{"id":4352,"date":"2013-12-30T18:00:00","date_gmt":"2013-12-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4338"},"modified":"2013-12-30T18:00:00","modified_gmt":"2013-12-30T17:00:00","slug":"denial-30","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/30\/denial-30\/","title":{"rendered":"Denial 30."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/p>\n

<\/strong> Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b Tom odemkl. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj, ale on pouze ti\u0161e pro\u0161el. Podle v\u0161eho \u0161el jen na toaletu, jeliko\u017e se po chv\u00edli vr\u00e1til. Zrovna jsem pil, proto\u017ee to byla v posledn\u00edch dnech m\u00e1 jedin\u00e1 ob\u017eiva, kterou jsem do sebe dok\u00e1zal nasoukat. Roze\u0161el se do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e, jenom\u017ee hned po n\u011bm dovnit\u0159 vl\u00edtla Sandra. To jsem podzvedl obo\u010d\u00ed a zad\u00edval se na ni.<\/div>\n

„Vol\u00e1 \u0148\u00e1kej Francouz, ale hovno mu rozumim. Co mam d\u011blat?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Nau\u010dit se klepat a francouzsky, st\u0159evo.<\/em><\/div>\n
„Ou, sakra. Angli\u010dtinu nezvl\u00e1d\u00e1?“ zept\u00e1m se j\u00ed.<\/div>\n
„No prej jo, ale j\u00e1 mu i tak rozumim prd. M\u00e1 j\u00ed p\u011bkn\u011b mizernou,“ nakr\u010d\u00ed nos. Hm, anebo sis maturitu taky od\u0161ukala.<\/em><\/div>\n
„Tak to p\u0159epoj sem,“ \u0159ekne Tom, kter\u00fd z\u016fstal st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch od sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Z\u016fstal jsem na n\u011bj koukat.<\/div>\n
„Jako sem nebo k tob\u011b?“ povyt\u00e1hne Sandra obo\u010d\u00ed p\u0159i pohledu na n\u011bj.<\/div>\n
„Sem,“ vydechne Tom. „Teda jestli ti to nevad\u00ed,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Bo\u017ee, pro\u010d by m\u011blo. Naopak jsem r\u00e1d, \u017ee tu bude.<\/em><\/div>\n
„Ne, v\u016fbec ne,“ pousm\u011bju se.<\/p>\n

Kdy\u017e ta slepice odkr\u00e1\u010dela, nahnul jsem se mali\u010dko v\u00edc p\u0159es st\u016fl. „Netu\u0161il jsem, \u017ee um\u00ed\u0161 francouzsky,“ usm\u011bju se lehce.<\/div>\n

„Netu\u0161\u00ed\u0161 toho v\u00edc,“ broukne bez t\u00f3nu, ale i p\u0159esto se v jeho tv\u00e1\u0159i mihl n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Snad budu brzo v\u011bd\u011bt,“ \u0161eptnu a sklop\u00edm o\u010di. „Posa\u010f se,“ pob\u00eddnu ho, aby tam nepost\u00e1val. Bez dal\u0161\u00edch slov se usadil a u\u017e jen vy\u010dk\u00e1val, a\u017e zazvon\u00ed telefon. Jakmile se ozval, Tom ho zvedl a spustil francouzsky. Mluvil pom\u011brn\u011b klidn\u011b, ale mile a vl\u00eddn\u011b. Rozum\u011bl jsem mu jen p\u00e1r slov, ale o\u010dividn\u011b ovl\u00e1dal francouz\u0161tinu dob\u0159e, jeliko\u017e mluvil a\u017e na p\u00e1r drobn\u00fdch z\u00e1drhel\u016f plynule. P\u00e1rkr\u00e1t p\u0159ik\u00fdvl, n\u011bco potvrdil a p\u0159ikryl mikrofon sluch\u00e1tka rukou.<\/div>\n
„Prej maj\u00ed z\u00e1jem o n\u011bjakou na\u0161i reklamu, taky by se sem r\u00e1di pod\u00edvali osobn\u011b, ale nev\u011bd\u00ed, jestli m\u00e1me v\u016fbec volno nebo jsme moc vyt\u00ed\u017een\u00ed a tak\u2026“ pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed probl\u00e9m a \u017ee se m\u016f\u017eeme n\u011bjak samoz\u0159ejm\u011b domluvit. Jen bych si p\u0159\u00e1l, abys byl u toho,“ pousm\u011bju se tro\u0161ku mile a d\u00e1l mu naslouch\u00e1m. Mile m\u011b t\u00edm p\u0159ekvapil. J\u00e1 s\u00e1m francouzsky moc dob\u0159e neum\u00edm a u n\u011bj jsem to ne\u010dekal. Je to ale skv\u011bl\u00e9, mluv\u00ed kr\u00e1sn\u011b a d\u00e1 se \u0159\u00edct i plynule. L\u00edb\u00ed se mi to. M\u00e1 p\u011bkn\u00fd p\u0159\u00edzvuk a zn\u00ed to dob\u0159e.<\/em> Tom op\u011bt chv\u00edli mluvil francouzsky s mu\u017eem v telefonu, a\u017e se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
\n
\n

