nebo alkoholem, proud\u00edc\u00edm v jeho \u017eil\u00e1ch.<\/p>\n

„Ty bys fakt p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n

„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo. Nem\u00e1m toti\u017e na pr\u00e1ci nic lep\u0161\u00edho, ne\u017e ze sebe d\u011blat idiota a \u010dekat, kde mi \u0159ekne\u0161, abys m\u011b tam zase<\/em> mohl nechat tr\u010det!“ Vy\u0161t\u011bkl a mrskl mu do obli\u010deje ut\u011brku, j\u00ed\u017e le\u0161til sklenice. Ne\u017e se Tom sta\u010dil vzpamatovat, byl pry\u010d. Pod z\u00e1plavou \u010dern\u00fdch cop\u00e1nk\u016f to za\u010d\u00ednalo pracovat. P\u0159ed sebou vid\u011bl rozezlen\u00fd obli\u010dej, v u\u0161\u00edch mu zn\u011bl vztekl\u00fd, a z\u00e1rove\u0148 zklaman\u00fd hlas a co se zd\u00e1lo absurdn\u00ed, se ka\u017edou dal\u0161\u00ed vte\u0159inou st\u00e1valo re\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed. Proto ta podoba, ten pocit uvnit\u0159 n\u011bj. Jak mohl b\u00fdt tak slep\u00fd, tak hloup\u00fd?<\/p>\n

„D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Ozval se p\u0159ed n\u00edm hlas druh\u00e9ho barmana. Tom se na n\u011bj dlouze zad\u00edval a m\u00edsto odpov\u011bdi jen zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Kde je v\u00e1\u0161 kolega?“ Obr\u00fdlen\u00fd kluk se po t\u00e9to ot\u00e1zce rozhl\u00e9dl kolem sebe. Jako by se cht\u011bl p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee jeho kolega skute\u010dn\u011b nen\u00ed za barem. Vte\u0159iny, kter\u00e9 ml\u010del, se Tomovi zd\u00e1ly nekone\u010dn\u00e9 a m\u011bl pocit, \u017ee ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed, kter\u00e1 p\u0159ijde nazmar, je d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta p\u0159edchoz\u00ed.<\/div>\n
„Asi si odsko\u010dil. Hned tu bude.“<\/div>\n
„Pot\u0159eboval bych s n\u00edm mluvit.“<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00ed se.“ Odbyl jej brejlovec, jak jej sta\u010dil Tom pok\u0159t\u00edt, a chystal se j\u00edt si po sv\u00e9 pr\u00e1ci. Jen\u017ee byl zadr\u017een.<\/p>\n

„Pros\u00edm! Je to \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Jenom tam zab\u011bhn\u011bte a \u0159ekn\u011bte mu, \u017ee se omlouv\u00e1m a pros\u00edm jej, aby sem p\u0159i\u0161el.“ Kluk si povzdechl, ale pod vlivem Tomova prosebn\u00e9ho pohledu nakonec skute\u010dn\u011b splnil, o\u010d byl po\u017e\u00e1d\u00e1n, a zmizel. Mlad\u00edk si nerv\u00f3zn\u011b poposedl na \u017eidli a zahled\u011bl se na \u010dirou tekutinu ve skleni\u010dce, kterou nakonec odstr\u010dil. Kdy\u017e spat\u0159il vracej\u00edc\u00edho se barmana, ud\u011blal jeho \u017ealudek obrovsk\u00fd kotrmelec.<\/p>\n

„Tak ode\u0161el. Pr\u00fd mu nebylo dob\u0159e. Je mi l\u00edto.“ \u0158ekl takov\u00fdm t\u00f3nem, \u017ee Tom siln\u011b zapochyboval, \u017ee jej to mrz\u00ed. Naopak by se byl domn\u00edval, \u017ee z toho m\u00e1 radost. Odpornou \u0161kodolibou radost. Sklouzl ze \u017eidle a chystal se vr\u00e1tit zp\u00e1tky za Lucem, aby mu ozn\u00e1mil, \u017ee odch\u00e1z\u00ed dom\u016f. Jeho n\u00e1lada klesla pod bod mrazu a u\u017e jej tu nic nedr\u017eelo. „Kdyby v\u00e1s to zaj\u00edmalo, tak jezd\u00edv\u00e1 dom\u016f tramvaj\u00ed. Stanice je asi t\u0159i sta metr\u016f odsud. Kdy\u017e si posp\u00ed\u0161\u00edte, mo\u017en\u00e1 jej je\u0161t\u011b dob\u011bhnete.“ Barman zav\u00e1hal, zda mu to m\u00e1 \u0159\u00edkat. Kolegu moc v l\u00e1sce nem\u011bl. Byl podle n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 afektovan\u00fd, ale bylo mu l\u00edto toho nezn\u00e1m\u00e9ho chud\u00e1ka, kter\u00e9mu o\u010dividn\u011b u\u010daroval a byl ne\u0161\u0165astn\u00fd z toho, \u017ee ode\u0161el.<\/p>\n

