{"id":4338,"date":"2014-01-03T18:00:00","date_gmt":"2014-01-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4324"},"modified":"2014-01-03T18:00:00","modified_gmt":"2014-01-03T17:00:00","slug":"sedmikraska-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/03\/sedmikraska-4\/","title":{"rendered":"Sedmikr\u00e1ska 4."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh \u010dtvrt\u00fd<\/p>\n

<\/strong> „Tak d\u011blej, Tome, nem\u00e1me na to celej den!“ \u010cerstv\u011b ost\u0159\u00edhan\u00fd, promel\u00edrovan\u00fd kluk stepoval p\u0159ed zku\u0161ebn\u00ed kabinkou, za jej\u00edmi\u017e dve\u0159mi se posledn\u00edch dvacet minut schov\u00e1val jeho kamar\u00e1d. Kdy\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny souhlasil, \u017ee o v\u00edkendu pom\u016f\u017ee dredat\u00e9mu p\u0159\u00edteli p\u0159i v\u00fdb\u011bru smokingu, netu\u0161il, \u010demu se upsal. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed m\u011bl Tom oble\u010den\u00ed nakoupen\u00e9 za p\u00e1r minut bez nutn\u00e9ho protahov\u00e1n\u00ed zkou\u0161en\u00edm, jeliko\u017e moc dob\u0159e znal svou velikost. Dnes to v\u0161ak bylo jin\u00e9.<\/p>\n

„U\u017e to skoro je, Lucu, p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ ozvalo se tlumen\u00e9 muml\u00e1n\u00ed zpoza dve\u0159\u00ed a n\u00e1sledovalo tup\u00e9 zadun\u011bn\u00ed, jak dred\u00e1\u010d loktem vrazil do st\u011bny mal\u00e9 kabinky. Sliboval vyzkou\u0161et u\u017e jen posledn\u00ed ko\u0161ili a pak vynahradit p\u0159\u00edteli \u010dek\u00e1n\u00ed pozv\u00e1n\u00edm na kafe. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, pro\u010d mu tolik z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, v jak\u00e9m oble\u010den\u00ed p\u016fjde a jak bude za p\u00e1r dn\u00ed vypadat. Pro n\u011bj svatba jeho o rok star\u0161\u00ed sest\u0159enice nebyla \u017e\u00e1dnou d\u016fle\u017eitou ud\u00e1lost\u00ed. U\u017e jako d\u011bti se nem\u011bli moc v l\u00e1sce, a to jen proto, \u017ee na rozd\u00edl od Toma Isabela spl\u0148ovala rodinn\u00e9 po\u017eadavky na dokonalost a r\u00e1da mu to neust\u00e1le opakovala. Tak pro\u010d si tak d\u00e1val z\u00e1le\u017eet na sv\u00e9m vzhledu, Tom nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. Mo\u017en\u00e1 v\u0161em cht\u011bl jen dok\u00e1zat, \u017ee i on, ta \u010dern\u00e1 ovce rodiny, m\u016f\u017ee vypadat slu\u0161n\u011b, reprezentativn\u011b.<\/p>\n

A pr\u00e1v\u011b z toho d\u016fvodu str\u00e1vili dva kamar\u00e1di t\u00e9m\u011b\u0159 polovinu dne ob\u00edh\u00e1n\u00edm butik\u016f a obchod\u016f v n\u00e1kupn\u00edm centru, ve snaze naj\u00edt tu jednu dokonale padnouc\u00ed soupravu, kterou si mlad\u0161\u00ed z nich, ten se zlat\u00fdmi dredy, kone\u010dn\u011b spokojen\u011b odn\u00e1\u0161el \u00fahledn\u011b slo\u017eenou v ta\u0161ce.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Dneska plat\u00ed\u0161 ty,“ ozn\u00e1mil Luc, jakmile bok po boku ve\u0161li do mal\u00e9 kav\u00e1rny zastr\u010den\u00e9 na sam\u00e9m rohu obchodn\u00edho centra. \u010casto tam spole\u010dn\u011b chodili po skon\u010den\u00ed \u0161koly nebo mezi p\u0159edn\u00e1\u0161kami na univerzit\u011b. Va\u0159ili tam to nejlep\u0161\u00ed moccachino ve m\u011bst\u011b, a oba mlad\u00edc\u00ed to tam m\u011bli opravdu r\u00e1di. U\u017e jen pro tu p\u0159\u00edjemnou, dom\u00e1c\u00ed atmosf\u00e9ru, kterou kav\u00e1rna vytv\u00e1\u0159ela.<\/p>\n

