{"id":4345,"date":"2014-01-01T17:00:00","date_gmt":"2014-01-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4331"},"modified":"2014-01-01T17:00:00","modified_gmt":"2014-01-01T16:00:00","slug":"denial-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2014\/01\/01\/denial-31\/","title":{"rendered":"Denial 31."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> „D\u00edky mockr\u00e1t, nejd\u00e9le do patn\u00e1cti minut budu zp\u00e1tky,“ pod\u011bkuji \u0159idi\u010di taxi a zaplat\u00edm mu prozat\u00edm z\u00e1lohu. Vystoup\u00edm z auta a rozejdu se ke vchodu do \u0161kolky, kam chod\u00ed ten malej mr\u0148ousek Nicki. Mrz\u00ed m\u011b, co v\u0161echno se odehr\u00e1lo s Billem a kolem, ale to nic nem\u011bn\u00ed na tom, jak moc m\u00e1m Nicki r\u00e1d. Ona za nic nem\u016f\u017ee.<\/em> Kdy\u017e jsem ve\u0161el do budovy, chvilku jsem p\u00e1tral, a\u017e jsem zaklepal na jedny dve\u0159e, z nich\u017e vylezla postar\u0161\u00ed d\u00e1ma. Kdy\u017e jsem se zeptal na Nicol Tr\u00fcmperovou, ozn\u00e1mila mi, \u017ee chod\u00ed o patro v\u00fd\u0161. Pod\u011bkoval jsem j\u00ed a vydal se po schodech nahoru. Do\u0161el jsem a\u017e ke dve\u0159\u00edm. Byly otev\u0159en\u00e9. Jen co jsem nahl\u00e9dl dovnit\u0159, jsem uvid\u011bl d\u011btsk\u00fd r\u00e1j. V\u0161ude pob\u00edhalo nebo se sm\u00e1lo plno d\u011bt\u00ed, hr\u00e1ly si v mal\u00e9 kuchy\u0148ce nebo v rohu na leh\u00e1tku na doktora a sest\u0159i\u010dky. Musel jsem se usm\u00e1t. Hned ke mn\u011b p\u0159isp\u011bchala mlad\u00e1 pan\u00ed u\u010ditelka.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ pozdrav\u00edm s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, jak v\u00e1m mohu pomoci?“ zept\u00e1 se ochotn\u011b.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem vyzvednout Nicki\u2026 Tr\u00fcmperovou,“ ujasn\u00edm j\u00ed.<\/div>\n
„Ah, vy mus\u00edte b\u00fdt pan Kaulitz. Pan Tr\u00fcmper mi o v\u00e1s r\u00e1no pov\u00eddal,“ usm\u011bje se hned.<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed Tom,“ oplat\u00edm j\u00ed \u00fasm\u011bv. K\u00e9\u017e bych m\u011bl takhle hodnou u\u010ditelku ve \u0161kolce j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010fte se mnou. Nicki si vzadu kresl\u00ed s ostatn\u00edmi d\u011btmi,“ pob\u00eddne m\u011b, na\u010de\u017e se rozejde kamsi dozadu.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ rozejdu se hned za n\u00ed. D\u00e1val jsem po cest\u011b pozor, abych n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b omylem neza\u0161l\u00e1pl, proto\u017ee se tu v\u0161ude mo\u017en\u011b v\u00e1lely, pob\u00edhaly a hih\u0148aly. Cht\u011bl bych m\u00edt plno d\u011bt\u00ed. Je n\u00e1dhern\u00fd, jak se sm\u011bjou a jsou vesel\u00ed.<\/em> Plno d\u011bt\u00ed se p\u0159i m\u00e9m p\u0159\u00edchodu ov\u0161em pom\u011brn\u011b zklidnilo a jen na m\u011b koukalo. Za\u0161li jsme dozadu ke stole\u010dk\u016fm. Nejsp\u00ed\u0161 to byla j\u00eddelna. Ony ov\u0161em p\u0159es v\u0161echny spojen\u00e9 stoly m\u011bly rozt\u00e1hnut\u00e9 velk\u00e9 pap\u00edry a spole\u010dn\u011b kreslily n\u011bjak\u00fd obrovsk\u00fd obraz.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„P\u00e1ni,“ vydechnu u\u017easle. A\u017e potom jsem si v\u0161iml mal\u00e9 Nicki, jak tomu v\u0161emu velela, a\u010dkoli tak\u00e9 sama kreslila. Cel\u00e1 ona, mal\u00e1 \u0161\u00e9fka po tat\u00ednkovi.<\/em> Musel jsem se nad t\u00edm uculit. To Nicki kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dla.<\/div>\n
„Pan\u00ed u\u010ditelko, a m\u00e1me tam za\u010d\u00edt malovat ruce?“ zeptala se. A\u017e pot\u00e9 j\u00ed padnul pohled na m\u011b. U\u017e jsem vid\u011bl, jak se nadechuje k tomu, aby mohla nad\u0161en\u011b vyp\u00edsknout. Sna\u017eil jsem se j\u00ed nazna\u010dit, aby tolik nepi\u0161t\u011bla, jeliko\u017e jsem zahl\u00e9dl, jak vedle p\u00e1r d\u011bt\u00ed sp\u00ed, ale ona i p\u0159esto vyjekla nahlas: „Tom\u00ed!“ a hned se ke mn\u011b rozb\u011bhla. To u\u017e jsem se rozesm\u00e1l a kleknul si.<\/div>\n
„Tom\u00ed\u00ed\u00ed!“ zapi\u0161t\u00ed znovu nad\u0161en\u011b, ne\u017e ke mn\u011b stihne dob\u011bhnout. M\u011bla na sob\u011b jen tri\u010dko, leg\u00ednky a ba\u010dk\u016frky. Beru\u0161ka moje, div se nep\u0159eraz\u00ed, jak se ke mn\u011b \u017eene.<\/p>\n