„R\u00e1di by to domluvili osobn\u011b, vid\u011bli n\u011bjak\u00e9 na\u0161e v\u011bci a tak. Ptaj\u00ed se, kdy by sis na n\u011b na\u0161el \u010das,“ ujasn\u00ed mi. Nahlas jsem oddechl a nat\u00e1hl se po di\u00e1\u0159i. Hned jsem ho prolistoval a semkl rty k sob\u011b.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden \u010das?“ \u0161eptnu. Nemohl jsem tohle d\u011blat bez n\u011bj. A ani nechci.<\/em> Jenom pok\u00fdval hlavou na souhlas. „Dob\u0159e, tak p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden,“ pousm\u011bju se a zaklapnu di\u00e1\u0159. „A\u0165 n\u00e1m je\u0161t\u011b nap\u00ed\u0161ou e-mail.“ Zd\u00e1 se mi to jako dobr\u00e1 nab\u00eddka. Uvid\u00edme, co z toho bude.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ po\u0161eptal a znovu se obr\u00e1til na mu\u017ee v telefonu. P\u0159i hovoru s n\u00edm lehce kr\u010dil obo\u010d\u00ed a prstem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po hran\u011b m\u00e9ho stolu. Sledoval jsem ho, ka\u017ed\u00fd jeho pohyb \u010di v\u00fdraz. Jen jsem se mali\u010dko usm\u00e1l a semkl rty k sob\u011b.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se ptaj\u00ed, jestli se ti nehod\u00ed n\u011bjakej den obzvl\u00e1\u0161\u0165,“ promluv\u00ed na m\u011b po chvilce.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 \u00faterek. Co tob\u011b, hod\u00ed se ti to?“ \u0161eptl jsem.<\/div>\n
„Pracuju pro tebe, \u0159\u00edd\u00edm se podle tebe,“ \u0159ekl jen a znovu p\u0159eladil na francouz\u0161tinu. M\u00e1 sice pravdu, ale j\u00e1 mu r\u00e1d vyhov\u00edm.<\/em> Jen jsem tedy p\u0159ik\u00fdvl a za\u010dal si pohr\u00e1vat s propiskou. Je\u0161t\u011b chv\u00edli hovo\u0159il s mu\u017eem v telefonu, a\u017e se rozlou\u010dili a Tom to polo\u017eil. Semkl rty k sob\u011b, ot\u0159el si dlan\u011b o kalhoty a pomalu se zvedl. \u010cekal bych, \u017ee mi k tomu pov\u00ed v\u00edc, ale asi marn\u011b.<\/p>\n

<\/em> „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to dobr\u00e1 nab\u00eddka?“ zept\u00e1m se ho, ani\u017e bych z n\u011bj spustil zrak.<\/div>\n

„Je to prospektivn\u00ed firma a m\u00e1 pobo\u010dky i ve \u0160v\u00fdcarsku a v Belgii. Cht\u011bj\u00ed se za\u010d\u00edt \u0161\u00ed\u0159it i po N\u011bmecku, tak hledaj\u00ed n\u011bmeckou reklamn\u00ed agenturu, aby vid\u011bli, jak to tu chod\u00ed ohledn\u011b reklam a tak. Nab\u00eddli n\u00e1m 30% ze zisku, pokud spolu uzav\u0159eme smlouvu,“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Zn\u00ed to dob\u0159e, ale jak\u00fd je tv\u016fj n\u00e1zor? L\u00edb\u00ed nebo nel\u00edb\u00ed?“ pootev\u0159u rty a zad\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Chci zn\u00e1t jeho n\u00e1zor. Moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee se v tom vyzn\u00e1, nen\u00ed hloup\u00fd, naopak.<\/em> Chv\u00edli o\u010dividn\u011b uva\u017eoval, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b v tichosti sledoval.<\/div>\n
„Vzal bych si to,“ \u0159ekl nakonec a p\u0159ejel prsty po stole.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pousm\u011bju se. „M\u011b zaj\u00edm\u00e1 tv\u016fj n\u00e1zor a rozhodn\u011b bych si p\u0159\u00e1l, abys tu byl, a\u017e p\u0159ijedou.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pok\u00fdv\u00e1 nepatrn\u011b hlavou, p\u0159i\u010dem\u017e sklon\u00ed pohled. „Tak\u2026 j\u00e1 p\u016fjdu.“ Hlavn\u011b, aby tu u\u017e nemusel b\u00fdt. Ch\u00e1pu to, ale t\u011b\u017eko se mi to sn\u00e1\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, jak chce\u0161,“ kousnu se do rtu. U\u017e jen vydechl a vydal se k sob\u011b do kancel\u00e1\u0159e. Rad\u011bji jsem tomu v\u0161emu p\u0159estal v\u011bnovat pozornost a zahled\u011bl se do notebooku. Vytiskl jsem si n\u011bkolik formul\u00e1\u0159\u016f k vypln\u011bn\u00ed a za\u010dal je vypl\u0148ovat. Cht\u011bl jsem to je\u0161t\u011b dnes odeslat, stejn\u011b jako ostatn\u00ed korespondenci. Jednodu\u0161e jsem se dal do pr\u00e1ce, jak bylo t\u0159eba. Zak\u00e1zal jsem si k n\u011bmu j\u00edt, zvedat jen o\u010di k jeho dve\u0159\u00edm a naslouchat ka\u017ed\u00e9mu drobn\u00e9mu zvuku, kter\u00fd z jeho kancel\u00e1\u0159e vy\u0161el. V\u00edm, \u017ee u\u017e asi \u0161\u00edl\u00edm, ale j\u00e1 si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e b\u00fdt s n\u00edm, co\u017e on o\u010dividn\u011b asi necht\u011bl.<\/p>\n

