{"id":4359,"date":"2013-12-28T18:00:00","date_gmt":"2013-12-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4345"},"modified":"2013-12-28T18:00:00","modified_gmt":"2013-12-28T17:00:00","slug":"sedmikraska-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/28\/sedmikraska-3\/","title":{"rendered":"Sedmikr\u00e1ska 3."},"content":{"rendered":"
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh t\u0159et\u00ed<\/p>\n

<\/strong> „Neza\u010d\u00ednej zase!“ Mlad\u00edk s ka\u0161tanov\u00fdmi vlasy ok\u0159ikl sv\u00e9ho kamar\u00e1da a narovnal se. Posed\u00e1vali spolu na lavi\u010dce na n\u00e1m\u011bst\u00ed, pozorovali davy proud\u00edc\u00edch lid\u00ed a tlachali o \u017eivot\u011b. Bohu\u017eel se, ostatn\u011b jako p\u0159i ka\u017ed\u00e9m del\u0161\u00edm rozhovoru, propracovali k n\u011bmu.<\/p>\n

„Tob\u011b se to \u0159ekne! Zapome\u0148. Jak? Copak jsem to nezkou\u0161el?“ Zeptal se dot\u010den\u011b druh\u00fd chlapec, jemu\u017e zpod baseballov\u00e9 \u010depice vykukovaly blon\u010fat\u00e9 dredy, o n\u011b\u017e se ji\u017e roky l\u00e1skypln\u011b staral a d\u00e1val je sv\u011btu na odiv.<\/p>\n

„Up\u0159\u00edmn\u011b? Nezkou\u0161el, Tome. Teda ne po\u0159\u00e1dn\u011b. Kdybys to zkou\u0161el, tak bys nebloumal po\u0159\u00e1d kolem toho parku, nemluvil bys o n\u011bm, neot\u00e1\u010del se za v\u0161\u00edm \u010dernovlas\u00fdm a\u2026 M\u00e1m je\u0161t\u011b pokra\u010dovat?“<\/p>\n

„Fajn, vzd\u00e1v\u00e1m se.“ Pronesl na p\u016fl v\u00e1\u017en\u011b a na p\u016fl z legrace Tom. Lucas, jeho nejlep\u0161\u00ed a z\u00e1rove\u0148 jedin\u00fd p\u0159\u00edtel, byl posledn\u00edm, kdo mu zbyl. Za posledn\u00ed roky pro\u0161el obrovskou prom\u011bnou, je\u017e nebyla zap\u0159\u00ed\u010din\u011bna pouze plynut\u00edm \u010dasu, ale i nenapln\u011bnou l\u00e1skou, za n\u00ed\u017e se neust\u00e1le ohl\u00ed\u017eel. Pr\u00e1v\u011b toto ohl\u00ed\u017een\u00ed se zp\u011bt jej brzdilo a znemo\u017e\u0148ovalo mu j\u00edt d\u00e1l. Jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 si z n\u011bj utahovali a vz\u00e1jemn\u011b se sob\u011b vzdalovali. Stesk po nezn\u00e1m\u00e9m z parku, po jeho Sedmikr\u00e1sce, a vypr\u00e1v\u011bn\u00ed o n\u011bm jim \u010dasem za\u010dalo l\u00e9zt krkem. M\u011bli dost n\u00e1\u0159k\u016f, cht\u011bli se bavit. L\u00e1sku a s n\u00ed spojen\u00e9 v\u011bci ne\u0159e\u0161ili. Dal\u0161\u00ed, co vztah s kamar\u00e1dy komplikovalo, byl p\u0159\u00edsn\u00fd re\u017eim, kter\u00fd doma m\u011bl, tak\u017ee s nimi nemohl skoro nic podnikat, co\u017e mu ani moc nevadilo. Pa\u0159by jej sice d\u0159\u00edve bavily, ale jak dos\u00e1hl plnoletosti, omrzely jej. Zat\u00edmco ostatn\u00ed okupovali tane\u010dn\u00ed parket, lili do sebe jednoho pan\u00e1ka za druh\u00fdm, on sed\u011bl v kout\u011b a usrk\u00e1val cel\u00fd ve\u010der jeden drink.<\/p>\n

„Tome, jsou to \u010dty\u0159i roky.“ P\u0159ipomn\u011bl mu Luc. Tom si to uv\u011bdomoval. S\u00e1m po\u010d\u00edtal ka\u017ed\u00fd den od setk\u00e1n\u00ed se Sedmikr\u00e1skou. Kolikr\u00e1t jen p\u0159em\u00fd\u0161lel, zda v\u016fbec je\u0161t\u011b bydl\u00ed v tomhle m\u011bst\u011b nebo jeho okol\u00ed. Mohl se p\u0159ece d\u00e1vno odst\u011bhovat na druh\u00fd konec N\u011bmecka. S\u00e1m sebe se ptal, jestli si jej pamatuje stejn\u011b \u017eiv\u011b jako on. I p\u0159es b\u011bh \u010dasu c\u00edtil jeho v\u016fni, nesm\u011bl\u00fd dotek dlan\u00ed i m\u011bkkost jeho rt\u016f m\u011bl v \u017eiv\u00e9 pam\u011bti. Kdykoli zav\u0159el o\u010di, vid\u011bl jej p\u0159ed sebou. Stejn\u011b nesm\u011bl\u00fd, stejn\u011b kr\u00e1sn\u00fd, stejn\u011b okouzluj\u00edc\u00ed jako toho dne. Nejhor\u0161\u00ed pro n\u011bj byly my\u0161lenky, v nich\u017e si p\u0159ipou\u0161t\u011bl, \u017ee na n\u011bj zapomn\u011bl a srdce jej bolelo p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee jeho<\/em> Sedmikr\u00e1ska pat\u0159\u00ed jin\u00e9mu. Nen\u00e1vid\u011bl tu imagin\u00e1rn\u00ed osobu, kter\u00e1 se dot\u00fdkala jeho t\u011bla, obj\u00edmala jej, l\u00edbala rty, kter\u00e9 m\u011bly pat\u0159it jen jemu. A\u010d to bolelo, mohlo se st\u00e1t, \u017ee zapomn\u011bl a mo\u017en\u00e1 p\u0159esn\u011b tot\u00e9\u017e m\u011bl ud\u011blat i Tom.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Co podnikneme o v\u00edkendu? N\u011bjak\u00fd n\u00e1vrh?“ Lucas usoudil, \u017ee nejlep\u0161\u00ed bude zm\u011bnit t\u00e9ma, a t\u00edm odv\u00e9st Tomovu pozornost jinam. M\u011bl sv\u00e9ho kamar\u00e1da r\u00e1d a c\u00edtil se hrozn\u011b bezradn\u00fd. Nev\u011bd\u011bl, jak mu pomoci se od toho kluka odpoutat, sm\u00ed\u0159it se, \u017ee je pry\u010d, a zapomenout. Ob\u010das Tom mluvil, jako by jej cht\u011bl z pam\u011bti dostat. Jindy se choval naprosto opa\u010dn\u011b a p\u016fsobil, \u017ee zapomenout nechce a \u017ee se snad i ve sv\u00e9m sou\u017een\u00ed vy\u017e\u00edv\u00e1.<\/p>\n