Tom se sm\u00edchem p\u0159\u00edteli v\u0161e odk\u00fdval a spole\u010dn\u011b se usadili k jednomu ze stolk\u016f. Serv\u00edrka, kter\u00e1 se k nim s \u00fasm\u011bvem roze\u0161la, u\u017e dvojici d\u016fv\u011brn\u011b znala a jejich objedn\u00e1vku v\u011bd\u011bla d\u00e1vno p\u0159edem. Hlavn\u011b toho zlatovlas\u00e9ho z nich. Dredat\u00fd mlad\u00edk si v\u017edy d\u00e1val o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 latt\u00e9, jable\u010dn\u00fd d\u017eus a z\u00e1kusek dle denn\u00ed nab\u00eddky. A nejinak tomu bylo dnes, v\u010detn\u011b \u00fasm\u011bv\u016f, kter\u00e9 mu mlad\u00e1 serv\u00edrka v\u011bnovala. A stejn\u011b jako v\u017edy, i dnes z\u016fstaly bez odezvy. Tom si byl dob\u0159e v\u011bdom toho, \u017ee se mlad\u00e9 blond\u00fdnce l\u00edb\u00ed, ale on jej\u00ed sympatie nesd\u00edlel. Beze sporu byla kr\u00e1sn\u00e1, m\u011bla hlubok\u00e9, modr\u00e9 o\u010di a b\u00edl\u00fd, z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd by jist\u011b ka\u017ed\u00e9ho jin\u00e9ho mu\u017ee na jeho m\u00edst\u011b okouzlil. Pro Toma v\u0161ak byla p\u0159\u00edli\u0161 \u017eensk\u00e1, p\u0159\u00edli\u0161 blon\u010fat\u00e1.<\/p>\n

I kdyby nebyl gay, m\u011bl rad\u011bji tmav\u0161\u00ed typy. Od jist\u00e9 doby p\u0159ed mnoha lety nedok\u00e1zal Tom naj\u00edt zal\u00edben\u00ed v nikom s vlasy sv\u011btlej\u0161\u00edmi, ne\u017e je odst\u00edn \u010derno\u010dern\u00e9 noci. Chlapec nebo d\u00edvka, za nik\u00fdm se neoto\u010dil, pokud ona osoba nebyla vlastn\u00edkem ebenov\u00fdch vlas\u016f.<\/p>\n

Proto i dnes blond\u00fdnce pod\u011bkoval za vy\u0159\u00edzen\u00ed objedn\u00e1vky, a d\u00e1le se v\u011bnoval sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli. Lucas byl jedin\u00fd, kdo to s n\u00edm za ty roky je\u0161t\u011b nevzdal. Jako teenager m\u011bl Tom spoustu p\u0159\u00e1tel, v dosp\u00edv\u00e1n\u00ed jejich po\u010dty rapidn\u011b poklesly, a te\u010f m\u011bl jedin\u00e9ho opravdov\u00e9ho p\u0159\u00edtele a p\u00e1r „zn\u00e1m\u00fdch“, se kter\u00fdmi tr\u00e1vil \u010das ve \u0161kole. Ale pro Toma byl d\u016fle\u017eit\u00fd jen Lucas, kter\u00fd si vzal za c\u00edl nau\u010dit ho znovu \u017e\u00edt. S t\u00edm, jak osam\u011bl\u00fd dred\u00e1\u010d byl a jak\u00fdm sm\u011brem se jeho my\u0161lenky znovu a znovu ub\u00edraly k \u010dernovlas\u00e9mu klukovi z parku, nem\u011bl to Lucas jednoduch\u00e9. Ale sna\u017eil se. A kv\u016fli n\u011bmu se sna\u017eil i Tom. Ob\u010das se nechal vyt\u00e1hnout ze sv\u00e9 ulity osam\u011blosti, kde jen studoval a vzpom\u00ednal.<\/p>\n

Lucas byl up\u0159\u00edmn\u011b r\u00e1d, kdy\u017e Tom s\u00e1m od sebe \u010das od \u010dasu p\u0159i\u0161el s programem, kter\u00fd zahrnoval i okoln\u00ed sv\u011bt, by\u0165 jen pasivn\u011b.<\/p>\n

Zvonek nad dve\u0159mi s cinknut\u00edm ozn\u00e1mil p\u0159\u00edchod nov\u00e9ho z\u00e1kazn\u00edka. Tom se neobt\u011b\u017eoval s ohl\u00e9dnut\u00edm. U\u017e d\u00e1vno p\u0159estal doufat, \u017ee se s jedn\u00edm cinknut\u00edm zvonku do jeho \u017eivota vr\u00e1t\u00ed jeho Sedmikr\u00e1ska. Proto se rad\u011bji d\u00e1l v\u011bnoval sv\u00e9mu tvarohov\u00e9mu dezertu p\u0159elit\u00e9mu hork\u00fdmi malinami.<\/p>\n

Na druh\u00e9 stran\u011b Lucas, kter\u00fd sed\u011bl \u010delem ke vchodu, sledoval \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka m\u00ed\u0159\u00edc\u00edho k voln\u00e9mu stolku nedaleko toho jejich. M\u011bl na sob\u011b kalhoty st\u0159\u00edbrn\u00e9 barvy, ke kter\u00fdm m\u011bl doty\u010dn\u00fd p\u0159ipnut\u00e9 tenk\u00e9 k\u0161andy, kter\u00e9 mu vedly p\u0159es \u010dern\u00fd rol\u00e1k a\u017e ke krku. P\u0159es ruku m\u011bl p\u0159ehozen\u00fd lehk\u00fd, \u010dern\u00fd kab\u00e1t a ta\u0161ku. Rozhodn\u011b p\u0159itahoval pozornost lid\u00ed kolem sebe, ale Lucas\u016fv pohled si k sob\u011b nep\u0159ipoutal ani nezvykle barevn\u00fdmi kalhotami nebo temn\u00fdmi vlasy.<\/p>\n

