{"id":4342,"date":"2014-01-02T17:00:00","date_gmt":"2014-01-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4328"},"modified":"2014-01-02T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-02T16:00:00","slug":"never-look-back-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/02\/never-look-back-14\/","title":{"rendered":"Never Look Back 14."},"content":{"rendered":"
autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
Michael<\/p>\n

<\/strong> Bill<\/p>\n

Z\u016fstal jsem v pr\u00e1ci je\u0161t\u011b chv\u00edli potom, co Tom ode\u0161el. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude na\u0161tvan\u00fd, ale v\u00fdpov\u011b\u010f\u2026 To jsem ne\u010dekal. Te\u010f jsem se c\u00edtil hrozn\u011b. Mohl tady ud\u011blat slu\u0161nou kari\u00e9ru, ale te\u010f se chce odst\u011bhovat, odej\u00edt. Opustit svoji rodinu. A m\u016f\u017eu za to j\u00e1.<\/p>\n

Po chv\u00edli jsem uc\u00edtil, jak se mnou n\u011bkdo t\u0159ese. Otev\u0159el jsem o\u010di. Spal jsem na stole a nade mnou st\u00e1la Kate.<\/div>\n

„V pohod\u011b?“ zeptala se v\u00e1hav\u011b.<\/div>\n
„Jo,“ zavr\u010del jsem. „A neptejte se m\u011b po\u0159\u00e1d!“ Zvedl jsem se, ode\u0161el a pr\u00e1skl za sebou dve\u0159mi.<\/p>\n

Zhluboka jsem se nadechl a m\u00e9 pl\u00edce naplnil chladn\u00fd vzduch. Hlavou mi prob\u011bhly my\u0161lenky na cel\u00fd den. S m\u00fdm osobn\u00edm \u017eivotem to \u0161lo od des\u00edti k p\u011bti a posledn\u00ed v\u00fdsledky k p\u0159\u00edpadu byly \u00fapln\u011b k ni\u010demu. Jen m\u011b zaj\u00edmalo, kdy si m\u011b zavolaj\u00ed na kobere\u010dek. A taky kdy zavra\u017ed\u00ed dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka. Pra\u0161til jsem do zdi.<\/div>\n

„Do prdele\u2026“<\/p>\n

„Ah, vid\u00edm, \u017ee je to osud\u2026“ ozvalo se za mnou. Oto\u010dil jsem se. St\u00e1l tam Michael Marvell a usm\u00edval se. „Docela m\u011b zklamalo, \u017ee jsi mi nezavolal,“ \u0159ekl naoko ura\u017een\u011b.<\/div>\n

„No, v\u00ed\u0161\u2026“ Prohr\u00e1bl jsem si vlasy. „N\u011bjak jsem nem\u011bl \u010das.“<\/div>\n
„A te\u010f u\u017e m\u00e1\u0161?“ P\u0159e\u0161el trochu bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Co si mysl\u00ed? V\u017edy\u0165 je to teprv podruh\u00fd, co jsme se potkali!<\/div>\n
„Ne.“ Smutn\u011b jsem se usm\u00e1l. Chytil m\u011b za bradu a pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00ed\u0161 v l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edm na l\u00e1sku v\u016fbec,“ \u0161pitl jsem ti\u0161e.<\/div>\n
„Ned\u00e1vno\u2026“ polknul. „Ned\u00e1vno se se mnou roze\u0161el m\u016fj p\u0159\u00edtel a stejn\u011b jsem neztratil nad\u011bji.“ Zav\u0159el jsem o\u010di a zavrt\u011bl hlavou. Pustil m\u011b. „Dob\u0159e\u2026 Ale kdyby sis to rozmyslel, moje \u010d\u00edslo m\u00e1\u0161.“ Naposledy se na m\u011b usm\u00e1l a ode\u0161el.<\/div>\n
\n
\n