„Domlouvali jsme se na tu st\u011bnu. To pad\u00e1 nebo co?“ Brunet byl zasko\u010den pohotovou reakc\u00ed sv\u00e9ho kamar\u00e1da. A\u010d Tom p\u016fsobil, \u017ee je naplno pono\u0159en do sv\u00fdch my\u0161lenek a nevn\u00edm\u00e1 jej, bylo tomu naopak. Naslouchal mu a k Lucovu p\u0159ekvapen\u00ed si dokonce pamatoval, \u017ee se na za\u010d\u00e1tku t\u00fddne domlouvali, \u017ee o v\u00edkendu vyraz\u00ed na horolezeckou st\u011bnu. Tom se p\u016fvodn\u011b bil za motok\u00e1ry, na nich\u017e byli v\u0161ak p\u0159ed dv\u011bma t\u00fddny, proto nakonec ustoupil a odk\u00fdval n\u00e1pad sv\u00e9ho kump\u00e1na.<\/p>\n

„Ne, plat\u00ed to. Sobota? Ned\u011ble?“<\/p>\n

„Sobota by byla lep\u0161\u00ed,“ Tom se sehnul pro batoh u sv\u00fdch nohou a pomalinku vstal. „Ale je\u0161t\u011b si zavol\u00e1me, okay?“<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Tom se zakousl do kebabu a \u017ev\u00fdkaje sousto, vykro\u010dil kup\u0159edu po n\u00e1kupn\u00ed t\u0159\u00edd\u011b. V\u0161ude bylo c\u00edtit jaro. Vzduch byl st\u00e1le chladn\u00fd, ale slun\u00ed\u010dko sv\u00edtilo a podle p\u0159edpov\u011bdi by se brzy m\u011blo oteplit. Byl r\u00e1d. Nesn\u00e1\u0161el zimu, b\u011bhem n\u00ed\u017e musel chodit nabalen\u00fd, \u017ee skoro a\u017e p\u0159ipom\u00ednal medv\u011bda.<\/p>\n

M\u00edjel davy lid\u00ed s ta\u0161kami a uva\u017eoval, zda ob\u010das mysl\u00ed na n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e na nakupov\u00e1n\u00ed. S\u00e1m se obchod\u016fm a front\u00e1m v nich vyh\u00fdbal, co jen to \u0161lo. Jeho mysl byla zanepr\u00e1zdn\u011bna jin\u00fdmi v\u011bcmi ne\u017e t\u011bmi, zda m\u00e1 na sob\u011b oble\u010den\u00ed podle posledn\u00ed m\u00f3dy. Nepodl\u00e9hal trend\u016fm, ohl\u00ed\u017eel se sice na n\u011b, ale outfit si volil p\u0159edev\u0161\u00edm do toho, v \u010dem se c\u00edtil sv\u016fj a pohodln\u011b. Nezab\u00fdval se nejnov\u011bj\u0161\u00edmi m\u00f3dn\u00edmi hity, jeho my\u0161lenky, \u00favahy i vzpom\u00ednky pat\u0159ily Sedmikr\u00e1sce. Mohl o n\u011bm sice mluvit s Lucem, ale i z n\u011bj ob\u010das c\u00edtil, \u017ee mu leze na nervy. Kamar\u00e1d jej pob\u00edzel, a\u0165 prost\u011b zapomene, najde si n\u011bkoho jin\u00e9ho, jen\u017ee to ne\u0161lo. Nejednou si u\u017e Tom s n\u011bk\u00fdm vy\u0161el. V prvn\u00ed chv\u00edli cht\u011bl v\u0161echno, jen\u017ee najednou necht\u011bl nic. Nikdo nebyl jako Sedmikr\u00e1ska. Byl jedine\u010dn\u00fd, nenahraditeln\u00fd a v mlad\u00edkov\u00fdch o\u010d\u00edch dokonal\u00fd. M\u011b\u0159it se s n\u00edm nemohl nikdo. Nikdo Toma nedok\u00e1zal pobl\u00e1znit, nikdo mu nedal ani na vte\u0159inu zapomenout. Snad pouze kluk z pouti. On byl jedin\u00fdm, kdo tu a tam nahradil Sedmikr\u00e1sku v jeho mysli. Jedin\u00fdm, na n\u011bj\u017e si vzpomn\u011bl. Spole\u010dn\u011b s n\u00edm p\u0159ich\u00e1zely zas a znovu ty sam\u00e9 dot\u011brn\u00e9 ot\u00e1zky. V \u010dem byl jin\u00fd? Co jej tolik zaujalo? Jak dok\u00e1zal Toma p\u0159im\u011bt, aby mu b\u011bhem chvilky sv\u011b\u0159il p\u0159\u00edb\u011bh nenapln\u011bn\u00e9 l\u00e1sky? Uzav\u0159el to v\u011bt\u0161inou s t\u00edm, \u017ee je to zap\u0159\u00ed\u010din\u011bn\u00e9 jeho chorobnou posedlost\u00ed naj\u00edt Sedmikr\u00e1sku. Kv\u016fli n\u011bmu ka\u017edou osobu s ebenov\u00fdmi vlasy vn\u00edmal jinak ne\u017e ostatn\u00ed lidi. A klu\u010dina s cukrovou vatou m\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco. \u010cokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di. Stejn\u00e9 a p\u0159ece v n\u011b\u010dem jin\u00e9 ne\u017e Sedmikr\u00e1ska. Zat\u00edmco v o\u010d\u00edch hocha z parku poskakovaly neposedn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, tyhle byly zast\u0159en\u00e9 smutkem.<\/p>\n