<\/em> A\u017e v poledn\u00edch hodin\u00e1ch jsem zaslechl dal\u0161\u00ed zvuk. Zd\u00e1lo se, \u017ee to byly dve\u0159e, ale byl jsem zahled\u011bn\u00fd do notebooku, tak\u017ee jsem ani o\u010di nezvedl p\u0159esn\u011b tak, jak jsem si zak\u00e1zal. Olizoval jsem si rty a s\u00e1l si piercing v jazyku, jak jsem se soust\u0159edil. Sna\u017eil jsem se, abych se soust\u0159edil pouze na pr\u00e1ci. Byl jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee bych si jinak zase na\u0161el d\u016fvod za n\u00edm j\u00edt a pak bych se sem zase \u017ealostn\u011b vr\u00e1til s trapn\u00fdm pocitem, \u017ee jej obt\u011b\u017euji. Po chv\u00edli jsem v\u0161ak jednu ze smluv na notebooku dopsal, tak jsem se prot\u00e1hl a zvedl o\u010di. St\u00e1l mezi dve\u0159mi od sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e a d\u00edval se na m\u011b. Sakra, nev\u0161iml jsem si ho a to tu d\u011bl\u00e1m ps\u00ed kusy.<\/p>\n

<\/em> „Ahm, promi\u0148,“ \u0161eptnu omluvn\u011b a narovn\u00e1m se. On tam v\u0161ak v\u00e1hav\u011b st\u00e1l d\u00e1l, jako by nev\u011bd\u011bl, zda vej\u00edt, nebo se rad\u011bji op\u011bt zav\u0159\u00edt. „Poj\u010f d\u00e1l,“ pousm\u011bju se lehce, abych mu dodal tro\u0161ku odvahy. P\u0159ejel prsty po futrech, ale nakonec se p\u0159ev\u00e1\u017eil dop\u0159edu a pomalu se ke mn\u011b roze\u0161el. Neust\u00e1le se kousal do rtu. Pootev\u0159el jsem rty, n\u00e1sledn\u011b si je ol\u00edznul a pot\u00e9 je k sob\u011b semkl. Usadil jsem se na \u017eidli a poodsunul notebook, abych mu dal najevo, \u017ee o n\u011bj m\u00e1m z\u00e1jem a chci se mu v\u011bnovat.<\/div>\n

„V\u00ed\u0161, Nicki m\u00e1 z\u00edtra narozeniny,“ za\u010dal s v\u00fddechem a usadil se u m\u011b jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed. „Nev\u00edm, jestli si na to vzpom\u00edn\u00e1\u0161, ale sl\u00edbil jsem j\u00ed, \u017ee\u2026 j\u00ed vezmu do cukr\u00e1rny a n\u011bco j\u00ed koupim\u2026“ \u0159ekne pom\u011brn\u011b ti\u0161e.<\/div>\n
„Ano, vzpom\u00edn\u00e1m si na to,“ brouknu. Necht\u011bl jsem mu do toho sk\u00e1kat, byl jsem r\u00e1d, \u017ee se rozmluvil. M\u011bl bych mu k tomu co \u0159\u00edct, ale nech\u00e1m ho. Zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co mi k tomu \u0159ekne. Nebudu ho hlavn\u011b k ni\u010demu nutit, pochop\u00edm, kdy\u017e to odm\u00edtne.<\/em><\/div>\n
„No a\u2026 j\u00e1 nechci zklamat i j\u00ed,“ sklopil pohled k zemi, jako by necht\u011bl, abych na n\u011bj vid\u011bl. „Jestli ale u\u017e m\u00e1te n\u011bco v pl\u00e1nu, co\u017e ch\u00e1pu, kdy\u017e jste s Barbarou jej\u00ed rodi\u010de, a\u2026 jestli u\u017e nechce\u0161, abych se s n\u00ed v\u00eddal, tak\u2026 to taky pochop\u00edm,“ po\u0161eptal. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee si tohle mysl\u00ed. Nikdy bych ho od Nicki neodehnal, je na n\u011bm, pokud ji chce vid\u011bt nebo ne.<\/p>\n

<\/em> „Tome,“ povzdechnu a projedu si prsty vlasy. P\u0159ekvapil m\u011b.<\/em> „N\u011bco ti pov\u00edm, ano?“ zhluboka se nadechnu.<\/div>\n

