{"id":4341,"date":"2014-01-02T18:00:00","date_gmt":"2014-01-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4327"},"modified":"2014-01-02T18:00:00","modified_gmt":"2014-01-02T17:00:00","slug":"balance-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/02\/balance-1\/","title":{"rendered":"Balance 1."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong> \"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Sv\u011bt je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edsto. Rozlehl\u00e9, nevyzpytateln\u00e9, pln\u00e9 r\u016fzn\u00fdch n\u00e1hod a zvrat\u016f. Jakou \u010d\u00e1st v n\u011bm sehr\u00e1v\u00e1 lidsk\u00fd \u017eivot? Nehled\u011b na to zda m\u016fj, V\u00e1\u0161, nebo kohokoli jin\u00e9ho. V\u0161ichni jsme si rovni. Ka\u017ed\u00e9mu z n\u00e1s byla do v\u00ednku d\u00e1na schopnost vn\u00edmat sv\u011bt kolem sebe, p\u0159ij\u00edmat nab\u00edzen\u00e9 informace a nalo\u017eit s nimi dle na\u0161ich mo\u017enost\u00ed. Pr\u00e1v\u011b tohle vn\u00edm\u00e1n\u00ed a p\u0159ed\u00e1v\u00e1n\u00ed podn\u011bt\u016f mezi \u010dlov\u011bkem, jako\u017eto mikroelementem, a sv\u011btem, je zprost\u0159edkov\u00e1no p\u011bti smysly. Vid\u00edme, sly\u0161\u00edme, c\u00edt\u00edme, rozezn\u00e1v\u00e1me chut\u011b i povrchy. Kdy\u017e se jeden z p\u011bti smysl\u016f vytrat\u00ed, ostatn\u00ed \u010dty\u0159i se dostanou do pop\u0159ed\u00ed a nahrad\u00ed jeho pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto. Op\u011bt nastol\u00ed rovnov\u00e1hu.<\/em><\/div>\n
Alespo\u0148 tak jsem to kdesi sly\u0161el.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

…<\/div>\n
\n

Unaven\u011b si povzdechl, narovnal se a op\u011bt pohl\u00e9dl do se\u0161itu p\u0159ed sebou. Nic. Nevid\u011bl nic krom\u011b masy r\u016fzn\u00fdch \u010d\u00edslic, p\u00edsmen a podivn\u00fdch znam\u00ednek, a \u010d\u00edm d\u00e9le se na to d\u00edval, t\u00edm m\u00e9n\u011b tomu rozum\u011bl. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co jej \u010dek\u00e1 u z\u00edt\u0159ej\u0161\u00edho testu. Zase neprojde, ke zkou\u0161kov\u00e9mu nebude m\u00edt pot\u0159ebn\u00fd po\u010det kredit\u016f, a nakonec jej vyraz\u00ed. Kdy\u017e se nad t\u00edm l\u00e9pe zamyslel, netu\u0161il, jak se mu v\u016fbec poda\u0159ilo dostat a\u017e do posledn\u00edho ro\u010dn\u00edku. Nen\u00e1vid\u011bl ekonomiku. Nen\u00e1vid\u011bl vysokou \u0161kolu a ze v\u0161eho nejv\u00edce \u017eivot, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt dokonal\u00fdm obrazem toho otcova.<\/p>\n

Siln\u011b se kousl do rtu, naposled prol\u00e9tl dom\u00e1c\u00ed \u00fakol p\u0159edt\u00edm, ne\u017e to vzdal a odhodil se\u0161it co nejd\u00e1l od sebe. Ten sm\u011b\u0159oval p\u0159\u00edmo do rohu pokoje, ne\u017e se v\u0161ak svezl po zdi dol\u016f, nezapomn\u011bl siln\u011b uhodit do hlavy vypasen\u00e9ho kocoura rozvaluj\u00edc\u00edho se na kraji postele. Tom pouze pobaven\u011b zavrt\u011bl hlavou a utkv\u011bl na n\u011bm pohledem. Nikdy tu b\u00edlou chlupatou kuli\u010dku nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, ale za to chud\u00e1k Sn\u00ed\u017eek ani nemohl. Tom prost\u011b nem\u011bl r\u00e1d ko\u010dky. V tomhle p\u0159\u00edpad\u011b se v\u0161ak nedok\u00e1zal rozhodnout, zda mu vadil kocour, nebo \u0161\u00edlen\u00e9 jm\u00e9no, kter\u00e9 mu vybrala jeho mamka.<\/div>\n