Vyrazil jsem ke sv\u00e9mu domu. \u0160el jsem p\u011b\u0161ky, abych si pro\u010distil hlavu. Po chv\u00edli cesty jsem uvid\u011bl n\u011bjak\u00e9ho bezdomovce, jak se v\u00e1l\u00ed po obrubn\u00edku. Vypadal dost opile a sob\u011b i okol\u00ed nebezpe\u010dn\u011b. Rozhodl jsem se, \u017ee ho n\u011bkam uklid\u00edm. Ohnul jsem se a pomohl mu na nohy.<\/p><\/div>\n

„Nech m\u011b bejt,“ zamumlal.<\/div>\n
„Tome?“ vydechl jsem p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„To se\u0161 zas ty? B\u011b\u017e pry\u010d\u2026“<\/div>\n
„Kde ses takhle z\u0159\u00eddil?“ Op\u011bt se sesul k zemi a za\u010dal zvracet. „Ach jo,“ povzdechl jsem si a klekl si vedle n\u011bj. Nem\u016f\u017eu ho tu takhle nechat. „Poj\u010f se mnou, vezmu t\u011b dom\u016f,“ \u0159ekl jsem a znovu ho vyt\u00e1hl na nohy.<\/p>\n

Byla to hrozn\u00e1 cesta. Chv\u00edli jsem litoval, \u017ee jsem si nevzal auto, ale pak Tom za\u010dal zna\u010dkovat chodn\u00edk. Sly\u0161el jsem, \u017ee blitky se \u0161patn\u011b odstra\u0148uj\u00ed ze seda\u010dek.<\/div>\n

Kone\u010dn\u011b jsme dorazili dom\u016f. Nebral jsem ho k sob\u011b, ale vyt\u00e1hl jsem mu kl\u00ed\u010de z kapsy a dot\u00e1hl ho do jeho bytu. P\u0159iv\u00edtal m\u011b \u0159ev jeho papou\u0161ka.<\/div>\n
„Hlad, zmrd\u00e9\u00e9\u00e9!“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu!“ ok\u0159ikl jsem ho.<\/div>\n
„Kde to jsem?“ probral se Tom.<\/div>\n
„Ty taky!“ Svl\u00e9kl jsem mu alespo\u0148 kab\u00e1t a sundal boty. Polo\u017eil jsem ho do postele a modlil se, aby u\u017e nezvracel. Sedl jsem si do k\u0159esla a rozhodl se, \u017ee ho rad\u0161i budu hl\u00eddat. To by je\u0161t\u011b chyb\u011blo, aby se udusil zvratky.<\/div>\n
„Nakrmit!“ v\u0159\u00edskal papou\u0161ek.<\/div>\n
„Sorry, k\u00e1mo, ale j\u00e1 nev\u00edm, kde m\u00e1\u0161 krmen\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se. Obdivoval jsem Toma, \u017ee tohle vydr\u017e\u00ed ka\u017ed\u00fd den a je\u0161t\u011b se nezbl\u00e1znil.<\/div>\n
„Ty zmrd\u00e9\u00e9\u00e9!“<\/div>\n
„Tak bacha.“ Vyt\u00e1hl jsem odznak. „CBI, neur\u00e1\u017eej m\u011b.“ Podle v\u0161eho mu to bylo jedno, ale u\u017e zmlknul. Zav\u0159el jsem o\u010di a v nepohodln\u00e9 poloze usnul.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

R\u00e1no m\u011b probudil papou\u0161k\u016fv \u0159ev. To u\u017e jsem ho m\u011bl dost.<\/p><\/div>\n

„Zav\u0159i u\u017e ten zasranej zob\u00e1k!“ zak\u0159i\u010del jsem. Papou\u0161ek dvakr\u00e1t pomalu otev\u0159el zob\u00e1k a pak si zalezl do kouta klece. Kone\u010dn\u011b byl od n\u011bj klid.<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e jsem byl vzh\u016fru, naklonil jsem se nad Tomovu postel a vzbudil ho taky.<\/div>\n
„Hej, Tome, vst\u00e1vej\u2026“ zat\u0159\u00e1sl jsem s n\u00edm. Pomalu otev\u0159el o\u010di a pod\u00edval se na m\u011b.<\/div>\n
„Co,,, Co se stalo?“ Zam\u017eoural a prot\u0159el si o\u010di.<\/div>\n
„O\u017eral ses a v\u00e1lel se na ulici,“ vysv\u011btlil jsem mu stru\u010dn\u011b. Ani bych se nedivil, kdyby si nic nepamatoval. Pomohl jsem mu posadit se.<\/p>\n