<\/em> „Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ brouknu se sm\u00edchem a vezmu si ji na ruce hned, jakmile mi sko\u010d\u00ed do n\u00e1ru\u010de. Narovnal jsem se i s n\u00ed a dal j\u00ed pusinku na tv\u00e1\u0159. „V\u0161echno nejlep\u0161\u00ed, mr\u0148ousku.“<\/div>\n

„Tom\u00ed, Tom\u00ed, co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ chytila se m\u011b hned kolem krku.<\/div>\n
„Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee a\u017e bude\u0161 m\u00edt narozeniny, p\u0159ijedu si pro tebe a vezmu t\u011b do cukr\u00e1rny, vzpom\u00edn\u00e1\u0161 si?“ odhrnu j\u00ed vl\u00e1sky z obli\u010deje. Ten jej\u00ed sladkej obli\u010dej\u00edk\u2026 Je tak roztomil\u00e1, bo\u017e\u00ednku.<\/em><\/div>\n
„J\u00f3\u00f3! A kde je tat\u00ednek?“ usm\u011bje se vesele.<\/div>\n
„Tat\u00ednek je je\u0161t\u011b v pr\u00e1ci, ale pak t\u011b za n\u00edm odvezu, hm?“ \u0159eknu j\u00ed vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„To nevad\u00ed,“ zavrt\u00ed ihned hlavi\u010dkou a d\u00e1 mi dlouhou mlaskavou pusu na pusu.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak se p\u016fjdeme obl\u00edknout,“ polo\u017e\u00edm ji na zem.<\/div>\n
„Ne, ne,“ \u010dapne m\u011b hned za ruku a odt\u00e1hne m\u011b k m\u00edstu, kde si kreslila. „Pan\u00ed u\u010ditelko, m\u016f\u017eu tam m\u00edt i Tomiho ruku?“ zeptala se hned.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee jo,“ usm\u00e1la se na ni vl\u00eddn\u011b a p\u0159i\u0161la k n\u00e1m.<\/p>\n

„Tomi, dej sem ruku,“ p\u0159ilo\u017e\u00ed mi ji do voln\u00e9ho m\u00edsta na pap\u00edr hned vedle svoj\u00ed ru\u010di\u010dky, pod n\u00ed\u017e bylo naps\u00e1no Nicki Tr\u00fcmper. Na druh\u00e9 stran\u011b byla v\u011bt\u0161\u00ed ruka, pod n\u00ed\u017e bylo naps\u00e1no ‚tat\u00ednek‘. Poslu\u0161n\u011b jsem ji o kousek posunul, abych do ni\u010deho nezasahoval, a \u010dekal jsem, ne\u017e mi Nicki obkresl\u00ed pastelkou dla\u0148 v\u010detn\u011b prst\u016f. Hm, a kde je maminka?<\/em><\/div>\n

„M\u00e1m Nicki u\u017e druh\u00fd rok, ale je\u0161t\u011b nikdy jsem ji nevid\u011bla takhle vyv\u00e1d\u011bt, kdy\u017e pro ni n\u011bkdo p\u0159i\u0161el. Chod\u00ed pro ni v\u017edycky pan Tr\u00fcmper a ob\u010das se tu stav\u00ed i jej\u00ed maminka,“ \u0159ekla mi jej\u00ed pan\u00ed u\u010ditelka.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? To m\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm Nicki volnou rukou po z\u00e1d\u00ed\u010dk\u00e1ch. Jak kreslila, tak soust\u0159ed\u011bn\u011b vyplazovala jazyk. Byla prost\u011b naprosto k zul\u00edb\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A kam si vyv\u011bs\u00ed\u0161 takhle velkej obr\u00e1zek, princezno?“ zept\u00e1m se mal\u00e9 s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
Odpov\u011bd\u011bla mi ov\u0161em jej\u00ed vychovatelka: „Vyv\u011bs\u00edme to na chodbu u \u0161aten. Tam je dlouh\u00e1 ze\u010f.“<\/div>\n
„Aha,“ usm\u011bju se.<\/p>\n