„Sta\u010d\u00ed mi jen \u0159\u00edct, jestli ji m\u016f\u017eu vyzvednout ze \u0161kolky nebo ne,“ semknul k sob\u011b rty. To je celkem v\u00e1\u017en\u00fd rozhodnut\u00ed, alespo\u0148 pro m\u011b. Nikdy bych ji nikomu nesv\u011b\u0159il, ale jemu v\u011b\u0159\u00edm. V\u00edm, \u017ee se j\u00ed s n\u00edm nic nestane.<\/em><\/div>\n
„Chce\u0161 si ji s\u00e1m vyzvednout?“ vydechnu ti\u0161e. Tohle tu\u0161it Barbara, tak m\u011b zabije. Jen\u017ee ta mi m\u016f\u017ee leda tak vl\u00e9zt na hrb.<\/em> „\u0158eknu to tak. Nikdy bych od tebe Nicki neodtrhnul. V\u00edm, \u017ee ji m\u00e1\u0161 r\u00e1d a ona tebe p\u0159\u00edmo zbo\u017e\u0148uje. Pokud ji chce\u0161 vid\u011bt, nebudu ti v tom br\u00e1nit. Ona\u2026 nem\u016f\u017ee za to, co se stalo. \u0158\u00edk\u00e1m tedy ano, jen mi pov\u011bz, co m\u00e1\u0161 v pl\u00e1nu, abych tro\u0161ku v\u011bd\u011bl. J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ kouknu se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee si ji vyzvednu n\u011bjak d\u0159\u00edv, kdy\u017e ty bude\u0161 je\u0161t\u011b tady. Vzal bych ji do kr\u00e1mu, aby si vybrala n\u011bjakej d\u00e1rek a pak bych ji vzal do t\u00fd cukr\u00e1rny. Pak bych ti ji sem p\u0159ivezl, abys pro ni nemusel jezdit do \u0161kolky a mohli byste jet rovnou dom\u016f, nebo kam se chyst\u00e1te. Ur\u010dit\u011b m\u00e1te s Barbarou i malou n\u011bco dohromady napl\u00e1novan\u00fdho. J\u00e1 bych si tu odpoledne nad\u011blal, co bych nestihl p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e bych pro ni dojel,“ vysv\u011btlil mi sv\u016fj pl\u00e1n, p\u0159i\u010dem\u017e po mn\u011b neust\u00e1le nerv\u00f3zn\u011b pokukoval zpod \u0159as. D\u00edval jsem se na n\u011bj tak\u00e9 a naslouchal mu. Je hodn\u00fd, stra\u0161n\u011b hodn\u00fd. Kdo by si cht\u011bl vz\u00edt jen tak d\u00edt\u011b na starost jen proto, \u017ee m\u00e1 narozeniny.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
„M\u00e1m dv\u011b podm\u00ednky,“ \u0161eptnu, av\u0161ak s \u00fasm\u011bvem. Nechci, aby si to n\u011bjak v pr\u00e1ci nad\u011bl\u00e1val. Nedovolil bych to.<\/em> Hned ke mn\u011b vzhl\u00e9dl. Semkl jsem rty k sob\u011b a odka\u0161lal si. „Nebude\u0161 si nic nad\u011bl\u00e1vat, v\u016fbec nic a tak\u00e9 t\u011b pros\u00edm, abys za n\u00ed neutr\u00e1cel. Dob\u0159e, nezakazuju ti, abys s n\u00ed n\u011bkam \u0161el, ale nechci, abys v\u00e1\u017en\u011b utr\u00e1cel. Nicol je ob\u010das takov\u00e1, \u017ee si uk\u00e1\u017ee na v\u0161echno, ani\u017e by to vylo\u017een\u011b cht\u011bla. T\u011b\u0161\u00ed m\u011b to, \u017ee si ji chce\u0161 takhle vz\u00edt, stra\u0161n\u011b jsi m\u011b t\u00edm pot\u011b\u0161il. Vy dva\u2026 pro m\u011b znamen\u00e1te nejv\u00edc a j\u00e1 jsem r\u00e1d za to, jak ji bere\u0161,“ po\u0161ept\u00e1m vl\u00eddn\u011b.<\/div>\n
Trvalo dost dlouho, ne\u017e se ode m\u011b odtrhl pohledem, jako by si p\u0159eb\u00edral v hlav\u011b, co jsem mu to sd\u011blil. Potom bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el o\u010di a sklonil hlavu. „Tak\u2026 d\u011bkuju,“ \u0161eptne a pomalu se zvedne.<\/div>\n
„J\u00e1 d\u011bkuju, Tome,“ usm\u011bju se lehce. „A nenech se od n\u00ed zlobit,“ \u0161eptnu, ale pot\u00e9 se nadechnu. „Jo, a chci, abys v\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00edm opravdu \u017e\u00e1dn\u00e9 pl\u00e1ny nenaru\u0161uje\u0161.“ Oslava bude stejn\u011b a\u017e o v\u00edkendu, kdy budu muset hr\u00e1t, jak moc se s Barbarou bav\u00edme a jsme \u0161\u0165astn\u00ed, proto\u017ee p\u0159ijedou moji rodi\u010de.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026“ vydechne. „Tak d\u00edky a\u2026 promi\u0148, \u017ee jsem t\u011b vyru\u0161il,“ oto\u010dil se k odchodu.<\/div>\n
„Tome, neru\u0161\u00ed\u0161 m\u011b, sly\u0161\u00ed\u0161? Nechci \u017e\u00e1dn\u00e9 omluvy, nem\u00e1\u0161 se za co omlouvat.“<\/div>\n
„Mn\u011b naopak p\u0159ijde, \u017ee bych se m\u011bl omlouvat i za to, \u017ee tu pracuju,“ \u0159ekl u\u017e jen, ne\u017e za sebou zav\u0159el dve\u0159e od sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Ach jo, nechci, aby se tu c\u00edtil \u0161patn\u011b. Jen\u017ee to bych musel asi zmizet.<\/p>\n