„Je mi blb\u011b,“ vydechl.<\/div>\n

„To je mi jasn\u00fd,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se. „B\u011b\u017e se umejt, pokus se nic si neud\u011blat a j\u00e1 ti zat\u00edm se\u017eenu n\u011bjak\u00fd pr\u00e1\u0161ky,“ \u0159ekl jsem u\u017e n\u011b\u017en\u011bji. P\u0159ik\u00fdvl a odebral se do koupelny. Mezit\u00edm jsem sko\u010dil do ve\u010derky a koupil l\u00e9ky. Vr\u00e1til jsem se a nacpal je do Toma.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161, po tomhle se ti ud\u011bl\u00e1 l\u00edp,“ \u0159ekl jsem a trochu ho podep\u0159el. Zav\u0159el o\u010di,<\/div>\n
„Pro\u010d se tak sna\u017e\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt fit do pr\u00e1ce,“ usm\u00e1l jsem se. Sakra, co to melu? Slovo fit jsem snad v \u017eivot\u011b ne\u0159ekl! Co to se mnou je? „Dej se dohromady, dneska p\u016fjdeme vy\u0161et\u0159ovat tv\u00fdho Sergeje.“ Objal jsem ho kolem pasu. Op\u0159el se o m\u011b.<\/div>\n
„Co kdy\u017e si vezmu volno a ty ho p\u016fjde\u0161 vy\u0161et\u0159it s\u00e1m,“ zamumlal.<\/div>\n
„Ne, je to tv\u016fj Sergej,“ \u0159ekl jsem nesmlouvav\u011b. Polo\u017eil mi hlavu na rameno.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ povzdechl si. Pustil jsem ho.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m na tebe venku. Jo a dej mi kl\u00ed\u010dky od auta. V tomhle stavu nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00eddit.“ Nat\u00e1hl jsem ruku. Vzal ze stolu kl\u00ed\u010de a dal mi je. „Pokus se nic si neud\u011blat,“ houkl jsem je\u0161t\u011b a vyrazil k autu.<\/p>\n

Tom<\/p>\n

„Hmm,“ zabru\u010del jsem. Do\u0161el jsem do ob\u00fdv\u00e1ku a nakrmil Onoderu. Za t\u011bch p\u00e1r minut m\u011b stihl dost nehezky otitulovat. Kdyby byla sout\u011b\u017e o nejsprost\u011bj\u0161\u00edho papou\u0161ka, ur\u010dit\u011b by vyhr\u00e1l. Ale i p\u0159esto jsem ho m\u011bl r\u00e1d. Dostal jsem ho kdysi od rodi\u010d\u016f k narozenin\u00e1m. Opatrn\u011b jsem ho pohladil a doufal, \u017ee m\u011b neklovne.<\/div>\n

„P\u0159ijdu ve\u010der,“ sl\u00edbil jsem s n\u011b\u017en\u00fdm t\u00f3nem v hlase. Povzdechl jsem si a promnul si ko\u0159en nosu. Moc se mi za Billem necht\u011blo. Nev\u011bd\u011bl jsem, co si o tom v\u0161em m\u00e1m myslet. Kdyby se te\u010f aspo\u0148 choval odta\u017eit\u011b, ale to on ne. Asi mi to cht\u011bl ud\u011blat je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed, \u00fapln\u011b m\u011b zni\u010dit. Ale pro\u010d? Ud\u011blal jsem mu n\u011bco? Je\u0161t\u011b, \u017ee u\u017e jen dva m\u011bs\u00edce a pak budu moct zapomenout, nav\u017edy. Snad to dok\u00e1\u017eu\u2026<\/p>\n

Vy\u0161el jsem p\u0159ed d\u016fm. Bill u\u017e sed\u011bl v m\u00e9m aut\u011b a netrp\u011bliv\u011b prsty bubnoval do volantu. M\u011bl m\u011b tam v\u010dera nechat\u2026 T\u0159eba bych umrznul a byl by klid.<\/div>\n