„U\u017e to je!“ vyhrkne Nicki. Sundal jsem ruku z pap\u00edru a sledoval, jak pod n\u00ed p\u00ed\u0161e velk\u00fdmi p\u00edsmeny ‚TOMI‘. P\u00e1ni, u\u017e um\u00ed i ps\u00e1t.<\/em><\/div>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, ty u\u017e um\u00ed\u0161 ps\u00e1t?“ zept\u00e1m se trochu udiven\u011b.<\/div>\n
„Ne, ale u\u017e um\u00edm abecedu a p\u00edsmenka,“ odpov\u00ed. Ahm, to jsem nepochopil.<\/em> U\u010ditelka nejsp\u00ed\u0161 vid\u011bla, jak jsem bezradn\u00fd, tak se do toho mile vlo\u017eila.<\/div>\n
„Nicki je moc \u0161ikovn\u00e1 a chytr\u00e1 hol\u010di\u010dka. U\u017e v\u00ed, jak se p\u00ed\u0161e jak\u00e9 p\u00edsmeno a um\u00ed i od\u0159\u00edkat abecedu. Jm\u00e9no nap\u00ed\u0161e jenom to, co zn\u00e1. P\u0159\u00edjmen\u00ed jsem j\u00ed musela diktovat, jak se p\u00ed\u0161e,“ ujasn\u00ed mi.<\/div>\n
„Ah tak,“ pok\u00fdv\u00e1m hlavou s porozum\u011bn\u00edm. Tak\u017ee je to \u0161ikulka, a\u0165 je to jakkoli.<\/p>\n

<\/em> „Tak,“ pronese py\u0161n\u011b Nicki, kdy\u017e je hotova i s \u010derven\u00fdm srd\u00ed\u010dkem u m\u00e9ho jm\u00e9na. Juj, to je rozko\u0161n\u00fd.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e, tak u\u017e p\u016fjdeme, hm?“ navrhnu j\u00ed.<\/div>\n
„Tak jo. J\u00e1 ti uk\u00e1\u017eu je\u0161t\u011b svoje obr\u00e1zky, Tomi,“ za\u010dne m\u011b zas tahat jinam. Zlat\u00ed\u010dko, nezach\u00e1zej se mnou zase jako s kr\u00e1l\u00edkem.<\/em><\/div>\n
„Jsou po cest\u011b do \u0161atny,“ zasm\u011bje se pan\u00ed u\u010ditelka vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zavrt\u00edm se sm\u00edchem hlavou. „Tak d\u011bkuju a nashledanou.“<\/div>\n
„Nashledanou,“ v\u011bnuje mi \u00fasm\u011bv a za\u010dne se op\u011bt v\u011bnovat jin\u00fdm d\u011btem. Nicki mi p\u0159i cest\u011b uk\u00e1zala, kde maj\u00ed z\u00e1chody, umyvadla a taky mi uk\u00e1zala sv\u016fj fialov\u00fd kel\u00edmek s kart\u00e1\u010dkem. No jo, blbosti, ale o\u010dividn\u011b j\u00ed ud\u011blalo radost, \u017ee mi m\u016f\u017ee v\u0161echno uk\u00e1zat. Vlastn\u011b jsem byl r\u00e1d, alespo\u0148 jsem o n\u00ed v\u011bd\u011bl n\u011bco v\u00edc.<\/em><\/p>\n

P\u0159i cest\u011b ze schod\u016f mi na n\u00e1st\u011bnk\u00e1ch uk\u00e1zala svoje obr\u00e1zky a pot\u00e9 i v \u0161atn\u011b m\u011bla jeden v\u00fdkres se svoj\u00ed rodinou, kter\u00fd kreslila pr\u00fd dneska. Byla tam uprost\u0159ed ona, vedle n\u00ed byl huben\u00fd chl\u00e1pek s \u010dern\u00fdmi vlasy. To byl rozhodn\u011b Bill. Vedle ov\u0161em byl dal\u0161\u00ed chl\u00e1pek s \u010dern\u00fdmi vlasy.<\/div>\n

