{"id":4360,"date":"2013-12-28T17:00:00","date_gmt":"2013-12-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=4346"},"modified":"2013-12-28T17:00:00","modified_gmt":"2013-12-28T16:00:00","slug":"denial-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2013\/12\/28\/denial-29\/","title":{"rendered":"Denial 29."},"content":{"rendered":"
autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Zb\u00fdvaly mi je\u0161t\u011b dva dny do konce dovolen\u00fd, tak jsem si je u\u017e\u00edval pln\u00fdmi dou\u0161ky, abych ani na jedin\u00fd okam\u017eik nemusel uva\u017eovat nad Billem a nad t\u00edm, co se bude d\u00edt v pr\u00e1ci po m\u00e9m n\u00e1vratu. N\u011bco nazna\u010doval, ale nepochopil jsem, co t\u00edm cht\u011bl \u0159\u00edct.<\/div>\n

„Oh, jo, jo, jo!“ \u0159val za mnou t\u00e9m\u011b\u0159 nelidsky Julian, kdy\u017e se mi sna\u017eil prorazit prostatu sv\u00fdm obrovsk\u00fdm \u00fadem. Hlasit\u011b jsem vzdychal a ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem o\u010dek\u00e1val sv\u016fj orgasmus.<\/div>\n
„U\u017e-u\u017e budu,“ zavzdychal jsem bezmocn\u011b, \u010d\u00edm\u017e jsem upozornil Elenu, kter\u00e1 mi ho p\u0159i tom kou\u0159ila. Elena byla p\u011bkn\u00e1, udr\u017eovan\u00e1 \u010dty\u0159ic\u00edtka se solidn\u00edma \u010dty\u0159kama. Dok\u00e1zal jsem voprcat v\u0161echno, co se hnulo a vypadalo to trochu k sv\u011btu.<\/div>\n
„Mhhh,“ vy\u0161lo z n\u00ed jen, na\u010de\u017e mi za\u010dala jazykem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt na p\u0159echodu u \u017ealudu. N\u00e1hle se ov\u0161em ozval zvonek. To je blbej vtip, ne? Nasrat, kurva!<\/p>\n

<\/em> „Je\u0161t\u011b chv\u00edli!“ za\u0159vu p\u0159es byt a hlasit\u011b zast\u00e9n\u00e1m. Julian mi je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t p\u0159irazil na prostatu, p\u0159i\u010dem\u017e mi Elena rychle honila penis a mnula \u017ealud, a\u017e jsem se s dal\u0161\u00edm dlouh\u00fdm stenem ud\u011blal. V\u0161echno jsem j\u00ed to vyst\u0159\u00edkal na prsa a b\u0159\u00ed\u0161ko. Upadl jsem do ext\u00e1ze a nechal se obejmout Julianov\u00fdm mohutn\u00fdm t\u011blem. Byl sam\u00fd sval. Z toho n\u00e1dhern\u00e9ho okam\u017eiku m\u011b ov\u0161em vytrhlo dal\u0161\u00ed otravn\u00e9 zazvon\u011bn\u00ed.<\/div>\n

„M\u00e1m j\u00edt otev\u0159\u00edt?“ nab\u00eddne se mi Elena, kdy\u017e si olizuje prsty.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 to\u2026 zvl\u00e1dnu,“ oddechnu a pomalu se vy\u0161kr\u00e1bu z postele. Jen jsem si kolem pasu v rychlosti ovinul prost\u011bradlo a dob\u011bhl jsem ke dve\u0159\u00edm. Zhluboka jsem se nadechl a otev\u0159el. P\u0159ede mnou st\u00e1l Bill. Co ten tu, sakra, d\u011bl\u00e1?! P\u0159i\u0161el mi \u0159\u00edct, \u017ee m\u00e1m pad\u00e1ka?<\/em> Jen si m\u011b p\u0159ekvapen\u011b prohl\u00e9dl a pootev\u0159el rty. Ne, v\u016fbec na m\u011b takhle ne\u010dum. Mohl jsi tohle \u010dekat, kdy\u017e ses sem p\u0159ihnal.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