\n
\n

Vstal, svl\u00e9kl se do spodn\u00edho pr\u00e1dla a vy\u010derp\u00e1n ud\u00e1lostmi posledn\u00edch dn\u00ed, dopadl na postel a zav\u0159el o\u010di. Myslel na t\u00e1tu. Na chv\u00edli, kdy jej vid\u011bl naposled a snad po st\u00e9 jej propadla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 l\u00edtost z d\u016fvodu, \u017ee si na ten okam\u017eik ani po\u0159\u00e1dn\u011b nepamatoval. Jak by tak\u00e9 mohl. Bylo mu sotva p\u011bt let. V\u011bd\u011bl o sv\u00e9m otci pouze to, \u017ee byl velice vzd\u011blan\u00fdm, rozumn\u00fdm mu\u017eem, v\u011brn\u00fdm man\u017eelem, a to je tak v\u0161e. Jedin\u00e9 vzpom\u00ednky na otce, kter\u00e9 m\u011bl v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti, byly ty, v nich\u017e sed\u011bl za stolem, hrbil se nad velikou hromadou pap\u00edr\u016f a v ruce sv\u00edral kalkula\u010dku. Tom ji\u017e v ran\u00e9m v\u011bku pochopil, \u017ee byla jeho nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtelkyn\u00ed, se kterou tr\u00e1vil ve\u0161ker\u00fd \u010das, a na hran\u00ed se sv\u00fdm synem mu ho moc nezb\u00fdvalo. Ale nezlobil se na n\u011bj za to. Pr\u00e1v\u011b naopak. Byl mu vd\u011b\u010dn\u00fd. Jenom d\u00edky n\u011bmu u\u017e ve sv\u00fdch \u010dty\u0159ech letech v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u016f\u017ee d\u011blat v budoucnu cokoli. Cokoli krom\u011b ekonomie.<\/p>\n

„Tomi?“<\/div>\n

Simone nem\u011bla ve zvyku klepat. M\u011bli s Tomem hezk\u00fd vztah, vz\u00e1jemn\u011b si d\u016fv\u011b\u0159ovali a i p\u0159esto, \u017ee se j\u00ed ne v\u017edy zamlouvalo Tomovo chov\u00e1n\u00ed, nikdy si nic nevy\u010d\u00edtali a navz\u00e1jem se respektovali.<\/div>\n
Tom zvedl hlavu a zad\u00edval se na ni s otazn\u00edkem v o\u010d\u00edch. V dlan\u00edch dr\u017eela telefon a tv\u00e1\u0159ila se p\u0159itom ostra\u017eit\u011b.<\/div>\n
„Vol\u00e1 Sabine,“ odpov\u011bd\u011bla na nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Sabine?“ Podivil se. „Kdo je Sabine?“<\/div>\n
„Tome!“ Napomenula jej tich\u00fdm za\u0161ept\u00e1n\u00edm a vstoupila do pokoje. „D\u00edvka, kter\u00e9 ses m\u011bl ozvat u\u017e p\u0159ed t\u00fddnem,“ vysv\u011btlovala trp\u011bliv\u00fdm t\u00f3nem i p\u0159esto, \u017ee uvnit\u0159 ho\u0159ela. Pr\u00e1v\u011b tato str\u00e1nka jeho osobnosti se j\u00ed moc nel\u00edbila.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee to byla Elena.“ Posadil se a v rychlosti si prot\u0159el obli\u010dej, aby t\u00edm zakryl sv\u016fj zmaten\u00fd v\u00fdraz. \u017d\u00e1dnou Sabine ani Elenu si nepamatoval. „\u0158ekni j\u00ed, \u017ee nejsem doma.“<\/div>\n
„Tomi, to nem\u016f\u017eu. Nen\u00ed to od tebe hezk\u00e9.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jenom… pros\u00edm, mohla by sis n\u011bco vymyslet?“<\/p>\n

V\u00ed\u010dka mu n\u00e1hle p\u0159i\u0161la zvl\u00e1\u0161tn\u011b t\u011b\u017ek\u00e1. Jako by na nich p\u0159ist\u00e1la ve\u0161ker\u00e1 t\u00edha sv\u011bta. Op\u011bt se polo\u017eil na z\u00e1da a pouze zpola vn\u00edmal, jak se jeho m\u00e1ma do telefonu slu\u0161n\u011b omlouv\u00e1. Byl ze v\u0161eho tak unaven\u00fd! \u0160kola, prarodi\u010de, nut\u00edc\u00ed jej studovat, jejich hloup\u00e9 pen\u00edze, kter\u00e9 j\u00edm spl\u00e1cel pr\u00e1v\u011b studiem a v\u011b\u0159ejnoprosp\u011b\u0161n\u00e9 pr\u00e1ce, kter\u00e9 jej unavovaly snad ze v\u0161eho nejv\u00edce. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee z party opil\u00fdch lid\u00ed, kou\u0159\u00edc\u00edch uprost\u0159ed noci v are\u00e1lu ekonomick\u00e9 univerzity, chytnou pr\u00e1v\u011b jeho. Nejlep\u0161\u00edho b\u011b\u017ece z ro\u010dn\u00edk\u016f. M\u011bl proto pouze jedin\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed. U\u017e nem\u011bl s\u00edlu ut\u00edkat.<\/p>\n

