{"id":4332,"date":"2014-01-06T17:00:00","date_gmt":"2014-01-06T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4318"},"modified":"2014-01-06T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-06T16:00:00","slug":"and-the-winner-is-38","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/06\/and-the-winner-is-38\/","title":{"rendered":"And the winner is… 38."},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack<\/p>\n

<\/strong> \u010caulitz d\u011bcka \ud83d\ude42 Tak je tu dal\u0161\u00ed d\u00edlek a op\u011bt s men\u0161\u00edm zame\u0161k\u00e1n\u00edm ^^“ Ano, j\u00e1 v\u00edm, ale snad do budoucna se budu sna\u017eit a ps\u00e1t hezky na \u010das \ud83d\ude42 Pov\u00eddka se n\u00e1m i tak pomalu ch\u00fdl\u00ed ke konci, ale u\u017e m\u00e1m v hlav\u011b novou \ud83d\ude42 Tak snad se bude l\u00edbit ! Iveth~ <3<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/p>\n

<\/em> \"\"<\/div>\n

<\/div>\n
Ke konci dne u\u017e byl klid, Nick si \u0159e\u0161il dole svoje v\u011bci a Bill se schoval v bezpe\u010d\u00ed pokoje, kde se d\u0159\u00edve probudil. Sed\u011bl u okna a koukal ven. Sna\u017eil se to tady kolem poznat, ale n\u011bjak si nemohl vzpomenout. P\u0159itom tady ten pokoj mu byl \u0161\u00edlen\u011b pov\u011bdom\u00fd.<\/div>\n
Lehl si do pe\u0159in a znovu kontroloval mobil. Sign\u00e1l ale nikde. Na\u0161tvan\u011b s n\u00edm t\u0159\u00edskl vedle sebe a znovu se v\u011bnoval kouk\u00e1n\u00ed z okna.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom jezdil po\u0159\u00e1d v\u0161ude mo\u017en\u011b. U\u017e mu doch\u00e1zely n\u00e1pady a policie mu taky nic kloudn\u00e9ho ne\u0159ekla, jenom klasick\u00e1 okec\u00e1vac\u00ed v\u011bta, \u017ee ud\u011blaj\u00ed v\u0161echno, co bude v jejich sil\u00e1ch. Kolikr\u00e1t u\u017e to dneska sly\u0161el? U\u017e to snad ani nepo\u010d\u00edtal. Ale byl na\u0161tvan\u00fd. Na n\u011b, na sebe, na Nicka, nebo rovnou na cel\u00fd sv\u011bt? Asi ano.<\/p>\n

Mohl za to stejn\u011b on s\u00e1m! Nem\u011bl Billa nech\u00e1vat doma samotn\u00e9ho. Sl\u00edbil sob\u011b i jemu, \u017ee se mu u\u017e nikdy nic nestane. A te\u010f tohle? To se mu moc nepovedlo. To tedy ne. Znovu se\u0161l\u00e1pl plyn a hnal se polopr\u00e1zdnou silnic\u00ed d\u00e1l a d\u00e1l. I kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, kam vlastn\u011b jede. Navigaci vypnul, proto\u017ee by mu stejn\u011b moc nepomohla, a jenom vn\u00edmal p\u00edsni\u010dky z r\u00e1dia.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Kdy\u017e t\u00e1hlo na jeden\u00e1ctou ve\u010der, zastavil na kraji lesa na poln\u00ed cest\u011b a op\u0159el se o volant. Byl unaven\u00fd a m\u011bl hlad. A necht\u011blo se mu to vzd\u00e1vat… je\u0161t\u011b nemohl! Cht\u011bl ho naj\u00edt je\u0161t\u011b dneska, jenom nev\u011bd\u011bl, kde je\u0161t\u011b nebyl. Napadl ho jeden domek, co m\u011bl Nick tady n\u011bkde v okol\u00ed u lesa. Nech\u00e1pal, jak na to mohl zapomenout! Okam\u017eit\u011b nastartoval a vyjel d\u00e1l. Projede v\u0161echny poln\u00ed cesty kolem lesa, dokud ten zatracenej domek nenajde. Jenom\u017ee hledejte n\u011bjakej domek v lese skoro o p\u016flnoci, kdy je tma jako v pytli. Jenom\u017ee Tomova touha naj\u00edt jeho l\u00e1sku byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho a nehodlal se jenom tak vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Neboj se, l\u00e1sko, jsem na cest\u011b!“ pomyslel si a sev\u0159el pevn\u011bji volant.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Bill u\u017e spal a Nick m\u011bl dole svou obvyklou no\u010dn\u00ed parti\u010dku v pokeru.<\/p><\/div>\n