Mlad\u00edk byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee kdyby tenkr\u00e1t neode\u0161el a st\u00fdkali se d\u00e1l, mohlo z toho n\u011bco b\u00fdt. T\u0159eba by s jeho pomoc\u00ed sn\u00e1ze zapomn\u011bl a po \u010dase se i sm\u00ed\u0159il s t\u00edm, \u017ee Sedmikr\u00e1sku u\u017e neuvid\u00ed. C\u00edtil z n\u011bj n\u00e1klonnost k svoj\u00ed osob\u011b a musel si p\u0159iznat, \u017ee i on jeho okouzlil. Kdyby nezmizel, mo\u017en\u00e1 bylo v\u0161echno jinak. Takhle byl na v\u0161echno s\u00e1m a akor\u00e1t mu p\u0159ibyla dal\u0161\u00ed osoba, na ni\u017e musel zapom\u00ednat.<\/p>\n

Vtom v\u0161ak n\u011bco na prot\u011bj\u0161\u00edm chodn\u00edku p\u0159it\u00e1hlo jeho pozornost a p\u0159eru\u0161ilo jeho \u00favahy, co by kdyby. \u0160t\u00edhl\u00e1 osoba s havran\u00edmi vlasy, spl\u00fdvaj\u00edc\u00edmi na ramena, hled\u00edc\u00ed do v\u00fdlohy. Jeho srdce nejprve vynechalo n\u011bkolik \u00fader\u016f, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak za\u010dalo tlouct jako o z\u00e1vod. U\u017e u\u017e otev\u00edral pusu, \u017ee na ni zavol\u00e1, jen\u017ee byl uml\u010den chlapcem, kter\u00fd vyb\u011bhnul z obchodu, ovinul pa\u017ei kolem pasu objektu jeho z\u00e1jmu a n\u011b\u010demu se sm\u011bj\u00edce se odlepili z m\u00edsta. Tom s\u00e1m sob\u011b p\u0159ipadal sm\u011b\u0161n\u00fd. Kdyby kluk p\u0159i\u0161el jen o chvilku pozd\u011bji, p\u0159eb\u011bhnul by na druhou stranu a obt\u011b\u017eoval nezn\u00e1mou d\u00edvku, kter\u00e1 mu zezadu p\u0159ipom\u00ednala chlapce z pouti, \u010d\u00edm\u017e by riskoval, \u017ee mu jej\u00ed p\u0159\u00edtel d\u00e1 do nosu. Ot\u00e1\u010deje se sm\u011brem, j\u00edm\u017e zamilovan\u00fd p\u00e1r ode\u0161el, pokra\u010doval v cest\u011b. Jejich \u0161t\u011bst\u00ed jim na jednu stranu p\u0159\u00e1l, av\u0161ak na tu druhou jim je z\u00e1vid\u011bl. Pohled na usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se dvojice pobl\u00e1zn\u011bn\u00e9 l\u00e1skou jej neskute\u010dn\u011b bolel a jen zv\u011bt\u0161oval jeho stesk a touhu po setk\u00e1n\u00ed se Sedmikr\u00e1skou.<\/p>\n

„Au!“ Po n\u00e1razu do n\u011b\u010deho m\u011bkk\u00e9ho, co a\u017e n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednalo lidskou bytost, se ozval bolestiv\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Ten nebyl v\u0161ak posledn\u00edm, co m\u011bl Tom usly\u0161et. „Kam \u010dum\u00ed\u0161, ty idiote?!“<\/p>\n

„J\u00e1 se stra\u0161n\u011b moc\u2026“ Kdy\u017e se chlapci s baseballovou \u010depic\u00ed kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo naj\u00edt toho, kdo mu nad\u00e1v\u00e1, zbytek v\u011bty spolknul. Z v\u00fd\u0161ky hled\u011bl na \u010dernou k\u0161tici osoby v \u010dernob\u00edle pruhovan\u00e9 mikin\u011b sed\u00edc\u00ed na chodn\u00edku pod n\u00edm. Uvnit\u0159 n\u011bj se v\u0161echno sev\u0159elo a ztuhl na m\u00edst\u011b. Op\u011bt se za\u010d\u00ednal odehr\u00e1vat ten sam\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159.<\/p>\n

„\u017de zrovna j\u00e1 v\u017edycky naraz\u00edm na n\u011bjak\u00e9ho blbce!“ Prskal d\u00e1l kluk, kter\u00fd sb\u00edral v\u011bci, kter\u00e9 se mu kv\u016fli tomu pitomci rozsypaly, a pomalu se \u0161kr\u00e1bal na nohy. Z ta\u0161ky vylovil pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00ed\u010dek, j\u00edm\u017e si nejprve ot\u0159el obli\u010dej. P\u0159i pohledu na svou obl\u00edbenou mikinu mu bylo do breku. Nejen\u017ee byla polit\u00e1 k\u00e1vou, kterou nesl v ruce, ale je\u0161t\u011b na n\u00ed byl flek od n\u011bjak\u00e9ho humusu, kter\u00fd pravd\u011bpodobn\u011b nesl v rukou ten, kdo jej poslal k zemi. Dlan\u00ed si promnul nara\u017een\u00fd zadek, na n\u011bj\u017e dopadl, a zasku\u010del.<\/p>\n