„Tak… nezlob\u00ed se, ale zn\u011bla zklaman\u011b. M\u00e1\u0161 se j\u00ed ozvat hned, jak p\u0159ijde\u0161 dom\u016f,“ odrecitovala jako spolehliv\u00fd z\u00e1znamn\u00edk a m\u011bkce jej pohladila po rameni. „Co ten tv\u016fj z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed test?“<\/div>\n

Tom trhl ramenem a pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„U\u010dil jsem se. Rozum\u00edm tomu, tak\u017ee pohoda. Dob\u0159e to dopadne,“ odpov\u011bd\u011bl a siln\u011b doufal, \u017ee si nev\u0161imne potrhan\u00fdch str\u00e1nek v rohu pokoje. Necht\u011bl j\u00ed lh\u00e1t, ale v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b byla lep\u0161\u00ed milosrdn\u00e1 le\u017e ne\u017e krut\u00e1 pravda.<\/div>\n
V\u011bd\u011bl, \u017ee jsou na tom oba stejn\u011b. I ona byla unaven\u00e1 z neust\u00e1l\u00e9ho n\u00e1tlaku jeho prarodi\u010d\u016f. Po smrti otce si vzali do hlavy, \u017ee z n\u011bj vychovaj\u00ed jeho dokonalou kopii. Tom se m\u00e1lem rozesm\u00e1l p\u0159i pohledu do tv\u00e1\u0159e sv\u00e9ho d\u011bdy, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl o prosp\u011b\u0161n\u00fdch prac\u00edch a mal\u00e9rech, kter\u00e9 se mu lep\u00ed na paty. V t\u00e9 chv\u00edli se a\u017e nep\u0159irozen\u011b narovnal, ve tv\u00e1\u0159i zcela zezelenal a spustil sv\u016fj obvykl\u00fd proslov tak p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem, a\u017e Tomovi p\u0159ipom\u00ednal \u017e\u00e1bu.<\/p>\n

„To jsem r\u00e1da,“ Simone si s \u00fasm\u011bvem zastr\u010dila za ucho zbloudil\u00fd pramen vlas\u016f a polo\u017eila se vedle n\u011bj. „Jak bylo na brig\u00e1d\u011b?“<\/div>\n