<\/em> „Ahoj,“ \u0161eptl ti\u0161e a sklopil tro\u0161ku o\u010di. „Neru\u0161\u00edm t\u011b?“ Hah, post\u0159eh.<\/em><\/div>\n
„No, jde\u0161 trochu nevhod, ale kdy\u017e u\u017e jsi tu, tak se ned\u00e1 nic d\u011blat,“ semknu k sob\u011b rty a v\u00edc si st\u00e1hnu prost\u011bradlo kolem pasu. „Nechce\u0161 j\u00edt d\u00e1l?“ nab\u00eddnu mu ze slu\u0161nosti. Stejn\u011b nep\u016fjde, tak je to fuk. A kdyby n\u00e1hodou cht\u011bl, holt se bude muset sm\u00ed\u0159it s pohledem, kter\u00fd se mu naskytne v lo\u017enici.<\/em> O\u010dividn\u011b mu to v\u0161echno do\u0161lo.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ kousne se do rtu. Zd\u00e1lo se, \u017ee se mu v o\u010d\u00edch sb\u00edhaj\u00ed slzy. „Cht\u011bl jsem t\u011b jen vid\u011bt a zeptat se, jak se m\u00e1\u0161 a\u2026 tohle ti d\u00e1t,“ pod\u00e1 mi do ruky ta\u0161ti\u010dku.<\/div>\n
„Ahm\u2026 j\u00e1,“ vyd\u00e1m ze sebe tup\u011b. Hormony mi nejsp\u00ed\u0161 zatemnily mozek. Co mu na tohle m\u00e1m asi tak, do prdele, \u0159\u00edct?<\/em> Beze slov si do jedn\u00e9 ruky ta\u0161ti\u010dku vezmu a pod\u00edv\u00e1m se na n\u00ed.<\/div>\n
„Tak, Tome, kde jsi?“ ozve se z lo\u017enice n\u00e1hle Elena. „To si mam kou\u0159it prsty nebo co?“<\/div>\n
„Klidn\u011b si vyhul p\u00ed\u010du,“ \u0159eknu pom\u011brn\u011b vynervovan\u011b. Sakra, pro\u010d musel p\u0159ij\u00edt zrovna te\u010f?! Ani m\u011b nenapadlo, \u017ee by se tu mohl uk\u00e1zat. Pro\u010d-pro\u010d by to v\u016fbec d\u011blal. Kdybych v\u011bd\u011bl, \u017ee\u2026 Do prdele!<\/p>\n

<\/em> „Bille, j\u00e1\u2026“ vzhl\u00e9dnu mu do o\u010d\u00ed a nasucho polknu. C\u00edtil jsem v krku vytv\u00e1\u0159ej\u00edc\u00ed se knedl\u00edk. Pro\u010d to te\u010f tolik bol\u00ed? C\u00edt\u00edm jeho v\u016fni, vid\u00edm jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di a slzy v nich. Znovu a znovu se mi vybav\u00ed jeho l\u00e1skypln\u00e9 pohledy, kdy\u017e m\u011b l\u00edbal na tom stole a laskal m\u011b. Te\u010f\u2026 se c\u00edt\u00edm jako hajzl\u2026 jako naprost\u00e1 \u0161p\u00edna.<\/em> To jsem v\u0161ak u\u017e vid\u011bl, jak se mu vydralo n\u011bkolik slzi\u010dek z o\u010d\u00ed.<\/div>\n

„P\u0159i\u0161el jsem ti n\u011bco \u0159\u00edct, ale-asi\u2026 ne, promi\u0148,“ prudce se oto\u010dil k odchodu.<\/div>\n
„Tak kde jsi, a\u0165 ti m\u016f\u017eu znovu projet prdel?“ ozval se z lo\u017enice Julian. Jdi u\u017e taky do prdele!<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“ \u0161eptnu rozechv\u011ble. Dokud jsem nezaznamenal bolest v hrudi, ani mi nedo\u0161lo, \u017ee jsem se rozvzlykal. Sakra, pro\u010d jsem je sem jenom volal, pro\u010d on v\u016fbec p\u0159i\u0161el. Tohle\u2026 tohle se p\u0159ece v\u016fbec nemuselo st\u00e1t. Kdyby-kdybych\u2026 Do h\u00e1je! Kdyby cukr byl hovno, tak si lidi serou do kafe! Kdyby tohle, kdyby tamto! Jenom\u017ee tohle je opravdu, ne kdyby!<\/em><\/p>\n