„Ty vole, Nicku, \u017ee ty si ned\u00e1\u0161 pokoj… zase po tob\u011b pudou a my ti krejt z\u00e1da nebudem, hochu, to teda ne,“ zavrt\u011bl hlavou Carlos a pot\u00e1hl z cigarety. Byl to Nick\u016fv n\u011bco jako bratr. Sd\u00edleli spolu v posledn\u00ed dob\u011b hodn\u011b spole\u010dn\u00e9ho a znal ho skoro odjak\u017eiva.<\/p>\n

„Neboj, Carlito! Bude to v\u0161echno v pohod\u011b! D\u00e1v\u00e1m mu je\u0161t\u011b n\u011bkolik dn\u00ed a bude jenom m\u016fj, jak to m\u011blo b\u00fdt. Ten pitomej Tr\u00fcmper m\u011b jenom tak nedostane, to teda ne,“ zamra\u010dil se Nick. Carlos nad n\u00edm jenom proto\u010dil o\u010dima a myslel si svoje.<\/div>\n

„No jo, ale… co bude d\u00e1l? To ho chce\u0161 odv\u00e9zt n\u011bkam na druhou stranu sv\u011bta nebo co? V\u017edy\u0165 v\u00ed\u0161, \u010deho je schopnej, ne?“ p\u0159idal se do hovoru dal\u0161\u00ed z jeho kamar\u00e1d\u016f Arnie. Na to odpov\u011b\u010f nedostal, tak se na sebe s Carlosem jenom pod\u00edvali a pokr\u010dili rameny.<\/div>\n
„No tak, co bude, p\u00e1nov\u00e9? Kdo si je\u0161t\u011b p\u0159ihod\u00ed?“ prohodil Nick, aby hra nest\u00e1la, a upil Whisky.<\/p>\n

Naho\u0159e se odehr\u00e1valo n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Bill nespal, jak se p\u016fvodn\u011b domn\u00edval Nick. Ale p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak se odsud n\u011bjak efektivn\u011b dostat ven. Bohu\u017eel nem\u011bl dlouh\u00e9 vlasy, kter\u00e9 by spustil z okna a \u010dekal na chrabr\u00e9ho ryt\u00ed\u0159e, ani nem\u011bl tolik \u010dasu na spl\u00e9t\u00e1n\u00ed prost\u011bradel do sebe. V\u0161echno to byly jenom poh\u00e1dkov\u00e9 v\u00fdmysly, kter\u00e9 v realit\u011b prost\u011b a jednodu\u0161e zrealizovat ne\u0161ly! Tak pro\u010d t\u011bm d\u011btem motat hlavu?! No, dost roz\u010dilov\u00e1n\u00ed. Koukal po pokoji a hledal n\u011bco, co by mu mohlo pomoct. Bohu\u017eel, tenhle pokoj byl jaksi nevybaven\u00fd, proto nic nena\u0161el.<\/div>\n

Pak se pod\u00edval z okna a zjistil, \u017ee to nen\u00ed zase tak vysoko. No, odvahu, Bille! Sebral mobil do kapsy, vzal si bundu a vylezl na parapet. Zat\u00edm tam jenom sed\u011bl a dod\u00e1val si odvahu. Ale nakonec sko\u010dil. Dopadl trochu tvrd\u011b, ale kdy\u017e se probral z drobn\u00e9ho \u0161oku, hned se zvedl, oklepal a pl\u00ed\u017eil se pry\u010d. Branku lehce p\u0159esko\u010dil, a kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee ho nikdo nevid\u011bl, rozb\u011bhl se po cest\u011b pry\u010d. Byl na sebe pat\u0159i\u010dn\u011b hrd\u00fd, \u017ee nebyl srab jako d\u0159\u00edv a dok\u00e1zal to. Po chvilce zvolnil a pomal\u00fdm krokem do\u0161el a\u017e k silnici. Vyt\u00e1hl mobil a s radost\u00ed zjistil, \u017ee tady u\u017e sign\u00e1l je, tak hned vyto\u010dil Tomovo \u010d\u00edslo.<\/p>\n

„Bille! Kde jsi?! Nen\u00ed ti nic?!“ ozval se z druh\u00e9 strany Tom a jen tak tak zastavil u krajnice.<\/div>\n