„D\u00edky,“ usm\u00e1l se Tom a hrnul se k v\u00fdchodu.<\/div>\n

\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b jeho tv\u00e1\u0159 ovanul ve\u010dern\u00ed v\u00e1nek a mohl se nadechnout \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Dostat se dovnit\u0159 nebylo zrovna lehk\u00e9, ov\u0161em cesta ven z klubu byla mnohem obt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed. Kdy\u017e ud\u011blal krok kup\u0159edu, lid\u00e9 jej zatla\u010dili o dva zp\u011bt. Popoh\u00e1n\u011bn touhou spat\u0159it \u010dernovl\u00e1ska se nakonec procpal k v\u00fdchodu a ocitl se na ulici. Okam\u017eit\u011b se rozb\u011bhl sm\u011brem k zast\u00e1vce. T\u0159i sta metr\u016f nebyla moc velk\u00e1 vzd\u00e1lenost, ale dost se zdr\u017eel a musel sebou hodit, cht\u011bl-li jej dostihnout. Celou dobu si v hlav\u011b p\u0159ipravoval, co mu \u0159ekne, za co se mu omluv\u00ed d\u0159\u00edv. P\u0159ekvapilo jej, \u017ee zast\u00e1vku nemusel hledat moc dlouho. Vyno\u0159ila se p\u0159ed n\u00edm po p\u00e1r minut\u00e1ch. Nikde v\u0161ak nebyla ani noha. \u017de by u\u017e odjel? Nebo \u017ee by to nestihnul? \u010ci si snad z n\u011bj brejlovec sprost\u011b vyst\u0159elil?<\/p>\n

Rezignovan\u011b se posadil na lavi\u010dku a zahled\u011bl se na potemn\u011bl\u00e9 nebe nad hlavou. Hv\u011bzdy mu dnes p\u0159ipadaly jasn\u011bj\u0161\u00ed, skoro to p\u016fsobilo, jako by ho\u0159ely. Po tomhle sv\u011bt\u011b snad ani nemohl chodit v\u011bt\u0161\u00ed smola\u0159, ne\u017e byl on. Vzdychl si, promnul si bradu a zahled\u011bl se do tmy, kter\u00e1 jej obklopovala. Kde ho te\u010f bude hledat? Toto m\u011bsto je hrozn\u011b velk\u00e9, bydl\u00ed v n\u011bm tis\u00edce lid\u00ed. Je to jak hledat jehlu v kupce sena. N\u00e1hle p\u0159it\u00e1hlo jeho pozornost p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00ed se cink\u00e1n\u00ed. Sna\u017eil se rozpomenout, co takto cink\u00e1. Bylo mu to tak pov\u011bdom\u00e9, nebezpe\u010dn\u011b pov\u011bdom\u00e9. Byl to p\u0159ece zvuk\u2026<\/p>\n

„Tramvaj!“ vyk\u0159ikl a vysko\u010dil na nohy. Sv\u011btlo doprov\u00e1zen\u00e9 cinkotem se rychle bl\u00ed\u017eilo a Tom zaost\u0159il. Uvnit\u0159 nesed\u011blo moc lid\u00ed. Dv\u011b chechtaj\u00edc\u00ed se d\u00edvky, star\u0161\u00ed mu\u017e a\u2026 on! Automaticky se rozb\u011bhl po chodn\u00edku kup\u0159edu, o\u010dima hypnotizoval \u010dernovlas\u00e9ho chlapce a nab\u00e1dal jej, aby oto\u010dil hlavou a tak si jej v\u0161imnul. Jen\u017ee v\u0161e marn\u00e9. Sed\u011bl, op\u00edral se o sklen\u011bnou v\u00fdpl\u0148 ok\u00fdnka a prohl\u00ed\u017eel si ruce. Tom sice b\u011b\u017eel, co mu s\u00edly sta\u010dily, stroj mu v\u0161ak nezadr\u017eiteln\u011b uj\u00ed\u017ed\u011bl. A\u010d nerad, musel to vzd\u00e1t. P\u0159er\u00fdvav\u011b d\u00fdchal a dr\u017eel se na hrudi p\u0159ibli\u017en\u011b v m\u00edstech, kde jeho ztr\u00e1pen\u00e9 srdce nyn\u00ed tlouklo jako na poplach. Tohle p\u0159ece nemohl b\u00fdt konec, nesm\u011bl to b\u00fdt konec.<\/p>\n

„Sedmikr\u00e1sko,“ za\u0161eptaly pln\u00e1 \u00fasta. Medov\u00e9 o\u010di hled\u011bly do tmy, kter\u00e1 mlad\u00edka obklopovala nebo sp\u00ed\u0161e podle jeho n\u00e1zoru pohlcovala. Z beznad\u011bje se mu sv\u00edralo hrdlo, a\u017e m\u011bl strach, \u017ee se zadus\u00ed. Musel se ka\u017edou chvilkou zalknout, nedost\u00e1valo se mu kysl\u00edku. Po l\u00edci mu sklouzla jedna jedin\u00e1 osam\u011bl\u00e1 slza, kter\u00e1 zem\u0159ela na rud\u00fdch rtech, je\u017e se otev\u0159ely a zoufale za\u0159valy: „Sedmikr\u00e1sko!“<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay P\u0159\u00edb\u011bh p\u00e1t\u00fd „To ale nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b!“ V\u00fdk\u0159ik za z\u00e1dy chlapce jej p\u0159im\u011bl p\u0159eru\u0161it pr\u00e1ci a oto\u010dit se, p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, komu hlas pat\u0159\u00ed. Kdy\u017e spat\u0159il kamar\u00e1da, jak strnule stoj\u00ed mezi dve\u0159mi, kriticky si prohl\u00ed\u017e\u00ed jeho oble\u010den\u00ed a \u0161kleb\u00ed se, p\u0159i\u010dem\u017e v\u017edy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[579],"tags":[],"class_list":["post-4323","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sedmikraska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4323","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4323"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4323\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4323"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4323"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4323"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}