Tom z\u00edraje do stropu, op\u011bt trhl ramenem. „Nen\u00ed to brig\u00e1da. Na brig\u00e1dy chod\u00ed \u010dlov\u011bk dobrovoln\u011b, aby si vyd\u011blal pen\u00edze. J\u00e1 jsem tam z donucen\u00ed a nem\u00e1m z toho v\u016fbec nic.“<\/div>\n
„M\u011bl bys z toho m\u00edt dobr\u00fd pocit. Je hezk\u00e9 pom\u00e1hat lidem. O to v\u00edc, kdy\u017e se jedn\u00e1 o posti\u017een\u00e9 d\u011bti.“<\/div>\n
„Posti\u017een\u00fdm d\u011btem p\u0159\u00edli\u0161 nepom\u016f\u017eu opravou okap\u016f a topen\u00ed.“<\/div>\n
„Jak by ne? D\u00edky tob\u011b jsou hezky v teple.“<\/div>\n
Tom se oto\u010dil na bok a zad\u00edval se do bezedn\u00e9 hloubky laskav\u00fdch o\u010d\u00ed sv\u00e9 matky. Byla neuv\u011b\u0159iteln\u00e1. V ka\u017ed\u00e9m vid\u011bla pouze to dobr\u00e9. Dokonce i tehdy, kdy\u017e nic takov\u00e9ho nebylo k nalezen\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161…“ zast\u00e9nal a odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159. „C\u00edt\u00edm se jako hlup\u00e1k. Ty d\u011bti jsou slep\u00e9, hluch\u00e9, n\u011bkter\u00e9 dokonce nemluv\u00ed, a p\u0159esto si um\u011bj\u00ed \u017eivot u\u017e\u00edvat pln\u00fdmi dou\u0161ky. A pod\u00edvej se na m\u011b.“<\/div>\n
„D\u00edv\u00e1m se.“ Simone se naklonila a l\u00e1skypln\u011b jej pol\u00edbila do vlas\u016f. „Vid\u00edm skv\u011bl\u00e9ho chlapce, kter\u00e9mu by neu\u0161kodilo b\u00fdt k okol\u00ed tro\u0161ku p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 bys mohl za\u010d\u00edt u t\u011bch holek. Vybrat si jednu z nich, pustit ji za svou tlustou sko\u0159\u00e1pku a u\u017e\u00edvat si \u017eivota p\u0159esn\u011b jako ty d\u011bti.“<\/div>\n
„Nel\u00edb\u00ed se mi. \u017d\u00e1dn\u00e1 z nich.“<\/div>\n
„Pak bude\u0161 muset naj\u00edt tu, kter\u00e1 se ti l\u00edbit bude, hm?“<\/div>\n
„Takhle mi to vyhovuje,“ p\u0159ik\u00fdvl, jako by cht\u011bl o pravd\u011b sv\u00fdch slov p\u0159esv\u011bd\u010dit zejm\u00e9na sebe. „Ob\u010dasn\u00e1 nez\u00e1vazn\u00e1 povyra\u017een\u00ed, od kter\u00fdch si nemus\u00edm nic slibovat. Je to fajn.“<\/div>\n
Simone se smutn\u011b pousm\u00e1la, je\u0161t\u011b jednou jej pol\u00edbila a nat\u00e1hla se pro Sn\u00ed\u017eka. Ten se j\u00ed spokojen\u011b rozvalil v n\u00e1ru\u010d\u00ed jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b a h\u00e1zel po Tomovi otr\u00e1ven\u00e9 pohledy.<\/div>\n
„Dobrou noc, Tome.“<\/div>\n
„Dobrou noc, mami.“<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Byl pr\u00e1v\u011b \u010das ob\u011bda, kdy\u017e se Tom ocitl v \u00fatuln\u00e9 kancel\u00e1\u0159i m\u00edstn\u00edho \u00fastavu pro zdravotn\u011b posti\u017een\u00e9 d\u011bti. Rozvalil se na \u017eidli, je\u017e mu byla nab\u00eddnuta, a pohledem prozkoum\u00e1val m\u00edstnost. Byla sv\u011btl\u00e1, za\u0159\u00edzena v jednoduch\u00e9m stylu, ve\u0161ker\u00e9 mali\u010dkosti v\u0161ak vytv\u00e1\u0159ely skute\u010dn\u011b p\u0159\u00edjemnou pastvu pro o\u010di. O\u010dima zalet\u011bl k hodin\u00e1m na zdi a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si odfrkl. Me\u0161kal pouze patn\u00e1ct minut, a u\u017e musel j\u00edt k \u0159editeli \u00fastavu na p\u0159ev\u00fdchovu. Nemohl se zbavit pocitu, \u017ee je v dom\u011b prarodi\u010d\u016f a \u010dek\u00e1 na dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval nespokojenosti a v\u00fd\u010ditek.<\/p><\/div>\n

Zhluboka se nadechl, kone\u010dky prst\u016f si promas\u00edroval velik\u00e9 kruhy pod o\u010dima. Dopoledn\u00ed test dopadl p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a p\u0159i pohledu do v\u00e1\u017en\u00e9 tv\u00e1\u0159e chlap\u00edka sed\u00edc\u00edho naproti n\u011bmu v\u011bd\u011bl, \u017ee tohle nedopadne o nic l\u00e9pe.<\/p>\n

„Tak\u017ee Tome,“ odka\u0161lal si.<\/div>\n

Tom se na n\u011bj ned\u00edval. Cht\u011bl to m\u00edt co nejd\u0159\u00edve za sebou. M\u00edsto toho, aby se mu d\u00edval do tv\u00e1\u0159e a naslouchal jeho slov\u016fm, zaujalo ho n\u011bco jin\u00e9ho. T\u0159i d\u0159ev\u011bn\u00e9 r\u00e1my na stole a v ka\u017ed\u00e9m ta sam\u00e1 fotografie. Naklonil se, aby l\u00e9pe dohl\u00e9dl a ve vysm\u00e1t\u00e9m, spokojen\u00e9m mu\u017ei poznal \u0159editele. Musela to b\u00fdt v\u0161ak hodn\u011b star\u00e1 fotografie. Za tu dobu z\u0159ejm\u011b zhubl n\u011bkolik kilo, ztratil p\u00e1r vlas\u016f spole\u010dn\u011b s \u00fasm\u011bvem a jiskrou v o\u010d\u00edch. Na kl\u00edn\u011b mu sed\u011bl mal\u00fd tmavovlas\u00fd kluk, nad\u0161en\u011b se usm\u00edval a ukazoval na hra\u010dku, kterou z\u0159ejm\u011b pr\u00e1v\u011b dostal. Po mu\u017eov\u011b levici st\u00e1la mal\u00e1, pohledn\u00e1 \u017eena dr\u017e\u00edc\u00ed za ruku hol\u010di\u010dku, z\u0159ejm\u011b o n\u011bkolik let star\u0161\u00ed, ne\u017e byl ten mal\u00fd chlapec.<\/p>\n