„J-jo, jsem v pohod\u011b, ale p\u0159ije\u010f pro m\u011b, pros\u00edm!“ zaf\u0148ukal Bill vy\u010derpan\u011b a rozhl\u00ed\u017eel se po silnici, jestli n\u011bkde n\u011bkdo nepojede.<\/div>\n
„No jasn\u011b, p\u0159ijedu, ale kde jsi?“<\/div>\n
„Nev\u00edm, nevid\u00edm na krok, ale je tu k\u0159i\u017eovatka, takov\u00e1 velk\u00e1, z toho jedna cesta vede do lesa,“ rozhodil Bill rukama a zoufale koukal kolem sebe.<\/div>\n
„Jo, snad tu\u0161\u00edm, kde to je! Z\u016fsta\u0148 tam, ani se nehni, hned jsem tam,“ nastartoval a vyjel. Chvilku koukal, projel asi dv\u011b k\u0159i\u017eovatky, ale ani jedna to nebyla. Za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed! Ale nakonec vid\u011bl n\u011bkoho, jak poskakuje u silnice a m\u00e1ch\u00e1 rukama. Okam\u017eit\u011b p\u0159ibrzdil a zapnul d\u00e1lkov\u00e1 sv\u011btla. Kdy\u017e poznal Billa, hned na n\u011bj blikl a on se mu hnal k autu.<\/div>\n
„Bille!“ objal ho hned a p\u0159itiskl k sob\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl jsem hrozn\u00fd strach!“ vzlykl Bill a tiskl do jeho n\u00e1ru\u010de.
„Pros\u00edm, poje\u010fme pry\u010d,“ pustil ho pak a Tom hned vyjel sm\u011br domov. Takovou \u00falevu, jakou c\u00edtil te\u010f, snad je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil. Pod\u00edval se po chvilce na Billa vedle sebe a usm\u00e1l se, proto\u017ee usnul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Kde je, sakra!“ Nick\u016fv projev ot\u0159\u00e1sl cel\u00fdm bar\u00e1kem a\u017e do z\u00e1klad\u016f. Ta mal\u00e1 mrcha! To nemohl p\u0159ece tu\u0161it, \u017ee se ta mal\u00e1 d\u011bvka vzpamatuje tak rychle a ute\u010de. Jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee si toho sakra nev\u0161iml?!<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 ti \u0159\u00edkal, \u017ee to dlouho nebude trvat,“ pokr\u010dil rameny Carlos, kter\u00e9ho Nickovy hlasit\u00e9 projevy probudily z pod\u0159imov\u00e1n\u00ed v ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010di.<\/div>\n
„J\u00e1 ho zase najdu… to ti garantuju,“ zamra\u010dil se Nick a jenom sledoval otev\u0159en\u00e9 okno v Billov\u011b pokoji, kter\u00e9 se vlivem v\u011btru otev\u00edralo a zav\u00edralo.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Dal\u0161\u00ed den doma byli oba hrozn\u011b nerv\u00f3zn\u00ed a Tom nakonec rozhodl, \u017ee pojedou na n\u011bjakou dobu k jeho rodi\u010d\u016fm. Bill nad\u0161en\u011b p\u0159ik\u00fdvl a \u0161el hned balit. Sbalili se na n\u011bkolik dn\u00ed, pobrali n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, nah\u00e1zeli v\u0161echno do auta a jeli.<\/p><\/div>\n

„Hned se c\u00edt\u00edm l\u00edp… tady bych se zbl\u00e1znil,“ povzdechl si Bill a uvelebil se v seda\u010dce na n\u011bkolikahodinovou cestu.<\/div>\n
„Moc m\u011b to mrz\u00ed, Bille… nem\u011bl jsem t\u011b nech\u00e1vat doma samotn\u00e9ho. Sl\u00edbil jsem, \u017ee se ti nic u\u017e nestane a op\u011bt jsem zklamal,“ objal ho Tom a \u010dernovl\u00e1sek se k n\u011bmu p\u0159itulil a usm\u00e1l se. C\u00edtil se bezpe\u010dn\u011b. Po t\u011bch n\u011bkolika m\u00e1lo hodin\u00e1ch strachu mohl \u0159\u00edct, \u017ee se c\u00edtil op\u011bt skv\u011ble. Posb\u00edrali je\u0161t\u011b n\u011bkolik v\u011bc\u00ed, nasedli do auta a vyjeli sm\u011br Magdeburk k Tomov\u00fdm rodi\u010d\u016fm. Teda sp\u00ed\u0161 jenom k matce, proto\u017ee t\u00e1ta mu loni zem\u0159el. Snad se b\u011bhem jejich pobytu tam v\u0161echno uklidn\u00ed a bude to zase v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack \u010caulitz d\u011bcka \ud83d\ude42 Tak je tu dal\u0161\u00ed d\u00edlek a op\u011bt s men\u0161\u00edm zame\u0161k\u00e1n\u00edm ^^“ Ano, j\u00e1 v\u00edm, ale snad do budoucna se budu sna\u017eit a ps\u00e1t hezky na \u010das \ud83d\ude42 Pov\u00eddka se n\u00e1m i tak pomalu ch\u00fdl\u00ed ke konci,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[522],"tags":[],"class_list":["post-4332","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-and-the-winner-is"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4332","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4332"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4332\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4332"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4332"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4332"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}