„\u2026to nen\u00ed tvoje maminka,“ poznamen\u00e1m.<\/div>\n
„Ne, to jsi ty, Tom\u00ed! Tos nepoznal?“ za\u010dne se hih\u0148at a sesko\u010d\u00ed z botn\u00edku. Co\u017ee? J\u00e1? Co bych d\u011blal na obr\u00e1zku jej\u00ed rodiny?<\/em> Za\u010dal jsem zkoumat v\u00edc sv\u016fj obli\u010dej a postavu na obr\u00e1zku, a\u017e jsem usoudil, \u017ee podivn\u00e9 \u010dern\u00e9 dredy budou moje vlasy. Wow, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b tam nakreslila. Kde je pak ale Barbara?<\/em><\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, a pro\u010d na obr\u00e1zku nen\u00ed tvoje maminka?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e k n\u00ed dojdu a za\u010dnu j\u00ed pom\u00e1hat sundat si ba\u010dk\u016frky.<\/div>\n
„Nechci j\u00ed tam,“ pokr\u010d\u00ed klidn\u011b rameny. Ahm\u2026 O tomhle by asi m\u011bl Bill n\u011bco v\u011bd\u011bt, ne?<\/em><\/div>\n
„Aha,“ \u0161eptnu u\u017e rad\u011bji jen a sklid\u00edm j\u00ed ba\u010dk\u016frky do botn\u00edku. „M\u00e1\u0161 n\u011bjakou suk\u00fdnku nebo jen tyhle leg\u00edny?“<\/div>\n
„Suk\u00fdnku mam tady,“ uk\u00e1\u017ee mi vol\u00e1nky nad sebou zav\u011b\u0161en\u00e9 na h\u00e1\u010dku a zakryt\u00e9 vesti\u010dkou.<\/div>\n
„Ah,“ usm\u011bju se. Pomohl jsem j\u00ed do sukn\u011b a pot\u00e9 jsem j\u00ed obl\u00e9kl i mikinu. Obl\u00edkam d\u00edt\u011b poprv\u00fd v \u017eivot\u011b, ale mus\u00edm uznat, \u017ee mi to jde.<\/em> Kdy\u017e se usadila, nazul jsem j\u00ed baler\u00edny. Pak u\u017e jsem j\u00ed jen pomohl do vesti\u010dky a mohli jsme vyrazit.<\/p>\n

„Tomi, ty m\u00e1\u0161 vlastn\u00edho \u0159idi\u010de?“ \u017easla hned Nicki, jakmile jsme nastoupili do auta a j\u00e1 \u0159ekl \u0159idi\u010di, kam m\u00e1 jet.<\/div>\n

„Ne,“ p\u0159ipout\u00e1m ji se sm\u00edchem. Na co ta mal\u00e1 hned nep\u0159ijde.<\/em> „Tohle je taxi, zlat\u00ed\u010dko.“<\/div>\n
„Co je taxi?“ nakr\u010d\u00ed nespokojen\u011b nos nad t\u00edm, \u017ee n\u011bco nev\u00ed.<\/div>\n
„Taxi je auto, kter\u00e9 voz\u00ed lidi, co nemaj\u00ed auto. Jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee jsem m\u011bl nehodu, tak jsem m\u011bl boura\u010dku, v\u00ed\u0161. Nem\u00e1m te\u010f svoje auto, tak\u017ee m\u011b voz\u00ed tenhle hodnej p\u00e1n,“ vysv\u011btl\u00edm j\u00ed n\u011bjak polopat\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 chci taky taxi,“ vyhrkne hned.<\/div>\n
„Tebe voz\u00ed tat\u00ednek, tak\u017ee ho prakticky taky m\u00e1\u0161,“ pohlad\u00edm ji pobaven\u011b po no\u017ece, na\u010de\u017e se s\u00e1m p\u0159ipout\u00e1m. Jen se nad t\u00edm usm\u00e1la a spokojen\u011b za\u010dala broukat do hudby, kter\u00e1 tu \u0159idi\u010di ti\u0161e hr\u00e1la. Po\u017e\u00e1dal jsem ho, zda by j\u00ed to nedal v\u00edc nahlas, \u017ee si r\u00e1da zp\u00edv\u00e1. Nem\u011bl s t\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, za co\u017e jsem byl r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsme dojeli do obcho\u010f\u00e1ku, vzal jsem Nicki do jednoho obrovsk\u00e9ho hra\u010dk\u00e1\u0159stv\u00ed. Hned tam za\u010dala nad\u0161en\u011b pob\u00edhat jako ostatn\u00ed mal\u00e9 d\u011bti. M\u011bl jsem radost z toho, \u017ee je \u0161\u0165astn\u00e1 a spokojen\u00e1. Sice jsem m\u011bl v pl\u00e1nu nechat ji vybrat si jen jednu hra\u010dku, jeliko\u017e jsem necht\u011bl, aby j\u00ed Bill s Barbarou nedali n\u011bco stejn\u00e9ho, ale nakonec jsem se na to vyka\u0161lal. Koupil jsem j\u00ed, co si usmyslela. Jako prvn\u00ed si vybrala velkou ply\u0161ovou pandu, kter\u00e1 byla v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ona sama. Musel jsem se sm\u00e1t, kdy\u017e j\u00ed to prodava\u010dka sundala a ona na tu pandu koukala do v\u00fd\u0161ky. Pak ji v\u0161ak objala a str\u010dila mi ji do n\u00e1ru\u010de. Hned na to se vydala na pr\u016fzkum do dal\u0161\u00edch uli\u010dek. Jako dal\u0161\u00ed d\u00e1rek si vybrala n\u011bjakou princeznu Barbie i s kon\u00edkem a r\u016fzn\u00fdmi p\u0159evleky. Nab\u00eddl jsem j\u00ed i prince Kena, aby Barbie nebyla sama, tak si ho nakonec vzala taky i s n\u011bjak\u00fdmi oble\u010dky a dopl\u0148ky. U pokladny jsem j\u00ed pak koupil je\u0161t\u011b bublifuk s r\u016fzn\u00fdmi n\u00e1stavci, jak\u00fd jsem si v\u017edycky p\u0159\u00e1l i j\u00e1, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, a a\u017e potom jsem zaplatil. Necht\u011blo se mi pomalu v\u011b\u0159it, kolik takov\u00e9hle hra\u010dky m\u016f\u017eou st\u00e1t, ale nakonec jsem to hodil za hlavu s t\u00edm, do \u010deho jin\u00e9ho bych m\u011bl investovat, kdy\u017e ne do n\u00ed.<\/p>\n