Jako prvn\u00ed Lucase zaujaly \u010dern\u011b lakovan\u00e9 nehty, kter\u00e9 m\u011bl d\u00edky Tomovu neust\u00e1l\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed spojen\u00e9 se Sedmikr\u00e1skou, klukem z pout\u011b, i t\u00edm posledn\u00edm, se kter\u00fdm se jeho kamar\u00e1d srazil uprost\u0159ed ulice. Co dal\u0161\u00edho upoutalo mlad\u00edkovu pozornost, byly tmav\u011b or\u00e1movan\u00e9, \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se jen na kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik st\u0159etly s t\u011bmi Lucasov\u00fdmi. Kolik kluk\u016f v Berl\u00edn\u011b m\u00e1 asi \u010dern\u00e9 vlasy, lakuje si nehty \u010dern\u00fdm lakem a l\u00ed\u010d\u00ed se?<\/p>\n

„Na co tak z\u00edr\u00e1\u0161?“ zeptal se Tom, kdy\u017e si v\u0161imnul kamar\u00e1dova pohledu up\u0159en\u00e9ho kamsi za jeho rameno, a uvoln\u011bn\u011b se zasm\u00e1l. Dne\u0161n\u00ed den byl jeden z t\u011bch, kdy v\u00fdjime\u010dn\u011b zapom\u00ednal na minulost a \u017eil p\u0159\u00edtomnost\u00ed. M\u011bl dobrou n\u00e1ladu.<\/p>\n

Ne\u017e mu promel\u00edrovan\u00fd kamar\u00e1d stihnul odpov\u011bd\u011bt, Tom se ohl\u00e9dnul a jeho dobr\u00e1 n\u00e1lada byla tatam. Op\u011bt ji vyst\u0159\u00eddalo divoce tlukouc\u00ed srdce, taj\u00edc\u00ed se dech a pot\u00edc\u00ed se ruce.<\/div>\n

Ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, zvednul se a nehled\u011b na Lucasovo vol\u00e1n\u00ed se vydal za nic netu\u0161\u00edc\u00edm \u010dernovlas\u00fdm mlad\u00edkem.<\/p>\n

Dnes m\u011bl opravdu t\u011b\u017ek\u00fd den. Celou noc nespal, proto\u017ee se musel starat o nemocn\u00e9ho syna sv\u00e9 tety, kter\u00e1 se jej po smrti rodi\u010d\u016f ujala. Nest\u011b\u017eoval si, ji i bratrance, jeho\u017e vn\u00edmal sp\u00ed\u0161e jako mlad\u0161\u00edho bratra, opravdu miloval, ale bylo vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed hl\u00eddat d\u00edt\u011b se st\u0159evn\u00ed ch\u0159ipkou a hore\u010dkou.<\/p>\n

Kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b nad r\u00e1nem poda\u0159ilo usnout, st\u00edhala ho jedna no\u010dn\u00ed m\u016fra za druhou. Bylo to sice v\u00edce ne\u017e p\u011bt let, ale mal\u00fd, dredat\u00fd Tom se mu st\u00e1le vkr\u00e1dal do sn\u016f. Prvn\u00ed se na n\u011bj jen sm\u00e1l, m\u00e1val na n\u011bj, oslovoval jej Sedmikr\u00e1sko, ale kdy\u017e se za n\u00edm \u010dernovl\u00e1sek vydal, sc\u00e9na se zm\u011bnila. Najednou st\u00e1li v sam\u00e9m st\u0159edu pout\u011b, v\u0161ude kolem nich byla tma, jen je dva osv\u011btloval ku\u017eel sv\u011btla. Volal na n\u011bj, k\u0159i\u010del Tomovo jm\u00e9no, prosebn\u011b k n\u011bmu natahoval ruce, ale dred\u00e1\u010d se jen sm\u00e1l a schv\u00e1ln\u011b p\u0159ed n\u00edm uskakoval. Jeho zl\u00fd, hrub\u00fd sm\u00edch se nesl tmav\u00fdm prostorem star\u00e9 pouti a ve chv\u00edli, kdy mrknul, Tom byl pry\u010d. K\u0159i\u010del, volal jej zp\u011bt, prosil. Nic se ned\u011blo, nikdo nep\u0159ich\u00e1zel. Sv\u011bteln\u00fd kotou\u010d sl\u00e1bnul, a\u017e se za chv\u00edli octil v naprost\u00e9 tm\u011b. Plakal, prosil, k\u0159i\u010del.<\/p>\n

Kdy\u017e u\u017e \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk, jeho mlad\u0161\u00ed j\u00e1, za\u010d\u00ednalo propadat panice, sc\u00e9na se op\u011bt zm\u011bnila a jeho oslepilo ostr\u00e9 sv\u011btlo. P\u00e1rkr\u00e1t se rozhl\u00e9dl po p\u0159elidn\u011bn\u00e9 ulice, na kter\u00e9 se zni\u010dehonic ocitl. Znal to tady, u\u017e tady byl. Ve chv\u00edli, kdy se op\u011bt chystal ot\u00e1\u010det, n\u011bkdo do n\u011bj vrazil a on upadl. D\u00edval se vzh\u016fru, m\u017eoural proti nep\u0159\u00edjemn\u00e9mu sv\u011btlu, ale nikoho nevid\u011bl. Jen ten zl\u00fd sm\u00edch se nesl vzduchem. C\u00edtil, jak se mu sv\u00edr\u00e1 hrdlo, jak se mu do o\u010d\u00ed derou slzy, ale on se necht\u011bl vzd\u00e1t, necht\u011bl mu uk\u00e1zat, jak moc ho to bol\u00ed.<\/p>\n