U schod\u016f se zasekl, kdy\u017e sly\u0161el, co \u0159ekl i mu\u017esk\u00fd hlas. To se v\u0161ak rozvzlykal tak\u00e9 a rozeb\u011bhnul se po schodech rychle dol\u016f. Cht\u011bl jsem se s brekem rozb\u011bhnout za n\u00edm i za cenu toho, \u017ee bych b\u011b\u017eel p\u0159es bar\u00e1k \u00fapln\u011b nah\u00fd, ale nohy m\u011b neposlouchaly. Nedonutil jsem se ud\u011blat ani krok. Jenom jsem odstoupil ode dve\u0159\u00ed, zav\u0159el je a op\u0159el se bezvl\u00e1dn\u011b o ze\u010f vedle. Pro\u010d se tohle muselo st\u00e1t? Kdybych nebyl takov\u00fd idiot a nepokou\u0161el si ho vynahradit p\u011bkn\u00fdma nab\u00edje\u010dema a kurvama, tohle by se nestalo. P\u0159i\u0161el by sem, j\u00e1 mu smutn\u011b otev\u0159el a vrhnul bych se mu s pl\u00e1\u010dem kolem krku m\u00edsto toho, abych na n\u011bj \u010dum\u011bl jako idiot v prost\u011bradle. Te\u010f si kolem toho krku m\u016f\u017eu leda tak uv\u00e1zat uzel a pov\u011bsit se\u2026<\/em><\/div>\n

„Tak kde se\u0161?“ vy\u0161el z lo\u017enice Julian. M\u011bl jsem v ten okam\u017eik chu\u0165 mu d\u00e1t p\u0159es dr\u017eku a zkopat ho do kuli\u010dky, \u017ee u\u017e by srkal j\u00eddlo jen br\u010dkem. Tohle v\u0161echno jsem si ud\u011blal s\u00e1m. Je to moje vina, jenom\u017ee te\u010f kv\u016fli tomu se tr\u00e1p\u00ed i Bill\u2026<\/em><\/div>\n
„Vypadn\u011bte. Oba dva. Ihned,“ \u0159eknu bez t\u00f3nu. Nech\u00e1m ze sebe sklouznout prost\u011bradlo a pr\u00e1sknu za sebou dve\u0159mi od koupelny, kde se odklid\u00edm do sprchy. Promi\u0148 mi to, Bille\u2026<\/p>\n

<\/em> BILL<\/p>\n

<\/strong> Jen jsem vyb\u011bhl na ulici. Byl jsem naivn\u00ed, hrozn\u011b naivn\u00ed. Mohl jsem to \u010dekat. Nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd princ, na kter\u00e9ho Tom \u010dekal. U\u017e\u00edv\u00e1 si a j\u00e1 mu to p\u0159eju. Nem\u016f\u017eu a ani mu to nechci jedin\u00fdm slovem vy\u010d\u00edtat. Cht\u011bl jsem s n\u00edm jen mluvit, n\u011bco dost podstatn\u00e9ho mu \u0159\u00edct, ale nebyl na to prostor. Vlastn\u011b jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee ho to tr\u00e1p\u00ed a u\u017e proto jsem si myslel, \u017ee by tohle neud\u011blal, ale m\u00fdlil jsem se. Podle jeho v\u00fdrazu bych \u0159ekl, \u017ee ho to tr\u00e1p\u00ed, ale u\u017e\u00edv\u00e1 si p\u0159itom, jako by se nic nestalo. Asi t\u00edm chce zahnat bolest, kdo v\u00ed. Ka\u017ed\u00fd jsme jin\u00fd, a to je snad i to, co n\u00e1s spojovalo. Stra\u0161n\u011b r\u00e1d bych \u0159ekl, \u017ee nad\u00e1le spojuje, ale nejsem si z jeho strany u\u017e jist\u00fd. M\u016f\u017eu si za to s\u00e1m. Jsem \u017eenatej a seru se do kluka, kter\u00fd m\u00e1 dost voln\u00fd \u017eivot. Co jsem mohl \u010dekat\u2026 Ale bol\u00ed to. Hrozn\u011b m\u011b to bol\u00ed. Cht\u011bl jsem se omluvit, v\u0161e mu \u0159\u00edct a objasnit mu, jak se v\u011bci maj\u00ed. Mysl\u00ed si o mn\u011b jen to nejhor\u0161\u00ed. Jen\u017ee j\u00e1 to nem\u00e1m snadn\u00e9 jako on. Nem\u016f\u017eu vykopnout z postele Barbaru a zahnat do kouta na\u0161e d\u00edt\u011b. M\u00e1m z\u00e1vazky, ale jednoho z nich se chci pomalu zbavit a odpoutat se od n\u011bj. Bohu\u017eel to nejde rychle. Kdyby to \u0161lo, u\u017e na za\u010d\u00e1tku jsem se sna\u017eil b\u00fdt jen s n\u00edm a nezasahoval bych nikam jinam, ale bohu\u017eel m\u00e1m nasazen\u00e1 pouta, kter\u00fdch se chci zbavit, a to co nejrychleji. Mo\u017en\u00e1 to bude zbyte\u010dn\u00e9, ale j\u00e1 si den ode dne uv\u011bdomuji, \u017ee k n\u00ed nic nec\u00edt\u00edm. Nikdy pro m\u011b z\u0159ejm\u011b nebyla v\u00edc, a\u010dkoli m\u011b to mrz\u00ed. Jedin\u00e9, \u010deho se opravdu nevzd\u00e1m, je Nicol. Za jak\u00e9koli situace, nikdy se j\u00ed nevzd\u00e1m. Te\u010f je tu ov\u0161em n\u011bco jin\u00e9ho\u2026 co d\u011blat, kdy\u017e jdete vyznat \u010dlov\u011bku l\u00e1sku a nachyt\u00e1te ho jen v hadru s k\u0159i\u010d\u00edc\u00edmi lidmi, kte\u0159\u00ed se do\u017eaduj\u00ed sexu a hlavn\u011b jeho. Hah, to je ot\u00e1zka. J\u00e1 nev\u00edm, co d\u011blat, jak se k n\u011bmu m\u00e1m chovat v pr\u00e1ci. Nejrad\u011bji bych si to volno vzal te\u010f j\u00e1 a n\u011bkam daleko odjel. T\u0159eba jen s Nicol, nebo s\u00e1m, ale daleko.<\/p>\n