„M\u011b to hrozn\u011b mrz\u00ed.“ Jen co \u010dernovlas\u00fd chlapec usly\u0161el ten hlas, vrhnul pohled sm\u011brem, odkud k n\u011bmu p\u0159ich\u00e1zel. Byl pevn\u011b odhodlan\u00fd \u0159\u00edct doty\u010dn\u00e9mu, co si o n\u011bm mysl\u00ed. Sice mu tu bylo k ni\u010demu, ale pot\u0159eboval n\u011bjak ventilovat vztek. A na kom jin\u00e9m si zchladit \u017e\u00e1hu ne\u017e na tom, kdo to v\u0161echno zp\u016fsobil? Jen\u017ee jedin\u00fd pohled o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed mu vzal slova z \u00fast. Byl to on.<\/em> Znovu, ji\u017e pot\u0159et\u00ed, hled\u011bl do t\u011bch podmaniv\u00fdch o\u010d\u00ed, do nich\u017e si p\u0159\u00e1l je\u0161t\u011b alespo\u0148 jednou pohl\u00e9dnout. Ano, p\u0159\u00e1l si to. Modlil se za to. Jen\u017ee te\u010f touhu vyst\u0159\u00eddal hn\u011bv, jen\u017e byl podpo\u0159en t\u00edm, jak se kluk naproti n\u011bmu tv\u00e1\u0159il.<\/p>\n

„Promi\u0148.“ Tom se pokusil o \u00fasm\u011bv, p\u0159i\u010dem\u017e si fascinovan\u011b prohl\u00ed\u017eel h\u0159\u00edvu, ji\u017e m\u011bl chlapec p\u0159ed n\u00edm vytvo\u0159enou ze sv\u00fdch vlas\u016f barvou p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edch pe\u0159\u00ed vr\u00e1ny. Dosud nepotkal nikoho, kdo by nosil na hlav\u011b n\u011bco podobn\u00e9ho. P\u016fsobilo to dost v\u00fdst\u0159edn\u011b, ale l\u00edbilo se mu to. Zamrazilo jej, kdy\u017e byl probodnut \u010dokol\u00e1dov\u00fdma o\u010dima. Pln\u00e9 rty se zk\u0159ivily do o\u0161kliv\u00e9ho \u00fa\u0161klebku.<\/p>\n

„A to je v\u0161echno, co mi \u0159ekne\u0161?“ Chlapec si p\u0159em\u011b\u0159il dred\u00e1\u010de pohledem a \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se usadil na jeho rtech, jej je\u0161t\u011b v\u00edce rozp\u00e1lil dob\u011bla. On \u0159ekne jen ‚promi\u0148‘? Pitom\u00e9 promi\u0148 a nic v\u00edc?<\/p>\n

„Omluvil jsem se ti.“ Zavrt\u011bl nech\u00e1pav\u011b hlavou Tom. Netu\u0161il, co v\u00edc by cht\u011bl sly\u0161et. Ano, vrazil do n\u011bj, kv\u016fli n\u011bmu kluk skon\u010dil na zemi a zlil se k\u00e1vou. Jen\u017ee nev\u011bd\u011bl, co v\u00edc ud\u011blat, aby svou chybu napravil.<\/p>\n

„A ty si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee omluva to naprav\u00ed?“ \u0160t\u011bkl po n\u011bm znovu mlad\u00edk, kter\u00fd si mezit\u00edm p\u0159ehodil ta\u0161ku p\u0159es rameno, a nyn\u00ed se zalo\u017een\u00fdma rukama post\u00e1val naproti n\u011bmu, jako by \u010dekal na n\u011bco v\u00edc. Co v\u00edc ale po n\u011bm cht\u011bl, Tom nem\u011bl zd\u00e1n\u00ed. Omluvit se za svou chybu byla slu\u0161nost, jen\u017ee kluk s h\u0159\u00edvou vypadal, \u017ee by byl nejrad\u011bji, kdyby si p\u0159ed n\u011bj minim\u00e1ln\u011b klekl a na kolenou jej \u0161kemral o prominut\u00ed. A b\u016fhv\u00ed, jestli i to by jej v\u016fbec uspokojilo…<\/p>\n

„Neud\u011blal jsem to schv\u00e1ln\u011b.“ Br\u00e1nil se Tom. „A krom toho to nebyla jen moje chyba. Kdyby ses\u2026 Po\u010dkej! Kam jde\u0161?“ Jeho nohy se automaticky roze\u0161ly za chlapcem, kter\u00fd se bleskov\u011b oto\u010dil na pat\u011b, a tak rychle, jak jen mu to jeho nara\u017een\u00e1 kostr\u010d dovolovala, dr\u017ee se za zadek odch\u00e1zel pry\u010d. V duchu Tomovi nad\u00e1val, \u017ee mu zase zk\u0159\u00ed\u017eil cestu. Znovu. U\u017e se mu da\u0159ilo vystrnadit jej ze sv\u00e9 mysli. Po tolika probre\u010den\u00fdch noc\u00edch se za\u010d\u00ednal smi\u0159ovat s t\u00edm, \u017ee se nikdy neuvid\u00ed. A co se nestane? Naprosto ne\u010dekan\u011b se sraz\u00ed na ulici a Tom pro n\u011bj m\u00e1 jen jedin\u00e9 ‚promi\u0148‘. Ignoroval jeho vol\u00e1n\u00ed, nasupen\u011b pochodoval po chodn\u00edku kup\u0159edu. Ka\u017ed\u00fd krok pro n\u011bj p\u0159edstavoval neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 muka, jeliko\u017e se mu bolest odr\u00e1\u017eela v p\u00e1nvi.<\/p>\n