S hlavou hrd\u011b vzty\u010denou se postavil zp\u011bt na nohy, a v tu chv\u00edli uc\u00edtil siln\u00fd tlak proti hrudi. N\u011bkdo do n\u011bj tla\u010dil. Sna\u017eil se br\u00e1nit, ale ten n\u011bkdo byl daleko siln\u011bj\u0161\u00ed. Ne\u017e se nad\u00e1l, st\u00e1li oba uprost\u0159ed ulice, on i ten neviditeln\u00fd, a proti nim se rychle \u0159\u00edtilo velk\u00e9 auto. Jen siln\u011b stisknul v\u00ed\u010dka k sob\u011b a \u010dekal na n\u00e1raz. Ale je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm zaslechl jeho, Tom\u016fv jemn\u00fd, medov\u00fd hlas: „Naivn\u00ed, tak stra\u0161n\u011b naivn\u00ed.“<\/p>\n

Vzbudil se s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy by do n\u011bj m\u011blo auto prudce narazit. Byl zalit\u00fd ledov\u00fdm potem a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly hork\u00e9 slzy. Op\u011bt se mu zd\u00e1l ten sen. Ten sam\u00fd sen, kter\u00fd se opakoval n\u011bkolikr\u00e1t do m\u011bs\u00edce a nedovolil mu na zlatovlas\u00e9ho dred\u00e1\u010de zapomenout. Neust\u00e1le mu p\u0159ipom\u00ednal, jak naivn\u00ed byl.<\/p>\n

Kdy\u017e pak vy\u010derpan\u00fd a cel\u00fd rozl\u00e1man\u00fd dorazil do pr\u00e1ce, \u0161\u00e9f na n\u011bj p\u0159es hodinu k\u0159i\u010del kv\u016fli nesrovnalostem v n\u00e1\u010drtech d\u011btsk\u00e9ho komiksu, kter\u00fd m\u011bl on na starosti a kter\u00fd m\u011bl j\u00edt je\u0161t\u011b ten den do tisku. Na \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka toho bylo za jeden den p\u0159\u00edli\u0161, proto byl r\u00e1d, kdy\u017e odbila t\u0159et\u00ed hodina odpoledn\u00ed a on kone\u010dn\u011b mohl opustit sv\u00e9 pracovi\u0161t\u011b. Rozhodl se, \u017ee si zaslou\u017e\u00ed \u0161\u00e1lek t\u00e9 nejlep\u0161\u00ed k\u00e1vy ve m\u011bst\u011b, kterou mu ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t doporu\u010doval jeho kolega.<\/p>\n

A pr\u00e1v\u011b d\u00edky tomu skon\u010dil v mal\u00e9 kav\u00e1rn\u011b, s kapu\u010d\u00ednem, jahodov\u00fdm d\u017eusem a svou obl\u00edbenou knihou Posledn\u00ed Templ\u00e1\u0159 od Raymonda Khouryho. Poprv\u00e9 za cel\u00fd den se c\u00edtil klidn\u011b, uvoln\u011bn\u011b.<\/div>\n

To ov\u0161em nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Posledn\u00ed Templ\u00e1\u0159? To jsem nikdy ne\u010detl, o \u010dem to je?“ zeptal se kluk, kter\u00fd si tak drze, bez pozv\u00e1n\u00ed, p\u0159isedl. Kdy\u017e l\u00edn\u011b zvedl pohled od \u0159\u00e1dk\u016f v knize, krve by se v n\u011bm nedo\u0159ezal.<\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
T\u00f3n, jak\u00fd nezn\u00e1m\u00fd, a jemu p\u0159esto tak pov\u011bdom\u00fd mlad\u00edk pou\u017eil, Toma zasko\u010dil. Nejen, \u017ee se nedozv\u011bd\u011bl odpov\u011b\u010f na svou ot\u00e1zku, ale \u010dernovl\u00e1sek p\u0159ed n\u00edm mu p\u0159ipadal pov\u011bdom\u00fd, a p\u0159esto si byl skoro jist\u00fd, \u017ee se dnes vid\u00ed poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. Tyhle jemn\u00e9, uhlazen\u00e9 tmav\u00e9 vlasy a hlubok\u00fd pohled by si jist\u011b pamatoval. Stejn\u011b tak jako bledou tv\u00e1\u0159, kterou \u010dern\u00e9 vlasy lemovaly.<\/p>\n

Byl si jist\u00fd, \u017ee se na chlapce p\u0159ed sebou d\u00edv\u00e1 poprv\u00e9, a p\u0159esto v sob\u011b m\u011bl ten zn\u00e1m\u00fd, st\u00edsn\u011bn\u00fd a z\u00e1rove\u0148 h\u0159ejiv\u00fd pocit, kter\u00fd za\u017eil jen p\u00e1rkr\u00e1t. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n

„Promi\u0148, \u010dek\u00e1\u0161 na n\u011bkoho? Ru\u0161\u00edm?“ zeptal se Tom, a i p\u0159es sebejist\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd si mu pohr\u00e1val na rtech, byl nerv\u00f3zn\u00ed z odpov\u011bdi, kterou by mohl dostat. „M\u016f\u017eu t\u011b na n\u011bco pozvat?“ pokra\u010doval, kdy\u017e \u010dernovl\u00e1sek p\u0159ed n\u00edm jen s p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem ml\u010del. Tentokr\u00e1t se reakce do\u010dkal, ale naprosto jin\u00e9, ne\u017e by o\u010dek\u00e1val.<\/p>\n