<\/em> „Dobr\u00fd den,“ pozdrav\u00edm bez t\u00f3nu Sandru sed\u00edc\u00ed ji\u017e za stolem. Rovnou jsem \u0161el do kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n

„Dobrej, pane Tr\u00fcmpere,“ u\u0161kl\u00edbne se s \u00fasm\u011bvem. „Kone\u010dn\u011b se bl\u00fdsk\u00e1 na lep\u0161\u00ed \u010dasy, co?“ r\u00fdpla si. Ta si koleduje, fakt. Dneska a\u0165 se ani nepokou\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed v\u0161echno zlato, co se t\u0159pyt\u00ed,“ \u00fasm\u011bv j\u00ed oplat\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1j, na co vy zas nemysl\u00edte,“ pleskne se p\u0159es \u010delo. „Myslela jsem to tak, \u017ee je Tom kone\u010dn\u011b zp\u00e1tky. Bez n\u011bj tu byla celkem nuda a ticho,“ zkonstatuje.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu v\u00e1s, nebojte,“ brouknu, a pot\u00e9 u\u017e vejdu do kancel\u00e1\u0159e a zav\u0159u za sebou dve\u0159e. N\u00e1dech, v\u00fddech. Sna\u017e se jednat tak, jak sis \u0159\u00edkal. To d\u00e1\u0161\u2026<\/em><\/div>\n
Jakmile jsem ve\u0161el, rozhl\u00e9dl jsem se, jak bylo m\u00fdm zvykem. Latt\u00e9 tu nebylo a dve\u0159e od Tomovy kancel\u00e1\u0159e byly zav\u0159en\u00e9. Je tu v\u016fbec?<\/em> Odlo\u017eil jsem si v\u011bci a znovu se zhluboka nadechl. Odhodlal jsem se, do\u0161el ke dve\u0159\u00edm od jeho kancel\u00e1\u0159e a zaklepal. Nic se ov\u0161em neozvalo. Kousl jsem se do rtu, ale nakonec jsem dve\u0159e ti\u0161e otev\u0159el, abych nahl\u00e9dl dovnit\u0159. Sakra, mo\u017en\u00e1 m\u011b sem necht\u011bl pustit.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Polilo m\u011b v ten okam\u017eik horko. Nesed\u011bl za stolem, n\u00fdbr\u017e na parapetu. Z\u00e1dy se op\u00edral o ze\u010f, na kl\u00edn\u011b m\u011bl polo\u017een\u00fd notebook a koukal se z okna, jak pr\u0161\u00ed a l\u00edtaj\u00ed blesky. A\u017e pot\u00e9 jsem si v\u0161iml, \u017ee mu tr\u010d\u00ed dr\u00e1tky od sluch\u00e1tek z u\u0161\u00ed. No a co m\u00e1m jako d\u011blat te\u010f. J\u00edt k n\u011bmu a pohladit ho? To se nehod\u00ed.<\/em> Nakonec jsem se k n\u011bmu roze\u0161el a zastavil se opravdu t\u011bsn\u011b u n\u011bj. Jen popot\u00e1hnul nosem, ot\u0159el si tv\u00e1\u0159 a d\u00e1l se d\u00edval ven, ani\u017e by si m\u011b v\u0161iml. Mo\u017en\u00e1 bych m\u011bl odej\u00edt, ale j\u00e1 ho tu nechci takhle nechat. Je mi ho l\u00edto. Je mi l\u00edto, co jsem provedl. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee m\u00e1me takovou sm\u016flu. Je to v\u0161echno shoda t\u011bch o\u0161kliv\u00fdch n\u00e1hod. On v\u00ed, \u017ee k n\u011bmu c\u00edt\u00edm n\u011bco v\u00edc a pokud ne, klidn\u011b to vyk\u0159i\u010d\u00edm do sv\u011bta. Neubl\u00ed\u017eil bych mu schv\u00e1ln\u011b, nechci ho jako \u017e\u00e1dnou n\u00e1plast nebo hra\u010dku. To nikdy.<\/em> Semkl jsem rty bolestn\u011b k sob\u011b a jemn\u011b mu p\u0159ejel po ruce. T\u00e9m\u011b\u0159 sebou cuknul, jak se m\u011b lekl a pod\u00edval se na m\u011b. Vid\u011bl jsem, jak se mu o\u010di leskly slzami. Rychle zamrkal, odvr\u00e1til hlavu a pomalu si vyt\u00e1hl sluch\u00e1tka z u\u0161\u00ed. A to je to, co jsem p\u0159esn\u011b necht\u011bl.<\/em> Ti\u0161e jsem povzdechl a poodt\u00e1hl se od n\u011bj, aby se nec\u00edtil n\u011bjak \u0161patn\u011b.<\/p>\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00edm ho.<\/div>\n