„Tak,“ p\u0159ipout\u00e1m Nicki na zadn\u00edm sedadle v tax\u00edku a posad\u00edm vedle n\u00ed ply\u0161ovou pandu. A\u017e potom jsem si tak\u00e9 nastoupil a polo\u017eil na zem ta\u0161ku s d\u00e1rky. „M\u00e1\u0161 r\u00e1da n\u011bjakou speci\u00e1ln\u00ed cukr\u00e1rnu?“ zept\u00e1m se j\u00ed s \u00fasm\u011bvem. Pro\u010d se j\u00ed vlastn\u011b pt\u00e1m. I kdyby m\u011bla, stejn\u011b nebude v\u011bd\u011bt, kde je.<\/em><\/div>\n

„Ne, ale kde je tat\u00ednek?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Ahm\u2026?<\/em><\/div>\n
„Tat\u00ednek je p\u0159ece je\u0161t\u011b v pr\u00e1ci, \u0159\u00edkal jsem ti to,“ usm\u011bju se na ni vl\u00eddn\u011b, jakmile se p\u0159ipout\u00e1m.<\/div>\n
„Ale tys mi sl\u00edbil, \u017ee budeme v cukr\u00e1rn\u011b v\u0161ichni t\u0159i,“ posmutn\u00ed. Ah bo\u017ee, doufal jsem, \u017ee j\u00ed to nedojde. God, ty d\u011bti maj\u00ed dobrou pam\u011b\u0165. Chmpf\u2026 Moc mi to neusnad\u0148uje\u0161, beru\u0161ko.<\/em><\/div>\n
„A ty bys cht\u011bla, aby tam s n\u00e1mi byl?“ zept\u00e1m se j\u00ed.<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvne. Hm bezva\u2026<\/em><\/div>\n
„No tak dob\u0159e,“ povzdechnu nakonec a \u0159eknu \u0159idi\u010di, aby jel zp\u011bt k agentu\u0159e. Bez n\u00e1mitek se rozjel. Cht\u011bl jsem s n\u00ed b\u00fdt s\u00e1m, ale o\u010dividn\u011b se mi to nepovede. D\u0159\u00edv bych byl r\u00e1d s ob\u011bma, s n\u00ed i s Billem, ale te\u010f\u2026 u\u017e ne. Ne po tom, co se stalo. No ale co nad\u011bl\u00e1m, m\u00e1 narozeniny a\u2026 j\u00e1 j\u00ed to sl\u00edbil.<\/p>\n

<\/em> Bylo kolem p\u016fl \u010dtvrt\u00e9, kdy\u017e jsme s Nicki vyjeli do sedm\u00e9ho patra u n\u00e1s v podniku. Py\u0161n\u011b si dr\u017eela v n\u00e1ru\u010d\u00ed chlupatou pandu, jenom\u017ee byla tak velk\u00e1, \u017ee kdy\u017e se Nicki rozb\u011bhla, rozpl\u00e1cla se na n\u00ed. To se hned za\u010dala hih\u0148at a v\u00e1let se tam s n\u00ed. Je\u0161t\u011b aby za\u010dala bre\u010det, to u\u017e by mi ji Bill nikdy nesv\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n

„Poj\u010f sem, mr\u0148ousi,“ zvednu ji se sm\u00edchem a pandu vezmu pod rameno. Jen se zasm\u00e1la a zato\u010dila se dokole\u010dka. Tro\u0161ku jsem j\u00ed opr\u00e1\u0161il suk\u00fdnku, aby Bill ne\u0159ekl, \u017ee j\u00ed nech\u00e1m v\u00e1let se n\u011bkde ve \u0161p\u00edn\u011b, a nastavil jsem j\u00ed ruku. Hned se m\u011b chytla a s jej\u00edm vesel\u00fdm poskakov\u00e1n\u00edm po m\u00e9m boku jsem se roze\u0161el do sv\u00e9 a Billovy kancel\u00e1\u0159e. Kdy\u017e jsme pro\u0161li p\u0159es sekretari\u00e1t, Sandra u\u017e tam nebyla. Rad\u011bji jsem se t\u00edm nezaob\u00edral a otev\u0159el jsem dve\u0159e od Billovy kancel\u00e1\u0159e. Nicki mi hned prob\u011bhla mezi nohama, div jsem neupadnul.<\/p>\n