„Zase pozd\u011b.“<\/div>\n

Tom zvedl hlavu a kone\u010dn\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dl. Tv\u00e1\u0159il se je\u0161t\u011b v\u00e1\u017en\u011bji ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, ze stisknut\u00fdch rt\u016f vyza\u0159ovala jist\u00e1 p\u0159\u00edsnost.<\/div>\n
„Je to jenom patn\u00e1ct minut. Nic tak stra\u0161n\u00e9ho se douf\u00e1m nestalo,“ prsty zaryl do d\u0159ev\u011bn\u00e9 desky stolu.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ne a mo\u017en\u00e1 ano,“ mu\u017e ne\u010dekan\u011b vstal, napravil si br\u00fdle a popo\u0161el k oknu. „Nejsi tady pro z\u00e1bavu. Jsi tady pro to, aby sis odpykal sv\u016fj trest.“<\/div>\n
Tom unaven\u011b stiskl v\u00ed\u010dka. Opravdu se cel\u00fd sv\u011bt to\u010dil pouze kolem trest\u016f, z\u00e1kaz\u016f a p\u0159\u00edkaz\u016f? U\u017e byl z toho unaven\u00fd. Cht\u011bl zastavit zaveden\u00fd kolob\u011bh a vystoupit z n\u011bj. N\u011bkdy dokonce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, \u017ee m\u011bl v ten<\/em> den let\u011bt s otcem. Alespo\u0148 by m\u011bl ode v\u0161eho pokoj.<\/p>\n

„Trest je u\u017e jenom to, \u017ee tady mus\u00edm b\u00fdt. P\u016fjdu rad\u011bji do Mc Donalds. Tam se nad\u0159u m\u00e9n\u011b, a dokonce se i dob\u0159e naj\u00edm.“<\/div>\n

Gordon Trumper m\u011bl spoustu dobr\u00fdch vlastnost\u00ed, av\u0161ak tu, kter\u00e9 si i on s\u00e1m v\u00e1\u017eil ze v\u0161ech nejv\u00edce, byla jeho schopnost odhalit \u010dlov\u011bka. Dok\u00e1zal nahl\u00e9dnout pod r\u016fzn\u00e9 masky lid\u00ed, d\u00edky nim\u017e se chr\u00e1nili p\u0159ed okol\u00edm. A na jednu takovou se pr\u00e1v\u011b d\u00edval. Tom nebyl zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Mo\u017en\u00e1 jenom \u010dlov\u011bk, co pro\u017eil hodn\u011b zl\u00e9ho a to jej ovlivnilo. Pr\u00e1v\u011b proto se rozhodl, \u017ee to s n\u00edm zkus\u00ed je\u0161t\u011b jinak. Vr\u00e1til se na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto, zalo\u017eil ruce na prsou a pousm\u00e1l se.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„V\u017edy se tak snadno vzd\u00e1v\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ano,“ Tom se naklonil dop\u0159edu, vzal jednu z fotografi\u00ed do ruky a zad\u00edval se na ni zbl\u00edzka. „Co je s n\u00ed?“ zeptal se. „M\u00e1te ji tady t\u0159ikr\u00e1t. \u010c\u00edm je tak v\u00fdjime\u010dn\u00e1?“<\/div>\n
Sebev\u011bdom\u00fd mu\u017e p\u0159ed n\u00edm jako by b\u011bhem chv\u00edle zest\u00e1rl o n\u011bkolik let. Na o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka mu usedl st\u00edn. Slo\u017eil si br\u00fdle, odvr\u00e1til tv\u00e1\u0159, \u010d\u00edm\u017e Tomovi nev\u011bdomky uk\u00e1zal velikou, t\u00e9m\u011b\u0159 pr\u016fsvitnou jizvu, t\u00e1hnouc\u00ed se mu od koutku rt\u016f, a\u017e k o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„M\u00e1m ji r\u00e1d,“ promluvil tich\u00fdm hlasem a jedin\u00fdm pohledem ukon\u010dil debatu na tohle t\u00e9ma.<\/div>\n
„M\u016fj syn by ti mohl j\u00edt p\u0159\u00edkladem,“ ukazov\u00e1\u010dkem dloubl do mal\u00e9ho chlapce. „Je to velice mil\u00fd a inteligentn\u00ed kluk. Je tak\u00e9 moc \u0161ikovn\u00fd. M\u00e1 talent na p\u0159\u00edrodn\u00ed v\u011bdy, matematiku i jazyky. Krom\u011b toho vede n\u011bkolik zdej\u0161\u00edch kurz\u016f pro d\u011bti.“<\/div>\n
„Kdy\u017e je tak dokonal\u00fd, jak to, \u017ee tady nikde nevis\u00ed jako vz\u00e1cn\u00e1 trofej?“ Tom necht\u011bl b\u00fdt zl\u00fd. Jen nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e musel poslouchat o \u00fasp\u011b\u0161\u00edch ostatn\u00edch lid\u00ed, kdy\u017e on s\u00e1m nedos\u00e1hl ni\u010deho.<\/div>\n
Gordon se na n\u011bj pozorn\u011b zad\u00edval, poposedl si a nakonec se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem na rtech, odv\u011btil.<\/div>\n
„Nikdo nen\u00ed dokonal\u00fd, Tome,“ pohl\u00e9dl ke dve\u0159\u00edm, odkud se ozvalo v\u00e1hav\u00e9, nepravideln\u00e9 klep\u00e1n\u00ed a ne\u017e dovnit\u0159 vstoupila vysok\u00e1 postava, je\u0161t\u011b rychle dodal. „V\u011b\u0159 mi.“<\/p>\n