„Ahoj,“ oplatil mi ti\u0161e pozdrav. Pooto\u010dil ke mn\u011b hlavu, ale d\u00edval se n\u011bkam mimo m\u011b. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tyhle trapn\u00fd okam\u017eiky. Nejrad\u0161i bych se mu vrhl kolem krku a bre\u010del, ale j\u00e1 u\u017e nem\u00e1m co. Probre\u010del jsem v\u0161echen \u010das.<\/em><\/div>\n
„Tak\u2026 jak se m\u00e1\u0161? Co to zran\u011bn\u00ed?“ \u0159eknu starostliv\u011b.<\/div>\n
„Je to dobr\u00fd. Z\u00edtra r\u00e1no mi vyndaj\u00ed stehy a nejsp\u00ed\u0161 mi sundaj\u00ed i\u2026 l\u00edmec,“ semkne k sob\u011b rty. Odpov\u011bdi na prvn\u00ed ot\u00e1zku se nejsp\u00ed\u0161 z\u00e1m\u011brn\u011b vyhnul. A ch\u00e1pu to.<\/em><\/div>\n
„To je dob\u0159e. Hlavn\u011b, abys to m\u011bl v po\u0159\u00e1dku,“ pousm\u011bju se smutn\u011b. Jen se na m\u011b kr\u00e1tce pod\u00edval, nepatrn\u011b pok\u00fdval hlavou a znovu se zad\u00edval z okna na bou\u0159ku nad m\u011bstem. Kdybych se na to d\u00edval, asi bych se je\u0161t\u011b v\u00edc v\u017eil do toho, co c\u00edt\u00edm, a to by nebylo v\u016fbec dobr\u00e9. Tak\u017ee, \u017e\u00e1dn\u00e1 bou\u0159ka a k\u00e9\u017e bych dok\u00e1zal \u0159\u00edct i \u017e\u00e1dn\u00e9 city.<\/p>\n

<\/em> „No, vy\u0159\u00eddil sis to dole ohledn\u011b t\u00e9 dovolen\u00e9?“ Ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00edm, co mu \u0159\u00edct. Nejrad\u0161i bych tuhle situaci n\u011bjak vygumoval.<\/div>\n