„Tat\u00ed!“ vyp\u00edskla nad\u0161en\u011b a rozehnala se k jeho stolu. Asi j\u00ed v\u00e1\u017en\u011b chyb\u011bl. Nen\u00ed divu. Je zvykl\u00e1 s n\u00edm b\u00fdt skoro po\u0159\u00e1d.<\/em> St\u011b\u017e\u00ed jsem se prorval do dve\u0159\u00ed s tou obrovskou pandou v podpa\u017e\u00ed a s ta\u0161kou v ruce, ale nakonec jsem to zvl\u00e1dl. Odsunul se hned od stolu a rozp\u0159\u00e1hl n\u00e1ru\u010d, aby k n\u011bmu mohla.<\/div>\n

„Ahoj, princezno,“ usm\u00e1l se a objal ji, kdy\u017e k n\u011bmu Nicki dob\u011bhla. Pod\u00edval se na m\u011b a lehce se usm\u00e1l. „Ahoj,“ \u0161eptl sm\u011brem ke mn\u011b. D\u0159\u00edv by m\u011b u\u017e obj\u00edmal taky\u2026 Ale co, m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ pousm\u011bju se trochu a zav\u0159u za sebou dve\u0159e.<\/div>\n
„Tat\u00ed, tohle jsou nejlep\u0161\u00ed narozeniny!“ dala mu hned Nicki nad\u0161en\u011b pusu. Alespo\u0148, \u017ee ona je \u0161\u0165astn\u00e1. To je to hlavn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To jsem r\u00e1d. P\u00e1ni, co jsi to dostala?“ posad\u00ed si ji na kl\u00edn a uk\u00e1\u017ee sm\u011brem k pand\u011b, kterou dr\u017e\u00edm v podpa\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Tomi mi koupil m\u00e9\u010fu a taky panenky a bublifuk!“ vypr\u00e1v\u011bla mu hned vesele a neposedn\u011b se na n\u011bm vrt\u011bla. „V\u017edycky a\u017e mi bude Tomi chyb\u011bt, tak budu toho medv\u00eddka obj\u00edmat,“ uculila se na m\u011b. No nen\u00ed k pomilov\u00e1n\u00ed? Jak m\u011b m\u016f\u017ee m\u00edt ciz\u00ed d\u00edt\u011b tolik r\u00e1do? I kdy\u017e to zn\u00ed nejsp\u00ed\u0161 arogantn\u011b, m\u00e1 m\u011b snad rad\u011bji ne\u017e vlastn\u00ed m\u00e1mu, soud\u011b podle toho v\u00fdkresu.<\/p>\n

<\/em> „To je panda, zlat\u00ed\u010dko,“ brouknu s \u00fasm\u011bvem a sednu si na st\u016fl. Polo\u017e\u00edm ta\u0161ku i pandu na st\u016fl vedle sebe a sund\u00e1m si vestu. Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di a usm\u00e1l se. Prohl\u00e9dl si pandu a pot\u00e9 upnul pohled ke mn\u011b.<\/div>\n

„A pod\u011bkovala jsi Tomimu? Je na tebe moc hodn\u00fd, Nicki,“ po\u0161eptal j\u00ed a pohladil ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. Hah, d\u011bkovala mi snad milionkr\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Jo,“ pok\u00fdvala hned poslu\u0161n\u011b hlavou a sesko\u010dila z n\u011bj.<\/div>\n
„Pod\u011bkovala mi za ka\u017ed\u00fd d\u00e1rek asi p\u011btkr\u00e1t. Je vychovan\u00e1,“ ujist\u00edm ho s \u00fasm\u011bvem. Akor\u00e1t se mnou nechce j\u00edt bez tebe do cukr\u00e1rny. Jak mu tohle mam \u0159\u00edct, hm? Haha.<\/em> Nicki do\u0161la a\u017e ke mn\u011b, vylezla na \u017eidli a za\u010dala se hrabat v ta\u0161ce, dokud nevyt\u00e1hla bublifuk i se v\u0161emi n\u00e1stavci. To chce jako foukat tady? V\u017edy\u0165 z toho velk\u00e9ho n\u00e1stavce jde ud\u011blat bublina ob\u0159\u00ed jako lidsk\u00e1 hlava. Hah, no to pot\u011b\u0161 prdel. Jestli se to rozpl\u00e1cne o ze\u010f, je o flek postar\u00e1no.<\/em><\/div>\n
„To je dob\u0159e. Mockr\u00e1t ti za ni i j\u00e1 d\u011bkuju, ale o n\u011bco jsem t\u011b \u017e\u00e1dal, hm?“ usm\u011bje se na m\u011b Bill vl\u00eddn\u011b a pot\u00e9 se pod\u00edv\u00e1 na Nicki. Hm bezva, tak nakonec jsem \u0161patnej u\u017e i za to, \u017ee jsem j\u00ed koupil n\u011bjak\u00fd d\u00e1rky. Fajn\u2026<\/em> „P\u00e1ni, to je ale kr\u00e1sn\u00fd bublifuk. Takov\u00fd jsi je\u0161t\u011b nem\u011bla, vi\u010f?“<\/div>\n
„Ne, chci to v\u0161echno vyzkou\u0161et,“ polo\u017e\u00ed si n\u00e1stavce na zem a za\u010dne otev\u00edrat bublifuk. Beze slov jsem semknul rty k sob\u011b a do\u0161el jsem v tichosti vyhodit slo\u017eenku do ko\u0161e. Jestli mu tolik vad\u00ed, \u017ee j\u00ed kupuju d\u00e1rky, tak pro\u010d mi zkr\u00e1tka ne\u0159ekl, \u017ee maj\u00ed n\u011bco v pl\u00e1nu? Kv\u016fli mn\u011b se nemusel nam\u00e1hat\u2026 kv\u016fli mn\u011b u\u017e v\u00e1\u017en\u011b ne. Jedin\u011b, \u017ee by to d\u011blal kv\u016fli mal\u00fd\u2026<\/p>\n