„Tak po\u010dkej na m\u011b!“ Tomovi se kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo jej dostihnout. Zastoupil mu cestu, jeliko\u017e nevid\u011bl jin\u00fd zp\u016fsob, jak toho vzteklouna zastavit. Ka\u017ed\u00fd druh\u00fd by omluvu p\u0159ijal, jen\u017ee tenhle vy\u0161iloval jak pominut\u00fd. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b to se chlapci s dredy na n\u011bm l\u00edbilo a p\u0159im\u011blo ho n\u00e1sledovat jej.<\/p>\n

„Co je\u0161t\u011b chce\u0161? Nem\u00e1m na tebe \u010das!“ Zavr\u010del a pokou\u0161el se jej obej\u00edt, av\u0161ak ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b, nebo\u0165 v tu r\u00e1nu, kdy ud\u011blal krok stranou, m\u011bl jeho t\u011blo op\u011bt p\u0159ed sebou. Otr\u00e1ven\u011b si odfrkl a z\u016fstal tedy st\u00e1t na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

„Necht\u011bl jsem t\u011b na\u0161tvat.“<\/p>\n

„A vid\u00ed\u0161, p\u0159esn\u011b to se ti povedlo!“ Po t\u011bchto slovech mu byl v\u011bnov\u00e1n dal\u0161\u00ed \u00fa\u0161klebek. A a\u010d to zn\u011blo bl\u00e1zniv\u011b, Tomovi se l\u00edbil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. P\u0159esto\u017ee se na n\u011bj \u0161klebil, vr\u010del a vypadal, \u017ee jej co nevid\u011bt p\u0159et\u00e1hne ta\u0161kou p\u0159es hlavu, jestli mu okam\u017eit\u011b neuhne z cesty. Nemohl jej nechat j\u00edt. Jako by mu vnit\u0159n\u00ed hlas \u0159\u00edkal, \u017ee jej nesm\u00ed nechat zmizet.<\/p>\n

„A nemohl bych to n\u011bjak napra-\u2026 Sakra!“ Chlapec za\u010dal lovit \u0159in\u010d\u00edc\u00ed mobil v kapse sv\u00fdch obrovsk\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f. Kdy\u017e se pod\u00edval na displej, zjistil, \u017ee volaj\u00edc\u00edm, kter\u00fd jej ru\u0161\u00ed v tuhle nevhodnou chv\u00edli, nen\u00ed nikdo jin\u00fd ne\u017e jeho\u2026 „Ahoj mami.“ Omluvn\u011b se usm\u00e1l a pohybem ruky \u010dernovl\u00e1skovi nazna\u010dil, aby vydr\u017eel. „Jo, za chvilku jsem doma. Jo. Jo. JO.“ Drtil p\u0159\u00edstroj v ruce a modlil se, aby u\u017e kone\u010dn\u011b zav\u011bsila. Nech\u00e1pal, jak to d\u011bl\u00e1, ale v\u017edycky si um\u011bla vybrat „spr\u00e1vn\u00fd“ moment, kdy mu zavolat.<\/p>\n

„Mami, j\u00e1\u2026 po\u010dkej! Ne ty, ty mluv. Chvili\u010dku.“ Sl\u00edbil s ps\u00edma o\u010dima a rukou dr\u017e\u00edc\u00ed z\u00e1p\u011bst\u00ed \u010dernovlas\u00e9ho hocha, kter\u00fd nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapoval na m\u00edst\u011b a prot\u00e1\u010del panenky. \u010cek\u00e1 ho d\u016fle\u017eit\u00e1 sch\u016fzka a on na ni nejen\u017ee p\u0159ijde jako \u010dun\u011b, ale je\u0161t\u011b pozd\u011b.<\/p>\n

„Docela posp\u00edch\u00e1m.“ Procedil skrze zuby. Nato mu zrak sklouzl do m\u00edst, kde Tomova ruka sv\u00edrala tu jeho. Ne pevn\u011b, ale sp\u00ed\u0161e nal\u00e9hav\u011b. Pr\u00e1v\u011b pro ten stisk z\u016fst\u00e1val a co nejtrp\u011bliv\u011bji to jen dovedl, naslouchal roz\u010d\u00edlen\u00e9mu telefon\u00e1tu. Matn\u011b si vzpom\u00ednal, \u017ee se o matce tenkr\u00e1t zm\u00ednil a ne zrovna lichotiv\u011b. Jak se zd\u00e1lo, moc se na jejich vztahu nezm\u011bnilo.<\/p>\n

„M\u00e1ma, sorry. Kde jsme to skon\u010dili?“ Blon\u010f\u00e1k str\u010dil mobil zp\u011bt do kapsy a zahled\u011bl se do tv\u00e1\u0159e chlapce, d\u00edk n\u011bmu\u017e mu srdce bilo na poplach.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161 v\u016fbec, kdo naproti tob\u011b stoj\u00ed?“ Zeptal se s bolest\u00ed a hn\u011bvem z\u00e1rove\u0148 v o\u010d\u00edch. Nevydr\u017eel se tv\u00e1\u0159it jako on, ne\u0161lo to. Nemohl p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic nestalo. Tom se okam\u017eit\u011b zarazil. Smysl ot\u00e1zky mu v\u016fbec nedoch\u00e1zel. Nedovedl rozlu\u0161tit a pojmenovat, co se odr\u00e1\u017eelo v tom pohledu. Nepost\u0159ehl, \u017ee by sejmul n\u011bjakou celebritu, ale t\u00edmhle dotazem mu nahr\u00e1l do karet.<\/p>\n