„Ne, je\u0161t\u011b tam nikdo nen\u00ed,“ broukne.<\/div>\n
„Aha,“ ol\u00edznu si rty. „O nic nejde, na to je \u010dasu dost. Zaplacen\u00e9 to m\u00edt bude\u0161 a nic se ti nestrhne. Byla za mnou kv\u016fli tomu v\u0161emu Liliana, ale to jsem ti nejsp\u00ed\u0161 \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„Jo,“ \u0161eptne a sklon\u00ed trochu hlavu.<\/div>\n
„No, nebudu t\u011b ru\u0161it. Asi tu m\u00e1\u0161 te\u010f pr\u00e1ci,“ semknu rty k sob\u011b a pomali\u010dku se oto\u010d\u00edm k odchodu.<\/div>\n
„Kdy\u017e tak si vezmi ty modr\u00fd desky, co jsou na stole,“ \u0159ekl mi jen. Bez dal\u0161\u00edch slov si op\u0159el hlavu o sklo a d\u00edval se ven. No, v\u00edtan\u00fd tu nejsem, to v\u00edm. Desky, na co? V\u017edy\u0165 te\u010f \u017e\u00e1dn\u00e1 reklama krom\u011b reklamy pro Merhauta k \u0159e\u0161en\u00ed nen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju,“ brouknu, kdy\u017e se na n\u011b zad\u00edv\u00e1m. Nakonec jsem si je tedy vzal a pomalu ode\u0161el. „M\u00e1m ti zav\u0159\u00edt?“<\/div>\n
„Jo. D\u00edky,“ zaslechl jsem jen tich\u00fd souhlas. No, nem\u016f\u017eu nic d\u011blat.<\/em> Tak jsem mu tedy zav\u0159el a do\u0161el se posadit ke sv\u00e9mu stolu. Hned jsem desky otev\u0159el a prohl\u00e9dl si to. Byl to nov\u00fd n\u00e1vrh, absolutn\u011b nov\u00fd, kter\u00fd jsem ani ne\u010dekal. Vypadal perfektn\u011b. Je vid\u011bt, \u017ee o t\u00e9 dovolen\u00e9 d\u011blal i v\u011bci do pr\u00e1ce. Nechci na to v\u00edc pom\u00fd\u0161let. Tohle je od n\u011bj moc hezk\u00e9.<\/p>\n

<\/em> Pomalu jsem se asi po dvaceti minut\u00e1ch zvedl a \u0161el za n\u00edm. Znovu jsem zaklepal a a\u017e pot\u00e9 ve\u0161el. Neust\u00e1le sed\u011bl na parapetu a prsty jemn\u011b jezdil po okn\u011b, po n\u011bm\u017e st\u00e9kaly kapky de\u0161t\u011b. Ach jo. Nedok\u00e1\u017eu se na tohle d\u00edvat.<\/em><\/div>\n

„Tome,“ brouknu ti\u0161e, abych ho nepolekal.<\/div>\n
„Hm?“ oto\u010d\u00ed ke mn\u011b hlavu.<\/div>\n
„Mockr\u00e1t ti d\u011bkuju. Ten n\u00e1vrh je opravdu b\u00e1je\u010dn\u00fd,“ usm\u011bju se tro\u0161i\u010dku.<\/div>\n
„Neni za\u010d,“ \u0159ekne bez jak\u00e9hokoli v\u00fdrazu na tv\u00e1\u0159i. Pokud tu hodl\u00e1 sed\u011bt takhle cel\u00fd den, tak jdu rad\u011bji pry\u010d. Nedok\u00e1\u017eu se d\u00edvat na to, jak je smutn\u00fd a ztr\u00e1pen\u00fd.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m za\u010d. Povedlo se ti to a pou\u017eijeme ho,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ sundal ze sebe notebook a postavil se. Odlo\u017eil ho na st\u016fl. Tady asi v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1m co d\u011blat. Zd\u00e1 se, \u017ee m\u011b tu nechce. Doufal jsem, \u017ee aspo\u0148 tohle bude lep\u0161\u00ed, ale my ani jeden nev\u00edme, co \u0159\u00edct.<\/p>\n

<\/em> „Ahm, jo\u2026“ brouknu jen a d\u00e1m se zase na odchod. Beze slov se roze\u0161el za mnou. Pooto\u010dil jsem se za n\u00edm.<\/div>\n