<\/em> „Ko\u010di\u010dko, to tady ale nep\u016fjde,“ \u0159ekne posmutn\u011ble a p\u0159ichyt\u00ed ji za ru\u010di\u010dku. „To se tady d\u011blat nem\u016f\u017ee, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n

„Tak to vyzkou\u0161\u00edme v cukr\u00e1rn\u011b!“ vyhrkne nad\u0161en\u011b Nicki. Ahm\u2026 no fajn, na\u010d n\u011bco slo\u017eit\u011b vym\u00fd\u0161let, kdy\u017e mu to ona \u0159ekne takhle, \u017ee?<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d zrovna v cukr\u00e1rn\u011b?“ zept\u00e1 se j\u00ed.<\/div>\n
„Tomi \u0159\u00edkal, \u017ee tam jdeme,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b mal\u00e1. Fajn, v\u0161echno je Tomova vina, vi\u010f.<\/em> Semknu rty k sob\u011b a str\u010d\u00edm si ruce do kapes u kalhot.<\/div>\n
„Necht\u011bla tam bez tebe. Sl\u00edbil jsem j\u00ed p\u0159edt\u00edm, \u017ee tam budeme v\u0161ichni t\u0159i, tak\u2026 tam chce i tebe,“ \u0159eknu ti\u0161e na vysv\u011btlenou. Te\u010f se nezapome\u0148 znechucen\u011b zaksichtit, ale pak se na malou sm\u00e1t, jako by se nic ned\u011blo. Rad\u011bji tam nep\u016fjdu v\u016fbec, ne\u017e abych musel koukat na to, jak se kv\u016fli mal\u00fd p\u0159etva\u0159uje.<\/p>\n

<\/em> „Aha,“ p\u0159ik\u00fdvne lehce hlavou. „No, pokud chcete, j\u00e1 klidn\u011b p\u016fjdu,“ pousm\u011bje se, a\u010dkoli vid\u00edm v jeho tv\u00e1\u0159i n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Jako bych to ne\u0159\u00edkal\u2026<\/em> C\u00edtil jsem, jak se mi bolestiv\u011b sev\u0159el hrudn\u00edk. „P\u016fjdu s v\u00e1mi ob\u011bma moc r\u00e1d,“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. Lh\u00e1\u0159i hnusnej.<\/em><\/div>\n