Po deseti minut\u00e1ch j\u00edzdy n\u011bkam dopr mi to u\u017e za\u010dalo b\u00fdt divn\u00e9.<\/div>\n
„My asi nejdeme do pr\u00e1ce, \u017ee?“ odtu\u0161il jsem.<\/div>\n
„Ne, nejd\u0159\u00edv nav\u0161t\u00edv\u00edme Sergeje.“<\/div>\n
„Okay\u2026“ vydechl jsem. Zavl\u00e1dlo podivn\u011b napjat\u00e9 ticho.<\/p>\n

Vystoupili jsme u podivn\u00e9ho mal\u00e9ho domku. Svalnat\u00fd chlap\u00edk s divn\u011b sl\u00edzl\u00fdmi vlasy na zahr\u00e1dce okop\u00e1val kytky. Vypadal jako typick\u00fd Rus.<\/div>\n

„Sergej Ivanovi\u010d?“<\/div>\n
„Ano, to jsem j\u00e1. P\u0159ejete si?“ zazubil se na n\u00e1s slizk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Podv\u011bdom\u011b jsem se ot\u0159\u00e1sl. S t\u00edmhle ch\u00e1pkem bych si nerozum\u011bl. Uk\u00e1zali jsme mu odznaky. P\u0159ekvapen\u011b zamrkal. Jeliko\u017e Bill asi vytu\u0161il, \u017ee m\u011b bol\u00ed hlava, ujal se veden\u00ed tohohle rozhovoru s\u00e1m.<\/div>\n
„Zn\u00e1te Alici Forrestovou a Phillipa Grenta?“ zeptal se ost\u0159e.<\/div>\n
„Tu \u017eenskou jsem v \u017eivot\u011b nevid\u011bl, ale o tom chlapovi jsem jednou sly\u0161el. Pro\u010d se pt\u00e1te?“ Bill z\u0159ejm\u011b z\u00e1m\u011brn\u011b ignoroval jeho ot\u00e1zku.<\/div>\n
„V jak\u00e9 souvislosti jste o n\u011bm sly\u0161el?“<\/div>\n
„No\u2026 Kdysi jsem pracoval ve stejn\u00e9 firm\u011b jako on. Pak m\u011b vyhodili. Od t\u00e9 doby o n\u011bm nic nev\u00edm,“ \u0159ekl. Nezd\u00e1lo se mi, \u017ee by lhal.<\/div>\n
„Ohm\u2026 Aha. A o jakou firmu \u0161lo?“<\/div>\n
„Grenn Stone.“
„Dob\u0159e, Tome, pak to ov\u011b\u0159,“ oto\u010dil se na m\u011b. K\u00fdvl jsem, \u017ee rozum\u00edm. „Kde jste byl minul\u00fd t\u00fdden ve st\u0159edu a ve \u010dtvrtek?“ Tak schv\u00e1ln\u011b, jestli bude m\u00edt alibi.<\/div>\n
„Hm\u2026 Po\u010dkejte\u2026 Jo, to jsem byl v LA na pochodu proti homosexu\u00e1l\u016fm,“ odpov\u011bd\u011bl klidn\u011b. Trochu jsem se zamra\u010dil. Kdyby v\u011bd\u011bl\u2026 Ne, dob\u0159e, \u017ee to nev\u00ed.<\/div>\n
Po chvilce jsme mu pod\u011bkovali, rozlou\u010dili se a jeli do pr\u00e1ce. To bude den. Jestli neum\u0159u dneska, u\u017e nikdy.<\/p>\n

Bill<\/p>\n

Sakra, ten chlap m\u011b tak \u0161tval. Znal jsem ho chv\u00edli, ale u\u017e jsem ho nen\u00e1vid\u011bl. M\u011bl jsem sto chut\u00ed ho zav\u0159\u00edt bez ud\u00e1n\u00ed d\u016fvodu. Stiskl jsem volant, a\u017e mi zb\u011blely prsty.<\/div>\n