„Dojdu se dol\u016f pod\u00edvat, jestli u\u017e tam n\u011bkdo je,“ \u0159ekne pom\u011brn\u011b ti\u0161e. Cel\u00fd byl n\u011bjak\u00fd smutn\u00fd a p\u0159epadl\u00fd. Dalo by se tam i zavolat, ale na\u010d ho tu dr\u017eet, kdy\u017e tu trp\u00ed a to d\u00edky mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, tak jo,“ pust\u00edm ho, aby mohl proj\u00edt. Sklonil hlavu, obe\u0161el m\u011b a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Do\u0161el jsem ke stolu a op\u0159el se o n\u011bj, p\u0159esn\u011b o to m\u00edsto, kam jsem ho onen ve\u010der vysadil.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m ti\u0161e s\u00e1m pro sebe. Tolik bych si to p\u0159\u00e1l vr\u00e1tit, m\u00edt ho znovu u sebe a ten zkurvenej mobil nevz\u00edt. Tohle jsou p\u0159esn\u011b ty \u017eivotn\u00ed okam\u017eiky a ta jedin\u00e1 spravedlnost na sv\u011bt\u011b. \u010cas ka\u017ed\u00e9mu ub\u00edh\u00e1 stejn\u011b a nelze ho vr\u00e1tit.<\/p>\n

<\/em> Rad\u011bji jsem se posadil ke stolu, ale stejn\u011b jsem nic ned\u011blal. \u0158ekl bych, \u017ee jsem tu k ni\u010demu. Vlastn\u011b pro\u010d jen tady\u2026 Doma m\u011b nikdo nepot\u0159ebuje, Barbara m\u00e1 pen\u011bz dost, mali\u010dk\u00e1 je zaji\u0161t\u011bn\u00e1, firma \u0161lape a j\u00e1? Co se mnou. Ten, do koho jsem se zamiloval, je pro m\u011b nejsp\u00ed\u0161 u\u017e ztracen\u00fd. Up\u0159\u00edmn\u011b, nem\u00edt Nicol, asi bych se na v\u0161echno vyka\u0161lal. Ona m\u011b je\u0161t\u011b bude pot\u0159ebovat, ale nikdo jin\u00fd u\u017e ne. Tom si zaslou\u017e\u00ed n\u011bkoho lep\u0161\u00edho, mnohem hodn\u011bj\u0161\u00edho.<\/em> Z \u00favahy m\u011b p\u0159eru\u0161il zvuk dve\u0159\u00ed. Hned jsem se oklepal, abych se vzpamatoval, a vzhl\u00e9dl k Tomovi. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a v naprost\u00e9 tichosti se vydal ke sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i. Vypadal je\u0161t\u011b v\u00edc sklesle ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n

„Co se stalo?“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e. Nedok\u00e1\u017eu nem\u00edt z\u00e1jem<\/em>.<\/div>\n

„Nic. V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku,“ odpov\u011bd\u011bl. Sly\u0161el jsem, jak se mu chv\u011bl hlas. Zav\u0159el se vedle v kancel\u00e1\u0159i a pot\u00e9 i zamknul. Uhm, sta\u010dilo \u0159\u00edct, abych tam nechodil.<\/em> To m\u011b udivilo, ale nemohl jsem d\u011blat nic, snad ho jen zbyte\u010dn\u011b neru\u0161it. Dal jsem se do pr\u00e1ce, ale to t\u00edm zp\u016fsobem, \u017ee jsem jen proj\u00ed\u017ed\u011bl korespondenci, ani\u017e bych ji \u010detl. Pokusil jsem se pokra\u010dovat v tom rozd\u011blan\u00e9m n\u00e1vrhu pro Merhauta, ale v\u00e1\u017en\u011b jsem na to nem\u011bl jedinou my\u0161lenku a zbyte\u010dn\u011b to kazit nen\u00ed um\u011bn\u00ed.<\/p>\n

autor: Mischy & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mischy & Turmawenne TOM Zb\u00fdvaly mi je\u0161t\u011b dva dny do konce dovolen\u00fd, tak jsem si je u\u017e\u00edval pln\u00fdmi dou\u0161ky, abych ani na jedin\u00fd okam\u017eik nemusel uva\u017eovat nad Billem a nad t\u00edm, co se bude d\u00edt v pr\u00e1ci po m\u00e9m n\u00e1vratu. N\u011bco<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[574],"tags":[],"class_list":["post-4360","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-denial"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4360","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=4360"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/4360\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=4360"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=4360"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=4360"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}