<\/em> „Ne, to ne,“ \u0159eknu dost nahlas, aby m\u011b sly\u0161el, ale stejn\u011b to bylo nejsp\u00ed\u0161 u\u017e zbyte\u010dn\u00e9. Povzdechl jsem a p\u0159it\u00e1hnul si k sob\u011b zase notebook. Asi bych m\u011bl r\u00e1no ve \u0161kolce \u0159\u00edct, \u017ee si ji vyzvedne, jinak by mu malou nemuseli v\u016fbec sv\u011b\u0159it.<\/em> Sh\u00e1n\u011bl jsem si \u010d\u00edslo, kdy\u017e se otev\u0159ely op\u011bt bez zaklep\u00e1n\u00ed dve\u0159e.<\/div>\n

„Nenechte se ru\u0161it. Jdu za Tomem,“ \u0159ekla Sandra a pronesla se mi na podpatk\u00e1ch p\u0159es kancel\u00e1\u0159. Vid\u011bl jsem, jak si po cest\u011b urovn\u00e1v\u00e1 s\u00e1\u010dko v\u010detn\u011b v\u00fdst\u0159ihu. Aby ti ty kozy nevypadly, n\u00e1no!<\/em> Nic jsem j\u00ed na to neodpov\u011bd\u011bl a jen ji probod\u00e1val pohledem. Zaklepala na Tomovy dve\u0159e a po vyzv\u00e1n\u00ed ve\u0161la. Snad i schv\u00e1ln\u011b nezav\u0159ela, jako by cht\u011bla, abych sly\u0161el ka\u017ed\u00e9 slovo. Zafun\u011bl jsem na\u0161tvan\u011b nosem a sklopil zrak k notebooku, a\u010dkoli jsem m\u011bl u\u017e napnut\u00e9 u\u0161i. Stal se ze m\u011b fakt idiot. To je ta \u017e\u00e1rlivost.<\/p>\n

<\/em> „Tomi, nep\u016fjde\u0161 na ob\u011bd?“ zeptala se ho sladk\u00fdm hlasem. To si dovol\u00ed po tom v\u0161em? To je neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 svin\u011b.<\/em><\/div>\n

„Ne, j\u00e1\u2026 m\u00e1m tu je\u0161t\u011b hodn\u011b pr\u00e1ce,“ odm\u00edtl Tom.<\/div>\n
„Ale no tak, odkdy se\u0161 takovej poctivec?“ zasm\u00e1la se.<\/div>\n
„Nejsem poctivec, ale zkr\u00e1tka tu m\u00e1m hodn\u011b pr\u00e1ce, jak jsem tu t\u00fdden nebyl, v\u00ed\u0161,“ povzdechne Tom pom\u011brn\u011b unaven\u011b. Nejsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee toho m\u00e1 tolik, ale budi\u017e. Nev\u00edm, co tam d\u011bl\u00e1.<\/em><\/div>\n
„To se mnou nep\u016fjde\u0161, ani kdy\u017e budu platit, hm?“ zkou\u0161ela na n\u011bj dal\u0161\u00ed fintu.<\/div>\n
„Sandro, jsi v\u00e1\u017en\u011b hodn\u00e1, ale j\u00e1 nejdu. Nem\u00e1m hlad, a nav\u00edc mi dnes nen\u00ed dob\u0159e. B\u011b\u017e s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm,“ \u0159ekl j\u00ed vl\u00eddn\u011b. Jo, jdi si se sv\u00fdm Freudem! Kr\u00e1vo\u2026<\/em><\/div>\n
„No dob\u0159e, kdyby sis to rozmyslel, tak mi p\u0159ij\u010f \u0159\u00edct. P\u016fjdu a\u017e tak za \u010dtvrt hodinky. Budu t\u011b \u010dekat,“ broukla na n\u011bj sladce a s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i vy\u0161la z jeho kancel\u00e1\u0159e. Pohladila se po boc\u00edch, jako by si upravovala sukni a a\u017e potom mu zav\u0159ela dve\u0159e. Hodila na m\u011b pohrdav\u00fd pohled a ode\u0161la. Nic jsem na to ne\u0159ekl a d\u00e1l si hled\u011bl sv\u00e9ho na notebooku. Jen\u017ee d\u0159\u00edv za n\u00edm ne\u0161la jen Sandra. T\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd den byl s n\u011bk\u00fdm domluven\u00fd na ob\u011bd. To se s n\u00edm nikdo nebav\u00ed, nebo co se to tu d\u011bje? Jestli je tahle moje my\u0161lenka pravdiv\u00e1, tak se mi teprve te\u010f ukazuje, jak\u00e9 lidi tu zam\u011bstn\u00e1v\u00e1m. Soud\u00ed lidi, ani\u017e by o nich po\u0159\u00e1dn\u011b v\u011bd\u011bli n\u011bco v\u00edc.<\/p>\n