„Pr\u00e1v\u011b \u017ee v\u00edm, a proto t\u011b mus\u00edm je\u0161t\u011b dnes znovu vid\u011bt.“ Ke sv\u00e9 odpov\u011bdi p\u0159ipojil ten nejsv\u016fdn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00fd svedl, a doufal, \u017ee to zabere. Pokud kdy prohl\u00e1sil, \u017ee se Sedmikr\u00e1sce nem\u016f\u017ee nikdo ani p\u0159ibl\u00ed\u017eit, lhal. Tenhle kluk mohl. Sice nebyl jako on, byl divo\u010dej\u0161\u00ed. Nep\u016fsobil tak nejist\u011b a nevinn\u011b, ale n\u00e1dhern\u00fd byl rovn\u011b\u017e. Mo\u017en\u00e1 to mohl b\u00fdt ten, kdo mu pom\u016f\u017ee j\u00edt d\u00e1l a neohl\u00ed\u017eet se na to, co bylo. M\u016f\u017ee a taky nemus\u00ed. Tom v\u0161ak v\u011bd\u011bl, \u017ee na to, aby to zjistil, pot\u0159ebuje dal\u0161\u00ed setk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026“<\/div>\n

„V \u0161est hodin. Kav\u00e1rna Brandauer. P\u0159ijde\u0161?“ \u010cernovlas\u00fd kluk cht\u011bl v prvn\u00ed chv\u00edli za\u010d\u00edt je\u010det, \u017ee tohle u\u017e jednou sly\u0161el, jen\u017ee nemohl. Ty o\u010di mu to nedovolily, prosily jej a nakonec i p\u0159esv\u011bd\u010dily.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale jestli m\u011b tam nech\u00e1\u0161 tr\u010det jako\u2026“<\/div>\n
„Ne, ne, p\u0159ijdu. M\u016f\u017ee\u0161 se spolehnout!“ Uji\u0161\u0165oval Tom chlapce. M\u011bl hroznou radost, \u017ee jeho pozv\u00e1n\u00ed p\u0159ijal. Byl mile p\u0159ekvapen\u00fd, jak snadn\u00e9 to bylo. Kdy\u017e vzal v potaz to, jak nep\u0159\u00edjemn\u00fd zpo\u010d\u00e1tku byl, o\u010dek\u00e1val, \u017ee se bude muset v\u00edce sna\u017eit a p\u0159emlouvat jej podstatn\u011b d\u00e9le. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee hned k\u00fdvne.<\/p>\n

„Budu se t\u011b\u0161it.“ P\u0159iznal se \u010dernovlas\u00fd ml\u00e1denec. Sice se kv\u016fli tomuto \u010dlov\u011bku dvakr\u00e1t tr\u00e1pil, prolil pro n\u011bj mo\u0159e slz, ale nic to nedok\u00e1zalo zm\u011bnit na tom, \u017ee pro n\u011bj bilo jeho srdce. A\u010dkoli jej roky nevid\u011bl, st\u00e1le jej miloval. Tehdy v parku byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se zamiloval. Ne chvilkov\u011b jako jeho vrstevn\u00edci, nebylo to poblouzn\u011bn\u00ed, byla to l\u00e1ska. L\u00e1ska na prvn\u00ed pohled. Prav\u00e1 a \u010dist\u00e1 l\u00e1ska. Takov\u00e1, jakou potk\u00e1 jen jednou za \u017eivot.<\/p>\n

„J\u00e1 v\u00edc. Mus\u00edm b\u011b\u017eet, ale ve\u010der se uvid\u00edme.“ Tom povolil stisk a v\u011bnoval mu na rozlou\u010denou \u00fasm\u011bv. Obdarovan\u00fd byl \u0161t\u011bst\u00edm bez sebe. Jako p\u0159ikovan\u00fd st\u00e1l na m\u00edst\u011b a sledoval jeho vzdaluj\u00edc\u00ed se z\u00e1da. Kdy\u017e se na rohu zastavil a ohl\u00e9dnul se, aby mu zam\u00e1val, rozt\u00e1hly se jeho rty do \u0161irok\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Na opl\u00e1tku zvedl ruku a kr\u00e1tce s n\u00ed m\u00e1vnul. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik okam\u017eik\u016f setrv\u00e1val na m\u00edst\u011b a hled\u011bl na roh, za n\u00edm\u017e zmizel jeho Tom. „Sakra, ta sch\u016fzka!“ Vyk\u0159ikl vyd\u011b\u0161en\u011b a kone\u010dn\u011b se vzpamatoval. Rychle se rozhl\u00e9dl kolem sebe, aby se zorientoval a n\u00e1sledn\u011b se rozb\u011bhnul. Snad nebude je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Tak kde jsi?“ Za\u0161eptal a zkontroloval \u010das. Bylo skoro \u010dtvrt na osm. Netu\u0161il, co jej mohlo tak stra\u0161n\u011b zdr\u017eet. S\u00e1m dorazil p\u011bt minut p\u0159edem, pokud tedy pominul \u010dtvrthodinov\u00e9 obch\u00e1zen\u00ed kav\u00e1rny. Kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee Tom jako m\u00edsto jejich sch\u016fzky vybral podnik nedaleko parku, v n\u011bm\u017e se poprv\u00e9 setkali, p\u0159i\u0161lo mu to sv\u00fdm zp\u016fsobem romantick\u00e9. Ov\u0161em jak \u010dekal, mizel z jeho rt\u016f \u00fasm\u011bv. Ostatn\u00ed host\u00e9 po n\u011bm zv\u011bdav\u011b pokukovali a n\u011bkolik z nich si mezi sebou n\u011bco \u0161u\u0161kalo. A kdy\u017e se na n\u011bj jedna pan\u00ed soucitn\u011b pod\u00edvala, do\u0161lo mu, \u017ee je na n\u011bm v\u00edc ne\u017e o\u010dividn\u00e9, \u017ee na n\u011bkoho \u010dek\u00e1 a ten n\u011bkdo nep\u0159ich\u00e1z\u00ed.<\/p>\n

„D\u00e1te si je\u0161t\u011b n\u011bco?“ Ozval se nad n\u00edm \u017eensk\u00fd hlas. Serv\u00edrka s nakr\u00e1tko st\u0159i\u017een\u00fdmi blond vlasy se na n\u011bj usm\u00edvala \u010dekaj\u00edc, zda si objedn\u00e1 \u010di nikoli.<\/p>\n