„V pohod\u011b?“ zeptal se Tom. Po\u010d\u00edtal jsem do deseti a zhluboka d\u00fdchal.<\/div>\n
„Jo,“ zavr\u010del jsem. Je\u0161t\u011b jednou se m\u011b n\u011bkdo zept\u00e1 a\u2026<\/div>\n
„Te\u010f pojedeme do pr\u00e1ce?“ p\u0159eru\u0161il Tom moje krvav\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Hm.“<\/div>\n
„A budeme d\u00e1l prov\u011b\u0159ovat podez\u0159el\u00e9?“<\/div>\n
„Hm.“<\/div>\n
„A m\u00e1m ov\u011b\u0159it Sergejovo alibi?“<\/div>\n
„Hm.“<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 n\u011bkdy n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e hm?“<\/div>\n
„Hm.“ Povzdechl si. Nemohl za mou \u0161patnou n\u00e1ladu, ale stejn\u011b jsem se k n\u011bmu choval hnusn\u011b. N\u011bkde vzadu v m\u00e9 hlav\u011b se op\u011bt objevily v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. Polo\u017eil jsem mu ruku na stehno.<\/p>\n

„Promi\u0148,“ \u0159ekl jsem ti\u0161e. Pokusil se m\u011b odstr\u010dit, ale j\u00e1 ho chytil za ruku. „To, co se mezi n\u00e1mi stalo, byla chyba. A je to moje vina. Omlouv\u00e1m se,“ pokra\u010doval jsem.<\/div>\n

„To je dobr\u00fd,“ za\u0161eptal. „Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat.“<\/div>\n
„Mus\u00edm. Ne\u010dek\u00e1m, \u017ee mi to odpust\u00ed\u0161, ale douf\u00e1m v to.“ Uhnul pohledem.<\/div>\n
Kdy\u017e jsme dojeli, vr\u00e1til jsem Tomovi kl\u00ed\u010de a zav\u0159el se ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. Vy\u0159izoval jsem nudn\u00e9 pap\u00edry a\u017e do t\u0159\u00ed. To u\u017e jsem toho m\u011bl dost. Uva\u017eoval jsem o tom, \u017ee vstanu a p\u016fjdu dom\u016f, jen\u017ee se na chodb\u011b ozval n\u011bjak\u00fd hluk. Proto\u010dil jsem o\u010di a vy\u0161el ze sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e.<\/p>\n

„Co se tady d\u011bje?“<\/div>\n

„Dal\u0161\u00ed vra\u017eda,“ objasnil mi Chris. Op\u0159el jsem se o ze\u010f. Ne\u2026 U\u017e ne, pros\u00edm\u2026 Mohl jsem tomu zabr\u00e1nit, ale nedok\u00e1zal jsem to.<\/div>\n
Tentokr\u00e1t jsme na m\u00edsto \u010dinu jeli v\u0161ichni. \u0160lo o temnou uli\u010dku nedaleko stanice. T\u011blo bylo zhruba uprost\u0159ed. Kdy\u017e jsem vid\u011bl tu bundu, napadlo m\u011b, \u017ee u\u017e jsem ji n\u011bkde vid\u011bl. S divn\u00fdm pocitem jsem zam\u00ed\u0159il k mrtvole. Klekl jsem vedle n\u00ed a zad\u00edval se j\u00ed do tv\u00e1\u0159e. D\u00edvaly se na m\u011b slep\u00e9 o\u010di Michaela Marvella.<\/p>\n

autor: Diet\u0159isko & Kentaur<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diet\u0159isko & Kentaur Michael Bill Z\u016fstal jsem v pr\u00e1ci je\u0161t\u011b chv\u00edli potom, co Tom ode\u0161el. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bude na\u0161tvan\u00fd, ale v\u00fdpov\u011b\u010f\u2026 To jsem ne\u010dekal. Te\u010f jsem se c\u00edtil hrozn\u011b. Mohl tady ud\u011blat slu\u0161nou kari\u00e9ru, ale te\u010f se chce odst\u011bhovat, odej\u00edt.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[575],"tags":[],"class_list":["post-4342","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-never-look-back"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4342","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4342"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4342\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4342"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4342"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4342"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}