Tom se neot\u00e1\u010del, vr\u00e1til fotku na jej\u00ed p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto a op\u011bt se pustil do olupov\u00e1n\u00ed laku na vyle\u0161t\u011bn\u00e9m stole. Sklonil tv\u00e1\u0159, \u010d\u00edm\u017e cht\u011bl poskytnout jist\u00e9 soukrom\u00ed pro pr\u00e1v\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed osobu. \u010cekal n\u011bjak\u00fd pozdrav, prosbu, cokoliv, ale nic se ned\u011blo. Kancel\u00e1\u0159\u00ed se neslo stejn\u00e9 ticho jako po jeho p\u0159\u00edchodu. Ne-li v\u011bt\u0161\u00ed.<\/div>\n

Opatrn\u011b zvedl hlavu a pohl\u00e9dl na Gordona, kter\u00fd k nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00ed osob\u011b, stoj\u00edc\u00ed za jeho z\u00e1dy, mluvil znakovou \u0159e\u010d\u00ed. Tv\u00e1\u0159il se p\u0159itom trp\u011bliv\u011b a vyrovnan\u011b. Tomovi se ud\u011blalo op\u011bt t\u011b\u017eko. L\u00edtost, kterou v\u016f\u010di t\u011bm lidem c\u00edtil, se mu us\u00e1zela na prsou a ud\u00edrala stejn\u011b divok\u00fdm tempem, jako jeho srdce.<\/p>\n

Tom se oto\u010dil pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy huben\u00e1, \u010dernovlas\u00e1 postava m\u00ed\u0159ila zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm a b\u011bhem chv\u00edle zmizela za jejich bled\u00fdm povrchem, zanech\u00e1vaje za sebou opar zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fn\u011b. \u010c\u00edm d\u00e9le ji vdechoval, t\u00edm p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed mu p\u0159i\u0161la, a ne\u017e Gordon op\u011bt promluvil, mohl s jistotou \u0159\u00edct, \u017ee byla n\u00e1dhern\u00e1.<\/div>\n

„To byl m\u016fj syn,“ podotkl a Tom soucitn\u011b sklopil v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
P\u0159ipadal si jako hlup\u00e1k. Nejrad\u011bji by vzal v\u0161echny ty \u0159e\u010di o trofeji spole\u010dn\u011b se z\u00e1vist\u00ed na jeho \u00fasp\u011bchy zp\u011bt, ale \u017eivot nebyl tak jednoduch\u00fd. Ne\u0161lo to.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159\u00edkal, Tome,“ Gordon si stejn\u011b jako on p\u0159ed chv\u00edl\u00ed promas\u00edroval velik\u00e9 v\u00e1\u010dky pod o\u010dima. „Nikdo nen\u00ed dokonal\u00fd.“<\/div>\n
\n