„Necht\u011bl bys mi tak n\u00e1hodou n\u011bco \u0159\u00edct?“ Mlad\u00edk si na\u0161tvan\u011b zalo\u017eil ruce na prsou a jen sledoval osobu p\u0159ed sebou. Kdy\u017e ho uvid\u011bl poprv\u00e9, na malou chv\u00edli byl kompletn\u011b zasko\u010den\u00fd p\u0159\u00edtomnost\u00ed toho, o kom se domn\u00edval, \u017ee ho snad u\u017e nikdy neuvid\u00ed. Kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm ale te\u010f sed\u011bl, usm\u00edval se na n\u011bj a snad se na n\u011bj i sna\u017eil zap\u016fsobit, opravdu za\u010d\u00ednal pochybovat o Tomov\u011b du\u0161evn\u00edm zdrav\u00ed. Jakou zvr\u00e1cenou hru tady s n\u00edm hraje? Neubl\u00ed\u017eil mu snad u\u017e dost?<\/p>\n

„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvnul Tom po p\u00e1r okam\u017eic\u00edch a jeho drz\u00fd \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. „\u017de jsi d\u011bsn\u011b sexy, kdy\u017e se vztek\u00e1\u0161.“ Nev\u011bd\u011bl, kde se to v n\u011bm bere, od puberty s nik\u00fdm t\u00edmhle zp\u016fsobem nemluvil, ale te\u010f to bylo, jako by jeho podv\u011bdom\u00ed mluvilo samo. V dal\u0161\u00edch vte\u0159in\u00e1ch v\u0161ak sv\u00fdch slov litoval.<\/p>\n

Zat\u00edmco mu od nosu odkap\u00e1valy kapky ledov\u00e9ho, jahodov\u00e9ho d\u017eusu, kter\u00fd se vp\u00edjel do jeho b\u00edl\u00e9ho trika, dob\u011bla rozzu\u0159en\u00fd \u010dernovl\u00e1sek vstal, odhodil p\u00e1r drobn\u00fdch za kafe na st\u016fl, sesb\u00edral sv\u00e9 v\u011bci a za doprovodu udiven\u00fdch pohled\u016f cel\u00e9 kav\u00e1rny se m\u011bl k odchodu. Co si o sob\u011b, sakra, myslel? \u017de to bylo vtipn\u00e9? Ani omylem!<\/p>\n

Mlad\u00edk s havran\u00edmi vlasy zu\u0159il. Ani si nev\u0161imnul \u0161okovan\u00e9ho Toma, kter\u00fd se k v\u00fdchodu vydal v t\u011bsn\u00e9m z\u00e1v\u011bsu za n\u00edm. A\u017e ve chv\u00edli, kdy prudce otev\u0159el dve\u0159e, si v\u0161imnul p\u0159\u00edtomnosti dred\u00e1\u010de, kter\u00fd vyjekl bolest\u00ed ve chv\u00edli, kdy do n\u011bj dve\u0159e narazily.<\/div>\n

Se \u0161okem v o\u010d\u00edch sledoval kluka p\u0159ed sebou, zlit\u00e9ho d\u017eusem a s krv\u00e1cej\u00edc\u00edm nosem. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se na n\u011bj d\u00edvaly se zmatkem, nepochopen\u00edm a bolest\u00ed. Srdce bled\u00e9ho chlapce se p\u0159i pohledu na zmu\u010den\u00fd pohled kluka p\u0159ed n\u00edm l\u00e1malo. Tom mu ji\u017e t\u0159ikr\u00e1t ubl\u00ed\u017eil, t\u0159ikr\u00e1t ho p\u0159im\u011bl slep\u011b v\u011b\u0159it n\u011b\u010demu, co se nestalo, p\u0159im\u011bl ho prol\u00edt nespo\u010det slz. A p\u0159esto \u010dernovl\u00e1sek starostliv\u011b nat\u00e1hl ruku p\u0159ed sebe a jemn\u011b jej pohladil po tv\u00e1\u0159i. Mohl b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd sebev\u00edc, ale i tak jej bolel fakt, \u017ee Tomovi ubl\u00ed\u017eil.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ promluvil klidn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, a st\u00e1hl ruku zp\u011bt. Kdyby mu Tom p\u0159ed chv\u00edl\u00ed odpov\u011bd\u011bl jinak, kdyby mu vysv\u011btlil, pro\u010d ho t\u0159ikr\u00e1t nechal naivn\u011b \u010dekat, mo\u017en\u00e1 by ho te\u010f objal, a v\u0161e mu odpustil. Ale to Tom neud\u011blal.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu t\u011b n\u011bkam pozvat, pros\u00edm?“ zeptal se Tom a ruk\u00e1vem, kter\u00fd pat\u0159il k jeho dlouh\u00e9mu triku, si ot\u0159el krv\u00e1cej\u00edc\u00ed nos. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co ud\u011blal \u0161patn\u011b, co \u0161patn\u011b \u0159ekl, \u017ee si zaslou\u017eil takov\u00fd trest. Nem\u011bl pon\u011bt\u00ed o tom, kdo p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed. Jeho o\u010di vid\u011bly jen n\u00e1dhern\u00e9ho, dech berouc\u00edho kluka, kter\u00fd mu tak moc p\u0159ipom\u00ednal minulost, kter\u00fd v n\u011bm vyvol\u00e1val d\u00e1vno zapomenut\u00e9 pocity. I kdy\u017e mu nos ho\u0159el bolest\u00ed a jeho obl\u00edben\u00e9 triko m\u011blo nyn\u00ed r\u016f\u017eov\u00fd n\u00e1dech jahodov\u00e9ho d\u017eusu, po\u0159\u00e1d cht\u011bl s \u010dernovl\u00e1skem, jeho\u017e hlubok\u00e9 o\u010di se te\u010f vp\u00edjely do t\u011bch jeho, str\u00e1vit je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed chv\u00edle. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d po tom tak tou\u017e\u00ed, ale ta divok\u00e1 povaha ho uchvacovala. Poprv\u00e9 za dlouhou dobu jej zase n\u011bkdo p\u0159itahoval. T\u0159eba to tentokr\u00e1t vyjde.<\/p>\n