<\/em> R\u00e1no jsem odvezl Nicki do \u0161kolky, jako by se nic ned\u011blo. V\u016fbec nic jsem j\u00ed o tom ne\u0159ekl, necht\u011bl jsem, aby to v\u011bd\u011bla. Zaprv\u00e9 by se od r\u00e1na vztekala a po\u0159\u00e1d by u\u017e k Tomovi cht\u011bla a zadruh\u00e9 by nem\u011bla takov\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed. Domluvil jsem se s vychovatelkou, aby o Tomovi v\u011bd\u011bla. Nebyl s t\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m, za co\u017e jsem byl r\u00e1d. Pot\u00e9 jsem se vydal do pr\u00e1ce. Hned, kdy\u017e jsem ve\u0161el do kancel\u00e1\u0159e, \u0161el jsem je\u0161t\u011b ani nesvle\u010den\u00fd za Tomem. Za\u0165ukal jsem mu na dve\u0159e a ti\u0161e potom ve\u0161el.<\/div>\n

„483 kr\u00e1t 28 000,“ mumlal si tam u stolu, p\u0159i\u010dem\u017e si dlan\u00ed bu\u0161il do hlavy. P\u00e1ni, to je ale expert.<\/em> Pozastavil jsem se nad t\u00edm, ale usm\u00e1l jsem se. Nechal jsem ho to dopo\u010d\u00edtat, aby n\u00e1hodou \u010d\u00edslo nezapomn\u011bl.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ nat\u00e1hne se po kalkula\u010dce. „Ahoj,“ \u0159ekne mezit\u00edm, co do n\u00ed za\u010dne vy\u0165uk\u00e1vat ona magick\u00e1 \u010d\u00edsla.<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bju se mile. Hm, hm, \u017ee by mi pl\u00e1n vy\u0161el. Aspo\u0148 jednou se mi poda\u0159\u00ed mu to latt\u00e9 p\u0159in\u00e9st.<\/em> „Co to po\u010d\u00edt\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Ale to nic,“ broukne zamy\u0161len\u011b a op\u00ed\u0161e si \u010d\u00edsla na pap\u00edr.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Jo, u\u017e jsem to za\u0159\u00eddil v t\u00e9 \u0161kolce. Daj\u00ed ti ji na jm\u00e9no,“ usm\u011bju se. Nechci se po\u0159\u00e1d mra\u010dit, nebavit se a b\u00fdt n\u011bjak nep\u0159\u00edstupn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Jo?“ vzhl\u00e9dne ke mn\u011b. „Tak d\u011bkuju. Snad m\u011b r\u00e1da uvid\u00ed,“ usm\u011bje se smutn\u011b. Nicki? Nejrad\u0161i by ho m\u011bla doma.<\/em><\/div>\n
„Ned\u011bkuj, nem\u00e1\u0161 za co. Uvid\u00ed t\u011b moc r\u00e1da, po\u0159\u00e1d o tob\u011b mluv\u00ed. Nic jsem j\u00ed ale ne\u0159ekl, aby byla p\u0159ekvapen\u00e1,“ pousm\u011bju se.<\/p>\n

„Douf\u00e1m, \u017ee ne\u0159ekne, \u017ee by rad\u011bji tat\u00ednka,“ sklon\u00ed pohled ke sv\u00e9 pr\u00e1ci a odsune ji kousek od sebe, na\u010de\u017e se zap\u0159e lokty o st\u016fl a znovu ke mn\u011b zvedne o\u010di. Hah, tat\u00ednka by str\u010dila do popelnice, kdyby m\u011bla Toma pro sebe.<\/em><\/div>\n