„Jo,“ \u0161eptnu a vydechnu nosem, abych se uklidnil. I p\u0159esto m\u011b ov\u0161em za\u010daly v o\u010d\u00edch \u0161t\u00edpat slzy. Sakra, tohle nen\u00ed dobr\u00fd.<\/em> „Jen\u2026 jen si vedle n\u011bco vezmu,“ zamrk\u00e1m a rychle zajdu k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zaslechnu ho, jak ti\u0161e povzdechl. Idiote! M\u016f\u017ee\u0161 si za to s\u00e1m, tak te\u010f nevyv\u00e1d\u011bj! Vid\u011bl t\u011b polonah\u00fdho mezi dve\u0159ma, kdy\u017e na tebe k\u0159i\u010dela z postele \u017eensk\u00e1 i chlap. Co se div\u00ed\u0161, \u017ee se mu hnus\u00ed\u0161?! Kdy\u017e\u2026 ono to tak bol\u00ed, bo\u017ee!<\/em> P\u0159e\u0161el jsem k oknu a p\u0159ikryl si obli\u010dej dlan\u011bmi. Sna\u017eil jsem se zhluboka d\u00fdchat, ale moc mi to ne\u0161lo. Cel\u00fd jsem se chv\u011bl od nadch\u00e1zej\u00edc\u00edho pl\u00e1\u010de. Sakra, d\u00fdchej. P\u0159ece te\u010f nebude\u0161 bre\u010det. M\u00e1\u0161 vedle malou, na kterou ses t\u011b\u0161il cel\u00fd t\u00fdden. Co na tom, \u017ee on t\u011b te\u010f nejsp\u00ed\u0161 nesn\u00e1\u0161\u00ed? Jo\u2026 Nic. K\u00e9\u017e by to bylo tak snadn\u00fd. Bohu\u017eel ale nen\u00ed. Ta bolest v srdci m\u011b ni\u010d\u00ed po\u0159\u00e1d. Po\u0159\u00e1d to bol\u00ed, a\u0165 se to sna\u017e\u00edm potla\u010dovat, jak chci.<\/em> N\u00e1hle jsem v\u0161ak sly\u0161el tich\u00e9 kroky a hned na to m\u011b ten mal\u00fd mr\u0148ousek objal kolem nohy.<\/p>\n

„Tomi, ty bre\u010d\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b smutn\u011b.<\/div>\n

„Ne, zlat\u00ed\u010dko,“ usm\u011bju se hned a ot\u0159u si o\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi smutnej?“ op\u0159e si tv\u00e1\u0159i\u010dku o moje stehno.<\/div>\n
„Z toho si nic ned\u011blej, brou\u010dku,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b a pohlad\u00edm ji po vl\u00e1sk\u00e1ch. „Jenom m\u00e1m t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed, v\u00ed\u0161\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 taky, Tomi,“ nat\u00e1hne ke mn\u011b ru\u010di\u010dky. Hned jsem se k n\u00ed sklonil a vzal si ji do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Z \u010deho ty m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed, ty princezno,“ d\u00e1m j\u00ed pobaven\u011b pusu na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Jen tak,“ ucul\u00ed se a polo\u017e\u00ed si mi hlavi\u010dku na rameno. „Kdy\u017e ho m\u00e1\u0161 ty, tak j\u00e1 taky,“ broukne spokojen\u011b. Zlat\u00ed\u010dko moje milovan\u00fd.<\/em> S \u00fasm\u011bvem ji pohlad\u00edm po z\u00e1dech a rozejdu se s n\u00ed z kancel\u00e1\u0159e vedle za Billem. Kv\u016fli n\u00ed bych ud\u011blal prvn\u00ed posledn\u00ed. Klidn\u011b bych s n\u00edm jel i s\u00e1m v jednom aut\u011b a\u017e na konec sv\u011bta. Bylo by t\u011b\u017ek\u00fd s n\u00edm b\u00fdt s\u00e1m v tak mal\u00e9m uzav\u0159en\u00e9m prostoru, obzvl\u00e1\u0161\u0165 v na\u0161\u00ed situaci, ale kv\u016fli n\u00ed bych to snad zvl\u00e1dl.<\/p>\n

<\/em> „Tak m\u016f\u017eeme j\u00edt, jestli jsi p\u0159ipravenej,“ \u0159eknu Billovi, co nejmileji to zvl\u00e1dnu.<\/div>\n

„Jo, jo,“ \u0161eptne a semkne rty k sob\u011b. Obl\u00e9kl si v rychlosti bundu a pot\u00e9 se na n\u00e1s pousm\u00e1l. St\u00e1le m\u011bl v\u0161ak tendenci skl\u00e1p\u011bt o\u010di. Jakmile si vzal ta\u0161ku, otev\u0159el dve\u0159e, abychom mohli proj\u00edt. Vzal jsem do voln\u00e9 ruky ta\u0161ku s d\u00e1rky. Bill tam je\u0161t\u011b p\u0159i cest\u011b hodil bublifuk. Mal\u00e1 si chytila do ruky pandu a takhle jsme vy\u0161li. Pro\u0161li jsme chodbou k v\u00fdtahu, kter\u00fd mal\u00e1 p\u0159ivolala, a po\u010dkali jsme na Billa, kter\u00fd je\u0161t\u011b musel zamknout kancel\u00e1\u0159. Pak jsme se rozjeli dol\u016f, pro\u0161li recepc\u00ed a vydali se k Billovu autu.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM „D\u00edky mockr\u00e1t, nejd\u00e9le do patn\u00e1cti minut budu zp\u00e1tky,“ pod\u011bkuji \u0159idi\u010di taxi a zaplat\u00edm mu prozat\u00edm z\u00e1lohu. Vystoup\u00edm z auta a rozejdu se ke vchodu do \u0161kolky, kam chod\u00ed ten malej mr\u0148ousek Nicki. Mrz\u00ed m\u011b, co v\u0161echno se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4345","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4345","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4345"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4345\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4345"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4345"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4345"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}