…<\/p><\/div>\n

\n

Velice nerad ru\u0161il otce b\u011bhem d\u016fle\u017eit\u00fdch sch\u016fzek, nebo jedn\u00e1n\u00ed, pr\u00e1v\u011b proto si pouze rychle vzal to, pro\u010d p\u0159i\u0161el a vypa\u0159il se. Cestou ke sv\u00e9mu „d\u011btsk\u00e9mu pokoj\u00edku“<\/em>, jak tomu s oblibou \u0159\u00edkal ve sv\u00e9 mysli, se mu ve tv\u00e1\u0159i usazoval smutn\u00fd v\u00fdraz a pot\u00e9, co ve\u0161el do m\u00edstnosti a zav\u0159el za sebou, opustil jej i posledn\u00ed n\u00e1znak radosti. Rozhl\u00e9dl se prostornou sv\u011btlou m\u00edstnost\u00ed plnou mal\u00fdch stol\u016f a \u017eidli\u010dek, r\u016fzn\u00fdch hra\u010dek a pom\u016fcek, kter\u00e9 m\u011bly d\u011btem zp\u0159\u00edjemnit jejich t\u011b\u017ek\u00fd osud. Bylo to jako z poh\u00e1dky o Sn\u011bhurce. V\u0161echno v trpasli\u010d\u00ed velikosti. Zad\u00edval se na olivov\u00e9 zdi a povzdechl si. Necht\u011bl olivovou. Nen\u00e1vid\u011bl zelenou.<\/em> Um\u011bl si ty zdi p\u0159edstavit v jak\u00e9koli jin\u00e9 barv\u011b. Nap\u0159\u00edklad \u017elut\u00e9 nebo sv\u011btle oran\u017eov\u00e9. Snesl by dokonce i r\u016f\u017eovou, ale na zelenou barvu m\u011bl ji\u017e cel\u00e1 l\u00e9ta doslova alergii. Jeho otec to v\u011bd\u011bl. V\u011bd\u011bl to moc dob\u0159e, a p\u0159esto s t\u00edm nic neud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
Odvr\u00e1til se a pomal\u00fdmi kroky m\u00ed\u0159il na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto. P\u0159esn\u011b na konci m\u00edstnosti se u prosklen\u00fdch dve\u0159\u00ed rozprost\u00edral mal\u00fd obd\u00e9ln\u00edk sv\u011btla. \u010cernovl\u00e1sek si jej zamiloval zejm\u00e9na proto, \u017ee si na tom m\u00edst\u011b p\u0159i\u0161el o kr\u016f\u010dek bl\u00ed\u017e ke slunci. Posadil se na podlahu, nato\u010dil tv\u00e1\u0159 vst\u0159\u00edc chladn\u00fdm slune\u010dn\u00edm paprsk\u016fm a p\u0159itiskl si otcovu kn\u00ed\u017eku je\u0161t\u011b bedliv\u011bji ke sv\u00e9 hrudi. Zhluboka d\u00fdchal a nas\u00e1val v\u0161echny zn\u00e1m\u00e9 v\u016fn\u011b. Zac\u00edtil jemn\u00fd opar sapon\u00e1tu na podlaze, kytici drobn\u00fdch \u010derven\u00fdch tulip\u00e1n\u016f na stole (jeho nejmilovan\u011bj\u0161\u00edmi byly b\u00edl\u00e9), dokonce i bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se zimu za okny. Neotev\u00edral knihu. Kone\u010dky prst\u016f pouze hladil jej\u00ed hrub\u00fd, st\u00e1\u0159\u00edm po\u0161kozen\u00fd obal i okraje ze\u017eloutl\u00fdch str\u00e1nek, a sledoval d\u011bn\u00ed venku. Na dvo\u0159e si hr\u00e1la skupinka d\u011bt\u00ed pod pe\u010dliv\u00fdm dohledem sv\u00e9 opatrovatelky a neb\u00fdt jejich pr\u00e1zdn\u00fdch, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edch pohled\u016f, nikdo by nep\u0159i\u0161el na to, \u017ee nejsou zcela zdrav\u00e9. Na osi\u0159el\u00e9m strom\u011b u br\u00e1ny p\u0159ist\u00e1lo n\u011bkolik zbloudil\u00fdch \u0161pa\u010dk\u016f. Mohl vid\u011bt, jak vesele t\u0159epotaj\u00ed dlouh\u00fdmi k\u0159\u00eddly, vz\u00e1jemn\u011b se postrkuj\u00ed a vystavuj\u00ed sv\u00e9 ope\u0159en\u00ed.<\/p>\n

Nikdy neum\u011bl p\u0159ij\u00edt na to, co bylo hor\u0161\u00ed. Zda postr\u00e1dat zvuky okol\u00ed, nebo pohled na tu n\u00e1dheru. Z pohledu t\u011bch d\u011bt\u00ed m\u011bl v\u0161echno<\/em>. Z pohledu ostatn\u00edch nem\u011bl nic<\/em>. Kdyby ty dva vjemy polo\u017eil na misky vah, ke kter\u00e9 stran\u011b by se v\u00edce naklonily? Mo\u017en\u00e1 m\u011bl p\u016flku ode v\u0161eho. A mo\u017en\u00e1 ne.<\/div>\n