„Ne, zaplat\u00edm.“ Rozhodl se po del\u0161\u00edm zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Nem\u011blo cenu d\u00e9le setrv\u00e1vat. Pozv\u00e1n\u00ed p\u0159ijal a \u0161el sem s t\u00edm, \u017ee do t\u0159etice v\u0161eho dobr\u00e9ho. Ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1 i zl\u00e9ho. P\u0159ipadal si jako ten nejv\u011bt\u0161\u00ed hlup\u00e1k pod sluncem. Kdyby jen Tom v\u011bd\u011bl, jak dlouho se kv\u016fli n\u011bmu chystal, jak moc se sna\u017eil, aby mu to dneska slu\u0161elo, aby se mu l\u00edbil. Jen\u017ee se to nedozv\u00ed. Stejn\u011b jako to, jak mu chyb\u011bl, jak moc pro n\u011bj znamen\u00e1 a jak moc jej miluje. Proto\u017ee o to nestoj\u00ed. A\u010d cht\u011bl p\u016fvodn\u011b po\u010dkat pouze p\u016fl hodiny, \u010dekal v\u00edce jak hodinu. D\u00e9le ze sebe pitomce d\u011blat nenech\u00e1.<\/p>\n

„To nechte.“ Usm\u00e1l se, a\u010d mu bylo do breku. Necht\u011blo se mu ani tak bre\u010det kv\u016fli zklam\u00e1n\u00ed, jako vzteky. Zlobil se na Toma, ale v\u00edce na sebe za to, jak naivn\u00ed byl. Kdy\u017e sem \u0161el, ani jej nemrzelo, \u017ee tu pr\u00e1ci nedostal. Nez\u00edskal sice m\u00edsto, ale do jeho \u017eivota se vr\u00e1til Tom. Ov\u0161em jen na p\u00e1r okam\u017eik\u016f.<\/p>\n

Na m\u00edst\u011b chlapce s dredy by se modlil, aby k dal\u0161\u00edmu st\u0159etnut\u00ed nedo\u0161lo, jeliko\u017e by ve zrovna p\u0159\u00e1telsk\u00e9m duchu neprob\u011bhlo. Na jednu stranu si p\u0159\u00e1l, aby jej u\u017e v\u00edce nevid\u011bl, na tu druhou, v hloubi du\u0161e, doufal, \u017ee osud jejich cesty svede je\u0161t\u011b n\u011bkdy dohromady.<\/p>\n

<\/div>\n

***<\/div>\n
\n

Mlad\u00edk v k\u0161iltovce vb\u011bhl do podniku a hned vyjekl \u00falekem p\u0159i pohledu na paroh\u00e1\u010de p\u0159ed sebou. Teprve po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch mu do\u0161lo, \u017ee je to zv\u00ed\u0159e vycpan\u00e9, p\u0159esto jej velice obez\u0159etn\u011b obe\u0161el a neust\u00e1le se na jeho paro\u017e\u00ed d\u00edval. Do dne\u0161n\u00edho dne se nesetkal s jelenem v kav\u00e1rn\u011b. Pohledem p\u0159el\u00e9tl celou m\u00edstnost a d\u016fkladn\u011b si prohl\u00ed\u017eel tv\u00e1\u0159e v\u0161ech host\u016f sed\u00edc\u00edch a\u0165 u\u017e na \u010derven\u00fdch seda\u010dk\u00e1ch \u010di \u017eidl\u00edch se sv\u011btle zelen\u00fdm polstrov\u00e1n\u00edm. S\u00e1m \u017easnul, co za m\u00edsto to vybral. Nikdy tady nebyl. N\u00e1zev mu utkv\u011bl v hlav\u011b, nebo\u0165 ji m\u00edjel p\u0159i sv\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch kolem parku, kde poprv\u00e9 spat\u0159il Sedmikr\u00e1sku. Netu\u0161il, \u017ee to uvnit\u0159 vypad\u00e1 takhle. Moderna se m\u00edsila se starobylost\u00ed, a a\u010d to na prvn\u00ed pohled p\u016fsobilo \u0161\u00edlen\u011b, m\u011blo to sv\u00e9 kouzlo. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b v tom, \u017ee nic podobn\u00e9ho nikde nebylo.<\/p>\n

„Pros\u00edm v\u00e1s,“ rozhodl se nakonec oslovit mladou sle\u010dnu za barem. „Nebyl tu kluk s \u010dern\u00fdmi vlasy? Vypadal jako\u2026 jako dikobraz\u2026 ne jako lev!“<\/div>\n

„Je mi l\u00edto. Nikoho takov\u00e9ho jsem si nev\u0161imla,“ odv\u011btila d\u00edvka s \u00fasm\u011bvem na rtech a vzala do rukou t\u00e1c s hrnky. Toma bodlo u srdce. \u017de by nep\u0159i\u0161el?<\/div>\n
„Byl tu.“ Ozval se za n\u00edm \u017eensk\u00fd hlas, po n\u011bm\u017e se okam\u017eit\u011b oto\u010dil. Pohled mu p\u0159ist\u00e1l na men\u0161\u00ed blond\u00fdnce. „Sed\u011bl t\u00e1mhle.“ Tom se zad\u00edval ke stolu, jeho\u017e sm\u011brem k\u00fdvla, jen\u017ee u n\u011bj nesed\u011bl \u010dernovlas\u00fd kluk, ale star\u0161\u00ed mu\u017e \u010dtouc\u00ed noviny.<\/p>\n

„A kde je te\u010f?“ Polo\u017eil j\u00ed naprosto zbyte\u010dnou ot\u00e1zku. Znal na ni odpov\u011b\u010f. Ode\u0161el. Bylo naivn\u00ed se domn\u00edvat, \u017ee tu bude je\u0161t\u011b sed\u011bt. M\u011bl v\u00edce ne\u017e hodinov\u00e9 zpo\u017ed\u011bn\u00ed, a a\u010d b\u011b\u017eel, co mu s\u00edly sta\u010dily, nemohl p\u0159ij\u00edt v\u010das. P\u0159esto v\u0161ak doufal, \u017ee a\u017e vejde, najde jej \u010dekat u n\u011bjak\u00e9ho stolku. Klidn\u011b by si vyslechl i nad\u00e1vky, kter\u00fdmi by jist\u011b ne\u0161et\u0159il, dlouh\u00e9 minuty by vysv\u011btloval, pro\u010d jde pozd\u011b. Vydr\u017eel by v\u0161echno, jen kdyby tam byl.<\/p>\n