„Pro\u010d, abys m\u011b tam potom mohl nechat st\u00e1t?“ zeptal se sarkasticky s \u00fa\u0161klebkem i p\u0159esto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee na Tomovo pozv\u00e1n\u00ed nakonec op\u011bt p\u0159ik\u00fdvne. Byl beznad\u011bjn\u00fd, pokud \u0161lo o dredat\u00e9ho kluka, kter\u00fd u\u017e p\u0159ed lety ukradl jeho srdce a byl jeho jedin\u00fdm vlastn\u00edkem.<\/p>\n

„Pro\u010d bych to d\u011blal?“ Vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk a ut\u0159el si obli\u010dej a nos. Byl si v\u011bdom pohled\u016f, kter\u00e9 jim lid\u00e9 v kav\u00e1rn\u011b zv\u011bdav\u011b a pohor\u0161en\u011b v\u011bnovali, cht\u011bl to rychle ukon\u010dit, domluvit si s \u010dernovlas\u00fdm mlad\u00edkem sch\u016fzku, na kterou se u\u017e te\u010f tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u011b\u0161il.<\/div>\n

Prohl\u00ed\u017eel si ho. Dlouze si ho prohl\u00ed\u017eel a a\u017e tehdy, kdy\u017e se n\u011bkdo zven\u010d\u00ed pokou\u0161el dostat do kav\u00e1rny dve\u0159mi, kter\u00e9 dvojice st\u00e1le blokovala, se se zamrk\u00e1n\u00edm probral z mal\u00e9ho transu, do n\u011bj\u017e ho uv\u00e1d\u011bly Tomovy uhran\u010div\u00e9 o\u010di. Pot\u0159\u00e1sl hlavou a povzdechl si. V\u011bd\u011bl, \u017ee to zase ud\u011bl\u00e1.<\/p>\n

„Sejdeme se u star\u00e9 knihovny, dole vedle parku. V sedm hodin, a bu\u010f tam p\u0159esn\u011b, tentokr\u00e1t na tebe nebudu \u010dekat.“ Po t\u011bchto slovech se oto\u010dil a ne\u017e stihnul Tom by\u0165 jednou jedinkr\u00e1t mrknout, byl pry\u010d. Opravdu doufal, \u017ee tentokr\u00e1t se s Tomem sejdou a v\u0161e se vy\u0159e\u0161\u00ed. \u017de se snad kone\u010dn\u011b napln\u00ed jejich spole\u010dn\u00fd osud.<\/p>\n

S kapesn\u00edkem p\u0159itisknut\u00fdm k bolav\u00e9mu nosu sledoval, jak se ladn\u00fdmi, plynul\u00fdmi a tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b rebelsky elegantn\u00edmi kroky \u010dernovl\u00e1sek vzdaluje. N\u011bkolikr\u00e1t b\u011bhem jejich kr\u00e1tk\u00e9, spole\u010dn\u00e9 chv\u00edle nerozum\u011bl jeho slov\u016fm, a p\u0159esto byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee souhlasil s jejich sch\u016fzkou. Byl si jist, \u017ee st\u016fj co st\u016fj doraz\u00ed.<\/div>\n

Ut\u00edraje si nos a s m\u00edrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech se vr\u00e1til ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00fd se okam\u017eit\u011b do\u017eadoval vysv\u011btlen\u00ed, co se to mezi nimi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed stalo.<\/p>\n

St\u00e1l p\u0159ed zrcadlem. Jemn\u00fdmi tahy nan\u00e1\u0161el \u0161ed\u00e9 o\u010dn\u00ed st\u00edny a jemn\u00fdmi pohyby je kone\u010dky prst\u016f rozt\u00edral pod\u00e9l okraj\u016f do ztracena. Cht\u011bl, aby mu to slu\u0161elo. Tou\u017eil po tom l\u00edbit se mu, vyrazit mu dech. Opravdu v\u011b\u0159il tomu, \u017ee tentokr\u00e1t jim to vyjde. \u017de osud nepropletl jejich cesty jen tak nadarmo. Tenhle pocit, kter\u00fd vych\u00e1zel odn\u011bkud z jeho vnit\u0159ku a \u0161\u00ed\u0159il se mu po cel\u00e9m t\u011ble bu\u0148ku po bu\u0148ce, mu vykouzlil na rtech \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