„Up\u0159\u00edmn\u011b? Po\u010d\u00edtej s t\u00edm, \u017ee na tebe sko\u010d\u00ed a u\u017e se t\u011b nepust\u00ed,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Snad jo,“ usm\u011bje se. Jeho pohled byl poka\u017ed\u00e9 podivn\u011b rozn\u011b\u017en\u011bl\u00fd, kdy\u017e o Nicki mluvil. M\u00e1 ji v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d. Je to na n\u011bm poznat a t\u00edmhle mi to i dokazuje.<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ usm\u011bju se a pomalu se rozejdu pry\u010d.<\/div>\n
„Bille,“ zastav\u00ed m\u011b sv\u00fdm hlasem. Hned jsem se zastavil a pooto\u010dil se na n\u011bj, „\u2026d\u011bkuju, \u017ee m\u011b s n\u00ed nech\u00e1\u0161 j\u00edt,“ vyhled\u00e1 si pohledem m\u00e9 o\u010di. Nechci, aby mi d\u011bkoval, ale jsem r\u00e1d, \u017ee si uv\u011bdomuje, \u017ee to pro m\u011b nen\u00ed jen tak.<\/em><\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159eknu v\u00e1\u017en\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e upnu o\u010di k t\u011bm jeho.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1 posmutn\u011ble.<\/div>\n
„To ned\u011bkuj, je to tv\u00e1 z\u00e1sluha,“ v\u011bnuji mu lehk\u00fd \u00fasm\u011bv a pot\u00e9 jsem se pomali\u010dku u\u017e roze\u0161el k sob\u011b. Tentokr\u00e1t u\u017e m\u011b nezastavil. Odlo\u017eil jsem si u sebe v\u011bci a pot\u00e9 se roze\u0161el p\u0159es sekretari\u00e1t ven. D\u011blal jsem, \u017ee Sandru nevid\u00edm. Hned jsem vy\u0161el na chodbu a nechal se v\u00fdtahem sv\u00e9zt do p\u0159\u00edzem\u00ed. Za\u0161el jsem do kant\u00fdny, kde jsem koupil Tomovi latt\u00e9 a je\u0161t\u011b \u010dokol\u00e1du. Doufal jsem, \u017ee ji m\u00e1 r\u00e1d. Rovnou jsem pak \u0161el zase zp\u011bt.<\/p>\n

S latt\u00e9 i \u010dokol\u00e1dou v ruce jsem ve\u0161el do sekretari\u00e1tu. Sandra ke mn\u011b hned zvedla pohled.<\/div>\n

„To nesete pro sebe?“ zept\u00e1 se. „V tom je dost kalori\u00ed, budete tlustej,“ uchechtne se. Slepice, aby jednou nedr\u017eela hubu.<\/em><\/div>\n
„I kdyby, je to moje v\u011bc. Nesu to Tomovi,“ odv\u011bt\u00edm a jdu d\u00e1l.<\/div>\n
„Hah, kouk\u00e1m, \u017ee se tu pom\u011brn\u011b rychle st\u0159\u00eddaj\u00ed posty,“ zasm\u00e1la se. „Za chv\u00edli tu tomu bude velet Tom. Hmmm\u2026 vybrala jsem si dob\u0159e,“ u\u0161kl\u00edbla se. Pen\u00edze a jeho kr\u00e1sn\u00fd obli\u010dej, to je to, o co ti jde, vi\u010f? D\u011bvko mal\u00e1.<\/em> To jsem se na ni v\u0161ak mile usm\u00e1l.<\/div>\n
„\u017divot nen\u00ed jenom o tom, jak\u00fd m\u00e1 kdo post, ale o tom, jak\u00e9 m\u00e1 kdo srdce, Sandro. Bohu\u017eel, vy budete v\u017edy jen sekret\u00e1\u0159kou a to i v osobn\u00edm \u017eivot\u011b,“ usm\u011bju se a pot\u00e9 u\u017e odejdu k sob\u011b.<\/div>\n
„A vy opu\u0161t\u011bnej \u0161\u00e9f,“ zaslechl jsem ji je\u0161t\u011b zavolat. To jsem v\u0161ak otev\u0159el dve\u0159e nazp\u011bt a nahl\u00e9dl k n\u00ed. Rad\u0161i budu s\u00e1m, ne\u017e abych byl nula, jako je ona. Nebudu nikomu l\u00e9zt do prdele jen proto, abych nebyl s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„Lep\u0161\u00ed b\u00fdt opu\u0161t\u011bn\u00fd, ne\u017e b\u00fdt ka\u017ed\u00fd den v jin\u00e9 posteli,“ brouknul jsem a pot\u00e9 u\u017e opravdu zav\u0159el. A\u0165 u\u017e si mele, co chce, kravka jedna.<\/p>\n

<\/em> „To je \u0159e\u010d o mn\u011b?“ ozve se ode dve\u0159\u00ed od Tomovy kancel\u00e1\u0159e jeho hlas. Do prdele. Te\u010f jsem to m\u00e1lem vylil a je\u0161t\u011b m\u011bl \u0161ok.<\/em><\/div>\n