„Ode\u0161el p\u0159ed chvilkou.“ Potvrdila mu blond\u00fdnka domn\u011bnku. Vid\u011bl, \u017ee se jej\u00ed \u00fasta pohybuj\u00ed, ale obsah slov mu unikal. Zmizel mu a v\u0161echno byla jej\u00ed vina. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f, byl skv\u011ble nalad\u011bn. \u00dasm\u011bvy rozhazoval na v\u0161echny strany. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed na tom v\u0161em byla jedna v\u011bc. Kdy\u017e si m\u011bl d\u0159\u00edve s n\u011bk\u00fdm vyj\u00edt, m\u011bl pocit, jako by Sedmikr\u00e1sku podv\u00e1d\u011bl. Jen\u017ee nyn\u00ed ten pocit byl pry\u010d. Nedovedl si to nijak od\u016fvodnit. Prost\u011b to tak bylo.<\/p>\n

Kdy\u017e ve\u0161la do jeho pokoje matka, st\u00e1l zrovna p\u0159ed \u0161atn\u00ed sk\u0159\u00edn\u00ed a vyb\u00edral si n\u011bco vhodn\u00e9ho na sebe. Roz\u010d\u00edlilo jej, \u017ee vstoupila bez zaklep\u00e1n\u00ed, ale rozhodl se s n\u00ed neh\u00e1dat a nekazit si tak dobrou n\u00e1ladu. Ostatn\u011b o to se vz\u00e1p\u011bt\u00ed postarala jeho matka. Ozn\u00e1mila mu toti\u017e, \u017ee na ve\u010de\u0159i p\u0159ijdou Millerovi s Lisou. Tom si v prvn\u00ed chv\u00edli nemohl vzpomenout, kdo to je. Netrvalo mu v\u0161ak dlouho, aby si vybavil malou tlustou holku, kter\u00e1 jej ve \u0161kolce pron\u00e1sledovala na ka\u017ed\u00e9m kroku a neust\u00e1le jej pusinkovala. Nesn\u00e1\u0161el ji. Babi\u010dka mu tvrdila, \u017ee vyroste do kr\u00e1sy, Tom j\u00ed nev\u011b\u0159il. A i kdyby m\u011bla pravdu a z o\u0161kliv\u00e9ho k\u00e1\u010d\u00e1tka se stala kr\u00e1sn\u00e1 labu\u0165, nic by to na jeho postoji k Lise nezm\u011bnilo. U\u017e jen kv\u016fli n\u00ed necht\u011bl z\u016fst\u00e1vat a zmizet co nejrychleji. Matce v\u011bnoval \u00fa\u0161klebek a dodal, \u017ee je m\u00e1 pozdravovat. T\u00edmto vyvolal \u0161\u00edlenou h\u00e1dku, b\u011bhem n\u00ed\u017e si musel vyslechnout v\u0161echny ty v\u00fd\u010ditky, kter\u00e9 znal za ty roky nazpam\u011b\u0165. Nakonec ve vzteku popadl mikinu, seb\u011bhl schody a chystal se odej\u00edt o hodinu d\u0159\u00edve.<\/p>\n

Bohu\u017eel, sotva se ocitl v hale, rozezn\u011bl se zvonek. Kdy\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e a mlad\u00edk spat\u0159il, kdo ve\u0161el, do\u0161lo mu, \u017ee nen\u00ed \u00faniku. Otcova dla\u0148, je\u017e spo\u010dinula na jeho rameni, mluvila za v\u0161e. Mus\u00ed z\u016fstat, a\u010d nechce. Simonin v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv jej p\u00e1lil, co chvilku ji propaloval pohledem, co\u017e mu nebylo nic platn\u00e9, cht\u011bl v\u0161ak alespo\u0148 n\u011bjak d\u00e1t najevo tu nespravedlnost, j\u00ed\u017e se na n\u011bm dopustila. Jen zoufale p\u0159ihl\u00ed\u017eel tomu, jak se rafi\u010dka hodin posunuje kup\u0159edu, a \u010d\u00edm bl\u00ed\u017ee byla \u0161est\u00e9 hodin\u011b, t\u00edm h\u016f\u0159e se c\u00edtil.<\/p>\n

Bylo to ov\u0161em nic ve srovn\u00e1n\u00ed s t\u00edm, jak mu bylo nyn\u00ed. Tahle se c\u00edtil pouze dvakr\u00e1t v \u017eivot\u011b. Pouze dvakr\u00e1t mu p\u0159ipadalo, \u017ee se jeho srdce l\u00e1me na malink\u00e9 kous\u00ed\u010dky a \u017ee ztr\u00e1c\u00ed n\u011bco nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno n\u011bkoho moc d\u016fle\u017eit\u00e9ho. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay P\u0159\u00edb\u011bh t\u0159et\u00ed „Neza\u010d\u00ednej zase!“ Mlad\u00edk s ka\u0161tanov\u00fdmi vlasy ok\u0159ikl sv\u00e9ho kamar\u00e1da a narovnal se. Posed\u00e1vali spolu na lavi\u010dce na n\u00e1m\u011bst\u00ed, pozorovali davy proud\u00edc\u00edch lid\u00ed a tlachali o \u017eivot\u011b. Bohu\u017eel se, ostatn\u011b jako p\u0159i ka\u017ed\u00e9m del\u0161\u00edm rozhovoru, propracovali k n\u011bmu. „Tob\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[579],"tags":[],"class_list":["post-4359","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-sedmikraska"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4359","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4359"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4359\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4359"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4359"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4359"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}