T\u011b\u0161il se na n\u011bj.<\/p>\n

S posledn\u00edm pohledem do zrcadla si upravil voln\u011b spl\u00fdvaj\u00edc\u00ed vlasy pod\u00e9l sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e. P\u0159es ramena si p\u0159ehodil \u010dern\u00fd kab\u00e1t, na tmav\u011b modr\u00e9 d\u017e\u00edny nat\u00e1hl vysok\u00e9, \u010dern\u00e9 koza\u010dky, a s kabelou p\u0159es rameno vyrazil na smluven\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n

Opravdu se t\u011b\u0161il a v\u011b\u0159il, \u017ee tentokr\u00e1t se nezklame.<\/p>\n

S jednou jedinou r\u016f\u017e\u00ed \u010dekal p\u0159ed vchodem do star\u00e9 knihovny. Byl si jist\u00fd, \u017ee je u t\u00e9 spr\u00e1vn\u00e9, byla tou jedinou ve m\u011bst\u011b, kter\u00e1 m\u011bla pobl\u00ed\u017e park. P\u0159ipadal si hloup\u011b, jak tam tak st\u00e1l, s rudou r\u016f\u017e\u00ed v ruce, a rozhl\u00ed\u017eel se kolem dokola. V\u017edy, kdy\u017e kolem n\u011bj n\u011bkdo pro\u0161el, hrklo v n\u011bm a doufal, \u017ee je to pr\u00e1v\u011b jeho \u010dernovl\u00e1sek. Zat\u00edm nikdo z nich nebyl on.<\/p>\n

Dnes mu nest\u00e1li v cest\u011b matka ani otec. Oba byli spole\u010dn\u011b na wellness v\u00edkendu, kter\u00fd si zaplatili ke t\u0159iadvac\u00e1t\u00e9mu v\u00fdro\u010d\u00ed jejich svatby. Bylo to poprv\u00e9 po dlouh\u00e9 dob\u011b, kdy se Tom c\u00edtil voln\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd d\u00e1t n\u011bkomu \u0161anci obsadit m\u00edsto v jeho srdci, kter\u00e9 dote\u010f pat\u0159ilo vzpom\u00ednce na jeho z\u00e1hadn\u00e9ho Sedmikr\u00e1sku.<\/p>\n

Jen jednou jedinkr\u00e1t poznal n\u011bkoho, u koho m\u011bl pocit, \u017ee by se s n\u00edm mohl v \u017eivot\u011b posunout d\u00e1l, a kdy\u017e mu ze \u017eivota zmizel i tenhle mal\u00fd, \u010dernovlas\u00fd z\u00e1blesk se lv\u00ed h\u0159\u00edvou m\u00edsto vlas\u016f, Tom v\u011b\u0159il, \u017ee l\u00e1ska je mu v \u017eivot\u011b zapov\u011bzen\u00e1. Domn\u00edval se, \u017ee je to jeho trest za to, jak moc musel tenkr\u00e1t klukovi s havran\u00edmi vlasy a hlubok\u00fdm pohledem ubl\u00ed\u017eit, kdy\u017e zklamal svou Sedmikr\u00e1sku.<\/p>\n

Ale dnes, te\u010f kdy\u017e tu nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval s kv\u011btinou v ruce, op\u011bt za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it, \u017ee s n\u00edm osud m\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny, se kter\u00fdmi by se mu do \u017eivota mohla vr\u00e1tit alespo\u0148 kapka \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n

Ale \u010d\u00edm v\u00edce \u010dasu uplynulo, \u010d\u00edm v\u00edce se obloha nad jeho hlavou \u0161e\u0159ila, t\u00edm rychleji jej nov\u011b nabit\u00e1 nad\u011bje opou\u0161t\u011bla.<\/p>\n

Kde je? P\u0159ijde, nebo ne?<\/p>\n

V p\u016fl osm\u00e9 se Tom usadil na schody a hlubok\u00fd povzdech se vydral z jeho plic. R\u016f\u017ee se mu bezvl\u00e1dn\u011b pohupovala mezi prsty a on p\u0159est\u00e1val v\u011b\u0159it, \u017ee ml\u00e1denec, jeho\u017e jm\u00e9no mu bylo skryto, je\u0161t\u011b doraz\u00ed.<\/p>\n

Kdyby jen tu\u0161il, jak podobn\u00e9 my\u0161lenky se proh\u00e1n\u011bj\u00ed hlavou mlad\u00edkovi s ebenov\u00fdmi vlasy, kter\u00fd p\u0159ech\u00e1zel sem a tam p\u0159ed vchodem do t\u00e9 sam\u00e9, star\u00e9 knihovny. Ani jednomu z nich nedo\u0161lo, \u017ee pr\u00e1v\u011b ona, jedin\u00e1 star\u00e1 knihovna u parku, m\u00e1 vchod ze dvou r\u016fzn\u00fdch ulic.<\/p>\n

Oba byli zklaman\u00ed; jeden z nich st\u00e1le naivn\u011b doufal, \u010dekal na \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd zat\u00edm po hodin\u011b vlastn\u00edho \u010dek\u00e1n\u00ed v\u0161e vzdal. Ta nad\u011bje, kterou si v sob\u011b p\u011bstoval celou cestu na smluven\u00e9 m\u00edsto, byla pry\u010d. Dal mu dal\u0161\u00ed \u0161anci, \u0161anci dok\u00e1zat mu, co pro n\u011bj znamen\u00e1. A Tom jej op\u011bt zklamal. Op\u011bt jej n\u011bkam vyl\u00e1kal a nechal jej tam naivn\u011b \u010dekat. Ale on u\u017e ze sebe d\u00e1l bl\u00e1zna d\u011blat nenech\u00e1. \u010ceho je moc, toho je p\u0159\u00edli\u0161.<\/p>\n