Trhl sebou, jakmile uc\u00edtil zachv\u011bn\u00ed podlahy. Byl to zcela nov\u00fd, neo\u010dek\u00e1van\u00fd pocit. Pr\u00e1v\u011b proto vstal a zv\u011bdav\u011b m\u00ed\u0159il k velik\u00fdm okn\u016fm d\u011bl\u00edc\u00edm jeho t\u0159\u00eddu od dlouh\u00e9, \u00fatuln\u00e9 chodby pln\u00e9 r\u016fzn\u00fdch dve\u0159\u00ed. Ka\u017ed\u00e9 z oken bylo zahaleno bledou kv\u00edtkovanou z\u00e1clonkou, aby d\u011bti od soust\u0159ed\u011bn\u00ed se nic neru\u0161ilo. I tak je v\u0161ak n\u011bkolikr\u00e1t objevil, stoj\u00edc\u00ed na \u0161pi\u010dk\u00e1ch, zv\u011bdav\u011b pozoruj\u00edc\u00ed lidi a ostatn\u00ed d\u011bti, rozch\u00e1zej\u00edc\u00ed se do jednotliv\u00fdch dve\u0159\u00ed. Dnes byl na jejich m\u00edst\u011b on. Nest\u00e1l na \u0161pi\u010dk\u00e1ch, a p\u0159esto se s d\u011btskou zv\u011bdavost\u00ed lepil na chladn\u00e9 okenn\u00ed tabule, zat\u00edmco prsty posouval z\u00e1clonku, \u010d\u00edm\u017e vytvo\u0159il prostor sice mal\u00fd, ale za to dostate\u010dn\u011b \u0161irok\u00fd pro sv\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 o\u010di.<\/p>\n

Na m\u00edst\u011b, kter\u00e9 bylo tmav\u00fdm bodem cel\u00e9 chodby z d\u016fvodu rozbit\u00e9 \u017e\u00e1rovky, st\u00e1l nyn\u00ed velik\u00fd \u0159eb\u0159\u00edk a na n\u011bm kluk, v jeho\u017e tv\u00e1\u0159i mohl spat\u0159it zd\u011b\u0161en\u00ed. Vyt\u0159e\u0161t\u011bn\u00fdm pohledem se d\u00edval na tis\u00edce drobn\u00fdch st\u0159ep\u016f skla rozl\u00e9haj\u00edc\u00edch se v dosahu dvou metr\u016f. \u010cernovl\u00e1sek kone\u010dn\u011b pochopil, co bylo zdrojem zvl\u00e1\u0161tn\u00edho chv\u011bn\u00ed. Siln\u00fd n\u00e1raz dlouh\u00e9 \u017e\u00e1rovky o podlahu, t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se sklo a bolest\u00ed st\u00e9naj\u00edc\u00ed parkety. Zamrkal a sledoval, jak ten kluk m\u00e1lem p\u0159ist\u00e1l ve st\u0159epech, kdy\u017e se sna\u017eil co nejopatrn\u011bji dostat ze \u017eeb\u0159\u00edku. Na\u0161t\u011bst\u00ed byla v tu chv\u00edli chodba lidupr\u00e1zdn\u00e1, tak\u017ee t\u00edm neohro\u017eoval i ostatn\u00ed. Pot\u00e9, co se kone\u010dn\u011b ocitl bezpe\u010dn\u011b na zemi, zad\u00edval se na tu spou\u0161\u0165 a pora\u017een\u011b sv\u011bsil ramena. O\u010dima se sna\u017eil vyhledat ko\u0161t\u011b nebo n\u011bkoho, koho by o n\u011bj mohl po\u017e\u00e1dat, ale nakonec to vzdal a za\u010dal jednotliv\u00e9 st\u0159epy posouvat nohou, vytv\u00e1\u0159ej\u00edc t\u00edm malou, ostrou hrom\u00e1dku. Kdy\u017e byl hotov, ot\u0159el si zpocen\u00e9 ruce o pracovn\u00ed kalhoty a roze\u0161el se sm\u011brem ke kancel\u00e1\u0159i jeho otce.<\/div>\n

Vy\u0161el ze st\u00edn\u016f na sv\u011btlo a on si jej mohl kone\u010dn\u011b prohl\u00e9dnout.<\/p>\n

Miska vah se ne\u010dekan\u011b naklonila a nal\u00e9hav\u011b ukazovala na p\u0159evahu jednoho z vjem\u016f. Pr\u00e1v\u011b tam, v \u00fakrytu z kv\u00edtkov\u00fdch z\u00e1clon, d\u00edvaje se na nezn\u00e1m\u00e9ho, m\u011bl n\u00e1hle \u00fapln\u011b v\u0161echno.<\/p>\n

<\/em> autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Sv\u011bt je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed m\u00edsto. Rozlehl\u00e9, nevyzpytateln\u00e9, pln\u00e9 r\u016fzn\u00fdch n\u00e1hod a zvrat\u016f. Jakou \u010d\u00e1st v n\u011bm sehr\u00e1v\u00e1 lidsk\u00fd \u017eivot? Nehled\u011b na to zda m\u016fj, V\u00e1\u0161, nebo kohokoli jin\u00e9ho. V\u0161ichni jsme si rovni. Ka\u017ed\u00e9mu z n\u00e1s byla do v\u00ednku d\u00e1na schopnost vn\u00edmat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[581],"tags":[],"class_list":["post-4341","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-balance"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4341","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4341"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4341\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4341"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4341"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4341"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}