„Ne, Tome. O t\u00e9 sle\u010dn\u011b vedle, kter\u00e1 strk\u00e1 nos tam, kam nem\u00e1,“ \u0159eknu ti\u0161e a dojdu k n\u011bmu. Polo\u017eil jsem mu na st\u016fl latt\u00e9 i \u010dokol\u00e1du a jen se na n\u011bj pousm\u00e1l. „Nepomlouv\u00e1m t\u011b za tv\u00fdmi z\u00e1dy.“<\/div>\n
„Ta sle\u010dna vedle m\u00e1 bohu\u017eel se mnou hodn\u011b spole\u010dn\u00fdho, tak\u017ee t\u00edm ur\u00e1\u017e\u00ed\u0161 i m\u011b,“ \u0159ekne bez v\u00fdrazu. On se j\u00ed bude je\u0161t\u011b zast\u00e1vat. Kdyby tu\u0161il, jak do m\u011b reje, mo\u017en\u00e1 by zm\u011bnil n\u00e1zor, ale co\u2026 to je m\u016fj probl\u00e9m.<\/em><\/div>\n
„Nemysl\u00edm si to. Oba jste jin\u00ed, alespo\u0148 j\u00e1 to tak vid\u00edm. Tebe opravdu ur\u00e1\u017eet nijak nechci,“ \u0159eknu smutn\u011b. Na to nic ne\u0159ekl a p\u0159e\u0161el k oknu. „Tak promi\u0148,“ \u0159eknu a nech\u00e1m mu to tam polo\u017een\u00e9. Pomalu jsem se oto\u010dil k odchodu.<\/p>\n

„Mrz\u00ed m\u011b, \u017ees to musel vid\u011bt,“ \u0159ekl n\u00e1hle ti\u0161e. Mysl\u00ed to o t\u00e9 jeho dovolen\u00e9? Je pravda, \u017ee to asi nikdy nezapomenu, ale je to jeho v\u011bc. Byl zara\u017een\u00fd, p\u0159e\u0161l\u00fd a nezd\u00e1lo se, \u017ee by mu to bylo jedno.<\/em><\/div>\n

„Co m\u00e1\u0161 p\u0159esn\u011b na mysli?“ pooto\u010d\u00edm se k n\u011bmu je\u0161t\u011b. Chci se ujistit, d\u011blo se dost v\u011bc\u00ed.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co mysl\u00edm,“ vydechne provinile.<\/div>\n
„Vid\u011bl jsem tebe, \u010deho\u017e nelituju. Sp\u00ed\u0161 jsem hodn\u011b sly\u0161el,“ \u0161eptnu a sklop\u00edm zrak. „Nic se nestalo. Asi jsem ti m\u011bl d\u00e1t v\u011bd\u011bt, \u017ee p\u0159ijdu, nebo jsem nem\u011bl chodit v\u016fbec. Nevy\u010d\u00edtej si to.“<\/div>\n
„I tak m\u011b to mrz\u00ed,“ za\u0161ept\u00e1. Co\u017e j\u00e1 nechci.<\/em><\/div>\n
„Nechci, aby t\u011b to mrzelo, Tome,“ povzdechnu a dojdu k n\u011bmu. Polo\u017eil jsem mu dla\u0148 na rameno a sjel mu po n\u011bm. „Ne\u010dekej ode m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00fd\u010ditky, j\u00e1 ti opravdu nic nevy\u010d\u00edt\u00e1m a ani nebudu. Ale dob\u0159e, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m se. Mrzelo m\u011b to a mrz\u00ed. Jen\u017ee j\u00e1 v\u00edm, \u017ee tebe taky hodn\u011b v\u011bc\u00ed mrz\u00ed. Nejsi to ty, kdo to tady v\u0161echno pokazil.“ Tom n\u011bjakou dobu ml\u010del, a\u017e nakonec poodstoupil, jako by necht\u011bl, abych se ho dot\u00fdkal.<\/p>\n

Dob\u0159e, dob\u0159e. U\u017e se ho nesm\u00edm ani dotknout. P\u0159ipad\u00e1m si jako n\u011bjak\u00fd pra\u0161iv\u00fd pes. V\u0161ichni si na n\u011bj mohou s\u00e1hnout, v\u0161ichni ho mohou m\u00edt na n\u011bjakou dobu pro sebe, jen j\u00e1 ne. Mn\u011b nen\u00ed u\u017e umo\u017en\u011bn ani jeden dotek, p\u0159i kter\u00e9m se ho sp\u00ed\u0161 sna\u017e\u00edm ut\u011b\u0161it. Holt si to nezaslou\u017e\u00edm.<\/p>\n

<\/em> „V kolik m\u00e1m jet pro malou?“ zept\u00e1 se. Dal jsem ruce hned pry\u010d a s\u00e1m tak\u00e9 poodstoupil.<\/div>\n

„A\u017e bude\u0161 cht\u00edt,“ \u0161eptnu a potom se rozejdu pomalu pry\u010d. „Ale aspo\u0148 si vypij to latt\u00e9,“ dod\u00e1m a pot\u00e9 u\u017e zajdu k sob\u011b. Nejrad\u0161i bych vzal gumu a vygumoval se z tohohle sv\u011bta. Nikdo o m\u011b nestoj\u00ed, nikdo.<\/p>\n

<\/em> autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne BILL Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b Tom odemkl. Zad\u00edval jsem se na n\u011bj, ale on pouze ti\u0161e pro\u0161el. Podle v\u0161eho \u0161el jen na toaletu, jeliko\u017e se po chv\u00edli vr\u00e1til. Zrovna jsem pil, proto\u017ee to byla v posledn\u00edch dnech m\u00e1 jedin\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4352","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4352","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4352"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4352\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4352"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4352"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4352"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}