Se spaluj\u00edc\u00edm pocitem, jako by uvnit\u0159 n\u011bj n\u011bco um\u00edralo, se roze\u0161el sm\u011brem k parku, kter\u00fd je zkratkou k jeho domovu. Cht\u011bl co nejrychleji pry\u010d a zapomenout. Byl si t\u00e9m\u011b\u0159 jist, \u017ee se do jeho no\u010dn\u00ed m\u016fry p\u0159id\u00e1 dal\u0161\u00ed sc\u00e9na, kter\u00e1 mu ned\u00e1 sp\u00e1t.<\/div>\n

Kdy\u017e zah\u00fdbal za roh, zahl\u00e9dnul p\u0159ed sebou zlatavou z\u00e1\u0159i vlas\u016f spleten\u00fdch do tuh\u00fdch dred\u016f, kter\u00e9 m\u011bl d\u00e1vno vyryt\u00e9 do pam\u011bti. U\u017e, u\u017e se cht\u011bl za\u010d\u00edt sm\u00e1t, kdy\u017e mu do\u0161lo, \u017ee Tom na n\u011bj tentokr\u00e1t doopravdy \u010dekal, jen u jin\u00e9ho vchodu. Bylo to, jako by se mu z hrudi odvalil t\u011b\u017ek\u00fd balvan. Lehk\u00fdmi kroky, skoro a\u017e tane\u010dn\u00edmi, se roze\u0161el sm\u011brem ke zlatovlas\u00e9mu mlad\u00edkovi, ale rychle zamrzl na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

Objekt jeho z\u00e1jmu, \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mu ukradl srdce a kter\u00fd si s n\u00edm, dle jeho soudu, jen hr\u00e1l, se postavil na nohy. Opr\u00e1\u0161il si neviditeln\u00fd prach z kalhot a roze\u0161el se sm\u011brem, odkud na n\u011bj m\u00e1vala nezn\u00e1m\u00e1, sv\u011btlovlas\u00e1 d\u00edvka.<\/p>\n

Se zatajen\u00fdm dechem sledoval, jak se Tom s d\u00edvkou p\u0159iv\u00edtal polibkem na tv\u00e1\u0159. Jak se zad\u00edval na r\u016f\u017ei ve sv\u00e9 ruce, pokr\u010dil rameny a podal ji on\u00e9 d\u00edv\u010din\u011b. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee se Tomovi p\u0159esn\u011b v t\u00e9 chv\u00edli hlavou honily pochmurn\u00e9 my\u0161lenky na to, jak \u010dernovl\u00e1sek nedorazil. Spekuloval, jestli mu to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, jestli si z n\u011bj jen vyst\u0159elil, aby se ho v kav\u00e1rn\u011b zbavil. Nev\u011bd\u011bl, \u017ee Tom sv\u00e9 kamar\u00e1dce, p\u0159\u00edtelkyni sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da, dal r\u016f\u017ei jen proto, \u017ee u\u017e nev\u011b\u0159il v \u010dernovl\u00e1sk\u016fv p\u0159\u00edchod, a d\u00edvce to ud\u011bl\u00e1 radost.<\/p>\n

Jedin\u00e9, co \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk, kter\u00e9mu se p\u0159i pohledu na vzdaluj\u00edc\u00ed se dvojici sv\u00edralo hrdlo a srdce krv\u00e1celo, v\u011bd\u011bl, bylo, \u017ee si s n\u00edm osud u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 nespravedliv\u011b zahr\u00e1l k\u0159ivou hru. V\u011b\u0159il, \u017ee byl jen \u0161achovou figurkou, kterou si prsty osudu pohybovaly v libovoln\u00fdch sm\u011brech ve sv\u00e9 zvr\u00e1cen\u00e9 h\u0159e bez ohledu na to, jak moc mu to ubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e i z\u00e1blesk posledn\u00edho zlatav\u00e9ho dredu zmizel za rohem, i on se oto\u010dil. Se srdcem t\u011b\u017e\u0161\u00edm ne\u017e ten nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed balvan, nechal sv\u00e9 nohy, aby jej un\u00e1\u0161ely sm\u011brem, kde se nach\u00e1z\u00ed jeho domov. Kde se bude moci schovat p\u0159ed sv\u011btem a jako po ka\u017ed\u00e9m setk\u00e1n\u00ed se svou osudem nenapln\u011bnou l\u00e1skou, proplakat celou noc.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay P\u0159\u00edb\u011bh \u010dtvrt\u00fd „Tak d\u011blej, Tome, nem\u00e1me na to celej den!“ \u010cerstv\u011b ost\u0159\u00edhan\u00fd, promel\u00edrovan\u00fd kluk stepoval p\u0159ed zku\u0161ebn\u00ed kabinkou, za jej\u00edmi\u017e dve\u0159mi se posledn\u00edch dvacet minut schov\u00e1val jeho kamar\u00e1d. Kdy\u017e p\u0159ed p\u00e1r dny souhlasil, \u017ee o v\u00edkendu pom\u016f\u017ee dredat\u00e9mu p\u0159\u00edteli p\u0159i<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[579],"tags":[],"class_list":["post-4338","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sedmikraska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4338","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4338"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4338\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4338"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4338"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4338"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}